Osobnosti Moravy.eu

Vydával a redigoval týdeník Demokrat. Autorem průvodce Podkarpatskou Rusí.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.139.;.

Vystudoval pedagogic. institut v Olomouci. Poté působil jako učitel v letech 1965–67 – Valaš. Klobouky.

Literární průvodce okresu Zlín.Zlín, OK 1989.;.

Původním povoláním rolník, mlynář;lidový hanácký povídkář.R.1913 vy­dal vl.n.„Život a příběhy pana otce dobráčka“ /40 povídek ze života, napsané týneckým nářečím.

Pospíšil, F.: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923.S.104.; Spáčil, Vl.: Historický místopis obcí okr.Olomouc.S.144.; Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.26.;.

Malířem se vyučil u firmy Františka Sklenáře, od roku 1945 se intenzivně věnoval malířství, vytvářel také plastiky. Autor plastiky v sále přerovského pivovaru.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 3.12.1998.

'

Vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, kde maturoval v r. 1947. Absolvoval LF MU v Brně ale s velkými překážkami, protože jeho mladší bratr byl za létakovou akci uvězněn a Vladimír musel odejít z VŠ po únoru 1948. Později mu bylo umožněno dostudovat zubní lékařství.Působil na v hornickém prostředí Ostravsku. V důchodovém věku se přestěhoval do rodiště, skončil s lékařským povoláním a věnoval se vedení obecní kroniky a historii Valašska.

BSSSM, seš.5 (17.)Ostrava 2004. S.92–93.

MUDr. Vladimír Kulíšek

Lesařinu a myslivost měl dánu takříkajíc do vínku, protože jeho strýcové byli lichtenštenskými fořty a stejné zálibě se věnoval i jeho otec. Není tedy překvapením, že podobným směrem se ubíralo také vzdělání tohoto příslušníka další rodinné generace. Zdeněk studoval 1937–1945 Reálné gymnázium v Prostějově a následně do r. 1949 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Vzdělání si po dvaceti letech rozšířil studiem ekonomických oborů postgraduálně obory řízení na VŠE, tropické lesnictví VŠZ v Praze a následně složil státní jazykové zkoušky z angličtiny a němčiny. Po absolvování prvotního lesnického vzdělání na vysoké škole nastoupil Zdeněk Kunert do praxe a přes různé funkce se vypracoval až na post ředitele Lesního závodu Buchlovice, kde strávil téměř tři desítky let. Právě s oblastí Chřibů je v největší míře spojena i jeho myslivecká a následně spisovatelská činnost. Píše od r. 1954, črty a povídky do čas. Myslivost, Jihomoravské lesy, Slovácko, Rovnost. Populárně odb. články publikuje v denním tisku, Lesnická práce aj. Podobně jako vždy miloval lesnatou a kopcovitou krajinu Chřibů, vytvořil si silný vztah i k ušlechtilé jelení zvěři, jejímuž chovu věnoval obrovské úsilí. Žírný kraj jižní Moravy se odrazil také v jeho další, řekli bychom gurmánské lásce, kterou je víno, problematika jeho výroby a samozřejmě výsledná degustace toho nejlepšího, co teplé stráně tohoto kraje nabízejí. O tom, že v oblasti umění vládne široce nadaný autor nejen perem, svědčí i skutečnost, že mu vždy bývala velkou zálibou hra na housle a jako mnoho lesníků a myslivců jej na jeho toulkách přírodou provází též fotoaparát, coby nástroj k zachycení svědectví okamžiku, ke zvěčnění dané doby. Ve spolkové myslivecké práci vykonával pan Kunert funkce mysliveckého hospodáře, člena okresních orgánů, lektora a zkušebního komisaře pro přípravu uchazečů o první lovecký lístek a především předsedy Poradního sboru jelenářské oblasti Chřiby. Za zmínku stojí na tomto místě jeho dlouhodobé působení v Redakční radě časopisu Myslivost. Za jeho činnost mu vyla propůjčena řada vysokých mysliveckých vyznamenání, včetně Čestného mysliveckého řádu a Umělecká cena ČMMJ v roce 1995. Autorova publikační činnost je značně obsáhlá a kromě klasické knižní tvorby zahrnuje také řadu odborných příspěvků s lesnickým i mysliveckým zaměřením, odborné přednášky, ale i scénáře, poezii, překlady apod. Z ucelených knižních souborů povídek nesmíme opomenout tituly: Za kloboukem zelený úlomek (1988), Lovy pod Buchlovem (1993), V loveckém okouzlení (1995), Ze strání pod Buchlovem (spoluautor, 2003). V oblasti poezie vydal básnické sbírky : Myslivcův rok a Jak voní réva. V roce 2008 se podílel coby překladatel na vydání knihy Můj rok s liškami, jejímž autorem je německý spisovatel G. Schumann.

