Osobnosti Moravy.eu

Studoval filozofii v Olomouci, teologii ve Vídni, 1829 vysvěcen. Roku 1831 se vrátil do olomoucké diecéze a působil ve Velkém Újezdě a poté profesorem bohoslovecké fakulty ve Vídni 1842–1862. ;

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937. S.24.;.

Učil přírodní vědy a fyziku na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a Břeclavi. V Brně učil biologii a pedagogiku (mj. i herce Karla Högra). Byl členem Slováckého krůžku v Břeclavi, Klubu českých turistů a Královské české společnosti nauk. V roce 1935 byl PhDr. Jan Švábeník přeložen do Olomouce, kde působil jako ředitel učitelského ústavu. V září 1941 byl zatčen gestapem. Po převezení do Brna vězněn v Kounicových kolejích, odkud byl v březnu 1942 transportován do Osvětimi, kde 16.3. 1942 zemřel. Dne 15. 12. 1945 mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. V Brně je pamětní deska na Moravském náměstí 6.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 147.S.65.; Webové stránky – Encyklopedie města Brna.

Vyučil se kolářem a za 1. světové války bojoval na italské a albánské frontě. Po válce pracoval v Letově jako dřevomodelář. V Olomouci byl cvičitelem, starostou a organizátorem v místní Sokolské jednotě. Jeho životní láskou bylo divadlo (ochotnický spolek Mrštík), ale zejména divadlo loutkové. Od roku 1923 až do své smrti byl členem v letech 1931–1963 vedoucím Kašpárkovy říše Olomouc. Věnoval se loutkám téměř 50 let svého života, neoddělitelně spjatého s hejčínskou loutkovou scénou Kašpárkova říše. Jako principál ji vedl přes třicet let. Především byl vedoucí souboru a reřisér, ale i technolog, konstruktér a vychovatel několika generací amatérských loutkářů. Stál též u zrodu přehlídky Loutkářská Chrudim. Za svou činnost dostal Zlatý odznak Matěje Kopeckého.

Čechova Olomouc 1999. Olomouc 1999, S. 12–13. ; V měsíci lednu si připomínáme… Kdy,kde co v Olomouci, leden 2014. S.1. Výročí Františka Štěrby. Blogspot Otavínka 2.1.2024.

Ve Vídni se vyučil pekařem, tam také vstoupil do Sokola. V době 1. světové války byl na italské frontě, 1917 byl zajat a roku 1918 vstoupil do československých legií v Itálii. 1920 vstoupil do služeb četnictva. Do Štěpánova přišel z Frýdku-Místku. Za okupace se zapojil do odbojového hnutí. Skrýval zbraně Stráže obrany státu. Vedl okrsek odbojové organizace Moravská pětka. 22. 10. 1941 byl zatčen gestapem a odsouzen k smrti.

Stud. G v Kroměříži, 1927 začal stud. bohosloví, po 4 semestrech studia zanechal. V roce 1951–57 vedl kroniku města Kojetína, od 1959–1975 okres. archivář a správce muzea v Tovačově. Zájem o místní a historic. pověsti. V r. 1973 natočila Čs. televize, stud. Ostrava pořad Zázračná slunečnice. , jako součást Academia filmu Olomouc 1974. Sledovaná tvorba. Hanác. pověsti a pohádky, pověsti o hradech a zámcích

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů pověstí.Olomouc 1987,S.185–186.; Přichystal.A.: Beletristický obraz minulosti města Olomouce.Olomouc, SVK 1980.; Sborník Státního archivu v Přerově.1993­.S.39.;.

V roce 1965 ukončil studia na Fakultě architektury VUT Brno
1974–1979 aspirantura na Fakultě architektury ČVUT Praha
13 let hlavním architektem mezinárodních květinových výstav Flora Olomouc (1967–1980)
1972 obdržel z rukou nizozemské královny Juliany významné ocenění za československou expozici " Symfonie skla a květin" na mezinárodní výstavě Floriada 72 v Amsterodamu.
1982–1988 externě vyučoval na Katedře architektury AVU v Praze
1989–2002 svobodné povolání, architekt a designer
2000–2003 prezident Unie výtvarných umělců Olomoucka
2003–2012 ředitelem Výstaviště Flora Olomouc, a.s. V březnu 2012 mu byl udělen titul " Osobnost veletržního průmyslu za rok 2011". Samostatné výstavy se konaly v roce 1992 v Galerii Patro v Olomouci, Galerie Helix Zlín (1993), Galerie Luga Luzern ( 1994, v r. 1997 na Zastupitelském úřadu ČR v Paříži, v r. 1998 v Galerii Spektrum v Jilemnici. České kulturní středisko ve Vídni (2001); Jubilejní výstava Architekt a sklář v Galerii G v Olomouci (2002); Výstava „Skleněné sny“ na zámku v Reimengenu, Bavorsko ( 2005) a následně r. 2007 v Galerii Patro v Olomouci. R. 2009 v Galerii Alma Patro v Praze a r. 2010 výstava v Městské galerii v Nordingenu , Bavorsko.

http://www.olomouc.eu/…tuality/1753

Ing. arch. Zdeněk Štefka CSc.

