Osobnosti Moravy.eu

V letech 1880–1881 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, 1882–1886 učitelský ústav v Hradci Králové. V letech 1886–1887 učil ve Lhotce u České Třebové, od roku 1895 působil v Praze jako redaktor. Nejprve v Českých novinách, 1896–1897 v redakci Rozhledy, 1897–1933 Právo lidu. Několikrát pobýval v cizině: Polsko, Německo, Rakousko a Francie. V roce 1937 dostal čestný doktorát UK.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů.Brno­.Masarykova univerzita 1998.S.308–309.;

Narozen v rodině hostinského a řezníka. S rodiči se přestěhoval do Bystřice pod Hostýnem. Gymnázium studoval v letech 1884–1886 v Přerově a pak ve studiu pokračoval na učitelském ústavu v Příboře, kde maturoval v r. 1890. R. 1892 získal způsobilost k vyučování na školách obecných, jakož i k výuce náboženství. V r. 1894 vykonal zkoušky, po kterých mohl vyučovat kreslení a rýsování na pokračovacích průmyslových školách. Poté učil ve Fryštáku, kde po pětileté učitelské službě obdržel pochvalné uznání zemské školní rady. Založil zde Sokol, čtenářský a okrašlovací spolek, spolek lidomilů, meterologickou a dešťoměrnou stanici. Seznámil se zde také s budoucí ženou Annou Šípkovou, která ve Fryštáku bydlela u svého bratra MUDr. Jána Šípky. Oženil se v roce 1897 a o dva roky později se jim narodila dcera Libuše a v r. 1905 dcera Božena. V letech 1902–1915 učitelem v Bystřici pod Hostýnem. Spoluautor učebnic esperanta. V roce 1910 byl jmenován čestným občanem Fryštáku, kde začaly i jeho literární pokusy. Sbíral lidové pověsti, psal aforismy a úvahy. V letech 1925–1940 pracoval jako správce Muzea J.A.Komenského v Přerově. V letech 1925–1930 předseda přerovské učitelské jednoty Komenský a řídící učitel obecné školy J. Blahoslava v Přerově. Autor prací o Komenském, od 10. roč. (1931–1939) redigoval VSSSM. Autor pověstí ze severní a střední Moravy, v příl. VSSSM, č. 2, r. 1936–37. V roce 1950 jmenován čestným občanem Holešova. Jeho ostatky zpopelněny v Olomouci 5.3.1950.

Jubileum J. Krumpholce.Zpra­vodaj města Bystřice pod Hostýnem.1990, č.5, říjen, S.26.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.19.;; Jubilemu Apoštola Komenského. Přerovské Echo.3/2000 S. 12. Hýbl, František: Josef Krumpholc. Praha 1988.

Pocházel z rodiny akademického malíře a středoškolského profesora. Obecnou školu absolvoval ve Zlatých Moravsích na Slovensku a v Brně, kde vysudoval reálné gymnázium a v letech 1936–1939 studoval na LFMU v Brně. VŠ nedokončil kvůli uzavření škol v r. 1939. Od prosince 1939 do května 1945 pracoval jako laborant a posléze jako pomocná vědecká síla ve Vědeckém ústavu pro průmyslové zdravotnictví při Baťově nemocnici ve Zlíně. Studia dokončil v prosinci 1945. Od ledna 1946 působil v Hradci Králové a r. 1953 přešel na LFUP v Olomouci, kde zastával funkci vedoucí katedry biologie a fyziologie. V září 1955 jmenován docentem a 1970 mimořádným profesorem a 1969–1976 byl děkanem LFUP. Působení na univerzitě ukončil v srpnu 1981.

BSSSM, seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 82.

MUDr. Aleš Kučera

Do školy chodil ve Výklekách a Tršicích. Za války dvakrát totálně nasazen v Německu. V roce 1957 nastoupil v Přerovských strojírnách, vystudoval střední průmyslovou školu, vyučoval fotografii. Fotografii a filmu se začal věnovat až po roce 1949. Odborné vzdělání získal v Brně. Jádrem jeho umělecké činnosti jsou filmy a videopořady. Obdržel Cenu města Přerova.

Přerovské echo.únor 2001, S.10.

Narozen v Osíčku na Kroměřížsku (region Záhoří). Studoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí. V letech 1936–1947 učitelem na Moravě a ve Slezsku. Při tom dálkově studoval FFMU v Brně, obor etnografie. V letech 1941–1946 se učil hrát na kontrabas.Od roku 1947 pracoval v Moravském muzeu v Brně, kde založil a řídil Etnografický ústav.. V devadesátých letech se účastníl regionálních konferencí na Hané " Lidový rok na Hané", kde jsem se s ním osobně potkala. Zpracovával bibliografie a publikoval v odborném tisku.Autor jedinečného soupisu českých časopiseckých článků z Valašska a Záhoří 1884–1964.

