Osobnosti Moravy.eu

Římskokatolický teolog. Od 1920 rektor brněnského kněžského semináře a prof. Nového zákona, od 1946 sídelní biskup brněnský, olomoucký sufgrán. 1950 zbaven komunistickou státní mocí svého úřadu a

' internován. Úřadu se znovu ujal v červnu 1968.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.635.

Narozen v obci Šebrov (n. Šebrov-Kateřina na Blanensku). PhDr. Arnošt Skoupý, CSc. působí na Katedře historie FFUP v Olomouci v oboru Obecné dějiny novověku. Je autorem sylab: Přednášky k dějinám 19. století, Didaktika děje. Napsal řadu článků v odborném a vlastivědném tisku, monografií a učebnic dějepisu. Spolupracuje též s nakladatelstvím Prodos. Je členem Centra pro československá exilová studia při Katedře historie FFUP a zabývá se zejména českým exilem ve Švýcarsku a krajanskými spolky.

Kartotéka VSMO. CMO 2017

PhDr. Arnošt Skoupý, CSc.

Narozen nedaleko Nového Jičína. Byl vychován v Dřevohosticích. Gymnázium studoval v kroměříži, od r. 1885 teologii v Olomouci, kde byl r. 1889 vysvěcen na kněze. Tehdy byl poslán na další studia do Říma, kde pobyl až do r. 1892. Tam také dosáhl doktorátu. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Dubu nad Moravou a později v Uherském Ostrohu a 15.1. 1894 byl jmenován farářem v Melči u Opavy. R. 1896 byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým a stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Dne 6.1. 1900 byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Dne 18. 1. 1916 byl postulován za olomouckého arcibiskupa. pro tragickou nehodu zaviněnou automobilovým neštěstím resignoval na arcibiskupský stolec dne 30. listopadu 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku v Dlouhé Loučce, kde později zemřel. Byl pochován v olomouckém dómském kostele u sv. Václava pod hlavní věží.

Záhorská kronika, 1939–1940. S.28.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.243.;. Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 47.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 4. Ostrava 1995. S. 124–125.;

Narozen ve Zbýšově (u Brna). Vědecký pracovník u Karla Absolona. Za okupace působil jako ved. muzea v Boskovicích, 1945–1951 ved. pravěkého odd. zemského muzea v Brně, 1952–1958 ved. pravěk. odd. v Olomouci, od r. 1958 odbor. prac. Archeologického ústavu ČSAV Brno. Autor 5000 pojednání, zpráv, recenzí, zajímal se o pravěk Mohelnicka, zprac. monografii o Janu Havelkovi-nedokončeno. 1927 v Mohelnici, patronem muzea v M. , 1960 slavnost. řeč při otevření m. Publikoval v čas. Filologic. listy, VVM, Lidové noviny. Pracoval ve výboru Moravského muzejního spolku v Brně. Z díla : K historii krápník.jeskyň v Mladči u Litovle.Litovel 1936.; Pravěké nálezy v Mladči…Lito­vel 1938

Gregor, A.: Archeolog dr.J.Skutil, zemřel.- VVM, 17, č.1. S.101 – 102.(foto).; Hekele, František: Univ.prof.PhDr­.Josef Skutil.Kulturní kalendář Mohelnice 1965, č.10. S.6.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 137–140.

Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000).

Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie

Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček

Narozen v rodině pasekáře Martina Skýpaly. V rodišti navštěvoval obecnou školu, 1864–1866 studoval nižší reálku v Novém Jičíně. V této době byl jeho otec starostou obce Oznice. Připravu na pedagogickou dráhu absolvoval v dvouletém kurzu pro učitele na Německém učitelském ústavu v Olomouci. Po ukončení studia r. 1869 nastoupil jako učitel na hlavní škole v Moravské Ostravě. Významně prosazoval výuku českého jazyka na škole v Moravské Ostravě. Stálým dopisovatelem Opavského týdeníku. Psal též do kalendářů a dalších moravských periodik. Člen řady českých spolků, archivářem pěveckého spolku Lumír v Ostravě, knihovníkem Občanské besedy. Členem Selského spolku v Olomouci a VSMO. Pro nemoc požádal v březnu 1886 o dovolenou a vrátil se zpět na Valašsko k příbuzným.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S.130–131.

