Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Kutná Hora | |||||
Místo úmrtí: | Velká Bystřice | |||||
Obory působení: | chemik | |||||
Anotace: |
Ředitel cukrovaru ve Velké Bystřici. Otec Anny Navrátilové, spisovatelky a překladatelky užívající pseudonym Eva Jurčinová. |
|||||
Zdroj: |
Plachá, Z. : Eva Jurčinová. Velkobystřické noviny, 1995, č. 12, S. 3–4. ; |
|
||||||
Místo narození: | Chropyně | |||||
Místo úmrtí: | Valašské Meziříčí | |||||
Místa pobytu: | Kroměříž, Olomouc, Praha, Valašské Meziříčí | |||||
Obory působení: | hudební pedagog, sbormistr | |||||
Anotace: |
Studoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě odešel na vysokoškolská studia UK Praha. Profesor SG v Olomouci v období 1874–84, 1887–1906 učil latinu a řečtinu, ve Valašském Meziříčí 1884–87. Vyuč. 28 let zpěvu v Olomouci, pořádal výchovné studentské akademie, zasloužil se o založení pěveckého hudebního spolku Žerotín, řídil jeho l. koncert 27. 3. 1881. Sbormistr do r. 1884 a v r. 1889. Založil ženský sbor v Žerotíně. Ředitel gymnázia ve Valaš. Meziříčí 1906–1913, kde sbormistrem a předsedou Besedy. Uváděl náročná kantátová díla Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Bedřicha Smetany a H. Berlioze. |
|||||
Zdroj: |
Praktická cvičení zpěvu pro školu. 1876. biografie: Československý hudební slovník. II. Praha, SHV 1965. S.152.. Památník Žerotína v Olomouci. Olomouc 1930. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927. S.168. Stárek, Z.: SČS II. Praha 1982. S.371. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.4. |
|
||||||
Místo narození: | Jesenec | |||||
Místo úmrtí: | Velehrad | |||||
Místa pobytu: | Brno, Karviná, Litoměřice, Praha, Velehrad | |||||
Obory působení: | katecheta, řádová sestra, středoškolská učitelka | |||||
Anotace: |
Studovala gymnázium v Brně a po maturitě v r. 1935 vstoupila do noviciátu Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje. Poté studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor latina a řečtina. Od r. 1939 vyučovala na řádovém dívčím gymnáziu v Brně. Během 2. svět, války působila na Velehradě-Svojanově, kde byly umístěny německé děti. Po r. 1950 pracovala jako účetní v ústavech sociální péče. V letech 1968–1970 vyučovala náboženství v Karviné a 1970–1990 pracovala jako účetní na Pražském arcibiskupství. V letech 1990–1995 působila nově vzniklém konviktu v Litoměřicích, kde vyučovala řečtinu. Po úrazu už pomáhala jen radou a v r. 2000 se přemístila na Velehrad. |
|||||
Zdroj: |
OLDIN 2007/10. |
|
||||||
Místo narození: | Bystrovany | |||||
Místo úmrtí: | Vyškov | |||||
Místa pobytu: | Litovel, Olomouc | |||||
Obory působení: | knihtiskař, nakladatel | |||||
Anotace: |
Ve 13 letech se učil tiskařem a sazečem v Arcibiskupské knihtiskárně v Olomouci. Pracoval zde i po vyučení až do listopadu 1903, kdy se stal na krátký čas společníkem tiskárny Albína Smetany (1864–1925) v Litovli. V lednu 1904 koupil ve Vyškově tiskárnu Jana Hona (1851–1919), první českou tiskárnu, založenou v roce 1880, která tiskla noviny, plakáty, věstníky a obchodní tiskoviny. Teprve v roce 1911 se zde začaly tisknout knihy. Prostřednictvím vyškovského kněze Antonína Ludvíka Stříže (1888–1960) seznámil se František Obzina s vydavatelem Josefem Floriánem (1873–1941) ze Staré Říše a spolupracoval s ním na vydávání jeho edic Studium a Dobré dílo i jiných knih, do roku 1919. Úpravy navrhoval nakladatel, tisklo se ve Vyškově. A tak Obzinova tiskárna získala záhy