Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici a promoval na LF v Bratislavě v r. 1938. Jeho prvním pracovištěm bylo porodnicko-gynekologické oddělení Zemských ústavů v Olomouci. V roce 1945 odchází na místo primáře do Velkých Losin, pak působí jako primář porodnicko-gynekologického oddělení nemocnice v Šumperku. V roce 1962 je pověřen vedením porodnicko-gynekologické kliniky v Olomouci. Byl hlavním autorem olomouckých skript gynekologie a porodnictví. Kromě funkce přednosty kliniky, kterou vedl po dobu více než 20 let, stál po dvě funkční období v čele akademické olomoucké obce jako rektor UP v letech 1970–1980.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.52–53, fot.;

• mt-: Odešel lékař a člověk. In: Hanácké noviny, 4, 20.1.1993, č. 15. S.1.;

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii v Šumperku, 1950 složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu v Zábřehu. 1950–1953 studoval obor filozofie a psychologie na FFUP, kde r. 1953 záskal titul PhDr. Od prosince 1952 začal pracovat v Laboratoři vyšší nervové činnosti LF UP, 1953–1959 vystudoval při zaměstnání LF UP. V dubnu 1954 získal titul kandidáta věd na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1966 přednášel na Lékařské a Pedagogické fakultě UP, 1968–1970 působil jako vědecký pracovník v Kabinetu lékařské psychologie při LFUP. Poté musel odejít z UP z polit. důvodů a působil v Hradci Králové na ˇustavu experimentální neurocgirurgie UK, kde pracoval až do r. 1999. Od r. 1990 člen katedry psychologie FFUP a plně rehabilitován. Doc. MUDr. PhDr. Věroslav Golda, CSc.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 325. ; Seznam přednášek na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 22. ;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2. (14). Ostrava 2001. S. 38–39.

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

V roce 1938 odešel studovat do Kroměříže na gymnázium. Školu v roce 1942 přerušil a dokončil ji až po válce v roce 1949. Poté působil jako učitel na národní škole v Majetíně. 1950–1952 vojenská základní služba, 1952–1954 v Pohořanech, 1954–1958 v Městě Libavá, 1958–1959 působil v obci Mrsklesy. Od 1.9.1959 až do 30.6.1987 učil na škole ve Štěpánově. Ve volném čase se zabýval myslivostí a to od r. 1952. V letech 1961–1975 se zajímal o sport a byl aktivním organizátorem. Aktivně se též podílel na činnosti ochotnického divadla. Od února 1990– až listopadu 1990 byl předsedou MNV ve Štěpánově.

Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska. Valašské Meziříčí 2000.

Rozená Krylová. Rodný dům ve Štěpánově čp. 332, nyní Horní ulice 101. Marie Gruzínová byla sekretářkou vladyky Gorazda v Praze. Při zatýkání pravoslavných kněží v roce 1942 byli zatčeni manželé Čiklovi a jejich byt byl uzamčen. Marie Gruzínová podle autora vnikla oknem do Čiklova bytu. Děti potom odvezla k příbuzným do Přerova. Vše se prozradilo. Marie Gruzínová byla v červenci 1942 zatčena, převezena do Mauthausenu, kde byla umučena dne 24. října 1942. Ve Štěpánově na pravoslavném chrámu sv. Prokopa Sázavského umístěna pamětní deska. Druhá deska je na štěpánovském hřbitově. Dodejme, že sestra Marie Gruzínová byla zasvěcena do mnohých prací vladyky Gorazda, které museli být zachovány v tajnosti před nacisty. Přepisovala např. v ladykovi Gorazdovi j eho oficiální i důvěrné dopisy do Jugoslávie i rukopis jeho knihy, ve které podrobil kritice jak nacistické řádění v Protektorátu, tak samu zvrácenou totalitní ideologii. Nic neprozradila.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69. Velký čin malé církve. Praha 1948.;

