Osobnosti Moravy.eu

Profesor na přerovské obchodní akademii, všestranný sportovec. 1941 byl zatčen gestapem za spolupráci s Fr. Skopalem a Ad. Svozilem, kteří byli činí v Obraně národa. Vězněn byl v Přerově a Brně. Zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi.

Narozen v Pouchově (n.m.č. města Hradec Králové). Od r. 1948 v Olomouci, krátce u L.Šlapety, později na MěstNV, stavební úřad.1949 v o­lomouc.Stavopro­jektu, kde zač.50.let zakládá asanační skupinu /Hynek, Škamrada/ a stává se jejím vedoucím.Poté pracuje v Pozemních stavbách v Olomouci, v Chemoprojektu Přerov a v DRUPOS Olomouc.V kontextu poválečné architektury výrazná osobnost.Orientace na památkovou obnovu. Realizace: Rekonstrukce domu rozhlas.studia a kavárny Opera, Horní nám.1947, rekonstrukce obyt.domů Žerotínovo nám.4, 5, 8, 9./1950–53/, rekonstrukce muzea 1953–58, rekonstr.zámec­.arkád Velké Losiny, rekonstrukce Okr.knihovny 1969.;svateb.síň Domašov nad B.1982 ad.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. ZKVU 1984, č. 229, S. 18–19. ;Architektura ČSR, 10. 1951, S. 176–179. ;. Majerek, Bedřich: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých architektů. Ostrava 1985.; Čtvrtá členská výstava. Olomouc, Dům umění. 1953.;

Od r. 1950 působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959. Divadlo O. Stibora v desetiletí 1955–1965. Olomouc 1965.

Studovala Dívčí reformní gymnázium a posléze přešla na Slovanské gymnázium, kde maturovala v roce 1953. Pak studovala FF UP obor teorie hudební výchovy. Hru na klavír u prof. Františka Maxiána na AMU Praha. Dlouhodobě působila jako korepetitorka v Moravském divadle. Od roku 1993 každé dva měsíce měla koncerty v Geislerově sále Žerotína a od r. 1994 každý měsíc v Muzeu umění. V roce 2005 dostala Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

V měsíci březnu si připomínáme… Kdy,kde, co v Olomouci, březen 2014. S.1–3.

Do obecné školy chodil ve Štěpánově, r. 1913 abs. SG v Olomouci, studoval práva a pak se věnoval novinářství. Od 1922 šéfredaktor Moravského deníku v Olomouci. 1947 šéfredaktor Volného slova v Olomouci. Autor knihy Kraj, jímž táhla válka. Redaktor památníků SG. Básně ve sbornících, dramata, romány. Z díla: dramata: Krutá láska (1925)
O svobodu
romány: Tajemství skleněné koule. Užíval pseudonym : V. Příval Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.34.;Působení ve Štěpánově /JUDr.Jiří Kráčmar,

Narozen v Lipňanech (n.m.č. Tršice). Moravský biskup Církve československé v Olomouci. Absolvoval studia na Cyrilometod. gymnáziu v Klímkovicích u Opavy, kde maturoval r. 1892. Na fakultě ve Vídni a ve Štýrském Hradci studoval filozofii, teologii a sociologii. V r. 1899 byl vysvěcen na kněze ve Štýrsk. Hradci a r. 1902 promován ve Freiburgu na PhDr. R. 1909 vyslán na studijní cesty v oblasti sociologie a soc. poměrů v USA a Kanadě. Za 1. svět. války vykonával u nás i po světě vojenskou duchovní službu. V čsl. armádě se stal inspektorem osvětové a mravní výchovy pro Moravu, Slezsko a Slovensko a Podkarpatskou Rus v hodnosti plukovníka. Stal se prvním farářem Církve čsl. v Plzni-východ. R. 1932 byl zvolen do pražské Diecézní rady a jmenován vikářem pro celé západní Čechy. Poté odchazí do Zbraslavi jako vikář a farář. Dne 10.11.1946 byl zvolen třetím biskupem moravským.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001, S.116; Týnecké listy, č.1/07. S.24–26; ; Kaňák, B.: PhDr. Bohumír Cigánek. In: Olomoucký archivní sborník. 2007.S. 165–168.; Kaňák, B.: Husův sbor v Olomouci. Olomouc 2007.;