Narodil se v rodině kovářského mistra. K cukrářské profesi jej přivedli strýčkové Alois a František a tak šel malý Josef v roce 1923 do učení ve Veltrusích u Kladna ,které ukončil v r. 1927. Za prací musel jezdit po celém Československu, protože se mu nedařilo usadit se v Praze. Pravidelně sledoval Cukrářské listy, kde nakonec našel inzerát a nabídku místa na Moravě. V roce 1933 přišel do Olomouce, kde se trvale usadil. Zprvu prodával své výrobky na ulici, později v kasárnách a pak si pronajal na tehdejší Nádražní čp.50 u hodolan­ského mostu dům, kde sídlila Štaflova cukrárna. Od roku 1935 na doporučení věhlasného cukráře pana Jaroslava Dejmala, vyučoval na Živnostenské škole. S panem Dejmalem se kamarádil a byl jeho pravou rukou. Záhy se stal předsedou Společenstva cukrářů pro kraj se sídlem v Olomouci. Byl vyhlášeným cukrářem a měl vynikající nejen zákusky, ale i zmrzlinu široko daleko. Ve volném čase se věnoval sportovní funkcionářské činnosti. Několik let byl předsedou SK Hodolany. Na konci druhé světové války, dne 7. května 1945 zabránil nasazením vlastního života vyhození vysokého mostu, který spojuje Nové Hodolany se Starými Hodolany. Podminovaný most byl střežen devíti německými vojáky, kteří měli rozkaz vyhoditi jej do povětří, v čemž jim bylo panem Štaflem zabráněno. Jmenovaný na základě této události obdržel od Velitelství Moravské brigády pochvalné uznání, datované dnem 23.7.1945. Po znárodnění cukrárny nemohl být pan Štafl jako bývalý živnostník vedoucím cukrářské výroby. Nadále však pracoval ve svém oboru až do pense. Prošel komunálním podnikem, podnikem TOKO, Severomoravskými pekárnami a cukrárnami, kde působil ve funkci vedoucího cukrářského provozu. Aktivně působil v cukrářské branži až do r. 1976 a dále příležitostně vypomáhal i na cukrářské škole v Litovli. V roce 1999 mu udělila Společnost cukrářů ČR diplom a zlatou medaili Český cukrář.

Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S. 7–8.;

Stál v čele politického katolicismu jako předseda moravské křest.-sociální a pak Čsl. strany lidové, předsedou parlament. klubu a ústř. výkonn. výboru ČSL. Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a teolog. fakultu v Olomouci. Prvním kněžským působištěm byl Nový Jičín, kde založil první katolické spolky a r. 1899 na sjezdu na Velehradě založil křest.sociální stranu. Od r.1902 působil v Brně a byl spoluzakladatelem odborů jako Orel (starosta), listu Den aj. katolických zájmových organizací a spolků. V letech 1907–11 byl poslancem rak. říšské rady, v letech 1906–18 členem moravsk. zemského sněmu, členem Čsl. národního výboru v Praze, poslancem čsl. parlamentu (1918–39), ministrem čsl. vlád (1921–38). Byl prvním českým katolickým politikem. Zabránil odluky církve od státu a podařilo se mu začlenit římskokat. církev do nové čsl. společnosti. Zasloužil se o modus vivendi mezi ČSR a Vatikánem a o státní oslavy svatováclavského milénia r. 1929. Za okupace prchl do zahraničí a stanul v čele Čsl. národního výboru v Paříži a v letech 1940–45 byl předsedou obou londýnských exil. vlád. 20.2. 1948 je jedním z ministrů kteří podávají demisi. V březnu r. 1948 je zadržen při pokusu o odchod do exilu a až do své smrti je internován. Pohřben za asistence Stb ve Velkém Týnci, do hrobu své matky. 25.9.1991 po 35 letech od jeho smrti jeho tělesné pozůstatky exhumovány a 12.10.1991 uloženy se všemi poctami na velehradském hřbitově. O J. Šrámkovi napsal podrobný životopis Prof. Miloš Trapl z UP.

