Osobnosti Moravy.eu

Studoval G v Kroměříži, bohosloví v Olomouci, v letech 1906–7 předseda Literární jednoty bohoslovců olomouc. Vysvěcen 1907. Působil v Horní Hynčině, Jestřebí, nyní souč. Město Libavá. 1911–1914 psal kritiky do Našince, přisp. do Archy, 1914 organizoval první výstavu katol. spisovatelů v Holešově. Člen DLU od r. 1913. pseud. Ahasver, Em. Smutný. Jeho pozůstalost zprac. Vilém Bitnar,

/ba/: Odešel předčasně.Lid.dem., 1990, 2.8., S.5.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.27.;Poselství­.Olomouc 1938, S.302–303.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.888;

Od 1.5.1990 začalo Občanské fórum v Litovli vydávat měsíčník Litovelské noviny, věnovaný místnímu zpravodajství. Redaktorem se stal Lubomír Šikl.

Šikl, Lubomír: Litovelské paměti. Litovel 1994. S.238.

Jako herec začínal 1926 u divadlení společnosti V. Chotěry. Angažován byl u divadla v Hranicích, Pardubicích, Šumperku a Příbrami.

Biografický slvoník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.87;

Stud. v Uničově, učitel. ústav abs. 1864 v Olomouci, učitel na Konicku/Runářov, Klužínek, Ospělov, Ptení/, 1871 Palonín –17 let. Otec Stanislava Lolka, ak. malíře. R. 1888–1905 ve Zvoli. Zpracoval historii Zábřežska.

Z díla: Paměti z mého života. =úryvek publ. v čas. Komenský 1908., Pověsti Zábřežska = Severní Morava, sv.1. Zábřeh 1957, s.37–40.,

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, s.113–115. /fotografie/., Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP 1998.

Hradečná – nyní Nová Hradečná.

Od r. 1879 v Olomouci, dómský choralista, činný v Žerotíně, učitel hudby a zpěvu.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.180.;.

Narozen v Unčovicích (n.m.č.Litovle). V roce 1889 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a v r. absolvoval 1893 bohosloví. Poté kooperátorem v Kateřinkách u Opavy-pracoval s J. Vyhlídalem, 1920–1935 v Litultovicích. Působil též ve Studené Loučce u Mohelnice. Drobná próza, hanácké črty, překlady z francouštiny do Našince. Od r. 1916 člen Družiny literární a umělecké. S V. Pinkavou zprac. topografii Unčovic pro Moravskou vlastivědu/Li­tovelsko 1903/. Pseud. A. L. Tvrzský. Z díla: Cikánské historky. 1912. ; Otázka alkoholismu v přítomnosti­. 1911.

Ficek, V. : Biografie širšího Ostravska. Seš. 4. Opava, Slezský ústav ČSAV 1981, S. 80–81. ; Slavík, B. : Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. ;Poselství. Olomouc 1938, S. 303. ;. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003. S.62–63. Poselství. Almanach Družiny literární a umělecké. Olomouc 1938. S.303–304.

Studená Loučka (n.m.č. Mohelnice).

Učil na gymnáziu v Zábřeze 1899–1924, učil latině, řečtině, češtině.Autor učebnic, publikoval v časopisech, studie, pojednání.Měl 3 syny, nejstarší Ivan.v.t.

Franke, Jaroslav: K nedožitým devadesátinám prof.Antonína Málka.=Průvodce kulturou Zábřeha 1964, č.2..

Vystěhoval se s rodiči do USA. Když mu bylo 9 let vrátil se s rodiči do ČSR. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze 5.7.1937.Ustanoven farářem ve Slavičíně.Nejmladší farář na Moravě.Od mládí členem Orla.Po r.1945 zvolen vzdělavatelem orelské župy velehradské.Po roce 1948 musel pro svou činnost v Orlu uprchnout do západního Německa, přesídlil do Lucemburska, kde pomáhal čs.uprchlíkům­.1950 emigroval do Austrálie.Vydával časopis Čech v Austrálii.

Pejskar, J.: Poslední pocta.II.S.17.;.

Toman, P.: NSČSVU 2.Praha 1947, S.92.;.

V Olomouci činný na rozhraní století. Autorem projektu rezidencí a ambitů poutního chrámu Navštívení P. Marie na Svatém Kopečku (n.m.č.Olomouce). Zámek ve Slavkově 1692 – 1705.

Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975.S.293.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha 1984.S.91.;Musil, J.V.: Olomouc Kopeček v kulturně historických souvislostech­.Olomouc 1984.S.23.;.

Prof. prům. školy optické, doc. užité optiky na technice v Brně.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.98.;.

