Osobnosti Moravy.eu

V literárním životě píše pod pseudonymem Jiří Stadník. V roce 1950 maturoval na gymnáziu v Přerově a poté studoval na FFUPOL obor historie a filozofie, absolvoval 1954. V roce 1955 působil jako učitel v Němčicích nad Hanou a v letech 1956–1959 v Kojetíně. Poté archivářem v Zábřehu na Moravě v údobí 1959–1965 a od r. 1965 do r. 1978 knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouc. Od září 1978 působil v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci, kde měl na starosti školní knihovny. Aby mohl tuto činnost odpovědně vykonávat musel ještě vystudovat na FFUP bohemistiku se zaměřením na metodiku pro školní knihovny, což se mu podařilo v roce 1976. V roce 1991 odešel do důchodu. V letech 1997–2011 pracoval v olomoucké Arcidiecézní knihovně na Wurmově ulici. Poezii začal publikovat zprvu časopisecky už v 60. letech a to především v Literárních novinách a ostravském časopisu Červený květ. Knižně debutoval v 68 letech v roce 1999 básnickou sbírkou Jabloňové listí. BB je plna vzpomínek na smutné dětství a domov. Lyrické básně vyjadřující smutek na duši vyšly v další BB s názvem Po dešti čisto (2006) – která je ilustrována půvabnou grafikou Anny Grmelové. Následovala BB Kraj nevyvolený (2007), kde opět vzpomíná na své dětství, které označuje jako „zářivý střípek rozbitého světa“. V roce 2009 vyšla BB Trs života, kde se opět vyskytují motivy smutku a smrti. V knize je Cinybulkova grafika. Poslední sbírka Nejsme sami (2011) je kromě smutku doplněna motivem samoty a vírou v Boha. Sbírky vycházely jako nevázané bibliofilie. Básnické sbírky do knihoven daroval, ale nepřál si být uváděn ani v katalogu, ani v kalendáři. Zemřel na covid.

Kolář, Bohumír: Stádníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183. Kolář, B.: Jiří Stadník nečeří hladinu, ale rozmlouvá dílem. www.olomouc.cz (7.7.2009). Chomiszaková,Iva: heslo Jiří Stádník.In: spisovatele.upol.cz

PhDr. Jiří Koplík (1976)

Dětství prožil v Uhřičicích u Kojetína, kde jeho otec,ved.odboj­.skupiny padl 7.5.1945.. Po r. 1945 v Zábřehu na Moravě.V roce­.1958 absolvo­val SPŠF v Čimelicích a 1962 abs.FAMU, dramaturgii v Praze.Pracoval jako dramaturg FS Barrandov, kde působil již za studíí, od r. 1970 jako scenárista.Ča­sopisecky publikoval od r. 1965.

Slovník české literatury 1970–1981.Praha 1985.S.176–177.; In Průvodce zábřežský kulturní a informační měsíčník, roč. 2, 9/1999,S.12. .

'

Narozen v rodině obchodního cestujícího. Dle otcova přání studoval na obchodní škole, ač by nejraději hrál divadlo. Chodil do dramatického oddělení konzervatoře. Absolvoval 1943 a nastoupil první angažmá v Jihočeském divadle v Táboře, jež se r.1945 vrátilo do Českých Budějovic. Od r. 1948 byl členem Svobodného divadla v Brně, po roce se vrátil do Teplic a r. 1951 podepsal smlouvu s Divadlem Z.Nejedlého v Opavě. V letech 1965–1967 působil v Mladé Boleslavi a následující sezónu ve Zlíně. Opět se vrátil do Opavy 1968–1984.Léta odpočinku od ledna 1984 trávil s družkou MUDr. Hanou Širokou ve Šternberku, kde také zemřel.

Otec dcery Lenky, pozdější herečky.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.55–56.

V roce 1951 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích pracoval 1957–1960 v OÚNZ Zábřeh. Od 1960 – 61 sekund. lékař FN v Olomouci, 1961 – 1991 LF UP, ústav soudního lékařství, 1991 profesor, přednosta ústavu soud. lékařství a medicinského práva. Autor 5 skript pro studenty LF, člen 2 redakčních rad.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 39, S. 6, foto;. Vzděláván budiž… Olomouc, SG 2002.;

Prof. MUDr. Alois Kosatík, CSc.

