Osobnosti Moravy.eu

Rozená Snášelová. Absolvovala Obchodní akademii v Olomouci, poté VŠP v Opavě a pak vystudovala FFUP v Olomouci a promovala v roce 1963.Studovala češtinu, ruštinu a později angličtinu.. Zprvu pracovala jako středoškolská profesorka v Rýmařově, kde učila češtinu, němčinu, angličtinu. Později na Ekonomické škole v Ostravě. Publikovala v Hostu, Literárních novinách a v periodiku Mosty. Její první knižní debut zmařil rok 1968 a doba normalizace. Byla vykázána ze školství. Publikovala pak články zejména o zvířatech, spolupracovala s manželem, terenním zoologem Ludvíkem Kuncem (1934).. Textově se podílela na zpracování jeho devíti knižních titulů, ponejvíce o šelmách. V roce 1994 debutovala s knihou Rozumbradí. V roce 2006 vyšla v nakladatelství Repronis kniha „Opíjení rohlíkem aneb zlaté oči“ (2006)a o rok později " Děckoviny staromódní a novomódní", kde vzpomíná na své dětství na Hané. Obě knihy ilustroval její manžel Ludvík Kunc.V roce 2014 vyšla pro přátele kniha " Zrcadlo azuroivých dob (2014).

Předsádka knihy. Děckoviny staromódní a novomódní. Ostrava 2007. Galerie rodáků ze dne 9.7.2014. Osobní dopis ze dne 11.7.2014.

Fotografie z osobního setkání v Olomouci dne 22.7.2014.

Narozen v Osíčku na Kroměřížsku (region Záhoří). Studoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí. V letech 1936–1947 učitelem na Moravě a ve Slezsku. Při tom dálkově studoval FFMU v Brně, obor etnografie. V letech 1941–1946 se učil hrát na kontrabas.Od roku 1947 pracoval v Moravském muzeu v Brně, kde založil a řídil Etnografický ústav.. V devadesátých letech se účastníl regionálních konferencí na Hané " Lidový rok na Hané", kde jsem se s ním osobně potkala. Zpracovával bibliografie a publikoval v odborném tisku.Autor jedinečného soupisu českých časopiseckých článků z Valašska a Záhoří 1884–1964.

Československý hudební slovník.i.díl.Praha 1963. S.791. http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?…

Doc.PhDr. Ludvík Kunz, CSc.

Narozena v rodině středoškolského profesora. Její matka jí a staršího bratra Ivana vedla k tanci. Základní vzdělání získala u tanečních profesionálů v Ostravě a v Praze. Od r. 1927 působila v Brně, kde byla členkou Národního a Zemského divadla. V době prázdnin jí bratr umožnil vzdělání v Paříži a v Londýně. V brněnském divadle působila do r. 1939 a od r. 1932 do r.1947 vedla soukromou baletní školu Iva Váni Psoty v Brně. V divadle se seznámila s dirigentem Rudolfem Kvasnicou, s kterým v r. 1947 odešla do Zlína, kde si otevřela baletní školu v období 1948–1954. V roce 1956 odešla s manželem do Prahy, kde působila v Hudebním divadle Karlín.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S. 91–96.

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostenské rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Asi čtyři roky pobývala rodina v Přerově. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě v roce 1952 na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956–1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách: Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967–1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky. Vyučoval na JAMU v Brně, c roce 1990 jmenován docentem. Jeho filmografie obnáší od r. 1962 až do r. 2008 více jak 80 titulů. V roce 1998 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Daboval Maraise a Delona. Často účinkoval v rozhlase a jezdíval též do Olomouce, aby zde promlouval svou hanáčtinou. Do rodiště se taky vracel, měl zde rodinný domek a plno příbuzných, protože ač byl jedináček měl hodně bratranců a sestřenic.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;. Neobyčejné životy. ČT 1 2010. (Vysíláno dne 21.4.2021.

Loučka (u Litovle)¨ Doc. Ladislav Lakomý

1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře.

Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy.

Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc.

Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení.

Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin.

Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Foto­grafie: Ševčíková, H. a Lamačová, K.

JUDr. Ladislav Lamač

Politický a kulturní kalendář 1984.Olomouc 1983.;Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.;.

