Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Černovíře u Olomouce. V roce 1953 maturoval na tzv. Fučíkově pedagogické škole v Olomouci a poté působil jako učitel na Šumpersku a od r. 1964 na Olomoucku. Zprvu učil ve Velkém Újezdě, 1965–8 ve Velkém Týnci, odkud odešel do Tršic. V září 1968 byl jmenován ředitelem Základní školy na Zeyerově ulici v Olomouci, kde působil do r. 1972. Pak byl okresním školním inspektorem a dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP a FFUP, obor učitelství, čeština a dějepis. Od r. 1975 působil jako ředitel Základní školy zastupitelského úřadu ČSSR v Bagdádu a po návratu domů pokračoval v inspektorské funkci. Začátkem 80. let působil ve státní správě jako místopředseda Městského národního výboru v Olomouci, ale v r. 1985 odešel na Kubu, kde působil v Havaně jako ředitel školy zastupitelského úřadu až do r. 1989. Po návratu působil PaeDr.Hradečný  na škole v Těšeticích až do onemocnění srdce. Posledních 15 let se věnuje historii rodného Černovíra, spolupracoval na publikaci k 750. výročí Černovíra (2000). Od r. 2004 se podílí na vydávání regionálních publikací, které vychází pod názvem Černovírské ročenky.

Březnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, 19. březen 2009, S. 8.; Foto od dcery Mgr. Evy Hradečné.

Černovír a Topolany jsou nyní části města Olomouc.

PaedDr. Rudolf Hradečný

Obec.školu navštěvoval v působištích svého otce, učitele na Zábřežsku, 1914 maturoval na G v Zábřeze, narukoval v říjnu do Olomouce, v květnu 1915 na východní frontu.V bitvě u Sokalu byl vážně raněn a pak i u Piavy.R.1919 u­čil na Zábřežsku, Svébohov, Brníčko, 1921 v Brně zkoušky učitelské, od 1926 v Lesnici, od září v Leštině, kde působil skoro 20 let.Všude kde učil člen národních a kulturních spolků, funkcionář Národní Jednoty. Obecním knihovníkem, člen PSSU. Články publikoval v letech 1929–1938 v Moravském severu z oblasti vlastivědné, národopisné, lid.písni, ochraně přírody aj. Za odboj.činnost zastřelen fašisty po místním povstání v Leštině na konci války. Čs.válečný kříž 1939 i.m.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.55–56.;.

Maminka Doc. Lucy Topolské. Působila v Moravském muzeu Brno a v KVM Olomouc. Zájem o lidovou keramiku. Od r. 1987 čestnou členkou Národopisné společnosti československé při ČSAV a čestná členka švýcarské společnosti přátel keramiky.

Kunz, Ludvík: Výzkum české keramiky v životním díle R. Hrbkové.In: Středisko VSMO 1989, č. 12. S.78–83.* Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci. duben 2014. S.2.

Pocházel ze zemědělské usedlosti. V Olomouci v roce 1907 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté odešel studovat historii do Prahy na univerzitu, kde promoval v roce 1912. Největší vliv na něho měl prof. Josef Pekař, u kterého byl asistentem v Historickém semináři na UK. Od roku 1913 – 1919 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu. Po překonání vážného onemocnění začal v roce 1920 pracovat v Moravském zemském archivu v Brně, kde působil do roku 1937. Poslední desetiletí byl ředitelem archivu. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a 1936 řádným profesorem, od roku 1937 profesorem všeobecných dějin západoevropských středního věku. Profesor Hrubý aktivně působil v moravských i celostátních vědeckých institucích, byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Národní rady badatelské, Archivní společnosti, Matice moravské a dalších. Téměř celé jeho dílo se vztahuje k historii 16. a 17. století a zejména k dějinám Moravy. Podnikl několik studijních zahraničních cest, navštívil archivy v Římě, Basileji, Paříži aj. Za nejlepší jeho badatelskou činnost bývají považovány práce o Ladislavu Velenovi z Žerotína. Počátkem 30. let napsal knihu „ Severní Morava v dějinách“, kde zkoumá národnostní vývoj v oblasti od 11. do 17. století. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1947 a jsou v ní mj. zachyceny využité archiválie nejen z MZA v Brně, ale i z archivů v Uničově, Litovli a Šternberku. Na rodném domě čp. 7 má pamětní desku.