Z díla: Za kloboukem zelený úlomek. Praha, SZN 1988.; Biografie: Rakušan, Ctirad: Doslov ke knize. Za kloboukem zelený úlomek. Praha 1988, S. 261–264. ; www.klubautoru.cz

Ing. Zdeněk Kunert

Narozena ve Veselí u Počátek (n. Veselí nad Lužnicí). V letech 1908–19 členka divadel. společnosti, v letech 1919–20 působila v Ostravě, v letech 1920– 1935 členka Městského divadla v Olomouci, poté v Brně. V letech 1953–1961 pedagogická činnost na JAMU v Brně. Divadelní a film. herečka, Národní umělkyně 1971.

BIO-ČTK 28.11.1989.;.

Od 1899 zaměstnán ve státní službě jako finanční úředník v Hodoníně, v Brně, 1903–6 v Ostravě a v Novém Jičíně, kde se seznámil s O. Bystřinou. Od 1909 působil jako finanční sekretář berního referátu a komisař inspektorátu v Prostějově. Člen Moravského kola spisovatelů. Většina jeho literárních prací vznikla do r. 1910. Začal básněmi, sloupky a fejetony publikovanými v tisku. Jediná sb. : „Básně“(1908) inspirována zejména dílem Bezruče a valašským folklorem. Řada básní byla zhudebněna L. Janáčkem, E. Asmanem, C. Hrabovským a C. M. Hrazdirou. Na jeviště se dostaly 4 hry: Zkáza, Všichni tři, Za noci měsíčné, Za májového večera. V Ostravském deníku, kam psal fejetony, užíval šifry /rča. V r. 1919 publikoval v olomouckém Našinci. V r. 1919 byl jmenován přednostou berního referátu na Generálním ředitelství v Bratislavě, kde dosáhl titulu vládní rada. 1939 odešel do důchodu. Zprvu žil v Praze, 1958 přesídlil do Bratislavy k' dceři Marii, která se provdala za slovenského spisovatele Ivana Horvátha /1904–1960/.

Kraus, B.: Z literárního rejstříku Maxe Kurta.ZVÚO 1974, č.168, S.24.;Kraus, B.: Prostějovští dramatikové.Štafeta 1981, č.1, S.14  – 16.;Slavík, B.: Písemnictví na mor.Valašsku.O­lomouc 1947.S.291 – 192.;Lexikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.1064 – 1065.;.

Dcera českého úředníka Jana Balíka ve vídeňském ministerstvu obchodu. Přítelkyně Jakuba Demla. Žila ve Šternberku, kde byl její manžel lékařem v zemském ústavu pro choromyslné. Po rozchodu s Dr. Kytlicou, který si přivedl jinou ženu, se přestěhovala k příteli J. Demlovi. Pro literaturu jí získali J. Deml a O. Březina. Dílo: O dětech a zvířátkách a o jiných dětech. /prvotina 1919/;Rodiče a děti /5 díl. rodinná kronika 1927–1931, nedokončena). Překlad povídky z polštiny Edmund Zechenter: Brouček svatojánský (in: Šlépěje VI, S. 193). Zemřela v Tasově (u Třebíče).

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou., Velké Meziříčí 1992., S. 229.; Deml, Jakub: Jak jsme se potkali. (1933); Smrt Pavly Kytlicové (1932); Jak jsme se loučili s Pavlou Kytlicovou (1933); Šternberské listy, č.2/1992, S. 10; Hlůzová, Vlasta : osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.75–93.; Olič, Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia 1993.;

1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře.

Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy.

Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc.

Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení.

Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin.

Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Foto­grafie: Ševčíková, H. a Lamačová, K.

JUDr. Ladislav Lamač

Učila přírodopis, matematiku a fyziku na dívčím gymnáziu v Č. Budějovicích a v Praze. Publikovala v sokolských časopisech. Autorka publikace Deset let sokolské práce vzdělávací. Praha, ČOS 1930.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.118.;.

Narozena na Prostějovsku.

Do r.1862 se učil u kováře Karla Gerlacha v Olomouci-Pavlovičky, kde se stal tovaryšem. R. 1868 se osamostatnil a r.1892 jmenován knížecím arcibiskupským dodavatelem zámečnických a kovářských prací. Jeho práce uvidíme na hradě Bouzov, v olomouckých kostelech u sv. Mořice a sv.Václava, i na kandelábru Denisova ulice.. Podílel se taky na rekonstrukci radnice (1901–1904), výstavbě dómu. Jeho synem a pokračovatelem byl Raimund Lefenda ( 1872–1952. Pohřben na ústředním hřbitově. Na hrobě je kříž navržený Adolfem Kašparem, který pochází z dílny rodiny Lefendovy.

Mlčák, L.: Olomoucký kovář a umělecký zámečník Johann Lefenda. Okresní archiv v Olomouci 1989.Olomouc 1990, S.159–166 /fotografie/.;

Narodil se českým rodičům ve Vídni, mladá léta a roky studií prožil na Moravě. V Brně vystudoval LF MU. Už v době studií pracoval experimentálně ve Fyziologickém ústavu LF MU a svůj vědecký zájem sousrředil na dermatologii, především na obor fyziologie kůže. Na brněnské univerzitě se krátce po osvobození v roce 1945 habilitoval.. Docent univerzity v Brně odkud odešel r. 1946 do Olomouce, kde vedoucí nově založené katedry chorob kožních na LFUP. V letech 1950–1953 zastával úřad děkana LF. Od 1948 prof. V roce 1956 zde vybudoval Laboratoř pro výzkum fyziologie kůže, kterou vedl až do konce svých dní. UP , 1972 odešel do důchodu. Byl autorem mnoha vědeckých publikací, stal se uznávanou autoritou v řadě celostátních a mezinárodních společností, proslul i jako organizátor vědeckých sympozií.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.318.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.141.;.

Prof. MUDr. Gustav Lejhanec, DrSc.

Syn Tomáše Lenocha (1868–1937). Abs. učitelský ústav v Olomouci, a učil na ZŠ Komenium, po válce v Libavé a Moravském Berouně, 22 let v Dolanech ředitelem školy a 11 let na Svatém Kopečku. Byl kronikářem obce Dolany. Dlouholetým členem VSMO, účastník regionálních konferencí Kroměříž, Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc. Libavá – nyní Město Libavá

Narozen v Nenakonicích (n. místní část obce Věrovany). V r. 1877 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích působil v Olomouci od r. 1881 u soudu a v letech 1882–1887 u Dr. Žáčka. Jednatel Žerotína 1886–1888 a též činný v Národní jednotě. Poté působil v Přerově, kde byl v městské zastupitelstvu jako náměstek starosty a to v letech 1896–1904 a 1907–1910. Zemřel v Kročehlavech (n. místní část města Kladna).

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.178.;.

Moravské osobnosti umění a kultury. REGO/SVKOL;.

Studoval AVU Praha u J.V.Myslbeka, po 1.svět.válce působil krátce v Olomouci, poté v Přerově.Autor válečných pomníků, portrétních a drobných plastik, reliéf J.A.Komenského nad vchodem evangel.kostela, reliéfy dětí a chlapce s rybou na budově OK Přerov.Za okupace v odboji.Popraven.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Česká a uherská královna z dynastie Habsburků.Nejstarší dcera Karla VI., která se ujala vlády po smrti svého otce 20.10.1740.V O­lomouci

' pobývala od 1748, bydlívala na Klášterním Hradisku, od té doby pojmenována brána na tř.Svobody jao Terezská.K ochraně severních hranic se rozhodla zřídit v Olomouci mohutnou hraniční pevnost jejíž výstavba trvala 13 let.9.9.1754 by­la za její přítomnosti vysvěceno Sousoší sv.Trojice.