Narozen v Třebčíně (n.m.č. Lutína). Rudolf Mlčoch patřil mezi politiky a zároveň podnikatele, kteří se vypracovali sami a od píky. Nedokončil reálku v Prostějově, vyučil se u svého otce košíkáře a pak absolvoval košíkářskou školu v Mělníce. Další odborné zkušenosti získal v Praze i ve Vídni. Po návratu do Prostějova si zařídil košíkářský závod. Brzy mu však podnikatelské aktivity přestaly stačit a vstoupil do veřejného života, když se zprvu věnoval činnosti v živnostenských korporacích nejen v Prostějově, ale záhy po celé Moravě. V roce 1904 také převzal redakci Živnostenského zpravodaje, který vycházel v Prostějově. Od detailní znalosti prostředí, problémů i potřeb drobných živnostníků byl u Mlčocha už jen krok k založení politické organizace, která by hájila jejich zájmy. A tak v roce 1908 založil živnostenskou stranu, stanul v jejím čele a postupně jí také spolu s J. V. Najmanem vtiskl ideový i organizační profil. Po vzniku Československa byl jediným poslancem své strany v Revolučním Národním shromáždění a poslancem byl opětovně zvolen i v roce 1920. Ve volbách 1935 však získala jeho živnostenská strana středostavovská už téměř půl milionu hlasů a 17 mandátů (tedy stejně jako celá sjednocená pravice dr. K. Kramáře). Už jako poslanec a zároveň člen Státní rady živnostenské Mlčoch pomáhal k vyřešení živnostenských a hospodářských otázek a při tvorbě nového právního řádu. V lednu 1919 založil také v Olomouci (a městu zůstal do své smrti věrný) deník své strany Československý deník a byl jeho ředitelem i šéfredaktorem. Za svou stranu byl předsedou poslaneckého i senátorského klubu, jako předseda výkonného výboru stál v čele strany i stranického Zemského výkonného výboru moravského. Byl také v koaličních vládách několikrát ministrem čs. vlády: veřejných prací (1925–26), železnic (1929–32) a obchodu (1937–38). V letech 1933–41 byl šéfredaktorem Moravského deníku, který vycházel v Olomouci. Po okupaci členové strany přistoupili k Národnímu souručenství stejně jako 99 % národa. Ačkoliv se ani Mlčoch, ani další vedoucí představitelé kolaborací neprovinili, nebylo na základě Košického vládního programu z dubna 1945 (díky programové spolupráci Mlčocha s agrárníky) povoleno stranu obnovit.

Předseda Obchodní a živnostenské komory v Olomouci r.1926.Spolu s J.V.Najmanem založil živnostenskou stranu a redigoval Živn.zpravodaj.Byl členem Národního výboru v Olomouci r.1919, r.1920 poslancem v Praze, 1925, 1929 a 1935 v Olomouci, 1918–1939 poslancem NS, 1925–26 ministr veřej.prací, 1929–32 ministr železnic, 1937–38 ministr obchodu.V letech 1919 – 33 šéfredaktor Československého deníku, 1933 – 1941 Moravského deníku v Olomouci.1919 – 1940 předs.Obchodní a průmyslové komory v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.200.;Malá československá encyklopedie.4­.Praha 1986, S.282.;OSN ND, IV/l.Praha 1936, S.293.;ČBS.Praha 1992. S.463.;.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.s.81.;

V letech 1959–1964 studovala FFUP v Olomouci, obor čeština a výtvarné umění u prof. V. Zykmunda a M. Štolfy. V letech 1965–1968 doktorandské studium, PhDr., dějiny a teorie VV. Od roku 1968–1980 odborná asistentka na KVTV FFUP. V letech 1979–1980 studijní pobyt ve Francii, od r. 1980 odborná asistentka Pedagogické fakulty UP, redaktorka Odeonu Praha. Výstavy: Paříž (1980), Sovinec (1981) a Olomouc (1983). Autorka básnických sbírek: Praha, Pařížská (Olomouc,Votobia 1994)
Uvnitř hlasů (Praha 1995).

Machala, Lubomír: Po nových jménech české literatury. Olomouc 1991.

Doc. PhDr, Alena Nádvorníková

Chlapecká léta prožíval v Olomouci. Na přání otce se musel vyučit drogistou. Touhu po divadelních prknech uspokojoval v ochotnickém souboru Městského oblastního divadla v Olomouci, později jako externí sborista operety, 1951–1962 s pauzou vojenské služby 1953–55 byl angažován v uměleckém souboru začínajícího Krajského oblastního divadla v Šumperku. K prvnímu ocenění se dopracoval v roce 1953. V letech 1962–1993 měl angažmá ve Slezském divadle v Opavě.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007.S. 50–51.

