Osobnosti Moravy.eu

Po studiích na nižším gymnáziu vstoupil do laboratoře technologického průmyslového muzea a pak do vyšší průmyslové školy, kde maturoval v r. 1907. Působil u zemského finančního ředitelství (celní úřad), složil zkoušku dospělosti na učitelském ústavu v Praze a vystoupil ze státní služby. Poté studoval na filozofické fakultě filologii a filozofii. Po válce dokončil studia a působil na středních školách ve Znojmě, Vyškově a Hranicích. Literárně činný už na studiích gymnázia. Psal verše, prózy, kritiky,eseje. Publikoval v časopisech Archa, Česká mysl. Členem DLU od r.1929. Knižně vyšlo: Brouk a ona (1926), Jdu za svou písní (1928), Monolog člověka (1935).

Poselství.Olomouc 1938.S.202.;.

Absolvoval němec. nižší G v Příboře, stud. SG v Olomouci, studia nedokončil pro nemoc. 1874 výpomoc. učitel v Rožnově, 1875–78 na matič. škole v Olomouci, 1878–79 v Hlinsku. Pro nemoc odešel a půs. 1880 na Rožnovsku. Od r. 1886 učil na měšťanské škole v Přerově. 1876–78 řídil olomouc. liter. revui Koleda. Založil a řídil beletristické a pedag. časopisy a knižnice. Zasloužil se o zakládání vesnických knihoven na Valašsku. Sbíral valašské písně, pohádky, pověsti, pořekadla i přísloví. Již v letech osmdesátých usiloval o založení národopisného valašského muzea v Rožnově. Dějepisec Přerova.

Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha 1911.S.263–264.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.Olomouc UP 1987.S.122–123.; Fischer, R.: Olomoucký památník Olomouc 1938, S.22.; Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.163.;.

V Olomouci působil jako advokát, tajemník obchod. komory. Zakladatel staroněmecké školy šachové. Šachový skladatel. Vítěz 1. mezinárod. skladatel. soutěže r. 1856. ;Redaktor čas. Wiener Schachzeitung.

Malá encyklopedie šachu.Praha 1989, S.31.;.

Profesor češtiny, od r.1937 ředitel přerovského gymnázia.Zasloužil se o modernizaci ústavu a o zřízení tělocvičny.Za okupace byl 1.8.1942 penzi­onován, po osvobození se opět ujal správy gymnázia.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Dirigent Vojenského estrádního souboru. Tiskem vydal na 120 estrádních a tanečních písní, hudbu ke 2 filmům, 23 skladeb, na deskách nahráno 15 skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.67.;.

Ředitelka odborné školy pro ženská povolání v Přerově. Účastnila se kulturního rozvoje ve městě. Práce v Literárním kroužku, přednášková činnost

Přerovské Echo, 7–8/1999, S.9.

'

V roce 1904 získal doktorát na pražské technice, v r. 1906 se habilitoval a 1909 byl jmenován mimořádným a v r. 1917 řádným profesorem stereotomie. V letech 1923–1924 a 1945–1946 rektorem ČVUT Praha. Od r. 1952 členem ČSAV. Prof. stavební mechaniky ČVUT Praha.

Chobot, K. : Akademik Z. Bažant. =Štafeta, 9, 1977, č. 2, S. 29–31. ; 100. výročí narození akad. B. Bažanta. Soubor vzpomínkových prací. Praha, VUT 1980, 48 s. , příl. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1957. ;. Pleskot, V.: Akademik Zdeněk Bažant zemřel. In: Časopis pro pěstování matematiky, 79, (1954). S. 378–379.;

Profesor vodního stavitelství na VŠZ v Brně. Autor odborných publikací: Americké přehrady;Vodní cesty;Moravské údolní přehrady;Boční nádrže na horní Moravě; aj.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.11.;

Vyučen aranžérem na ZUŠ Štursova, Olomouc. Pracoval jako aranžér v Jednotě Olomouc v období 1978–1985. Oděvy Olomouc s působením v různých místech Moravy: Jeseník, Krnov, Uničov, Ostrava. Jeho velká plátna umístěna ve vinárně Ing. Čalkovského v Olomouci. Ve volných chvílích se věnoval hudbě, bicí a kytara. Po operaci šedého zákalu téměř oslepl a chodil s bílou holí. Zemřel na covid.

