Osobnosti Moravy.eu

Po absolvování Husovy čs. bohoslovecké fakulty v Praze byl farářem v Hosticích a Hanušovicích na Šumpersku. Od roku 1971 pracoval jako dělník v Prefě Postřelmov a potom na poště v Šumperku, podílel se v utajení na církevních aktivitách a publikoval pod pseudonymem v církevním tisku. V letech 1990–2006 pracoval v OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, byl členem Sněmu ČMKOS a zástupcem šéfredaktora odborového časopisu PTN Echo. Zároveň působil jako výpomocný duchovní v Olomoucké diecézi Církve čs. husitské.. V roce 2008 byl oceněn čestným uznáním za dlouholetou duchovní činnost ve Štítech, o rok později jmenován významnou osobností Rudy nad Moravou. Nyní je opět farářem v Hosticích a je členem církevního zastupitelstva. Podílel se na publikaci ČSSD Náboženství a sociální společenství, časopisecky publikoval řadu odborných prací,, časopisecky i knižně rovněž překlady poezie a prózy ze slovanských jazyků.

Mgr. Emil Jan Havlíček byl členem Obce překladatelů.

http://otavinka.blog.cz – 16.4.2011 Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi – Ju. Valašské Meziříčí 2010.

Hostice – (n. m.č. obce Ruda nad Moravou).

V letech 1978 – 1983 vystud. Pedag. fakultu UP v Olomouci. Samostatně vystavoval v Klubu UP 1983, v Galerii pod podloubím r. 1986. Je označován za autora happeningů, land artových a body artových realizací, za performara, tvůrce vizuální poezie (včetně objektů), autorských knih, instalací, malíř, kreslíř, grafik v oblasti nových médií (digitální tisky), znám i jako literární tvůrce a zároveň vysokoškolský učitel. Působí na Katedře výtv. výchově PdF UP Olomouc v oboru Intermediální tvorba.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991. /foto/; Katalog. Brno 1991.Galerie mladých při MKS. Kresby.

Doc. Vladimír Havlík

Občanským povoláním instalatér, absolvent školy leteckého dorostu v Prostějově v letech 1933–1934. V říjnu 1934 nastoupil vojnu do Piešťan k leteckému pluku. V červnu 1939 odešel z domova přes Polsko do Francie, kde v srpnu vsoupil do cizinecké legie. Po odjezdu ze severní Afriky se stal v červenci 1940 příslušníkem RAF (311. čs. bombardovací perutě) jako letecký mechanik. Dosáhl hodnosti rotmistra. Nositel čs. voj. pamětní medaile 1943. V roce 1947 in memoriam povýšen na por. letectva v záloze.

Loucký, F.: Mnozí nedoletěli. Praha 1989. S. 85. ;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.36;

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Hradci Králové v r.1891, Poté kaplan v Čermné, od r. 1897 ve Vídni, 1899 promován, stud. cesta biblic. Orientem, Paříž, po návratu v říjnu jmen. prof. Starého zákona na teol. fak. v Olomouci. Literární činnost. Popul. nauč. cestopisy, vrchol. dílo 1912–1925 překlad a výklad bibl. knih Starého zákona, ukázky v Našinci, Arše, Evě. R.1928 děkan fakulty. 1921 jmen. monsignorem, 1925 prelátem. Člen DLU od r.1917.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 90–91. ;Poselství. Olomouc 1938, S. 250–254. ;. Žamberské web stránky.

Český letec, stihač v boji o Anglii. Štábní rotmistr Šgt 311. Účastník čs. zahraničního odboje 1939–1945, příslušník čs. letectva ve Velké Británii. Členem operační výcvikové letky 311. čs. bombardovací perutě. Sestřelen při náletu na Brémy.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Působil v lékárně v Tovačově 1902–1903 a pak od r. 1905; Ve Šternberku pobýval v r. 1904 a v r. 1905 se ženil (21.10.1905) v Olomouci. Zemský lékárník v Brně.R.1923 re­daktor čas.Bibliofil­.Publikoval v čas. Grafický obzor, Typografie aj.

