Osobnosti Moravy.eu

Roku 1904 nastoupil jako první ředitel dívčí měšťanské školy v Litovli. Od r. 1907 byl jmenován okr. školním inspektorem, funkci vykonovál do r. 1927, poté odešel do důchodu. Byl kulturním pracovníkem města Litovle. Byl členem pěveckého sboru Smetana, šachistou a organizátorem šachového sportu. Jako vedoucí redaktor se staral o časopis Litovelský, ŠTKB a Šumperský kraj. Nejjvíce se věnoval vlastivědné a historické práci. Byl předsedou Muzejní rady, po založení Krajinské muzejní společnosti se stal jejím prvním jednatelem. Roku 1929 se ujal litov. archívu, přeložil a zpřístupnil množství dokumentů. Publikoval řadu svých článků z dějin Uničova a Litovle.

ČVMO 1936, S.88.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.38.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.146.; Ročenka městského muzea v Litovli., Litovel, 1937, S.155–157.; Litovelské noviny, 5/1993, S.10; ;

vícebojařka. Začínala v Lokomotivě Olomouc 1971 – 1977, trenér P. Čechák/poté Zbrojovka Brno od r. 1978. Mistryně ČSSR, pětiboj r. 1974. ;

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.368.;.

Vystudoval gymnázium ve Strážnici. Po vojenské službě studoval práva na vídeňské univerzitě. Po roce 1918 se stal důstojníkem čs. armády v Olomouci, Mostu a Brně. Po osvobození v roce 1945 se stal profesorem brněnské konzervatioře a lektorem JAMU.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.182.;

Po studiích v Šumperku a Olomouci učil na několika školách v severomoravském pohraničí V letech 1938–1942 vyučoval v Chocni, 1942–1945 pracoval na Zemské školní radě a na školním odboru Ministerstva sociální péče v Praze. Spolupráce s rozhlasem.

Překládal ze srbochorvátštiny a němčiny, publikoval v Severní Moravě .

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.582.;. BSSSM, seš. 6 (18.) Ostrava 2005.S.108–109. Filip, Zdeněk: Vzpomínka na Viléma Nezbedu.In: Severní Morava,89, 2005. S.66–68. (s bibliografií)

pseudonym: Zenit

V letech 1895–1903 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté UK Praha, obor čeština, němčina. V období let 1904–1905 studoval FF ve Vídni a studia ukončil r. 1907 v Praze. V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na Zemskou vyšší reálku do Jevíčka, kde působil 11 let. V roce 1919 učil na RG v Přerově a od 1920–1938 na Zemské vyšší hospodářské škole v Olomouci a to: čeština, němčina, dějepis, zeměpis. Po příchodu do Olomouce se intenzivněji zajímal o historii a v roce 1924 byl ustanoven archivářem města Olomouce. V letech 1925–1926 týdně navštěvoval vždy v pátek a sobotu Archivní školu v Praze. Jeho mimoškolní činnost se soustředila na přednášky, literární práce spojené se zájmem o dějiny města a olomouckého venkova. Publikoval v časopisech: Selské listy, Pozor, ČVSMO, Stráž Moravy aj. Knižně: Paměti obce Vacanovic, Dějiny města Olomouce, Dějiny olomoucké univerzity ad. V archivu pracoval do r. 1940 a v 1945–1947. Poté se věnoval badatelské práci. V roce 1968 mu UP udělila čestný doktorát filosofie.

Spáčil, V. : Vzpomínka na prof. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, 1984, r. 67, č. 8, S. 68–75. (fotoportrét). Polívková, Květa: In Memoriam prof. Dr. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, r. 67, č. 8, S. 76–78. Fotoportréty od PhDr. M. Koudely ze SOKA Olomouc (20.7.2018)

PhDr. h.c.