Osobní setkání na Příčné 999/2 dne 21.4.2020

Narozen na Vyškovsku. V letech 1968–1973 vystudoval Katedru výtvarné teorie a výchovy na UP v Olomouci, Žije a tvoří v Horce nad Moravou. V roce 2009 se podílel na revitalizaci Masarykova náměstí v Uničově. Reliéfní plán historického středu města a bronzový znak města vytvořil a oba artefakty nechal odlít ve Zvonařské dílně Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova.

Myslivečková, H.: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny

• příloha, 1990, 2.6., S.1.; Myslivečková, H.: Keramika a malba.=Hanácké

noviny, 1990, 7.6., S.4.;.

Maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1968. Poté studovala FFUP v Olomouci, obor výchova a vzdělávání dospělých se zaměřením na výtvarnou výchovu. Keramická činnost – od užitkové keramiky hrnčiny až po zahradní fontánu. Volně pojaté reliéfy. Těsný kontakt s přírodou. Vystavovala od roku 1974. Její keramickou tvorbu znají v Praze, Ostravě v Teplicích nad Bečvou, Šternberku, Jihlavě, ale také v Žilině, Mnichově a v Chicagu. V první polovině let devadesátých se stala odbornou asistentkou na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP. Úspěšně se podílí na realizaci mezinárodních projektů a pořádá studentské výstavy ve Zbrašovských aragonitových jeskyních (m.č. Teplice nad Bečvou). Byla členkou Skupiny Odjinud, nyní je členkou Spolku olomouckých výtvarníků. Bydlí s manželem v Horce nad Moravou, telefon

Myslivečková, Hana: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny, příl., 1990, 2.6., S.1.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; Kolář, Bohumír a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.385.

Po studiích v Kroměříži byl vysvěcen r. 1872. Prefektem chlapec. semináře v Kroměříži, odtud poslán na univerzitu do Prahy, kde studoval matematiku a fyziku a poté složil státní zkoušky. Farář ve Frenštátě p. Radhoštěm r. 1892. V letech 1885 –88 vydával Bibliotéku nejslovutnějších kazatelů českých starší doby. Do r. 1888 vyšlo 7 svazků. V nemoci se vrátil do rodiště, kde zemřel.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 63. ;

Absolvoval Zemskou vyšší hospodářskou školu v Olomouci, kde maturoval r.1933. Poté studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. V r. 1941 vydal vlastním nákladem monografii Lidové umění na Hané. V r. 1949 se podílel na výstavě Lidové umění na Hané v Kroměříži na zámku. V r. 1964 byl přijat jako etnograf ve Valašsk. muzeu v Rožnově pod Radhoštěm a v letech 1965–71 byl jejím ředitelem. V r.1972 se stal vedoucím národopisného oddělení Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Zasloužil se o uspořádání několika výstav lidového umění v muzeu, sbírkové činnosti a o stálou expozici Z klenotnice lid. kultury Hané, Litovel r.1975. V r.2001 vy­dána publikace s názvem Lidové umění na Hané. Ing. Jan Rudolf Bečák stál u zrodu čestného hřbitova Valašského Slavína, kde mu byl také slavnostně odhalen náhrobek v r. 2005 v areálu Dřevěného městečka.

MP.: Zemřel ing. J.R. Bečák. Kdy-kde, co v Olomouci, 1987 únor. S.12.; Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.1/07, /foto/. S.29; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S.32., Mikulcová, M., Graclík, M.: Kulturní tulky Valašskem, Frýdek-Místek, 2001.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš. 5, Opava-Ostrava 1996. S.14–15; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.63.;

Spoluredigoval prostonárodní katolický časopis Cyril a Method, psal a překládal náboženské spisy, v červenci 1854 jmenován superiorem semináře v Olomouci. Vydavatel kancionálu.

Lexikon české literatury.Díl 1.P., Academia 1985, S.168.; Český slovník bohovědný.II.Praha, 1916, S.51.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Oprava úmrtí z 9.5. na 8.5. od p.Peterky, květen 1994.;.

