Osobnosti Moravy.eu

Jeho rodiče hráli ochotnické divadlo v Olomouci-Hodolanech a tak byl od dětství spojen s vůněmi šminek i malých rolí. Maturoval na Slovanském gymnáziu v r. 1952. Poté odešel do Brna na JAMU, kde absolvoval v r. 1956. Režisér Karel Novák jej angažoval v Olomouci. V divadle Olomouc působil v letech 1956–1960., poté členem činohry Státního divadla v Brně. Věnoval se také dabingu a spolupráci s Čs.rozhlasem.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989. S. 39–42.; Kmoníčková, Eva: V roce 1987 zemřeli.Brno SVK 1988.;.

V roce 1940 maturoval na gymnáziu v Litovli. Vystudoval Hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, odd. dramatické a klavírní, 1944. Působil v Horáckém divadle Jihlava 1944–46, Svobodné div. v Brně 1946–47. Poté ředitelem Horácké div. Jihlava 1947–51, Státní div. Ostrava + Čs. rozhlas Ostrava 1951–59 (šéfem činohry), Mahenova činohra Brno 1959–71 (šéfem činohry), Janáčkova akademie 1960–70, kde vedoucím divadelní katedry. Počátkem let sedmdesátých v době normalizace musel ze školy odejít do Slováckého div. Uh. Hradiště 1971–81, Divadlo pracujících Gottwaldov 1981–89 + zahran. zájezdy. V roce 1960-docentem JAMU Brno, herecká a režijní tvorba, kam se mohl vrátit až v r. 1989. Také mohl působit v Brně v Mahenově divadle. Věnoval se publikační činnosti.
Cena osvobození města Brna, 2000 Cena města Brna. Autor studií.
2009 uveden do Síně slávy v Národním divadle Brno.

Kdo je kdo.Praha ČTK 1969., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, Praha 2002. Šik, L.: Osobnosti Litovle. rkp. 2009

Narozen v Chudobíně, nyní součást města Litovle. Vl.jm. Miloslav (křestní list) Doc. Miloš Hynšt

R. 1923 maturoval na gymnáziu v Litovli. Po studiích na FFUK v Praze, 1930–1945 archivář Národního muzea, od r. 1949 prof. UK Praha. Spolupracovník Ottova slovníku naučného nové doby. Redaktor časopisu Dějiny a přítomnost. Zabýval se postavou Františka Palackého a popularizoval jeho odkaz.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala.Litovel 1981.; ČBS.Praha 1992.S.252.;.

Narozen v Podolí na Přerovsku. Studoval na G v Přerově, maturita r. 1919;1925–45 učitel, 1932–49 Psycholog. ústav FF UJEP Brno, od r. 1956 člen koresp. ČSAV , od r. 1976 v důchodu. Zabýval se problémy teoretické a pedagog. psychologie.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;BIOkartotéka ČTK/OK;Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli. Brno, SVK 1989, S 45;.

Prof. PhDr. Vilém Chmelař DrSc.

Působil v Přerově jako středoškolský prof na G v letech 1889 –1896, poté v Kroměříži do r. 1899, kde pak ředitelem reálky 1899 – 1913. Znalec ruské literatury, spoluzakladatel týdeníku „Haná“ v Kroměříži r. 1909 – do něhož přispíval.

Universitas, 11, 1978, č.2, S.44–49.;.

Studoval reálku a učitelský ústav v Olomouci. V letech 1868– 1870 učil ve Starém Městě u Uherského Hradiště, dále ve Spytihněvi a ve Zlíně. V letech 1881–1908 působil jako řídící učitel ve Veselí nad Moravou. Publikoval v pedagogickém a hudeb. tisku. Jeho články též v periodiku Komenský (1874). V době pobytu ve Starém Městě objevil v poloze " Na Špitálkách" část velkomoravského opevnění, dodnes označovanou jako Christinův val. O dřevním Velehradu psal do listu Komenský.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963.S.544.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 249.;

Mládí prožil v Přerově, r. 1897 maturoval na gymnáziu v Přerově. Působil na FFUM v Brně, znalec anglického jazyka a literatury. Zemřel v Brně-pochován v Přerově.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, 1962. S.96.;.

Zemský archivář, historik Moravy, r. 1833 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, ale r. 1835 vystoupil. Za své zásluhy dostal od císaře Františka Josefa I. zlatý záslužný kříž s korunou a jmenován byl dopisujícím členem Královské společnosti věd v Praze.