Studoval v letech 1917–1923 arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, 1923–1927 bohosloví v Olomouci. Po vysvěcení byl do 30.11.1928 ko­operátorem ve Velkém Újezdě 1928–1931 katecheta v Moravské Ostravě – Přívoze 1931–1936 profesorem náboženství na středních školách v Moravské Ostravě. Od r. 1936 trvale v Olomouci, na Reálném gymnáziu v Olomouci. Jmenován docentem řečtiny CM bohoslovec. fakultě. Členem Družiny literární a umělecké od r. 1937.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska, seš.5, S.21.. Poselství.Olomouc, DLU 1938. BSSSM. Ostrava 2000. č.1 (13). S.27.

ThDr. Rudolf Col (promován 1931). mimořádný prof. ThDr.

Narodil se ve Vídni ve šlechtické rodině, studoval v Modeně, v Římě a Padově, kde získal doktorát teologie. Na kněze byl vysvěcen 1758 v Brixenu, 1766 se stal proboštem kroměřížské kapituly a 1776 kapitulním děkanem v Olomouci. Roku 1790 byl jmenován prvním mimořádným legátem pro císařskou volbu do Frankfurtu, 1791 jej dekoroval nový císař Leopold II. velkokřížem řádu sv. Štěpána, Papež Pius VII. ho jmenoval 17. ledna 1803 kardinálem. Kardinál Colloredo byl olomouckým arcibiskupem 34 roků.

Narozen ve Vísce u Litovle (n. m.č. města Litovel). 35 let působil jako profesor češtiny na Slovanském gymnásiu v Olomouci, v letech 1889–1924. ;

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.34; Símě hořčičné.Památník osmdesáti let Slovanského gymnásia v Olomouci.Olo­mouc 1947.

Do Olomouce přišel po předchozí praxi v Krnově na přelomu století a trvale se zde usadil počátkem 40. let. Věnoval se památkovým úpravám Olomouce.

Zatloukal, Pavel: Olomoucká architektura let 1850–1950 a její význam v obraze města. In.: ZKVMO, 1981, č. 213, S. 1–15. ; Zatloukal, P. :Olomoučtí architekti 20. století. In.:ZKVMO, 1984, č. 229, S. 19–20. ;. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003.S. 26.

Vyučen strojním zámečníkem. Působil v Libině v r. 1943, poté v Šumperku v Moravolenu, též v závodním časopise. V Olomouci od r. 1953 v redakci Stráže lidu do r. 1969. Z politických důvodů musel odejít. Pracoval pak v Technických službách Olomouc, ved. Sítotisku až do roku 1986. V letech 1969, 1970 a 1971 pod firmou Rios Brno redaktorem Hanáckého kalendáře. Po roce 1990 pracoval v redakci Hanáckých novin, Nové svobody, též dopisovatel do časopisu Mosty. Nositel Ceny města Olomouce. Syn poslancem městského zastupitelstva.

Informace od Dr. Milana Ticháka. (29.1.1996) Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

V Olomouci od r. 1869 na praxi u soudu, od r. 1871 jako koncipient u dr. Svozila do roku 1874, poté v Praze a od roku 1877 trvale v Olomouci. Zakladatelem a prvním starostou JDOB (1872), Slovanského čtenářského spolku (1879), Matice školské (1872), jejím jednatelem 1872–75 a starostou 1883–1890. Později se vzdal veřejné činnosti. Matice školská ho jmenovala čestným členem.

Fischer, R.: Olomoucký památník..Olomouc 1938.S.35.; Osmdesátpět let olomouckých ochotníků.Olomouc 1957.; (SVKOL)