Absolvoval ČVUT, architektura Praha, 1950 / 1985 ved. projektant Stavoprojektu Olomouc. Předseda pobočky Svazu českých architektů Olomouc, místopředseda kraj. výboru svazu v Ostravě, člen poradního sboru okr. úřadu v Olomouci. Cena Jos. Havlíčka za návrh a realizaci smuteč. obř. síně v Prostějově. Projekty a realizace škol, sídlišť, samostat. objektů, např. SPŠ v Bruntále, Zenit v Olomouci, centrál. prádelna FN v Olomouci aj. Zajímá se o výtvarné umění, grafiku, kreslení a malování a cestování.

Vebr, J.: Soudobá architektura ČSSR.; Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991.S.14.;.

Od r. 1959 pracuje v Moravském muzeu v Brně, vybudoval historicko archeologické odd., redaktor Vlastivěd.věstníku moravského. Prof. PhDr. Vladimír Nekuda DrSc.

Rodná země. Sborník k 100. výročí Musejní a vlastivědné společnosti v Brně a 60. výročí narození PhDr. V.Nekudy. Brno 1988. – Z díla: Stopadesát let Moravského musea v Brně. Brno, Mor. museum 1969. – Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno, KN 1961.

Měřínský, Zdeněk: K sedmdesátinám doc.dr.Vladimíra Nekudy, Dr.Sc. Časopis Matice moravské, r.116, č.2, 1997, S.560–564

V letech 1936–38 působil jako korepetitor a kapelník čes.divadla v Olomouci.Pamětní deska ve foyeru DOS v Olomouci odhalena 14.8.1946.;

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.158–159.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, leden, S.7.;.

Studoval hudební školu v Litovli u prof. Lachmannové, městskou hudební školu v Hranicích, kde studoval na střední lesnické technické škole. V letech 1947–1949 zde řídil studentský sbor. Jako instrumentalista působil v řadě hudebních souborů. Od 1962 hrál na violoncello v Litovelském kvartetu. Roku 1968 založil smíšený pěvecký sbor Kantika a stal se jeho stálým sbormistrem. Od r.1977 předseda Kruhu přátel hudby, věnuje zvláštní pozornost vokální tvorbě, vyučoval v hudebních kurzech Městského klubu zejména na housle, ale i flétny aj. Po řadu desítiletí vůdčí osobnost hudebního života v Litovli. V důchodu pak přibyl další koníček: na výstavách představil desítky vynikajících fotografií našich ptáků. sbormistrovské kurzy UČPS. Člen Litovelského kvarteta (23 let). V letech 1968–1977 sbormistrem Chudobínského PS, 1977-dosud sbormistrem SPS Kantika MK Litovel. Ocenění: MSF Iuventus mundi cantat Olomouc 1997, 2000–stříbrné medaile Zlatý odznak UČPS s granáty

http://www.ucps.cz/…01-heslo.php?… Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

První předseda Národního výboru v Přerově v říjnu 1918, štědrý podporovatel umělců.

Literární místopis SOKA Přerov.1994.;.

V roce 1934 abs.AVU Praha, prof.B.Kafka, v Olomouci na UP působil 1947– 1975, 1947 docent obor modelování, od r. 1965 prof..Učil modelování, sochařství a plastickou anatomii.1970 – 1974 ved.katedry výtvar.výchovy FFUP.Zasl.um.Autor pedag.statí v časopis.Navrhl sochy B.Němcovou pro Olomouc a F.Palackého pro Hodslavice.

Procházka, Václav : Vlad. Navrátil. Ostrava 1962. ; ZVÚO 1975, č. 184, S. 9–14, obr. ; Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986. Olomouc 1986.;
Pacák, J. : Mladé umění na Hané. Pět let skupiny olomouckých výtvarníků, Olomouc 1942, S. 55–56; Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996.; Žibřid 1/2007, S.3–4;

Studoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě odešel na vysokoškolská studia UK Praha. Profesor SG v Olomouci v období 1874–84, 1887–1906 učil latinu a řečtinu, ve Valašském Meziříčí 1884–87. Vyuč. 28 let zpěvu v Olomouci, pořádal výchovné studentské akademie, zasloužil se o založení pěveckého hudebního spolku Žerotín, řídil jeho l. koncert 27. 3. 1881. Sbormistr do r. 1884 a v r. 1889. Založil ženský sbor v Žerotíně. Ředitel gymnázia ve Valaš. Meziříčí 1906–1913, kde sbormistrem a předsedou Besedy. Uváděl náročná kantátová díla Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Bedřicha Smetany a H. Berlioze.

