Osobnosti Moravy.eu

Po studiích na SKŠ Brno pracoval v Městské knihovně v Litovli, poté v Okresní knihovně v Olomouci, kde byl vedoucí oddělení společensko-politické literatury. Dálkově vystudoval FFUP. Mezitím působil asi dva roky jako vedoucí Městské knihovny ve Šternberku. V roce 1979 odešel pracovat do Krajského vlastivědného muzea v Olomouci jako literární historik, kde se po roce 1990 stal ředitelem ( v letech 1992 – 1998 ). Od roku 1999 působí jako realitni makléř v Litovli. Bohatá publikační činnost v oblasti ikonografie měst na střední Moravě. Vypracoval ikonografickou databázi a rozsáhlé bibliografické databáze, orientované na historii a architekturu města a vesnic Moravy a českého Slezska. Bydlí v Litovli, kde mu byl vrácen v restituci dům s lékárnou U dobrého pastýře na náměstí Přemysla Otakara, kde je realitní kancelář DIMAS ( data-informace-Morava a Slezsko ), která se mj. zabývá i vydáváním regionálních tisků, kalendářů aj.

Na www.ikonografiemoravy.cz, www.ikonografielitovle.cz, www.dimasreality.cz přehled knih a publikační činnosti PhDr. Vítězslava Kollmanna.

Absolvoval SG v Olomouci r. 1943, poté studium na FFUK v Praze do r. 1947, do r. 1949 na FFUP . Působil od r. 1949 na UP. V r. 1969 navržen na jmenování profesorem, v r. 1990 byl jmen. profesorem. 1987–1988 přednáškové pobyty na univerzitách v Rakousku, Švédsku, Dánsku. Zabýval se jazykovědnou bohemistikou, fonologií, morfologií, slavistikou a obecnou lingvistikou. Několik let byl vedoucím katedry bohemistiky a slavistiky. Člen českých a mezinárodních vědec. společností. Autor asi 160 studií a odb. článků. Laureát Ceny města Olomouce.

Žurnál 1992, č.22.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.164.; ČBS XX.stol., 2.díl., Praha 1999., Kdo je kdo 91/92, ČSFR Federální orgány, 1.díl, Praha 1999. Parte.

Prof. PhDr. Miroslav Komárek, DrSc.

V roce 1954 maturoval na gymnáziu v Mor. Budějovicích. Odešel studovat do Prahy, kde v r. 1959 promoval na Mat-fyz.fakultě UK v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Po promoci nastoupil na LF UP v Olomouci, kde působil 50 let. Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc. byl velmi plodný autor. Odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií, 15 učebních textů, skript a miniskript. Absolvoval zahraniční pobyty v Moskvě (1978), Dublinu (1993), v Richmondu (1997,1998) a na odborných konferencích přednášel na 30 místech Ameriky a Evropy. Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů: básně, aforismy, eseje, fejetony. Kromě knih vlastních jsou jeho aforismy též v antologiích Slovník myšlenek (2003), Myšlenky 1–12 (1992–1998), Nezabolí jazyk od dobrého slova (2004). Od r. 2001 úzce spolupracoval s obč. sdružením V-ART Písek na elektronickém almanachu Zonty 2001 a poslední 3 roky publikoval aforismy na webu Liber.upol.cz Člen Obce spisovatelů. V roce 2001 Cena města Olomouce.

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:VSMO 2004. S. 256.; Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002., , Cena města Olomouce, Olomouc 2001.