Narozen v Outěchovicích (n. Útěchovice). Medicínu vystudoval v Praze. Po studijním pobytu v USA pracoval v sanatoriu v Prosečnici (n. Krhanice). Poté pracuje jako lékař v Ostravě. 1946 se stal docentem sociálního lékařství a přišel do Olomouce jako první představitel tohoto oboru na LF UP. Řádným profesorem se stal v roce 1955. Připravoval učební texty pro posluchače medicíny. Pečoval o Ústav národního zdraví.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.199; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 109.

prof.MUdr. František Slabihoudek

Slezský kulturní pracovník, prof. dějin. Působil na gymnáziích v Opavě a v Přívoze. Usiloval o posilování národního vědomí studentů. Po vzniku Československa se věnoval politické činnosti jako poslanec (1918) a později senátor Národního shromáždění. Byl kustodem Muzea Matice opavské.

Ficek: Biografický slovník širšího Ostravska.seš.1..OK Prostějov.

Hráč na bicí nástroje. V MFO působil od 15.5.1945 do 4.11.1966.

Kartotéka členů MFO.

Narozen v Kunčičkách (n.m.č. města Ostravy).

V letech 1878–1882 působil u soudu v Olomouci, Uher. Hradišti a Třebíči. Soudní činnost ukončil r. 1912. Sbíral pověsti ze Slezska. Užíval pseudonymy: Alois Bor, Ladislav Chotěbořský, Frant. Lad. Sláma;

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987..

Maturoval roku 1908 na reálném gymnáziu v Litovli a stal se úředníkem.Skladbu studoval u O.Bradáče.Byl dobrým pianistou, ve skladbě se zaměřil na hudbu k sokolským cvičením a scénám.Napsal též písně, známé byly Litovelské písničky na vlastní texty.Uplatnil se jako organizátor sokolského ruchu a hudebního života ve městě.Dirigoval místní pěvecké sbory i orchestrální soubory.Zemřel v koncentrač.ním táboře.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha, Divadelní ústav 1982.S.508.;.

V r. 1898 v Olomouci vyučoval v ústavu hraběte Poettinga po dobu 19 let, publikoval do odbor. časopisů a Ottova naučného slovníku.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc, 1938, S.269..

Od roku 1974 žil ve Hvozdečku u Bouzova. Pravidelně se účastnil regionálních konferenci v Přerově, Kroměříži, Olomouci.. Autor veršů, a lidových vyprávění z Hané. Ilustroval Bouzovské noviny. Jeho příspěvky o národopisu Hané ve sborníku Proměny hanácké vesnice. (Kroměříž-Zlín, 2003).

Osobní sdělení a zpráva o úmrtí JUDr. Kráčmar.

Hvozdečko (n.m.č. obce Bouzov)

Fiala,J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP.č.31.,17.6­.2005, S.9.

