Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Město Albrechtice | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Brno, Londýn (Velká Británie), Olomouc, Paříž (Francie), Prostějov | |||||
Obory působení: | novinář, pedagog, překladatel | |||||
Anotace: |
Vlastním jménem František Feigel. Po maturitě na gymnáziu (1919) v Prostějově, absolvoval kurz při obchodní akademii v Olomouci a stal se korespondentem Všeobecné bankovní jednoty v Brně. Od 1921 studoval práva na Masarykově univerzitě v Brně, od 1923 souběžně i na Univerzitě Karlově, studia však nedokončil. Roku 1924 byl v Brně dopisovatelem pražského listu Soudní síň, 1924–33 vedl rubriku Ze soudní síně v Lidových novinách. 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich. 1939 odešel za hranice, působil jako vojenský zpravodaj ve Francii a Anglii. 1945 se stal redaktorem Československého rozhlasu (proslul reportážemi z norimberského procesu). 1948–49 působil jako tiskový atašé v Londýně a v Paříži, 1949–53 se věnoval opět rozhlasové práci. 1955 začal přednášet žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem v oboru teorie novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy; 1969 byl penzionován. Novinářská profese ovlivnila i autorovu beletristickou tvorbu, která tak stojí na počátku české literatury faktu (Přemožitel neviditelných dravců, 1959, Syn čarodějnice, 1971, Pane doktore…, 1975). V rozsáhlé překladatelské činnosti se zaměřoval na anglickou, americkou a německou literaturu, především na prózu. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945. |
|||||
Zdroj: |
|
|||||
Poznámka: |
Město Albrechtice u Bruntálu (dříve u Krnova) |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Ráječko | |||||
Místo úmrtí: | Loštice | |||||
Místa pobytu: | Loštice | |||||
Obory působení: | učitel, varhaník | |||||
Anotace: |
Rektor školy v Lošticích, ředitel kůru. Za učitelské působení vyznamenán záslužným křížem a korunou. |
|||||
Zdroj: |
Fischer, R.: Loštice . 2. Olomouc 1916. S.261. |
|||||
Poznámka: |
Přesné datum narození neznámo a proto uvedeno 1.1. 1794. |
|
||||||
Místo narození: | Hrubá Vrbka | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Kroměříž, Litovel, Olomouc, Řimice, Štěpánov, Vilémov | |||||
Obory působení: | biskup pravoslavné církve, kněz, pedagog středoškolský | |||||
Anotace: |
Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven. |
|||||
Zdroj: |
Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jeseník, Loštice, Mohelnice, Moravičany, Olomouc, Opava, Palonín, Rýmařov, Šumperk | |||||
Obory působení: | archeolog, historik, odborný spisovatel, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky. |
|||||
Zdroj: |
Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.; |
|||||
Poznámka: |
PhDr. Vladimír GOŠ, CSc. |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Dolany, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Velká Bystřice, Velký Újezd | |||||
Obory působení: | kustod, publicista odborný, stavební technik | |||||
Anotace: |
Dálkově absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou, původním povoláním zedník. Specializuje se na výzkum památek v Olomouci. Pracoval 1972 – 1979 u Památkového úřadu, 1979–1989 v muzeu. Nyní od r. 1990 spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc. Autor několika knih o stavebních památkách v Olomouci. Sběratel všeho co souvisí s Olomoucí. Nositel Ceny města Olomouce 2013. |
|||||
Zdroj: |
Osobně sděleno 13.12.1993/Šev.. Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Lipnice, Praha, Texas (USA), Velká Británie | |||||
Obory působení: | farmářka, krasobruslařka | |||||
Anotace: |