Studovala zpěv na JAMU v Brně u doc.Válka a herectví u manželů Slavíkových. V roce 1971 jí nabídl angažmá v olomouckém divadle Svetozár Vítek. V Olomouci působila od r. 1972 a poslední rok JAMU dokončila formou dálkového studia. To už ale byla sólistkou olomoucké operety. Za téměř třicetileté působení v tomto divadle se setkala s vynikajícími dirigenty, režiséry i choreografy. Nastudovala více než 120 rolí operetního a později i operního žánru. Spolupracuje s operetními soubory divadel v Brně, Plzni a Ostravě. Měla také příležitost nastudovat krásné operní role v opavském divadle. Za své umělecké výkony obdržela tvůrčí prémie Českého literárního fondu v roce 1977 za roli Rózy v muzikálu H. Macourka „Děti z hliněné vesnice“ a v roce 1989 za roli Janky v operetě Niko Dostála „Uherská svatba“ s přihlédnutím k roli paní Hussonové v muzikálu „Hledá se panic“ Jaromíra Vomáčky a Nadi Jedličkové. V roce 1997 získala Cenu Thálie za ztvárnění postavy Anny Elisy v operetě Franze Lehára „Paganini“. Od roku 2002 je šéfem opery a operety Moravského divadla Olomouc.

Kolář, Bohumír: Nové šéfce opery Moravského divadla se soukromí smrsklo na pár hodin. In: Olomoucké listy. 26.9.2002. S.14.; Čermáková, Marie: Ludmila Machytková. Vzpomínky na osobnosti opery a operety v Olomouci. Rozhovor.In: Kdy-kde-co v Olomouci 1998, č.5.S.45.;

Od roku 1968 působil ve Státní vědecké knihovně v Olomouci, od 1978 přednášel jednou týdně, vždy ve středu na Pedagogické VŠ v Ostravě, kde přednášel český jazyk u doc. Svobody. Od roku 1974 pravidelně publikoval ve Stráži lidu, Nové Svobodě, Tvorbě, Zemědělských novinách, recenze a kritické glosy k olomoucké činohře. Celkem asi 48 materiálů věnoval olomouckému divadlu. Tragicky zahynul.

Štěrbová, Alena: O olomoucké činohře. Ostrava 1990.

Rodným jménem Uhrová Studovala reálné gymnázium v Kroměříži. V letech 1927–1932 přírodovědeckou fakultu MU v Brně, obor zeměpis a tělesná výchova. Učila na SŠ v Kojetíně a Olomouci, v letech 1945–1952 v Brně.

Úzce spolupracovala s brněnskou pobočkou Ústavu etnografie a fokloristiky ČSAV a se soubory lidových písní a tanců. Při sběru hanáckých tanců navázala na dílo F. X. Běhálkové z Tovačova. Kromě tanců se zaměřila i na hanácké zvyky a zejména na dětský folklor.

www. Encyklopedie města Brna.

Rodné jméno Mačková Libuše. Celý profesní život pracovala jako učitelka mateřské školy a cvičitelka dětské jógy. První verše psala pro členy rodiny, spolužáky, spolupracovníky. Pak léta uplatňovala svoje vidění světa v rozvíjení slovní zásoby a správné výslovnosti dětí. K tomu se později přidalo i správné držení těla a správné dýchání. Píše poezii a krátké prozaické útvary. V letech 2012 až 2016 se zúčastnila regionálních kol slam-poetry v Brně. Obesílá literární soutěže, pořádá autorská čtení. Zúčastňuje se autorských setkání. Je dlouholetou členkou Mělnického Pegasu a od roku 2013 členkou Střediska východočeské obce spisovatelů.Pu­blikuje a přispívá do almanachů a sborníků. Zúčastňuje se Dnů poezie. Spolupracuje se svou rodnou obcí Karolín, knihovnou v Javorníku, Knihovnou Kroměřížska a knihovnou v Němčicích nad Hanou. Samostatně vydala knihy: Kormidelník života /2002/, Dětskýma očima/2003, 2004, Pegas Mělník/, Přivezli jsme jezevčíka/2006, leporelo/, Rodném kraji /2008/, Dětskýma očima – Veršobraní /2013/, Kuplet o Brně /2015/, Místa srdci blízká /2016/, Čas trampa /2017/,
Vánoční reminiscence /2017/, Vánoční reminiscence II. /2018/, Třpytivé podoby roku /2019/, Hledání /2020/, Lesní příběhy /2021/, Cestami a cestičkami /2021/, Kormidelník života /2021 Nová Forma/, Rekondice /2022/. Poslední sbírka se jmenuje Náš čas (2023, Frýdek).