Fukal, R.: Mojmír Helcelet osmdesátník.-VVM, 13, 1958, S.258–260, obr.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.76.; Masarykův slovník naučný.III.Praha 1927, S.123.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.36.;.

PhMr. Mojmír Helcelet

Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla (n.Březové, m.č.Litovle). Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství.

Ottův slovník naučný.11.díl­.Praha, 189., S.47.; Slavné osobnosti města Brna. (web).

působil v Krajinské lékárně v Olomouci.

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.

Syn olomouckého nakladatele Eduarda Hoelzela. Vyučil se litografem a knihtiskařem. Absolvoval AVU v Mnichově a ve Vídni. Malíř-krajinář. Přednášel na AVU ve Stutgartu.

Sedlářová, J.: Moravské malířství 2. pol. 19. století. Kroměříž 1981. Katalog výstavy.

Narozen v obci Zarazice (n.m.č. Veselí nad Moravou). Absolvoval gymnázium ve Strážnici roku 1910, bohosloví v Olomouci roku 1914, vysvěcen na kněze, poté působil v Drahotuších (n. m. část města Hranice), od r. 1916 v Hranicích. Literární činnost: Přilnul k družině Josefa Floriána/1873–1941/ve Staré Říši.

Český bohovědný slovník.II.Praha 1930, S.3.;.

Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí, jeho otec byl báňským úředníkem, matka v domácnosti. Po maturitě na Státní prům.škole vyšší strojnické v Ostravě-Vítkovicích nastoupil vojenskou presenční službu, během, které absolvoval školu pro důstojníky letectva v záloze. Po ukončení vojenské služby se vrátil do Ostravy, rok nenašel zaměstnání, (byla krize), proto se vrátil v r.1934 k letectvu do dobrovolné další činné služby u 2.leteckého pluku Dr.Edvarda Beneše v Olomouci, nejdříve jako podporučík-pozorovatel, od r.1935 poručík polní pozorovatel, od r.1936 letec pozorovatel za noci (absolvoval kurz nočního létání), ještě v r.1936 jmenovanán poručíkem letectva z povolání, v r.1937 velitel fotočety u technické letky, od září 1938 letec 63. letky, která byla převelena z Olomouce na nové letiště v Přerově. Vynikající letecký fotograf. V létě 1938 provedl spolu s letci por K.Mrázkem a por.Fr.Fajtlem několik výzvědných letů nad německým územím.Podle hodnocení jeho nadřízených patřil mezi vynikající důstojníky a vlastence. Byl také všestranným sportovcem, atletickým závodníkem a funkcionářem Sokola Olomouc. Po 15.3.1939 technikem na koksovně dolu František v Ostravě-Přívoze. Stal se členem vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde působil jako velitel ON v Moravské Ostravě. V říjnu 1939 se oženil po desetilté známosti (letci se směli ženit až ve třiceti letech) s Olgou, roz.Lubovskou ze Slezské Ostravy. 22.března 1940 byl zatčen gestapem, vězněn v Ostravě, Ratiboři. V, Olomouci, souzen u stanného soudu v Brně a poté z Ostravy odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku s poznámkou „návrat nežádoucí“, kde byl zavražděn lékařem SS. Svou dceru nikdy nepoznal, narodila se
v době, kdy už byl ve vězení. Jako účastník domácího odboje za 2.světové války byl posmrtně povýšen na štábního kapitána a vyznamenán Čsl. válečným křížem z r.1939. Jeho jméno je uvedeno na pomníku rodinného hrobu a rovněž na pomníku padlých na centrálním hřbitově v Ostravě a také na dlouhém seznamu padlých v Památníku Ostravské operace v Hrabyni. Je i na malém pomníčku před Ostravskou sokolovnou a na pamětní desce v koksově František v Ostravě-Přívoze.