Historik Moravy. In.: ZVSMO 1982, č.17–18, S.49.; Símě hořčičné.Památník Slovanského gymnázia v Olomouci.Olomouc 1947./fotografie-S.221/; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.57–58.; Hosák, L.: K jubileu úmrtí historika sev.Moravy.Sv­.Morava č.16, 1968, S.77–80; Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S.26., ČBS XX. století, 1.díl, Praha. 1999., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl., Brno. 1998.,

Prof. PhDr. František Hrubý

Syn Jana Huba (1861–1930). Obecnou školu navštěvoval v působištích svého otce. Byl z 15 dětí a projevoval největší hudební nadání. V roce 1912 přišel do Olomouce jako fundalista při arcibiskupském chrámu sv. Václava. Byl žákem Josefa Nešvery. Mohl studovat na SG, ale studia dokončil až na učitelském ústavě v Olomouci, kde se mu věnoval výborný pedagog prof. František Waic. Po ukončení vojny v roce 1924 nastoupil jako učitel na obecné škole v Bušíně, 1929–1938 učil v Šumperku. Jako zpěvák a první houslista byl členem PSSU v Zábřehu. V roce 1938 vstoupil do olomouckého pěveckého sboru Šestnáctka a v r. 1939 do PSMU, v němž se stal 2. tenoristou. V roce 1945 rozšířil mužský sbor z 16 na 60 členů a byl zakladatel MPS Nešvera.

Hanácké noviny, 9.3.1996, S.3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.6. Ostrava 1996. S.49. Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982. S.182–183.

Dětství prožíval střídave ve Vídni a Šumperku. Vystudoval ve Vídni. Komponoval klavírní koncerty, sonáty, písně opery – celkem 7.Od roku 1931 se usadil v Šumperku natrvalo. Po válce byl jako Němec odsunut.

Filip, Z. Šumperské portréty. In Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk 1996.S.211–213.

Vystudoval reálku v Kroměříži, poté učitelský ústav v Olomouci. Roku 1934 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti pro měšťanské školy v Praze. Po maturitě nastoupil na školu v Halenkově. Poté vystřídal školy v Písařově, Zábřehu, Rájci, Postřelmově, Crhově ad. V roce 1933 byl jmenován odborným učitelem na chlapecké škole v Lošticích. Po 2. svět. válce se vrátil do Zábřehu, kde se roku 1954 stal ředitelem osmileté střední školy. Působil také jako knihovník okresní učitelské knihovny. Byl členem redakční rady Průvodce kulturou Zábřežska a věrným členem Pěveckého sboru severomor. učitelů v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.65–67.;

Crhov – nyní místní část obce Štíty.

Narozen v Nemilanech u Olomouce (n. část Olomouce).

Studoval 1948–1952 Školu umění Zlín, 1952–1958 AVU Praha u prof.J.Laudy, Makovského, V.V.Štecha.Mo­numentální tvorba, plastiky.Realizace kašna v Šumperku, plastika Matka země v Olomouci, Signály z vesmíru, Přerov. Ražba mincí. Jeho sochy se nachází též ve Vsetíně a Jeseníku. V roce 1996 obdržel Cenu Masarykovy Akademie umění za uměleckou činnost.. laureát Ceny města Olomouce

Dvořák, F.: Rudolf Chorý.Ostrava Profil 1989.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.

Učil na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Redaktorem Studentského sborníku, který vycházel r. 1918 v Přerově, tlumočníkem při francouzské vojenské misi v Hranicích. Krátký čas vyučoval francouzčtinu ve Štrasburku.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

Narodila se v rodině úředníka ministerstva dopravy 9. července 1921. Po maturitě na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci v roce 1940 pracovala jako kancelářská síla a po válce studovala v Brně na Masarykově univerzitě obor defektologie a graduovala na Univerzitě Palackého v Olomouci v oboru speciální pedagogika. Zprvu učila na škole v Bohuňovicích, poté ve Šternberku a v Olomouci, později na škole pro žáky vyžadující zvláštní péči v ulici 8. května, kde působila do roku 1978. Pak se cele věnovala literatuře. Studovala literární teorii, zejména teorii verše, přátelila se s Jaroslavem Seifertem a O.F. Bablerem. Úzce spolupracovala s romanistou Jiřím Látalem (1923–1999) a překladatelem Vojtěchem Gajou (1912–1992) s jejichž pomocí mohla pak překládat kromě textů z francouzštiny, němčiny a ruštiny i verše z litevštiny a lotyštiny. Kromě vlastní tvorby se věnovala překladům. Svou poezii vydávala pod pseudonymem Jana Dufková (debutovala básnickou sbírkou „Kvítí“ v roce 1955). Básnickou tvorbu publikovala v pěti sbírkách : Nad paletou (1958, verše pro děti), Šeptem (1979), Modlitby a kytice (spirituálně laděná sbírka vyšla v Mnichově r. 1986) a teprve vydání po roce 1990 prozradilo její pravé jméno. Dále vyšly sbírky: Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Také většina jejích překladů vyšla až po roce. 1989. Spolupra­covala s Karmelitánským nakladatelstvím v Kostelním Vydří.

