Osobnosti Moravy.eu

vyučoval v Kroměříži, sběratel etnografických materiálů z Horácka. Spolupráce s Čs. rozhlasem. Debut r. 1930. Poezie, povídky, romány, rozhlas. hry, pásma, scénáře, literární studie.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.II.Praha, Orbis 1946.S.633–634.;.

V r. 1981 absolvoval FFUP Olomouc, publikuje ve vědeckých sbornících FFUP, v ročenkách Okres. archivu v Olomouci a ve Zprávách KVMO Olomouc. Ved. odd. památek v Olomouci. Žije a pracuje v Olomouci. .

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;.

Narozen na Opavsku. Střední školu studoval v Kroměříži a teologickou fakultu v Olomouci, kde přijal svěcení 13.1.1828. Působil krátce na farách v Hlučíně a v Kravařích, nejprve jako kooperátor a později administrátor. Asi 1831 odešel, protože se stal dočasným ředitelem učitelského ústavu v polském Glogówku, v té době významném centru vzdělávání v opolském Slezsku. Pedagogická práce jej netěšila a tak byl záhy vratislavskou konzistoří jmenován farářem v Tvorkově (Polsko), kde dal opravit kostel, podnikal kroky k výstavbě nové školy. Postupující alkoholismus donutil jeho nadřízené odvolat jej koncem roku 1838 z tohoto místa. Byl pak kaplanem na různých farách v Horním Slezsku. Roku 1859 byl suspendován a dán pod dohled do Piekar (Polsko), kde žil jeden z představitelů protialkoholního hnutí P.Jan Nepomuk Ficek. Zde překládal do polštiny církevní literaturu. Stal se známým překladatelem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 101–102.

Absolvoval Učitelský ústav v Příboře a učil na obecné škole ve Chválkovicích a v Lošově, od r. 1889 působil jako řídící učitel v Olomouci -Černovíře. Věnoval se veřejné činnosti v národních a osvětových spolcích. Působil jako předseda Národní jednoty, v r. 1909 stál u zrodu Sokola a byl jeho doživotním předsedou. V r. 1922 inicioval stavbu černovírské sokolovny. Jeho jménem byla pojmenována jedna z černovírských u­lic.

Olomoucké hřbitovy a kolumbaria. Olomouc,2001,S.147

Chválkovice, Lošov a Černovír jsou části města Olomouc.

Vystudoval letecké učiliště v Prostějově a poté působil v 2. leteckém pluku Eduarda Beneše v Olomouci. Po okupaci odešel v roce 1939 přes Polsko do Francie. Byl přijat do francouzského letectva a bojoval jako člen elitní stíhací perutě. Po válce emigroval a zůstal v Severní Americe. V roce 1993 se vrátil domů. Na základě jeho vzpomínek napsal Fr. Fajtl knihu " Generál nebe."

Narodil se do učitelské rodiny. Jeho otec Vilibald byl učitelem na základní škole ve Velké Bystřici. Mladší bratr se jmenuje Jaromír. Po základní škole studoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel studovat na VUT do Prahy, obor elektrotechnika (silnoproud). Po promoci jako Ing. elektrotechnik nastoupil do zaměstnání na Slovensku do města Šala u Nitry, do podniku Duslo, kde působil 16 let. V roce 1971 se seznámil s Marií Kadlčíkovou z Vlčnova a svatbu měli po dvou letech 25.8.1973. Asi v roce 1986 se stěhovali do Velké Bystřice, kde stavěli rodinný dům a dcery měly věk akorát k nástupu do školy. Ing. Peřina začal pracovat jako technik ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Vytvářel projekty pro nemocnice. Budoval nemocnici v Prostějově, v Pasece, v roce 1989 v Hanoji, po sametové revoluci odešel do IDOPU (podnik zabývající se výstavbou domů a jejich modernizací), tehdy sídlil na ul. Řepčínská v Olomouci. Absolvoval řadu zahraničních stáží v USA a Švýcarsku. S rodinou jezdíval o víkendu a ve volném čase do BURKU, což byla chatařská osada v Mariánském Údolí.