Počáteční kroky na ledě a také svá první vystoupení prožívali na zimním stadionu v Olomouci. Jejich prvním a cílevědomým trenérem byl otec. Když byl v roce 1952 služebně přeložen do Prahy, stěhovala se celá rodina s ním. V Praze pokračovala jejich sportovní příprava v kategorii jednotlivců, pak v kategorii sportovních dvojic a posléze v tancích na ledě. V této disciplíně dosáhli největších úspěchů. Stali se sedmkrát mistry republiky (1959–1965), mistry Evropy v roce 1964/1965, a čtyřikrát mistry světa v letech 1962–1965). Při vrcholovém sportu oba úspěšně odmaturovali. Eva na Umělecko průmyslové škole v Praze. Po ukončení závodní činnosti se stali předními sólisty americké lední revue Holiday On Ice. Eva je provdána za amerického krasobruslaře Jackie Grahama. Žila v americkém Texasu a v současnosti žijí střídavě v Anglii a v České republice v obci Lipnice . V Olomouci se každoročně pořádá tradiční mezinárodní závod v tancích na ledě „Memoriál Pavla Romana“. Je to v bruslařském světě velmi oblíbený závod, při posledním ročníku s účastí čtrnácti národů a téměř stovky sportovců. V červnu 2003 převzala na Klášterním Hradisku Cenu města Olomouce v oblasti sportu za rok 2002. |
|||||
Zdroj: |
Roman, Zdeněk: Eva a Pavel Romanovi. Praha 1967. Kirchner, Jaroslav: Hvězdy českého sportu. 2000. Havrlant, Egon: Eva Romanová…Olomoucký den č. 133, 9.6.2003. S.9.; |
|
||||||
Místo narození: | Štěpánov | |||||
Místo úmrtí: | Mariánské Lázně | |||||
Místa pobytu: | Litomyšl, Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | kněz řádový, knihovník | |||||
Anotace: |
Studoval gymnázium v Olomouci, v letech 1893–1897 právnickou fakultu UK v Praze. Dne 13. září 1898 vstoupil do řádu piaristů v Litomyšli. 1899–1902 studoval bohosloví na teologické fakultě v Praze. Stává se jáhnem 28.10.1902. V letech 1902–1920 učí na řádové piaristické koleji v Praze, tam je v letech 1904–1919 též knihovníkem. Od 17. července 1920 zvolen provincionálem piaristického řádu, což byl největší představitel řádu v ČSR. Funkci vykonával osmnáct let až do své smrti. Měl tétž titul arcibiskupského notáře pražského arcibiskupa a titul skutečného rady olomouckého arcipastýře. Zemřel při léčení v Mariánských Lázních na zánět slepého střeva. |
|||||
Zdroj: |
Beránek, O.: Z dějin štěpánovské farnosti.II.díl., S.129 an. (rukopis z pozůstalosti/ |
|
||||||
Místo narození: | Litovel | |||||
Místa pobytu: | Česká Třebová, Litovel | |||||
Obory působení: | cestopis, podnikatel | |||||
Anotace: |
Narodil se v rodině zemědělského technika Vladislava Habermana, maminka byla vedoucí provozovny Jednota. Vystudoval střední školu v Litovli a průmyslovku v České Třebové, vyvěšení vlajky USA na soukromé akci v roce 1970 mu vyneslo podmínečný rozsudek a zákaz vedoucích funkcí. Po sňatku s Alenou Hannigovou v r.1979 vystřídal několik zaměstnání v restauracích Jednoty a RaJ, mají dvě děti, syna a dceru. R.1987 dostal povolení k vystěhování do Německa, po absolvování zkoušek získal zaměstnání jako vlakvedoucí u dráhy. Velkým koníčkem bylo cestování, zejména na lodích. Podnikl několik zahraničních cest, na kole, vlakem, na jachtě, složil zkoušky na katedře sportovní mořeplavby. V r.1990 založil cestovní kancelář zaměřenou na jachting a od r.1996 na rekreační pobyty na ostrově Pag v Chorvatsku. V r.1997 koupil památkově chráněný dům č.787 v ul.1.Máje v Litovli, nechal jej opravit a pokračoval zde v provozu cestovní kanceláře. O své plavbě na jachtě napsal roku 2011 cestopisný román „Z Moravy k mysu Horn … a ještě dále“. |
|||||
Zdroj: |
Šik, Lubomír: Osobnosti Litovle. 2012. (email, červenec) |
|
||||||
Místo narození: | Praha | |||||
Místo úmrtí: | Liberec | |||||
Místa pobytu: | Kladno, Košice (SR), Liberec, Olomouc, Plzeň, Praha | |||||
Obory působení: | dirigent, sbormistr, skladatel | |||||
Anotace: |
Sbormistr v Olomouci. Poté v Liberci 1952–1961. Je autorem klavír. skladeb Moravské tance/P. 1943/;z orchestrálních skladeb: Moravské obrázky, provedeny v Liberci r. 1953. Písně- Moravské písničky. FU 1943. ; |
|||||
Zdroj: |
ČSHS.I.Praha 1963.S.390.;. |
|
||||||
Místo narození: | Slatinky | |||||
Místa pobytu: | Košice (SR), Lutín, Olomouc | |||||
Obory působení: | odborný publicista, politik, ředitel knihovny | |||||
Anotace: |
