Osobnosti Moravy.eu

Spolupracoval s olomouckým botanikem prof.Fr.Polívkou. Působil jako farář v Horní Lhotě .Uveřejnil básně v časopise Muzeum;Obzor;Vlast.

Český slovník bohovědný.III.Praha 1926, S.311.;

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici r. 1934. Poté vystudoval teologii v Olomouci a r. 1939 byl vysvěcen. Jeho prvním místem byl Kostelec u Holešova, kde byl kaplanem. Po roce byl jmenován prefektem na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Současně studoval filozofickou fakultu v Praze a po státních zkouškách se vrátil do Kroměříže, kde se stal profesorem na gymnáziu.

Krulichová, M.: O Autorovi. In: Slovo na dobrou noc. Chvojkovo nakl. 1997. Fabián, J.: – Ševčíková , H. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravy. 1. sv. A-Fi. Valašské Athény 2009. S.65. https://www.okobeskyd.cz/?…

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován 5.7.1918. V kostele u P.Marie v Kroměříži působil od r. 1945.Učitelem Jaroslava Pinkavy.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.S.83.;.

Narozen v Čechovicích (n. část města Prostějov).

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S.128. Vzpo­mínky Jindřicha Geprta (1915) z Loštic. Rkp.

Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen 5. 7. 1935. Poté působil v Lošticích. Od r. 1942 v Horní Lhotě. Psal různé články do Lidové demokracie a náboženského tisku.

Syn kapelníka Červenkovy kapely. Otec Jan Červinka 1858–1948. Jan ml. hrával na klarinet, pikolu, flétnu,, saxofon a křídlovku. také uměl hrát na harmoniku. Vyučoval mládež hře na hudební nástroje. V roce 1959 předal kapelu Františku Vyroubalovi.

Fialek, Petr: Loštice ve fotografii. Mohelnice 2007. S.32.

Maturoval na gymnáziu v Litovli, poté se přihlásil u biskupa Gorazda jako kandidát kněžství, po školení v církevním ústředí byl vysvěcen pro pravoslavnou obec v Přerově. V r. 1938 odejel do Prahy na pokyn biskupa Gorazda. Zapojil se do protifašistického odboje. Za Heydrichiády byl popraven. Měl dvě dcery Olgu a Taťánu.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotopor­tét).;.

Narozen v Moravské Húzové (n. místní část obce Štěpánov).

Starosta obce Moravské Huzové a dlouholetý obecní tajemník ve Štěpánově, kronikář, písmák, autor řady článků z dějin Štěpánova, lidový meteorolog.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69.

Studoval v Kroměříži, Mikulově a Olomouci, kde 1849 vysvěcen na kněze, poté kaplanem u sv.Mořice v Olomouci, 1851 v Bystřici p.H., 1856 farářem v Kojetíně, od 1881 kanovníkem v Olomouci.Ve své residenci dal k dispozici několik sálů pro sbírky VSMO.První předseda VSMO.Členem všech spolků českých.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.213–214.;Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.246.;Hanácké noviny, 23.1.1996, S.3., . V měsíci červnu připomínáme.In. Kdy-kde-co Olomouc, červen 2014. S.2.

V roce 1974 absolvoval FFUP v Olomouci. Od roku 1985 pracuje v Národní galerii Praha, od r. 1993 generální ředitel NG Praha. Od dubna 1998 vedoucí Arcidiecézního muzea umění v Olomouci.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.94.

V letech 1873–1880 studoval gymnázium v Příboře a v Kroměříži. Poté studoval teologii v Olomouci. Po vysvěcení 5.7.1884 byl kooperátorem v Janově u Jindřichova, v červenci 1887 určen prefektem chlapeckého semináře v Kroměříži a r. 1892 odešel do Olomouce jako sirituál kněžského semináře. Od r. 1901 po dobu 22 let byl superiorem semináře. V roce 1923 jmenován kanovníkem a 16.11.1928 pro­boštem u Sv. Mořice v Olomouci. Věnoval se charitě.

BSSSM. Ostrava 2000. č. 1 (13). S. 28–29.

Msgre Alois Demel.