Od roku 1910 studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v roce 1916. Pak odešel do Prahy, kde absolvoval České vysoké učení technické a stal se inženýrem chemie. Pracoval jako úředník, později jako vrchní technický rada státní cukrovarnické dohlédací služby. Působil ve Všetulích u Holešova, kolem roku 1938 v Opavě, za války v okolí Olomouce a po válce trvale v Olomouci. Loutkovému divadlu se věnoval od dětství. Loutkami oživená pohádka jej natolik okouzlila, že se chtěl podělit o radost i s ostatními a ještě za studií, na rodinném Alšově divadélku v hejčínském sále u Dostálů uspořádal představení Doktora Fausta. Zájem byl takový, že improvizované jeviště nevydrželo a hra nebyla dohrána, ale základ byl položen. V kronice Kašpárkovy říše je uvedeno datum: 4. ledna 1920. V témže roce napsal také svou první hru pro loutky „Zlaté srdce“, uvedenou na větším a lépe vybaveném divadle, dne 22. září 1922. Soubor přijal název Kašpárkova říše a působil pod hlavičkou Sokola. Kromě několika menších próz otištěných v dětských časopisech psal výhradně hry pro loutky, z nichž asi osmdesát vyšlo tiskem a na sedmdesát zůstalo v rukopisech. Publikoval též stovky článků v loutkářských časopisech a v denním i krajinském tisku. V roce 1944 založil svému souboru interní měsíčník Hejčínský Kašpárek, který vycházel až do roku 1951. Za války se seznámil s Vojtěchem Cinybulkem (1915–1994), loutkářským výtvarníkem, který pro hejčínský soubor psal hry, navrhoval dekorace a loutky. Loutkářské činnosti a především Kašpárkově říši věnoval Ing.Čech všechny své síly a schopnosti. V roce 1949 se stal pracovníkem tehdejšího Krajského národní výboru v Olomouci jako chemik vodohospodářského odboru, odkud přešel do funkce krajského osvětového inspektora v oblasti zájmové umělecké činnosti. Teprve od této chvíle se mohl svému celoživotnímu koníčku věnovat i profesionálně. Režíroval, organizoval, pracoval v ústředí lidové tvořivosti a na Loutkářské Chrudimi. Přednášel, redigoval loutkářské edice, spoluzakládal nové amatérské soubory v kraji a uprostřed tvůrčí práce skonal. Jeho odkaz však žije dál. Od roku 1973 se každé dva roky konal festival pro loutkářské soubory pod názvem Čechova Olomouc. A Kašpárkova říše v Olomouci rozdává radost těm nejmenším divákům, ale i dospělým dosud. Loutkové hry (výběr): Bruncvík (1926), Drak (1928), Fištrón (1926), Jeníček a Mařenka (1941), Kašpárek letí do pohádky (1938), Kašpárek se ani čerta nebojí (1929), Kašpárek sluhou u čaroděje (1922), Kašpárek vaří živou vodu (1947), Kašpárek vždy vítězí (1925), Kašpárek, Škrhola a Pivoňka (1929), Kašpárkův první krok do života (1936), Konec čarodějky Hadimršky (1932), Kouzelný koberec (1946), Křídová pohádka (1953), Mikuláš pana Ferdinanda (1936), Mlýn na čerty (1929), Pivoňka králem (1931), Pohádky na ruby (1948), Princezna Jitřenka se vdává (1947), Strašidlo Mulisák (1948), Svatý Mikuláš (1994), Vánoční sen (1936), Zlaté srdce (1922).

Lexikon českých spisovatelů.Sv­.l.Praha, Academia 1985, S.405–406; /fotografie PKK 1988.Olomouc, OK 1987/. Cinybulk, V.: Ostrov splněných přání. Praha 1959, S.5–10. Čechova Olomouc. Sborník k 1. festivalu amatérských loutkářských souborů v Olomouci. Olomouc 1973.
Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985, S. 405–406. Tichák, M.: Hejčínský loutkař František Čech. In: Hanácký kalendář 1998. Olomouc 1997, S 48–49. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č. 11.S.7.

Hejčín je část města Olomouc.

Všetuly u Holešova jsou nyní částí města Holešov.

Pohřben na černovírském hřbitově.