Narodil se v rodině faráře Církve československé husitské, vl.jm. Mazaný. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté studoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. a promoval roku 1953. Pak působil jako stomatolog v Bohumíně, Přerově. Od roku 1965 pracoval v Prostějově jako dětský stomatolog a jako vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy až do konce září 1969. V roce 1967 založil v Prostějově Klub dárců krve, který byl první v celé ČSSR. V této době hodně publikoval nejen v odborném, ale i vlastivědném tisku Prostějovska. Psal o slavných rodácích – lékařích, o vývoji zdravotnictví na střední Moravě. Na podzim 1969 nastoupil na LF UP v Olomouci, kde zprvu působil na Ústavu sociálního lékařství jako odborný asistent až do konce dubna 1982. V září 1986 se stal vedoucím Katedry sociálního lékařství a dějin lékařství a 12. dubna 1990 byl jmenován profesorem. Přes čtvrt století přednášel na Palackého univerzitě a po celou dobu publikoval. První publikace mu vyšly už v roce 1954. Napsal tři monografie, několik zdravotně výchovných publikací pro mládež a skripta pro studenty. V roce 1994 odešel do důchodu, ale i nadále se věnoval badatelské a publikační činnosti. Byl přední osobností mnoha spolků, zejména Vlastivědné společnosti muzejní a olomoucké pobočky Ústavu dějin lékařství při Akademii věd České republiky. Vynikající znalec a obdivovatel českého písemnictví, jeho přednášky pro vysokoškolské studenty i jiné posluchače dokázaly zaujmout. Po roce 1989 vydal spolu se Svatoplukem Kášem Medicínské historky z Moravy (1990), Antologie českého lékařského humoru a v roce 2001 vydalo olomoucké nakladatelství Danal knihu humorných příběhů „ Olomoucký aeskulap se usmívá“. Emeritní přednosta Ústavu sociálního lékařství LF UP zemřel náhle za tragických okolností .

Stratil, V.: Jubilant historik lékařství. Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, leden, S. 11. * Všetička, F.: Historik lékařství Slavětínský slaví sedmdesát. Svoboda,30.1.2000. * Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.74.;

Prof. MUDr. Milan Slavětínský CSc.

Základní hudební vzdělání u otce Klementa Slavického /1863–1941/, při koncertech doprovázena manželem MUDr. Otakarem Vondrovicem. Žila a bydlela v Přerově v Mostní ulici.

Československý hudební slovník.2.sv.P., 1965.S.515.

Narodil se v Milkově. Stud. do kvinty Slovanské gymnázium v Olomouci, pak přestup do 3. roč. učit. ústavu v Olomouci, od r. 1876 učitel v Milkově, 1895 v Hrochově, od r. 1904 v Kozově. R. 1916 psnzionován a poté žil v Litovli. Odborné statě ve Věstníku Klubu přírodovědců v Prostějově. Sbírku brouků předal Zemskému muzeu v Brně.

Slavík, B. : Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 43–44. ;Springer Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1940, S. 48. /chybné datum úmrtí/ ;Nekrolog /ČVSMO 1939, S. 184–185. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962, S. 244. ;.

Milkov je nyní součástí obce Ludmírov.

Hrochov je součástí obce Lipová (u Konice)

Kozov je součástí obce Bouzov.

Narozen v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov). V Biskupství u Náměště na Hané se učil knihařem, působil v Olomouci u arcibiskupského knihaře, poté v Prostějově, Brně a v Šumperku byl na vojně. V roce 1922 založil v Olomouci odborový Svaz knihařů a byl až do roku 1928 předsedou Společenstva živností ozdobných. V Mikulově založil knihovnu. Užíval pseudonym Miloš Milkovský.

Bartocha, Rostislav: Písmák Karel Slavíček. Časopis Vlasteneckého Spolku Muzejního Olomouc, 1946, S. 374–383.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918, Olomouc 1938, S. 270.

Řídící učitel obecné školy v Milkově. Zemřel na následky věznění v koncentračním táboře.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947. S.60.