dobré jméno, spolehlivého typografického podniku, kde tiskli nejlepší spisovatelé, básníci a umělci. V roce 1919 začala tisknout pro Otakara Štorcha-Mariena (1897–1974) a jeho nakladatelství Aventinum. Tato spolupráce znamenala pro malou tiskárnu velkou změnu. Majitel Obzina byl nucen rozšířit prostory, zakoupit nové stroje a zvýšit počet pracovníků. Brzy poté následoval i zájem dalších nakladatelů z Brna, České Třebové a z dalších měst. Začátkem dvacátých let začal tisknout bibliofilské svazky pro Břetislava Maria Kliku (1884–1958). S vlastní nakladatelskou činností začal František Obzina až v roce 1923, kdy začal vydávat knižní edici zv. Obzinovy tisky. Jednotlivé svazky byly číslovány a ilustrovali je přední umělci, jako např.Josef Čapek. V roce 1926 se František Obzina stal zakládajícím členem Klubu moderních nakladatelů Kmen. Po jeho smrti ve vydávání pokračoval až do roku 1947 jeho zeť Alois Báňa (1892–1977). |
|||||
Zdroj: |
Jordán, F.: Z historie městského hřbitova ve Vyškově. In: Sto let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993. Vyškov 1993. ; Kimák, V.M. : Malý slovník bibliofila. Praha 1989. ; Martínek, Z.- Palatin, F.: Obzinova tiskárna ve Vyškově. Zprávy Muzea Vyškovska ve Vyškově. 1967, č.69. ;Štorch-Marien, O.: Sladko je žít. Praha 1967. ; |
|||||
Poznámka: |
Oprava data úmrtí podle Wikipedie.cz kde je údaj úmrtí z matriky. Původní údaj 29.7. je nesprávný. Devítka zaměněna se šestkou. (28.7.2017– hš) |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Bystřice pod Hostýnem | |||||
Místo úmrtí: | Velká Bystřice | |||||
Místa pobytu: | Bystrovany, Lutín, Olomouc, Těšetice, Velká Bystřice | |||||
Obory působení: | publicista odborný, učitel, včelař | |||||
Anotace: |
V rodišti žil šest let, obecnou školu a pět tříd německé reálky
vychodil v Kroměříži, kde pobýval u tety. Pak studoval na učitelském
ústavu v Olomouci, kde v roce 1878 maturoval a poté nastoupil jako
podučitel do školy v Těšeticích. Zde založil čtenářský spolek, ve
kterém aktivně přednášel o historii, přírodě a literatuře. V roce
1881 přešel do Lutína, kde učil 11 let. Pedagogickou dráhu ukončil na
jednotřídce v Bystrovanech, kde působil pětadvacet let, až do
penzionování v roce 1917. |
|||||
Zdroj: |
Plachá, Z.: Rajmund Orel. Velkobystřické noviny,1995, č.2,S. 5–6. Ševčíková,H.: Červencová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 7. |
|||||
Poznámka: |
Tatínek paní Zdenky Plaché (*1923) |
|
||||||
Místo narození: | Kostelec na Hané | |||||
Místo úmrtí: | Velké Opatovice | |||||
Místa pobytu: | Praha, Tovačov, Věrovany | |||||
Obory působení: | sochař akademický | |||||
Anotace: |
K. Otáhalovi brzy zemřeli rodiče (otec v roce 1914 a matka v roce
1917). Po smrti otce nastoupil do učení na mlynáře v Nenakonicích u Dubu
nad Moravou (dnes součást Věrovan) a v tomto mlýně pracoval. Uvedené
řemeslo mu mělo v letech války zajistit lepší obživu. Ubytování získal
u L. Korábové, která se o něj starala jako o vlastního syna. Ve volných
chvílích se věnoval kreslení (rád kreslil už na kostelecké obecné
škole). Stal se také členem Sokola a zde se seznámil s otcem Bohumila
Venclíka, panem Bohumilem Venclíkem st., hrnčířem a kamnářem
v sousedním Tovačově, od kterého si bral modelovací hlínu. Vedle
malování začal totiž i modelovat. Když nastoupil vojenskou službu,
nadále se věnoval malování, dokonce od něj důstojníci některé obrazy