Narodil se v dělnické rodině ve Slatinkách na Prostějovsku. Vyučil se v Sigmě Lutín, kde pracoval 8 let. Jako mladý byl činný v ČSM, kde tajemníkem celozávodního výboru a později okresního výboru. Poté působil na OVKSČ v Olomouci jak vedoucí odboru stranických informací. Po jmenování ředitele Milana Karhánek vedoucím odboru kultury na ONV nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Olomouci, kde byl k 1.8. 1974 jmenován ředitelem. Jeho předností bylo, že se řídil odbornými znalostmi knihovníků s VŠ vzděláním a tak knihovna po profesní stránce byla stále hodnocena jako nejlepší. Snažil se, aby v knihovně pracovaly Brigády socialistické práce, aby se budovaly nové pobočky nebo sklady v budově, prováděla modernizace jednotlivých oddělení či skladovacích prostor. Spolupracoval s arch. Jiřím Procházkou. Snažil se, aby se pracovníci všech poboček i střediskových knihoven scházeli a zavedl Den knihovníků v okrese, kdy se oslavoval společně i MDŽ. Tuto aktivitu zavedl v roce 1980. Snažil se o prohloubení spolupráce s družebními knihovnami na Slovensku, v Polsku i Itálii. Sám navštívil několik zahraničních knihoven, aby ty nejlepší zkušenosti převedl též do Okresní knihovny v Olomouci. Knihovna pod jeho vedením vydávala výběrové bibliografie k významným výročím, metodické materiály pro knihovny, kulturní kalendář výročí, rozšířený od r. 1977 o regionální výročí. Také zavedl spolupráci s knihovnami regionu Haná a to okres Kroměříž, Prostějov, Přerov, Šumperk a Vyškov. Knihovna vydávala též bibliografie regionálních autorů a osobností. K 100. výročí založení knihovny vyšel nejen sborník, ale konala se též ohromná sešlost všech pracovníků knihoven. Jaroslav Hampl působil ve funkci do března 1990, kdy odešel do invalidního důchodu. Články publikoval v regionálním i celostátním tisku. V roce 1990 se přestěhoval do Košic. |
|||||
Zdroj: |
Slovník českých knihovníků.NK ČR SCK |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Šternberk | |||||
Místa pobytu: | Litovel, Olomouc, Uničov, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | houslistka, majitelka agentury | |||||
Anotace: |
Rozená Leherová Hudební školu absolvovala v Litovli u Aloise Holoubka,
žáka Leoše Janáčka. V tomto čase se stala vítězkou dvou okresních
houslových soutěží. V letech 1965–1971 studovala. Konzervatoř
v Kroměříži.. |
|||||
Zdroj: |
dokument. list/2001 Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kunovice | |||||
Místa pobytu: | Brno, Dub nad Moravou, Karviná, Lednice, Litoměřice, Olomouc | |||||
Obory působení: | kněz | |||||
Anotace: |
Vyučil se zahradníkem a zkoušky dělal na Střední zahradnické škole v Brně-Bohunicích, praxi v Lednici. Poté studoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Po vysvěcení 8 let kaplanem v Karviné, administrátorem v obci Pišť a poté Vřesina u Hlučína. Od r. 1991 farářem v kostele sv. Mořice v Olomouci, od 1993 děkanem děkanátu Olomouc, od 1999 kanovníkem. Souběžně v letech 2002–2005 působil v Dubu nad Moravou, od 2005 také v kostele na Nové Ulici v Olomouci. Je členem kněžské rady a Metropolitní kapituly Olomouc. Od r. 2007 proboštem. Je zakladatelem občanského sdružení Mořické centrum mládeže, které je zaměřeno na volno časové aktivity pro děti i dospělé. Jedenkrát týdně se zde scházejí maminky s dětmi, nebo mají zkoušku hudebníci členové Hanácké dechovky. Při chrámu sv. Mořice působí též smíšený pěvecký sbor Chorus Mauritiensis. Kanovník Hanáček publikuje články v regionálním tisku a ve Svatomořickém zpravodaji. |
|||||
Zdroj: |
Galerie rodáků – DL 30.09.2009. www.moric-olomouc.cz |
|||||
Poznámka: |
Mgr. František Hanáček |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Hranice | |||||
Místo úmrtí: | Brno | |||||
Místa pobytu: | Lipník nad Bečvou, Praha | |||||