• bk-: Umění překladu.In: Kdy, kde co v Olomouci.Olomouc 1990, srpen..

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.47. Kolář, Bohumír: Básnířka a překladatelka Anděla Janoušková. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004. S. 114–117. Ševčíková, Hana : Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009, leden.S.4.

V roce 1960 absolvoval Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci. Po maturitě učil od r. 1960 na ZŠ Šumperk, Heroltice ZVŠ, 1963– 70 ZŠ Štíty, 1970–79 ZŠ Holečkova Olomouc, 1979–86 ZŠ Dolany, přitom dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP, obor matematika a fyzika. Od r. 1992 ředitel Střediska informatiky a služeb škole, od r. 2000 ředitel Pedagogického centra. 1986–90 metodik OPS. Od roku 1990 publikuje v odb. tisku, oblast pedagogika.

osobní sdělení 2001/HŠ. email – zpráva o úmrtí dne 10.9.2021.

V roce 1923 se rodila vrátila do Československa a usadila se v Zábřehu. Jan navštěvoval reálku v Šumperku a v roce 1928 maturoval. Poté studoval historii a zeměmpis na FF UK v Praze . Poté učil v Mělníku a od r. 1938 v Šumperku. Období 2. světové války prožil v Brně. Od roku 1945 nastoupil na obnovené gymnázium v Šumperku. Ujal se i funkce kronikáře města. Od r. 1946 řídil zábřežský časopis Moravský sever. Na jaře 1948 byl povolán do Prahy, do služeb ministerstva zahraničních věcí. Zprvu působil v Praze, později ve Varšavě.. Zpět do Prahy se vrátil v roce 1954. PhDr. Jan Jersák se věnoval od roku 1972, kdy odešel do penze psaním memoárů.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.54

V r. 1950 absolvoval AVU v Praze u prof.Laudy a Španiela.Od r.1949 žil v Sobotíně.1952 váž­ně onemocněl , od r.1968 v inv.důcho­du.Pracoval jako výtvarník v muzeu Šumperk a jako pedagog na LŠU. Zabýval se monumentální sochařskou tvorbou v kameni a kovu, dřevěnou skulpturou, portrétem i drobnými plastikami a medailemi.Též ilustrátor a grafik.Jeho nejvýznamější práce zdobí exteriéry severní Moravy.Žena s pecny, 1964, plastiky pro nemocnici 1972, Přerov ;Chlapec s melounem, silniční milník Bludička, 1974, Olomouc;ad.Jeho dílo zastouprno v galeriích : NG Praha, Olomouc, Opava, Šumperk ad. Město Šumperk provozuje výstavní síň J.J., při níž je stálá malá expozice s výběrem umělcovy tvorby.

Lakosil, J.: Nad dílem J.J. Severní Morava 43, S.15 – 18.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.1.Opava – Ostrava, OPTYS 1993.S.56.;.

Nejprve se vyučil soustružníkem a v r. 1950 absolvoval dělnickou přípravku pro pracující, V letech 1951–55 studoval herectví na DAMU v Praze. Poté nastoupil jako herec v Divadle Jiřího Wolkra, kde působil až do předčasného důchodu v r. 1991.. Původně začínal jako filmový scénárista, v polovině 60. let přesunul zájem k televizi a divadlu. Nejprve psal hry pro děti, později napsal 6 her pro dospělé. Vytvořil scénáře k filmům Láska jako trám, Křídlovka pro Majoránku, Žalobníci, Osení ad. Otec novinářky a moderátorky Míši Jílkové.

Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1, A-L.Praha 1995.S.340.; Rusínský, Milan: Vše pro člověka. In: Severní Morava, sv. 48. 1984.

Absolvoval Slovanské gymnázium, poté pedagogické gymnázium (býv. Fučíkova škola), FFUP katedra společenských věd a obor speciální pedagogiky. Učitel v ZŠ Paseka, Lipina, Kopeček (špatně mluvící děti), Slavonín (zvlášt. škola), Olomouc – Řepčín (internátní zvl. škola, Kopeček (ZIŠ s vadami sluchu, v letech 1972–1991, nyní detašované prac. Odboru MŠ, odd. inspekce pro speciální školy okr. Přerov, Vyškov, Šumperk, Prostějov, Olomouc, Publikační činnost v odborném pedagog. tisku, sbornících, u nás i v zahraničí.

