Osobnosti Moravy.eu

V letech 1896–1900 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, v hudbě žák Josefa Nešvery, poté studoval učitelský ústav v Kroměříži do r. 1904, kde žák Ferdinanda Vacha a S. Šuly. 1904 – 1906 učitelem ve Skrbeni, poté vojenská služba v Olomouci. Pak učil na obecné škole 1907–1909. V Žerotíně činný jako II. sbormistr. Autor scénické hudby k dětským hrám V. B. Plumlovské. Od 1909 v Praze. Prof. AMU v Praze, první děkan 1946–48, prorektor 1952–58.

Československý hudební slovník I.Praha 1963.S.254.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982.S.90 – 91.;

V roce 1931 maturoval na Státní reálce v Lipníku nad Bečvou. Malíř a učitel v Ústí u Hranic. Člen Jednoty učitelů – malířů v Praze. Od roku 1953 působil v rodišti, kde učil na ZŠ. Kronikář Velkého Újezda, sběratel lidových pověstí. V r. 1990 – 1993 vydal několik pověstí. Některé pověsti publikoval v regionálním tisku. Autorem knihy Velký Újezd a okolí. (1974).

Toman: NSČSVU, I.díl, Praha 1947, S.170.; -ld-: Úspěšní kronikáři, Stráž lidu, 1984, 15.11., S.4.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře, Olomouc 1993. S. 8–9.;

Narozena v Hejčíně u Olomouce. Dětství prožila v Litovli, kde byl její otec strojníkem. Navštěvovala zde obecnou i měš´tanskou školu, pak studovala učitelský ústav v Brně, kde v r. 1927 získala způsobilost pro školy mateřské. Pár měsíců působila v Litovli jako výpomocná pěstounka v mateřské škole od září 1927 pak na mateřské škole Ústřední Matice školské v Bílé Vodě, kde od r. 1931 jako definitivní pěstounka. Dále zde pracovala též v Národní jednotě, v obci, byla knihovnicí a podílela se na veřejné správě.
Věnovala se malířství, grafice. Používala grafickou techniku -perokresba, kresba tužkou, uhlem, linoryt, akvarel, olej. Bibliofilie vl. n.

Filip, Z.: Malířka a grafička Růžena S.Domesová. In: Severní Morava, sv.53.Šumperk 1987. S.58–60.;Toman, Prokop: Nový slovník čes.výtvar.uměl­ců.1.Praha 1947.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 199. S.33–35./fotografie-portrét, kresba/.. BSSSM, seš.4(16.) Ostrava 2003. S.28. Hlů­zová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 19.

Hejčín u Olomouce, nyní předměstí města.

Gymnázium studoval v Brně a teologii v Olomouci. Do Valašského Meziříčí přišel v roce 1873 jako katolický kněz. Vedle kněžských povinností učil náboženství na gymnáziu. Byl spoluzakladatelem Muzejní společnosti a budovatelem meziříčského muzea, jemuž stál v čele od roku 1897 do své smrti. Bohatá publikační a vydavatelská činnost. V roce 1878 napsal Paměti města Valašského Meziříčí a městečka Krásna. Jeho nejvýznamější prací, která vyšla v Brně roku 1914 je v edici Vlastivěda moravská titul: Valašskomeziříč­ský okres.

Janoušek, Jindřich: Galerie významných osobností Valašského Meziříčí jeho rodáků, obyvatel a studentů. Valašské Meziříčí 1998. S.12–13.

Od r. 1878 učil na Moravě, r. 1899 odešel do důchodu, žil v Přerově a věnoval se literární tvorbě a chmelařství. Byl redaktorem časopisu Lubina a v letech 1917 – 1923 přerovského Obzoru, kde uveřejňoval povídky, fejetony, humoresky, cestopisné črty i odborné stati o moravském chmelařství. Byl jednatelem Moravského spolku chmelařského a svou činností přispěl k rozšíření znalostí o mor. chmelu.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973.S.505.; Literární místopis SOKA Přerov..