PSEUDONYM jména Zdeněk GÁBA

Ředitel státního čsl. reálného gymnázia v Olomouci od 1.9.1934.Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži 1904, studoval FFUK v Praze.Již 16.9.1909 se stal suplujícím profesorem státní čes. reálky v Olomouci.Od 2.7.1914 až 1.11.1918 ve válce.Své pedagogických začátky vylíčil ve Výroční zprávě Polívkova ústavu v roce 1927.1919–1920 působil na dívčím gymníziu v Olomouci, 1920–1921 na učitelském ústavu v Olomouci, pak opět na reálce jako definitivní profesor až do 29.1.1926, kde odešel na českou reálku do Šumperka jako ředitel.Tam působil do 30.8.1934 a k 1.9.1934 nas­tupoval v Olomuoci jako ředitel státního čsl. RG.Autor pedagogických spisů.Publikoval také v několika denících a týdenících.V roce 1923 byl olomouckým zpravodajem Lidových novin.Od roku 1920 jednatelem Matice školské, činný též ve VSMO.V roce 1922 činný v Družstvu českého divadla, kde byl od roku 1923 I.místop­ředsedou.V Šum­perku předsedou místního odboru Národní jednoty.Od září 1935 jednatelem Ústředního výboru Národní jednoty, pak členem Národní rady v Praze i její odbočky v Brně.

Fischer, R.: Olomoucký památník…? Olomouc 1938. Kdy zemřeli ? 1938–1956.Praha, NK 1957.S.18.;

Učitel a partyzánský velitel. Dětsví a mládí prožil v rodišti, kde jeho otec byl obuvníkem. Studoval gymnázium v Zábřeze, kde r. 1931 maturoval. Pak se přihlásil na právnickou fakultu UK v Praze, po roce však přešel na FFUK, ale i tu brzy opustil a vrátil se na Moravu. nakonec se definitivně rozhodl pro pedagogickou dráhu a odešel na tzv. pedagogickou akademii do Brna, kde po absolvování 2 semestrů složil v r. 1935 zkoušku učitelské dospělosti. Ještě v témže roce navštívil vojenskou službu, nejprve poddůstojnickou školu v Olomouci a potom v Šumperku. Před odchodem do civilu byl jmenován podporučíkem čs.armády. Pedagogickou dráhu zahájil v r. 1937 jako výpomocný učitel na obecné škole v Postřelmůvku u Zábřeha. Po roce byl přeložen do Písařova. Po okupaci se zapojil do národně osvobozeneckého hnutí. na jaře 1944 se skrýval v lesích a působil pak jako velitel až do 23.9.1944, kdy hrdinně padl v boji proti přesile vojáků SS u Drozdovské Pily. Následujícího dne byl tajně pochován na hřbitově v Jedlí.

Filip, Zdeněk: Jan Háječek.In: O pokrokových tradicích učitelstva na severní Moravě. Šumperk 1964.

Drozdovská Pila – místní část obce Drozdov.

Po absolvování Husovy čs. bohoslovecké fakulty v Praze byl farářem v Hosticích a Hanušovicích na Šumpersku. Od roku 1971 pracoval jako dělník v Prefě Postřelmov a potom na poště v Šumperku, podílel se v utajení na církevních aktivitách a publikoval pod pseudonymem v církevním tisku. V letech 1990–2006 pracoval v OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, byl členem Sněmu ČMKOS a zástupcem šéfredaktora odborového časopisu PTN Echo. Zároveň působil jako výpomocný duchovní v Olomoucké diecézi Církve čs. husitské.. V roce 2008 byl oceněn čestným uznáním za dlouholetou duchovní činnost ve Štítech, o rok později jmenován významnou osobností Rudy nad Moravou. Nyní je opět farářem v Hosticích a je členem církevního zastupitelstva. Podílel se na publikaci ČSSD Náboženství a sociální společenství, časopisecky publikoval řadu odborných prací,, časopisecky i knižně rovněž překlady poezie a prózy ze slovanských jazyků.

Mgr. Emil Jan Havlíček byl členem Obce překladatelů.

http://otavinka.blog.cz – 16.4.2011 Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi – Ju. Valašské Meziříčí 2010.

Hostice – (n. m.č. obce Ruda nad Moravou).