Masarykův slovník naučný, díl VII., S.81.; sjl: Jan Šrámek na Velehradě.=Kdy-kde-co 1991 v Olomouci, č.11, S.4.; Týnecké listy, 3/96, S.4.; Obecní čidlo, 8/2005, č.2, S.1–2; Puls, 18.4.1996, s.1., Moravský den, 18.1.1996, S.13.;

Stanislava Šprincová,, rodným Kavanová, se narodila v Olomouci. Její otec Antonín Kavan byl jako člen městského zastupitelstva krátce po
okupaci v roce 1939 zatčen a pět měsíců vězněn. V roce 1944 ho gestapo znovu zatklo a odvezlo do terezínské Malé pevnosti. Krátce po osvobození zemřel na skvrnitý tyfus v karanténní stanici v Roudnici nad Labem. Stanislava Kavanová musela těsně před maturitou na SGO v roce 1943 nastoupit na nucené nasazení. V Králíkách ji v roce 1944 za nezávaznou korespondenci se skotským zajatcem zatkli a uvěznili ve věznici pro mladistvé ve Vídni, kde zažila poslední měsíce války spojené s bombardováním této metropole. Po válce se provdala za Zdeňka Šprince, který měl velkou zásluhu na opětovném zřízení olomoucké univerzity, v čemž mu usilovně pomáhala. Studiovala práva v Brně a po té ekonomickou geografii v Praze a také ve Francii. Působila na Katedře hospodářského zeměpisu přírodovědecké fakulty UP od roku 1950 jako odborná asistentka a od roku 1959 přednášela na katedře geografie a vědecky se věnovala socioekonomické geografii. . Publikovala v regionálním a odborném tisku ( Severní Morava, VVM, ZVÚO aj.) Též autorkou několika monografií. Zpracovatelka pozůstalosti prof.A.Šprince a Dr. Zdeňka Šprince. Při otevření knihovny na pobočce , Brněnská 82/83 darovala v prosinci 1991 památky na prof. Antonína Šprince, významného knihovníka Olomouce.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 352.
V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.164.
Bibliografie publikační činnosti v almanachu SGO 1947, 1967, 1992.
Parte.

Doc. JUDr. et RNDr. Stanislava Šprincová, CSc.

rozená Kavanová

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, FFUK Praha, 2 semestry univerz. Vídeň. Působil jako střed. prof. na G v Zábřehu na Moravě a na obch. akad. v Prostějově, kde založil okresní osvět. sbor. Od l. 8. 1920 pověřen vedením nově zakládané městské knihovny v Olomouci. První ředitel čes. veř. knihovny města Olomouce. Syn doc. PhDr. Zdeněk Šprinc, snacha doc. Stanislava Šprincová, roz. Kavanová. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci. Na hrobě plaketa od sochaře Julia Pelikána.

Smejkal, Bohuslav: Antonín Šprinc.Medailon k 100.výročí narození…Olomouc, OK leden 1987.;. https://otavinka.blogspot.com/…mrti-as.html

V roce 1940 vstoupil do jezuitského řádu. Vystudoval teologii v holandském Maastrichtu, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze. V letech 1951–1989 byl spirituálem v české koleji Nepomuceum v Římě. Od roku 1954 vyučuje východní teologii na Orientálním ústavu a Gregoriánské univerzitě v Římě. 28.9.2003 jmenován kardinálem. Autor mnoha knih a publikací. Žil v Římě. Na UP obdržel v roce 1997 titul doctor honoris causa.

Olomoucký den, č.291, 13.12.2003, S.4;

Narodila se v rodině úředníka Státní pojišťovny, který byl dobrým pianistou a sportovcem. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců a od dětství měla blízký vztah k hudbě a tanci. Od 5 let byla žačkou Ivo Váni Psoty a tato škola zcela ovlivnila její životní cestu. Již od r. 1931 vystupovala na jevišti divadla na Vevěří i Na hradbách. Účinkovala i při školních akademiích a slavnostech. V r. 1936 tančila ve Vídni. V roce 1939 udělala konkurz v divadle za vedení Jiříkovského. Za okupace musela přejít do německého divadla. Po osvobození nastoupila v r. 1945 v opavském divadle, kde působí jako šéf baletu Josef Škoda. V roce 1947 se vrátila do Brna. V letech 1952–1961 se věnovala pedagogické práci v baletní škole. Od r. 1962–1977 členka Divadla Oldřicha Stibora Olomouc, kde byl šéfem a choreografem Josef Škoda, za kterého se v r. 1962 provdala. Pedagogické práci se věnovala i v olomouci, učila v Litovli a pak v Přerově na LŠU a 1968–1981 v baletní škole divadla Olomouc. Od r. 1977 vedla v Olomouci i krasobruslařský oddíl ČSTV – lekce klasického baletu (1985). Hostovala ve Vídni (1936), Varšavě (1957), Berlíně (1951), Paříži (1959). Koncem let osmdesátých se vrátila i s manželem do Brna – Králova Pole.
Zasl. umělkyně 1969. V roce 2007 byla poctěna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tance. Za rok 2008 obdržela Cenu města Brna.