R.1960 abs.FFUP v Olomouci u prof.Vl.Navrá­tila, A.Berana, doc.A.Kučery, odb.as.F.Bělohlávka a St.Vymětala.V 1960–1977 působil pedagogicky na výtvar.oborech LŠU, 1969–1973 externí učitel katedry výtvar.teorie a výchovy FFUP.Vyučoval grafice.Samost. vystavoval v Olomouci 1965, 1969, 1973, 1979, 1982, 1988;Zlíně 1966, Přerově 1977, 1983, 1989, ;Šumperku 1980.Žije a pracuje v Olomouci a Přerově.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

Měšťanskou školu vychodil v Blansku. Poté studoval Vyšší průmyslovou školu stavitelskou v Brně, kde maturoval v r. 1913. Poté odešel do Vídně na AVU, V letech 1914–1917 byl na frontě v Itálii a po válce pokračoval v období let 1917–1918 na vídeňské akademii a v letech 1919–1921 na AVU v Praze u prof. Kotěry, ale akademii nedokončil. Poté krátce působil v Brně, pak v Ostravě, odkud odjel začátkem let 30. do Teplic nad Bečvou, kde se podílel na projektu lázeňského hotelu Bečva. Některé stavby projektoval též v Rožnově pod Radhoštěm a v Luhačovicích. Po r. 1945 pracoval ve Zvoleni na Slovensku a koncem 50. let odešel do Prahy. Zemřel v Parze, ale pohřben v Brně.

Bránský, Jaroslav: Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko OKS 1990. S. 56.;

V roce 1963 maturoval na průmyslové škole stavební, obor vodohospodářský a poté pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském v Praze, později v podniku Metroprojekt jako projektant (1972–94); od 1994 projektuje jako živnostník. Hudební texty o jazzu publikoval od 1965 v klubovém časopise klubu Olympik, od 1972 v periodiku Jazz, v 80. letech v časopise Jazz Forum, jako dramaturg přispěl k realizaci festivalů Pražské jazzové dny a několika podobných jazzových přehlídek. V roce 1981 vydal práci Český rock´n´roll, od 1989 publikoval jako nezávislý novinář v odborných periodikách s jazzovým zaměřením, 1990–91 byl redaktorem měsíčníku Melodie. V letech 1972–89 byl členem a od 1974 vedoucím funkcionářem Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Členové jejího výboru (Karel Srp, Joska Skalník, Vladimír Kouřil, Čestmír Huňát a Tomáš Křivánek) byli zatčeni orgány Státní bezpečnosti ČSSR s odůvodněním, že „se dopouštěli trestné činnosti nedovoleného podnikání. V inscenovaném soudním procesu byli 1986 Srp a Kouřil odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody (Srp na šestnáct měsíců, Kouřil na deset měsíců). Oba si tresty odpykali v plném rozsahu, 1991 byli všichni obvinění soudně rehabilitováni. Důsledkem Kouřilova věznění v kauze Jazzové sekce bylo chronické postižení ledvin; v roce 2002 odešel do invalidního důchodu. Kouřil je autorem četných odborných statí, článků, recenzí apod. pro časopisy Bulletin Jazz (1974–82), kulturní magazin UNI (1998–dosud). Redakčně a editorsky se podílel na vydávání Bulletinu Jazzové sekce SH ČSSR (1972–80) a příloh k Bulletinu Jazz (1979–86), byl stálým dopisovatelem dvouměsíčníku Jazz Forum, vydávaného Mezinárodní jazzovou federací (IJF) ve varšavské redakci, 1989–92 byl redaktorem občasníku Artforum, psal pro měsíčník Gramorevue (1988–93), v 80. letech pro kulturní samizdat hanspaulské komunity v Praze 6 Lógr a pro hudební samizdat Druhá strana; dále počátkem 90. let pro čtrnáctideník Rock & Pop, pro Lidové noviny, pro měsíčník Harmonie (dosud), 1997–98 také pro měsíčník Musicae, 1994–2003 pro měsíčník Stereo a Video, pro nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu Dotek (1994–2004), od roku 2006 pro dvouměsíčník His Voice a pro informační zpravodaj Jonáš klubu v Praze; spolupracoval se soukromým rádiem Kobra, kde týdně připravoval asi 40 hodin pořadů o jazzové i jiné hudbě, dále se soukromými rádii Echo a AZ Zlín, se stanicí Vltava Českého rozhlasu, podílel se na přípravě televizního seriálu Bigbít (ČT), psal doprovodné texty k LP deskám a kompaktním diskům. Je autorem knih: Český rock´n´roll 1956–96 (Praha 1981, Edice Jazzové sekce Jazzpetit). Starý a mladý pán hrají jazz (Praha 1998). Jazzová sekce v čase a nečase 1971–1987 (Praha 1999–2000). Divná hudba dob nekalých (Praha 2006).