Obory působení: | rektor univerzity, veterinář, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Vědecký pracovník, strojní inženýr a od r. 1921 mimořádný profesor Vysoké školy veterinární v Brně, od 1931 řádný profesor normální a patolologické onychologie. V letech 1933–1935 byl i rektorem této školy. Vydal po mnoho let využívanou učebnici „Podkovářství“ a byl i předsedou Družstva zvěrolékařů. |
|||||
Zdroj: |
Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností. 1. Brno, ANTE 1998. S.80–81. |
|
||||||
Místo narození: | Javorník | |||||
Místo úmrtí: | Javorník | |||||
Místa pobytu: | Landek (Polsko), Otmuchow (Polsko), Vlčice | |||||
Obory působení: | hudebník, sochař, zpěvák | |||||
Anotace: |
Přirozený talent jej dovedl k práci se dřevem v dílně sochaře v polském Landeku. Vytvořil oltáře pro kostely ve Vlčicích, Javorníku – Valdeku, soubor soch pro kostel v rodišti, vánoční jesličky pro Otmuchow v Polsku. Milovník hudby, člen městského orchestru, ve farním kostele a mužském pěveckém spolku. |
|||||
Zdroj: |
BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 36. |
|||||
Poznámka: |
Vlčice (o. Jeseník). |
|
||||||
Místo narození: | Olšovec | |||||
Místa pobytu: | Frankfurt nad Mohanem, Hranice, Lipsko (Německo), Praha | |||||
Obory působení: | filozof, historik, pedagog vysokoškolský | |||||
Anotace: |
Narozen v obci Olšovec čp. 33 Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě (1952) studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd (přednostové Gerhard Harig a Stanysłav Schwann) LF Univerzity (tehdy) Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd (ředitel Willy Hartner) PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent (habilitační práce: Studie o Ignáci Bornovi). V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. (dizertace: Zastavení na kraňské cestě G. A. Scopoliho), v r. 1987 titul DrSc. (Dějepisectví Gelasia Dobnera). Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO (International Commission on the History of Geological Science) při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union. Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o „svatém“ Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, AUC – HUCP III, 1962; Zastavení na kraňské cestě Giovanniho Antonia Scopoliho, AUC – PhH 1964; Montanista Peithner v osvícensko-obrozenském vývoji, Studie z obecných dějin. Sb. historických prací k 60. narozeninám prof. PhDr. Oldřicha Říhy, DrSc., 1972; Bolzanos Lehrer Jan Marian Mika, Bernard Bolzano 1781–1848, 1981; Alexander von Humboldt a vzdělanost ve středu Evropy, Alexander von Humboldt a české země, ed. H. Beck, J. Bloss, J. Blucha, 1996. |
|||||
Zdroj: | ||||||
Poznámka: |
Doc. PhDr. Josef Haubelt, DrSc. |
|
||||||
Místo narození: | Loštice | |||||
Místo úmrtí: | Loštice | |||||
Místa pobytu: | Brno, Loštice, Nezamyslice | |||||
Obory působení: | malíř | |||||
Anotace: |
Malíř kostelních obrazů. Otec malíře Františka Havelky. Maloval olejem a al fresco obrazy svatých na Lošticku a severní Moravě. Malířství se učil u svého strýce v Brně. |
|||||
Zdroj: |
Toman: NSČSVU I. Praha 1947, S.305.;. |
|
||||||
Místo narození: | Jistebnice | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Brno, Káhira (Egypt), Lipník nad Bečvou, Olomouc, Plzeň, Praha, Přerov, Staré Hobzí, Tábor | |||||
Obory působení: | matematik, středoškolský pedagog, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Narozen v obci Podol-Orlov (n.m.č. Jistebnice). Po vychození obecné školy studoval reálné gymnázium v Táboře, kde maturoval v roce 1926. Poté odešel do Prahy na Přírodovědeckou fakultu KU a ČVUT , kde získal roku 1931 kvalifikaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách.Svou učitelskou dráhu začal na měšťanské škole ve Starém Hobzí, 1934–1940 působil jako středoškolský profesor na reálce v Lipníku a pak 1940–1952 působil v Přerově, zprvu do 1949 na gymnáziu. V roce 1948 oddržel titul Ing., v oboru zeměměřičském, po dálkovém studiu VŠT v Brně a tyto znalosti uplatnil v letech 1949–1952 na Zemědělské technické škole, kde vyučoval. Své pedagogické vzdělání si rozšířil studiem pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, kde roku 1953 obhájil disertační práci a získal titul PaedDr. Dráhu vysokoškolského učitele započal roku 1955 na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni jako odborný asistent a později zástupce docenta pro obor deskriptivní geometrie.Odtud přešel roku 1957 do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu, v roce 1963 habilitoval a byl ustanoven docentem na Katedře algebry a geometrie PřF UP.Externí činnost v Káhiře na technické univerzitě 1971–1974. |