ČTK-BIO, 12.2.1985.;. Postavy brněnského jeviště.II.Brno 1989. S.145–149.;

Dvojčetem sestry Olgy, syn architekta Lubomíra Šlapety. V roce 1972 absolvoval ČVUT Praha, poté pracoval v Ostravě, 1973–1991 vedoucí oddělení architektury Národního technického muzea v Praze, 1991–1997 děkanem Fakulty architektury ČVUT, 1997–2000 prorektorem ČVUT, 2003 děkanem ČVUT, 2006–2010 děkanem Fakulty architektury VUT v Brně, 1986 hostující docent TU Berlin a 1987 TU Wien, 1992 jmenován profesorem v Berlíně, v roce 2000 působil 4 měsíce v Montrealu a roku 2002 hostující profesor FA univerzity v Lublani.

Autor publikací:

• PRAHA 1900–1978, průvodce po moderní architektuře. NTM Praha 1978
• Kamil Roškot 1886–1945, architektonické dílo. GVU Olomouc 1978, finské vyd. 1979, německé vydání 1981
• Josef Kranz 1901–1968, architektonické dílo. GVU Olomouc 1979
• Otakar Novotný 1880–1959, architektonické dílo. GVU Olomouc a NTM Praha 1980
• Arnošt Wiesner 1890–1971, architektonické dílo. GVU Olomouc 1981
• The Brno Functionalists. Helsinki 1983, něm.vyd. Innsbruck 1985
• Adolf Loos a česká architektura. Galerie Louny a NTM Praha 1984 /2. vyd. 2000/
• Pavel Janák 1882–1956. Semperdepot Wien 1984 /s Olgou Herbenovou/
• Czech Functionalism 1918–1938. Architeculral Association London 1987
• Baťa 1910–1950, architecture and urbanism. Katalog výstavy Zlín 1991
• Baustelle Tschechische Republik. Katalog Akademie der Kilnste Berlin 1997, pol. vyd.2002/
• Prague – XXth Century Architecture. Guide book /s Kohoutem a Templem/ Vienna 1997
• Baustelle Ungam Is.A.F erkaiem a J .Paszáreml /Berlin 1998
• Baba 1932 – modely a plány /s T .Šenbergerem a P. Urlichem/ Praha 2000 /pol. vyd. 2002/
• F . L. Wright a česká architektura. Praha 2001
• Jan Kotěra 1872–1923, zakladatel moderní české architektury /s kol./ Praha 2002
• Lubomír Šlapeta 1908–1983,Čestmír Šlapeta 1908–1999,Scharoun's Czech Students
• Wroclaw 2004 /angl. a polské vydání/
• Baustelle Slowenien Is A.Hrauskym/Berlin 2004
• Jan Hird Pokorný – architektonické dílo /s P .Kratochvílem/, Praha 2005

cs.wikipedia

Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta DrSc. – český historik architektury

Učitelka v Cholině, Vilémově, manželka advokáta v Prostějově, překladatelka-A. Schweitzer, Axelrod, Cohn aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.203;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.50.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc 1968, S.34.;.

Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal.

Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě.

Kdo je kdo v architektuře…Pra­ha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou­. 2016.

Ing. arch. Antonín Škamrada

V letech 1897–1905 studoval gymnázium v Kroměříži, bohosloví v Olomouci 1905–1908, žák J.Nešvery.Angažmá v ND Praha-od 6.1.1909–1910.Sólista ND Praha1911–13, Brno 1917–1932, učitel ve šk.Filharm.sboru Beseda brněnská, divadelní revue -hanác/figurka stréčka Křópala z Břochovan;film, rozhlas.

Stratil, V.: Bratři pěvci Šindlerové.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.40.; Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965.S.697.;.