Společenská kronika. Vzpomínky. Hanácké noviny, 10.1.1998.S.4.

Slavonín, Řepčín a Svatý Kopeček městské části Olomouce.

Mgr. Milan Jiříček

V letech 1950 až 1966 učitel na řadě typů škol a kulturní pracovník (zakladatel Krajského vlastivědného muzea). Od roku 1966 pracovník Katedry pedagogiky Filozofické fakulty UP kde se (stejně jako mimo Univerzitu) orientoval na vzdělávání dospělých. Z politických důvodů vyhozen z Univerzity. Po sametové revoluci povolán znovu na Univerzitu jako vedoucí Katedry sociologie a andragogiky. Stal se hlavním tvůrcem oboru andragogika v Česku i na Slovensku a zaváděl zde distanční vzdělávání. Byl řadu let členem předsednictva Asociace institucí vzdělávání dospělých (AIVD), stal se hlavním zakladatelem a řadu let předsedou organizace distančního vzdělávání ČADUD.

Od roku 1990, kdy vznikla Vzdělávací nadace Jan Husa – 2007 byl členem správní rady a 11 let její předseda.

http://www.vnjh.cz/labyrint-sveta

Doc. PhDr. Vladimír Jochmann CSc.

Na hudební nástroje se učil hrát od dětství. Hře na housle se učil u vesnického muzikanta V. Bednáře od dvanácti let. V letech 1931–1935 studoval učitelský ústav v olomouci, kde se též vzdělával v hudbě. Poté se věnoval učitelské dráze, zprvu v Holešově na přelomu 40. a 50. let, pak na pedagogickém gymn. v Kroměříži, na Komeniu v Olomouci a v Brně. Od 1941 až do své smrti působil v PSMU. Učil matematiku a na všech školách, kde působil vedl pěvecký sbor. Rudolf Jokl byl jeho bratrancem.

• bk-: Jan Jokl. Hanácké noviny. 16. 8. 1994.S.4.;

Kráčmar, Jiří: Naše noviny ze Štěpánova, 1996, č. 188, červen.; Olomoucké listy, 24.10.2002.; Stejskalová, Eva: Z naší kroniky a matriky. 2005.;

V Olomouci bydlel s rodiči od roku 1948, v roce 1959 maturoval na SGO a poté absolvoval
PedF UP, učitelství 1.-5.ročníku. Pedagogicky působil v Karlovicích r.1968, Okres. dům mládeže v Olomouci v letech 1970–1976, poté do roku 1980 ředitelem DPM ve Šternberku. Pak pracoval v Programovém oddělení PKO Olomouc, kde po úmrtí ředitele Ščudlíka ředitelem PKO a v letech 1987–1991 pracoval v Měské správě kin, kde od roku 1991 ředitelem do 31.12.1998, od 1.1.1999 spolu­majitelem s.r.o. Olomoucká kina. Od léta 1999 předseda AC+klubu. Publikuje v místním tisku.

Pracovní list ze dne 3.9.1999. HŠ. Anketa: Kdy-kde-co v Olomouci 1994, č. 1. Videokazeta – regionální vysílání při české premiéře filmu Vojtěcha Jasného.