Loucký, F.: Mnozí nedoletěli.Praha 1989.S.265.;Fajtl, F.: Sestřelen.Praha 1969.;Fajtl, F.: Vzpomínky na padlé kamarády.Praha 1980.S.125–135.;. Dodatky od dcery Miroslavy Kníchalové z Ostravy Některé reálie sepsal ostravský vysokoškoslký pedagog, spisovatel a publicista PhDr.Ivo Stolařík, CSc, za války rovněž odbojář.

Studoval gymnázium v Bohumíně a poté studoval LF UP v Olomouci. Promoval roku 1969 a poté působil ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Přednostou LDN v prostějovské nemocnici a primář rehabilitačního oddělení Olomouc. Taky měl soukromou ordinaci v Příkazích a začátkem let 1992 primář LDN a rehabilitačního Odborného léčebného ústavu v Pasece.

Osobní sdělení /hš

Od r.1948 člen Divadla Spejbla a Hurvínka v Praze. Od r.1972 stálý vodič loutky Spejbla. Zasl.umělec 1984.

Přehled činnosti čs.divadel 1958, Praha DÚ 1959, S.120.; Malá československá encyklopedie, 2.díl, Praha 1985, S.818.; ČBS XX. stol., 1.díl. Praha 1999;

Studoval gymnázium v Písku v letech 1934–1941. Poté odešel studovat do Prahy na Lékařskou fakultu v Praze. Vojenský lékař, Voj. katedra UP.

dokument. list/97

Studoval reálné gymnázium v Brně-Židenicích, kde založil dramatický kroužek a r. 1951 maturoval.Na JAMU přijat nebyl a tak studoval techniku, ale po dvou semestrech odešel pracovat do dopravy Státního divadla v Brně jako nosič dekorací, později pomocník osvětlovače. Dva roky se soukromě učil herectví a režii u prof. Rudolfa Waltra. Na jeho doporučení byl přijat do loutkového divadla Radost a v sezóně 1953–1954 se uplatnil jako loutkoherec a jako návrhář dekorací. V letech 1954–1958 studoval DAMU v Praze. Od 2. ročníku pracoval jako externí a po 2 letech jako řádný asistent režie v ND Praha, kde setrval až do r. 1960. S ND se účastnil i zájezdu do Jugoslávie, záhy spolupracoval i s ČT a Čs.rozhlasem. Na DAMU absolvoval r. 1958. V roce 1961 odešel do Severomoravského divadla do Šumperka, v němž působil jednu sezónu jako samostatný režisér. Pak 4 roky působil v Liberci, poté krátce v Ostravě, později v Pardubicích odkud v r. 1969 odešel. Hostoval v Brně. Od r. 1972 se stal režisérem české scény Těšínského divadla. Na Lidové škole umění v Třinci učil ve studiu pro mladé herce. Poskytoval pomoc i ochotnickým souborům, přednášel na několika ročnících Jiráskova Hronova, pohostinsky režíroval i v Bialsku-Bialej (Polsko), několikrát navštívil i Šumperk, Zlín. V letech 1977–1981 režisérem zpěvohry Státního divadla v Brně.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 118–122.;

Narozen v Břuchotíně.

Český letec- stíhač v bitvě o Anglii. Sestřelen u ostrova Wight v Anglii.

Břuchotín – nyní obec Křelov-Břuchotín.