Encyklopedie jazzu a moderní pop.hudby.Praha 1990.S.286.;. Kdo je kdo 91–92, Česká republika, díl I. (Praha 1990, Nakladatelství Kdo je kdo). Kdo je kdo 94–95, Česká republika (Praha 1994, Nakladatelství Modrý jezdec). Zapletal, Petar: Vladimír Kouřil. In: Český hudební slovník (web).

Narozen v Nedvezí (u Poličky). V letech 1913–1920 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Přerově, kde učil matematiku a fyziku. Sbormistr Přerubu 1916–1918.Člen výboru Moravského kola spisovatelů. Publikoval v přerovském Obzoru, povídky a črty /V Masopustní noci/.Napsal 5 sbírek realistických povídek, 2 romány, divadelní hry a literární studie. Poté ředitelem Gymnázia ve Zvolenu na Slovensku.

Čechák, Vlastimil: Literatura Přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981. /dipl. práce, č. 4072, s. 25–27. /;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962. S. 133. ; ;Nekrolog. LD, 19. 2. 1954. ;.'

V letech 1939–1941 vystudoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vl. Hrocha. 1945–1946 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. E. Filly. Pracoval jako malíř a asistent šéfa výpravy v Českém divadle v Olomouci. Později působil jako konstruktér a návrhář Stavoprojektu. V letech 1957–1984 jako provozní architekt Státního divadla Oldřicha Stibora v Ol. 1965–67 byl externím učitelem katerdy výtvarné výchovy FF UP v Olomouci, 1967–78 lektorem pro kresbu a malbu. 1947 se stal členem Skupiny olomouckých výtvarníků.

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL; Kdy kde co v Olomouci 1983, září, S.11.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.;

Studoval na učitelském ústavu v Pelhřimově a dvakrát přestoupil na reálné gymnázium do Třeboně a učitelský ústav do Kutné Hory. Pedagogickou činnost zahájil 1877 na škole v Dačicích. Poté učil u minoritů v Brně, ve Štěpánovicích, Uhřínově a Postoloprtech, kde 1882–1885 řediteloval. Později odešel na severní Moravu a učil v Sudkově a Leštině. V roce 1892 se stal jednatelem výboru pro zřízení českého gymnázia v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.98–99.;

Ředitel soudní kanceláře v Zábřeze. Začal psát své vzpomínky z období okupace, úvahy, autobiografie, básně. Vydával bibliofilské tisky, soukromé tisky. Rodinný kronikař a kronikář obce Písařova.Zemřel v Holici u Olomouce. Měl tři syny: Josefa (1901–2000), Františka (1903) a Miloslava.

Spurný, F.: Severní Morava ve vzpomínkách rodáka.SM, 1969, sv.18, S.66.;.

Holice je částí města Olomouc.

Nadporučík čs. zahraniční armády na Západě. V roce 1939 odešel přes Jugoslávii do Egypta, pak do Francie a Anglie. Účastnil se bojů ve Francii, Anglii, Itálii, Skotsku. Vyznamenán medailí na Zásluhy. V r. 1946 byl demobilizován a pracoval ve Zlíně. Zemřel osamělý ve svém bytě a den jeho úmrtí nebylo možné stanovit přesně. Pohřben byl 25.6.1985.

Filip,Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. sv.91, 2006, S.33–37.

Narozen v obci Bartoňov (n.m.č. obce Ruda nad Moravou). Pocházel z učitelské rodiny. Začal studovat matiční gymnázium v Zábřehu a v r. 1904 přešel na učitelský úřad do Kroměříže a pro roztržku s učitelem hudby přešel v r. 1906 na uč. ústav do Polské Ostravy, kde v roce 1908 maturoval. jeho prvním učitelským místem byl Bludov, zanedlouho přešel do Dolních Studének. V době 1. svět. války byl telefonistou na ital. frontě. Z nervového šoku z války se léčil v Innsbrucku a Šternberku. Po vzniku samostatného Československa se stal jednatelem revolučního výboru v Šumperku. Byl pověřen zřízením české školy obecné v Šumperku, kterou vedl až do svého skonu v roce 1921.
Kromě učitelského povolání byl výborným organizátorem společenského a kulturního života na Šumpersku, aktivně pracoval v sokolském hnutí, jeho dílem je i sokolovna v Dolních Studénkách, kde po jeho smrti instalovali občané u sokolovny i jeho bystu.. Byl jednatelem odboru Národní jednoty v Šumperku a členem ústředního výboru NJ pro východní Moravu v Olomouci. hrál také s českými ochotníky divadlo.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.104–106.;

V roce 1953 absolvovala AMU Praha. Od 1956 působila ve Zlíně.