V Olomouci-Hejčíně na Mrštíkově náměstí č.12 byla dne 19.11.2011 v 11 h­odin odhalena pamětní deska,

Rozená Čeladníková, učitelka a spoluzakladatelka národopisného souboru Týnečáci. Od jedenácti let do roku 1942 studovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci a pak pokračovala na Českém reálném gymnáziu, kde maturovala v roce 1946. Poté studovala Pedagogickou fakultu v Olomouci s aprobací pro 1. stupeň základní školy. Od roku 1948 učila zprvu na Hlučínsku, od roku 1952 byla ředitelkou školy ve Starém Městě u Bruntálu. Spolu s manželem Ladislavem Čechákem přišla do Velkého Týnce v roce 1954. Učila zde až do odchodu na odpočinek v roce 1983. V roce 1986 stála spolu s manželem u zrodu čuhácko-hanáckého národopisného souboru Týnečáci. Veškerý čas věnovala dětem a sboru Sedmikrásky. V devadesátých letech občas vypomáhala i za katedrou. Zemřela v olomoucké nemocnici.

Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. Ševčíková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2012, č.3,S.4.

Mgr. Marie Čecháková

Studoval SPSŠ Olomouc, poté FFUP, obor historie, dějepis, čeština. 1966–1971 pracoval ve VMO, byl nucen odejít z politických důvodů, 1968 titul PhDr. 1972–1988 Okresní archiv Olomouc, od 1991 opět ve VMO. V roce 1992 na MU v Brně získal kandidáturu věd. Od r. 1991 Zakladatel a majitel nakladatelství Memoria (historické pohlednice Olomouce, drobné publikace o Olomouci, pověsti, památky, obnovení vydávání vlastivědného sborníku Střední Morava a redaktor. Publikuje v ročenkách SOKA Olomouc, sbornících ze sympozií, v čas. Muzeum Prostějovska aj. Spolumajitel obchodu s obuví a koženým zbožím. Historik, který se spezializuje se na středověké hospodářské dějiny a dějiny města Olomouce. Zakladatel TJ Ligy stovkařů.

Wikipedie.cz

PhDr. Miloslav Čermák, CSc.

Byl čestný papežský komoří.

Působil v Olomouci od r. 1916 jako odborný lékař chorob kožních. Od r. 1920 byl vězeňským lékařem. Hojně publikoval v odborných časopisech. Přednášel v různých spolcích. Vedle svého povolání se pilně věnoval rostlinné fytopatologii. Člen VSMO. Fytologický herbář, obsahující četné unikáty odkázal olomouc. muzeu.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.37–38.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1978, únor, S.15;

Narozen v Pardubičkách (n.m.č. města Pardubice). V r. 1945 absolvoval LF UK Praha. Za války vězněn v Oranienburgu, odb. lékař v Hradci Královém 1945–54. Přednosta I. interny FN, působil na katedře vnitřního lékařství LF UP od r. 1954. Prof. vnitřního lékařství 1969. DrSc. 1968. Články v odborných časopisech.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S.319.; Vnitřní lékařství, 35.1989.S.622–623.

Studoval VŠ zemědělskou v Brně. Profesorem na Hospodářské škole v Přerově a Zemské zimní hospodářské škole v Uherském Brodě, kde byl zatčen a odvlečen do Osvětimi. RTDr. in memoriam. Pamětní deska v Brně, Zemědělská 1/1.

Encyklopedie dějin města Brna.

Pracoval u T. Šipky v Olomouci, L. Šlapety , v čs. staveb. závodech, Voj. projekt. ústavu, ve Skupině experimentální projekce ve Stavoprojektu, v Sigmě IPKÚO v Olomouci. Spoluator publ. Olomoucká architektura. 1900–1950. 1981. předseda Umělecké komise arcibiskupství olomouckého, člen Rady města Olomouce. Nositel Ceny města Olomouce.

Zatloukal, P. : – ZKVMO 1984, č. 229, S. 20–21. ;Architektura ČSR XXXVII, 1978, S. 101, 122–124. ;Walla, Jindřich: Návštěva v ateliéru. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 12–14. fotografie;;Kdo je kdo v architektuře. . . Praha, Modrý jezdec 1993. S. 39–40. ;.

Narozen v Hodolanech u Olomouce.Studoval skladbu u J.Kvapila.R­.1933 si otevřel vlastní hudební školu s bratrem Františkem.Vys­tupoval jako sólista i doprovazeč, člen Moravského klavír.tria, jež založil r.1940.S D.Doubkem se podílel na založení MF.Byl ředitelem veř.hud.školy v Olomouci 1945–53, potom jejím učitelem.Na Ped.škole v Prostějově od r. 1957, na hudeb.šk.v Pros­tějově od r.1959.