Praktická cvičení zpěvu pro školu. 1876. biografie: Československý hudební slovník. II. Praha, SHV 1965. S.152.. Památník Žerotína v Olomouci. Olomouc 1930. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927. S.168. Stá­rek, Z.: SČS II. Praha 1982. S.371. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.4.

Užíval pseud.J.V.Říkovský. Pedagog, básník a vědecký pracovník. Své básně a postřehy z prostředí rodné Hané publikoval v řadě moravských novin a časopisů. Vyučoval na měšťanských školách, německé reálce i české zemské vyšší reálce. V letech 1873–1875 působil jako učitel ve Fryštáku, později v Hodoníně a Prostějově, kde profesorem reálky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.27.;. Zapletal, Česlav: Literární místopis Fryštátska. Zlín 1991. S. 14.;

Bratr spisovatele Aloise, překladatele Norberta a lékárníka Františka. Rodina se 1874 přestěhovala do Brna, kde Vilém studoval gymnázium a podílel se na vydávání třídního časopisu. R. 1884 se odstěhoval do Prahy, kde pokračoval ve studiu gymnázia, kde maturoval r. 1885 a poté studoval právnickou fakultu. Záhy přerušil studium a plně se věnoval literatuře. Patřil mezi návštěvníky Masarykova ruského kroužku. R. 1887 navštívil Mnichov, kde poznal malíře J.Uprku 1888 navázal kontakty ve Vídni se V. Kučerou s kterým spolupracoval na časopisu Čs. revue. R. 1891 byl krátce zaměstnán jako úředník Úrazové pojiš´tovny. R. 1892 následoval rodiče, kteří se přestěhovali do Divák za bratrem Aloisem, který zde byl správcem školy. Díky aktivitě osobou bratrů se Diváky staly centrem moravské kultury, r. 1893 tu oba bratři založili knihovnu, kam zajížděli moravští a čeští umělci, s nimiž udržoval Vilém i bohatou korespondenci. . R. 1894 se při návštěvě u Gabriely Preisové seznámil se Zdenkou Braunerovou a zasnoubil se s ní.. R. 1895 pobýval na její pozvání v Paříži a r. 1897 zasnoubení zrušil. V roce 1904 se oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína u Olomouce.

Lexikon české literatury. III. Praha 2000. S. 348–354.;

R. 1959 působil na UP v Olomouci, advokát v Olomouci;předseda společnosti Přátel Lužických Srbů. Hrál šachy za oddíl Lokomotiva Olomouc;Věnoval se též jazykozpytu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..42.; Spáčil, Vl.: Historický místopis okresu Olomouc-venkov.Olomouc, 1968.;Datum úmrtí zjištěno přes ohlašovací úřad v Olomouci.;.

V letech 1969 – 81 dirigent MF v Olomouci. Každoročně řídil několik abonentních koncertů a vystoupení MF na Olom. hudebním jaru. Dirigoval mj. i zájezdové koncerty a hudebně výchovné pořady pro II. st. ZŠ. Od roku 1980 pedagogicky činný na AMU v Praze. Působil devět let jako šéfdirigent Plzeňského rozhlasového orchestru. Je autorem zvl. komorních skladeb a houslového koncertu.

