Osobnosti Moravy.eu

Spolupracovník na Čs. lékopisu.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.81.;.

Čestný občan města. Starosta Sokola Holešov, profesor, později ředitel reálného gymnázia v Holešově. Byl starostou sokolské jednoty, zakladatelem oddílu házené, organizátorem mnoha večírků a besed. Dne 6. května 1940, v den jeho 60 narozenin, jej obecní zastupitelstvo za jeho veřejnou činnost jmenovalo čestným občanem města Holešova. Ladislav Jaroš byl bojovníkem za pravdu, za demokracii a za tyto ideje obětoval i život. Dne 18. června 1942 byl v Kaunicových kolejích nacistickou mocí zastřelen. Jeho památka je zvěčněna tím, že gymnázium v Holešově nese čestný název gymnázium Ladislava Jaroše. Vděčné členstvo umístilo na vrcholek Jehelníku na svahu Kelčského Javorníku, místu jeho častých turistických vycházek pamětní desku s nápisem: Vzpomeňte bratra Jaroše, starosty Sokola Holešov, ředitele reálného gymnázia, turisty, lyžaře a milovníka tohoto kraje.

ZMH, 1980, č. 2, S. 27–28. ;ZMH, 1984, č. 4, S. 20–21. ;ZMH, 1990, č. 4, S. 4–5. ;.

Narozen ve Svojanově na Svitavsku. Soukromě studoval zpěv u prof. Vaška v Ostravě r. 1953–1960, jako student konzervatoře přijat do sboru operety v Olomouci, kde pak v letech 1948–1950 působil jako sólista opery, poté v Opavě (1950–1957) a 1957–1960 v Ostravě, od r. 1960 sólista opery ND Praha. 1975 zasl. člen ND, 1981 zasl. umělec. Basista. Měl hlas velkého rozsahu a drsnějšího témbru. Byl výborným hercem. Hlavní role: Kecal (Prodaná nevěsta), Chrudoš (Libuše), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Vodník (Rusalka), Marbuel (Čert a Káča), Revírník (Příhody lišky Bystroušky), Gorjančikov (Z mrtvého domu), Don Pasquale, Basilio (Lazebník sevillský), Sancho Panza (Don Quijote), Don Alfonso (Cosi fan tutte), Papageno (Kouzelná flétna), Masetto (Don Giovanni), Figaro (Figarova svatba), Rocco i Pizarro (Fidelio), Kašpar (Čarostřelec), Van Bett (Car a tesař), Morosus (Mlčenlivá žena), Boris Godunov, Komisař (Příběh opravdového člověka). Hrál v několika filmech, televizních seriálech: Juliette (1969), Pět holek na krku (1967), Antigona (1964), seriál F.L.Věk (1971), 1991 Král a uhlíř, aj.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.189–190.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium, poté pedagogické gymnázium (býv. Fučíkova škola), FFUP katedra společenských věd a obor speciální pedagogiky. Učitel v ZŠ Paseka, Lipina, Kopeček (špatně mluvící děti), Slavonín (zvlášt. škola), Olomouc – Řepčín (internátní zvl. škola, Kopeček (ZIŠ s vadami sluchu, v letech 1972–1991, nyní detašované prac. Odboru MŠ, odd. inspekce pro speciální školy okr. Přerov, Vyškov, Šumperk, Prostějov, Olomouc, Publikační činnost v odborném pedagog. tisku, sbornících, u nás i v zahraničí.

Společenská kronika. Vzpomínky. Hanácké noviny, 10.1.1998.S.4.

Slavonín, Řepčín a Svatý Kopeček městské části Olomouce.