Československý hudební slovník I. Praha, SHV 1963, S.195.;

• ebr-: Zasloužil se o hudební život.=Stráž lidu 1983, 23.7., S .4.;/fotografie/,.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

Působil na UP, kde externě učil dějepis na pedag. fak. 1949–51. Redaktor čas. Komenský a Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké. Školní inspektor.

Hýbl, František: Norbert Černý a čas. Komenský. Komenský, 105, 1980/81, č. 7, S. 434–436. , /foto/; (pin): Zásluhy o vlastivědu. Lid. demokracie, 3. 12. 1990, S. 3. ;.

'

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu v UK Bratislava a LF UP v Olomouci, kde působil od roku 1974. Český lékař anatom; docent Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jmenován v roce 1983. Byl dlouholetým členem *České společnosti antropologické a předsedou její olomoucké pobočky. Zabýval se zejména *osteologií, ale studoval rovněž křesťanské filozofy a přednášel i na Křesťanské akademii. Mezi jeho stěžejní práce patří studie o pohlavních rozdílech na *dlouhých kostech končetin člověka: Určování pohlaví podle postkraniálního skeletu (1971). (Ladislava Horáčková)

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava Profil 1973, S.353.;. Encyklopedie antropologie. web.

Doc.MUDr. et RNDr. Milan Černý, CSc.

Narozen v Olomouci-Hodolany.Člen orchestru divadla v Olomouci jako hráč na trubku, studoval u Josefa Nešvery skladbu a zajížděl do Prahy k O. Ševčíkovi. Od r. 1910 trvale v Olomouci. Jeho otec F. Černý /1847–1914/. Měl 5 synů a 2 dcery-všichni se věnovali hudbě. /Váša, Oldřich, Cyril, František, Josef, Božena, Kateřina/.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.196;.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

Obecnou školu navštěvoval ve Chválkovicích a Pavlovičkách, měšťanskou v Hodolanech. V letech 1919–1922 se vyučil obchodním příručím. Po dvouleté praxi odešel na vojnu do Šumperka, později působil v Brně, Kroměříži a Olomouci. V roce 1932 se osamostatnil a měl obchod se smíšeným zbožím ve Chválkovicích až do znárodnění v roce 1950. Poté pracoval na olomouckém pracovišti Výzkumného ústavu prefabrikací Praha, později převedeném do olomoucké Prefy, odkud odcházel v roce 1978 do důchodu. Zemřel 9. října 1989 a je pochován na hřbitově ve Chválkovicích.
Rozsáhlé jubilantovo literární dílo – básně, povídky, epigramy a aforismy , vymezené lety 1927 až 1984, přepsal jeho syn do sedmnácti svazků strojopisné formy, kde je uvedeno přes 900 básní a 21 mikropovídek. Od roku 1975 se věnoval rodové kronice, kterou zpracoval do počátku 17. století. Dočteme se v ní i o nepřímých rodinných vazbách a vztazích. Jubilantův otec Josef Červinka (1875 –1931) byl vzdálený příbuzný spisovatele Aloise Zábranského (1858–1921), matka Amálie Červinková, rozená Juříčková (1879–1917) byla vzdálenou příbuznou Jana Čepa z Myslechovic (1902–1974). Bohuslav Ignác Červinka literárně tvořil především pro radost, chtěl vždy zachytit neopakovatelný zážitek či událost, která se stala. Jeho literární zápisky byly nalezeny až v rukopisné pozůstalosti. Některé jeho básně věnované Moravě byly pojaty do antologie tvorby olomouckých autorů Verše o Moravě, kterou vydala VSMO v roce 2003 a začátkem letošního roku vyšly dvě bibliofilie s půvabnými ilustracemi Ing. Otto Bablera nazvané: Verše přátelům a Tucet drobných próz.

Literární dílo B.I. Červinky (1904–1989). Olomouc 1999. Rkp. ; Červinka, B. I. : Rodokmen rodu Červinků z Olomouce a okolí. Olomouc 1999.Rkp. ; Čevinka, B.F. : Něco málo ze života B.I. Červinky…In: Červinka,B.I. : Tucet drobných próz. Olomouc 2004.;