Po studiu na nižším gymnáziu v Olomouci absolvoval Hospodářskou školu ve Vyškově. Od svého otce Rudolfa Bečáka převzal rodinný statek ve Velkém Týnci čp. 11, z něhož v krátkém čase udělal příkladné hospodářství. Od svých pětadvaceti let (1912) byl členem obecního výboru, po roce 1919 po dvě volební období starostou obce V. Týnec. Od mládí byl politicky činný. Jako člen Okresního národního výboru v říjnu 1918 podílel se na státním převratu v Olomouci. Patřil k předním funkcionářům agrární strany, za jejíž program byl zvolen v roce 1925 do poslanecké sněmovny, kde působil 10 let (do r. 1935). Od r. 1928 byl předsedou Ústředí starostenských sborů v Brně a předním činitelem mnoha institucí okresních i zemských. Za okupace se aktivně zapojil do odboje v skupině Obrana národa a po zatčení v dubnu 1942 byl vězněn do konce války v Brně, Osvětimi a Buchenwaldu. Na následky útrap koncentračních táborů, zemřel ve věku 63 let.

Tichák, Milan: Paměti obce Velkého Týnce.Olomouc, DANAL 1998.S.63. Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. velký Týnec 2007. S.64.;

V letech 1939–45 ředitel Slovanské knihovny v Praze, 1945–49 Národní a univerzitní knihovny Praha, 1951 přednášel dějiny polské literatury na UP v Olomouci. Významná slavistická publicistika v Národních listech. Překládal z polštiny a ruštiny.

ČBS.Praha Academia 1992,, S.33.;.

V Olomouci na FFUP působil 1958–1963 jako docent českého jazyka. Poté v Praze na univerzitě.

Lexikon české literatury.1.Praha, 1985.S.170–171. Kraus, J.: Významné jubileum prof.J.V.Bečky.Naše řeč, 71, 1988, č.5, S.262–263.: Staněk, V.: Za J.V.Bečkou.Český jazyk a literatura, 43, 1992/93, č.1–2, S.40–42..

Odborník v lesním hospodářství, inspektor Severomoravských státních lesů v Krnově. Publikoval v odborném tisku a ve vlastivědném sborníku Severní Morava.

Filip, Zdeněk: Kalendárium 1997. Šumperk, Vlastivědný ústav 1997.

'

Reálku vystudoval v Kroměříži a Lipníku nad Bečvou, kde začal pracovat v jednotě Sokol. 1920 začal navštěvovat župní cvičitelskou školu v Olomouci. V letech 1920–1939 působil na školách v Bouzově, Července, Litovli a Konici. V dubnu 1939 vytvořil s učitelem F. Krušem první odbojovou skupinu na Litovelsku, která navázala kontakt s Obranou národa v Olomouci. V červenci 1939 emigroval do Polska a vstoupil zde do čs. vojenské skupiny. Do Prahy přijel v roce 1945 již v hodnosti majora. 1949 se stal předsedou Sokola v Praze. 1950 obviněn a odsouzen za porušování služeb. tajemství. Vězněn v Leopoldově.1960 na amnestii propuštěn. Poté pracoval jako pomocný dělník.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.21–22.; Severní Morava. sv. 84.2002. S.81 Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.12–13.;

Absolvoval gymnázium v Žatci. Souběžně studoval klavír. Po maturitě byl varhaníkem v Žatci a zároveň studoval AMU v Praze u prof. Pavla Bořkovce. Absolvoval v r. 1956. Dirigentem ve Východočeském divadle v Pardubicích v letech 1966–1978. Šéfdirigent operetního orchestru DOS v Olomouci . Složil vokální skladby, hudbu k baletu, symfonie, lyrické písně, scénickou hudbu k činohrám.

Čeští skladatelé současnosti.Praha 1985.; Ostravský kulturní měsíčník 1978, č.2, S.64–65.;. Štefanised, Jiří: Kalendárium divadla v Olomouci. Praha 2008. S.172.