Mgr. Milan Jiříček

V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pracoval ve Fakultní nemocnici v Olomouci, člen sekce SG VSMO, podílí se na přípravě sborníku k 125. výročí SG. Specialista onkologie, vědec a odborník v geopatogeních zónách. Autor článků ve sbornících světových kongresů Mezinárodní asociace pro psychotroniku, spolupracuje na způsobu registru novotvarů, člen komise vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 vedoucí Okresní nemocnice v Bruntálu, obor endokrinologie, zde pobyl 8 let. V letech 1982–1983 dělal výzkum o vlivu geopatogenních zón na člověka. V oboru zdravotní statistiky na 6 měsíců na stáži v Londýně. Za SG člen všech slavnostních výborů, předseda výboru pro oslavy k 125. výr. SG. Jeho koníčkem byla historie Olomouce. Je autorem knihy Dějiny Olomouce 1017–1920 (Votobia 2006).

Musil, J. V.: MUDr. O. Juryšek jubiloval. ZVMO 2003, č. 286.S.79–83.

Vystudoval nižší G v Olomouci r. 1895–1899, studoval na učitelském ústavu v Kroměříži 1899–1903, žák F. Vacha. Výkonný čln a funkcionář PSMU. Publikoval v čas. Hlasy z Hané, Moravské slovo, Lidové noviny, Svobodný zítřek, Národní škola aj.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.224.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.624.;Ka­dlčík, F.: Prostějov a PSMU.Hlasy z Hané, 6.4.1940, č.14, S.1–2.;.

V letech 1991–1998 studoval na FFMU v Brně archeologii a historii a promoval r. 1998 Mgr. V letech 1995–1996 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, poté 1996–1998 v ÚAPP Olomouc a zde v olomouckém muzeu vykonával v období 1998–2000 náhradní civilní službu. Od r. 2000 pracuje v Archeologickém centru Olomouc, nyní jako vedoucí terénního oddělení. Specializuje se na germánské osídlení střední Moravy. Konal výzkumy v Přáslavicích, Dolanech, v Tepenci na katastru obce Jívová, v Olomouci-Slavoníně aj. Průběžně publikuje v odborném tisku.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 272–273.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc 2008. S.95–103.;

Mgr. Marek Kalábek

Syn měšťana a řeznického mistra. V letech 1866–1874 studoval gymnázium v rodišti, poté klasickou filologii do r. 1878 na FFUK v Praze. Od r. 1879 působil jako suplent na Slovanském gymnáziu v Olomouci, r. 1882 přešek na matiční gymnázium v Uherském Hradišti. Do Opavy odešel r. 1889 a o dva roky později se tam oženil a měl čtyři syny. Na gymnáziu vyučoval latině, řečtině, češtině a tělocviku. Vedl učitelskou knihovnu a v programech gymnázia publikoval seznam knih. Na veřejnosti vyvíjel aktivní činnost zejména v Sokole. Od 1893 řídil pěvecký spolek Křížkovský a od května 1896 byl jeho starostou. Zprávy publikoval ve VMO.

Profesor A.K. In: VMO, 10, 1902, S.2–7. BSSSM,seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 71.

Syn vesnického kováře. Vystudoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci, poté se stal vikářem v Kroměříži. Když byl v Kroměříži založen chlapecký seminář, stal se na něm učitelem přírodopisu. 1872–1887 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem. Hodně publikoval v ČVSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis „Ptactvo moravské“ (1889) a zajímavou studii „Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova“ (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit – nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu – hesonitu, tzv. „Bludovit“, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v roce 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.25; Fischer, Richard. Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132–133.; Spurný, F.: Osobnosti Bludova. Web. Bludov.

R. 1940 abs. SG v Olomouci, vyučoval na učňovských školách v Olomouci. Od r. 1945 na odborné škole pro ženská povolání Poettingeum. Působil též jako cizojazyčný korespondent. 1947–1953 stud. LFUP a jako mimořád. posluchač historii a jazyky na FFUP. Po promoci si zvolil povolání důstojníka zdravotnictví. Z váž. zdrav. důvodů odešel z armády a půs. v Karl. Varech a Frant. Lázních. Odtud přešel do nemocnice v Šumperku, závod. lékař v Uničovských strojírnách. Od r. 1963 půs. v Prostějově, pak v Němčicích a v Doloplazích (na Prostějovsku). Dlouholetý člen VSMO sekce dějin lékařství. Přednášková a publikační činnost.

