Osobnosti Moravy.eu

Syn Josefa Blažka. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1912–19. Spolupracoval s J. Kvapilem. Skládal skladby klavírní, komorní, orchestrální, písně, sbory, smíšené a kantáty. Získal 1. cenu v soutěži arcibiskupské konsistoře v Olomouci v r. 1939, 1942.

Blažek, Vilém: Čemu jsem se naučil ve svých skladbách.In: Opus musicum, 5, 1973, č.10, S.305–307.;Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.106–107.;Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.58.;.

Dětství prožil v Bystřici, studoval SZTŠ-veterinářskou v Kroměříži, kde absolvoval r. 1967. Po vojně studoval FFMU v Brně obor čeština, dějepis-dipl. práce Science fiction v soudobé české literatuře. Od 1974 pracuje v nakladatelství Blok Brno. Verše, povídky a překlady z ruštiny publikoval časopisecky (Universitas, Rovnost, Literární měsíčník, Brněnský večerník).

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.30.;.

Po maturitě na Gymnáziu v Ostrově nad Ohří studoval (1976–81) na FF UK filozofii a historii. V l. 1982–91 učil na SOU ve Zlíně dějepis a občanskou nauku. R. 1985 složil rigorózní zkoušku (PhDr.), v l. 1985–86 absolvoval pedagogické minimum na univerzitě v Brně. Od r. 1991 působí na katedře filozofie FF UP v Olomouci. Externě přednáší filozofii na Fakultě ekonomie a managementu VUT Brno se sídlem ve Zlíně. R. 1992 obhájil na FF MU kandidátskou práci Jan Patočka a nové problémy fenomenologie. V r. 1994 byl na studijním pobytu na Institutu věd o člověku ve Vídni. Je členem ediční řady Orbis phaenomenologicus při Alber Verlag ve Freiburgu i. Br.

Hlavní okruh B. zájmů tvoří kritická interpretace Husserlovy fenomenologie a jejího dalšího vývoje zejména u Heideggera, Finka a Patočky. Pokouší se o konfrontaci fenomenologie s tradiční novověkou filozofií (zvl. s Kantem) i s klasickou metafyzikou. Domnívá se, že by specifické pojetí bytí v pohusserlovské fenomenologii mohlo ve smyslu Patočkova „negativního platonismu“ přinést důležité podněty k překonání substanční metafyziky a šíře i k diskusi o soudobém postavení ontologie a o přínosu a mezích novověkého racionalismu v rámci moderny. Kromě toho se pokouší o pohled na fenomenologii v celku (Fenomenologie a existencialismus, 1994), popřípadě o celkový výklad filozofického vývoje jejích představitelů (monografie o Husserlovi a Patočkovi, studie o Finkovi).

Bibliografie: Základní problémy filosofie, 1994; Fenomenologie a existencialismus, 1994; Filosofie (základní problémy), 1994, 2. vyd. 1996; Jan Patočka a ohlas fenomenologie v české filosofii, 1995; Husserl, 1996. Sborníky: Fenomenologie a otázka po bytí, Konec ontologie? ed. I. Holzbachová, J. Krob, J. Šmajs, 1993; Filosofický slovník (hesla zejména z fenomenologie, existencialismu a novověké filozofie), 1995; Kritik der pluralen Vernunft. Phänomenologie versus Postmoderne, Facetten der Wahrheit. Festschrift für Meinolf Wewel, ed. E. G. Valdés, R. Zimmerling, München 1995; Intentionalität in der asubjektiven Phänomenologie, Intentionalität – Werte – Kunst (Husserl – Ingarden – Patočka), ed. J. Bloss, W. Stróżewski, J. Zumr, 1995; Jan Patočka a ohlas fenomenologie, ČF ve 20. století, 1995. Čas. přísp.: Czasowo\‚s\‘c egzystencji ludzkiej i życia w prawdzie (Patočka jako krytyk Husserlowskiego pojęcia czasu), Folia philosophica 10/1, Katovice 1992; Paradox Husserlovy epoché, AUPO 1993; Konec ontologie? FČ 1994; K problému nespekulativní metafyziky, Reflexe 1995; Husserl a kartezianismus, Acta Oeconomica pragensia 5, 1996; K pojetí světa u Eugena Finka, FČ 1996.