OSN, 12. díl. Praha 1897, S. 457; Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

K hudbě jej vedla od dětství maminka, houslistka. Soukromě studoval hru na housle a klavír. V roce 1948 maturoval na reálném gymnáziu v Olomouci. Poté studoval v Brně. Žák Jaroslava Kvapila. Absolvoval JAMU v roce 1952. doc. JAMU Brno od r. 1966– 1990.. Instruktor souborů lidové umělecké tvořivosti. Autor orchestr. a komorních skladeb, tendence k syntéze různých technických i slohových prvků. . Mj. zhudebnil texty Fr. Hrubína, Jana Skácela, O. Mikuláška a romskou poezii.

Kmoníčková, Eva: V roce 1990 zemřeli. Brno, SVK 1991, S. 8–9. ; Čeští skladatelé současnosti. Praha Panton 1985. S. 109–111. /foto/; Matzner, A. : Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. 3. Praha 1990, S. 224. ; ČBS XX stol., 1. díl, Praha 1999;

Narozen v obci Roveň u Jičína (n.Dolní Roveň). Elév vojenské hudby od 15 let. První angažmá u divadelního orchestru získal v Českých Budějovicích. V letech 1920–1934 členem orchestru olomoucké opery. Poté v letech 1934–1938 působil v rozhlasovém orchestru Ostrava a pak přešel do Brna, kde od r. 1938 – 1952. Zdokonalil se u prof. Strobla ve Vídni 1924–1926 a v metodice u J. Fügera v Praze v letech 1945–1947. Uplatnil se významné jako sólista, od 1942 jako člen Moravského dechového kvinteta. Od roku 1945 vyučoval na brněnské konzervatoři (řádně od r. 1952) a od r. 1950 na JAMU. Autor publikace: Fagotová hlasivka, její důležitost, zhotovení a funkce.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.78.; Československý hudební slovník. Díl 1. Praha 1963. S.555.;

Rudolf Johannes Joseph Rainer kardinál von Habsburg Lothringen – česky Rudolf Jan je nejmladší syn císaře Leopolda II. Roku 1805 obdržel od vídeňského arcibiskupa nižší svěcení, vzápětí se stal olomouckým dómským kanovníkem a byl jmenován kapitulou koadjutorem arcibiskupa Colloreda s právem nástupnickým. Teologická studia absolvoval soukromě, na kněze byl vysvěcen ve Vídni roku 1819, hned přijal biskupské svěcení a 4.6.1819 ho jmenoval papež kardinálem. Arcibiskupská intronizace v Olomouci se konala 9.3.1820. Zavedl v Olomouci akademické bohoslužby v kapucínském kostele. Podpořil beatifikační proces Jana Sarkandera. Renovoval kostel sv. Michala. Díky němu byla zřízena alej mezi Kateřinskou a Tereziánskou branou (dnešní Smetanovy sady). Zemřel na léčebném pobytu v lázních Badenu u Vídně. Byl pohřben v kapucínské hrobce ve Vídni, jeho srdce bylo uloženo v urně do krypty olomouckého dómu.

Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké. 1949. Olomouc 1949. S. 44. Wikipedia.cz

Velký nástěnný obraz je v předsálí Mozartea v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Autorem snímku je pan Maňák.

Působil na UP v Olomouci od r. 1946–1961;

Cekota, Vojtěch-Roubic, Antonín: Prof. PhDr. Karel Janáček, DrSc. =Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 50–52/fotografie/;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, práva v Praze. Žurnalista a vydavatel týdeníku Slovan, 1908–1914 hlavní redaktor Vídeňského deníku, v září 1915 opouští Vídeň. Redigoval Selské listy, Hlasy republiky a Ruch. Autor povídek a románů: Paprsky a stíny (1892), Z města a venkova (1899), Vichřice (1917), Satan (1922) aj.

Literární atlas, s. 142, foto č. 11, S. 143; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927, S. 59; Vzpomínka J. Janči – Na přelomu, S. 120–122;

Čestný občan města. Starosta Sokola Holešov, profesor, později ředitel reálného gymnázia v Holešově. Byl starostou sokolské jednoty, zakladatelem oddílu házené, organizátorem mnoha večírků a besed. Dne 6. května 1940, v den jeho 60 narozenin, jej obecní zastupitelstvo za jeho veřejnou činnost jmenovalo čestným občanem města Holešova. Ladislav Jaroš byl bojovníkem za pravdu, za demokracii a za tyto ideje obětoval i život. Dne 18. června 1942 byl v Kaunicových kolejích nacistickou mocí zastřelen. Jeho památka je zvěčněna tím, že gymnázium v Holešově nese čestný název gymnázium Ladislava Jaroše. Vděčné členstvo umístilo na vrcholek Jehelníku na svahu Kelčského Javorníku, místu jeho častých turistických vycházek pamětní desku s nápisem: Vzpomeňte bratra Jaroše, starosty Sokola Holešov, ředitele reálného gymnázia, turisty, lyžaře a milovníka tohoto kraje.