Kdo byl kdo do r.1918 v našich dějinách.Praha, Rovina 1992.S.195 – 196.;Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.26, 33, 34, 40, 62.;.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO-SVKOL;.

V letech 1951–54 studoval na pedag. fakultě UP v Olomouci na katedře výtvarné teorie a výchovy, 1964–74 vyučoval na výtvar. oboru LŠU Olomouc. Věnuje se malbě, kresbě, od r. 1969 tapisérii art protis. Spolupracuje s architekty, tapisérie, dřevěné reliéfy, připravil řadu pamětních tisků;Vystavoval v zahraničí;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc1989. Katalog z výstavy nefigurativní tvorby 1987–1990. Olomouc, červenec 1990;

• rř: Jubilejní bilancování Radko Mašaty. Stráž lidu , 63, č. 143, S. 4;
• lr: Pozvání na výstavu obrazů R. Mašaty. Stráž lidu 1986, 1. 11. , S. 4;
• ebr: Obrazy s písmem. Stráž lidu 1986, 13. 2. ,S. 4;

  Kdy kde co v Olomouci 1994, listopad, S. 1. .

Politický pracovník v době první republiky a v letech 1945–48. Do Holice se přiženil v roce 1923, hlásil se ke křesťansky orientované pravicové straně Lidové, přispíval články do novin Našinec atd. Byl zvolen radním za stranu Lidovou, v roce 1940 zatčen a vězněn. Sepsal „Běh života " a "Rodinnou kroniku“.

Pazderka,St.Žili mezi námi:Vojtěch Medek. Holické noviny. Roč.4, č.6. 2004, S.7.

Holice součástí města Olomouc.

Studoval na gymnáziu ve Vyškově, poté v Olomouci teol. fakultu, po vysvěcení ve Zvoli, Rapotíně, Dubicku, Bludově. Začal psát dějiny obcí. Od 1969 působil jako administrátor v Olomouci-Hejčíně. 1974 jmenován sídelním kanovníkem kapituly sv. Václava .

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava,1995, S.81–82.

Studoval v Lipníku nad Bečvou a v Olomouci, zakladatel genetiky, objevitel zákonů dědičnosti, meteroolog.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Masarykův slovník naučný. Díl IV. Praha 1929, S. 866. ; Malá československá encyklopedie. Díl 4. Praha 1986, S. 175/fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1992, červenec – srpen, S. 7. .

Narozen v obci Hynčice, nyní část obce Vražné u Nového Jičína.

Narozen ve Vřesovicích na Prostějovsku. Maturoval na Gymnáziu v Prostějově v roce 1907. Pak odešel studovat do Prahy, kde absolvoval FFUK Praha v roce 1912. Poté profesorem Obchodní akademie v Prostějově. Od r. 1938 v Ostravě. 1915–1919 učil soukromě hudbě a zpěvu v Prostějově, 1913–14 redigoval Hudební zprávy, psal do Hlasů z Hané. Překládal z ruštiny, slovinštiny, chorvatštiny.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.84.; Gregor, Vl.: Poslední vědecké práce V.Měrky.Štafeta, 1981, č.3, S.5–7.;

Absolvoval studium na fak. společ. věd-obor historie, český jazyk, UP Olomouc 1959. 1960–69 a 1990 asist, odb. asist., doc., prof. UP Olomouc. Z polit. důvodů propuštěn, 1990 rehabilitace, návrat na UP, prorektor, děkan PedF UP, zakladatel první katedry evropsk. studií u nás. 90 léta působení na řadě evrop. univ., člen řady věd. rad VŠ. Ocenění: zlatá medaile UP, Záslužný kříž za věrnost demokracii a humanismu. Nyní univ. prof., mezinár. aktivity ve směru evropanství, 1998 senátor Senátu PČR (v klubu ČSSD). Autor řady odb. knih, odb. publikací, cca na 100 věd. studií a článků – také v angl., němč., maď., pol., slovinštině.

Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S. 421.,

emeritní prof.PhDr. František Mezihorák, CSc.dr.h.c.