Československý hudební slovník.i.díl.Praha 1963. S.791. http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?…

Doc.PhDr. Ludvík Kunz, CSc.

Narozen v Těškovicích u Bílovce. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Hněvotína u Olomouce. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Práva vystudoval v Praze a souběžně navštěvoval AVU přednášky uměnovědné v ateliéru prof. F. Ketzka. FFMU – obor dějiny výtvarného umění absolvoval v Brně u prof. Richtera, Kutala, Bohdana Laciny aj.. Po promoci JUDr v r. 1956, dostal umístěnku na Slovensko, kde působil jako advokátní koncipient v Bánské Bystrici čtyři roky. Od roku 1960 žil v Olomouci. Působil jako advokát, publikoval ve Zpravodaji VSMO aj. region. tisku. Ved. sekce dějin umění VSMO. Po roce 1990 privátní advokát až do roku 2008. Psal poezii a maloval. Byl to jeho největší koníček. Jeho dcera Dr. Eva Slezáková vlastní soukromou Galerii 1499. Členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.V r. 1990 vydával čas. Nové rozhledy. Vydal mj. soukr. bibliofil. publ. Míjení; Přítomnost básně; Z italské itineráře; Et cetera…

https://advokatnidenik.cz/…avem-kupkou/ Kupka, Václav Et cetera… Olomouc vl.n. 2008.

JUDr. Václav Kupka

Studoval Učitelský ústav v Příboře a ve Valašském Meziříčí. V roce 1946 obnovil divadelní činnost v obci Lužná u Vsetína. Po maturitě studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Byl ředitelem ZŠ ve Valašské Polance a vedoucím odboru školství ONV ve Vsetíně.

Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.92. Musil, J.V.: Promovaný pedagog Josef Kvita šedesátiletý. In: Kdy-kde -co v Olomouci. únor 1982.S.11.;

Fotograf autodidakt od r. 1935, zakládající člen skup. DOFO r. 1958. Působil jako fotograf od r. 1952 – 1971. Kandidát SČSVU 1964, 1973-SČF, 1974 čl. KFA Olomouc. Představitel progresivního proudu amaterské fotografie. C: 1. cena v soutěži Historická Olomouc r 1972. ;stříbrná medaile salón Buenos Aires 1972. ;Zaměřuje se na statickou fotografii krajiny a objektů. Od 1975 člen SČF a fotosekce VSMO. Ve dnech 8.9.-6.10. 2006 se konala v Galerii, Radniční 3 ve Šternberku výstava jeho fotografií.

Encyklopedie čes. a slov.fotografů­.Praha 1993.S.202 –203.; Percl, J.: DOFO.ČsF, 28, 1977, č.2, S.56.;.

roz. Svozilová. Před a behem 2. světové války pracovala v redakci Družstva kovářů časopis Kovář československý, později v družstvu Kodruko. V Sokole se věnovala choreografii a amatérskému divadlu. Výborná zpěvačka lidových písní. V národopisné činnosti spolupracovala s ing. J. R. Bečákem a též na expozici Z klenotnice lidové kultury na Hané v Litovli. Dopisovala do sborníku Severní Morava, spolupracovala s národopisnou sekcí VSMO. Restaurovala krojové části pro Muzeaum Adolfa Kašpara v Lošticích. Organizovala literární večery hanácké lidové tvorby, přednášela o historii lidové hanácké architektury, zabývala se historií lidové stravy na Hané. Byla vyhledávána malíři, etnografy a dialektology. Její folklorní činnost je zachycena litovelskými amatérskými filmaři na krátkých snímcích, např. Šátek; Tak podíváte se;. Žila s manželem v Příkazích čp.158.