Maturoval na gymnáziu v Litovli roce 1922. Jako odborný učitel vyučoval v Mladči, Bohuslavicích, v roce 1926 a 1927 v Litovli, pak v Cholině, Přemyslovicích, Michálkovicích, Troubelicích a od roku1939 ve Štěpánově. Jako radioamatér se zapojil do protifašistického odboje. Se svým bratrem Vítem (narozen 1904 v Litovli) napsal hru „Pochopilas?" a samostatně „Přímou cestou". Roku 1941 byl jmenován správcem smíšené hlavní školy v Těšeticích, kam však již nenastoupil, byl zatčen 14. října 1941, zabavena mu krátkovlnná vysílačka, kterou měl řádně ohlášenou. Vězněn v Olomouci, v Brně a pak v Mauthausenu, kde vysílením zemřel 29. června 1942.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.24.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1962, S.76.; Šik Lubomír: Spisovatelé Litovelska. Disketa.

Absolv AMU v Praze 1978, obor herectví. Po roce 1990 vedl rozhlasové studio POHODA. Od 1.1.2000 je ředitelem Českého rozhlasu Olomouc a od roku 2013 ředitelem Moravského divadla Olomouc.

dokument. list/2000

Působil v lékárně v Tovačově 1902–1903 a pak od r. 1905; Ve Šternberku pobýval v r. 1904 a v r. 1905 se ženil (21.10.1905) v Olomouci. Zemský lékárník v Brně.R.1923 re­daktor čas.Bibliofil­.Publikoval v čas. Grafický obzor, Typografie aj.

Fukal, R.: Mojmír Helcelet osmdesátník.-VVM, 13, 1958, S.258–260, obr.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.76.; Masarykův slovník naučný.III.Praha 1927, S.123.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.36.;.

PhMr. Mojmír Helcelet

Roku 1929 absolvoval reálku v Šumperku a v roce 1934 Vojenskou akademii v Hranicích. Až do rozpuštění čs. armády (březen 1939) byl důstojníkem čs. armády (Bratislava), potom až do začátku prosince byl příslušníkem vojenské ilegální organizace v Praze. Od konce roku 1939 příslušník čs. zahraničního vojska ve Francii (od 12.4.1940; velitel dělostřelecké baterie), po vylodění v Anglii (7.7.1940), velitel protiletadlové baterie, po ukončení náletů na Anglii absolvoval „Polskou válečnou školu“ s paradesantním výcvikem (1942–43; Peebles ve Skotsku). Potom byl převelen do SSSR, dorazil tam 12. listopadu 1943. Od 9.1. do 30.4.1944 vedl výcvik 2. čs. sam. paradesantní brigády (Jefremovo), o počtu asi 2800 parašutistů. Od 10. června 1944 již jako náčelník štábu vedl další výcvik parabrigády u města Proskurov (viz jeho fotografie v knize „Vojenské dějiny Československa“, str. 373), se kterou (11.-19.9.1944) se účastnil těžkých bojů „u Dukly“, na polské straně (prostor mezi Krosnem a Sanokem). Potom od 20.9. do 6.10.1944 byl ve štábu čs. armádního sboru, v noci 6.10.1944 byl s generálem Viestem vysazen na letiště „Tri duby“ na pomoc SNP. Po vojenské porážce povstání a po ústupu do hor, byl 30.11.1944 u Horní Lehoty těžce zraněn. Potom až do osvobození (8.3.1945) byl ilegálně, pod cizím jménem léčen v nemocnici v Podbrezové. Za aktivní účast ve 2.světové válce byl vyznamenán:

Prezidentem E. Benešem (za uznání bojových zásluh, za osobní statečnost před nepřítelem, za uznání vynikajících vojenských činů mimo boj): „Československým válečným křížem 1939“ (třikrát; v období srpen 1945-leden 1946), medailí „Za chrabrost“ (dvakrát; v období srpen-září 1945) a medailí „Za zásluhy I. stupně“ (červenec 1945).
Předsednictvem Slovenské národní rady (za zásluhy o obnovení Československé republiky) „Řádem SNP I. třídy“(březen 1946).
Ministrem národní obrany ČSR těmito medailemi: Odznak za těžká zranění (dvakrát), Odznak československého partyzána, Pamětní medaile Velké Británie, Pamětní medaile Francie a Pamětní medaile SSSR.
Dále potom i těmito zahraničními vyznamenáními;
Britským „Válečným křížem s korunou I.třídy“, sovětskou medailí „Za Pobedu nad Germanijem“ a jugoslávským řádem „Partyzánská hvězda II.třídy“. Po válce absolvoval „Válečnou školu generálního štábu“ v Praze (1945–46), již ve funkci náčelníka štábu 1. čs. obrněné divize v Praze (1946–47), byl však „za hanobení SSSR“ zbaven této vysoké funkce (13.12.1947) v ČSLA. Po únoru 1948 byl degradován na velitele praporu v Karlových Varech, později v Bruntále, odkud 16.11.1948 emi­groval do SRN (ilegální překročení státní hranice v prostoru hory „Dyleň“). Dne 14.12.1949 odejel do Austrálie, kam dorazil 30.1.1950. Tam zpočátku pracoval jako dělník a potom jako úředník v Adelaide. Od dubna 1951 byl u firmy prodávající motorová vozidla v Sydney, od prosince 1951 do srpna 1952 byl zaměstnán jako účetní a pomocná administrativní síla na velikém statku (asi 2 miliony akrů půdy), v N.W. Queenslandu. 29.8.1952 odletěl do Honolulu (Havajské ostrovy), kde byl přijat jako „permanentní rezident“ Spojených států. Od 8.9.1952 až do konce roku 1979 byl zaměstnán jako instruktor (učitel) pro cizí jazyky ve „Vojenské jazykové akademii Pentagonu“ v USA (Army language School, California, Presidio of Monterey),

