Osobnosti Moravy.eu

Zakladatel Olomouckého dětského pěveckého sboru. Z jeho iniciativy vznikl festival dětských pěveckých sborů v roce 1977 – Svátky písní.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.49.;

Úředník ministerstva školství, doc. pedagogiky na UK v Praze. Autor publ. "Vzdělání jako základní pojem výchovy.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.121.;.

S technikou a možnostmi malíř. umění se seznámil u svého otce. Samostatné výtvarné práci se věnuje od mládí. 1959–1963 vystudoval SPŠT v Dvoře Králové nad Labem, kde se seznámil s textilním designem. Od r. 1965 žije v Olomouci, kde pracuje jako umělecko-technický pracovník DOS Olomouc. 1974–77 absolvoval střed. průmyslovou školu kamenosochařskou v Hořicích. Tématický cyklus prací Hlavy a tváře. Průhled do světa karnevalu masek a herců. Bohatá výstavní činnost. Přes 13 samostatných výstav v Čechách -Litoměřice, Zbiroh, Praha, Olomouc, Šumperk, Litovel, Hradec Králové aj.

Malá galerie klub.In: Kulturní zpravodaj města Uničova.1981, říjen, S.9.;

Maturovala v r. 1946 na gymnáziu ve Vsetíně a poté vystudovala FF MU v Brně, obor český jazyk a francouzština pro střední školy. Učila na Střední zemědělské škole na Hradisku v Olomouci, krátce pak na základních školách v Řepčíně a na ul. Zeyerově. Byla členkou Sokola, Svazu protifašistických bojovníků, Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a Klubu přátel výtvarného umění. Věnovala se literatuře, výtvarnému umění, historii a geografii. Byla členkou výboru Literární sekce VSMO a působila jako průvodkyně na zájezdech EXODU po západní Evropě.

Literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní 1984–1998. Olomouc 1998. S.20.

V Olomouci maturoval na reálce.. Vydával ve Vídni čas. Poetische Flugblätter/Bás­nické letáky/. Zabýval se dějinami opery a jedno ze svých dramat věnoval olomouckým legendám. „Der Uhrmacher von Olmütz“/Olomoucký hodinář. 1897/.

Slovník spisovatelů němec.jazyka…Praha 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.16.;.

Vyrůstal v rodině finančního úředníka. Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti (1943–50), z něhož byl v septimě pro kázeňský přestupek vyloučen. Rok pracoval jako dělník a středoškolské vzdělání dokončil na dvanáctileté střední škole v Gottwaldově (Zlíně, maturita 1953). Působil jako pianista v různých jazzových kapelách. Po dvouleté vojenské službě v Opavě (1953–55) začal studovat na Hygienické a Lékařské fakultě v Brně a Praze (1955–57), pak vystřídal několik zaměstnání (skladník, horník). Od 1959 pracoval jako osvětlovač v Čs. televizi, 1961–63 absolvoval dvouletou večerní školu FAMU a 1963 se stal televizním kameramanem. Stejné povolání vykonával i v kanadském exilu, do něhož odešel v říjnu 1968. Žije v Ottawě, kde od 1979 spolupracuje s místní televizí a rozhlasem a věnuje se literární činnosti. Povídky začal Klobouk psát již na konci 50. let, publikovat však začal až v exilu: česky v Proměnách (New York), v překladech v kanadských a severoamerických časopisech, mj. Chicago Review, Stories, Partisan Review (oba Boston), Artful Dodge (Wooster, Ohio), jakož i ve Švýcarsku a na Novém Zélandě. Časopis Tvar otiskl 1997 v příloze Tvary č. 19 jeho rozhlasovou hru Andrea a prózu Oslava mých jednašedesátých narozenin. V Čechách byly uvedeny rozhlasové hry Dva někdy někde (1964) a Erupce (1968), další byly realizovány v SRN (Způsoby mých bližních, 1969; Ještě jednou na Coney Island, 1985; Dýchání, 1987) a v Kanadě (Zabijáci, 1971; Linda, 1972; Ptáci, 1972; Blázen a smyčcové kvarteto, 1972, v Českém rozhlase 1993).

