Osobnosti Moravy.eu

Od 9 let navštěvoval hudební školu v Uherském Hradišti, kde jej začátky hry na klavír naučila učitelka M.Malá. V 14 letech byl přijat na obor klavírní hry na konzervatoř v Brně, kde studoval ve třídě prof. Vaňury, avšak ze zdravotních důvodů ji nedokončil. Ve dvaceti letech začal studovat hru na trombón na pedagogickém oddělení hudební školy v Olomouci. Záhy poté byl převeden na obor klavírní hry. Bez dokočení studia na konzervatoři byl v roce 1953 přijat na JAMU. Studium přerušil, nastoupil vojenskou prezenční službu a po roce se vrátil do Olomouce, kde dokončil konzervatoř. V roce 1955 byl přijat na bratislavskou VŠMU jako řádný posluchač. Po dvou letech musel opět přerušit studium pro ochrnutí pravé ruky. Později pokračoval v soukromém studiu u prof. F.Schafra v Brně, jehož zásluhou překonal zdravotní potíže. V roce 1961 nastoupil jako lektor hry na klavír na katedře hudební vědy a výchovy FFUP v Olomouci a vystudoval při zaměstnání obor hudební výchova – klavír. Od r. 1961 se nepřetržitě uplatňoval jako komorní hráč, pianista Moravské filharmonie v Olomouci a cembalista a sólista komorního orchestru Leoše Janáčka v Ostravě. S jeho nahrávkami na cembalo byly vydány 3 gramofonové desky. Od začátku 60. let úzce spolupracoval s Čs. rozhlasem. Od r. 1980 pedagogicky působil na pedagogické fakultě U v Olomouci, kde učil předměty Hra na klavír, Hra a čtení partitur, Colegium musicum. Jeho koncertní činnost s Komorním orchestrem L.Janáčka v Ostravě byla v letech 1996 a 1999 v Japonsku.

Instrumentalisté. Čeští koncertní umělci. Část A-M. Praha, 1983, S. 21–22. ; Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 8–10.

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

Působil na olomoucké univerzitě v letech 1652–1661, přednášel logiku, matematiku a metafyziku.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.285.;.

Dcera R.Bechyně.Po skončení RG v Prostějově umožnil jí K.H.Hilar hostování v ND .Poté v angažmá Divadle V.Buriana.1927–28 v SD Ostrava, od 1928 –1940 v ND.Vězněna nacisty, po válce opět v ND 1945–1951, od r. 1961 v důchodu.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.30, /foto/;ČBS.Praha, Academia 1992.S.35.;.

Jeho otec byl celním kontrolorem. Kolem r. 1806 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde J.B. vystudoval filozofii a teologii. V srpnu 1811 byl vysvěcen. Postupně kaplanoval r. 1812 v Mladějo­vicích, 1813–1815 v Linhartovech (n.m.č. Města Albrechtic) a 1816 až 1818 v Dolních Velkrubech (nyní Dolní Václavov, m.č. Václavova u Bruntálu. Dne 3.6.1818 ustanoven farářem v Haugschlagu, kde působil až do své smrti. Jeho životní láskou byla numizmatika. R. 1814 zpracoval katalog mincí Univerzitní knihovny v Olomouci. Vybudoval si vlastní sbírku, čítající asi 1000 ks, která by dělala čest i knížeti.

Numizmatické listy 8, 1953.S.136–138. BSSSM,seš.4(16.) Ostrava 2003.S.16.

Herec. Působil v olomouckém divadle.

