Osobnosti Moravy.eu

Po promoci na LF UP nastoupila lékařskou praxi v OÚNZ Nový Jičín a odtud přešla d Nemocnice Vsetín na interní oddělení. Od roku 1965 pracovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zprvu na II. interní klinice a od r. 1981 na alergologické klinice, kde vedla lůžkové oddělení alergologie a klinické imunologie na detašovaném pracovišti v Pasece. Po otevření nové budovy FN v roce 1982 pokračovala se funkci vedoucího lékaře lůžkového oddělení a v letech 1989–2004 byla zástupcem přednosty. Po dosažení důchodového věku pokračovala ještě na zkrácený úvazek jako ambulantní lékař do konce roku 2005, kdy ukončila pracovní poměr. Pak ještě pokračovala zkráceným úvazkem v ambulantní činnosti ve Valašském Meziříčí, dokud těžká a zákeřná nemoc neukončila její život. V roce 2005 byla oceněna Medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Osobní sdělení – dne 13.10. 2000.

V roce 1980 mi zachránila život. Byla jsem její pacientkoou. Bydlela v Olomouci, Rošického 1.

MUDr. Ludmila Pavelková

Narodil se jako třetí syn v rodině hudebníka a učitele Josefa Pazdírka (1813–1896), jehož citovská kapela byla známa po celém kraji. Ludevít absolvoval učitelský ústav v Olomouci a poté učil od roku 1868 v rodišti, poté v Roštíně a roku 1879 se stal nadučitelem v Horní Moštěnici. V témže roce zde založil hudební nakladatelství, kterému se plně věnoval a o deset let později se vzdal i učitelství. Nakladatelství přestěhoval za dva roky do Bučovic a roku 1897 do Olomouce. V roce 1911 se přestěhoval do Brna. Prvým jeho nakladatelským počinem byl „ Malý koledníček „ (1879). Vydával obřadní příručky, chrámovou hudbu českých skladatelů, díla hudebních pedagogů a řadu dalších hudebnin. Úzce spolupracoval s bratry Bohumilem (1839–1919) a Františkem (1848–1915). Po jeho smrti se nakladatelské činnosti věnoval jeho syn Oldřich (1887–1944).

Československý hudební slovník. II. Praha 1965. S. 265–266.; Ševčíková, Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2004, č. 4.S.9.;

V období 1959–1968 působil na Katedře pedagogiky Přírodovědecké fakulty UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.356.; Doc. PhDr. Libor Pecha, CSc. – k jeho nedožitým osmdesátinám. Žurnál UP. roč. 15, č. 22, 14.4.2006. S.6.

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Obecnou školu navštěvoval v Zábřehu a v Brně, kde 1930–1938 vystudoval klasické gymnázium. V roce 1938 začal studovat na LK MU v Brně, ale po uzavření VŠ pracoval 1939–1941 jako pomocná síla a laborant v ordinaci praktického lékaře v Boskovicích, kde setrval až do osvobození v květnu 1945. Od 1941 zapojen do odboje. Lékařská studia dokončil v květnu 1947, poté nastoupil do nemocnice ve Znojmě, kde setrval do srpna 1948. Pak krátce působil v ústavu pro duševně choré ve Šternberku (září – říjen 1948) a na ušní klinice UP v Olomouci, od dubna 1950 asistentem. 1959–1963 na dětské klinice funcki zastupujícího přednosty kliniky. V březnu 1962 získal titul kandidáta lékařských věd a v červnu 1964 byl jmenován docentem. Věnoval se dětské hematologii, endokrinologii.

BSSSM, seš.3(15.) Ostrava 2002. S. 91.

Doc.MUDr. Lubomír Pelikán, CSc.

Učil se hudbě v hudební škole Žerotín, harmonii soukromě u prof. R. Kopy. Zprvu se věnoval hudbě taneční, za války se obrátil k hudbě symfonické a komorní. Reagoval na události doby. Zkomponoval velkou řadu skladeb a písní.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.274;

