Osobnosti Moravy.eu

Stud. na gymnázium v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1895, kaplan v Horní Hynčině na Svitavsku, r. 1896 odešel do Ameriky, r. 1898 farářem ve Spillville.

Podlaha, A. : Bibliografie čes. katol. literatury náboženské. Část 5. Praha 1923. S. 2074. ;.

Byl vůdčí osobností českého katolického modernismu na přelomu 19. a 20. století. Pseudonym Lutinov, zvolil podle otcova rodiště Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život /1905–1907/, přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast Aj. Spolupracoval s Františkem Dohnalem (1876–1956). 1904–1923 působil jako farář v Prostějově.

Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.5742–5816.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.507.; Soldán, Ladislav: Katolická moderna na konci století.=LD, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.;

Pseud. zvolil podle rodiště otcova -Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život (1905–1907), přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast aj. Užíval pseud. Fr. Kalina, Karel Lutinov, Karel Skřivan, K. D. Lutinov

Springer.J.: Co dala haná české literatuře.Olomouc 1947, S.507.; Soldán, L.: Katolická moderna na konci století.In.Lid­.demokracie, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.

Od patnácti let studovala Odbornou školu pro fotografy v rodišti a poté působila u fy Ševčík. V letech 1942–1945 byla totálně nasazena a po osvobození vedla fotoateliér fy K. Kučera. Koncem téhož roku přesídlila do Šumperku, kde vedla ateliér fy F. Mück až do roku 1948 a po znárodnění pracovala tři roky v Komunálních službách Foto. Deset let poté vedla prodejnu Supraphon a 1962–1964 prodejnu knih. V roce 1964 nastoupila do Okresní knihovny v Olomouci, kde pracovala v oddělení metodiky a v letech 1973–1979 jako vedoucí hudebního oddělení. Mezitím dálkově absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně. Vedoucí redaktorka časopisu Naše knihovna. Paní Doubravovou jsem potkala na Velkém říjnovém čtení v roce 2001 v knihovně a pak letos 27.6.2017 u ní doma. Pohřeb má na ústředním hřbitově na kremaci ve čtvrtek 12.10. 2017 v 11:20 (sdělení mejlem od Mgr. Evy Komendové)

Osobní sdělení hš http://otavinka.blog.cz/…a-doubravova

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1921. Poté studoval v Praze na Karlově univerzitě filozofickou fakultu, obor historie, zeměpis, čeština. Absolvoval v roce 1925. Vyučoval pak na slovenských a českých školách a po rigorózních zkouškách promoval v roce 1927 na doktora filozofie. Svou původní aprobaci si rozšířil o hospodářský zeměpis (pro výuku na obchodních akademiích). Jako státní profesor působil od roku 1935 na obchodní škole ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci a v letech 1947–1958 na Obchodní akademii v Olomouci. Poslední léta před důchodem byl politicky perzekvován, dojížděl vyučovat do Uničova a na zdejší Střední průmyslové škole a obchodní akademii učil češtinu a dějepis v letech 1958–1966. Souběžně se svým pedagogickým působením vykonával od 1. prosince 1947 funkci archiváře hl.města Olomouce (po prof.Václavu Nešporovi, který byl městským archivářem v letech 1924–1947) do roku 1956. Volný čas věnoval rodině, měl tři syny, spolkovému životu (byl m.j.členem Společnosti přátel starožitností) a v prázdninových měsících organizoval učitelské vzdělávací kurzy. Byl jejich duší ve Frýdlantě nad Ostravicí (1929), v Českém Krumlově (1931) a na Svatém Kopečku u Olomouce (1932). Přednášky: O názorech soudobých českých historiků na české dějiny; Periodizace českých dějin ; Poslední léta dynastie habsbursko-lotrinské; Rožmberkové a Český Krumlov; Katolicismus a český národ; Vznik pravoslaví a jeho vývoj; Rodina a škola; dovedl nejen obohatit o zajímavá historická fakta, ale dokázal je proložit komentářem podaným vybranou češtinou. Mnohá další témata publikoval v olomouckém Našinci, Vychovatelských listech, Zpráv Vlastivědného ústavu v Olomouci, Časopisu VSMO aj. Do památníku Slovanského gymnázia „ Za hlasem Komenského“ (1957) přispěl hodnotícím článkem: Z minulosti olomouckého školství. Z jeho návštěv u Boženy Mrštíkové vyšly tiskem celkem dvakrát Hovory s B. Mrštíkovou. Malý výběr r. 1943 (jako soukr.tisk) a delší, osm hovorů, v r.1945. V roce 1946 vyšla v Lošticích historická publikace „ Moravský generální seminář “. Další jeho prací byla „ Olomouc v revolučním roce 1848“, vydaná v roce 1948. V roce 1957 vyšla tiskem kniha „ Olomoucký orloj „. Značnou dokumentární hodnotu mají vzpomínky prvního předsedy Senátu ČSR dr. Mořice Hrubana, místopředsedy Šrámkovy Čs. strany lidové, které Dr. Drábek zaznamenával koncem 2. světové války. Poslední rozhovor Hruban – Drábek se uskutečnil 15.9.1945, den nato byl Dr.Mořic Hruban postižen mozkovou mrtvicí a zemřel. Vzpomínky s názvem „ Z časů nedlouho zašlých“ vyšly v roce 1967 jako 10. svazek edice Studium Křesťanské akademie v Římě a ilegálně dovezeny do Československa a zde čteny s velkým zájmem. Vzpomínky Dr.Drábka na středoškolská studijní léta vyšly ve sborníku Slovanského gymnázia (v příspěvku Za prvé světové války), s názvem Símě hořčičné (1947). PhDr. Jan Drábek žil s rodinou v Olomouci- Černovíře. Jako mladý chodil hrávat na varhany do kaple sv.Štěpána, dnes farního kostela v areálu kláštera Hradisko. Vedl kroniku města Olomouce. (nemám potvrzeno!)