Životní jubileum MUDr.R.Kašpara­.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.25.;.

Nejvýznamnější český geolog 40.-50. let 20. stol. Patřil do významného českého rodu, jeho strýcem byl kancléř prezidenta Masaryka Přemysl Šámal. Od 30. let působil na Karlově univerzitě v Praze, 1934–1935 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK a od r. 1953 členem ČSAV. V roce 1939 začal pracovat na 4 svazkovém díle Všeobecná geologie. Napsal na 400 publikací, 10 prací o geologii krasu, moravském devonu, průzkumu Nízkých Tater, Slovensku. Člen Klubu československých turistů. V roce 1918 navštívil Dr. Remeše v Olomouci a do r. 1920 jezdil na Moravu mapovat území moravského devonu. Výzkum prováděl u Čelechovic, Slatěnic mezi Prostějovem a Olomoucí, u Grygova, Konice. Od r. 1922 si dopisoval s dcerou Dr. Remeše Marií, s kterou se oženil 30.4.1928. Jeho manželka se v létě 1933 zřítila ze skály ve Vysokých Tatrách. V té době byl v zahraničí na XVI. mezinárodním geologické kongresu, který se konal 22.-29.7.1933 ve Washingtonu. V lednu 1934 založil v České akademii věd a umění fond Marie Kettnerové, na který složil 30.000 Kč. Fond měl přispíval k rozvoji geologie a paleontologie a k studijní podpoře badatelů. I po smrti manželky spolupracoval s Dr. Remešem, nejvíce od r. 1935. V Litovli a okolí konal výzkum v červenci-září 1944). Od 8.6.1960 byl v důchodu, ale stále pracoval a publikoval.

Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav 1991.;

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

Od června 1939 napojen na organizaci Obrana národa, později se stává jeho velitelem. 23.11.1939 je zatčen gestapem. Odsouzen v Berlíně spolu s dalšími 6 členy Obrany národa k trestu smrti.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.66.;

Roku 1942 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Byl znám jako vynikající optik, jehož rozsáhlá monografie Optics of thin films, ho zařadila k světové špičce odborníků. Dokonale znal pět světových jazyků. V podniku Meopta Přerov vybudoval významné vědeckovýzkumné pracoviště. Současně se habilitoval z optiky a přes 20 let rozvíjel rozsáhlou padagogickou činnost na PřF UP v Olomouci. Byl vášnivým znalcem krásné literatury, překladatelem poezie. Mimo jiné byl znalec astronomie a klasického i kosmického letectví.

Primum necessarium je vzdělání mravnosti. Olomouc: Slovanské gymnázium Olomouc, 1997. S. 305. fot. ;

doc.PhDr. Zdeněk Knittl

Generálmajor generálnífo štábu. Účastník zahraničního odboje. Nositel dvou Čs. válečných křížů 1939. Po skončení války byl velitelem Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. V roce 1949 byl zatčen, odsouzen za velezradu. Trest si odpykával v uranových dolech. Později pracoval jako dělník v Přerovských chemických závodech a Pozemních stavbách Přerov. 1992 byl rehabilitován, 1993 jmenován generálmajorem české armády in memorian.

V Přerově vystudoval gymnázium, maturitu skládal v roce 1910. V letech 1910–1914 studoval na právnické fakultě ve Vídni. Zkoušky nedodělal, protože vypukla 1 svět. válka. Byl odveden na ruskou frontu. 1915 byl zajat a 1916 vstoupil do legií. Po mnoha zraněních, vězněních a dalších útrapách se vrátil do vlasti jako praporčík ruských legií. 1922 byl povýšen na štábního kapitána. 1919–1925 pracoval jako úředník na ministerstvu národní obrany a dokončil studium práv. Poté se oženil a pracoval v Čs. Zbrojovce Brno nejprve jako úředník později ve funkci ředitele. Za nacistické okupace se zúčastnil odboje a finančně ho podporoval. 1939 byl zatčen gestapem a 1942 za velezradu popraven.