Působil jako učitel měšťanské školy chlapecké. V červenci 1939 utekl do Polska a po dobu 2. světové války bojoval spolu s generálem Ludvíkem Svobodou. Vrátil se v hodnosti pobočník majora a pracoval pak na generálním štábu, povýšen na podplukovníka. V březnu 1950 byl zatčen a odsouzen na rok za údajně nezodpovědnou manipulaci s tajnými materiály a k ztrátě hodnosti. Po výkonu trestu pracoval v Praze ve Škodovce jako dělník. V roce 1952 se na výzvu provokatéra pokusil o útěk za hranice, byl zadržen a odsouzen na dvacet let a jeho dcera Dana na poloviční dobu. Oba byli propuštěni na amnestii 9.7.1960. Vrátil se do Škodových závodů jako dělník a zůstal tam až do důchodu. V roce 1963 byl rehabilitován, ale pouze za první trest a byla mu vrácena vojenská hodnost. V červnu 1968 přednášel plukovník Bedřich v Litovli o práci s generálem Svobodou.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R 2008. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk 2001. S.7. Šev­číková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č.12.

Udržoval srdečné styky se svým mecenášem, bratrem rakouského císaře, olomouckým arcibiskupem kardinálem Rudolfem, kterého vyučoval již jako 15 tiletého hře na klavír, hudební teorii a nauce o harmonii. Pro Rudolfovu intronizaci na kardinála (1820) zkomponoval Missu solemnis, již však dokončil až r. 1823 a pak teprve věnoval svému mecenáši.

MZK (generální katalog). ; Remeš, M.: Byl Beethoven v Olomouci ? – In: ČVSMO, XLV, 1932, S.265–267. ; Dvořák, J.: Občan Ludwig van Beethoven a jeho Missa solemnis. – In: Středisko VSMO. 1987–1988, č.11, S. 141–150.;

Po maturitě na gymnáziu v Přerově studoval vysokou školu v Brně, a poté vojenskou službu v Pardubicích. V roce 1930 se vrátil do Přerova a vedl soukromou veterinární ordinaci. Jeho vztah k hudbě ho přivedl do pěveckého sboru. V Přerově založil národopisný soubor, podílel se i na organizaci a připravě národopisných slavností. Jako tanečník vystupoval i sólově.

Vzpomínka na MVDr. Aloise Běhala. In: Velkobystřické noviny.č.4.2003.S.5–6.

Od 9 let navštěvoval hudební školu v Uherském Hradišti, kde jej začátky hry na klavír naučila učitelka M.Malá. V 14 letech byl přijat na obor klavírní hry na konzervatoř v Brně, kde studoval ve třídě prof. Vaňury, avšak ze zdravotních důvodů ji nedokončil. Ve dvaceti letech začal studovat hru na trombón na pedagogickém oddělení hudební školy v Olomouci. Záhy poté byl převeden na obor klavírní hry. Bez dokočení studia na konzervatoři byl v roce 1953 přijat na JAMU. Studium přerušil, nastoupil vojenskou prezenční službu a po roce se vrátil do Olomouce, kde dokončil konzervatoř. V roce 1955 byl přijat na bratislavskou VŠMU jako řádný posluchač. Po dvou letech musel opět přerušit studium pro ochrnutí pravé ruky. Později pokračoval v soukromém studiu u prof. F.Schafra v Brně, jehož zásluhou překonal zdravotní potíže. V roce 1961 nastoupil jako lektor hry na klavír na katedře hudební vědy a výchovy FFUP v Olomouci a vystudoval při zaměstnání obor hudební výchova – klavír. Od r. 1961 se nepřetržitě uplatňoval jako komorní hráč, pianista Moravské filharmonie v Olomouci a cembalista a sólista komorního orchestru Leoše Janáčka v Ostravě. S jeho nahrávkami na cembalo byly vydány 3 gramofonové desky. Od začátku 60. let úzce spolupracoval s Čs. rozhlasem. Od r. 1980 pedagogicky působil na pedagogické fakultě U v Olomouci, kde učil předměty Hra na klavír, Hra a čtení partitur, Colegium musicum. Jeho koncertní činnost s Komorním orchestrem L.Janáčka v Ostravě byla v letech 1996 a 1999 v Japonsku.

Instrumentalisté. Čeští koncertní umělci. Část A-M. Praha, 1983, S. 21–22. ; Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 8–10.

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;