Babler,O.F.- Časopis Společnosti přátel starožitností, 70, 1962, S.169. Kutnar,F.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví,2,1978, S.421. Smejkal,B.: Nešporův nástupce Jan Drábek. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997.S. 135–137. 75 let Obchodní akademie v Olomouci (1919–1994). Olomouc 1994, S. 50.
Almanach k 50. výročí založení Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Uničově 1951–2001. Uničov 2001. S. 45.
Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 119–120.

Klášterní Hradisko částí Olomouce.

PhDr. Jan Drábek

Abs.1977 SPŠ keramickou v Bechyni, r.1983 VŠUP Praha, u prof.J.Maje­lovského.Reali­zace v architektuře-keramické reliéfy, volná plastika, pracuje s kovem, dřevem, kamenem.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění- REGO SVKOL;. http://www.socharstvi.info/…/pavel-drda/

Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Brně. Učil ve Sloupnici, Krumpachu, Skaličce, Písařově, Jedlí ad. Během první svět. války odešel na frontu a vstoupil do čs. legií. Po válce působí ve Vikýřovicích. 1921 je povolán do Šumperka řízením českého národního školství. Působil jako člen městské rady a okresního zastupitelstva, v Národní jednotě ad. Psal do denního tisku. Od roku 1933 působil ve Znojmě. Po Mnichovu pracoval v Brně v továrnách, kde se zapojil do odboje. 1943 zatčen a vězněn. Po válce se vrací do Znojma a v důchodu se věnuje práci muzejní.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.36–38.;

Krumpach (n. místní část Zábřehu) Skalička (n.m.část Zábřehu)

Absolvoval gymázium v Kroměříži, posl. rok studia v Brně, kde maturoval. Roku 1845 vstoupil do cisterciánsk. kláštera v Dolních Rakousích. Po roce se vrací na Hanou a vystuduje bohosloví v Olomouci. V Olomouci činný v roce 1848 ve studentských vlastenec.spolcích. v letech 1849–1850 pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovny v Olomouci. V r. 1850 byl vysvěcen na kněze, kaplanoval v Holešově, v Kostelci, ve Velké Bystřici (10 let). Autor cestopisů, fejetonů a povídek. V r. 1861 se stal spoluzakladatelem vlast. nábož. spolku Koruna soluňská. Publikoval do časopisů Cyril a Metod, Hvězda, Čas, Hlas, Morava, Moravan. V r. 1864 se stal farářem v Hrušce u Kojetína a od r. 1880 získal hodnost víceděkana ve Vyškově.

Lexikon české literatury.1., P., Academia1985, S.612–613.; Spáčil, V.: Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.; Týnecké listy, 3/2007, S.7; Týnecké listy, č.6/2007, S.7; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007.S. 65–66.;

Varhaník a zpěvák-basista. Hudbě se vzdělal u svého bratra Jana Dusíka v Čáslavi a byl varhaníkem na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce) do r. 1784. Poté v Dubu, Dlouhé Loučce, kantorem ve Velké Bíteši, Pyšelu a Mohelně. Zakladatelem moravské větve Dusíků.

Československý hudební slovník 1. díl. Praha 1963. S.273.