Syn litovelského obuvníka a světoběžníka Aloise Nerušila (1889–1967). Narozen jako nejmladší ze čtyř dětí, manžel zpěvačky Věry Nerušilové. Pracoval jako hudební textař, tanečník Státního souboru lidových písní a tanců, ovládal pět řečí a působil jako překladatel filmů na Barandově.

Encyklopedie jazzu…III. Praha 1990.S.374.; Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.;

Školu vychodila. v Němčicích, klášterní školu v Pačlavicích. Spolupracovala s Ignátem Wurmem při přípravě národopis. expozice, překládala ze slovanských jazyků. V roce 1889 se provdala za prof. Ladislava Nesvadbíka, Poté působila v Praze, Chrudimi a ve Šternberku. Činná v České Besedě Moravan, od r. 1899 v Brně Přisívala do časopisu o spolku Vesna, spoluprac. s L. Bakešovou. Psala povídky, referáty. Čas. Národní listy, Hlasy z východ. Čech, Pozor, Moravská orlice aj. Pro nakl. Prombergra redigovala 5 let kalendář Methoděj. Vydávala měsíčník pro ženy Náš lístek.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930, S. 29–30. /foto/; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk, 1974. S. 16. ;.

Hudbě se v mládí učila u G. Pivoňky. Působila jako učitelka hudební školy v Olomouci od roku 1951. Neteř G. Černušáka.

ČSHS.II. Praha 1965.S.205.;

Učil češtinu, dějepis, filozofii, publikoval v oblasti regionálních a kulturních dějin, zachraňoval staré tisky, obrazy a fotografie z oblasti Hranicka a Přerovska.

Hranické noviny, 3.- 9.5.1996, S.3., .

Absolvoval G v Litovli r. 1933, poté VŠZ v Brně-1939 doktorát. V 1945–48 Litovel výroba éteric. olejů, po r. 1948 v konzervárně. Věnoval se vlastivědě a dějinám Litovle. Člen VSMO. Studie ve Zprávách vlast. kroužku SZK Tesla Litovel; knižně: Historický průvodce Litovlí. Litovel, Tesla 1965. 17 s. Litovel za okupace a v době osvobození 1938–1945. Litovel 1965. 29 s. Cenný materiál: Seznam historických, uměleckých akulturních památek v Litovli.

Stratil, V. : Zpravodaj VSMO 1977, č. 8, S. 14–15;.

Redaktor čas. Moravské noviny, šéfredaktor Brněnských novin aj.

Kunc.Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.145.; Kunc, J.:Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.147.;.

Hráč na kalrinet II. V Moravské filharmonii Olomouc působil od 1.11. 1952  – 31.8.1959.

Schindler, A.: Katalog členů MFO k 5.5.1998.

Studoval v Olomouci a v Mor. Třebové, po maturitě 1888 se věnoval filosofii a teologii ve Vídni. Teologická studia dokončil v Litoměřicích, 1892 vysvěcen. Působil v severních a středních Čechách, 15 let byl farářem v Čermné u Podmokel (n. Děčín IV.). Od r. 1923 žil na odpočinku v Litovli. Publikoval v ČMM, ČVSMO, Čas. katolic. duchovenstva, Selské stráže, Litovelského kraje. Vydal celou řadu místopisných a historických publikací o Moravě.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.36–37.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.206.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.45.;.

Narodil se  v Ješově, po absolvování střední školy nastoupil r.1961 do litovelské TESLY, kde pracoval 30 let jako technolog. Od r.1969 je ženatý, má syna a dceru. V r.1993 nastoupil do litovelské Alibony jako ved. zásobování, od října 1994 až do odchodu do důchodu v lednu 2005 pracoval v nástrojárně fy SIEMENS Mohelnice jako ved.zakázkové kanceláře. Fotograf, od r. 1961 člen litovelského fotoklubu. Je také členem Sdružení výtvarníků Karlova mostu v Praze, kde již 20 let vystavuje svoje fotografie Prahy. Uspořádal řadu autorských výstav. Jedinečnou fotografickou kronikou, vydanou r.2008 knižně, dokumentoval život rodného Ješova. V současné době spolupracuje po fotografické stránce s litovelským historikem a bývalým kronikářem Lubomírem Šikem na jeho publikacích. Od r. 1992 člen letopisecké komise města Litovel. 

Šik, L.: Litovelské osobnosti. Litovel 2009. (CD-R)

Ješov – nyní patří pod obec Luká.

Do obec. školy chodil do Kostelce na Hané. 1890–1898 abs. SG v Olomouci. 1902 abs. FFUK Praha. S Bezručem se seznámil v červenci 1910. Vyučoval na G v Prostějově od r. 1906. Přítel a sekretář básníka Petra Bezruče. V r. 1947 redigoval k 80. narozeninám P. Bezruče sborník Vzpomínky na P. Bezruče.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.206.;.