Kloboukova první větší próza Jazz II. Parents je situována na Moravu 40. let. V příběhu manželské krize viděné očima dospívající dcery autor usiloval o formu „jazzové literatury“, která vychází z mozaiky jednotlivých vypravěčských sekvencí. Ke světu gymnazijních studentů se pak Klobouk vrátil v próze Jazz I. Po válce. Vylíčil v ní atmosféru roku 1951 na střední Moravě s důrazem na jazykovou expresi a na bizarní protiklady mezi groteskností nové politické reality a spontaneitou jinošské psychiky. Odlišnou poetiku mají texty ze sbírky Návrat domů a jiné povídky, ve které převládají polohy hororu, obrazy traumatických stavů, komunikační destrukce, jakož i motivy absurdity, katastrofické vize civilizace a emigrantské reflexe. Autor zde zpravidla preferuje metodu vnitřního dialogu a klade důraz na psychologickou atmosféru. Do severoamerického prostředí Klobouk zasadil román Můj život s Blondie, humoristické vylíčení kultu hvězdiček populární hudby, promítnutého do protikladu životního snu a úzkostného lpění na každodenních rituálech. Autorovy básnické texty z let 1964–84 jsou soustředěny v souboru Hudba po půlnoci. Spojuje je užití hudebních motivů, zpovědní intonace verše a retrospektivní návraty do krajiny dětství. – Kloboukova rozhlasová, jazykově i tvárně důmyslně vystavěná psychodramata (využívající často postupů asociativního řetězení myšlenek, návratnost motivů, variace, cézury apod.) tematizují v různých obměnách především bezútěšnou banalitu lidské existence, absenci (nejen mravní) sebereflexe a neschopnost hrdinů navázat jakýkoli smysluplný dialog či plnohodnotný vztah, přičemž žánrově oscilují mezi prvky tragickými, komickými a absurdními (Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Rodinný portrét, Ještě jednou na Coney Island, Andrea). Ve hře Setkání v Kanadě se autor vrátil k problematice emigrace a hledání nové identity. – Antikomunistický manifest (napsán 1975) je nesmlouvavou esejisticko-beletristickou filipikou proti ideologii komunismu, kterou chtěl Klobouk poukázat na nebezpečí infiltrace této ideologie do západních společností. BIBLIOGRAFIE Beletrie: Jazz II. Parents (angl., P, Ottawa 1979); Návrat domů a jiné povídky (Zürich 1979; česky: 1990); Jazz I. Po válce (P, Eggenfelden 1983; přeprac. s tit. Kdo stoupá do schodů, 2006); Můj život s Blondie (R 1993); Hudba po půlnoci (BB 1994); Winfield, Linda, Obležené město (PP a rozhl. hra, 1995, z angl. originálu přeložili L. a R. Pellarovi); Rozhlasové hry 1, 2 (1996, 1998; svazek 1 obsahuje: Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Blázen a smyčcové kvinteto, Ještě jednou na Coney Island; svazek 2 obsahuje: Setkání v Kanadě, Dýchání, Rodinný portrét, Andrea, Linda); Protikomunistický manifest (E 1997).

Bráblík, F.: Předmluva, in J. K., Rozhlasové hry 1 (1996); Exner, M.: Doslov, tamtéž; týž: Doslov, in J. K.,
Rozhlasové hry 2 (1998); M. Písková: Český Kanaďan. Vejlupek, Miroslav: Empirik osobitého hledačství i výrazu. Myslív – Milčice, únor 2003. Ševčíková, Hana – osobní korespondence. Fabián – Janásková – Ševčíková: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí 2010. S.21.;

http://www.youtube.com/watch?…

V Olomouci v Okresní knihovně Olomouci, duben 1995.Hostem Literární kavárny, uváděl Richard Pogoda.

Studoval nižší gymnázium v Kroměříži, pak elév u hudby pěšího pluku 72 v Bratislavě v r.1902. R.1910 v Kro­měříži u p.pl.25. Po r.1918 vojen.ka­pelník posádkové hudby v Kroměříži, Valašském Meziříčí, od r.1931 v Hrani­cích.Napsal asi 25 skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.675.;.