ZMH, 1980, č. 2, S. 27–28. ;ZMH, 1984, č. 4, S. 20–21. ;ZMH, 1990, č. 4, S. 4–5. ;.

Angažován u divadla v Olomouci 1929, 1931–1935;v Opavě 1930, v Brně 1922–1924 a po r. 1945 trvale.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963, S.579.; Hudební rozhledy 1968, 750.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.133.;

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Rotný čs. zahraniční armády na Západě., absolvoval poddůstojnickou školu. V prosinci 1939 odešel do Francie. Účastnil se bojů ve Francii, Anglii. Stal se tankistou, v bitvě v Calaiské úžině padl.

Filip,Z.: Cesty hrdinů In:. Severní Morava. sv.91,2006. S. 30–33.

Malíř, portrétista, figuralista, krajinář a pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ( 1924–1927 grafická speciálka prof. Švabinského). Od roku 1927 člen Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, od roku 1933 člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, v letech 1939–1944 členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, po r.1945 člen brněnského Bloku a dlouholetý funkcionář Svazu čs. výtvarných umělců. JJako pedagog působil na Vyšší škole uměleckoprůmyslové (1927–1944), Střední škole textilní v Brně (1951–57) a na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1945–1953. Nejobsáhlejší soubor jeho díla se nachází v Moravské galerii v Brně, další dílo je ve sbírkách dalších moravských i českých galerií a v soukromém majetku . Pohřben na Ústředním hřbitově, Vídeňská 96 v Brně, kde má čestný hrob.

ČBS.Praha 1992.S.281.; Hlušička, J.: Karel Jílek.Praha 1987.;

Člen Hanáckeho Aeroklubu v Olomouci, jméno uvedeno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově. Sestřelen při náletu na Brémy. Pohřben v Nizozemí. Stihač v boji o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Na hudební nástroje se učil hrát od dětství. Hře na housle se učil u vesnického muzikanta V. Bednáře od dvanácti let. V letech 1931–1935 studoval učitelský ústav v olomouci, kde se též vzdělával v hudbě. Poté se věnoval učitelské dráze, zprvu v Holešově na přelomu 40. a 50. let, pak na pedagogickém gymn. v Kroměříži, na Komeniu v Olomouci a v Brně. Od 1941 až do své smrti působil v PSMU. Učil matematiku a na všech školách, kde působil vedl pěvecký sbor. Rudolf Jokl byl jeho bratrancem.

• bk-: Jan Jokl. Hanácké noviny. 16. 8. 1994.S.4.;

Kráčmar, Jiří: Naše noviny ze Štěpánova, 1996, č. 188, červen.; Olomoucké listy, 24.10.2002.; Stejskalová, Eva: Z naší kroniky a matriky. 2005.;

Narozen v Předmostí u Přerova (n. m. č. města Přerov). U divadla začínal jako ochotník v činohře spolku Tyl v Přerově, v r. 1939 byl přijat do sboru zpěvohry v Brně. Přední sólista opery Stát. divadla v Brně v letech 1945–1978. Zasl. umělec.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.617–618.;Kmoníčková, Eva: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S.32.;

Vystudoval nižší G v Olomouci r. 1895–1899, studoval na učitelském ústavu v Kroměříži 1899–1903, žák F. Vacha. Výkonný čln a funkcionář PSMU. Publikoval v čas. Hlasy z Hané, Moravské slovo, Lidové noviny, Svobodný zítřek, Národní škola aj.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.224.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.624.;Ka­dlčík, F.: Prostějov a PSMU.Hlasy z Hané, 6.4.1940, č.14, S.1–2.;.

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Doc. MgA Pavel KAMAS

Maturoval roku 1896 na gymnáziu v Kroměříži, poté studoval FFKU Praha, čeština, němčina, kde promoval v r. 1900. Od r. 1905 učil na vyšším státním gymnáziu v Přerově, od 1906 na zemské vyšší reálce v Kroměříži, od 1908 na státním gymnáziu v Prostějově, kde byl mj. od kvarty do oktávy třídním prof. J. Wolkra. Od r. 1922 byl přeložen do Vyškova, kam jen dojížděl, ale bydlel a podílel se na věřejném životě v Prostějově, kde opět učil od února 1926 na dívčím reál. gymnáziu. Z Prostějova pak odešel na vlastní žádost do Brna v září 1927. Na Prostějovsku se stal jedním ze zakladatelů komunistické strany. V září 1924 byl z KSČ vyloučen. Překládal z němčiny, hlavně výmarských klasiků, průkopník moderního pojetí básnického překladu.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.640 – 642.;.

Lektor hudby na univerzitě v Brně, prof. konzervatoře v Brně.

Hudební rozhledy, 7, 1954.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.230.;.