Narozen na Rakovnicku. Pracovník Výzkumného ústavu ovocnářského v Šumperku. Ing. Karel Kohout je autorem mnoha publikací o ovocnářství.

V roce 1946 začínal hrát divadlo jako student v Mohelnici. Později tam působil jako soudce a ve volném čase hrál a režíroval v souboru ZK ROH MEZ Mohelnice. Počátkem 60. let dálkově studoval estetiku na FFUP a jeho diplomka se týkala tématu " Specifičnost uměleckého amatérismu. Byl jedním ze zakladatelů Studia amatérského divadla při DOS Olomouc. Spoluzakladatel Amatérského studia DOS v Olomouci. Spolutvůrce Svazu českých divadelních ochotníků, též místopředseda. Ředitel svazové školy a kursu režisérů. Člen redakční rady časopisu Amatérská scéna. Rozsáhlá publikační činnost. Častým porotcem divadelních přehlídek v Hronově. Psal též básně.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, červenec, S.29. Kubásková, Eva: Kdy zemřeli…? 1985–1990. 2. díl. Praha 1995.S.31.

Působil na přír. fak. UP Olomouc, katedra jemné mechaniky a optiky od r. 1963–1977.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.355.;.

Obecnou školu navštěvoval v Droždíně (n.m.č. Olomouce), poté reálné gymnázium v Olomouci, 1945 zapsán na lékařskou fakultu MU v Brně, později pokračoval v Olomouci. 1953 přešel na oční kliniku lékařské fakulty UP v Olomouci., 1967 se stal přednostou očního oddělení nemocnice v Kyjově, pak působil jako primář v Kroměříži. Psal do odborných časopisů, spolupracoval na několika výzkumných pracích.

Významný oftalmolog-samotišský rodák. Občanům Samotišek. květen 2004.S.11.

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

V roce 1976 promovala na LF MU Brno, odbornost gynekologie a porodnictví. V roce 1988 absolvovala kurz IPVZ se zaměřením na peekancezóny u prof. Kaňky na LFUK v Praze. V roce 1991 absolvovala stáž zaměřenou na preventivní onkologii na Institut fur Zytodiagnostik v Německu. V letech 1991–1994 absolvovala Kurz gynekologické cytodiagnostiky s udělením licence Společnosti pro cytologii IPVZ Praha, v letech 1993 a 1995 absolvovala Kurzy ultrasonografie v oboru se získáním osvědčení i jako vyučující a v r. 2004 jí byla udělena Funkční licence F017 kolposkopická expertiza ( akreditace ČLK). Po promoci působila v letech 1976–1985 jako sekundární lékařka gynekologie a prorodnictví v nemocnici Nový Jičín. Od r. 1985 dosud působí jako lékařka gynekologicko-porodnická klinika FNOL, od r. 1993 pracuje na onkologii. V letech 1993–2009 vedoucí lékařka cytologické laboratoře PGK FN OL od 1993 dosud jako vedoucí lékařského centra onkologické prevence. Od r. 2005 – dosud má školní úvazek 0,05 na Ústavu patologie LF UP , výuka onkologie a cytologie. Od r. 2009 až 2018 spolupracuje s akreditovanou Diagnosticko-morfologickou laboratoří DIMOLAB s.r.o. v Přerově. Je členkou Společnosti klinické cytologie a ČLS při JEP a řady dalších lékařských společností. Od 25.3.1999 – 30.6.2004 působila v dozorčí radě o.p.s. Péče o ženu se sídlem Jiráskova 11, Olomouc-Hodolany.