V literárním životě píše pod pseudonymem Jiří Stadník. V roce 1950 maturoval na gymnáziu v Přerově a poté studoval na FFUPOL obor historie a filozofie, absolvoval 1954. V roce 1955 působil jako učitel v Němčicích nad Hanou a v letech 1956–1959 v Kojetíně. Poté archivářem v Zábřehu na Moravě v údobí 1959–1965 a od r. 1965 do r. 1978 knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouc. Od září 1978 působil v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci, kde měl na starosti školní knihovny. Aby mohl tuto činnost odpovědně vykonávat musel ještě vystudovat na FFUP bohemistiku se zaměřením na metodiku pro školní knihovny, což se mu podařilo v roce 1976. V roce 1991 odešel do důchodu. V letech 1997–2011 pracoval v olomoucké Arcidiecézní knihovně na Wurmově ulici. Poezii začal publikovat zprvu časopisecky už v 60. letech a to především v Literárních novinách a ostravském časopisu Červený květ. Knižně debutoval v 68 letech v roce 1999 básnickou sbírkou Jabloňové listí. BB je plna vzpomínek na smutné dětství a domov. Lyrické básně vyjadřující smutek na duši vyšly v další BB s názvem Po dešti čisto (2006) – která je ilustrována půvabnou grafikou Anny Grmelové. Následovala BB Kraj nevyvolený (2007), kde opět vzpomíná na své dětství, které označuje jako „zářivý střípek rozbitého světa“. V roce 2009 vyšla BB Trs života, kde se opět vyskytují motivy smutku a smrti. V knize je Cinybulkova grafika. Poslední sbírka Nejsme sami (2011) je kromě smutku doplněna motivem samoty a vírou v Boha. Sbírky vycházely jako nevázané bibliofilie. Básnické sbírky do knihoven daroval, ale nepřál si být uváděn ani v katalogu, ani v kalendáři. Zemřel na covid.

Kolář, Bohumír: Stádníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183. Kolář, B.: Jiří Stadník nečeří hladinu, ale rozmlouvá dílem. www.olomouc.cz (7.7.2009). Chomiszaková,Iva: heslo Jiří Stádník.In: spisovatele.upol.cz

PhDr. Jiří Koplík (1976)

Po obecné škole v obci absolvoval v letech 1917–1921 RG v Litovli a 1921–1925 studoval na Učitelském ústavu v Olomouci. Poté vyučoval na obecných školách v Července ( 1926 ), ve Slavětíně u Litovle ( 1927 – 1928 ) a na Dívčí měšťanské škole v Novém Jičíně ( 1928 – 1933 ). V roce 1933 – 1936 působil jako správce jednotřídky v Renotách u Litovle a učil v Uničově ( 1936 – 1938 ), v Náměšti na Hané ( 1938 – 1945 ), ve Šternberku ( 1945 – 1948 ), ve Štarnově u Šternberka ( 1948 – 1958 ). V letech 1958 – 1960 působil jako ředitel základní školy v Bělkovicích u Olomouce. Již v době svého studia psal fejetony, básně a drobné příspěvky do časopisů a aktivně se zúčastňoval osvětové a kulturní práce ve svých působištích. Ve své poezii opěvoval tradiční život na Hané. Oslavou rodné vsi je báseň Senička z roku 1929. V několika románových pracích ( S větrem o závod, Skála puká, Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá Srdce, Krůpěje, Náš rod ) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské poměry. Slezskému bardu Petru Bezručovi věnoval práci Petr Bezruč na Hané. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané v roce 1939 a 1940. Z roku 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Básník, prozaik, folklorista a jeden z předních představitelů ruralismu. Výbor z jeho poezie i prózy vydaný v Seničce v roce 2000 uspořádal spisovatelův syn ing. Aleš Koudelák.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. Olomouc, VSMO 2004. S.56–58. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.52–59. Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů. P. 1945. S. 400–402. Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. Pražák, A.: Spisovatelé, učitelé.P. 1946. Slovník českých spisovatelů. P., ČS 1964. S. 249. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S. 84–85. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Výběrová bibliografie s údaji o 76 autorech. Olomouc, SISŠ 1993. Ševčíková, H.: Červencová a srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2015, č.7–8.

Kniha Potmě vyšívaná. Vydaná v roce 1948 a dedikovaná autorem v roce 1950. V majetku Tomáše Přidala.

Ve Frýdku absolvoval reálné gymnázium. Roku 1941 vstoupil do saleziánského ústavu. Vystudoval FF UP v Olomouci, kde v roce 1955 promoval. Pracoval jako lingvista až do svého věznění v roce 1960. 1968 odešel do exilu a vystudoval v Římě Papežskou univerzitu Gregorianu. Je členem PEN klubu. V roce 1994 dostal Cenu Karla Hynka Máchy " Květy staré Koreje" (Scriptum 1994).

Hanácké noviny, 1.4.1995, S.5., Literární noviny 2004, č.13. (Nekrolog).

Kustod muzea Vlastenec. spolku v Olomouci. V muzeu uložena pozůstalost.