http://www.phil.muni.cz/…/blecha.html

V rodišti vystudoval reálku poté v roce 1878 absolvoval Vysokou školu technickou v Cáchách a Báňskou akademii v Berlíně. Vyhledávaný expert na hutní průmysl. V Čechách se objevuje roku 1885 jako vedoucí výstavby vysokých pecí a hutí ve Štěpánově u Olomouce. Působil také v Polsku a Rusku, kde generálním ředitelem hutí Doněck-Jurjevska v Rusku. V roce 1904 se vrátil do Německa.

Biografický slovník Slezska a severní Moeavy. Seš.9. Ostrava 1997.S.19–20.

V roce 1960 absolvovala Lékařskou fakultu v Brně, působila do r. 1965 v nemocnici v Jihlavě, 1965–69 v Praze , Bulovka, do r. 1981 odb. asist. katedry oftalmologie inst. pro další vzdělávání lékařů, od r. 1981 vedoucí katedry a přednosta oční kliniky ILF v Praze na Bulovce, vedoucí redaktorka časopisu Česká a slovenská oftalmologie. Členka: výboru Čes. oftal. spol., :Evropské glaukomové spol. a European Community Univ. Prof. of Ophthalmology, :prezidia České lékař. spol. JEP. Manžel prof. JUDr. Jiří Boguszak, DrSc., vysokoškol. profesor.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.15.;.

Vystudoval lesní roh na brněnské konzervatoři a dirigování u prof. J.Pinkase na JAMU v Brně. Nadaný student, dirigent a sbormistr Státního divadla v Brně. Po absolvování nastoupil 15.7.1964 angažmá jako repetitor opery Slezského divadla v Opavě. Již 1.1.1965 získal dirigentskou smlouvu.Od 1.8.1987 přešel do Olomouce. Do Opavy se vrátil počátkem sezóny 1990–1991 jako šéf opery. Jako dirigent působil až do 1994, kdy se vrátil do Olomouce. V sezóně 1995–1996 šéfoval už jen jediný rok opeře Divadla J.K.Tyla v Plzni. Často nahrával v opavském a olomouckém rozhlase. Celoživotní defekt pohybového ústrojí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.20.

Manžel Heleny Dittrichové, grafička, malířka a spisovatelka, s níž cestoval po Evropě, Americe,…

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 1.díl A-G, Praha 1985;

Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích.

Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ;

Od r.1927 angažován v Olomouci, kde v sezóně 1930–1931 seznámil se s E. F.Burianem. Koncem této sezony odešel s dosavadním ředitelem A.Drašarem do SND Bratislava, 1932–33 hrál v Osvobozeném divadle a od r.1946 v ND, V roce1959 odešel do pense. Zasl. um.1958.;

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.79.; Ročenka klubu solistů Čes.divadla v Olomouci.Olomouc 1929. ; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.37–38.;.

Studoval v Olomouci, r. 1894 vysvěcen. Brzy nato se stal profesorem na kadetní škole v Král. Poli – vyučoval češtinu, literaturu a vlastivědu. Povolán do Prahy jako generální superior armády a r. 1924 se stal prvním biskupem čsl. armády. Pohřben v rodném Jesenci.

Pinkava, J.: Voják, biskup a vlastivědec.=Mo­ravskoslezská orlice 1990, č.9, S.13.;.

Zabývá se zejména tvorbou interiérů a desingem nábytku ve vlastním ateliéru STUDIO „i“, člen Obce architektů, člen AIT. Publikační činnost v Technickém magazínu 1985, Rozhledy 1988, Desing 1989 ad.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.27.;.

Vyrůstal v Brně, kde se oženil s Boženou roz. Tesařovou a r. 1948 se odstěhoval do Úvalna u Krnova. V r. 1958 se odstěhoval do Ostravy, kde působil jako redaktor Československého rozhlasu až do r. 1970, kdy byl z politických důvodů vyloučen ze Svazu novinářů a z KSČ. Po r. 1990 byl rehabilitován.