|||||
Zdroj: |
Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Krutský, Fratišek: František Havelka.In: Zakladatelé a pokračovatelé.Olomouc, UP 1996.S.58–59.; |
|
||||||
Místo narození: | Loštice | |||||
Místo úmrtí: | Loštice | |||||
Místa pobytu: | Loštice | |||||
Obory působení: | malíř | |||||
Anotace: |
Malíř-samouk, mimo kostelní obrazy maloval i podobizny a krajiny. Jeho malby v kostelích severní Moravy. |
|||||
Zdroj: |
Fischer, R.: Prof.Jan Havelka.Olomouc 1936.S.116–124.; Toman: NSČSVU 1947.I., S.305.; Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001. |
|
||||||
Místo narození: | Loštice | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Loštice, Olomouc, Příbor, Uherské Hradiště, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | historik, spisovatel, středoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Studoval v Olomouci na německém gymnáziu. Po maturitě odešel studovat v letech 1862–1866 univerzitu do Vídně. Po promoci dvorním archivářem ve Vídni. V roce 1867 suplentem na piaristickén gymnáziu v Příboře, od r. 1868 učil na reálném gymnáziu v Uh. Hradišti. V r.1870 jmenován profesorem a učil na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1873 založil čas. Komenský, kde byl nejen redaktorem, ale i přispíval. V r. 1875 se oženil s Vlastou Wanklovou.V r. 1876 vydával časopis Koleda. R.1883 byl spoluzakladatelem Musejního spolku olomouckého. Autor básně Moravě. Povídky publ. v Koledě a Besedě olomoucké. Užíval pseudonym Jan Loštický. Zemřel cestou ze školy v 47 letech. Ranila ho mrtvice. Pohřben v Olomouci na ústředním hřbitově ve společném hrobě, vybudovaném VSMO 11.11. 1912. |
|||||
Zdroj: |
Fischer, Richard: Profesor Jan Havelka, rodák loštický.Olomouc 1936.; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk., Šumperk 1990., S. 45–48. ; Slavík, Bedřich: Jan Havelka a Mladá Morava. In: Severní Morava 1978, sv. 36. S. 20–31.; Melzer, Miloš: Jan Havelka.In: Severní Morava, 1979, sv.38. S. 54–56.; Kunzfeldová, Jaroslava: profesor Jan Havelka. In: Střední Morava, 3, 1997, č. 5. S.84–88. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S.207–208.; Hýbl, F: Tichý génius Moravy Jan Havelka. Loštice 2019. |
|||||
Poznámka: |
Data narození jsou po každé jiná. Fischer uvádí 22.11. 1839 a rovněž pamětní deska na rodném domě. Ostatní dokumenty 23.11.1839 a v knize Dr. Hýbla je též i údaj narození 23. 12. 1839. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Šternberk | |||||
Místo úmrtí: | Šternberk | |||||
Místa pobytu: | Litovel, Olomouc, Praha, Prostějov, Příbram, Sofie (Bulharsko), Vsisko | |||||
Obory působení: | keramik, malíř | |||||
Anotace: |
Vyučen nástrojářem. Pracoval v Příbrami jako kulisák v Krajském divadle. 1975–1976 studoval u prof. Čepeláka AVU, Pak krátce studoval na Národní akademii v Sofiii, ale studium musel přerušit. Od konce sedmdesátých let byl v invalidním důchodu. V letech 1980–1983 učil keramiku a výtvarnou východu v DDM Litovel.. Od r. 1981 žil a pracoval v Olomouci; 1982–1983 absolvoval kursy Igora Zhoře v Prostějově, 1981–1989 nočním hlídačem v JZD Vsisko. V roce 1985 se oženil a měl dvě děti. V roce 1992 přestal malovat. |
|||||
Zdroj: |
Chadraba, Rudolf: Jiří Havlíček.=Hanácké noviny, příl.1991, 2.3., S.l;;. |
|
||||||
Místo narození: | Polička | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Loštice, Mohelnice | |||||
Obory působení: | vlastivědný pracovník, vlastivědný publicista | |||||