Studoval v Kroměříži a v Olomouci. Prof. církev. dějin na UK Praha 1928–38, od r. 1947 prof. dějin na Harvardské univ. , katolický publicista. Publikoval v Našinci, Lid. listech aj.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1936., S.93.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.29.;Český slovník bohovědný.III., S.645–6;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.34.;Literární místopis Kroměřížska.Kro­měříž, Okresní knihovna 1988.;.

Středoškolský profesor vyučoval na piaristických hlavních školách a gymnáziích v Benešově, Litomyšli, Slaném a Praze, kde 1835–1868 na Akademickém gymnáziu profesorem náboženství. Od 1848 byl členem Matice české při Národním muzeu v Praze, jež vydávala české knihy. Jako rektor vedl pražskou piaristickou kolej v Panské ulici 1859–1876. Poté pobýval jako důchodce na Moravě. Jeho badatelská práce byla publikována v tisku. Byl spolupracovníkem první české moderní encyklopedie Riegrova Slovníku naučného a publikoval v Časopisu katolického duchovenstva.

Svátek, Josef: Je spravedlivé vzpomenouti.Ka­tolické noviny, 25.7.1965, S.3.;.

Narozen v obci Sasina u Boskovic (n.m.č. obce Svitávka). Abs.AVU v Praze r.1930 (V.Nechleba, J. Loukota), od r. 1948–1950 odb.as.PdF UP Olomouc, figurální kreslení a kreslení pro vědec.oboru.Výs­tavní činnost zahájil v r. 1939 ve SVU Aleš Brno.Kreslil pro brněnskou Rovnost.

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;. http://www.svitavka.com/…dvoracek.pdf

Narodil se v Července čp.144,, kde byl jeho otec zaměstnán u ČSD jako strojvůdce. Vystudoval litovelské Reálné gymnázium (maturoval 1943), poté šel na roční doškolení na učitelský ústav do Kroměříže, učil na měšťance v Lošticích a užil si i válečného nasazení na výrobě tanků. Po válce ( 13.5.1945) odešel do Prahy, kde studoval dějiny umění u prof. Antonína Matějčka. V r.1949 absolvoval FFUK, obor dějiny umění, estetika. Poté pracoval půl roku v NG, v oddělení, které vedla dr.Anna Masaryková a pak se na doporučení prof. Matějčka stal v letech 1950–58 asistentem prof. V.V. Štecha na AVU. Pro svůj nekompromisní postoj musel však AVU opustit a vrátil se do Nár. galerie (1958–63) a pak se stal profesorem Střední umělecko-průmyslové školy na Žižkově, kde působil do r. 1969. Tehdy vyhrál v konkursu na docenta umění UP v Olomouci, kde přednášel 1969–1985 celých 16 let (kde učil v úterý a středu a pak se zas vracel do Prahy). Současně dále přednášel již od r.1950 v Praze na FAMU, kde mu byl konečně po 40 letech ( v r. 1993) udělen titul profesora. Pedagogickou aktivitu neustále provázela bohatá činnost publikační, řady katalogových statí, monografií (o Františku Tichém, Janu Kupeckém, Janu Zrzavém a mj.). Je autorem 35 uměleckých monografií..Výz­namná je organizátorská práce prof. F. Dvořáka jako dlouholetého předsedy Spolku českých bibliofilů a zejména v předsednictvu KPVU. Od r.1989 místop­ředseda SČUG Hollar.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008. ; Po Karlově mostě. 20 zastavení s Františkem Dvořákem.Praha 2003.; Setkání s prof.PhDr. Františkem Dvořákem, CSc. v Července dne 31.10.2009.;

Redaktor časopisu Cyril a Method

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.53.;

Světově proslulý český skladatel. Jeho rozsáhlá tvorba zasahuje do všech žánrů.Dlouhodobě spolupracoval od oku 1955 s dětskými  sbory  v Olomouci prostřednictvím Parku kultury a oddechu a to např. Krumlovský zámek (1955), Jarní popěvky pro Svátky písní Olomouc (1960–1961), Koledníci z Těšínska (1963), Catonis moralia (1974–1975)- barokní suita pro dětský sbor.  Od r. 1989 čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu a v r. 1991 se stal nositelem titulu francouzského Ministerstva kultury " Rytíř umění a písemnictví." V roce 1999 dostal čestné občanství města Šumperka za významný podíl při utváření českého repertoáru šumperského dětského sboru a za dlouholetou spolupráci. V roce 2002 dostal státní vyznamenání Medaili za zásluhy. Od roku 2004 se v Opavě koná Mezinárodní varhanní soutěž s jeho jménem.