V mládí se přestěhoval s rodiči do Přerova, kde trvale zakotvil. Po maturitě na gymnáziu se na přání otce vyučil drogistou (1927–1932). Brzy přešel na učitelský ústav do Olomouce, ale učil jen do roku 1941 a to v Žeravicích u Přerova (n. součást města). Externím posluchačem AVU byl v letech 1938–1939 a dokončil ji až v roce 1947 u prof. O. Nejedlého. Z existenčních důvodů se nemohl věnovat malířství, ale začal pracovat v cukrovaru a později na OHES. Až téměř v 50 letech se stal profesionálním umělcem na tzv. volné noze. Byl krajinářem. Maloval krajinu Hané a jižní Moravy. Maloval olejem a mastným pastelem. Byl také uznávaným ornitologem a biologem. Psal básně. Vydal několik sbírek ve kterých oslavil krásu moravské krajiny, především Hané. Bibliofilie Devět básní o krajině (1999). Z pozůstalosti V. Kozáka vydalo Muzeum Komenského v Přerově publikaci Věštec dobrých časů. (2001).

Kobza, F.: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;Lakosil, Jaromír: Přerovský malíř oslaví v lednu své 80. narozeniny. In: Ostravský kulturní měsíčník, 1981, č. 1, S. 29. ;ZKVMO, 1983, č. 223, S. 4. ;Toman, P. : NSČSVU. I. Praha 1947, S. 548. ;.Sitko, J.: 80 let akademického malíře Vlastimila Kozáka.In: Zprávy MOS 1991. Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského Přerov. S.190.; Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 75.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008. S. 190–193, 483.;

Bratr Jaroslava Kratochvíla /1885 – 1945/. Iniciátor studentského časopisu Aurora. Příspěvky v čas. Aurora a Dvacátý věk. V r. 1902 vyšly z pozůstalosti sebrané verše " Na prvních strunách". Bohumil zemřel na tbc.

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.945.;.

Ředitel soudní kanceláře v Zábřeze. Začal psát své vzpomínky z období okupace, úvahy, autobiografie, básně. Vydával bibliofilské tisky, soukromé tisky. Rodinný kronikař a kronikář obce Písařova.Zemřel v Holici u Olomouce. Měl tři syny: Josefa (1901–2000), Františka (1903) a Miloslava.

Spurný, F.: Severní Morava ve vzpomínkách rodáka.SM, 1969, sv.18, S.66.;.

Holice je částí města Olomouc.

Pocházel z Kroměříže, kde se narodil 1944 a ve městě pobýval do roku 1957. Jeho otec i dědeček byli knihtiskaři, ale v 50. letech byla jejich tiskárna komunisty zlikvidována a rodinu pořád stěhovali. Karel chtěl být hrnčířem po pradědečkovi, a proto odešel studovat do Bechyně na keramickou průmyslovku, kde absolvoval v roce 1962. Posléze se ale cele oddal hudbě a poezii. V letech 1965–1967 pobýval v Olomouci, kde v DEX klubu prezentoval své nové skladby a ukázal i své výtvarné schopnosti. V té době pobýval u Pogodů na Vídeňské ulici. Pak pracoval v Teplicích, kde byl členem Divadýlka pro známý a v roce 1966 poprvé nahrával v Čs. rozhlasu v Ostravě. Pak se přestěhoval do Prahy, kde účinkoval ve studentských klubech. Jeden z nejvýznamnějších představitelů českého protestsongu v letech 1968–1989. Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melancholické skladby. První deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Karel Kryl emigroval z Československa 9. září 1969 a usadil se v německém Mnichově. V roce 1975 se po půldruhém roce manželství rozvedl se svou první ženou. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 jak zaměstnanec. Po listopadu 1989 se usadil několik měsíců v Praze a jezdil po Československu se svými písničkami. Dne 17. 1. 1990 mu byla udělena Cena Jana Zahradníčka pro rok 1989 za českou poezii. S Karel Krylem jsem se osobně sešla v Národní knihovně v Praze, kde přebíral dne 19.2. 1992 cenu za Kníšku a nechala jsem si ji podepsat i s věnováním pro syna, k narozeninám. Karel Kryl je držitelem stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa in memoriam (1994), byl oceněn Cenou Františka Kriegla (1995) a cenou české Gramy (Síň slávy – 1995) a 28. října 1995 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy II. stupně. V mnoha městech jsou pamětní desky na tuto osobnost. Z iniciativy ministra kultury Pavla Dostála byla dne 20. 10. 2004 odhalena pamětní deska na budově Domu armády v Olomouci, na paměť působení v DEX klubu, na Tř. 1. máje 821/3.