Přehled čs.divadel.Praha 1958.S.160.;.

V Dubu nad Moravou žila do roku 1939 a poté se rodina přestěhovala do Olomouce. Pocházela z učitelské rodiny, oba rodiče učili. Měla dva sourozence, sestru a bratra. Její tatínek František Kuba (1904–1976) působil pedagogicky rovněž na SPSŠ. Od roku 1945 studovala Učitelský ústav a poté tři roky Pedagogickou fakultu UP. Umístěnku dostala do Zábřehu, kde učila v letech 1952– 1957 na střední automobilové škole a pak se vrátila do Olomouce, kde působila v letech 1957–1987 na Střední průmyslové škole strojnické až do důchodu. Učila matematiku,krátce termodynamiku, deskriptivu, technické kreslení. V pensi si často přivydělávala soukromými kondicemi, protože je to učitelka, která umí předat svým žákům potřebné znalosti. O prázdninách se plně věnovala náboženství. Spolupracovala se Schonstadtským svazem žen v Německu a pravidelně dojíždí do Slavoňova. Má ráda domácí mazlíčky a často vypomáhá ve svém bydlišti nemocným sousedům venčit pejsky a starat se o kočičky.

Osobní sdělení dne 23.6.2019 u paní prof. doma. Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2020, červen. https://otavinka.blogspot.com/…ozeniny.html

promovaný pedagog

Pocházel z rodiny akademického malíře a středoškolského profesora. Obecnou školu absolvoval ve Zlatých Moravsích na Slovensku a v Brně, kde vysudoval reálné gymnázium a v letech 1936–1939 studoval na LFMU v Brně. VŠ nedokončil kvůli uzavření škol v r. 1939. Od prosince 1939 do května 1945 pracoval jako laborant a posléze jako pomocná vědecká síla ve Vědeckém ústavu pro průmyslové zdravotnictví při Baťově nemocnici ve Zlíně. Studia dokončil v prosinci 1945. Od ledna 1946 působil v Hradci Králové a r. 1953 přešel na LFUP v Olomouci, kde zastával funkci vedoucí katedry biologie a fyziologie. V září 1955 jmenován docentem a 1970 mimořádným profesorem a 1969–1976 byl děkanem LFUP. Působení na univerzitě ukončil v srpnu 1981.

BSSSM, seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 82.

MUDr. Aleš Kučera

Syn venkovského učitele a regionálního vlastivědného pracovníka Františka Kučery. Po dokončení obecné školy v rodišti, studoval od r. 1864 německé gymnázium a od r. 1867 na nově založeném českém gymnáziu v Brně, kde maturoval r. 1872. Poté absolvoval právnickou fakultu v Praze, kde promoval r. 1876 ( a JUDr. získal r. 1882). Po několika letech právnické praxe v Praze se usadil roku 1892 jako právník v Hustopečích. Po několika konfliktech s něneckými nacionalisty zanechal advokacie a usadil se v Břeclavi. V r. 1894 začal ve Vídni studovat medicínu, promoval 1899. Lékařskou praxi pak vykonával ve Vranovicích a Židlochovicích a r. 1907 jmenován obvodním lékařem v Zábřehu. Osvědčil se i jako čes. vlastenec a bojovník proti germanizaci. Hodně publikoval v časopisech: Právník, Časopis lékařů českých, Věstník lékařský, časopis Komenský. Záslužná byla i jeho přednášková činnost. Korespondoval i s T.G.Masarykem, Emilem Holubem aj.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998. S.77; Navrátil, M.: Almanach českých lékařů. Praha 1913. S. 160.; Slavětínský, Milan: Význačný lékař severní Moravy. In: Naše slovo, 19.9.1968.;