Po maturitě na Slovanském gymnáziu odešel v r. 1905 studovat zvěrolékařství do Vídně. Po promoci v r. 1910 byl o rok později jmenován mimořádným profesorem. V r. 1912 pracoval v ústavu pro výrobu očkovacích látek v Müdlingu u Vídně. V období 1913–1914 pracoval v Přerově, pak vykonával vědeckou praxi v Rakousku. Po návratu na Moravu 1919–1956 byl přednostou kliniky porodnické na vysoké škole veterinární v Brně. Řádným profesorem byl jmenován r. 1927. V 30. letech objevil virový původ nakažlivé obrny vepřů, nazývané v odborných kruzích Kloboukova nemoc, která se vyskytuje zejména v Evropě. 1946–1948 rektorem VŠV v Brně. V roce 1967 byla na jeho rodném domě čp.63 odhalena pamětní deska.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.121.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc 1948, S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.68.; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.68–69.;

Historie olomouckého KPU se datuje od 2.9.1918. K us­tavující valné hromadě došlo v besedních místnostech Národního domu 5.10.1918. Klub se členil na tři odbbory: hudební, literární a výtvarný. V čele stál výbor, jehož prvním předsedou byl JUDr. Jaroslav Svoboda. Prof. Klement Králík vedl odbor literárně dramatický, předsedou výtvarného odboru byl akad. sochař Julius Pelikán. Mezi náhradníky výboru působil akad. malíř František Hoplíček. S ním úzce spolupracoval pedagog Karel Wellner, který pro zakládající členy KPU připravil lept na diplom. 2.7.1921 přetvořen na organizaci zaměřenou zejména na výtvarnou sféru.

Maliva, Josef: Vznik, vývoj a činnost olomouckého Klubu přátel umění do března roku 1939. In: Actta Universitatis, Výtvarná výchova, 6. Olomouc, UP 1993, S. 27–53.

Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku a vyšším v Lanškrouně. 1890 byl vysvěcen na kněze, poté navštěvoval Teolog. fakultu ve Vídni. 1896 dosáhl doktorátu teologie. 1891–1903 byl prof. orientálních jazyků, 1894–1903 dogmatiky ny řádové vysoké škole. 1913 byl zvolen proboštem kláštera Klosterneuburg. Pro své zásluhy o obec Klosterneuburg byl jmenován čestným občanem. Byl výborným klavíristou, členem ředitelství Společnosti přátel hudby a Spolku koncertního domu ve Vídni. Byl zakladatelem lid. liturgického apoštolátu. Byl jmenován kanovníkem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě,1999­.S.28;

Narozen v Holici u Olomouce (n.m.č. města Olomouc). V roce 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po studiích na pražské lékařské fakultě se stal vojenským lékařem. Specializoval se jako chirurg. Za práci na Balkáně byl vyznamenán pamětní medailí. Byl členem podporovacího spolku pro vdovy a sirotky vojenských lékařů. Jakmile vypukla první světová válka byl poslán do válečného pole a padl.

V roce 1877 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích se věnoval pedagogické činnosti. Od r. 1916 publikoval v Národopisném věstníku.

Autor knih Soudcovy vzpomínky;Vzpomínky státního zástupce aj. V Olomouci působil 1925–1935. Bývalý olomoucký krajský prokurátor.;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.26.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937. S, 70–72.;.

Bílsko u Litovle, nyní Bílsko

Narodil se v rolnické rodině a měl 11 sourozenců. Studoval dvouletou hospodářskou školu na Kláštěerním Hradisku v Olomouci. Poté zůstal hospodařit doma. Po smrti otce v roce 1892 převzal jako nejstarší vedení dvou gruntů v Bílsku čp. 15 a v Loučce čp.7. V roce 1899 koupil spolu s Jakubem Knaiblem, Tomášem Zdráhalem a Janem Staroštíkěm přední mlýn na Olomouckém předměstí v Litovli a vodní pilu na Čihadle. R. 1908 přikoupili pilu na Starém městě č.66. Do Litovle se přestěhoval roku 1910. Jako stoupenec agrární strany si všímal hospodářských zájmů. Patřil mezi čelné funkcionáře rolnických spolků, zejména pivovaru. Řadu let byl odpovědným redaktorem Litovelského kraje, jehož první číslo vyšlo 17.4.1924. V období 31.5. 1924–30.8.1928 byl starostou města Litovel. Poté se odstěhoval do Olomouce.