Kdo byl kdo v českých dějinách ve 20, století. – Praha : Libri, 1998

Vnuk Josefa Becka (a syn Josefa Beka ml.). V Litovli vystudoval gymnázium a potom hudební vědu na FFUM v Brně. Zaměstnán byl nejprve (1957–58) v Krajském vlastivědném muzeu Olomouc, (1958–60) v Univerzitní knihovně Olomouc, (1960–62) na Vojenské akademii v Brně jako vedoucí katedry výchovy uměním a (1962–64) jako osvětový instruktor Ústředního domu armády. Trvale pak zakotvil (1964–93) v Ústavu hudební vědy ČAV Praha jako vědecký pracovník a zástupce ředitele. Současně působil (1972–90) jako externí učitel na katedře hudební vědy UK Praha, kde se v roce 1982 habilitoval na docenta a 1987 obhájil titul DrSc. Po odchodu do důchodu r.1993 učil němčinu na různých školách a externě spolupracoval se zahraničními hudebními firmami. Již během studií (1950–52) hrál ve smyčcovém triu Holoubkových žáků (Libor Fiala, Josef Bek a Ferdinand Kučera), po roce 1957 se rozšířilo na komorní soubor, kde se uplatnili Oldřich Kubíček, Bohumil Teplý, Jindřich Ludvík a jeho sestra Božena Halvová, rozená Beková . Po jeho odchodu do Prahy v roce 1962 soubor působil dál pod vedením Libora Fialy. V letech 1958–1960 podnikl terénní výzkum kramářské písně na Litovelsku, Konicku a Zábřežsku. Pro Československý hudební slovník napsal několik hesel o osobnostech litovelského hudebního regionu. Vydal knihy: Hudba XX. století (Brno 1961), Impresionismus a hudba (Praha 1964), Světová hudba XX. století (Praha 1968), byl spoluautorem a hlavním redaktorem 2. dílu Dějin české hudební kultury XX. století (Praha 1981), Hudební neoklasicismus (Praha 1982), Avantgarda (Praha 1984), Erwin Schulhoff (Hamburk 1994). Napsal více než 100 odborných statí a studií.

Encyklopedie jazzu.3.Praha 1988.S.39.;. L.Š.: Odešel Josef Bek. Litovelské noviny. č.10.říjen 2005, S.11. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008. CD-R.; Nekrolog. Hudební rozhledy 2005. č.11. Šev­číková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec 2009, č.12. S.4.

doc. PhDr. Josef BEK, DrSc.

Manžel Heleny Běličové.Člen korespondent ČSAV 1955.R.1934–39 stud.FFMU Brno, 1939–45 učil na RG v Kyjově, 1946–57 pedagog na FFUP v Olomouci, 1953–57 rektor Vysoké školy pedag.v Olomouci, od r. 1957 prof.UK Praha.Autor učebnic.

Z díla: Dolská nářečí na Moravě. 1954. ;
Sedm kapitol o češtině. 1955. ; Biografie: ČBS. Praha, Academia 1992, S. 36. ;.

Prof.PhDr.Jaromír Bělič, CSc.

V letech 1949–1952 asistentka výtvar. výchovy UP Olomouc, 1962–1979 prof. LŠU; malba květin, zátiší, tapisérie

Kobza, Fr.: Potkávání něhy.=Stráž lidu, 1987, 14.07., S.4.;Květy pro Marii Bělohlávkovou.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, srpen.;Katalog výstavy-M.Bělohlávková­.Olomouc, PKO 1982..

Po studiu na teologické fakultě v Olomouci byl 4.8.1842 vysvěcen na kněze. Již jako student byl jmenován kanovníkem domicelářem. Po vysvěcení působil jako kooperátor v Opavě u kostela sv. Marie, 1842 se stal adjunktem na teol. fakultě v Olomouci, kde složil zkoušky pro ThDr (získal v Římě 1853). V roce 1845 se stal farářem v Pavlovicích u Přerova, 1847 asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci, v září 1848 odešel na faru ve Velkých Heralticích, kde se následují rok stal děkanem a školním inspektorem. R. 1867 byl infulovaným proboštem u sv. Mořice v Olomouci, r. 1871 získal hodnost arcijáhna v olomoucké kapitule. Vydal německý překlad knihy ital.autora v Olomouci r. 1860.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002.S.17.

hrabě , ThDr.

Studia archeologie a historie na FF UK v Praze nedokončil, odešel v r. 1975. Od r. 1995 pracuje v Olomouci na pracovišti archeologické památkové péče – do roku 1998 ústav archeologické památkové péče v Olomouci, poté Archeologické centrum Vlastivědného muzea v Olomouci (1999 a 2001–02 vedoucí a nyní od r. 2003 zástupce ředitele, vedoucí oddělení konzervace a dokumentace. Zabývá se dobou bronzovou, zejména střední. Byl spoluautorem výstavy „Lopatou i počítačem“ VMO Olomouc 2001. Publikuje v odborném a vlastivědném tisku – Střední Morava,8, 1999.S.54–77 (o archeologických nálezech v Tršicích).

