Osobnosti Moravy.eu

Rozená Daňková. Od r. 1934 bydlela s rodiči v Hradci Králové.Studovala kamenickou školu v Hořicích a v roce 1950 absolvovala AVU Praha, 1947 spolupracovala s Čs.rozhlasem, od r. 1957 s ČsT. Působla v Praze. Autorkou pojmenování skřítka HAJAJA. Ilustrovala si své knihy pro děti. Od r. 2000 žije v Domažlicích.Jejím manželem výtvarník Miloslav Hejný (1925–2013). V roce 2010 získala ocenění Zlatá stuha.

Profily autorů knih KMČ. Praha, Albatros 1989. Foto.;Bi­bliografie knižních prací členů SČS. Praha, ČS 1979, S. 35–36. ; Toman, P. : Dodatky 1955. ,S. 66. ; Wikipedie.cz

Maturoval na gymnáziu v Litovli roce 1922. Jako odborný učitel vyučoval v Mladči, Bohuslavicích, v roce 1926 a 1927 v Litovli, pak v Cholině, Přemyslovicích, Michálkovicích, Troubelicích a od roku1939 ve Štěpánově. Jako radioamatér se zapojil do protifašistického odboje. Se svým bratrem Vítem (narozen 1904 v Litovli) napsal hru „Pochopilas?" a samostatně „Přímou cestou". Roku 1941 byl jmenován správcem smíšené hlavní školy v Těšeticích, kam však již nenastoupil, byl zatčen 14. října 1941, zabavena mu krátkovlnná vysílačka, kterou měl řádně ohlášenou. Vězněn v Olomouci, v Brně a pak v Mauthausenu, kde vysílením zemřel 29. června 1942.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.24.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1962, S.76.; Šik Lubomír: Spisovatelé Litovelska. Disketa.

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. 1939 vstoupil do ilegální KSČ. 1943 totálně nasazen ve Dvoře Králové. 1952 byl zbaven všech funkcí a vyloučen z KSČ. 1965 se stal ředitelem cvičné školy PF v Ostravě. 1959–1965 dálkově studoval dějepis a češtinu na FF UP v Olomouci. 1968 byl politicky rehabilitován a jmenován gen. ředitelem Československého rozhlasu. V roce 1969 emigroval s rodinou do Švédska. Byl poradcem švéd. premiéra Olofa Palmeho. Publikoval do Listů. V roce 1990 získal na UP PhDr.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.50–51.;

Absolv AMU v Praze 1978, obor herectví. Po roce 1990 vedl rozhlasové studio POHODA. Od 1.1.2000 je ředitelem Českého rozhlasu Olomouc a od roku 2013 ředitelem Moravského divadla Olomouc.

dokument. list/2000

V roce 1920 se přestěhoval s rodiči do Loštic, kde dokončil školu. Manžel Žofie Strnadové (1920–1993), s kterou se přestěhoval v r. 1938 do Mohelnice. Od r.1937 zaměstnán ve Vlčické papírně, 1939–1958 dílovedoucím.Od 1.3.1949 správcem muzea v Mohelnici.Za jeho působení uspořádáno 56 výstav.Autor 600 článků : SM, Selské listy, Orel, Omladina, Našinec, Moravský sever, KK města Mohelnice.Předseda oddílu kopané TJ MEZ Mohelnice.Pohřben v Lošticích.

Nekrolog. Severní Morava. 1969, sv. 18, S. 70–71. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1970. S. 61. ; Bednářová, Hana: 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí Františka Hekeleho. Mohelnický zpravodaj, červen 2009. S.8.; Z díla: Dějiny Javoříčska. 1945. ;Kulturní místopis Mohelnicka. 1946. ; Dějiny Vranové Lhoty. 1958. ;aj. .

Vedoucí Arboreta Bílá Lhota. Člen VSMO, sekce biologie.

Kartotéka členů VSMO.