Anotace: |
V roce 1920 se přestěhoval s rodiči do Loštic, kde dokončil školu. Manžel Žofie Strnadové (1920–1993), s kterou se přestěhoval v r. 1938 do Mohelnice. Od r.1937 zaměstnán ve Vlčické papírně, 1939–1958 dílovedoucím.Od 1.3.1949 správcem muzea v Mohelnici.Za jeho působení uspořádáno 56 výstav.Autor 600 článků : SM, Selské listy, Orel, Omladina, Našinec, Moravský sever, KK města Mohelnice.Předseda oddílu kopané TJ MEZ Mohelnice.Pohřben v Lošticích. |
|||||
Zdroj: |
Nekrolog. Severní Morava. 1969, sv. 18, S. 70–71. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1970. S. 61. ; Bednářová, Hana: 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí Františka Hekeleho. Mohelnický zpravodaj, červen 2009. S.8.; Z díla: Dějiny Javoříčska. 1945. ;Kulturní místopis Mohelnicka. 1946. ; Dějiny Vranové Lhoty. 1958. ;aj. . |
|
||||||
Místo narození: | Konice | |||||
Místo úmrtí: | Lechovice | |||||
Místa pobytu: | Loštice, Mohelnice, Olomouc | |||||
Obory působení: | básnířka, spisovatelka | |||||
Anotace: |
Narodila se v Konici do rodiny Františka Strnada, živnostníka, a jeho manželky Marie, dcery německého sedláka z Uničova. Doma se hovořilo německy. Životní osudy spisovatelky se odvíjely různě. Prožila šťastné dětství v Konici, mládí v nedostatku a nouzi na Vlčicích. Studovala v Olomouci na 2 leté německé obchodní škole v letech 1935–1937. V roce 1940 byla totálně nasazená na práci v Říši v tyrolských Alpách, odkud si přivezla námět k prvnímu románu Aigen, který vyšel v roce 1944 v Brně. Druhý román Obyčejné děvče vyšel v roce 1948. Posléze si ve vlčické papírně vybudovala dobré postavení a uznání jako ekonomka závodu, ale zažila i politickou persekuci a ponížení, když musela vykonávat nejtěžší manuální práce jako trest za nesouhlas s politickou situací po roce 1948. Následná zaměstnání v hanáckých cihelnách a v zemědělství jí opět přineslo úspěch a respekt, ale znovu musela strpět ústrky. Byla členkou Moravského kola spisovatelů v Brně a Sdružení spisovatelů z Hané, jehož centrum bylo v Olomouci. Spisovatelka žijící mimo kulturní centra vedla čilou korespondenci s českými literáty, těchto jmen: František Kožík, Václav Renč, Dalibor Chalupa, Vojtěch Martínek, Jan Čep, Petr Bezruč, Martin Strouhal nebo Josef Koudelák. Její poezie a tvorba pro děti nebyla publikována. K ní se upnula v době různých politických ústrků. A poprvé se objevila až ve sborníku prací vydaném k 100. výročí narození moravské autorky za ediční spolupráce Františka Všetičky v roce 2020. Poslední léta žila v Lechovicích u Pavlova nedaleko Mohelnice. Zde také zemřela ve věku nedožitých 73 let. Je pohřbena v Pavlově. V roce 2022 vyšlo 2. vydání knihy Aigen, péčí syna Martina Hekele. |
|||||
Zdroj: |
Filip, Zdeněk: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995.Šumperk 1994, S.25. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S. 27. Všetička, Fr.: Spisovatelka Žofie Hekelová. Olomouc, CULTUM 2020 s vydavatelem Martinem Hekelem. Paměť národa. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Dolní Kounice | |||||
Místo úmrtí: | Brno | |||||
Místa pobytu: | Brno, Litovel, Olomouc, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | lékař, národní buditel | |||||
Anotace: |
Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla (n.Březové, m.č.Litovle). Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství. |
|||||
Zdroj: |
Ottův slovník naučný.11.díl.Praha, 189., S.47.; Slavné osobnosti města Brna. (web). |
|
||||||
Místo narození: | Holešov | |||||
Místo úmrtí: | Osvětim (Polsko) | |||||
Místa pobytu: | Litovel, Olomouc | |||||
Obory působení: | divadelní ochotník | |||||
Anotace: |
Okresní správce silnic, veřejný pracovník a nadšený divadelní ochotník. Starosta sokolské jednoty v Litovli a místostarosta severomoravské župy. Zatčen 8. října 1941 a vězněn v Olomouci, odkud odvlečen do Osvětimi, kde umučen. |
|||||
Zdroj: |
Šik, L. : Osobnosti a dějiny Litovle. (Disketa 1998). |