Sdělení manželky Marie Peřinové meilem dne 7.7.2023

Ing. Jiří Peřina

Od r. 1906 v Kroměříži jako berní ředitel, historik města. Autor dějin města Kroměříže. Publikoval více jak 300 článků v čas. Selský archiv, Hlídka, Vlast, denní tisk. Zabýval se dějinami řeholí, klášterů, lékařství, národodisu.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Okres kroměřížský.Brno 1911.; Vlastivěda moravská.Kojetský okres.Brno,1930. ;Biografie: Zuber, R.: F.V.Peřinka.-VVM, 5,1950, S.1–4.(foto). Vaněk, Jan: Nekrolog =ČSVSMO,59, 1950, sv.1, S.77–81;

Foniatr, působí na LF UP a Ústavu lékařské biofyziky, vědecká a výzkumná specializace: fyziologie a patofyziologie lidského hlasu a řeči. Autorem odb. vědeckých publikací. Vysokošk. prof. Lékařské biofyziky a přednáší na LF UP, externě na PřF UP – základy průmysl. designu v oboru optika.

Žurnál UP, č. 23, 13. 10. 2006, S. 5.,

Narozen v obci Baldovec (n. m. č. Rozstání) Studoval Školu uměleckých řemesel v Brně. Působil v Praze. Maloval převážně podobizny.

Toman, P.: NSČSVU.Praha 1947.S.261.;

Gymnázium navštěvoval v Broumově a od roku 1849 v Olomouci. Po maturitě 1851 začal se studii historie a filologie na univerzitě v Olomouci, po jejím zrušení pokračoval ve Vídni. 1856–1869 působil jako prof. na gymnáziu v Opavě. 1869–1872 pracoval jako škol. inspektor v dnešním Jeseníku. Od roku 1873 trvale působil jako ředitel uč. ústavu v Těšíně. Sběratel lidových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.45;

Narozen na zámku Jánský Vrch v Javorníku.

Zakladatel a předseda pobočky České astronomické společnosti v Olomouci. Zakladatel a první ředitel hvězdárny v Olomouci-Slavoníně v letech 1954–1957. Vyučoval fyziku a matematiku na Slovanském gymnáziu v letech 1951–1956.

V roce 1936 maturoval na gymnáziu v Jičíně a poté studoval na pedagogické akademii v Praze. od roku 1939 vyučoval na středních školách v Praze, vzorným učitelem byl jmenován v r. 1956. Dálkově studoval vysokou školu pedagogickou, obor hudební výchova a hudební nástroje, kde promoval v r. 1960. Pedagogicky zde působil do r. 1964. Autor učebnic Hudební výchova pro 4. roč. (1958), pro 5. r. (1957), Pokusný zpěvník aj.

Československý hudební slovník.2. Praha, SHV 1965. S. 281.;Hudební rozhledy, 1975, č.10, S.453–4.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.122.;.

Studoval Akademii v Krakově, AVU Praha, Mnichově, studij. cesta Itálie, obor restaurátorství, Vídni. 1946–47, 1949–1950 externí učitel, pak docent technologie výtvarných umění na ústavu VV PdF UP v Olomouci. Ředitel památkového ústavu v Praze, doc. VV na VUT Praha. Autor publikací např. Malířské techniky, Umělecké dřevořezy a jejich restaurování ad.

Toman, P. : Nový slovník čs. výtv. umělců. ;Výtvarní umělci na UP. Olomouc 1987. ;Nekr. Mladá fronta, 16. 9. 1964, S. 5. ;.

'

Vystudoval bohosloví v Olomouci. Farář v Přívoze. Psal stati z homelitiky, liberální a výtvarné historie. Propagoval turistiku. Autor publikace: Průvodce po slovenských horách.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1974.S.179.; Nekrolog: Lidové noviny, 24.10.1936,č.534­.S.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1872

Založil r.1746 v Olomouci první učenou společnost v zemích rakouských, středisko osvícenských snah, zv.Societas incognitorum eruditorum in terris Austriacis.Měla velkou zásluhu na obrození Moravy.Zanikla r.1751.Od roku 1750 vlastnil ; Nové Zámky u Nesovic na Vyškovsku, kde také zemřel.