Narodila se v Konici do rodiny Františka Strnada, živnostníka, a jeho manželky Marie, dcery německého sedláka z Uničova. Doma se hovořilo německy. Životní osudy spisovatelky se odvíjely různě. Prožila šťastné dětství v Konici, mládí v nedostatku a nouzi na Vlčicích. Studovala v Olomouci na 2 leté německé obchodní škole v letech 1935–1937. V roce 1940 byla totálně nasazená na práci v Říši v tyrolských Alpách, odkud si přivezla námět k prvnímu románu Aigen, který vyšel v roce 1944 v Brně. Druhý román Obyčejné děvče vyšel v roce 1948. Posléze si ve vlčické papírně vybudovala dobré postavení a uznání jako ekonomka závodu, ale zažila i politickou persekuci a ponížení, když musela vykonávat nejtěžší manuální práce jako trest za nesouhlas s politickou situací po roce 1948. Následná zaměstnání v hanáckých cihelnách a v zemědělství jí opět přineslo úspěch a respekt, ale znovu musela strpět ústrky. Byla členkou Moravského kola spisovatelů v Brně a Sdružení spisovatelů z Hané, jehož centrum bylo v Olomouci. Spisovatelka žijící mimo kulturní centra vedla čilou korespondenci s českými literáty, těchto jmen: František Kožík, Václav Renč, Dalibor Chalupa, Vojtěch Martínek, Jan Čep, Petr Bezruč, Martin Strouhal nebo Josef Koudelák. Její poezie a tvorba pro děti nebyla publikována. K ní se upnula v době různých politických ústrků. A poprvé se objevila až ve sborníku prací vydaném k 100. výročí narození moravské autorky za ediční spolupráce Františka Všetičky v roce 2020. Poslední léta žila v Lechovicích u Pavlova nedaleko Mohelnice. Zde také zemřela ve věku nedožitých 73 let. Je pohřbena v Pavlově. V roce 2022 vyšlo 2. vydání knihy Aigen, péčí syna Martina Hekele.

Filip, Zdeněk: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995.Šumperk 1994, S.25. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S. 27. Všetička, Fr.: Spisovatelka Žofie Hekelová. Olomouc, CULTUM 2020 s vydavatelem Martinem Hekelem. Paměť národa.

Působil v lékárně v Tovačově 1902–1903 a pak od r. 1905; Ve Šternberku pobýval v r. 1904 a v r. 1905 se ženil (21.10.1905) v Olomouci. Zemský lékárník v Brně.R.1923 re­daktor čas.Bibliofil­.Publikoval v čas. Grafický obzor, Typografie aj.

Fukal, R.: Mojmír Helcelet osmdesátník.-VVM, 13, 1958, S.258–260, obr.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.76.; Masarykův slovník naučný.III.Praha 1927, S.123.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.36.;.

PhMr. Mojmír Helcelet

Syn Jana Helceleta. Advokát ve Vyškově, od r. 1878 zemský a 1891–97 říšský poslanec

Masarykův slovník naučný. III. Praha 1927, s. 123. ;Kupka, Jan-VVM, 1975, s. 90–91, foto. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 36. ;.

Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla (n.Březové, m.č.Litovle). Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství.

Ottův slovník naučný.11.díl­.Praha, 189., S.47.; Slavné osobnosti města Brna. (web).

Od 1580 rektorem olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova. Rakušan z Vídně, Studoval i v Římě, 8 let působil v Brně. Jeho jméno má mnoho tvarů Hollerus, Höllerus, Haller, Holler.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.č.17,18.02­.2005.S.7–8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1540

Okresní správce silnic, veřejný pracovník a nadšený divadelní ochotník. Starosta sokolské jednoty v Litovli a místostarosta severomoravské župy. Zatčen 8. října 1941 a vězněn v Olomouci, odkud odvlečen do Osvětimi, kde umučen.

Šik, L. : Osobnosti a dějiny Litovle. (Disketa 1998).

Abosolvoval AVU ve Vídni, kde do r. 1914 pracoval. Maloval podobizny a pohádkové mystické motivy. Člen SVUM Hodonín.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.320.;.

Studia teologie absolvoval na jezuitské univerzitě v Olomouci, poté působil opět v Jihlavě jako prof. rétoriky, školní prefekt, představený latinské kongregace a zpovědník. Roku 1694 převzal rektorský úřad jezuitské koleje v Kladsku, do r. 1697. Poté působil opět v Praze jako konzultor české jezuitské provincie. Rektor olomoucké univerzity a jezuitské koleje, v letech 13.10. 1700 – 11.11. 1703.