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.51–52.; Biografii zpracoval MVDr. Josef Hlásný, CSc. – http://www.bludov.cz/…-Hlasny.html http://www.bludov.cz/…/B-04-10.pdf

Po maturitě na litovelském gymnáziu v roce 1948 absolvoval přírodovědecké biennium na UP (učitelství přírodopisu a zeměpisu pro školy III. stupně) a poté studoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie, geologie a geografie. Rok před ukončením studia se dobrovolně přihlásil do učitelské služby na Ostravsko, kde byl nedostatek učitelů. Univerzitní studia ukončil v roce 1952. Krátce vyučoval na škole pro důstojnický dorost v Nové Jičíně, v letech 1954 až 1957 na gymnáziu ve Šternberku a poté na Střední pedagogické škole v Olomouci. Od roku 1959 až 1964 působil jako učitel, později odborný asistent biologie na Pedagogickém institutu, 1964–1971 zástupce vedoucího katedry přírodopisu a základů zemědělské výroby, od r.1977 jako vedoucí katedry biologie Pedagogické fakulty UP v Olomouci. V roce 1967 obhájil disertační práci z oboru mykologie a složil rigorózní zkoušky na Přírodovědecké fakultě UP a byl promován na doktora přírodních věd. Absolvoval externí aspiranturu v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích a v r.1976 tam obhájil kandidátskou práci opět z oboru mykologie. V roce 1983 byl jmenován docentem pro obor botanika a o rok později mu byl udělen titul Vzorný učitel. V roce 1997 byl jmenován univerzitním profesorem. Kromě pedagogické a vědecké činnosti věnoval svůj čas aktivní práci ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kde je od roku 1971 předsedou biologické sekce. Téměř již čtyřicet let stojí v čele Mykologické poradny v Olomouci. Je čestným členem České vědecké společnosti pro mykologii. Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého obdržel zlatou medaili. V roce 2007 mu byla udělena Cena města Šternberka. V tomto městě bydlí od roku 1959.

Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc:VSMO,2005­. S.43–44. V měsíci březnu blahopřejeme…Kdy,kde,co v Olomouci. Březen 2014. S.3.

Prof. RNDr. Bronislav Hlůza, CSc.

. Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol studovala v Jihlavě. Později při učitelském povolání absolvovala Pedagogickou fakultu olomoucké univerzity, obor čeština, dějepis a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v letech 1955–57 na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku, v letech 1957–1959 na dvoutřídních národních školách v Dalově a Žerotíně, od r. 1959 do r. 1992 na 2. stupni ZŠ Dr. Hrubého ve Šternberku. Dlouhodobě publikuje v regionálním tisku, její zajímavé články můžeme číst většinou ve Šternberských listech. Její zásluhou byla vydána část pozůstalosti vlastivědného badatele, astronoma a politického vězně Karla Morava (1906–1993), Staré šternberské obrázky a povídky Bloudění Marty vojandy a Zlý sen. V roce 2002 obdržela Cenu města Šternberka za přínos regionální historii. Zpracovala literární pozůstalost stíhacího letce Ladislava Valouška, plukovníka letectva v. v. (1918–1996), a vydala knížku jeho leteckých povídek Návraty stíhačů (2002), dva letecké deníky (Cestou nadějí a zklamání – 2003, Cestou zpátky – 2003), doplněné autorskou monografickou prózou Životní křižovatky stíhacího letce Ladislava Valouška (2006). Věnovala pozornost vývoji českého školství ve Šternberku, názvosloví šternberských ulic, historii české knihovny a významným osobnostem Šternberska.