Zpravodaj VSMO 1981, č.15–16, S.48.; Gabajová, Libuše: Odešli.Nekrolog.In: Informace z OKS 1983, č.5.S.25–26.; V království hanácké výšivky. Stráž lidu, 1981, 27.10. S.4.;

V roce 1975 absolvoval VŠZ Brno, agronomickou fakultu. 1975–1990 Výzkumný šlechtitelský ústav zelinářský Smržice, od 1990 SEMO. Časté studijní zahraniční pobyty-Západní Evropa, USA. Po roce 1989 místopředseda obl. sdružení ODS. Zástupce starosty města Prostějov, člen rady okresního shromáždění.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995.Praha 1994.S.322.;

Na UP působil od r. 1953, přednosta farmakologického ústavu UP, 1962–1965 děkan LFUP, 1980 jmen. řád. profesorem, V r. 1990 plně rehabilitován a stal se ved. katedry farmakologie LF, 1991 odchod do důchodu, nyní pracuje s část. úvazkem v ústavu. /1993/. Moderátor a odborník v televizních filmech o lécích a lidské bolesti. Pro studio ČT v Ostravě napsal dva televizní seriály: Člověk a lék (1982) a Bolest (1988), ve kterých jako hlavní protagonista vystupoval.36 let působí na LFUP. Proděkan, děkan LFUP, prorektor UP. Člen České a Čs. farmakologické společnosti a dopis. členem franc. farmakolog. instituce. /Lék na paradentózu/. Autor 16 skript, spoluautor 3 celost. učebnic, 84 exper. vědec. prací ad. Na odpočinku se plně věnoval literární práci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;; Profesor J.Lenfeld jubilantem.LD, 22.4.1983, S.3.; Portrét, foto.Žurnál UP , červen 1992, č.40, S.7.; Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci, duben 2014. S.2.

prof. MUDr. Jiří Lenfeld, CSc.

Narozen v obci Lipňany (n. m.č. obce Tršice). Farní školu vychodil v Tršicích. V letech 1843–1951 studoval gymnázium v Kroměříži, poté začal studovat filozofickou fakultu v Olomouci, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy. Univerzitu Karlovu absolvoval v únoru 1855. Působil jako středoškolský profesor zprvu v České Lípě, od r. 1856 v Jičíně, od 1871 byl ředitelem gymnázia v Jičíně až do r. 1891.

OSN.XV.díl.Praha 1900.S.888–889.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, XIX. Velký Týnec 2009. S.7.

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Následně prošel bohatou odbornou praxí v ústavech pro chov koní v Tlumačově, Topolčiankách a Kladrubech nad Labem. Dr. Ing. František Lerche působil v letech 1949–1960 jako ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem a poté v letech 1960 – 1976 byl ředitelem hřebčína v Napajedlích. Na důchod pobýval téměř deset let v Sadské u Nymburka, kde zemřel.

Významná jeho publikační činnost. Výborně fotografoval zejména plemenné hřebce v Kladrubech a jeho bělouše. V roce 1951 vyšla jeho kniha „Hlavní plemeníci státního hřebčince v Kladrubech (1918–1948) poté vydal spolu s Václavem Michalem knihu " Chov koní“ (1956). V témže roce vyšla kniha „Starokladrubský kůň“ a v roce 1959 kniha " Naše koně – československé chovatelství„, kde presentuje část svého archivu. Je též spoluautorem knihy "Odchov hříbat“ (1958, s Pavlem Novákem).

Českosl. biografický slovník.Praha 1992.S.405.;. Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století.1.díl. Praha, Paseka 1999. S.266. Mlčoch, Milan: Dr. Ing. František Lerche z Skaštic. prosinec 2011. (web).

Stud. v Uničově, učitel. ústav abs. 1864 v Olomouci, učitel na Konicku/Runářov, Klužínek, Ospělov, Ptení/, 1871 Palonín –17 let. Otec Stanislava Lolka, ak. malíře. R. 1888–1905 ve Zvoli. Zpracoval historii Zábřežska.

Z díla: Paměti z mého života. =úryvek publ. v čas. Komenský 1908., Pověsti Zábřežska = Severní Morava, sv.1. Zábřeh 1957, s.37–40.,

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, s.113–115. /fotografie/., Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP 1998.

Hradečná – nyní Nová Hradečná.

Abs. technolof. fak VUT Brno r. 1985. Fotografuje od r. 1978,' zprvu autodidakt, 1986–88 se učil F. na LŠU v Olomouci u M. Stibora. Člen SČF od r. 1986. Od r. 1987 se věnuje ateliérové fotografii.

Československá amatérská fotografie 1945–1989.Praha 1989, S.44.;.

Ing.Michal Macků

Učil na gymnáziu v Zábřeze 1899–1924, učil latině, řečtině, češtině.Autor učebnic, publikoval v časopisech, studie, pojednání.Měl 3 syny, nejstarší Ivan.v.t.

Franke, Jaroslav: K nedožitým devadesátinám prof.Antonína Málka.=Průvodce kulturou Zábřeha 1964, č.2..