Narozen v Olomouci-Hodolanech v rodině železničáře. V letech 1906–1913 vystudoval Českou reálku v Olomouci, poté 1913–1915 vojenskou akademii ve Vídni, 15.3.1915 byl v hodnosti poručík začleněn do 32. pěšího pluku v Budišově jako velitel roty. Zúčastnil se válečných operací na východní frontě. 21.7. 1916 byl zajat a umístěn do zajateckého tábora Bolchov v Orelské gubernii. V červnu 1917 vstoupil do čs. legií, zúčastnil se důstojnického a jazykového (ruština) kurzu v Borispolu, kde se budoval 6. hanácký střelecký pluk. R. 1917 nastoupil s ostatními legionáři sibiřskou anabázi zprvu jako člen dopravního štábu, od září 1918 jako velitel roty 1. střeleckého pluku Jana Husi. Od ledna 1919 byl frekventantem akademie generálního štábu čs. vojsk v Tomsku, po jehož ukončení následovalo povýšení do hodnosti kapitána, v říjnu 1919 podplukovníka. Z Ruska si přivezl řadu čs. vojenských vyznamenání a britský Řád za zásluhy. Po návratu do vlasti byl krátce přidělen ke generálnímu štábu a r. 1920 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Paříži, kde se seznámil se svou budoucí ženou Astrid, norské náronosti. R. 1922 se stal velitelem 5. pěšího pluku TGM v Praze a 1923 byl přeložen k Zem. vojenskému velitelství, kde setrval do r. 1926, kdy byl pověřen funkcí zástupce velitele Vysoké školy válečné v Praze. R. 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Byl oceňován pro své mimořádné teoretické znalosti a schopnost používat několik cizích jazyků. R. 1932 se stal velitelem 1. horské brigády v Ružomberoku a od listopadu 1933 byl velitelem 9. divize ČSA v Bratislavě. R.1934 se vrátil do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší velitele. K 1.1.1934 povýšen do hodnosti divizního generála. V roce 1935 zatimním velitelem v Košicích. Počátkem r.1937 definitivně přeložen do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší důstojníky. V roce 1940 byl poslán na nucenou dovolenou a poté přeložen do výslužby. Odbojové činnosti e pro přílišnou známost neúčastnil, vystoupil až v květnovém povstání 1945. Počátkem července 1945 byl ustanoven velitelem čs. voj. mise při Spojenecké kontrolní radě pro Německo v Berlíně, kde se účastnil jednání o odsunu z Československa. Po návratu do ČSR v únoru 1946 byl jmenován ve V. sboru se sídlem v Brně a rok poté se stal náčelníkem Vojenského historického ústavu v Praze. K 1.7.1948 byl penzionován a zbaven hodnosti. Jako důchodce s nízkou penzí žil střídavě v Praze či u sestry v Hodolanech.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.).Ostrava 2001.S. 14–15. Podolský, K.: Divizní generál F.H. In: AUP Olomucensis Facultas philosophica – Historica 26, 1994.S.83–92.

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Jméno na pomníku padlých na olomouckém hřbitově.

Český letec- stíhač v bitvě o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Letec – stíhač v boji o Anglii. Jméno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

V r.1960 maturoval na jedenáctiletce v rodišti, r.1965 promoval na LFUP v Olomouci, stomatologie;Poté pracoval v Kroměříži jako zubní lékař.Psát začal v 70.letech krátké lyrické prózy publikované v čas.Čs.voják, Host do domu, Mladá fronta, Literární měsíčník.Jeho povídky vysílal též Čs.rozhlas.Knižně novela ve sborníku " Dnes ráno poprvé".

Z díla: Hry prvního deště. In: Dnes ráno poprvé. Praha, MF 1975, S. 129–238. Biografie: Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno, KJM 1989, S. 98–99. ;.

'

Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. R. 1928 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, 1934 prom. na LF UK v Praze, kde od r. 1930 pracoval a od r. 1936 působil jako asistent. Souběžně studoval i přírodovědnou fakultu, ale závěrečné zkoušky už vykonat nemohl, protože byly české VŠ uzavřeny. R. 1946 byl povolán do Olomouce na UP, aby vybudoval a vedl ústav normální anatomie. Od r. 1947 vedl také ústav histologický a embryologický. V r. 1948 se habilitoval jako soukromý docent normální anatomie. První učitel anatomie na UP. V r. 1951 odešel do Hradce Králové , neb byl jmenován přednostou anatomic. ústavu na Vojenské lékař. akademii. Publikoval na 150 studií a spisů. Získal Zlatou medaili UK a UP a medaili J. E. Purkyně. Vždy se hlásil k rodné Hané. Rád sem zajížděl. Pohřben v Olomouci na ústřed. hřbitově.