Běhal, R. : Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Čekoslovenského rozhlasu. Praha 1992. ; Boreček, Petr – Dodatky k záznamu.

Studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, obor grafika u prof. Chatrného. Poté se vrátil do rodiště, kde byl výtvarníkem, rytcem v kameni, malířem písma. Pracoval také v provozu ocelových staveb, kde byl dělníkem a poté působil v propagaci RD Jeseník. Po revoluci pracoval v kotelně. Ve volném čase tvořil sochy, plastiky aj. Na podzim roku 2011 mu vyšla monografie s názvem „ Ohně v řece“ , kde najdeme dojmy, reflexe, sny, vzpomínky a vyznání. Jeho básně i výtvarná vyznání k domovu, řece, rodnému kraji jsou úžasná. Začátkem letošního srpna byla slavnostně odhalena jeho busta zakladatele lázní Vincenze Priessnitze v lázeňském domě. Dne 2.5.2017 se uskutečnila v Divadle P. Bezruče v Jeseníku vernisáž jeho výstavy, kde úvodní slovo měla Mgr. Alena Trunečková. Text úvodního slova v Poznámce.

Boreček, Roman: Ohně v řece. Zlaté Hory, RULA 2011. 318 s. http://otavinka.blog.cz/…oman-borecek Fotografie z vernisáže: na Google viz email dne 3.5.2017 od Alenky Trunečkové

Úvodní slovo k vernisáži Romana Borečka Divadlo Petra Bezruče Jeseník 2.5. 2017, 17 hodin

Je jedinečné být a kráčet světem je jedinečné vnímat krásné je jedinečné umět toužit je jedinečné poznávat je jedinečné milovat

.....jsou verše jesenického rodáka Romana Borečka, člověka vpravdě renesančního, s obdivuhodně mnohostrannými zájmy, kde nad jiné vyniká jeho vztah k umění, přírodě, domovu, rodině. Široce známý výtvarník, malíř a sochař, fotograf, básník, milovník vážné hudby a historie vystudoval SPUŠ v Brně obor grafika u profesora Chatrného. Svá díla prezentoval několikrát na autorských výstavách v Jeseníku, Šumperku, Olomouci, Brně, Praze i polské Nyse. Od roku 1982 do roku 1987 jste mohli jeho díla zhlédnout na Salónu mladých výtvarníkův Praze, účastnil se mezinárodních výstav sochařství v Hlinsku, San Gustinu v Itálii nebo sochařského sympozia ve dřevě v Mexiku. Výraznou stopu zanechává v našem kraji. Procházíte -li městem, upoutá vás jeho „Rodná země“ – dar městu Jeseník nebo památník „Obětem komunismu“. Halu hlavní budovy Priessnitzových lázní zdobí busta jejího zakladatele V.Priessnitze. Aktuálním dílem je návrh sochy „Svatého Josefa s Ježíšem“ pro Českou Ves. Nesmíme zapomenout na bustu malíře, profesora Jana Orlíka, se kterým si byli osobnostně i profesně blízcí. V Borečkově výtvarné tvorbě nalezneme řadu osobností hudebního světa : pěvců Leo Slezáka, rodáka ze Šumperku, Marie Jeritzy, dirigenta Břetislava Bakaly, Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera, Leoše Janáčka, Rafaela Kubelíka nebo zakladatele Mezinárodní klavírní soutěže v Jeseníku , hudebního skladatele a vynikajícího pianisty, profesora Vlastimila Lejska, kde neoddělitelnou součástí této soutěže je i bronzová busta Franze Schuberta. Dalšími tematickými okruhy jsou sochařské práce věnované uměleckým velikánům a vzorům – Pieteru Brueghelovi, Rembrantovi, Michelangelovi.To, co Romana Borečka utváří, je „Krajina domova“. Na jedné straně rodný kraj, do kterého se dívá s nadšením, krajina, kterou zná od narození a je jí stále plný .Představuje pro něj harmonii a řád. Na druhé straně jeho nejbližší – rodiče, manželka Hana a dcera Eva – to jsou životní jistoty, bezpečné zázemí a láska. U vystavených obrazů a plastik můžeme dobře sledovat, jak se v průběhu geneze vyvíjel a proměňoval jeho výtvarný projev. Zatímco Borečkovy obrazy a pastely vznikaly převážně ze šťastných chvil básnivé imaginace a jejich základem bylo okouzlení přírodou, jeho sochy jsou syntézou zažitých zkušeností a zrodu díla předcházel složitý proces a dlouhá příprava. Impulsem bývá emotivní zážitek související s jeho myšlenkovým nazíráním a chápáním světa a předchází mu hluboké seznámení s vnitřním světem modelu. Jeho sochy- podobizny nemají pro R.Borečka funkci zobrazivou, napodobivou, ale jak sám říká : … chce do nich promítnout svoje poznání o člověku, jeho životní energii, prostě to, co zůstává jako nesmazatelná stopa v čase a prostoru a co svojí pravdivostí obstojí před věčností." V umění jde vždycky o osobní transformaci skutečnosti – je to hledání, objevování a sdělování pravdy vlastní duší, vlastníma očima. Borečkovo umění se vyznačuje vším, co má nadčasovou platnost – je citlivé, kultivované, originální a kvalitní a má nezaměnitelné kouzlo. Kořeny tkví v intenzívně prožívaném uměleckém osudu, ve schopnosti prožitky a city života sdělit, myšlenkově precizovat a svět vůkol inspirovat.Tento bytostný romantik a věčný poutník si jistě zaslouží, aby jeho dílo bylo v našem městě zachováno a bylo poselstvím pro budoucí příští.