koupili a doporučovali mu, aby se věnoval malování profesionálně. Pro rodný Kostelec vytvořil bronzovou sochu přítele, básníka Petra Bezruče, další kresby a obrazy byly umístěny v Památníku Petra Bezruče v Kostelci, pro zámek v Čechách zase sochu Josefa Mánesa. Manželkou Karla Otáhala byla Jiřina Popelová-Otáhalová ( 1904–1985), univerzitní profesorka, filozofka, komenioložka a v letech 1950–1953 rektorka Univerzity Palackého v Olomouci Do Velkých Opatovic přišel v r. 1943, buduje tady ateliér a město se mu na zbytek života stává domovem, kde umírá. Karel Otáhal po sobě zanechal bohaté kulturní dílo, v počtu 470 soch, plastik, reliéfů a kreseb. Opatovicícm věnoval sochu B. Smetany v parku, reliéfy sv. Jiří a Křest Páně v kostele, reliéfy Písně milostné a Písně svatební v obřadní síni města, reliéf B.A. Wiedermana na jižním křídle zámku, reliéfy P. Bezruče, J.B. Foerstra a ještěra na Hradisku a řadu osobních kreseb. Ve své závěti odkázal Velkým Opatovicím více jak 40 modelů bust a kreseb, které daly základ vzniku Pamětní síně Mistra sochaře. Přezdíván " sochařem hudby". |
|||||
Zdroj: |
Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990, S.5.;
Kolář, B.: Umělec Hané.=Stráž lidu (Prostějov), 5.2.1986, S.6.;. Bartková, Hana – Prostějovský týdeník (3.8.2012) – http://www.itydenik.cz/…karel-otahal |
|
||||||
Místo narození: | Drahanovice | |||||
Místo úmrtí: | Vöslau u Vídně (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | český nakladatel | |||||
Anotace: |
Syn Josefa P. /1813–1896/. V dětství vokalista u piaristů, 1852–1854 u sv. Mořice v Olomouci. Velmi oblíben pro svůj krásný zpěv, pokoušel se již skládat. V 18 letech zaměstnán ve Vídni v administraci čas. Die Donau. Brzy vstoupil do práce v závodě Léwyho, poyději firma Spina. Přijal tehdy jméno Johann Peter Gotthard /r. 1856/. Od 1868 měl ve Vídni vlastní závod, 1882–1906 byl učitelem hudby v Tereziánské akademii, dirigoval orch. koncerty. Vydal s bratrem Františkem P. /1848–1915/ světovou hudební bibliografii, 17 dvojsv. "Universal Handbuch der Musikliteratur. Vídeň 1904– 1910. Napsal 5 oper, 6 smyčc. kvartetů, písně a skladby chrámové. Značná část vyšla u bratra L. R. P. /1850–1914/. mj. Album písní národních(50písní ze sb. Bartoše, Sušila a Kadavého), 100 národních písní z Moravy pro 1 hlas a klavír. |
|||||
Zdroj: |
ČSHS.II.Praha 1965.S.265.; Žižka, L.K.: Rod Pazdírkův.In.:Hudba a národ.Praha 1940, S.132–133.;. |
|
||||||
Místo narození: | Velký Týnec | |||||
Místo úmrtí: | Velký Týnec | |||||
Místa pobytu: | Lazničky, Olomouc, Praha, Přerov, Stará Voda, Tršice, Velký Týnec | |||||
Obory působení: | právník, skautský činovník | |||||
Anotace: |
Narozen v obci Čechovice (m.č. Velký Týnec). Rodina bydlela
v Lazničkách u Přerova, poté v Tršicích, kde chodil do 6. –
9. třídy ZŠ. V Přerově absolvoval střední průmyslovou školu
strojnickou a to v letech 1964–1968. V roce 1968 vstoupil do Junáka a
začal se věnovat skautinku. Po vojně působil u policie v Olomouci a
dálkově studoval vysokou školu v Praze a to v letech 1981–1986, kdy
promoval jako JUDr. Nyní má škola název Policejní akademie. Skautský
životopis : duben 1968 vstup do Junáka, oddíl Lazničky okres Přerov,
vedení družiny září 1968 nástup vojenské základní služby
Kroměříž, vedení družiny v oddíle vodních 1990 obnova Junáka a založení oddílu Čechovice pod střediskem Velká
Bystřice pomoc při zakládání oddílů Velký Týnec a Doloplazy
1992 založení střediska Velký Týnec s oddíly Čechovice, Doloplazy,
Velký Týnec, Krčmaň, Vacanovice a vedení střediska 1993 složení