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Byl synem vojína Jakuba Doubravského (změnu jména způsobil chybný zápis v matrice). Jeho otec byl brzy přeložen do Klatov a rodina Dobrovského se usadila v Horšovském Týně. V jeho rodině se mluvilo německy, česky se naučil až na gymnáziu v Havlíčkově Brodě (tehdy Německý Brod), kde studoval od roku 1763. V letech 1767–1769 studoval u jezuitů v Klatovech. Roku 1769 odešel Dobrovský studovat filosofii do Prahy. V roce 1772 se stal novicem jezuitského řádu a připravoval se na misionářskou cestu do Indie. Ta nebyla uskutečněna, protože roku 1773 byl zrušen celý jezuitský řád v českých zemích a Josef Dobrovský se rozhodl dokončit studium teologie v Praze. V roce 1787 jej v Hradci Králové biskup Jan Leopod Hay vysvětil na kněze.[1] V Praze zaměstnával i Františka Palackého, ten vypomáhal při tvorbě šlechtických rodokmenů. V letech 1776–1787 působil jako učitel filozofie a matematiky u hrabat Nosticů. V této době s nimi navštívil Rusko a Švédsko. Roku 1787 se stal prorektorem a v roce 1789 rektorem generálního semináře v Hradisku u Olomouce (n.m.č. města) . Po smrti císaře Josefa II. (1790), však došlo k zrušení seminářů a penzionovaný Dobrovský se vrátil do Prahy, kde dále žil jako uznávaný soukromý vědec ze státní penze a také finančně podporovaný hrabaty Nostici. Právě v této době napsal množství pro slavistiku, filologii i historiografii zásadních prací. Již v 80. letech se Dobrovský živě účastnil vědeckého života v Praze, působil v Soukromé společnosti nauk. V roce 1784 pomáhal zakládat Českou (resp. Královskou) společnost nauk a v roce 1818 Národní muzeum.Měl také vliv na mladou generaci osvícenců. Jeho žákem se stal František Palacký, ale např. filologii u něj studoval i Václav Hanka. V roce 1828 přijel do Brna studovat ve zdejších knihovnách. Onemocněl a během hospitalizace v klášteře Milosrdných bratří zde 6. ledna 1829 zemřel.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985. S.560–571.;Králík, O.: Josef Dobrovský v Olomouci.Sborník SLUKO/B-I/1951–1953. S.95–105.;Spáčil, Vladimír: Dobrovský a Dolany.ZVŮO 1962, č.104. S.22–23.;Hanácké noviny, 30.3.1996. S.10.;

Byl nejstarší z deseti dětí. V Brně studoval na nižším gymnáziu, kde na něj měl výrazný vliv prof. František Bartoš v letech 1888–1892 a poté na Prvním českém vyšším gymnáziu v Brně, kde maturoval v r. 1896. Poté studoval bohosloví v Brně a byl vysvěcen v r. 1900. kaplanem ve Hvězdlicích a farářem v Šardicích. Redaktorem studentského časopisu Záboj, kde publikoval své prvotiny. Debutoval v Novém Životě překlady esejí Arnolda Hella. Přátelil se s Dostálem-Lutinovem, Jakubem Demlem. Redigoval Obzor a Nový Obzor. Od r. 1923 působil v Křižanově u Brna. Od r. 1937 na odpočinku v Prostějově. Členem DLU v Olomouci od 1913, místopředsedou v letech 1928–35, 1936–37. ;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985. S. 572–573.; Poselství. Družina literární a umělecká. Olomouc 1938.

Rozená Hábová. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, kde absolvovala v roce 1960. Poté pracovala několik měsíců v Krajské knihovně ve Zlíně a v kulturním zařízení v Ostravě, kde také pedagogicky působila na Střední knihovnické škole. Od roku 1964 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. V roce 1990 zastávala funkci zástupkyně ředitele a zároveň vedla oddělení katalogizace. Od roku 1998 působí v knihovně olomouckého arcibiskupství. Po roce 1990 najdeme její odborné články především v časopisech Knihovní obzor a Z knihovnické praxe. Podílela se na zpracování bibliografických soupisů, které vydávala olomoucká vědecká knihovna a ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně zpracovala knihy: Bibliografie okresů Vsetín (1991), Olomouc (1996,1997), Jeseník (2002) a Šumperk (2002). V roce 2007 vyšla knižně také rozsáhlá personální bibliografie PhDr. Víta Dohnala, CSc. (1955–2006). PhDr. Emilie Dohnalová

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. Ševčíková, Hana :Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, květen. http://otavinka.blog.cz/…ie-dohnalova

Ordinován 5.7.1895. Od 1946 nadační koreferent arcibiskupské konzistoře v Olomouci.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949. Olomouc 1949.S.77.

Básník, lyrik katolické orientace, příbuzný s J. Zahradníčkem. Do r. 1937 působil v Protivanově jako kaplan. V 50. letech vězněn, 1967 rehabilitován. 1939–1940 redigoval čas. Akord, kam přispíval do r. 1948, dále do čas. Archa. Vrcholnou sbírkou : Lidský živote.

Lexikon české literatury.Praha 1985.S.574–575.; Polák, V.:Literární místopis okresu Blansko.Blansko 1985.S.150.;Brabec, J.: Slovník zakázaných autorů.Praha 1991.S.74.;Slovník spis.okr.Žďár nad Sázavou.Třebíč 1992­..

Velkobystřický kapelník a muzikant. Pocházel z muzikantské rodiny. V sedmi letech hrál na housle a od 12 let účinkoval s kapelou po hospodách. V roce 1931 se přestěhoval do Velké Bystřice, kde vyučoval. Kapelu zde založil asi v roce 1940. Kapely byla velice slavná a Fr. Doležel dbal na její umělcký růst. Okolo r. 1950 oslepl, ale přesto realizoval koncerty pro nevidomé a invalidy. V roce 1952 založil sexteto. Po jeho smrti 1968 se velkobystřická kapela rozpadla.