PNP-LA ; CD Šumperkem pod křídly. ;

V letech 1832–1838 studoval gymnázium v Opavě. Poté filozofii (1839–1840) a teologii (1840–1844) v Olomouci. V roce 1844 vysvěcen na kněze. Poté kooperátorem na faře v Horním Benešově. V roce 1848 katechetou na c.k. hlavní škole v Uničově, 1850 katechetou na nižší reálce v Opavě. Katechetou reálky a učitelského ústavu v Opavě.Studoval ve Vídni aprobaci pro výuku dějepisu a zeměpisu (1855). Později vyučoval též angličtinu. Penzionován r. 1886. Ve volném čase byl veřejně činný. Od r. 1856 členem mužského pěveckého spolku a pak předseda. R. 1897 založil v Opavě dobročinný spolek svaté Nothburgy. V roce 1873 jmenován konzistorním radou a r. 1881 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž s korunou.

BSSSM č.1 (13). Ostrava 2000. S. 30–31.

Studoval gymnázium v Olomouci, univerzitu ve Vídni. 1852 jmenován docentem dějin umění a archeologie na vídeňské univerzitě, od 1874 řádným profesorem. Zahájil vydávání pramenů k dějinám umění a uměleckých technik. Za jeho života vyšlo 18 svazků v období 1871 – 1882 " Quellenschriften für Kunstgeschichte und Kunsttechnik". Pamětní deska na rodném domě až do r. 1945, kdy odstraněna a uložena ve VMO. Ve dvoraně rakouského muzea umění ve Vídni postaven 1887 pomník podle návrhu prof. E. Klotze.

OSN.S.466.;Cha­draba, Rudolf: Olomoucký rodák R.Eitelberger.In: Historická Olomouc a její současné problémy.Olomouc, UP 1987.S.155–161..

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.31.;.

Pracoval v Olomouci na odboru kultury ONV, od února 1986-březen 1994 v Okresní knihovně v Olomouci. V době politické činnosti Pavla Dostála v Praze od r. 1990 – 1994 byl jeho poradcem i konsultantem návrhů nových zákonů v oblasti kultury. Jeho otec Josef Engliš sen. byl leteckým mechanikem mj. i Baťova letadla, s kterým v čase od 6.1. do 1.5. 1937 vykonal cestu kolem světa. Vyšla o tom kniha Cesta kolem světa, vydal IM Ateliér Zlín (2015).

Osobní – hš (spolupracovník v Okresní knihovně Olomouc) Informace od Ing.arch. Petra Engliše https://otavinka.blogspot.com/…arozeni.html

JUDr. Josef Engliš

Studia: Odborné učiliště Sigmy Lutín (1966–1969), Střední průmyslová škola strojní v Olomouci (1969–1972), Katedra výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UP v Olomouci (1972–1976), D. Janoušek, J. Jemelková, Z. Přikryl, L. Rusek). Samostatně vystavuje od roku 1974, kolektivně od roku 1986. Zastoupení v soukromích sbírkách: CZ, SK, HR, F. Členství v uměleckých skupinách a spolcích: registrován při Českém fondu výtvarného umění (1985–1990), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990). • samostatné výstavy (výběr) 1982 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1984 Obrazy. Klub mladých, Vsetín 1988 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1990 Obrazy. Galerie Dílo, Olomouc 1991 Obrazy. Galerie Šternberk 1997 Obrazy. Obchodní banka, Olomouc 2012 Obrazy. Výběr z tvorby 1980–2011, Galerie G, Olomouc

• účast na výstavách (výběr) 1987 Přehlídka volné tvorby. Dům umění, Ostrava 1987 Současná tvorba. Dům umění, Opava 1989 Zóna klidu. Galerie Mladé Fronty, Praha 1993 Šternberský mezinárodní plenér. Galerie Grafický kabinet,Olomouc 1995 Salon II. Vlastivědné muzeum, UVU Olomouc 1998 Olomoucké ateliéry I – III. Galerie G, Olomouc (2001) 2003 Decenium. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2004 Civitas Dei. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2005 Ateliéry IV. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2006 Návštěva. Výstava pedagogů KVV PdF, Státní vědecká knihovna, Banská Bystrica, SK 2007 Q/arto. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2010 Fenomén svobody. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2011 Arte in Viaggio. Pitigliano, IT. Výstava UVU Olomouc 2011 Ars Olomouciana. GVU Hodonín. Výstava UVU Olomouc 2012 Tendence 2012. Galerie Veteran Arena. Výstava UVU Olomouc 2012 Olomuciana Nova/012. Zámek v Bzenci. 2012, 2013 Status 012. Galerie G, UVU Olomouc 2013 Slavnosti jeřabin. Výstava UVU Olomouc, Kaple sv. Barbory, Žďár nad Sázavou 2014 Salon 2014. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2018 Ateliery 2018. Galerie města Olomouce. Výstava UVU Olomouc 2019 Art Gallery Baviera. Malaga, Španělsko, výstava UVU Olomouc 2020 20 let UVUO 1990 – 2020, výstava UVU Olomouc