Studoval v České reálce v Olomouci, kde maturoval r. 1949. Poté absolvoval FF UP obor tělesná a branná výchova, angličtina, 1953. Působil jako středoškolský profesor na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově (1953–63), poté na učńovské škole Na Šířavě. Hudební vzdělání u prof. Černého na hudební škole. Ve hře na foukací harmoniku byl samouk, učil se od 16 let. Na univerzitě byl primášem cimbálové muziky. Vystupoval s orchestry i jako sólista. V 70. letech pravidelně na mezinárodních soutěžích. Spolupracoval s rozhlasovými, televizními a filmovými studii.Získal 4× titul mistra světa v této hře. Nahrál řadu zvukových nosičů (LP desky, CD). Získal mnoho čestných vyznamenání. Poslední koncert měl v americkém Detroitu v roce 1991.Od r. 1992 již neúčinkoval. Spolu s M.Kunou napsal učebnici Foukací harmonika.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990. S.424 –425.; Obecní čidlo, 7/2004, č.3. S.11;Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, červenec srpen 2009.S.16.;

Absolvoval. konzervatoř Brno 1946, FFMU Brno 1949, od r. 1946–1950 působil v MD Olomouc. Externí pedagog JAMU.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.;. Rovnost 10, 4.4.2000, S.12.

PhDr. Libor Pleva

V letech 1946–1974 přednosta oddělení pro choroby ušní, nosní a krční OÚNZ v Přerově.

Kuturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997.

V roce 1917 maturoval na SG v Olomouci, po absolvování práv KU Praha, se v roce 1922 navráttl do Olomouce, Funkcionář Hanáckého aeroklubu, vzdělavatel a redaktor sokolského Věsníku, v 30. letech předs. správ. rady fy Zora. Od března 1939 člen protinacistické odboj. skup. Od 1. 9. 1939–1942 vězněn v konc. táborech. Po válce obviněn z kolaborace a zatčen 18 měsíců. Po únoru 1948 uprchl s rodinou do záp. Německa, odtud roku 1950 do USA. 1956 získal doktorát polit. věd v Eugene, stát Oregon, později prof. gymnastiky a lehké atletiky. Člen Společnosti pro vědy a umění.

Pejskar, J.: Poslední pocta.3.1989, S.56–57.;

Syn JUDr.L.Pospíšila st./1898–1982/;Abs.SG v Olomouci r.1942.Odešel r.1948 spolu s otcem a rodinou do zahraničí.V Oregonu stud.sociologii a antropologii, abs.1956.tč.u­niv.prof.na Yale University a ředitelem antropolog.ústavu v New Haveru ve st.Connecticut, obor právní antropologie.14 knih, 103věd.prací, hovoří 9 jazyky i papuánsky.31 věd­.hodnostá, čl.Amer.nár.AV, poradce prez.G.Busche pro ot.lidských práv.

'

Zicháček V.: univ.prof.dr.Le­opold Pospíšil.Hanácké noviny 30.5.1992, S.7.;/foto/; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomou­c1997, S.314–316; Paměť národa.

prof. JUDr. PhDr. Leopold Jaroslav Pospíšil, Ph.D., DSc

Zemřel jeden z nejvýznamnějších olomouckých architektů 20. století Ladislav Pospíšil. Košický rodák vystudoval 1938–1946 SGO a poté obor architektury a pozemního stavitelství na Vysokém učení technickém v Brně (1946–1950), kde tehdy vyučovali vynikající představitelé meziválečného funkcionalismu, například Bohuslav Fuchs nebo Bedřich Rozehnal. V roce 1950 našel zaměstnání ve Stavoprojektu, nejprve v pražském Ateliéru národního umělce Jiřího Krohy, krátce v Bratislavě a nakonec, od roku 1953, v olomouckém středisku. Ladislav Pospíšil patřil ke generaci, jíž byla v počátcích tvorby vnucena doktrína socialistického realismu. V Olomouci však především patřil k těm, kteří ji pomáhali překonat ve prospěch moderní architektury, navazující na československou meziválečnou avantgardu i současné světové trendy. Svědčila o tom nejen jeho novostavba ubytovny Stavařov (1959–1960) rozvádějící ideu kolektivních domů, ale zejména objekt, který zde bylo možné po dlouhé době považovat za první skutečně moderní stavbu, tzv. Černý dům u hlavního nádraží (1958–1959). Celý nový domovní blok sice získal celostátní ocenění, ale „někdo z olomouckého okresního výboru KSČ přišel s tím, že černá a bílá byly barvy SS“, vzpomínal po létech Pospíšil. Černá barva průčelí měla zkrátka zpochybnit dobový optimismus. Navíc byl pan architekt známý spoluprací při zakládání džezového klubu ve Slovanském domě. A tak při kádrových prověrkách v roce 1958 dostal nejhorší ohodnocení a musel ze Stavoprojektu odejít. Po čase mu sice byl povolen návrat, ale definitivní výpověď obdržel po prověrkách v roce 1971. Nové útočiště našel v čerstvě založeném družstvu DRUPOS, kde brzy společně s obdobně postiženým Petrem Braunerem vytvořili pilíře projekčního týmu. Ladislav Pospíšil také navrhl provozní budovu na Tabulovém vrchu, kterou opět koncipoval v kombinaci černé s bílou. Svoje demokratické přesvědčení uplatnil okamžitě v listopadu 1989 angažovaností v Občanském fóru. Od r. 1953 v Olomouci, ve Stavoprojektu v Pozemních stavbách a od r. 1971 v Drupos. Řešení výtvarných záležitostí. Projekty: Uničov, Horka nad Moravou, Prostějov ad. Od mládí jej přitahoval jazz. V roce 1955 založil a do r. 1970 vedl olomoucký Kroužek přátel jazzové hudby, jehož zřizovatelem byly ZK ROH Moravské železárny, UP a OKS. Pořádal četné přednášky a podílel se na organizaci ČAJF.