Slavětínský, Milan: První učitel anatomie na UP.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.18–19.;.

Chemik, ekonom, personalista, autor veršů, člen Literárního klubu Olomouc. Dálkově vystudoval andragogiku na UP v Olomouci. Členem LKO od jeho založení, velmi plodný autor, vydávající své sbírky téměř v pravidelných časových periodách. Připomenut byl v almanachu VSMO 2001–2005, v Zeleném peří Mirka Kováříka – ČRo Praha 2 26.12.2004, ve Zvědavém mikrofonu Věry Benešové – ČRo Olomouc 11. 2. 2006 a zastoupen je i v antologii Haná v poezii (2008). Do časopisu Háječan 4/2008 (číslo vyšlo 15.12.2008) s ním připravil rozhovor Dr. Josef Zlomek. Rovněž zde byla uvedena jeho báseň Polomská kytice. Zpracoval i několik autorských čtení a literárních večerů. Některé jeho básně byly zhudebněny do písňové podoby. Poezie se mu stala únikem a formou odreagování od technicky orientovaného zaměstnání. Našel v ní možnosti k vyjádření svých citů a postojů. Za jeho dosavadní literární tvorbu, zejména za jeho básnické sbírky, mu byla 21. června 2008 udělena Sdružením Vladislava Vančury a obcí Háj ve Slezsku Cena Vladislava Vančury. Doposud vydal devět básnických sbírek: Hořké sny (2002), Řeka života (2003), Střípky (2003), Vůně chryzantém (2003), Z modrého dýmu (2004), Ve třpytu diamantu (2005), Cesty hledání (2008), Monology souznění (2008) Motýl v haiku (2011);

Hrubý, Jiří K. :Monology souznění. Opava, BITTISK 2008. http://otavinka.blog.cz/…jiri-k-hruby

Pocházel ze zemědělské rodiny. Narozen v Polici na Šumpersku. V roce 1896 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté teologickou fakultu. V roce 1900 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Hustopečín nad Bečvou a nakonec zakotvil v Jaktaři (n.m.č. Opavy), kde od r. 1907 jako kaplan a od 1922 jako farář. Působil v hnití katolické Omladiny a ve slezském národním životě. Již v Olomouci se zabýval pověstmi z rodného kraje a legendami ze života svatých. Psal do časopisů Náš domov, Nový život aj.). V Opavě založil časopis Naše Slezsko (v r. 1910), který potom 16 let redigoval. Užíval pseudonymy: F.H.Bukovec, F.H.Doubrava, F. Horský, F.A.Skalický.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S.73–74. Pocta Slovanskému gymnáziu. Olomouc 1967. S. 227.

Studoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu a po maturitě v roce 1890 absolvoval Lékařskou fakultu UK. Od 1.10.1899 odborný ušní lékař v Olomouci, činný ve Vlastivěd.musejním spolku a v Akademic.klu­bu Haná.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.107.;Hanácké noviny, 20.4.1996, S.3., .

Působil v Olomouci od r. 1969, zpočátku na klinice chorob ušních, nosních a krčních, od r. 1988 přednosta. 1987 jmenován profesorem LF UP. Kromě pedagogické výuky na LF, též činný na přírodovědecké fakultě UP a dále při výuce posluchačů pedagogické fakulty, obor speciální pedagogika. Ve výzkumné činnosti se zabýval zejména použitím umělých hmot v otorinolaryn­gologii, termografií a laserovou chirurgií. Publikoval sám nebo ve spolupráci 131 prací, z toho 20 v zahraničí, 34 v ČSFR cizojazyčně. Více než 200 přednášek, z toho 17 v zahraničí. Je autorem 2 zlepšovacích návrhů, spoluautorem skript. Členem redakční rady časopisu Čs. otolaryngologie.

Žurnál 1992, č.35/36, S.9.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;.