Masarykův slovník naučný. Díl 5. Praha 1931, S. 660; Králík, Oldřich: Moravské počátky osvícenec. humanismu. VVM, 2, 1947, S. 15–27, obr..

Studoval v Přerově, stř. školu v Lipníku a Brně. Poté u prof. Viléma Blažka. Po r. 1945 stud. hudební vědu a estetiku FFMU Brno, u prof. Štědroně. 1949 – 1951 referent pro hud. vědu ve Slezském ústavu v Opavě, od 1958 prac. v KVM Hradec Králové, poté ředitel okr. muzea v Rychnově nad Kněžnou. Od června 1963 ve Vlastivěd. muzeu v Šumperku, ved. společenskovědního odd. V březnu 1968 přešel do Brna, kde prac. na VŠZ. Přispíval do Hudebních rozhledů a čas. Opus musicum.

Severní Morava.Šumperk 1970, sv.20, S.77–78.(foto).;.

Od r. 1924–1932 členka baletu Městského divadla v Olomouci, 1932–1939 členka opery divadla Olomouc. Manželka Víta Nejedlého. 1945–1946 vedoucí operety, Olomouc. 1948 až 1957 v ND Praha, kdy pro nemoc ukončila uměl. činnost. Spolupráce s rozhlasem a televizí. Podruhé provdána za zpěváka ND Rudolfa Jedličku. Laureátka st. ceny /1952/;Zasloužilá umělkyně /1958/;

Malá československá encyklopedie.P., Academia 1986. díl 4., S.871.; Bio kartotéka ČTK.P., 1984.;Českoslo­venský hudební slovník .Sv.2.P., SHV 1965, S.283–284.;Národní divadlo a jeho předch;dci.Praha, Academia 1988.S.365.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1948. Poté pokračoval ve studiu na FFUP, kde vystudoval francouzštinu a češtinu a promoval r. 1952. 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf (v letech 1959–1961 absolvoval postgraduální knihovnický kurz) a správce rukopis. sbírek. Od r. 1964 působil na katedře bohemistiky FFUP. v roce 1966 spoluzakla­datelem a organizátorem Academia filmu. R. 1968 se habilitoval a r. 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou a zejména dílem Petra Chelčického. Překládal a vydával humanistické texty. V roce 1989–1994 vedoucí katedry bohemistiky a slavistiky, 1993–1996 proděkanem pro vědeckobadatelskou činnost. Rozsáhlá publikační činnost. V roce 1957 zpracoval Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (bibliografie). Autor prací o literatuře již v době působení v SVKOL, např. Z rukopisných sbírek SVKOL (1959). S I. Hlobilem vydal monografii Humanismus a raná renesance na Moravě (1992); Vzdálené hlasy (1996); Úvod do studia literární vědy (2000); Zrcadlo skutečnosti (2002). V době působení v knihovně publikoval v odborném tisku: Z knihovnické praxe, Zprávy pro čtenáře Státní vědecké knihovny v Olomouci a Technická knihovna. Dále přispíval do periodik: Ruský jazyk, Listy filologické, Česká literatura, Čs.rusistika, Slavia, Literární měsíčník, Scriptum, ˇČervený květ, Index, Stráž lidu, Hanácké noviny, Nová Svoboda. V denním tisku užíval šifer: -epe-, ep. V 80. letech působil též jako lektor a spolutvůrce koncepce semináře Film a škola v Olomouci.