Nakládal, A.Kapelník František Doležel. In Velkobystřické noviny.č.6, 2001, S..4.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1968

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Studoval gymnázium a teologii v Olomouci, v letech 1868–1870 působil jako katecheta v Litovli. Autor učebnic bibl. učení.

Český slovník bohovědný.III., S.560.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., S34.;.

Chválkovice jsou součástí města Olomouc.

V roce 1931 maturoval na Státní reálce v Lipníku nad Bečvou. Malíř a učitel v Ústí u Hranic. Člen Jednoty učitelů – malířů v Praze. Od roku 1953 působil v rodišti, kde učil na ZŠ. Kronikář Velkého Újezda, sběratel lidových pověstí. V r. 1990 – 1993 vydal několik pověstí. Některé pověsti publikoval v regionálním tisku. Autorem knihy Velký Újezd a okolí. (1974).

Toman: NSČSVU, I.díl, Praha 1947, S.170.; -ld-: Úspěšní kronikáři, Stráž lidu, 1984, 15.11., S.4.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře, Olomouc 1993. S. 8–9.;

Narozena v Hejčíně u Olomouce. Dětství prožila v Litovli, kde byl její otec strojníkem. Navštěvovala zde obecnou i měš´tanskou školu, pak studovala učitelský ústav v Brně, kde v r. 1927 získala způsobilost pro školy mateřské. Pár měsíců působila v Litovli jako výpomocná pěstounka v mateřské škole od září 1927 pak na mateřské škole Ústřední Matice školské v Bílé Vodě, kde od r. 1931 jako definitivní pěstounka. Dále zde pracovala též v Národní jednotě, v obci, byla knihovnicí a podílela se na veřejné správě.
Věnovala se malířství, grafice. Používala grafickou techniku -perokresba, kresba tužkou, uhlem, linoryt, akvarel, olej. Bibliofilie vl. n.

Filip, Z.: Malířka a grafička Růžena S.Domesová. In: Severní Morava, sv.53.Šumperk 1987. S.58–60.;Toman, Prokop: Nový slovník čes.výtvar.uměl­ců.1.Praha 1947.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 199. S.33–35./fotografie-portrét, kresba/.. BSSSM, seš.4(16.) Ostrava 2003. S.28. Hlů­zová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 19.

Hejčín u Olomouce, nyní předměstí města.

Gymnázium studoval v Brně a teologii v Olomouci. Do Valašského Meziříčí přišel v roce 1873 jako katolický kněz. Vedle kněžských povinností učil náboženství na gymnáziu. Byl spoluzakladatelem Muzejní společnosti a budovatelem meziříčského muzea, jemuž stál v čele od roku 1897 do své smrti. Bohatá publikační a vydavatelská činnost. V roce 1878 napsal Paměti města Valašského Meziříčí a městečka Krásna. Jeho nejvýznamější prací, která vyšla v Brně roku 1914 je v edici Vlastivěda moravská titul: Valašskomeziříč­ský okres.

Janoušek, Jindřich: Galerie významných osobností Valašského Meziříčí jeho rodáků, obyvatel a studentů. Valašské Meziříčí 1998. S.12–13.

Knihovnice na pobočce v Neředíně a pak na různých pobočkách někdejší Okresní knihovny v Olomouci. Zemřela po těžké nemoci a měla pohřed dne 27.9.2012 ve 14:00 na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Osobně znám. Parte.

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala od 1.9. 1959 v knihovně v Šumperku jako metodička. A poté od 1. 9. 1972 v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později 1974 – 1983 na regionálním oddělení. Koncem roku se odstěhovala ze zdravotních důvodů dětí do Krkonošů. Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka, ale v letech 1984 – 1993 jako dobrovolná knihovnice v Harrachově. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovávala přes patnáct let jmenný a věcný rejstřík. Pro KČT vytvářela 1978–2021 turistické značky na Olomoucku. V KRNAP působila jako dobrovolný strážce.

Osobně znám. hš

Od roku 1891 spolupracovník A.C.Stojana.

Pinkava, Jaroslav : Jaroměřická zastavení, Jaroměřice 1992., S.46.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1893. Poté bohosloví, v r. 1897 vysvěcen. Do r. 1903 stud. filozofickou fakultu v Inšpruku (n. Innsbruck). V Kroměříži prefekt semináře od 1897 a prof. arcibiskupského G v Kroměříži. Od r. 1904 ředitel kůru u sv. Mořice v Kroměříži. Člen výboru Cyrilské jednoty v Praze a výboru Moravana. V rukopisech chrámové skladby.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.167.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.257.;Zmeš­kal, J.: Za prof.Dr.J.Dosou­dilem.In> X.výroční zpráva arcibiskup.G v Kroměříži za školní rok 1919–1920.Kroměříž 1920, S.3–6.;. Československý hudební slovník. I. Praha 1963. S.257.;