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.19–20.;. Zatloukal, P.: Aktualita MUO. 3.6.2021. Nekro­log. www.SGO.cz

Ing.arch. Ladislav Pospíšil

Roku 1946 abs. konzervatoř v Brně, od r. 1944 působila v Brně, v Hanáckém divadle v Přerově, v Beskydském divadle v Hranicích, v KOD Olomouc, r. 1951 přešla do Ústř. domu Čs. armády Praha.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 205.

Redaktor přerovského deníku Obzor v letech 1928–1942 a Obrany lidu 1945–1947, autor článků, fejetonů, v Přerově vydal román „Cirkus Kludský“, autor divadelních a rozhlasových her;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, SK ČSSR 1962, S.213.;.

'

V roce 1885 abs. SG v Olomouci, poté bohosloví, ordinován 5.7.1889. V letech 1894–1897 pedagog bohoslovecké fakulty v Olomouci a pak od r. 1902–1922. Pracovník arcibiskupské konzistoře od 1897, kancléř 1916–1921, generální vikář 1922–1923, sídelní kanovník olomoucký od 1.4.1923, kapitulní vikář od 1.10.-28.11.1923. Za jeho působení postaven Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně, fara a též v Hodolanech.Byl 2.3.1936 jmenován čestným občanem města Olomouce. Zemřel na Svatém Kopečku u Olomouce. Byl pochován v hejčínském kostele podle svého přání.

Primum necessarium je vzdělání mravnosti.Olomouc 1997, S.317–318;

Svatý Kopeček – místní část města Olomouc.

Do Olomouce se přistěhovala v roce 1974, Maturovala na G Olomouc-Hejčín, poté absolvovala Přírodovědeckou fakultu UP, obor matematika a deskriptivní geometrie. Pedagogickou činnost zahájila v roce 1987 v Praze, kdy učila krátce na Základní škole a v letech 1989–1993 na Vysoké škole zemědělské (nyní Zemědělská univerzita, Praha) matematiku. Po návratu na Moravu učila 1997-červen 2000 na ZŠ Hálkova, v Olomouci. Dne 10. července 2000 byla jmenována ředitelkou Okresní knihovny v Olomouci, později Knihovny města Olomouce. Externě působila jako středoškolská učitelka na střední škole knihovnické v Olomouci – Hejčíně.

Dokumentační list, ze dne 18.9.2000.; Hála, M.: Anketa s řediteli příspěvkových organizací města Olomouce. Radniční listy, únor 2007, S.1. ;

RNDr. Lenka Prucková

Za 1. svět. války bojoval v ruských legiích a vrátil se do ČSR až v r. 1921. Pracoval v Olomouci jako stavitel, bydlel v Náměšti na Hané. Sbíral lidovou slovesnost z Náměště a okolí a staré hanácké zvyky, které zpracoval do 33 rozhlas. her a dramat. pásem. Byly vysílány brněnským rozhlasem. Psal pohádky, povídky, básničky, některé publikovány v čas. : Selské listy, Obzor, Moravský večerník, Litovelský kraj ad. V r. 1941 jako starosta obce byl vězněn gestapem a vrátil se r. 1942 s velmi poškozeným zdravím a měl zakázanou publikační činnost. Tu obnovil po r. 1945. Psal hry pro olomoucký rozhlas. Postavil amfiteátr v Náměšti na Hané. V r. 1935 vyšla péči VSMO tiskem rozhlas. hra o hanáckém zvyku „sépka“. Hudbu složil a hru pro rozhlas nastudoval J. Vaca. Sbírka 12 povídek ze života Hanáků, psané dialektem vydáno pod názvem Tetke a stréci meze sebó. Olomouc 1937.

Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře., Olomouc, 1993., S. 30–31. ;.

Studoval G v Kroměříži, teologii v Olomouci, vysvěcen r.1908.Poté kaplanem v Bretnově, Kunovicích, Opavě a Kvítkovicích.Ve Frenštátě p.R. založil Farní věstník sv.Martina.Spo­luredigoval sborník Matce boží/1904/.Přis­píval do časopisů: Archa, Náš Domov, Museum, Vychovatelské listy ad.Užíval pseud.Farkasov­.Zemřel v Kvítkovicích (n. Otrokovice).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.210.;Vo­pravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.1119.;.

Bretnov -přejmenován na český název Široká Niva (u Bruntálu).

Městský lékař, zakladatel Ruského zrna, předseda spolků v Přerově. Zasloužil se o zlepšemí zdravotních poměrů ve městě (kanalizace, vodovod, plovárna, úprava parku Michalova ap. )

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

Vystudoval gymnázium v Olomouci. Jako student založil v Šumperku tělocvičnou akademii. 1855 odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval matematiku a přírodní vědy, současně na polytechnice geometrii a chemii. 1963 byl promován na doktora filozofie. Vyučoval na gymnáziu v Jihlavě, Mikulově, Brně, Terstu. 1870 se vrátil do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem reálky. 1880–1897 byl okresním školním inspektorem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.105;

Mgr. Ladislav Rusek (skautským jménem ŠAMAN) je Slezan rodem a od jedenácti let Moravanem. Gymnázium začal studovat v Hranicích, poté v Oseku nad Bečvou, v Přerově a v Lipníku nad Bečvou, kde odmaturoval v roce 1945. Poté studoval od roku 1946 Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Velký vliv na jeho životní cestu utvářel prof. Jan Zrzavý a Bohumil Markalous. Promoval na UP v roce 1951 a protože na gymnáziích byla zrušena výuka výtvarné výchovy odešel učit na Základní školu do Postřelmova, kde byl později zástupcem ředitele školy. S rodinou bydlel v Šumperku a denně dojížděl. Od roku 1961 učil v Olomouci na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě. Do Olomouce se přistěhoval s rodinou v roce 1965 a působil posléze jako odborný asistent na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP až do roku 1990. Jako aktivní umělec byl v roce 1964 přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Mezi jeho oblíbené techniky patří suchá jehla a linoryt.Vytvořil na 900 ex libris, přes 500 novoročenek. Vystavoval doma i v cizině, samostatně asi 40 krát a participoval asi na 200 výstavách grafiky. Jeho grafická tvorba je zastoupena v několika galeriích nejen na Moravě, ale i v řadě českých měst, rovněž však i v zemích Evropy a Ameriky. Ilustroval také mnoho knih a asi 75 bibliofilií, jeho ilustrace jsou nedílnou částí řady českých a zahraničních periodik a v cizině vyšly i dvě jeho monografie (v r. 1971 v Dánsku). V době vysokoškolského působení publikoval své odborné znalosti a teoretické studie v univerzitních sbornících (AUPO) a také prostřednictvím řady katalogů vystavujících umělců olomouckých i zahraničních anebo úvodním slovem při zahajování (cca 80) vernisáží výstav nejen v Olomouci, ale i v několika univerzitních městech Evropy.