Webové stránky LF UP Olomouc https://otavinka.blogspot.com/…otrsova.html

MUDr. Libuše Kotršová

Po obecné škole v obci absolvoval v letech 1917–1921 RG v Litovli a 1921–1925 studoval na Učitelském ústavu v Olomouci. Poté vyučoval na obecných školách v Července ( 1926 ), ve Slavětíně u Litovle ( 1927 – 1928 ) a na Dívčí měšťanské škole v Novém Jičíně ( 1928 – 1933 ). V roce 1933 – 1936 působil jako správce jednotřídky v Renotách u Litovle a učil v Uničově ( 1936 – 1938 ), v Náměšti na Hané ( 1938 – 1945 ), ve Šternberku ( 1945 – 1948 ), ve Štarnově u Šternberka ( 1948 – 1958 ). V letech 1958 – 1960 působil jako ředitel základní školy v Bělkovicích u Olomouce. Již v době svého studia psal fejetony, básně a drobné příspěvky do časopisů a aktivně se zúčastňoval osvětové a kulturní práce ve svých působištích. Ve své poezii opěvoval tradiční život na Hané. Oslavou rodné vsi je báseň Senička z roku 1929. V několika románových pracích ( S větrem o závod, Skála puká, Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá Srdce, Krůpěje, Náš rod ) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské poměry. Slezskému bardu Petru Bezručovi věnoval práci Petr Bezruč na Hané. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané v roce 1939 a 1940. Z roku 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Básník, prozaik, folklorista a jeden z předních představitelů ruralismu. Výbor z jeho poezie i prózy vydaný v Seničce v roce 2000 uspořádal spisovatelův syn ing. Aleš Koudelák.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. Olomouc, VSMO 2004. S.56–58. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.52–59. Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů. P. 1945. S. 400–402. Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. Pražák, A.: Spisovatelé, učitelé.P. 1946. Slovník českých spisovatelů. P., ČS 1964. S. 249. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S. 84–85. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Výběrová bibliografie s údaji o 76 autorech. Olomouc, SISŠ 1993. Ševčíková, H.: Červencová a srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2015, č.7–8.

Kniha Potmě vyšívaná. Vydaná v roce 1948 a dedikovaná autorem v roce 1950. V majetku Tomáše Přidala.

V mládí se přestěhoval s rodiči do Přerova, kde trvale zakotvil. Po maturitě na gymnáziu se na přání otce vyučil drogistou (1927–1932). Brzy přešel na učitelský ústav do Olomouce, ale učil jen do roku 1941 a to v Žeravicích u Přerova (n. součást města). Externím posluchačem AVU byl v letech 1938–1939 a dokončil ji až v roce 1947 u prof. O. Nejedlého. Z existenčních důvodů se nemohl věnovat malířství, ale začal pracovat v cukrovaru a později na OHES. Až téměř v 50 letech se stal profesionálním umělcem na tzv. volné noze. Byl krajinářem. Maloval krajinu Hané a jižní Moravy. Maloval olejem a mastným pastelem. Byl také uznávaným ornitologem a biologem. Psal básně. Vydal několik sbírek ve kterých oslavil krásu moravské krajiny, především Hané. Bibliofilie Devět básní o krajině (1999). Z pozůstalosti V. Kozáka vydalo Muzeum Komenského v Přerově publikaci Věštec dobrých časů. (2001).

Kobza, F.: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;Lakosil, Jaromír: Přerovský malíř oslaví v lednu své 80. narozeniny. In: Ostravský kulturní měsíčník, 1981, č. 1, S. 29. ;ZKVMO, 1983, č. 223, S. 4. ;Toman, P. : NSČSVU. I. Praha 1947, S. 548. ;.Sitko, J.: 80 let akademického malíře Vlastimila Kozáka.In: Zprávy MOS 1991. Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského Přerov. S.190.; Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 75.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008. S. 190–193, 483.;

Pracoval na pražském magistrátu, vstoupil do mladočeské strany, zapojil se do odbojové skupiny Františka Síse (1878–1938). Od ledna 1917 zabezpečoval konspiraci s vojáky v tajném výboru Mafie, vytvořil organizační základ vojenského odboje aspolu s bratrem Antonínem (1886–1970) založil vojenskou Mafii. V říjnu 1918 komisař a odborový přednosta ministerstva financí.

Slovník prvního čs.odboje 1914–1918.Praha, Hermes 1993.S.70–71.;