vůdcovské zkoušky 1994 příprava a vedení první skautské výpravy do
zahraničí Jamboree Holandsko 1995 zahájení akce „Obnova Staré Vody“ ve
Vojenském prostoru Libavá, ve spolupráci s památkáři a vojenskými
úřady pomáháme obnovit poutní místo, Organizoval jsem se skauty obnovení lidových zvyků velikonočního klepání a vynášení smrtky v Čechovicích od roku 1992 trvá doposud. Založili jsme tradici skautských plesů našeho střediska od roku 1998 trvá doposud. Byl jsem u zrodu skautské akce i pro veřejnost Hanáckou Sibiří k pramenu Odry – trvá dosud. Organizuji podíl našeho střediska na skautském lyžařském závodě Memoriál Vládi Tylšara od roku 1991, zajišťujeme tratě a zázemí pro závodníky. Zahájil jsem účast našich oddílů na Tříkrálové sbírce dobré vůle ve spolupráci s farním úřadem Velký Týnec a Charitou Olomouc od roku 2004. 2007 – na akci Obnova Staré vody jsme dokončili rekonstrukci zničené kaple Královské studánky a ta byla v červenci vysvěcena biskupem Josefem Hrdličkou. Za středisko jsem koordinoval pomoc rodáků z Německa, jednal s Ministerstvem obrany v Praze, sjednával stavební firmu a dohled památkářů. Funkce ve skautské činnosti:
Skautská vyznamenání : |
|||||
Zdroj: |
Rozkošný, M.: V Tršicích mám zapuštěné kořeny. Tršický zpravodaj 9.6.2019. (Rozhovor s JUDr. Janem Pečínkou). Jednou skautem, navždy skautem. ( O obnově Staré Vody – dokument Olgy Špátové vysílala ČT2 15.10.2019 v 21:00) Skautský životopis JUDr. Jana Pečínky (2) Osobní sdělení dne 7.11.2019. |
|||||
Poznámka: |
JUDr. Jan Pečínka skautské jméno: JAMBO |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Velká Bystřice | |||||
Místo úmrtí: | Velká Bystřice | |||||
Místa pobytu: | Hanoj (Vietnam), Mariánské Údolí, Olomouc, Paseka, Praha, Prostějov, Šala (SR) | |||||
Obory působení: | elektrotechnik, projektant, středoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Narodil se do učitelské rodiny. Jeho otec Vilibald byl učitelem na základní škole ve Velké Bystřici. Mladší bratr se jmenuje Jaromír. Po základní škole studoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel studovat na VUT do Prahy, obor elektrotechnika (silnoproud). Po promoci jako Ing. elektrotechnik nastoupil do zaměstnání na Slovensku do města Šala u Nitry, do podniku Duslo, kde působil 16 let. V roce 1971 se seznámil s Marií Kadlčíkovou z Vlčnova a svatbu měli po dvou letech 25.8.1973. Asi v roce 1986 se stěhovali do Velké Bystřice, kde stavěli rodinný dům a dcery měly věk akorát k nástupu do školy. Ing. Peřina začal pracovat jako technik ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Vytvářel projekty pro nemocnice. Budoval nemocnici v Prostějově, v Pasece, v roce 1989 v Hanoji, po sametové revoluci odešel do IDOPU (podnik zabývající se výstavbou domů a jejich modernizací), tehdy sídlil na ul. Řepčínská v Olomouci. Absolvoval řadu zahraničních stáží v USA a Švýcarsku. S rodinou jezdíval o víkendu a ve volném čase do BURKU, což byla chatařská osada v Mariánském Údolí. |
|||||
Zdroj: |
Sdělení manželky Marie Peřinové meilem dne 7.7.2023 |
|||||
Poznámka: |
Ing. Jiří Peřina |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Velká Bystřice | |||||
Místa pobytu: | Bystrovany, Velká Bystřice | |||||
Obory působení: | knihovnice, publicistka | |||||
Anotace: |