Osobní sdělení Ševčíková, Hana: Výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2015, č.12, S.4.

Mgr. Vlasta Hlůzová

Studoval PdFUP Olomouc (prof.J.Jalůvka, D.Janoušek).SV Šumperk 1977, Olomouc 1979.Monotématická tvorba krajinářství.A­teliér: Gorazdovo nám.13, Olomouc

Katalog 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1980.;.

Rodným jménem Kuklová. Provdaná poprve – Vejsadová, podruhé Holečková Jako malá vyrůstala v rodišti. Když začala válka, přestěhovala se do Kyšperka (nyní Letohrad).Po válce se přestěhovala s rodiči do Šumperka, kde začala studovat Obchodní akademii, ale nedokončila jí, neb se provdala a narodil se jí syn Richard. Po třech letech se rozvedla. Aby uživila svého syna, začala roku 1955 bez hereckého vzdělání, působit jako herečka v Severomoravském divadle v Šumperku. Zde se seznámila se svým druhým manželem Jiřím Holečkem, který nastoupil jako herec do divadla. Oba pak odešli do nového divadla v Chebu. To už měla druhého syna Jirku. Od roku 1961 byla na dvacet let členkou a oporou Krajského oblastního divadla Cheb Po roce 1968 byl její manžel Jiří Holeček, který pracoval v divadle jako režisér a dramaturg z politických důvodů propuštěn. Na konci kariéry působila v plzeňském Divadle J. K. Tyla (1981–89). Zde jí zachytil v tv. záznam inscenace Ivanov (1984), byla ale hlavně výraznou herečkou velkých shakespearovských postav. Její zkušenosti před film. kamerou spočívají pouze ve třech epizodních roličkách, a to v komedicích V. Čecha Štika v rybníce (1951) a J. Macha Florenc 13,30 (1957) a po delší odmlce zatím naposled jako sousedku v Schulhoffově kriminálce Po stopách krve (1969).
Nyní žije v Chebu.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DŮ 1959, S. 256. http://www.osobnosti.cz/…oleckova.php http://libri.cz/…m/heslo/1422

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Otec byl zednický polír a matka v domácnosti. V r. 1930 se rodiče přestěhovali do Vážan u Kroměříže (n.m.č.města), kde se v r. *1931 narodila sestra. V září 1935 zemřel otec po smrtelném úrazu na stavbě ve Zlíně. Tomáš navštěvoval obecnou školu ve Vážanech, od r. 1941 měšťanskou školu a reálné gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v r. 1949. Poté studoval pedagogickou fakultu UP v Olomouci, původně učitelství pro 1.stupeň základních škol, v následujícím roce přestoupil na tříletý studijní obor učitelství pro 6. až 9. ročník. Od listopadu 1952 – říjen 1954 absolvoval vojenskou základní službu v Prostějově a v Košicích na Slovensku. V období 1954–1955 učil na Obchodní akademii v Olomouci, a v letech 1955–1957 na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Od září 1957 do srpna 1961 ředitelem Domova mládeže v Prostějově. Od září 1961 ved.vycho­vatelem v učňovském domově Olomouci, Štursova ul. Pak dvacet let (1962–1982) učitelem a zást.ředitele na SOU v Olomouci. Mezitím v letech 1960–1963 dálkově studoval pro 6. – 9 roč. komb. biologie – chemie – práce na školním pozemku. V r. 1981 absolvoval doplňující závěrečnou zkoušku na přírodovědecké fakultě UP :obor biologie – chemie a v r. 1982 rigorózní zkoušku z biologie a didaktiky na pedagogické fakultě UP. Od 1.10. 1983 do konce června 2002 působil PaedDr. Homola jako odborný asistent na katedře biologie na pedag.fak.UP. Má dva syny, oba absolventi Přírodovědecké fakulty UP. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku, autor vysokoškolských miniskript. V 1987–1990 předseda VSMO, člen botanické společnosti AV a 2 roky předseda Městské organizace Čs.svazu ochránců přírody v Olomouci (1985–1988). Člen České botaniscé společnosti od r. 1979. Zájmová činnost: filatelie, kaktusářství.V pos­ledních letech zpracovával ze sbírky VSMO činnost význačného olomouckého botanika jm. Heinrich Laus (1872–1941).