Základní literatura: Petr Exler. Obrazy. (Katalog výstavy.) Text Zdeněk Přikryl.(Olomouc 1988). Kresba a grafika žáků profesora Dušana Janouška. (Katalog výstavy). Text Ivona Procházková. (Brno, Mahenovo divadlo 1988).- Petr Exler. Obrazy. (Katalogový list). Text JiříHastík. (Olomouc, Galerie Dílo 1990). Kolektiv autorů: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, D-G, díl II. Ostrava, Výtvarné centrum Chagal 1998, s..198. Petr Exler. Ve znamení raka. Výběr z tvorby 1980–2011. (Katalog výstavy).Texty kolektiv autorů. (Olomouc Galerie G 2011). British pedia: Encyklopedie osobností české a slovenské republiky VI, 2018.

Mgr. Petr Exler, Ph.D Bydlí t.č. v Náměšti na Hané

V Olomouci vysvěcen na kněze. Psal lyrickou poezii latinsky

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.678–679.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1473

Německý regionální historik. Syn obchodníka v Litovli. Koncem minulého století se přestěhoval do Zábřeha, kde si pořídil dům a obchodoval s lihovinami a uhlím. Po čase mu bylo nabídnuto místo tajemníka, které vykonával více než 10 let. V této funkci se začal zajímat o historii. Napsal obsáhlou souhrnou monografii o dějinách Zábřeha a v rukopisech zanechal dvoudílnou kroniku města Zábřeha. Kronikář města Zábřeha. Od r. 2000 črstný občan města Zábřeha in memoriam.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská unierzita v Ostravě, 1998.S.32; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 19.;

Narozen v Biskupství. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Náměště, kde zakoupili dům na levém břehu řeky Sumice. Po studiu na farní škole v Náměšti a normální škole v Olomouci (1804–1805), studoval od r. 1806 do 1810 na c.k. akademickém gymnáziu v Olomouci. Pro svůj vřelý náboženský cit pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě olomouckého lycea a od r. 1812 ve studiu teologie ve Vídni. Jeho oblíbeným místem se stal sv. Kopeček u Olomouce, který často navštěvoval. Od dětství býval často nemocen se srdcem, dokonce musel na čas přerušit studium. Díky velké houževnatosti a píli vše překonal. V r. 1815 těžce onemocněl a musel se z Vídně vrátit domů. Přesto dokázal studia dokončit. Po úspěšných studiích byl dne 21. 3. 1818 vysvěcen v Olomouci na kněze, svou primici pak měl 5.4.1818 v kostele sv. Kunhuty v Náměšti. Poté působil jako kooperátor ve Výšovicích a Kroměříži. V r. 1821 složil na olomouckém lyceu státní zkoušku z pastorální teologie. Ve své dráze pokračoval na Katedře pastorální teologie v Olomouci, jehož vedoucím se stal v roce 1823. Když císař František I. povýšil lyceum v r. 1827 na univerzitu, stal se jejím prvním rektorem. R. 1829 byl povolán do Vídně. V říjnu 1838 získal doktorát z teologie. V r. 1847 se stal rektorem univerzity ve Vídni. V roce 1851 byl vysvěcen na biskupa v Sankt Poltenu v Dolních Rakousích. V r. 1852 se ujal svého úřadu a byl v diecézi velmi oblíbený. Byl též literárně činný. V roce 1832 sepsal česky Sedmnáctero kázání, dílem postních, dílem svátečních i příležitostních. R. 1839 pak latinsky Život sv. Tomáše z Villanovy, sv. Tomáše Akvinského, sv. Vavřince a sv. Augustina. Od 1823 profesor pastorálky v Olomouci, od 1830 ve Vídni, dvorský a hradní farář, 1851 biskup svatohypolitský.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.19.Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.34..;Po­dlaha, Antonín.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2077. Ha­nácké noviny, 8.4.1995, S.8., Papajík, David – Miroslav Šmíd: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.593–596. (uvedeno datum narození 7. dubna, jiné materiály uvádí 8.4.)

Biskupství je částí obce Náměšť na Hané.

Narozen v Biskupství. (n.m.č.obce Náměšť na Hané). Bohosloví studoval v Olomouci. Děkan v Cholině

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov.Olomouc UP 1968, S.19. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.34.

Biskupství je součástí obce Náměšť na Hané.

Kdo je kdo.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.139.