Narodila se jako jediné dítě v rodině železničního úředníka. Dědeček z otcovy strany byl řídícím učitelem v Bystrovanech a druhý dědeček byl mlynářem, ale také starostou obce. Toto rodinné zázemí ji velmi ovlivnilo. Čtyři roky studovala Slovanské gymnázium v Olomouci a poté Rodinou školu Poettingeum. Po dokončení středoškolských studií v roce 1943 pracovala jako úřednice. Po osvobození působila skoro sedm let na ředitelství Moravských elektrotechnických závodů a v roce 1954 se s rodinou přestěhovala do Velké Bystřice. O deset let později převzala knihovnu v místě od místního řídícího učitele Jindřicha Roba a vedla ji do roku 1979. Je neuvěřitelné, co vše musela zvládnout, aby středisková knihovna získala v roce 1966 krajské uznání. V roce 1968 založila kroniku knihovny. Titulní list nakreslil akademický malíř, profesor Karel Svolinský, který v dětství navštěvoval bystřickou měšťanskou školu. V kronice byla zpracována historie knihovny zpětně od roku 1879 a končí rokem 1979, kdy knihovna oslavila stoleté jubileum a knihovnice odešla do důchodu. Tím, ale neskončila její aktivita. Její celoživotní zájmy o literaturu, malířství, kulturu, korespondenci s umělci a dění v rodném kraji, ji přinášely nejen pohodu a radost, ale občas ji přiváděly na zajímavá setkání s občany. Od roku 1990 publikovala články o rodácích a osobnostech regionu na stránkách Velkobystřických novin. Znalost prostředí a badatelská invence přinášela nová a dosud neznámá zjištění a fakta, z kterých pak čerpala někdejší olomoucká okresní knihovna. V červenci 2011 převzala ocenění za velký přínos v oblasti kultury a Cenu města Velké Bystřice. Poslední týdny pobývala v Domově pokojného stáří U svaté Anny ve Velké Bystřici. |
|||||
Zdroj: | ||||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uherské Hradiště | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Brno, Kroměříž, Olomouc | |||||
Obory působení: | právník | |||||
Anotace: |
Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval filozofii v Brně a práva v Olomouci. Od r. 1844 působil v Brně jako advokát.Poslanec.Patřil k vůdčím politikům na Moravě.R.1888 byl povýšen do šlechtického stavu. |
|||||
Zdroj: |
Hýsek, M.: Literární Morava.S.113 – ;Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha 1992.S.244.;. |
|
||||||
Místo narození: | Vrbátky | |||||
Místo úmrtí: | Vyškov | |||||
Místa pobytu: | Vyškov | |||||
Obory působení: | středoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Ředitel gymnázia ve Vyškově. |
|||||
Zdroj: |
Kupka, J. : Kdo byl Vojtěch Procházka ?-Vyškovský zpravodaj, 1990, říjen, S. 7 a 8, 1 obr. ;Lusková, Irena: Se slzou a díkem. Vyškovský zpravodaj, 1990, září, S. 2 a 3. ;Vyškovské noviny, 12. 10. 1990, S. 4. ;. |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc - Lošov | |||||
Místo úmrtí: | Velká Bystřice | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Ostrava, Šternberk | |||||
Obory působení: | lékařka, spisovatelka | |||||
Anotace: |
Rozená Vydomusová. Dětství prožívala v rodišti (Svolinského 89)
Lošov (n. Olomouc). Od pěti let hrála na housle a jen se naučila písmenka,
tak hodně četla. Koncem války ji postihlo těžké onemocnění páteře,
jež ji dva roky poutalo na sádrové lůžko (1945–47), po uzdravení však
musela ještě 2 roky nosit kožený korzet, musela se též vyvarovat větší
fyzické námahy a nesměla cvičit. V roce 1947 byla přijata do tercie
církevního gymnázia v Olomouci – Řepčíně, kde působily klášterní
sestry dominikánky. Zde měla možnost bydlet v penzionátu, zprvu
v oddělení vyhrazeném pro přechodně nemocné studentky. Po vyučování
mohla v klidu odpočívat v sádrovém lůžku a přitom intenzivně studovat.