Osobní sdělení dne 19.5.2017. Ma­tysíková, Libuše: Čas trampa. Trapsavec 2017 (zadní strana) V krajině Pegasa. Mělník 2018. S.112–116. https://otavinka.blogspot.com/…ubiluje.html meil dne 30.9.2023, aktualizace biografie

Fotky z roku 2015 a 2017 přišly od Libu Matysíkové mejlem dne 26.6.2018.

Olomoucké prostředí začal vnímat od první třídy základní školy. V roce 1971 maturoval na Střední průmyslové škole strojní. Po vojně absolvoval v letech 1976 – 1979 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Holici u Olomouce. Jeho fotografie zdobí titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve VÚZ od roku 1980. Jeho fotografie ilustrují i propagační publikaci Zahrada Čech (1979) a Dvacetpět let VHJ Sempra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici v roce 1993, začal zde působit jako programový pracovník – dramaturg. Od roku 1994 studoval obor Umění a estetika na Filozofické fakultě UP formou distančního studia.. Zakončil ho disertační prací „ Julius Pelikán. Život a dílo.“ (1996), kde zmapoval sochařské dílo tvůrce nejen na Olomoucku. Je uveden v Almanachu a katalogu k 10. výročí činnosti Galerie G s názvem Decennium Olomouc, který vyšel v roce 2002. Od roku 2005 je místopředsedou Spolku pro komorní hudbu při MFO. Zajišťuje veškerou organizaci koncertů v Muzeu umění, což je vhodný prostor pro koncerty komorního rázu, mezi něž patří i vystoupení mladých a začínajících interpretů. Je také členem výboru Literárního klubu Olomouc a pomáhá při zajišťování kvalitní dokumentace jednotlivých pořadů, ať kamerou, fotoaparátem, zvukovou a další audio-mediální technikou.

Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2009, květen, S.9.;

Holice je částí města Olomouc.

Rodným jménem – Dostálová. Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu na knihovnické nástavbě v Brně, kde absolvovala v roce 1969. První kapitoly knihovnického povolání začala tvořit ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a pokračovala v Městské knihovně Uničov. Na svém kontě má pět knih, z toho básnické sbírky: Čmáraniny I (2009); Čmáraniny 2 (2010); Volně vzlétám (2015) a letos na jaře vyšla sličná sbírka Dům duše, ilustrovaná Vladimírem Holubcem. V roce 2012 vyšly povídky s názvem Dědictví slov. V současné době připravuje autorka překlad francouzských pohádek z 19. století, kde vystupují víly, skřítkové a jiné nadpozemské bytosti.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, červen.

Studoval gymnázium v Prostějově v letech 1937–41, poté přešel na Vyšší hospod. školu do Olomouce, kde r. 1945 maturoval. V letech 1952–1976 pracoval v JZD Olšany, od r. 1976 ve Vrbátkách. Publikovat začal v r. 1968 v prostějovské Stráži lidu, první povídky v Kalendáři Lidové demokracie na rok 1969. V čas. Štafeta, Lidová demokracie, Rovnost, Host do domu, v polských čas. a tisku. Překládal z polštiny. Autor povídek a črt z vesnického prostředí. Publikoval ve sb.Oheň (1975¨, Trojlístek (1976).

Z díla: Ještě na růže rosa. Brno, Blok 1973.
Tráva kvete. Brno 1982.
Zůstaň, jsi krásná. Brno 1975. ;

Biografie: Slovník české literatury 1970–1981. Praha, ČS 1985, S. 236. ; Kolár, V. : Literární měsíčník 1977, č. 2. ; Med, Jaroslav: Za L. Nakládalem-Štafeta, 18, 1986, č. 2, S. 8–9, obr. ; Kmoníčková, Eva: V roce 1986 zemřeli. Brno, SVK 1987, S. 17. ; Prostějovský Týden, 14. 02. 1996, S. 12. , , Hanácké noviny, 17. 02. 1996, S. 3;

V letech 1964–1968 studovala PdF UP v Olomouci, obor matematika-výtvarná výchova. 1975–1982 externí učitelka KVV PdF UP. Vyučovala výtvarnou výchovu a dekorativní kompozici. Zabývá se zejména výtvarnou výchovou a teoríí vyučování. Věnuje se též praktické výtvarné činnosti v oblasti kresby a drobné grafiky.