Jeho rodina pocházela z polské Letownie, otec i matka byli krejčí. Po maturitě v roce 1924 studoval na PřF MU v Brně chemii a patřil k nadějným žákům prof. J. Dubského. Po získání doktorátu 1930 a studijních pobytech v Holandsku a Rumunsku zakotvil v r.1935 jako provozní chemik u fy Baťa ve Zlíně. Roku 1945 obhájil habilitační práci. Po osvobození přednášel po 3 roky na MU v Brně aplikovanou chemii. V roce 1946 byl zároveň jako docent ustanoven prvním vedoucím katedry chemie v Olomouci, 1949 byl jmenován profesorem.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.105–106;

Děkan teolog. fakulty v Olomouci r. 1935–36, učitel biblistiky St. zákona v letech 1928–50. Středošk. prof. náboženství na G v Zábřehu. Autor – Dějiny Starého zákona;Palesti­na;Panna Maria v poesii arabské aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.136.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.305;307;.

Prof. ThDr. Bartoloměj Kutal

Narozena v rodině středoškolského profesora. Její matka jí a staršího bratra Ivana vedla k tanci. Základní vzdělání získala u tanečních profesionálů v Ostravě a v Praze. Od r. 1927 působila v Brně, kde byla členkou Národního a Zemského divadla. V době prázdnin jí bratr umožnil vzdělání v Paříži a v Londýně. V brněnském divadle působila do r. 1939 a od r. 1932 do r.1947 vedla soukromou baletní školu Iva Váni Psoty v Brně. V divadle se seznámila s dirigentem Rudolfem Kvasnicou, s kterým v r. 1947 odešla do Zlína, kde si otevřela baletní školu v období 1948–1954. V roce 1956 odešla s manželem do Prahy, kde působila v Hudebním divadle Karlín.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S. 91–96.

Zásluhy o založení Havelkova muzea v Lošticích, podíl na činnosti vlastivěd. sboru v Zábřehu a Šumperku, od r. 1964 žil v Příkazích. Uveřejnil na 50 studií, článků a recenzí v časopisech a sbornících, zejm. ve sb. Severní Morava.

Bibliografie sb.Severní Morava 1–50.Šumperk 1988, zázn.č.2;613–629;771–780;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987, S.144–145.;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.13.;Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S.9.

Narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém reálném gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925–1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929–1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudeník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebník souborů v hotelech ČSR (Alcron, Asplanade, Zemský dům Brno, Společenský dům ve Zlíně). Účinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954–56 studoval skladbu u J. Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K. Hašler, O. Kovář, O. Nový, F. K. Veselý, J. Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.171–172.Fotografie.; ČSHS.I.Praha 1963., S. 810–811.; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.III.Praha 1990.S.312–313., Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava 1997.S.71–72.;

Narozen v obci Lipňany (n.m.č. obce Tršice). Chodil do farní školy v Tršicích. V Olomouci studoval gymnázium a bohosloví..R.1848 nav­štívil Prahu jako člen deputace Lípy slovanské z Olomouce na Slovanský sjezd. Od r.1850 vyučoval na gymnázium v Olomouci a v Jihlavě, 1853 učitelem dějepisu a zeměpisu ve Znojmě. Publikoval v Týdeníku, spoluprac. s Havlíčkem.Založil čes.vědec.his­toriografii ve Slezsku.

Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.89–91.; Horáčková, E.: František Lepař-Jan Lepař.P., PNP 1976.;Neruda, Jan: Podobizny.1.Praha, ČS 1951, S.179–181.

Rozená Lýsková, dcera národního umělce, prof. Františka Lýska, DrSc. Maturovala na gymnáziu v Brně roku 1951. V roce 1953 absolvovala klavír a zpěv na brněnské konzervatoři a 1956 absolvovala FF MU v Brně. V roce 1957 působila ve Zlíně v rozhlasovém studiu jako externí hlasatelka. V roce 1958 se provdala v Brně. 1971 FFUK Praha a v Olomouci od r. 1981.

http://www.slaviste.cz/index.php?… http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?…

Doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc.

Stud. v Uničově, učitel. ústav abs. 1864 v Olomouci, učitel na Konicku/Runářov, Klužínek, Ospělov, Ptení/, 1871 Palonín –17 let. Otec Stanislava Lolka, ak. malíře. R. 1888–1905 ve Zvoli. Zpracoval historii Zábřežska.

Z díla: Paměti z mého života. =úryvek publ. v čas. Komenský 1908., Pověsti Zábřežska = Severní Morava, sv.1. Zábřeh 1957, s.37–40.,

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, s.113–115. /fotografie/., Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP 1998.

Hradečná – nyní Nová Hradečná.