ČBS. Praha, 1992, S.372.; Vavříny literatury, Praha 1990, S.230 – 231. Přesahy – TL březen 2024. Historie. Výročí na březen střední Moravy.

Narozen v rodině prof. reálky. Vystudoval učitelský ústav v Olomouci a r. 1879 nastoupil jako prozatimní podučitel na škole v Žilině (n.m.č Nový Jičín). R. 1880 přeložen na školu v Novém Jičíně a r.1882 po vykonání zkoušky o učitelské způsobilosti působil do r. 1912 na místní německé dívčí škole. V letech 1886–1912 vyučoval také zpěvu a hře na klavír na hudební škole novojičínského hudebního spolku Musikverain. Sbíral lidové písně a tance z Kravařska, zapisoval je a uchovával. Písně také komponoval

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 81–82.

Občanským povoláním úředník .

Literární místopis Přerovska/ OA Přerov, duben 1993;.

Profesor obchod. akademie v Přerově. Autor lyrických básní.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.86.;.

Lesařinu a myslivost měl dánu takříkajíc do vínku, protože jeho strýcové byli lichtenštenskými fořty a stejné zálibě se věnoval i jeho otec. Není tedy překvapením, že podobným směrem se ubíralo také vzdělání tohoto příslušníka další rodinné generace. Zdeněk studoval 1937–1945 Reálné gymnázium v Prostějově a následně do r. 1949 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Vzdělání si po dvaceti letech rozšířil studiem ekonomických oborů postgraduálně obory řízení na VŠE, tropické lesnictví VŠZ v Praze a následně složil státní jazykové zkoušky z angličtiny a němčiny. Po absolvování prvotního lesnického vzdělání na vysoké škole nastoupil Zdeněk Kunert do praxe a přes různé funkce se vypracoval až na post ředitele Lesního závodu Buchlovice, kde strávil téměř tři desítky let. Právě s oblastí Chřibů je v největší míře spojena i jeho myslivecká a následně spisovatelská činnost. Píše od r. 1954, črty a povídky do čas. Myslivost, Jihomoravské lesy, Slovácko, Rovnost. Populárně odb. články publikuje v denním tisku, Lesnická práce aj. Podobně jako vždy miloval lesnatou a kopcovitou krajinu Chřibů, vytvořil si silný vztah i k ušlechtilé jelení zvěři, jejímuž chovu věnoval obrovské úsilí. Žírný kraj jižní Moravy se odrazil také v jeho další, řekli bychom gurmánské lásce, kterou je víno, problematika jeho výroby a samozřejmě výsledná degustace toho nejlepšího, co teplé stráně tohoto kraje nabízejí. O tom, že v oblasti umění vládne široce nadaný autor nejen perem, svědčí i skutečnost, že mu vždy bývala velkou zálibou hra na housle a jako mnoho lesníků a myslivců jej na jeho toulkách přírodou provází též fotoaparát, coby nástroj k zachycení svědectví okamžiku, ke zvěčnění dané doby. Ve spolkové myslivecké práci vykonával pan Kunert funkce mysliveckého hospodáře, člena okresních orgánů, lektora a zkušebního komisaře pro přípravu uchazečů o první lovecký lístek a především předsedy Poradního sboru jelenářské oblasti Chřiby. Za zmínku stojí na tomto místě jeho dlouhodobé působení v Redakční radě časopisu Myslivost. Za jeho činnost mu vyla propůjčena řada vysokých mysliveckých vyznamenání, včetně Čestného mysliveckého řádu a Umělecká cena ČMMJ v roce 1995. Autorova publikační činnost je značně obsáhlá a kromě klasické knižní tvorby zahrnuje také řadu odborných příspěvků s lesnickým i mysliveckým zaměřením, odborné přednášky, ale i scénáře, poezii, překlady apod. Z ucelených knižních souborů povídek nesmíme opomenout tituly: Za kloboukem zelený úlomek (1988), Lovy pod Buchlovem (1993), V loveckém okouzlení (1995), Ze strání pod Buchlovem (spoluautor, 2003). V oblasti poezie vydal básnické sbírky : Myslivcův rok a Jak voní réva. V roce 2008 se podílel coby překladatel na vydání knihy Můj rok s liškami, jejímž autorem je německý spisovatel G. Schumann.