Projektant a stavitel. Jeho tvorba zaměřena na projekce občanských a průmyslových staveb.Realizace 22 staveb.V letech 1975 – 1978 stavěl v Kroměříži, rehabilitační středisko v.d., 1983 –1985 středisko výrobních družstev Šumperk.Externí pedagog na katedře vývoje architektury FA VUT Brno 1971 – 1979.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.28.;.

'

V roce 1942 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Působí v Brně na Masarykově univerzitě. Autor publikací z farmakologie.

V sýpkách ducha. Olomouc 1992.

Doc. PhMr., CSc.

Redaktor olomouc. Pozora a šéfredaktor Mor. večerníku v Olomouci a Národních novin v Brně. Ved. redakce brněnské filiálky Národních listů.

Z díla: Červení mravenci.1924­.Kulatá velmoc.;Veselé sportovní vzpomínky a vážné připomínky.P., 1944.; Biografie: Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1934, S.102.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1962, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.559.;.

Absolvoval Pedagogickou hudební školy v Olomouci 1952 –1956. Působí v Bratislavě, člen TOČR.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990, S.57.;.

Absolvent pražské konzervatoře. Stal se prvním ředitelem hudební školy v Litovli otevřené 1. 8. 1900. Měl stálý kontakt s pražskou hudební společností, což se záhy projevilo i uváděním jeho děl v Praze. V roce 1902 složil symfonii Hrad Bouzov a dílo věnoval velmistru řádu arcivévodovi Evženovi (Provedeno v Olomouci r. 1903). Dne 2. 11. 1909 odešel z Litovle do Plzně, kde se stal majitelem hudební školy. Působil zde do roku 1915.

Stárek, Zd.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982, S.50.;. Šik, L.: Litovelské osobnosti. 2009. (CD-R).; ČSHS.I. Praha 1963. S.126.

Narozen v učitelské rodině, kde otec spisovatel a hudební skladatel. Vystudoval reálku v Olomouci, kde maturoval r. 1911, vliv Karla Wellnera. Poté pokračoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění. V době 1. svět. války byl poslán na haličskou frontu. 1917 se dostal do čs. legií v Rusku. Za své zásluhy v legiích byl vyznamenán. Po válce zůstal jako důstojník z povolání a sloužil v Berouně, Českých Budějovicích a Praze. Celý svůj život maloval, většinou portréty. Portrétoval např. generála A. Eliáše, prezidenta T.G. Masaryka a Eduarda Beneše. Některé tyto práce jsou ve sbírkách Vojenského historického muzea v Praze na Žižkově.