Šik, Lubomír: Osobnosti města Litovle. Litovel 1998. (CD-R).

Dětství a mládí prožila v Prostějově, abs. zde střední školu. 1959–1964 abs. FFUM Brno. Novinářskou činnost začínala jako vedoucí rubriky Brněnského večerníku. Nyní pracuje v tiskové propagaci Vlnařského průmyslu v Brně. Publikuje od r. 1960 v tisku: Universitní noviny, M=týden, Stráž lidu, Brněnský večerník, Rovnost, Hanácký kalendář. Knižně-přispěla do sborníku Znamení krajiny. Brno, Blok 1973 a do příležitostných brožur k Wolkrovu Prostějovu.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989, S.38–39.;.

Od r. 1888 redaktor Hlasů z Hané v Prostějově, od r. 1892 převzal redakci Pozor, 1893 splynul s Moravskými listy v Brně a z obou vytvořeny Lidové noviny. Knechtl přešel do Brna, koncem r. 1894 se vrátil a začal vydávat Pozor samostatně. Má velkou zásluhu o rozvoj českého novinářství v Olomouci. Publicista, beletrista. Psal povídky. Pseud. Geoffrei;Godovredo.

Z díla: Třicet let zápasu v Olomouci. Olomouc 1923, Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 136–139. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů, Praha, SPN 1973, S. 783. ;.

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. města). Syn vydavatele časopisu Český rolník od 1.1.1923, Rádce z Předmostí u Přerova až do roku 1948 v rukou majitele Josefa Knejzlíka, otce Vlastimila. Od roku 1948 šéfredaktor Rádce zahrádkářů. Nositel medaile J.A.Komenského.

Kulturní místopis SOKA Přerov.Fišmistrová, Věra.3.12.1998­. Pumprla, V.: Bibliografie okresu Přerov. Brno 1993.S.401.

Před 1.světovou válkou působil v Brně. 1905 se stal v Přerově ředitelem tiskárny. 1907 začal v Předmostí vydávat odborný časopis Český rolník, později Rádce. Jako starosta Předmostí se zasloužil o jeho rozvoj(byla vybudována měšťanská škola, hasičská zbrojnice, kanalizace ad.).

Stavitel Nového konviktu a kaple Božího těla v Olomouci, do Olomouce přichází koncem století jako Maurergesel von Znahm. 1921 přestavuje sarkandrovu kapli, podílí se na přestavbě radnice, 1725 / 1730 stavitel Stavovské akademie.

Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.97.;Kachník, J.: Církevní památky z Olomouce.I.díl­.Olomouc 1880.S.3.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1680

Ve čtvrtek 15. prosince 1994 bylo slavnostně otevřeno nové knihkupectví fy Tycho v Ostružnické ulici, v přízemí budovy, kde sídlí ředitelství SVKOL.

Nové knihkupectví. Puls, r.4, č.146, 17.12.1994, S.2.

Od 1. října 2003 je budova na náměstí Republiky majetkem KMO.

Od ledna 2003 byl název Okresní knihovny v Olomouci změněn na Knihovna města Olomouce.

Narozen v obci Dolní Sloupnice (n. Sloupnice). Ředitel Lidové školy umění, dirigent divadelního a pěveckého sdružení Jurik v Hranicích.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990.S.7.;.

Vyrostla v rodině ředitele a učitele hudební školy v Hranicích. V r. 1947 vstoupila na konzervatoř v Praze, kde absolvovala v r. 1953. Poté absolvovala Damu. První angažmá v Ústí nad Labem 1957–1959. Členka Státního divadla v Brně v letech 1959–1964. Od r. 1964 členka ND Praha; Národní umělkyně (1983).

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.219 – 220.;. Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1985–1989. S. 7–11.;

Učitel v Šumperku a Hrabišíně. Spolupracovník vlastivědného sborníku Severní Morava.

Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk. 2001.