Z díla: Za kloboukem zelený úlomek. Praha, SZN 1988.; Biografie: Rakušan, Ctirad: Doslov ke knize. Za kloboukem zelený úlomek. Praha 1988, S. 261–264. ; www.klubautoru.cz

Ing. Zdeněk Kunert

Narozen v Osíčku na Kroměřížsku (region Záhoří). Studoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí. V letech 1936–1947 učitelem na Moravě a ve Slezsku. Při tom dálkově studoval FFMU v Brně, obor etnografie. V letech 1941–1946 se učil hrát na kontrabas.Od roku 1947 pracoval v Moravském muzeu v Brně, kde založil a řídil Etnografický ústav.. V devadesátých letech se účastníl regionálních konferencí na Hané " Lidový rok na Hané", kde jsem se s ním osobně potkala. Zpracovával bibliografie a publikoval v odborném tisku.Autor jedinečného soupisu českých časopiseckých článků z Valašska a Záhoří 1884–1964.

Československý hudební slovník.i.díl.Praha 1963. S.791. http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?…

Doc.PhDr. Ludvík Kunz, CSc.

Narozen v Těškovicích u Bílovce. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Hněvotína u Olomouce. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Práva vystudoval v Praze a souběžně navštěvoval AVU přednášky uměnovědné v ateliéru prof. F. Ketzka. FFMU – obor dějiny výtvarného umění absolvoval v Brně u prof. Richtera, Kutala, Bohdana Laciny aj.. Po promoci JUDr v r. 1956, dostal umístěnku na Slovensko, kde působil jako advokátní koncipient v Bánské Bystrici čtyři roky. Od roku 1960 žil v Olomouci. Působil jako advokát, publikoval ve Zpravodaji VSMO aj. region. tisku. Ved. sekce dějin umění VSMO. Po roce 1990 privátní advokát až do roku 2008. Psal poezii a maloval. Byl to jeho největší koníček. Jeho dcera Dr. Eva Slezáková vlastní soukromou Galerii 1499. Členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.V r. 1990 vydával čas. Nové rozhledy. Vydal mj. soukr. bibliofil. publ. Míjení; Přítomnost básně; Z italské itineráře; Et cetera…

https://advokatnidenik.cz/…avem-kupkou/ Kupka, Václav Et cetera… Olomouc vl.n. 2008.

JUDr. Václav Kupka

V r. 1952 absolvoval farmacii UK Praha a Přírodovědeckou fakultu UK obor chemie a fyziologie rostlin. V letech 1962 – 1989 prac. v Ústavu experimentální botaniky ČSAV, prac. Brno, od 1965 vysokoškolský pedagog VŠZ Brno.

ČBS.Praha 1992.S.389 – 390.;.

Vl. jm. Miloš Victor Ignác Kvapil V roce 1965 absolvoval SVVŠ (nyní gymnázium) v Prostějově. Pak studoval obor knihovnictví a vědeckých informací na UK Praha, kde promoval r. 1971. Byl na vojenské službě v Kroměříži. Působil jako knihovník ve Státní vědecké knihovně Olomouc, poté na Informačním centru Výzkumného ústavu oděvního v Prostějově, ředitel Informačního centra UPOL, knihovník technické knihovny Moravských železáren v Olomouci, vedoucí Informační služby Městského úřadu v Prostějově a v letech 1997–2009 ředitel Městské knihovny v Prostějově. Souběžně v letech 1992–2009 editorem prostějovské Štafety. Ocenění: Cena českých knihovníků (2007)
cena Velkomoravský knihovník (2008)
Cena města Prostějova (2009) Žije v Moravské Třebové, ale do Prostějova se rád vrací. Autor turistických průvodců po Prostějovsku. Poezii píše od roku 2002. Vyšlo mu k dubnu 2023 – 9 básnických sbírek. Eukleidovská seč klásků lásky (2003); Císařovy vousy (2012); O přírodě – Peri Fyseos (2013); Útesy času (2014); K větší cti a slávě Boží (2016) a rozšířené 2. vydání (2018); Vůně moře a lišejníku (2015); Mlhy podzimní noci (2020); Ozvěny (2022);

Bartková, Hana: Prostějovský deník.Čtenář reportér – článek /6491037 Kvapil, Miloš: Pár slov na úvod. Ozvěny.Olomouc 2022. S.8. Doplnění biogramu viz meil 23.4. 2023 a 24.4.2023.