Homola, Tomáš: Zámecké parky a zahrady v olomouckém okrese. Středisko. Sborník VSMO 1987–1988, č.11. S. 109–121.; Houfek,J.: PaedDr Tomáš Homola.Preslia, 62, 1990,č4. S 381.;

PaedDr., Mgr. Tomáš Homola

Narozen na Kroměřížsku.

Studoval gymnázium v Písku v letech 1934–1941. Poté odešel studovat do Prahy na Lékařskou fakultu v Praze. Vojenský lékař, Voj. katedra UP.

dokument. list/97

Autodidakt. Od ranného dětství žil v Prostějově až do r. 1981. Pak se odstěhoval do Olomouce. Vyučil se zámečníkem a stal se technikem v Agrostroji Prostějov. Později přešel do Sigmy Lutín, kde pracoval do roku 1993 jako projektant. Od mládí kreslí tuší (perokresbu) a dokumentuje staré zákoutí Prostějova. Spolu s Muzeem Prostějovska vydal tři soubory kreseb " Zmizelý prostějov", které vznikaly do roku 1985. V Olomouci nakreslil soubor tamních kašen a kostelů. Pravideůně vystavoval na výstavách prostějovských výtvarníků. Naposledy své kresby vystavoval v r. 2005 v Muzeu Prostějovska. Vystavoval i na Bienále kresby a grafiky v Liberci a později v Mostě. Současně s kresbou se zabývá řezbářstvím. Trvale žije ve Šternberku.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 47.;

Studoval reálné gymnázium v Brně-Židenicích, kde založil dramatický kroužek a r. 1951 maturoval.Na JAMU přijat nebyl a tak studoval techniku, ale po dvou semestrech odešel pracovat do dopravy Státního divadla v Brně jako nosič dekorací, později pomocník osvětlovače. Dva roky se soukromě učil herectví a režii u prof. Rudolfa Waltra. Na jeho doporučení byl přijat do loutkového divadla Radost a v sezóně 1953–1954 se uplatnil jako loutkoherec a jako návrhář dekorací. V letech 1954–1958 studoval DAMU v Praze. Od 2. ročníku pracoval jako externí a po 2 letech jako řádný asistent režie v ND Praha, kde setrval až do r. 1960. S ND se účastnil i zájezdu do Jugoslávie, záhy spolupracoval i s ČT a Čs.rozhlasem. Na DAMU absolvoval r. 1958. V roce 1961 odešel do Severomoravského divadla do Šumperka, v němž působil jednu sezónu jako samostatný režisér. Pak 4 roky působil v Liberci, poté krátce v Ostravě, později v Pardubicích odkud v r. 1969 odešel. Hostoval v Brně. Od r. 1972 se stal režisérem české scény Těšínského divadla. Na Lidové škole umění v Třinci učil ve studiu pro mladé herce. Poskytoval pomoc i ochotnickým souborům, přednášel na několika ročnících Jiráskova Hronova, pohostinsky režíroval i v Bialsku-Bialej (Polsko), několikrát navštívil i Šumperk, Zlín. V letech 1977–1981 režisérem zpěvohry Státního divadla v Brně.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 118–122.;

Narozen v obci Drahlov (n.m.č. obce Charváty). Absolvoval Státní konzervatoř v Brně. Od roku 1976 učitel na basklarinet na ZUŠ ve Šternberku do roku 1991, pak učitelem ZUŠ Žerotín (klarinet, saxofon, zobcová flétna), Big Band ZUŠ Žerotín Olomouc orchestr, 1995– saxofonový kvartet. 1974–85 působil v MFO. Festivaly: Litvínov, Lanškroun, Mezinár. festival dechových nástrojů v Německu.

dokument. list 2001

Výškař. Začínal r. 1972 v Šumperku, od r. 1977 závodil při VŠ Praha až 1986. Účast na ME 1978 /8. /;Od r. 1988 při VŠ Praha.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.181./foto/;.