Rodným jménem Uhrová Studovala reálné gymnázium v Kroměříži. V letech 1927–1932 přírodovědeckou fakultu MU v Brně, obor zeměpis a tělesná výchova. Učila na SŠ v Kojetíně a Olomouci, v letech 1945–1952 v Brně.

Úzce spolupracovala s brněnskou pobočkou Ústavu etnografie a fokloristiky ČSAV a se soubory lidových písní a tanců. Při sběru hanáckých tanců navázala na dílo F. X. Běhálkové z Tovačova. Kromě tanců se zaměřila i na hanácké zvyky a zejména na dětský folklor.

www. Encyklopedie města Brna.

Vysokoškolský profesor křesťanské filozofie na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci Přednášel latinsky s českými vysvětlivkami­.Spis.Compendi­um philosophiae christianae.3.díl pod názvem CRITICA/1940/. Dne 23.3.1948 jmenován olomouckým arcibiskupem.Zemřel v Olomouci, pochován v Pitíně. Polohraný dokument o olomouckém arcibiskupovi Josefu Matochovi, který zemřel v domácím vězení za totalitního režimu. Život Josefa Matochy je smutným, ale ryzím svědectvím naší paměti národa. Příběh tichého a čistého jihomoravského chlapce se odehrál v nešťastné době. Slibnou dráhu vzdělance, akademického teologa a filosofa přetne fašistická, a následně vše dokoná komunistická zvůle. Jen několik dní po „Vítězném rudém únoru" jej v březnu 1948 papež Pius XII. překvapivě jmenoval arcibiskupem olomouckým. Svěřený úřad však mohl vykonávat pouze do roku 1950, tehdy byl během Velikonoc nezákonně internován komunistickou státní mocí. Na základě vykonstruovaných nařčení byli jeho blízcí spolupracovníci zatčeni a on byl vězněn ve své rezidenci. V tzv. „domácím vězení" nemohl ani číst knihy, noviny a poslouchat rozhlas, ale především zůstal sám, pouze se svými strážci. Nepředstavitelných 11 let neustoupil komunistickému zlu, proto byl systematicky devastován a týrán psychologickou samovazbou. Jeho příběh byl a znovu je zasouván do zapomnění jako špatné svědomí, které ovšem nelze z paměti národa vymazat. Dokumentární film se snaží rekonstruovat příběh „nekrvavého mučedníka" na základě autentických textů jeho dopisů, přednášek, knih a poznámek. Podařilo se zajistit poslední žijící pamětníky, kteří se s Josefem Matochou setkali, vedle osobních vzpomínek příslušníků Matochovy rodiny je ústředním průvodcem jeho životopisec J. Z. Charouz. Hraný dokument vznikal více než 2 roky v produkci Studia Velehrad Olomouc. Postavu Arcibiskupa v hraných sekvencích filmu představuje brněnský herec Miloslav Maršálek, dále vystupují herci moravských divadel. Film byl natáčen v prostředích, která byla zásadní pro budoucího internovaného arcibiskupa – rodný Pitín, Nepomucenum v Římě, Bazilika Svatého Petra ve Vatikánu, malý římský kostelík, kde byl vysvěcen na kněze a především Olomoucký arcibiskupský palác s místnostmi jeho internace atd. Film odkazuje k jeho celoživotnímu mottu, určující jeho zvolenou životní cestu, po níž se snažil statečně jít až do všech důsledků.(Česká televize ve filmu: Mlčení, modlitba, pokání . 2011. 53 minut.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha, 1936, S. 333. Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby. Olomouc, 1977, S. 99–100. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1970, S. 131. ; Kdy-kde-co v Olomouci 1991, listopad, S. 1.

Od r. 1926 voják z povolání, nositel Čs. váleč. kříže 1939, od r. 1956 důchodce. Mistr SČKFA r. 1942, titul AFIAO r. 1972, člen ČKFA v Olomouci v letech 1935–1939. ;

Horská, E.: Mestárnoucí Bedřich Máj.ČsF 33, 1982, č.2, S.56.; Československá amaterská fotografie 1945–1989.Katalog výstavy.Praha 1989, S.45.;.