Kdo je kdo.2.91/92.Praha 1991, S.731. Sichálek, J. Eduard Petrů.In: Česká literatura 2006/4.S.170–171 Schneider,J.: Kmen 1988,č.50. Ko­lářová, J.: Tvar 2006,č.6. Heme­líková, Blanka: Eduard Petrů.In: Slovník české literatury po r. 1945. (zprac.1998, aktualizace 4.11.2006 (kb)

nositel Ceny města Olomouce v oblasti historie za rok 1998 Prof.PhDr. Eduard Petrů, DrSc. Emeritním porofesorem jmenován r. 2005

V mládí poslán na pravoslavná bohosloveská studia do Srbska, kde byl 10 let, absolvoval i univerzitu v Bělehradě. Po vysvěcení biskupem Gorazdem byl poslán do Prahy, aby se stal kaplanem v katedrálním chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ul. v Praze. Hodnosti ThDr. nabyl na Husově evangel. fakultě bohosl. v Praze. Byl plně oddán církvi a národu. Zapojil se do protifašistického odboje. Za Heydrichiády popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotopor­trét).;.

ThDr. Vladimír Petřek

Narozen v Horních Pasekách u Rožnova (n. m.č. Rožnov pod Radhoštěm). Učil v Olomouci na škole v Černovíře, Hodolanech a ve Skrbeni. Podílel se na práci v Sokole, v Národní Jednotě, přispíval do novin a časopisů. 1925 vydal knihu o vzniku a činnosti Národní jednoty. 1935 další kniha Duchem a srdcem. Za činnost v partyzánském odboji byl zatčen a v roce 1943 v Osvětimi popraven.

Tichák,M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc, 2002. S.116.

Od r. 1953 pedag. prac. VŠE, od r. 1973 děkan fakulty národohospodářské VŠE Praha, od r. 1978 profesor , obor finance, od r. 1984 člen korespondent ČSAV. Autor řady knih, skript, recenzí a vědec. publikací. Zasloužilý učitel 1983. ;

BIO-ČTK 7.4.1988.;.

Narozen ve Vinarech u Přerova (n. Přerov). Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1892. Poté studoval LF v Praze a Innsburku. V r. 1898 promoval na MUDr., r. 1909 habilitoval a mimořádným profesorem se stal r. 1915. V letech 1897 – 1919 působil na LF v Praze, 1919–1939 na LF MU obor chirurgie v Brně. Dne 1.6.1947 mu byla odhalena na budově chirurgického pavilonu němocnice v Přerově pamětní deska.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Praha 1947,S.45.;.

Vinary u Přerova (n. Přerov)

Po studiu na varhanické škole v Praze působil v letech 1882–1884 jako kapelník plzeňského divadla. Učitel hudební školy Moravana v Kroměříži 1884–86, od února do listopadu 1886 jako ředitel, na vybídnutí J.Geislera od listopadu 1886 v Olomouci, kde působil jako dómský varhaník, Po vzniku hudební školy Žerotín byl ředitelem 1888–1911. Působil také jako spolkový sbormistr a pedagog v Pöttingeu. Složil řadu skladeb, většinou duchovních, nejznámější je Missa Solemnis. Je také autorem Hanácké harmomické písničky. a roku 1920 napsal „Hymnu“ hanácké republiky. Vyšlo v .Luhačovicích.

Československý hudební slovník II.díl.P., SHV 1965,S.287–288; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, květen, S.1.; Pospíšil,František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127 Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.223.;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co, květen 2011.S.1.

Vzdělání získal na hudební škole Žerotín. V roce 1920 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Státní zkoušky z hudební výchovy složil v Brně v roce 1939. Uplatnil se jako violista v Moravské filharmonii. Působil na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Napsal drobné klavírní skladby.

ČSHS. 2. díl. Praha 1965. ; Prázdninová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, červen, srpen 2009. ;

Primadona městského divadla v Plzni. Po příchodu do Olomouce ozdobou Žerotína, spolupůsobila při všech koncertech a slavnostech, též členkou Jednoty divadelních ochotníků od roku 1892. V letech 1896–1910 zasedala v kuratoriu Ústavu hraběte Peottingea v Olomouci. Manželka ředitele hudební školy Antonína Petzolda.

Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938. S.224–225. Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci. I. Praha 1981.