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 65.;

okres. škol. inspektor, výborný řečník a organizátor učitelských spolků, několik let působil na KNV v Olomouci

Literární místopis Přerovska. OA Přerov;.

Pocházel z početné selské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Příboře a poté působil od r. 1881 jako učitel ve Velké nad Veličkou a v Súchově , kde se stal řídícím. V roce 1888 odešel učit do obce Blatnička, kde se oženil a pak působil na měšťanské škole v Napajedlích. Po různých životních peripetiích prodal majetek a odešel roku 1898 do Petrohradu. Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravě.. Když byl pro rozpory se školskými úřady předčasně penzionován, odešel do Frenštátu pod Radhoštěm a na delší dobu s dcerou do Vídně. Na výzvu svých přátel z Horňácka se před první světovou válkou vrátil na Slovácko.. Po roce 1918 se odstěhoval k provdané dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu, v roce 1934 krátce pobýval v Javorníku, 1937–39 ve Strážnici, odkud se odstěhoval do Luhačovic a nakonec přesídlil k neteři do Olomouce, kde 18. března 1944 zemřel a je pohřben. Rozhodujícím momentem pro jeho literární tvorbu byl právě pobyt na Moravském Slovácku, k němuž přilnul.. Patřil k iniciátorům a hlavním členům tzv. Súchovské republiky, svérázné společnosti bohémů, kam patřili mj. spisovatel Otakar Bystřina, spisovatel František Táborský, malíř Joža Uprka a další. Vzpomínky na toto kamarádství sepsal a pod názvem Súchovská republika v roce 1926 vydal O. Bystřina. Knižně vyšel v roce 1896 román Cikáni, povídky Z tichých vesniček (1897), Ze slovácké vísky (1911), román Jano Šibenec – kurucký komandýr (1917), povídky Skon upíra (1918), divadelní hra Zbojníci (1920) a povídky Žalostiny (1923). Od roku 1898 pravidelně přispíval do časopisu Besedy lidu a užíval pseudonymy Jiří Staša, V. Jurda. Jeho příspěvky najdeme též v Časopisu VSMO (1888–89), v Českém Lidu, Květech, od r. 1913 v Lidových novinách, Nivě, Zlaté Praze a dalších .periodikách.

Prozaik, autor žánrových obrázků ze slovácké vesnice. Ačkoliv pocházel z Hané, rozhodujícím pramenem pro jeho literární tvorbu se stalo Slovácko. Do Olomouce přesídlil až na sklonku života k neteři.

Lexikon české literatury.1.díl, Praha 1985., S.184–185.; Všetička, F.: Zakladatel Súchovské republiky. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004. S.16–18.; Ševčíková, H. Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.10/2006, S.19;

Studoval v Olomouci bohosloví, vysvěcen r. 1859, poté kaplanem v Hranicích, Kyjově, 1863 v Olomouci u sv. Michala, 1864 Opava-na učitel. ústavu 17 let. Od října 1884 farářem v Cholině až do r. 1905. Poté Vídeň.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.seš­.5.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, S.13–14.;.

Rodák z Kozojídek (n.m. Hroznové Lhoty). Vyučen malířem pokojů a po studiu na AVU se zaměřil na restaurátorskou činnost. Od r. 1965 trvale v rodném kraji. Malíř-krajinář, zátiší, figurální kompozice. Soustředil se hlavně na portrét a lidové kroje. Reastaurátorské realizace: triptych stropu sněmovního sálu v kroměřížském zámku, fresky v knihovně a refektáři v klášteře Hradisko v Olomouci, nástěnné malby v lékárně, Uherské Hradiště. Člen SVUM Hodonín.

Slovácké noviny, 26.2.1997.In: Zrcadlo památek.Únor 1997, Olomouc, Památkový ústav 1997, s.19.;.Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.26.;

Narozen v obci Drahotuše (n.m.č. města Hranice). Studoval bohosloví v Olomouci, ordinován 5.7.1898. Od 1945 působil v Břestu.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949.Olomouc 1949.S.83..

Pravidelně se účastnil regionálních konferencí Lidová kultura na Hané v Olomouci, Přerově, Kroměříži a v Prostějově konaných od r. 1991–2001. Přednášel na FFMU v Brně.