Teprve od roku 1990 se mohl plně věnovat literární práci. Články, recenze, básně, fejetony a eseje vycházely na stránkách periodik: Lidová demokracie, Hanácké noviny, Olomoucké listy, Časopis duchovních nauk, KAM v Brně, Literární noviny, Noviny do kapsy, skautské časopisy ( např. Podzimní vítr, Skaut-Junák, Skauting, Skautské listy , Wampum Neskenonu aj.) Zpravodaj Konfederace politických vězňů, Časopis Čechov a Slovákov vo Švajcarsku, Kanadské listy a další. Jeho básně vycházely v bibliofilských publikacích literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a samostatně vyšel soubor básní a linorytů Čas života (Olomouc SČB 1988), De profundis (Velký Týnec a Olomouc 2008) a několik sbírek haiku vydaných vlastním nákladem. Básně, úvahy, zamyšlení s filozofickou a křesťanskou tématikou vyšly s ilustracemi autora ve vydavatelství Leopolda Čady v Ludgeřovicích jako mimořádné tisky, např. : Pohled vzhůru (1997); Čára odlivu (1998); Oči stopařovy (2000). Na obranu původního skautingu s jeho mravními a duchovními hodnotami napsal a vydal celou řadu publikací ve spolupráci s Ekumenickou lesní školou, které doplnil svými grafikami, např.: Duchovní aspekty výtvarného umění (Praha 2000),Úvahy o skautingu, skautování a skautství (Praha 2000), Hledání (Praha 2001), Návraty k pramenům (Praha 2001),Zahrady zázraků (Praha 2002), Druhý dech (Praha 2003), Naplnění života (2008). Z dalších knižních publikací  – Člověk a výtvarné dílo ( Praha 1993), Cestou k horám (2000), Tak daleko daleko je Walden (Plzeň 2000),Psáno pod zeleným stromem (Olomouc 1995). Řada jeho publikací byla přeložena do cizích jazyků, zejména polštiny, slovenštiny, angličtiny a maďarštiny. Je členem Hanácké družiny Svojsíkova oddílu v Olomouci. Získal řadu skautských vyznamenání včetně zlatého stupně řádu Čestné lilie v trojlístku a Řádu stříbrného vlka. V roce 2000 byl pasován na nositele Junáckého řádu sv. Václava a v roce 2007 získal Stříbrný kříž za zásluhy o skauting uděleného mu Svazem polských harcerů spolu s čestným členstvím. Výběrová bibliografie zaměřená na skautskou motivaci byla vypracována Ing. Karlem Lešanovským před pěti lety. Uvádí několik set titulů. Nádherná monografie jubilanta vyšla před třemi lety a vydalo ji skautské nakladatelství v Českých Budějovicích. Šaman od roku 1994 úzce spolupracuje s Velkotýneckým skautským střediskem a pod jeho hlavičkou každoročně vystavuje své kresby, grafiku i literární tvorbu. Skauti z okresu Olomouc vystavovali jeho práce při různých mezinárodních výměnách, například v Polsku, Rakousku, Švýcarsku, USA, Kanadě, Německu, Holandsku, na Slovensku, v Chile a Thajsku. Osobní vyznání i vzpomínku na první setkání se Šamanem publikoval Dr. Jan Pečínka – Jambo ve výše uvedené monografii. V básni Čím je mi umění – uvádí jubilant „ Pro mne je tvorba stavbou / rostoucí z nadějí!“