Zemřel v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov). Narozen v Hrochově (n. obec Lipová /u Konice)

Narozen v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov) Působil ve Valašské Bystřici a Libhošti. Zajímal se o geologii a paleontologii. Nashromážil sbírku s více než 2500 kusy hornin a fosilií. Považuje se za objevitele 14 druhů nových korálů. Jeho sbírky jsou v současnosti v muzeích v Ostravě, Vídni, Olomouci a Frenštátě pod Radhoštěm. Odmítl povýšení do šlechtického stavu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.112.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.139.;

Studoval. v Olomouci, Vyškově, mat. na G v Litovli. Soukr. stud. hud. u A. Petzolda v Olomouci a J. Kvapila v Brně. 1924–1928 ředitelem kůru u P. M. Sněžné v Olomouci, od r. 1928 varhaníkem na dómě. 1931–32 vyuč. hře na varhany v Žerotíně, 1942–1961 korepetitor a kapelník olom. divadla a komponoval pro DOS scénickou hudbu, deset let vyuč. na LŠU v Přerově a v Lipníku n. Bečvou. Redigoval knihy u olom. nakl. Č. Berana. Publikoval vlast. články a hudeb. referáty. Skladatel sakrální hudby, balety, operety, operu aj.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.918.; Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.728–729.; Setkání s hudební tvorbou St.Vrbíka…ZVSMO 1985, č.21–22, S.15–17 /fotografie/.;-is-: Kde je hudba domovem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1975, srpen, S.28–29.;

Studoval České gymnazium v Brně, poté učitelský ústav v Příboře. V letech 1881–1888 působil v Přerově, poté přešel do Kroměříže na Českou dívčí školu, kde učil 20 let. V r. 1907 se stal ředitelem obecné a měšťanské školy chlapecké v Kroměříži do r. 1924. Od r. 1924 řídil školu živnostenskou. Pracoval v různých spolcích, zejména ve sportovním klubu Haná, v Moravanu, v YMCA. Připojil se k pravoslavné církvi v Kroměříži.

Nekrolog: Večerka Jan: Haná, 15.9.1927, č.214.; Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v kroměříži. Kroměříž 1947. S.36.

V roce 1946 dala vláda závazek obnovit olomouckou univerzitu. Stalo se tak 21. února 1947 náročné přípravy vyvrcholily v největší organizovanou slavnost , jakou Olomouc ve 20. století zažila.

V roce 1957 absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu v Olomouci a poté působil v Lipníku nad Bečvou, kde po vojně pracoval jako zootechnik u Vojenských statků a lesů. V listopadu 1963 nastoupil do Zoo Olomouc a pokračoval v dálkovém studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde promoval v roce 1967. V olomoucké Zoo pracoval více než 44 roků. Nastoupil jako zootechnik, později působil jako náměstek a poté se stal v r. 1984 ředitelem. Za jeho vedení zoo doznala zásadních změn. Většina starých pavilonů a ubikací byla zrekonstruována a přestavěna tak, aby vyhovovala modernímu pojetí chovu zvířat (pavilon šelem, pavilon opic, Zároveň byla postavena celá řada nových pavilonů a expozic (obří voliéra pro vodní ptactvo, pavilon pro žirafy, výběh pro pižmoně a soby, výběhy gepardů a rysů, voliéra pro plameňáky, zimoviště pro ptáky, pavilon netopýrů, volný výběh makaků, výběh pro nosály, výtopna na biomasu, atd.). Dnes patří Zoo Olomouc – Svatý Kopeček mezi nejúspěšnější v České republice a její přijetí za stálého řádného člena Světové asociace WAZA v Austrálii v říjnu 2001 ji řadí mezi 160 nejvýznam­nějších zoo světa. Ing. Slavotínek je vášnivý a uznávaný akvarista a jemu vděčíme za vybudování atraktivních mořských akvárií. V roce 2008 předal funkci mladšímu nástupci a odešel do důchodu.

Ševčíková, H.: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č. 10.S.9.;

Narozen v Suchdole na Prostějovsku. Autor básnických sbírek .Verše.Bo 1931, Polní cesta.Vyškov 1939.;Karlík Soušků.Olomouc 1930– povídka.Redigoval Moravské rozhledy.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.29.; Vybíral, Bohuš: Beletristický přínos olomouckého kraje.Olomouc 1940. S.12.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.245.;.