PhDr. Miloš Kvapil užívá též pseudonym Miloš QAPIL /Píše básně o 23 slokách/

dne 23.4. 2023/hš

Narozena v rodině středoškolského profesora. Její matka jí a staršího bratra Ivana vedla k tanci. Základní vzdělání získala u tanečních profesionálů v Ostravě a v Praze. Od r. 1927 působila v Brně, kde byla členkou Národního a Zemského divadla. V době prázdnin jí bratr umožnil vzdělání v Paříži a v Londýně. V brněnském divadle působila do r. 1939 a od r. 1932 do r.1947 vedla soukromou baletní školu Iva Váni Psoty v Brně. V divadle se seznámila s dirigentem Rudolfem Kvasnicou, s kterým v r. 1947 odešla do Zlína, kde si otevřela baletní školu v období 1948–1954. V roce 1956 odešla s manželem do Prahy, kde působila v Hudebním divadle Karlín.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S. 91–96.

Od útlého dětství žil v Litovli. Střední knihovnickou školu studoval v Brně. Po maturitě působil v letech 1980–1986 v Okresní knihovně v Olomouci. Jako mladý, začínající pracovník nemohl z platu knihovníka uživit rodinu a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je ? (1994), Z pohádky do pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995) aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V letech 2010 a 2015 mu vyšly tyto tituly hanáckých bájí a pověstí „Tož tak“ (2010) a fejetonů, písniček ,básniček a vzpomínek „Tož baď“ (2011).; " No deť" (2012); " Hanácká konverzace" (2013); a " Dež se se narodil a co belo potom" (2014). Je aktivním členem ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou – zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády „Přendite si splknút“, které se konají dvakrát či třikrát za rok. V roce 2000 stál u zrodu Klubu litovelského petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti – sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu roku 2010 je členem zastupitelstva v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy.

Červencová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2011, červenec.S.7. e­mailová zpráva ze dne 20.6.2016.

http://otavinka.blog.cz (50 Petr Linduška 50 )

Studoval G v Kroměříži, bohosloví v Olomouci, v letech 1906–7 předseda Literární jednoty bohoslovců olomouc. Vysvěcen 1907. Působil v Horní Hynčině, Jestřebí, nyní souč. Město Libavá. 1911–1914 psal kritiky do Našince, přisp. do Archy, 1914 organizoval první výstavu katol. spisovatelů v Holešově. Člen DLU od r. 1913. pseud. Ahasver, Em. Smutný. Jeho pozůstalost zprac. Vilém Bitnar,

/ba/: Odešel předčasně.Lid.dem., 1990, 2.8., S.5.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.27.;Poselství­.Olomouc 1938, S.302–303.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.888;

Politický a kulturní kalendář 1984.Olomouc 1983.;Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.;.

Pracovník Katedry bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na olomoucké univerzitě vystudoval českou a polskou filologii. Přednáší úvod do studia jazyka, českou lexikologii a lexikografii a také rétoriku. Kromě toho se rovněž zabývá zkoumáním česko-polského jazykového pomezí a konfrontací češtiny a polštiny. Přednášek na zahraničních univerzitách, např. v Krakově, Katovicích, Poznani, Lipsku, Kodani. Proděkan FFUP pro pedagogic. činnost a učitel katedry bohemistiky a slavisty. Absolvent UP r. 1955, poté půs. jako střed. prof. Autor více jak 125 odb. článků a statí. Prof.PhDr. Edvard Lotko, CSc.

• zdn-: Šedesátiny.Žurnál UP, 1992, č.18, S.7.;.

Rozená Fialová. Vyučila se dámskou krejčovou v Lošticích. V Olomouci bydlela od r. 1930. Povolání vykonávala do roku 1995. Vlastním nákladem vydala 2 básnické sbírky: Úsměvné ohlédnutí (Mohelnice 1990), Poezie mé tajemství (Olomouc 1992). V roce 1995 vyšla vzpomínková kniha nazvaná Vzpomínání. Jinak vydávala příležitostné básně v denním a regionálním tisku.

Machala, Lubomír: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Rubico Olomouc 1996. S.101.;