Knihovnice na pobočce v Neředíně a pak na různých pobočkách někdejší Okresní knihovny v Olomouci. Zemřela po těžké nemoci a měla pohřed dne 27.9.2012 ve 14:00 na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Osobně znám. Parte.

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala od 1.9. 1959 v knihovně v Šumperku jako metodička. A poté od 1. 9. 1972 v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později 1974 – 1983 na regionálním oddělení. Koncem roku se odstěhovala ze zdravotních důvodů dětí do Krkonošů. Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka, ale v letech 1984 – 1993 jako dobrovolná knihovnice v Harrachově. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovávala přes patnáct let jmenný a věcný rejstřík. Pro KČT vytvářela 1978–2021 turistické značky na Olomoucku. V KRNAP působila jako dobrovolný strážce.

Osobně znám. hš

Narozen v Loučce (u Nového Jičína). V r. 1872 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval FFUK Praha, přešel na práva. 1881 promován na univerzitě v Krakově r. 1881. 1884 si otevřel advokátní kancelář ve Strážnici, 1893 převzal kancelář tchána dr. Beránka v Hodoníně. V Kroměříži 1893–1900. Založil zde Musejní a knihovní jednotu, činný v Sokole,, spolupořadatelem Hanác. odd. na Národopisné výstavě v Praze 1895. Činný v Moravanu aj.

Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v Kroměříži.Kro­měříž 1947.S.29–30.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S. 83.;

Od r.1922 žil a působil v Přerově, první básně vyšly vl.n.r.1927; Autor studií=„Vincenc Vavra, životopisec B.Němcové“/1934/, „Dějiny státního převratu r.1918 v Přerově“, příspěvky v deníku Haná-mutace Obzoru od r.1929;

Z díla: Středomoravský kraj. Přerov a soudní okres přerovský. Přerov, Strojil 1940. Biografie: Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

synovec A. Dosedly. Ord. 1917, působil na Klášterním Hradisku do r. 1937, poté správce farnosti Olomouc – Hejčín, na odpočinku v rodišti.

Pinkava, J.: Jaroměřická zastavení.Jaro­měřice 1992.S.47.;Katalog kněžstva olomoucké arcidiecese.Olomouc 1949.S.81.;.

Od roku 1891 spolupracovník A.C.Stojana.

Pinkava, Jaroslav : Jaroměřická zastavení, Jaroměřice 1992., S.46.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1893. Poté bohosloví, v r. 1897 vysvěcen. Do r. 1903 stud. filozofickou fakultu v Inšpruku (n. Innsbruck). V Kroměříži prefekt semináře od 1897 a prof. arcibiskupského G v Kroměříži. Od r. 1904 ředitel kůru u sv. Mořice v Kroměříži. Člen výboru Cyrilské jednoty v Praze a výboru Moravana. V rukopisech chrámové skladby.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.167.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.257.;Zmeš­kal, J.: Za prof.Dr.J.Dosou­dilem.In> X.výroční zpráva arcibiskup.G v Kroměříži za školní rok 1919–1920.Kroměříž 1920, S.3–6.;. Československý hudební slovník. I. Praha 1963. S.257.;

Zasloužilý učitel, okresní konzervátor st. památkové péče, redaktor Kultury Přerova a Zpravodaje OPS, autor studií a populár. článků z minulosti i přítomnosti města i okresu

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;Vožda, Gustav: Josef Dostál sedmdesátníkem­.Kultura Přerova, 12, 1969, S.35 – 36.;.

Stud. na gymnázium v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1895, kaplan v Horní Hynčině na Svitavsku, r. 1896 odešel do Ameriky, r. 1898 farářem ve Spillville.

Podlaha, A. : Bibliografie čes. katol. literatury náboženské. Část 5. Praha 1923. S. 2074. ;.