Žurnál UP, č. 23, 13.10.2006. S. 7., .

• ac-: Krásné jubileum.=Stráž lidu, 1984, 11.10.,S.4.;

Nestor olomouckých typografů.=Stráž lidu, 1982, 9.10.,S.4.;.

Roz. Smržáková. Manželka Františka Herodka. Pomáhala v místním (Ivanovice na Hané) městském archivu v letech 1953–1960.

Hlaváček, Petr: 70 let vyškovského archivu – Slavkov u Brna. SOKA Vyškov 1997. S.26.

Abs konzervatoře Praha r.1939, 1940–44 solista opery v Olomouci, od r. 1944 v Ostravě, 1953 prof.kon­zervatoře v Ostravě.1959 zas­l.um.Syn Jiřího H., st.

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.127.;Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.Praha 1969, S.267.;Malá čs.encyklopedi­e.2.Praha 1985, S.761.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.115.;.

'

V roce 1963 abs.SUŠ Brno, v letech 1964–69 FFUP Olomouc, prof.V.Navrátil, doc.V.Zykmund. Šperk prezentuje od r.1974, zač.80.let souběžně tapisérií, ilustruje bibliofil.tisky, řeší úkoly ve spolupráci s architektem. Žije a pracuje v Olomouci.

Katalog výtv. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ; Kobza, F. : Návštěva v ateliéru. Kulturní měsíčník. Ostrava 1984, č. 2, S. 13–15; Šperky P. Herynka. =Stráž lidu, 1986, 9. 10. , S. 4. ; Oslava krásy. =Kdy, kde, co v Olomouc, 1984, leden, S. 9. ; Kultivovaný šperk. =Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, září, S. 13. ; 26 mladých umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum, 1980. ;

Jeho maminka byla Češka a otec sudetský Němec. Měl o dva roky staršího bratra Bedřicha. Celá rodina se odstěhovala před koncem války na jaře 1945 do Velké Bystřice, kde měl jeho otec rodiče. Základní školu vychodil ve Velké Bystřici a poté od 12 let dojížděl do Olomouce na střední školu. Chodil též na soukromé hodiny hry na housle u Fráni Černého i později studoval na Vyšším pedagogickém oddělení. V roce 1955 když museli bratři Černí ze školy odejít, absolvoval Karlík tuto školu v Ostravě v roce 1957. Poté udělal zkoušky v Praze na AMU a byl přijat do třídy dr. Alexandra Plocka (1914–1982). V Praze se setkal s Františkem Pospíšilem (1933), který také studoval v Olomouci. V Praze působil v témže čase v úspěšném klavírním triu. Karlík H. absolvoval AMU v roce 1961 na veřejném koncertě v Městské knihovně v Praze za klavírního doprovodu Zdeňka Kožiny. Na programu byl Čajkovského Houslový koncert. Z politických důvodů (jeho otec byl odsunut v roce 1946 do Německa) se nemohl dostat do AUS a proto základní vojenskou službu vykonaval v letech 1961–1963 v Prachaticích u Posádkové hudby. Tamní kapelník rozhodl, že vojín Karel Hewanický bude ve vojenské dechovce hrát na lesní roh. Na hornu ho tam učil Milan Bačík, kterého Karel znal z Ostravy. Po návratu do civilu udělal konkurz do Moravské filharmonie Olomouc, kde hral na housle. Jeho cesta stoupala krůček po krůčku vzhůru a záhy začal hrát první housle a stal se zástupcem koncertního mistra v MFO. V září 1969 odešel s manželkou do norského Stavangeru, kde udělal konkurz do místní filharmonie a působil zde pět let. Vrátil se pak v roce 1974 na původní místo MFO. Z Velkjé Bystřice dojížděl vlakem, na kole a někdy musel i jít pěšky. Jako sólista se uplatňoval občas na výchovných koncertech pro nižší třídy základních škol a několik let byl též koncertním mistrem filharmonického komorního orchestru Musici Moraviae vedeného violistou Josefem Tomečkem. Absolvoval s nimi turné po Španělsku. Krátký čas též vyučoval hru na housle na Pedagogické fakultě UP, kde byla mj. jeho žačkou i zpěvačla Leona Machálková z Přerova. Aktivně působil v MFO do roku 1999, ale dále byl zaměstnancem tohoto hudebního tělesa až do r. 2002 a pak ještě příležitostně vypomáhal. V pensijním období spolupracoval od prosince 2003 s orchestram Moravského divadla a navázal též úspěšnou činnost s varhaníkem a skladatelem Jiřím Rédou (1941). S ním hrával sólově nejen při obřadech ve Velké Bystřici, ale i v olomouckém krematoriu a dalších příležitostech. Jeho syn Karel, který je počítačovým expertem, žije v USA. Dne 26.5.2012 převzal Cenu města Velká Bystřice v obřadní síni hotelu Zámek. Cenu dostal za dlouholetou spolupráci v oblasti kultury, za aktivní spolupráci s divadelním souborem a matrikou města Velké Bystřice.