Po půl roce již začala zvládat schody a mohla se přestěhovat ke
spolužačkám do společné ubytovny, účastnit se zájmové kulturní
činnosti v kroužcích a pokračovat i ve hře na housle. Stále také hodně
četla knihy nejrůznějších žánrů, zajímala ji hudba a umění vůbec a
také různé obory lidské činnosti. Získanými znalostmi a kulturními
zájmy téměř renesanční šíře téměř vždy převyšovala své
vrstevníky, od svých dvanácti let už hleděla na svět očima dospělého.
Jako mladá dívka začala psát. |
|||||
Zdroj: |
Hlůzová Vlasta: MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová všestranně talentovaná osobnost. e-mail pro Hš 3.8.2023. |
|||||
Poznámka: |
MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Vřesovice | |||||
Místo úmrtí: | Vřesovice | |||||
Místa pobytu: | Brno, Prostějov | |||||
Obory působení: | básník, odborný spisovatel, sokolský pracovník, soukromý zemědělec | |||||
Anotace: |
V době 2. světové války byl v sokolském odboji JINDRA. Po vyzrazení zatčen gestapem, vězněn v Brně a koncentračním táboře Flossenbürg. Po roce 1948 byl jedním z nejdéle soukromě hospodařících zemědělců ve Vřesovicích. Do JZD vstoupil až v r. 1960. Po roce 1990 působil jako předseda prostějovské Masarykovy společnosti a starosta sokolské župy v Prostějově. V letech 2007–2012 vydal publikace o zániku selského stavu n Prostějovsku a Olomoucku a knihu o odboji na střední Moravě. |
|||||
Zdroj: |
NK ČR. Databáze AUT Doležel, Jiří: Stopy paměti. Olomouc, Praha 2016. S.22 a fotoportrét. |
|
||||||
Místo narození: | Týn nad Vltavou | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | České Budějovice, Olomouc, Písek, Praha, Prachatice, Valašské Meziříčí | |||||
Obory působení: | dramatik, režisér, scenárista, teoretik umění | |||||
Anotace: |
Narozen v Kolodějích nad Lužnicí (n.m.č. Týn nad Vltavou). Bratr filmového režiséra Emila Radoka (1918–1994), otec operního režiséra Davida Radoka (* 1954). Čtyři roky navštěvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích (1926–30), kvintu (i přes opakování) nedostudoval na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích (1930–32), nakonec však maturoval na Obchodní akademii v Písku (1936). Dva roky byl vojákem prezenční služby, sloužil i v Olomouci, kde se seznámil s Marií Tesařovou (1922–2003), svou pozdější ženou a spolupracovnicí. Do civilu byl propuštěn až po mobilizaci koncem listopadu 1938. Zapsal se na novinářské oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze. Po 17. listopadu 1939 se s bratrem Emilem Radokem krátce ukrýval jako zemědělský dělník na osamělém statku blízko Sušice. Začátkem 1940 se oba stali úředníky Janyškovy továrny na klobouky ve Valašském Meziříčí. V polovině téhož roku zde Radok se členy sokolské Mladé scény realizoval svou první významnou režii (Krále Lávru K. H. Borovského). Díky ní se od podzimu stal asistentem režie u E. F. Buriana v divadle D 41. R.1951–1959 působil v ND Praha.R.1968 emigroval. |
|||||
Zdroj: |
Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.402–403.;. |
|
||||||
Místo narození: | Praha | |||||
Místo úmrtí: | Velká Bystřice | |||||
Místa pobytu: | Praha, Velká Bystřice | |||||
Obory působení: | malíř akademický | |||||
Anotace: |
V Praze se narodil a většinu života i prožil, ale poslední léta života žil a tvořil ve Velké Bystřici. Vystudoval Akademii múzických umění u akadem. malíře prof. Švabinského. Nejvíce se věnoval portrétům, dále pak restaurování a krajinomalbě. |