Statí ve sbornících a odb. časopisech, 1935–49 jako pedagog na středních školách na Moravě a v Praze, 1949=pedag. fak. ku Praha, 1952–53 proděkan, 1964–66 ved. katedry pedag. UK Praha, autor skript, učebnic, beletrie.

Kdo je kdo.1.Praha ČTK 1969;. http://vlcekondrej.blog.cz/…-aneb-ma-ves

Vystudoval gymnázium v Přerově a Valašském Meziříčí. Studium na univerzitě v Praze zakončil promocí 1889. 1894 přišel do Frýdku-Místku. Byl jedním ze zakladatelů Matice místecké. Podporoval rozvoj čes. školství.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.25;

'

Zakladatel a ředitel továrny Vulkanie. Padl v první světové válce. Pohřben v Prostějově až 12. června 1915.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.40.

Působil na pedag. fak. UP, katedra dějěpisu v letech 1966–1973. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.;Archiv UP.;.

Studoval Lékařskou fakultu UK Praha, kterou absolvoval. V roce 1968 emigroval do Kanady za bratrem. Tam absolvoval spec. studia lékařství v Montrealu, poté soukr. ordinace, oblíbený lékař, specialista, gynekolog, porodník, vyhledávaný chirurg. 1980 odešel do Spojených států, kde byl jeho otec prof. slavistiky. Vynikal hudbou a výtvarným uměním. Staral se o ochranu zvířat. Zemřel na zhoubný nádor na srdci.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2 sv.vl­.n.1989, S.37–38, foto 341 ;.

Ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor učebnic a místopisu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.34.; Kunc, J.: Kdy zemřeli …? Praha 1956.S.13.;.

Z data úmrtí je známo jen: 10 1942

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

Středoškolský profesor Slovanského gymnázia v období 1948–1961 obor dějepis, zeměpis. Přezdívka jeho studentů – „Joe“ Sepsal dějiny rodné obce: Křenovice u Kojetína.1940., Výpisy z archiválií a studie předal St.archivu Olomouc.

Za profesorem Františkem Dostálem=ZVSMO 1982, č.17–18, S.31.; Kouřil, M.: Nekrolog.=VVM, 36, 1984, č.2, S.227–228. Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.34.;.

Byl vůdčí osobností českého katolického modernismu na přelomu 19. a 20. století. Pseudonym Lutinov, zvolil podle otcova rodiště Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život /1905–1907/, přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast Aj. Spolupracoval s Františkem Dohnalem (1876–1956). 1904–1923 působil jako farář v Prostějově.

Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.5742–5816.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.507.; Soldán, Ladislav: Katolická moderna na konci století.=LD, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.;

Maturoval na gymnáziu v Prostějově r. 1952, začal studovat na pedag. fak. UP v Olomouci, ale nedokončil ani první semestr a nastoupil jako dělník v továrně na gramofony, vystřídal několik povolání, od r. 1960 působil ve FS Barrandov, od r. 1963 asistentem a pomoc. režisérem. Fejetony a povídky začal otiskovat ve film. čas. Záběr. Autor novel ze života hanác. venkova na přelomu 30. a 40. let.

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.71–72; Nový Petr: Monology Zeno Dostála. Zemědělské noviny 1984, 17.3., S.5. ;-bk-: Hostem bude Zeno Dostál. In: Stráž lidu, 1987, 5.11., S.4; Dostál, Z.: ..jsou to obyčejní lidé..In: Štafeta, 14, 1982, č.3, S.13–15, Z díla: Býk, Beran a Váhy.Předml.nap­s.P.Bílek.Pra­ha, MF 1981.;
Rekrut.Brno, Blok 1989.

Pseud. zvolil podle rodiště otcova -Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život (1905–1907), přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast aj. Užíval pseud. Fr. Kalina, Karel Lutinov, Karel Skřivan, K. D. Lutinov

Springer.J.: Co dala haná české literatuře.Olomouc 1947, S.507.; Soldán, L.: Katolická moderna na konci století.In.Lid­.demokracie, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.