Filip, Z.: R.B. – voják a malíř. In: Severní Morava 83.Šumperk 2002. S. 23–28. BSSSM, seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 34–36.

Mezzosopranistka. Studovala na JAMU u B. Soběského, kde absolvovala v r. 1958. Účinkovala v Košicích a v Olomouci (kde v Divadle Oldřich Stibora 1967–1974), často hostovala v Komické opeře v Berlíně. Působila pedagogicky na JAMU od r. 1978. Hlavní role: Panna Róza (Tajemství), Isabella (Nevěsta messinská), Amneris (Aida), Carmen, Olga (Evžen Oněgin).

ČBS.Praha 1992.S.294.;.

Dětství prožil v Brně, v Holešově navštěvoval reálné gymnázium a roku 1940 absolvoval Obchodní akademii v Ostravě a studoval hru na klavír u L.Tučkové, E.Mikelky a skladbu u F.M.Hradila­.V r.1939 vstou­pil k ostravskému divadlu.Od r.1945 dirigent ostravské operety. Šéfdirigent operetního orchestru SD Ostrava. Autor operetky Ztřeštěné námluvy na slova Jaroslava Seiferta. Skladatelské dílo zaměřil na obor operetky a na scénickou hudbu. V roce 2000 dostal Cenu Oldřicha Nového za celoživotní přínos operetě.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.131.;. Hanácký a středomoravský den, 11, č. 115. S.12 (18.5.2000). BSSSM, seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 46–47.

Kněz , vlastenec, obhájce věcí náboženských, národních a obecních. Narozen v Ratajích (na Kroměřížsku). Po studiích na gymnáziu v Kroměříži studoval filosofii ve Vídni a bohoslovectví v Olomouci. V letech 1839–40 byl knihovníkem Slovanské knihovny bohoslovecké a od roku 1859 profesorem náboženství na gymnáziu v Uherské Skalici. Psal básně i články do Časopisu katolického duchovenstva a byl přítelem K. Havlíčka – Borovského, který jej navštívil v Nákle v roce 1848. V místní kronice se uvádí, že se scházeli někteří sousedé z Nákla a okolí na faře u kaplana Ondřeje Brázdila, který jim půjčoval ke čtení české knihy. Působil v Předmostí u Přerova (nyní Přerov). R. 1865 odešel do Bílavska, kde byl administrátorem. Působil též v Hradčovicích a ve Veselí nad Moravou, kde složil místní kaplan O. Brázdil píseň „Narodilo se děťátko“. V době působnosti byl velmi populární, lidé za jeho éry zde chodili do kostela i dvakrát denně. Napsal Hlas z Moravy o pravopisu všeslovanské řeči a Tři písně pastýřské.

Fišer, Zdeněk: Ondřej Brázdil. Kroměříž, Muzeum Kroměřížska. 1996.; Fabián, Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.45.; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice,vl.n. 1940. S. 175–178. Březina, V.: Památce ratajského rodáka. Hanácké noviny, 10.5.1997. S.8­. Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S. 13–15.

V roce 1911 promoval na české univerzitě v Praze. Od r. 1912 pravidelně publikoval v Časopise českých lékařů. Pedagogicky působil od r. 1920 v Bratislavě, kde profesorem univerzity. Dr.h.c. 1965 na UK Praha.Jeden ze zakladatelů pediatrie na Slovensku.Od 1919 – 1935 působil na Slovensku, poté v Praze.Autor knih např. Dítě kojenec(1917), Nemoci novorozenců (1919) ad.

ČBS.Praha 1992.S.66.;. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 25.

V r.1953 absolvoval konzervatoř v Praze, hra na klavír, 1958 dirigent AMU, 1959–1962 dirigent SLUK na Slovensku, od r. 1962 sbormistr operety Divadla J.K.Tyla v Plzni.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.54.;.

Dlouholetý vedoucí celouniverzitní katedry jazyků brněnské univerzity.

V roce 1991 zemřeli. Brno 1992.