Olomoucké prostředí začal vnímat od první třídy základní školy. V roce 1971 maturoval na Střední průmyslové škole strojní. Po vojně absolvoval v letech 1976 – 1979 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Holici u Olomouce. Jeho fotografie zdobí titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve VÚZ od roku 1980. Jeho fotografie ilustrují i propagační publikaci Zahrada Čech (1979) a Dvacetpět let VHJ Sempra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici v roce 1993, začal zde působit jako programový pracovník – dramaturg. Od roku 1994 studoval obor Umění a estetika na Filozofické fakultě UP formou distančního studia.. Zakončil ho disertační prací „ Julius Pelikán. Život a dílo.“ (1996), kde zmapoval sochařské dílo tvůrce nejen na Olomoucku. Je uveden v Almanachu a katalogu k 10. výročí činnosti Galerie G s názvem Decennium Olomouc, který vyšel v roce 2002. Od roku 2005 je místopředsedou Spolku pro komorní hudbu při MFO. Zajišťuje veškerou organizaci koncertů v Muzeu umění, což je vhodný prostor pro koncerty komorního rázu, mezi něž patří i vystoupení mladých a začínajících interpretů. Je také členem výboru Literárního klubu Olomouc a pomáhá při zajišťování kvalitní dokumentace jednotlivých pořadů, ať kamerou, fotoaparátem, zvukovou a další audio-mediální technikou.

Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2009, květen, S.9.;

Holice je částí města Olomouc.

Studoval gymnázium v Olomouci, maturoval na uč. úst. v Příboře. Učil na Litovelsku; Senice na Hané 1917–1922, řídil sokolský pěvec. kroužek. Sbíral písně severní Moravy;Přispěl též do sbírky Fr. Bartoše: Národ. písně moravské. B. 1889. 1884–1895 ředitel školy ve Střelicích. Člen Čtenářsko-pěvec. spolku Bořivoj, který též řídil. Vydal: Národní písně severní Moravy.Olomouc 1893. In: Náš lid 1893, 49

Československý hudební slovník.Praha SHV 1965.S.80.; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.351.;Fryčák, Zd.Střelice 100, 78381 Uničov, správce Muzea..

Studoval na UK v Praze, habilitoval 11.2.1933. Pro­fesorem jmenován 1.10. 1946 na UPOL a 1.9.1958 na UK Praha. Prof.MUDr. Jaroslav Mělka byl přednostou Ústavu fyziologie v letech 1953–1971 v Hradci Králové. Vedoucí katedry fyziologie UP.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.149–151;

V roce 1957 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, od 1959 – 1963 prac. Laboratoře optiky ČSAV. Spolupráce s Katedrou optiky Př.fakulty UP v Olomouci. Působí v Ústavu radiotechniky a elektroniky AV ČR. Člen výboru České a Slovenské společnosti pro fotoniku.

ČBS.Praha 1992.S.460.;. Malíšek, V.: Doc.RNDr. Miroslav Miler, DrSc. jubilující. In: Jemná mechanika a optika (JMO), 50, 2005, č. 10. S. 305.

Rozená Bečáková. Narozena v olomoucké porodnici. Rodina pak žila do roku 1965 v Uničově a v roce 1966 se vrátila do Velké Bystřice. Absolvovala Střední ekonomickou školu v Olomouci. Od roku 1976 se aktivně věnuje folklóru. Spolupracovala s Helenou Lisickou a stále pečuje o její hrob.
Propagátorka kroje a kultury moravské Hané, která o sobě mimo jiné říká: „Kroj mi učaroval a zájem o něj mne už neopustil. V roce 1976 pak vznikl taneční soubor u jehož založení jsem nechyběla. To vše předurčilo další léta mého života se zájmem o lidové umění na Hané – o kroj, zvyky a tradice. K poznání historie mi pomohlo i téměř 30 let práce na matrice ve Velké Bystřici. V poslední době se nejvíce věnuji osvětě znalostí hanáckého kroje a jeho vrácení do koruny moravských krojů. Provádím přednášky pro dětí předškolního i školního věku, seniory a různé spolky se zájmem o lidovou kulturu na Hané.“ V říjnu 2021 vyšla kniha o hanáckém kroji s názvem Hanácký lidový oděv.

Osobní sdělení hš Nominace na Osobnost Moravy 2019

Narozen v Rovné u Svidnika na Slovensku. Od r. 1948 se rodina vrátila na Moravu a žila v Rýžovišti a od r. 1973 ve Velké Bystřici. R. 1975 spoluzakla­datelem souboru Hanácká svajba, kde zpívá baryton. Členem Hanáckého mužského sboru Rovina Olomouc a široké okolí, kde sbormistrem Honza Žurek. Od roku 1984 v manželství s Broňou Millou. Zpěvu jej učil Jaromír Borovička (JaroBoro) a od r. 1986 účinkoval s Jiřím Rédou. První svatba Jana a Josef Londovi z Velkého Týnce. Od r. 2017 nositelem Zlaté desky a od r, 2018 Pamětního listu ze SNR.

Osobní sdělení dne 9.8.2019/hš