Výtvarní pedagogové a toretici umění UP 1948–1986. Olomouc 1987. ;

Absolvent SG Olomouc r. 1911;spisovatel, pseud. Láďa Náklov; Vrchní rada min. obchodu v Praze, hlavní redaktor národohospod. části Národní politiky. Přispíval do čas. Pozor, Selské listy ap. Když vydávala OB v Nákle měsíčník Nákelský zpravodaj (1965 – 1968) zasílala jej dr. Navrátilovi. Do březnového čísla r. 1968 zaslal dopis. Na přelomu 70. a 80. let působil na Jindřichohradecku.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934.,S.298; Vopravil: Slovník pseudonymů..P., SPN 1973, S.977; Dopis Jaroslava Olberta ze Lhoty nad Moravou č.44 ze dne 2.2.1994.

V r. 1946 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval LF UP Olomouc , kde promoval r. 1951, PFUK Praha r. 1975. Působil 1951–53 ve Vítkově, od r. 1956 v ústavu patologie LFUP, od r. 1961 přednosta kraj. soudně lékař. odd. FNsP, 1984–1990 předseda odb. spol. soud. lékařství, od r. 1984 předseda Ústavu soudního lékařství, od r. 1990 děkan LFUP Olomouc, odborník pro soudní lékařství. Autor 11 monografií, učebnic, skript.

Kdo je kdo 91/92.2.díl.Praha 1991, S.651.; Žurnál UP, 1992, září, S.5, /foto/;.

Zámecký archivář hraběte z Mognisů ve Strážnici, místopisný spisovatel. Autor knihy Želatovice a Tučín. Strážnice 1918. /Historický, kulturní a hospodářský vývoj dvou hanáckých vesnic/.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.43.;Pos­píšil, F.: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923.S.105.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.187.;.

Studoval FFUK Praha. Poté působil jako středoškolský profesor. Znalec laššského nářečí, zabýval se dílem Petra Bezruče.

Biografický slovník severní Moravy. 1. Ostrava.

Absolvovala UPŠ v Praze a FAMU. Od roku 1954 ve filmových skladech Barrandov a spolupráce též s ČT. Od 1960 kmenová výtvarnice. Z díla/filmy: Baron Prášil-1961, Smrt si říká Engelchen-1963, Nezralé Maliny-1981, Tažní ptáci-1984 ad.

ČBS. Praha 1992.S.499.;

Hudbě se v mládí učila u G. Pivoňky. Působila jako učitelka hudební školy v Olomouci od roku 1951. Neteř G. Černušáka.

ČSHS.II. Praha 1965.S.205.;

Rozená Ambrožová. Po maturitě na jedenáctiletce v Brně působila v Olomouci v někdejší Krajské knihovně a později okresní od roku 1957 – 1969. V únoru 1969 odešla na Pedagogickou fakultu do knihovny, kde od r. 1970 byla vedoucí oddělení. Do důchodu odešla v roce 1995. Při zaměstnání v okresní knihovně dálkově vystudovala nástavbu knihovnictví.

Osobní sdělení 27.6.2023/hš

Učil češtinu, dějepis, filozofii, publikoval v oblasti regionálních a kulturních dějin, zachraňoval staré tisky, obrazy a fotografie z oblasti Hranicka a Přerovska.

Hranické noviny, 3.- 9.5.1996, S.3., .

Žačka M. Hubnerové. Angažmá v ND Praha od 1911 do pense 1933. V dalších letech se věnovala recitátorské činnosti. V letech 1917– 1920 se zabývala loutkovým divadlem. Založila Uměleckou loutkovou scénu.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.346 – 347.,foto.;.

Po středoškol. studiích v Opavě navštěvoval filozofické třídy v Brně a od 1834 studoval na teolog. učilišti v Olomouci. Zde byl roku 1838 vysvěcen na kněze. 1850 byl přeložen na faru do Stěbořic (na Opavsku), kde se stal farářem a kde setrval do své smrti. Velmi se přičinil o probuzení českého národního vědomí slovan. obyvatelstva. Založil několik lid. knihoven a čítáren.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.76;

Bydlel do r. 1946 ve Štěpánově, studoval FFUP v Olomouci, působil na U na Katedře bohemistiky od roku 1952, ale koncem padesátých let musel z olomoucké univerzity odejít a, poté působil ve Slezském ústavě ČSAV v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.; Působení ve Štěpánově /JUDr.Jiří Kráčmar, Horní 97, Štěpánov., In Naše noviny č.208, 9/1999, S..5.