|||||
Zdroj: |
Velkobystřické noviny,č.2/2003,S. 3; |
|
||||||
Místo narození: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | prozaik | |||||
Anotace: |
Olomouc poznal jako voják – kadet v letech 1849–1851. Literárně se k Olomouci vrátil až ke konci století v komickém eposu Due Pincelliade. 1897. |
|||||
Zdroj: |
Slovník spisovatelů německého jazyka..Praha 1987, S..588.; Václavek, L.E.: Stati o němec.literatuře vzniklé v čes.zemích.Olomouc UP 1991, S.16.; a S. 23–26.;. Všetička, František: Rakousko literární. Nakladatelství Vacl Olomouc 2010. S. 160–163. |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Výškovice | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | poslanec, voják | |||||
Anotace: |
Gymnázium a fil. studia absolvoval v Olomouci. R. 1830 vstopil do kyrysnického pluku, kde dosáhl hodnosti majora. Za válečné úspěchy vyznamenán a v r. 1851 penzionován. Po svém strýci převzal statek ve Výškovicích a věnoval se jejich správě. |
|||||
Zdroj: |
Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.100.; |
|
||||||
Místo narození: | Šumperk | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | básník | |||||
Anotace: |
Rakouský spisovatel, rodák. Účastník protifašistického odboje-popraven. |
|||||
Zdroj: |
Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Opava -Ostrava 1993; |
|
||||||
Místo narození: | Charváty | |||||
Místo úmrtí: | Velké Losiny | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Rapotín, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | podnikatel, sklářství | |||||
Anotace: |
Synovec Josefa Schreibera (1819–1879). Navštěvoval školy v Olomouci, poté se vyučil ve strýcově živnosti ve Vídni. |
|||||
Zdroj: |
Dohnal, M.: Z dějin severomoravského sklářství. In: Severní Morava, 14, 1988. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.).Ostrava 2001. S. 118. |
|
||||||
Místo narození: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | architekt | |||||
Anotace: |
V Olomouci působil v letech 1894 –1898, regulační. plán Olomouce, 1896–1898 pomník císaře Františka Josefa I. v Olomouci /spolu s A. Brentem/. |
|||||
Zdroj: |
Zatloukal, P.: Počátky architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc KVM 1981.Katalog výstavy./OGVU Olomouc.;. |
|
||||||
Místo narození: | Drahanovice - Střížov | |||||
Místo úmrtí: | Vratislav (Polsko) | |||||
Místa pobytu: | Grygov, Kožušany-Tážaly, Nenakonice, Olomouc, Velká Bystřice, Velký Týnec, Vsisko | |||||
Obory působení: | odbojář, voják, zemědělec | |||||
Anotace: |
Štábní kapitán JAN SKOKÁNEK, člen odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Narodil se ve Střížově v rodině hanáckého sedláka. Od mládí se připravoval na zemědělské povolání, absolvoval i vyšší hospodářskou školu, aby mohl převzít rodný statek. Na vojně sloužil u 6. hanáckého pěšího pluku v Olomouci a po získání důstojnické hodnosti úzce spolupracoval s vojenským odbojovým hnutím. Jako zpravodajský důstojník čs. armády byl zástupcem podplukovníka Metoděje Šimka (1893–1943) a spolu s ním byl tvůrcem a organizátorem odbojové skupiny Národní stráže. Mj. působil také v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova, Kožušan, Velké Bystřice a Nenakonic. Po vyzrazení a