Internet www.nkp.cz katalogy > jmenné autority

V roce 1958 absolvoval latinu a dějepis na FFMU v Brně, pak i klasickou archeologii. Působil zprvu v muzeích v Hranicích a v Litovli. Interním aspirantem se stal na FFUP v Olomouci (CSc.1965) a od r. 1966 byl odborným asistentem klasické archeologie na FF UJEP v Brně. Zabýval se hlavně balkánskými provinciemi Římské říše, prováděl i soupis antických památek a námezů antických mincí na Moravě. Byl tajemníkem brněnské pobočky Numismatické komise ČSAV.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005.S.69.;

Abs. FFUK Praha-historie, pom. vědy. Naposledy působil jako redaktor týdeníku Obnova. Psal do 30 různých časopisů a novin, věnoval se české literární historii 17. a 18. stol. Autor monografií o Balvínovi, Koniášovi. Člen DLU v Olomouci od r. 1928. Užíval pseud. BOBE, Kamil Havelka, B. Zub.

Poselství.Olomouc 1938, S.205–206.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..P., SPN 1973, S.393.;(bá): Koniášův životopisec.LD, 30.8.1990, S.5.;

dětství prožil v Prostějově, 1964 – 1968 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, 1968 – 1970 na UP v Olomouci. Od r. 1970 pracoval postupně v dělnických prof. na stavbě metra, dělník v pivovaru, výtvarník propagace, rekvizitář FS Barrandov, topič. Debutoval verši v klubovém časopise Ladvina v Prostějově r. 1969. Publikuje v rukopis. sbornících a časopisech.

Brabec, Jiří : Slovník zakázaných autorů 1948 – 1980.Praha SPN 1991.S.23 – 24.;.

Ředitel Hospodářské školy na Klášterním Hradisku, spoluzakladatel Jednoty divadelních ochotníků v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.24.; Nešpor,V. Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci.Olomouc 1929, S.55–56.;

V Olomouci studoval na nižším něm. gymnáziu do r. 1884, v té době se též soukromě učil na klavír, housle a violoncello. Používal pseud. Berov.

ČSHS.1.Praha 1963, S.84.;

Malíř, grafik , studoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně (1925–1928, prof. J. Král, arch. J. Kroha) , na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze (speciálka prof. J. Bendy, prof. V.V. Štech aj. Pečírka), na FF UK v Praze (1928–1934, prof. J.Benda, J.Pečírka a V.V. Štech) Působil na moravských gymnáziích – v Třebíči, Uherském Hradišti, Olomouci, Ostravě a v Zábřehu . Od roku 1947 působil jako pedagog na UP v Olomouci jako docent pro kresbu, grafiku a malbu. Předmětem jeho umělecké tvorby byla malba, grafika, knižní ilustrace ale i monumentální tvorba. Od r.1932 členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, později Skupiny olomouckých výtvarníků, kde stál 10 let v čele., Též členem Sdružení výtvarných umělců Purkyně v Praze, Moravsko-slezského sdružení výtvar. umělců v Ostravě ad. Jeho obrazy vlastní např. MU v Olomouci, GVU v Ostravě aj.

Aljo Beran, Obrazy, katalog, Olomouc 1985 NSČVU I, S..57 Turková,A. : Aljo Beran. Kalendar.cz Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 (A-Č), výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1998, S.142

Římskokatolický duchovní. Bohosloví studoval v Olomouci. Byl ordinován v červnu 1936. Od 1946 působil v Klenovicích, od 15.8.1963 do 8.10.1985 ve Štěpánově, kdy odešel do důchodu. Poté přebýval ve Šternberku, kde také zemřel. Pohřben je v kněžském hrobě na Ústředním hřbitově v Olomouci. Bohatá publikační činnost. Zajímal se o historii farnosti a výsledky svých badání publikoval ve vlastivědném a regionálním tisku.

Štěpánov 2001. Sborník. Olomouc, DANAL 2000. ;

Narodil se v rodině malorolníka. Původním povoláním truhlář, převážnou část života však zaměstnán jako dělníkna na železnici. Soustavně začal malovat až v roce 1965. Psal též pohádky a manifesty. Ve volném čase se věnoval zahrádce a včelaření. První samostatnou výstavu měl až v roce 1981 v olomouckém Divadle hudby. Zúčastnil se mnoha kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Zastoupen ve sbírkách Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Slovenskej národnej galérie v Bratislavě.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 23

Bezděkov u Havlíčkova Brodu.