Zemřel ve Vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku ve 4 hodiny ráno.

Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989 /fotografie/; Kolář, Bohumír: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.107–108 (foto).; Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, XXII, 2012, červen, S.7–8. Rusková, Libuše: email 27.7.2012

Obecnou školu navštěvovala ve svém rodišti a devítiletou měšťanskou školu v blízkém Postřelmově. Po jejím ukončení v r. 1951 se účastnila přijímacích zkoušek na Uměleckoprůmyslovou školu v Brně, kde však přijata nebyla. Proto v tomtéž roce nastupuje do Rapotínských skláren v Rapotíně jako malířka skla. V roce 1953 úspěšně složila zkoušky na Vyšší průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, avšak do školy nenastoupila a pokračovala v původním zaměstnání až do r. 1960. V roce 1966 se s rodinou stěhuje ze Šumperka do Olomouce, kde začíná intenzivně rozvíjet některé ručně vázané textilní techniky jako je goblén, macramé a především šité krajky do rámu, tzv. niťáky. V této technice pracovala převážně s černou čalounickou nití, přírodními i barevnými materiály, jako byly koudel, různé provázky, sisal, korálky, barevná příze aj. Prvním jejím niťákem byla Pastýřka (1969). V r. 1971 vytvořila jednu z větších realizací, niťák strom z ráje, nazvaný „Symbol lékařství“ o rozměrech 100×150 cm, který je doposud instalován v přízemní čekárně odběrů krve zdravotního střediska SPEA na náměstí Hrdinů 1 v Olomouci. Pro obřadní síň v Žulové vytvořila sisalový závěs nazvaný Hvězda života. Od roku 1969 až do r. 1980 přes komisi Fondu výtvarných umělců prodává své textilní práce v prodejnách Dílo v olomoucké oblasti, kde se také účastnila četných společných výstav v různých městech i 2× v pavilonu A na výstavišti Flóra v letech 1970 a 1976. V r. 1977 získává diplom a cenu v oboru užitého umění v okresní soutěži amatérských prací v Olomouci za niťák „Podzim přichází.“. V letech 1978 a 1980 se zúčastňuje celostátních amatérských textilních soutěží „AMTEX 78“ v Klatovech, kde získala cenu za niťák „Květ podzimu“ a „AMTEX 80“ (tamtéž) čestné uznání také za niťák „Tesaříkův svět“. Poté, kdy nový Svaz českých výtvarných umělců zakázal přijímat práce výtvarníků, kteří nebyli jeho členy, nastupuje do zaměstnání jako úřednice a pracuje tzv. do šuplíku. Teprve až v r. 1999 se účastnila společné ýstavy se svým manželem Ladislavem Ruskem ve Skautském domě v Olomouci. Během 20ti let vytvořila na 100 závěsných textilních prací ručně vázaných niťáků a tapiserií, z nichž na 80 zdobí soukromé i veřejné interiéry nejen v Čechách, ale i Dánsku. Svět její textilní tvorby je publikován v časopise Vlasta (1978 a1980). V roce 2007– 8 intenzivně pracuje na monografii Ladislava Ruska, která vyšla v grafické úpravě syna Michala roku 2009 pod názvem "Pedagog, skaut, výtvarník, publicista, básník LADISLAV RUSEK ve dvoutisícovém nákladu v Českých Budějovicích. Zemřela na mozkovou mrtvičku v olomoucké nemocnici. Bydleli jsme v jednom domě na Příčné poslední tři roky. V červnu 2020 dokončila rodinnou kroniku a poslední dny věnovala výtvarné tvorbě, nítovým obrazům.

osobní list a elektronicky email ze dne 15.2.2011 Šev­číková, H.: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2016, č.2, S.8–9. Sdělení syna dne 26.8.2020. Dne 7.11.2020 jsem meilem dostala oznámení o úmrtí od synů Michala a Ivana Ruskových.

Narozen v Kožušanech (nyní obec Kožušany-Tážaly). V roce 1873 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Vysokou školu absolvoval v Praze. Poté působil mnoho let na zemské reálce v Prostějově, kde učil český a německý jazyk, matematiku a fyziku. 1.8. 1899 byl zemským výborem jmenován ředitelem vyšší reálky v Holešově, nyní Gymnázium Ladislava Jaroše.

Týnecké listy, 7/2006, S. 15., Zahradník, K.: Almanach k 100. výročí založení Gymnázia…, Holešov 1999, S. 40–42

Kaplan v Boskovicích r. 1863. V letech 1864 – 1874 působil v Hranicích, kde v roce 1864 vydal první české, tiskem vydané dějiny Hranic nazvané " Památky města Hranic ku stoleté slavnosti posvěcení farního chrámu Páně 24. června 1764". Poté od r. 1874 působil v Bělotíně. Na školách též vyučoval náboženství. Průkopník včelařství na Moravě, autor četných článků o chovu včel.

Podlaha: Bibliografie české katolické literatury.V.Praha 1923.; Sborník SOKA Přerov 1998.;

Narozen v Drozdově (u Hořovic). Člen piaristického řádu, v letech 1850–1874 profesor piaristického gymnázia v Kroměříži a 1861–1884 ředitel tzv. Lichtensteinského semináře v Kroměříži.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;ČSHS­.II.Praha 1965.S.501.;.

Narozen nedaleko Nového Jičína. Byl vychován v Dřevohosticích. Gymnázium studoval v kroměříži, od r. 1885 teologii v Olomouci, kde byl r. 1889 vysvěcen na kněze. Tehdy byl poslán na další studia do Říma, kde pobyl až do r. 1892. Tam také dosáhl doktorátu. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Dubu nad Moravou a později v Uherském Ostrohu a 15.1. 1894 byl jmenován farářem v Melči u Opavy. R. 1896 byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým a stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Dne 6.1. 1900 byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Dne 18. 1. 1916 byl postulován za olomouckého arcibiskupa. pro tragickou nehodu zaviněnou automobilovým neštěstím resignoval na arcibiskupský stolec dne 30. listopadu 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku v Dlouhé Loučce, kde později zemřel. Byl pochován v olomouckém dómském kostele u sv. Václava pod hlavní věží.

Záhorská kronika, 1939–1940. S.28.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.243.;. Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 47.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 4. Ostrava 1995. S. 124–125.;