Osobnosti Moravy.eu

Po studiu DAMU v Praze nastoupila do Divadla pracujících v Gottwaldově (n.Zlín). V letech 1967–1973 působila v činohře Státního divadla v Ostravě. Díky svému jemnému projevu i zjevu byla většinou obsazována do lyrických rolí. Během studia vystupovala jako zpěvačka Academia Jazz Bandu v Přerově a debutovala i jako filmová herečka ve filmu Život bez kytary (1962). V době svého působení v Ostravě hrála v televizních inscenacích ostravského studia. Od r. 1973 žila s rodinou v Praze. Manžel Zdeněk Hruška (herec a dabingový režisér a dva synové Libor a Zdeněk jsou rovněž herci).

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.28–29.

Manžel V.Vlasákové. 1946–49 ve Slezském národním divadle v Opavě, 1949–1954 působil v Krajském oblastním divadle v Olomouci, 1954–60 v Libereci, 1960–62 v Karlových Varech, 1962–1976 v Ostravě. Zasl.um.1976. Spo­lupracoval s filmem a televizí.

ČBS. Praha Academia 1992, S. 120;.

V roce 1951 maturoval na brněnském gymnáziu. Na JAMU se nedostal a tak nastoupil jako dělník do slévárny. Když ukončil vojenskou službu byl na základě konkursu přijat do sboru Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde působil 5 let jako civilní zaměstnanec a zpíval, hrál a též konferoval řadu pořadů. Roku 1960 odešel se svou ženou, herečkou do Divadla J. Grerora Tajovského v Bánské Bystrici a působil zde ve sboru i jako sólista. Přihlásil se na dálkové studium FF UK do Prahy, obor estetika a po 4 semestrech studium přerušil a přestoupil do Brna, kde získal angažmá v Redutě. V letech 1968–1978 sólistou zpěvohry Státního divadla v Brně. Mezitím byl přijat na řádné studium operní režie na JAMU. V r. 1980 nastoupil do Opavy a od podzimu 1984 do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S.187–191.;

V letech 1966–1967 hrál na bicí nástroje v Moravské filharmonii Olomouc.

Maturoval v Prostějově. Tamtéž studoval v letech 1942–1953 hudební školu L.Janáčka. Po maturitě odešel studovat do Prahy ČVUT, kde studoval elektrotechnickou fakultu. Profesionální hudebník od r. 1965, hrál s orchestry Z. Marata, divadla Semafor, klavírista a ved. orchestru, který doprovází Hanu Hegerovou, hudební aranžér a komponista.

Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.78.;.

V roce 1990 maturoval na gymnáziu v Opavě a poté v letech 1990–1995 studoval FFUP v Olomouci, obor historie a archivnictví. V letech 19936–1994 působil na univerzitě v Budapešti. V roce 1995 Mgr. a r. 1999 Ph.D. V letech 1995–1998 absolvoval postgraduální studium FFUP. Od r. 1998 působil na olomoucké univerzitě jako asistent, od r. 1999 odborný asistent na katedře historie FFUP. Zabývá se kulturními a náboženskými dějinami raného novověku, poutěmi, dobovou zbožností a františkářským řádem. Publikuje ve sbornících AUPO a Statního archivu v Olomouci.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 124.

Mgr. M.A. Martin Elbel PhD.

Na SGO působil v letech 1943–1956 a také v letech 1994–1995. Od r. 1946 působil jako asistent a přednášející na FFUP. Přednášel též na gymnáziu v Prostějově v letech 1956–1959 a trvale od r. 1962. Zabýval se historií Prostějovska. Autor německo-českého odborného slovníku pro oděvní výrobu. Po roce 1989 vyznamenán stříbrnou medailí UP. Hodně publikoval v regionálních časopisech.

Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979. S.49. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.53.

Narozena v Ostravě – Hrušov. Působila v Moravské filharmonii Olomouc, kde hrála první housle od 1.7.1949 – 1.8.1952.

Kartotéka členů Moravské filharmonie Olomouc.

Rodným jménem Pokorná. V letech 1950–1953 studovala gymnázium v Olomouci, později v Praze. V letech 1953–1957 absolvovala vysokou školu pedagogickou v Praze, obor historie geografie a učitelství pro střední školy. 1965–1967 absolvovala postgraduální studium FF UK v Praze. Doktorát PhDr. získala r. 1976 a habilitovala r. 1985. V letech 1957–1967 středoškolská prof. SVVŠ Mimoň, 1967–1972 učila na gymnáziu Česká Lípa a poté odbornou asistentkou Pedagogické fakulty v Ústí nad labem do r. 1984 a v letech 1984–1994 vedoucí katedry historie. Zabývá se česko-saskými vztahy. Od r. 1992 členka Komise pro dějiny českých krajanů v zahraničí.