Roz. Pospíšilová, automobilová závodnice, autorka vzpomínkové knihy. Narodila se v rodině zámečnického mistra jako nejmladší dítě. Měla ještě sestru a bratra. Navštěvovala dívčí obchodní školu hraběte Poetinga, hrála na klavír, cvičila v Sokole. Učila se německy, francouzsky a anglicky. Pracovala jako korespondentka Pražské úvěrní banky v Olomouci, jejímž vedoucím byl Čeněk Junek.. Když byla v roce 1917 zřízena pobočka v Brně odešla s Junkem do Brna. Po vzniku Československa odešla se svým bratrem do zahraničí, krátce pracovala ve Francii a ve Švýcarsku a pak se na pár měsíců vrátila do Olomouce. Pak teprve odešla do Prahy. Její nastávající manžel Č. Junek jí přivedl k automobilovému sportu. Jako první žena u nás získala v roce 1921 řidičský průkaz. Provdala se 24. června 1922. Manželé si koupili první bugatku. Zprvu jezdila s manželem jako spolujezdec, ale v letech 1924–1928 proslula jako automobilová závodnice. Po smrti svého manžela 15.7.1928 při Velké ceně Německa, závodit přestala. Později se provdala za automobilového závodníka Ladislava Kháse. Stala se nejúspěšnější ženou automobilového sportu. Během čtyř let absolvovala 25 závodů. Od 30. let až do odchodu do důchodu pracovala u Bati při výrobě pneumatik.Za 2. světové války byla zapojena do ilegálního odboje. Motorismu zůstala věrna i po válce. Podílela se na organizaci plochých drah, pomáhal s organizací první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru Masarykova okruhu. Do 90. let přijížděla také do Šternberka jako divák automobilových závodů ECCE HOMO, kterých se sama v roce 1926 zúčastnila.. V roce 1972 vyšla její vzpomínková kniha „ Má vzpomínka je Bugatti“ a v roce 1990 převyprávěl její příběhy Miloš Kovářík v knize Královna volantu. Olomouc ji poctila in memoriam Cenou města Olomouce 2005 v oblasti sportu.

ČBS. Praha 1992.S. 289.
Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.,S. 51–52. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. : Týnecké listy 2010, listopad. S.4. http://otavinka.blog.cz/…lenka-na-5-1

Alžběta Pospíšilová – rodné jméno

Studoval v Šumperku, kněžský seminář v Kroměříži ukončil 1874, 1 rok vojen. služby v Olomouci, poté ff UK v Praze a ve Vídni. Jako prof. čes. jazyka působil v Karlíně, od 1881 na reálce ve Spálené ul. v Praze. Od r. 1890 učil na učit. ústavu, už známý jako autor učebnic. Podílel se na zprac. Pravidel čes. pravopisu s J. Gebauerem. Bádal též na Moravě, v rkp Podřečí hornohanácké.

Z díla: Hornohanácké podřečí severomoravské. Listy filologické, 1928, S. 216 n. ;Slovníček zábřežské hanáčtiny. Šumperk 1976. Biografie: Nezbeda, V. : Zapomenutý severomoravský pedagog. Severní Morava, sv. 26. Šumperk, 1973, S. 27–36. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 70–72. ;/foto/;.

V letech 1991–1998 studoval na FFMU v Brně archeologii a historii a promoval r. 1998 Mgr. V letech 1995–1996 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, poté 1996–1998 v ÚAPP Olomouc a zde v olomouckém muzeu vykonával v období 1998–2000 náhradní civilní službu. Od r. 2000 pracuje v Archeologickém centru Olomouc, nyní jako vedoucí terénního oddělení. Specializuje se na germánské osídlení střední Moravy. Konal výzkumy v Přáslavicích, Dolanech, v Tepenci na katastru obce Jívová, v Olomouci-Slavoníně aj. Průběžně publikuje v odborném tisku.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 272–273.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc 2008. S.95–103.;

Mgr. Marek Kalábek

architekt urbanista v odboru výstavby KNV Gottwaldov 1957–1960, 1960–1962 odb.asistent katedry urbanismu na VUT Brno, 1963 – 1990 středoškolský prof. odborných předmětů SPSŠ Valašské Meziříčí, od 1991 zakladatel firmy EXIMA, s.r.o. se zahraniční účastí-spolu se synem ing.arch.V.Ka­livodou působícím od r. 1988 v USA.Re­alizace bytových a občanských staveb.1972 / Kulturní dům Šternberk, 1974 – kino Šternberk, rekonstrukce.Adresa ateliéru : Malá Lhota, 75701 Valašské Meziříčí, tel.219 11.Byt: Máchova 4, V.Meziříčí.Tel­.219 11.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.83.;.

Architekt, stavitel (mj. rekonstrukce štěpánovské Sokolovny a školy).

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69.

PSEUDONYM k literárním esejům, vl.jm. Zdeněk GÁBA

V roce 1978 maturoval na gymnáziu v Praze 2, v letech 1974–1978 studoval FFUK obor archivnictví. V letech 1984–1988 absolvoval Husitskou teologickou fakultu UK v Praze. V roce 1985 získal PhDr. 1983–1990 odborným archivářem v Archivu ústřední rady Církve československé husitské. Od r. 1990 působí v SOKA Olomouc a od r. 1998 ředitelem SOKA. Autorem knihy Paměti obce Štarnova. Olomouc 1996. Spoluautorem knihy Šternberk slovem a obrazem. 1996.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 255.

PhDr. Bohdan Kaňák Ph.D