Ryšavý, Milan: Houslistovo (z)povídání. Olomouc léto 2013. vl.n., s. 75–78.

Čestný občan města Velké Bystřice (26.5.2012)

V roce 1924 abs. ČVUT Praha architekturu, spoluzakladatel Osvobozeného divadla v Praze r. 1924. Realizoval úpravu hrobu Jiří Wolkra v Prostějově r. 1925. 1927–1929 působil v Olomouci jako šéf výpravy v divadle, od r. 1924 spolupracoval s ND Praha až do r. 1938. kdy odejel do USA. Zemřel na léčení v Bavorsku.

Toman, P.: Nový slovník ČSVU.I.Praha 1947.S.330.;Před­chůdci Národního divadla.Praha 1988.S.142–143.;.

Středoškolský prof., učil zeměpis a dějepis.Ředitelem reál.G v Olomouci.Autor dějin Moravské Třebové.Autor knihy Štěpán z Dolan aj.

Štafeta.Prostějov, 1972, č.4, S.21.; Buď zdrávo Gymnázium dívčí Olomouc.Olomouc: Slovanské gymnázium, 1999.S.29;

Administrátor a redaktor Pozora v Olomouci, člen Jednoty divadelních ochotníků v Olomouci, sbormistr hudeb. kroužku. Od r. 1883 redigoval Opavský týdeník.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.93.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S.36–37.

Absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze, později u prof.Myslbe­ka.R.1895 vstou­pil jako vedoucí do sochařské dílny Fr.Vyhnánka v Olomouci, později převzal svůj vlastní závod.Hodně cestoval, navštívil všechny světové výstavy sochařství, navštívil též Palestinu a Egypt.Provedl výzdobu arcibiskupství, representační sál, sochu sv.Václava tamtéž, reliéfní plastiky na záložně v Poštorné, sochy v Dubě nad Moravou, portréty osobností, sochy TGM ad.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.94.;.

V letech 1946–1948 vyučen i fy Baťa ve Zlíně jako pletař, v roce 1948–1950 absolvoval mistrovskou školu pletařskou. V roce 1956 absolvoval FFUP v Olomouci obor čeština a ruština. Poté do r. 1975 působil na Katedře bohemistiky a slavistiky FFUP. V roce 1975 byl nucen z UP odejít z politických důvodů a mohl se zpět vrátit až v r. 1990. V mezidobí 1975–1990 pracoval v n. p. Moravia Mariánské Údolí (n.Hlubočky) jako opravář kancelářských strojů. Od 1990 docent FFUP v oboru český jazyk v právu a vedoucí katedry jazyků na PF UP. Publikace v časopisech : Slovo a slovesnost, Naše řeč, Český jazyk a literatura, též v regionálním tisku: Stráž lidu, Kulturní život Šumperska aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.171.; Hádek, K.: Zemřel F. Hladiš. In: Češtinář,12, 2001–2002.S.135–136.;

Původním povoláním zdravotní sestra. Ve volném čase vede kroužek hadankářů a křížovkářů. Píše básně, zejména balady.

Hladká, Božena: Hanáci. Prostějov, Hádankářsko- křížovkářský kroužek 1980. 60 s.