zatčení v září 1939, následovaly výslechy, mučení, koncentráky a vězení ve Štěpánově, v Buchenwaldu, Berlíně, Olomouci, Brně, Reichenbachu, na Mírově, ve Wohlau a Vratislavi. Dne 13. ledna 1943 byl lidovým soudem odsouzen k smrti. Těžce nemocný, zcela vyčerpán a nezlomen čekal téměř rok na smrt. Rodná obec uctila dne 19. srpna 1945 památku národního mučedníka slavnostním aktem, při kterém byla do pomníku nedaleko rodného domku vsazena pamětní deska. Slavnosti se spolu se Skokánkovými spoluvězni zúčastnil také ředitel Národní jednoty Adolf Kubis (1876–1958), který vyprávěl o jeho hrdinné a strastiplné cestě. Pamětní deska se jménem Jana Skokánka je umístěna na budově vojenské správy, v ulici 1. máje v Olomouci. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala i olomoucká knihovnice, paní Milada Skokánková (1911–1995), vdova po umučeném zachránci praporu 6. hanáckého pěšího pluku v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národního odboje v Olomouci v čele s Adolfem Kubisem v květnu 1946. K 75. výročí úmrtí v roce 2019 byl ve Střížově u domu čp.100 odhalen památník. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, H.: Přesahy. Historie.Týnecké listy. Leden 2024. Kubis, A.: Český máj. Olomouc 1946. |
|||||
Poznámka: |
Střížov je nyní část obce Drahanovice |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Zbýšov | |||||
Místo úmrtí: | Varšava (Polsko) | |||||
Místa pobytu: | Boskovice, Brno, Mohelnice, Náklo, Náměšť na Hané, Olomouc, Plumlov, Příkazy, Velký Týnec | |||||
Obory působení: | archeolog, muzejní pracovník, odborný publicista, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Narozen ve Zbýšově (u Brna). Vědecký pracovník u Karla Absolona. Za okupace působil jako ved. muzea v Boskovicích, 1945–1951 ved. pravěkého odd. zemského muzea v Brně, 1952–1958 ved. pravěk. odd. v Olomouci, od r. 1958 odbor. prac. Archeologického ústavu ČSAV Brno. Autor 5000 pojednání, zpráv, recenzí, zajímal se o pravěk Mohelnicka, zprac. monografii o Janu Havelkovi-nedokončeno. 1927 v Mohelnici, patronem muzea v M. , 1960 slavnost. řeč při otevření m. Publikoval v čas. Filologic. listy, VVM, Lidové noviny. Pracoval ve výboru Moravského muzejního spolku v Brně. Z díla : K historii krápník.jeskyň v Mladči u Litovle.Litovel 1936.; Pravěké nálezy v Mladči…Litovel 1938 |
|||||
Zdroj: |
Gregor, A.: Archeolog dr.J.Skutil, zemřel.- VVM, 17, č.1. S.101 – 102.(foto).; Hekele, František: Univ.prof.PhDr.Josef Skutil.Kulturní kalendář Mohelnice 1965, č.10. S.6.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 137–140. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Palonín | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | žurnalista | |||||
Anotace: |
Studoval ve Vsetíně, gymnázium ve Val. Meziříčí a Olomouci. Pro chatrné zdraví zanechal studia a byl 4 roky doma. V 80. letech Praha, v redakcích: Národní listy, kam jej doporučil Jan Neruda, Politika, Hlas národa, Švanda dudák, kam psal fejetony, drobné prozy, překlady Nerudy, Němcové a Šimáčka do němčiny. Též úředník Banky Slavie. Poč. 90. let odešel do Vídně. |
|||||
Zdroj: |
Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930, S. 35–36. ; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 19. ; Spurný Fr. : Zapomenutý česko-německý spisovatel A. Smital. Severní Morava, sv. 61, S. 7–12. ;. |