Lexikon současných českých historiků . Praha 1999.č.z. 125.

Doc. PhDr. Jana Englová, CSc.

R.1950–1952 v Plzni zpíval baryton a přeškolil se na tenor, poté do r. 1954 v armádní opeře, 1955–1958 v Liberci, od 23.7.1958 v DOS Olomouc.Manžel Zdeny Talpové.Věnoval se též moderní písnové tvorbě.

Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.96.; ČSHS.I.Praha 1963.S.298.;. Janota, D. – Kučera, J.P. : Malá encyklopedie české opery. Praha 1999.;

Působil v MFO od 1.6.1969 do 11.5.1971.

Katalog členů MFO.

Německý regionální historik. Syn obchodníka v Litovli. Koncem minulého století se přestěhoval do Zábřeha, kde si pořídil dům a obchodoval s lihovinami a uhlím. Po čase mu bylo nabídnuto místo tajemníka, které vykonával více než 10 let. V této funkci se začal zajímat o historii. Napsal obsáhlou souhrnou monografii o dějinách Zábřeha a v rukopisech zanechal dvoudílnou kroniku města Zábřeha. Kronikář města Zábřeha. Od r. 2000 črstný občan města Zábřeha in memoriam.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská unierzita v Ostravě, 1998.S.32; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 19.;

Působil r. 1817 v Olomouci, jeden z nejlepších hercú německého divadla, odtud odešel do Prahy.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.95.;.

Po skončení jednotřídky se vyučil kupcem v Litovli. Z prvních úspor si zakoupil koncertní citeru a naučil se na ni hrát. V té době začal sbírat lidové písně z Litovelska a Kojetínska, které upravoval pro citeru. R.1916 se vrátil do Litovle, koupil dům a zařídil obchod. Napsal několik tanečních skladeb. Vychoval 4 syny a ve všech se snažil podnítit lásku k lidov. písni.Nejvíce se sběratelské činnosti věnoval syn Jaroslav. Spolu se synem uspořádalsbírku Ketečke hanáckých pěsniček. Je i s pozůsatlostí uložena v ZUŠ Litovel.

Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl. práce. FFUP Olomouc 1995.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1963

V roce 1947 abs.konzer­vatoř v Brně, působila 1947–48 v divadle Opava, 1948–1950 v Olomouci, od r. 1950 členka Státního divadla v Brně. Zasl.um. 1964.; Na JAMU vyučovala herectví.

Kdo je kdo v Českosloven­sku.Praha, ČTK 1969, S.189.;. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 29–30.

Absolvoval FF UK v Praze a Státní knihovnickou školu. Od roku 1948 se stal vedoucím pracovníkem Slezského studijního ústavu (pak ČSAV), kde postupně působil jako knihovník, bibliograf a vědecký pracovník. Odborně publikoval v periodikách. Své celoživotní úsilí věnoval soustavnému poznávání kultury a lit. Slezska, zvláště Opavska 19. a 20. stol. Napsal monografii o P. Bezručovi a jeho otci. Autor Biografického slovníku širšího Ostravska.

Slovník české literatury 1970–1981.P., ČS 1985, S.83. V roce 1986 zemřeli.Brno, SVK 1987.; Za Viktorem Fickem.Nová svoboda, 1986, 21.8., S.5.; ZVSMO, 1982, S.49–50.; Kulturní měsíčník.Ostrava, 1986, č.10, S.70.;.

Zprvu vyučen pekařem, procestoval mnoho zemí, hledaje práci. Po návratu pracoval jako horník a dopisoval jako samouk do několika deníků, z nichž vznikl soubor črt Vagus bloudí Evropou. V 1937–1940 vydával zábavný týdeník pod názvem Havířská, později Ostravská neděle. V r. 1941 pod n. Rodná zem, za okupace zastavena. Po osvobození čerpal z odboj. činnosti Valašska.

Ficek, Jaroslav: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.5.Opava 1983, S.47–48.;Kunc, Jaroslav: Slovník čes.spisovatelů beletristů 1945–56.Praha, SPN 1957,S..99–100.;Rafaj, Oldřich: Portréty, kritiky a studie.Ostrava, Profil 1979, S.213–221.;.