ČBS, Praha 1992, S.456; ČBS XX stol., 2.díl, Praha 1999;

Narozen ve Vřesovicích na Prostějovsku. Maturoval na Gymnáziu v Prostějově v roce 1907. Pak odešel studovat do Prahy, kde absolvoval FFUK Praha v roce 1912. Poté profesorem Obchodní akademie v Prostějově. Od r. 1938 v Ostravě. 1915–1919 učil soukromě hudbě a zpěvu v Prostějově, 1913–14 redigoval Hudební zprávy, psal do Hlasů z Hané. Překládal z ruštiny, slovinštiny, chorvatštiny.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.84.; Gregor, Vl.: Poslední vědecké práce V.Měrky.Štafeta, 1981, č.3, S.5–7.;

Vystudoval Polívkovo reálné gymnázium a VŠUP v Praze. Profesor na VŠUM, jeden z posledních žáků malíře E. Filly. Při nuceném odchodu ho navrhl za svého nástupce. Menčík svého učitele nikdy nezapřel, poetice kubismu zůstal věrný po celý tvůrčí život a v kontextu historických, uměleckých i společenských událostí ji neustále rozvíjel do svébytné podoby. V ní ovšem zaznívají i akcenty tvorby Cézannovy nebo Purkyňovy, ke kterým se minimálně myšlenkově neustále vrací. Dosud překvapují sytá ohniska barev, jimiž modeluje hloubku prostoru. Jeho geometrie, poměřovaná okem i štětcem z více úhlů a stran, se vynořuje v lyrickém podtextu. Působí měkce, lehce, místy romanticky zpěvně, i když inspirace malíře vychází spíše z pochmurných vzpomínek mládí, kdy jeho bezstarostnost ničila hrozivá válka. Prvky naznačeného existencionalismu se tak neustále vracejí. Sám se považuje za malíře smutných okamžiků, ale ne všechna díla tak na diváka působí. Volba oblíbených modrých, fialových i červených tónů v té nejširší škále odstínů posunuje díla, alespoň v očích vnímavého pozorovatele, k mnohem optimističtějšímu výkladu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.379; Karbaš,Jiří: Václav Menšík. In: www.galerie-chagall.cz

Politický pracovník v době první republiky a v letech 1945–48. Do Holice se přiženil v roce 1923, hlásil se ke křesťansky orientované pravicové straně Lidové, přispíval články do novin Našinec atd. Byl zvolen radním za stranu Lidovou, v roce 1940 zatčen a vězněn. Sepsal „Běh života " a "Rodinnou kroniku“.

Pazderka,St.Žili mezi námi:Vojtěch Medek. Holické noviny. Roč.4, č.6. 2004, S.7.

Holice součástí města Olomouc.

Studoval na gymnáziu ve Vyškově, poté v Olomouci teol. fakultu, po vysvěcení ve Zvoli, Rapotíně, Dubicku, Bludově. Začal psát dějiny obcí. Od 1969 působil jako administrátor v Olomouci-Hejčíně. 1974 jmenován sídelním kanovníkem kapituly sv. Václava .

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava,1995, S.81–82.

Narozen v obci Lazy u Karviné (nyní místní část města Orlová). Stodval dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí, pak UMPRUM v Brně. V letech 1936–1946 působil ve firmě ASO v Olomouci a 1958–1961 vedoucím vývoje Kovo-dřevo.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. Domov 1971, č.2, S. 32–37. Domov 1971, č. 4, S. 5–10.

Absolvovala obor Hudební výchova a čeština na FFUP v Olomouci a působila od r. 1962 na pedagogické škole a gymnáziu v Jaroměři. Od otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi roku 1975 vyučuje hudební výchovu a vede dívčí pěvecký sbor, který nahrával v Českém rozhlase.

Stárek, Z.: Slovník českých sbornistrů.II. Praha, Divadelní ústav 1982.S.339.;

Maturoval r. 1953 na. SGO.Působil na přír. fak. UP, laboratoč optiky od r.1966, Odborný publicista.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci 1918–1953.Olomouc 1989, S.48.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1983, S.355.; Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.238;

Abs. ČVUT Praha, 1947 – 49 odb. asist. prof. Honzíka, poté pracoval ve Stavoprojektu Praha do r. 1968. Manžel Machoninové Věry.

ČBS.Praha 1992.S.426.;.

Studoval FFUP od roku 1963 – 1966. FFUK absolvoval v Praze roku 1968, PhDr. 1969.

Česká literatura po roce 1945. www.