Od r. 1949 na katedře dějin dělnického hnutí Pdf UP do r. 1970. Poté musel z politic. důvodů odejít z UP. Pracoval ve Vlastivědném ústavu v Šumperku v knihovně. Po r. 1990 se vrátil na UP, a jako Doc. PhDr. působil na katedře humanitních věd a evropských studií FFUP. Spolupracovník regionálních kalendářů vydávaných Okresní knihovnou v Olomouci od r. 1978. Autor a spoluautor publikací ze šumperského regionu. Dlouhodobý spoluprac. sb. Severní Morava. Zabýval se českými dějinami, dějinami české literatury 19. a 20. století, dějinami sev. Moravy a dějinami školství.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.ostrava 1973.S.339.; Severní Morava, sv. 90, Šumperk 2005, S. 61–68., .

Doc. PhDr. Zdeněk Filip, CSc.

Narozen na Klášterním Hradisku u Olomouce. Studoval státní gymnázium v Olomouci, poté rétoriku, poetiku a filozofii, od r. 1803 práva, která dokončil r. 1806 a na JUDr. promován ve Vídni r. 1809. Jako student práv pracoval u olomouckého advokáta Dr. F.X. Weskerbroda. Český advokát, historik a autor historické a cestopisné literatury . Autor Dějin města Olomouce. 1. díl. (1808). Za to se stal olomouckým čestným měšťanem.

Řemeš, Mořic: J.V. Fischer a starší olomoučtí dějepisci. In: Mojmírova říše. II. 1938–1939. Náklo 1939. č.3. S. 104–106.

Klášterní Hradisko je součástí města Olomouc.

Viola.Tutti.Působil v MFO od 1.9.1957 do 30.9.1959.

'

Katalog členů MFO.

Obecní školu vychodil v Karlovicích a gymnázium studoval v Opavě. V letech 1920–1926 působil v činohře Městského divadla v Opavě. Studoval literaturu, dramaturgii a divadelní režii ve Vratislavi. Působil i jako divadelní ředitel. Psal divadelní hry ( v místním německém nářečí).

BSSSM. Ostrava 2000.č.1(13) S. 31.

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Skumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995 Šimková-Flíčková, Simona: Jiří Flíček. Otevři hospodo, po životě žízním. Praha, NAMU 2002.

Hráč na kontrabas. V období 16.9.1958 – 31.1.1975 hrál v Moravské filharmonii Olomouc a v letech 1983–1988 byl členem operety MDO. Měl přezdívku " Čára". Kdysi hrával ve slavném brněnském orchestru Gustava Broma.

Almanach 1920–2000. Olomouc, Moravské divadlo 2000. S.147. Ry­šavý, M.: Houslistovo zpovídání. Olomouc 2013. S.25–26.

Roz. Stenzlová. Od roku 1946 žila v Uničově a krátce poté se rodina přestěhovala do Šternberka, kde maturovala na gymnáziu v roce 1956. Bylo to právě šternberské prostředí, které v ní zanechalo hluboké vzpomínky. Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, všeobecný směr absolvovala v roce 1962. Začala pracovat v Okresní hygienické stanici Olomouc, kde byla v září 1981 jmenována ředitelkou OHS. Tuto funkci vykonávala až do března 1992. Po odchodu do důchodu působila jako okresní hygienička a posléze i jako hygienička Olomouckého kraje. Pedagogicky dlouhodobě působila na Střední a vyšší zdravotnické škole E. Pöttinga. Za svůj významný životní přínos považovala svoji úspěšnou péči o zajištění hygienické služby v době návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v Olomouci a na Svatém Kopečku. Od roku 1961 publikovala v odborném tisku. Její články najdeme na stránkách periodik Vnitřní lékařství, Československá hygiena, Pracovní lékařství, Bezpečnost a hygiena práce, Časopis českých lékařů, Československá dermatologie, Československá otolaryngologie, Bezpečná práce, Slévárenství, Noviny Červeného kříže aj. U příležitosti 40. výročí slavnostního otevření budovy hygienické stanice v Olomouci v lednu 1999 vyšel jubilejní almanach, který redigovala a zároveň zde publikovala úvodní stať „Hygienická služba v okrese Olomouc“. Dlouhodobě se věnovala přednáškové činnosti, byla členkou Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, kde působila zejména v sekci Dějiny lékařství a Historická Olomouc. Ve volném čase se zabývala průvodcovskou činností po Olomouci pro vzdělávací centrum Profit klub se sídlem v Ostravě a péči o zdraví lidu, aktivní činností v Českém červeném kříži, za což byla též vyznamenána. Vedle řady odborných zájmů byla kulturně činná s manželem. JUDr. Ladislavem Lamačem, kterého doprovázela. Zemřela po těžké nemoci.

Ševčíková, Hana: Květnová středomoravská výročí. Týnecké listy.2014, č.5.

MUDr. Anna Folprechtová

Ředitel Severomoravského divadla v Šumperku.

Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989, S.17.;.