V době první světové války byl dobrovolníkem v čs. vojsku na Rusi, s nímž se dostal do Francie, kde se účastnil bojů. Do vlasti se vrátil jako nadporučík a sloužil u 6. hanáckého pluku v Olomouci. V roce 1938 jako podplukovník přednášel taktiku na dělostřeleckém učilišti. V roce 1939 byl pověřen z nejvyšších míst velitelskou funkcí ve vojenské organizaci odboje. Působil jako tiskový mluvčí a referent na tehdejším okresním úřadu v Prostějově a stal se krajským vedoucím Pořadatelských sborů, z nichž se organizovala vojenská odborová skupina Obrana národa. Jeho zástupcem a úzkým spolupracovníkem byl štábní kapitán Jan Skokánek, rodák ze Střížova (1900–1944), oba bydlící t.č. v Olomouci. Spolupracovali také s odbojovým hnutím na Olomoucku, např. v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova , Kožušan, Velké Bystřice,
Věrovan, Nenakonic i s dalšími místy. Podplukovník Šimek spolupracoval rovněž s plukovníkem Františkem Krátkým (1893–1942). První velezrádná aféra na Olomoucku, spojená s činností pořadatelských sborů, měla za následek zatčení řady významných osobností i jejich mučení a následné popravy. Dne 4. prosince 1939 byl podplukovník Šimek zatčen gestapem a tři roky vězněn v Olomouci, Přerově, Reichenbachu, Wohlau, Dietzu a Vratislavi. Dne 3. listopadu 1942 byl postaven před německý lidový soud a odsouzen k smrti. Poprava byla vykonána 5. 3. 1943 Urnová schránka je uložena na olomouckém ústředním hřbitově a pamětní deska s jeho jménem i dalšími popravenými je umístěna na budově vojenské správy v ulici 1. máje v Olomouci. S ulicí jeho jména se setkáme také v místě jeho rodiště.

Cekl, J.: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 160. * Rodinné dokumenty a vzpomínky pozůstalých.Rkp. Ševčíková, H.: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.S.4.

Maryčka Šimková byla tetou mého manžela Jana Ševčíka.

V roce 1946 se habilitoval pro obor neurologie. Byl pověřen Ministerstvem školství vybudováním a vedením neurologické kliniky na založené Palackého Universitě v Olomouci jmenován – ve svých 38 letech – universitním profesorem. V Olomouci buduje od základu novou neurologickou kliniku postupně buduje i v blízkém městě Šternberk léčebné neurologické oddělení a v lázních Velké Losiny rehabilitační ústav pro léčbu následků dětské obrny v r. 1951 jmenován přednostou neurologické kliniky Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, která byla zřízena na bazi tamní lékařské fakulty. Po úmrtí prof. Šercla v roce 1972 je od roku 1973 každoročně pořádána až dodnes – vědecká konference „Šerclovy dny“.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.206–208;

prof. MUDr. Miroslav Šercl DrSc.

Na olomoucké české reálce byl žákem prof. Františka Smolky. Za 2. světové války pracoval na nucených pracech v Reichu. Vzdělání si doplnil na dálkovém studiu Ústřední školy lidové umělecké tvořivosti a na AVU ve Vídni. Vedle vlastní malířské a řezbářské tvorby ve Velkých Karlovicích založil a organizoval skupinu amatérských výtvarníků Urgatina.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.377;

Narodil se na Svatém Kopečku u Olomouce a do čtrnácti let žil rodišti a v Lošově. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Jeho babička a dědeček z tatínkovy strany bydleli v Radíkově. Vztah k rodnému kraji, hanáckému folklóru, se projevil v celém jeho díle. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1945 působil na této umělecké škole sám jako pedagog. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Motivy pro svou tvorbu hledal především ve folkloru a přírodě. Kromě kresby se věnoval také volné a užité grafice. Byl také scénografem a knižním ilustrátorem. V letech 1950–1955 prováděl výzdobu olomouckého orloje a v témže období působil též jako scénograf v olomouckém divadle. Z hlediska botanického je nutno tvorbu Karla Svolinského ocenit výrazně pozitivně. Řadí se k autorům zlatého fondu české botanické ilustrace. Později jeho ilustrace použil také Jaroslav Petrbok ve své knize pro děti, nazvané „Rostliny“ (1960). Na Slovensku ilustroval společně s Květoslavem Hískem i Malý atlas liečivých rastlín Ľudmily Thurzové (Martin 1963). Dále ilustroval knihy i pro londýnské nakladatelství Spring Books a pro pařížské nakladatelství Gran­d.

Chadraba, R.: Folklór v díle Karla Svolinského a starší tradice..In: Studie Muzea Kroměřížska 1992/1993. S. 68–70. * Plachá, Z.: Vzpomínka na Karla Svolinského. In: Velkobystřické noviny, 1993, č.4.S.4–5. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č.9, S.7.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce Žil v Lošově a Radíkově. Obě místa nyní součást města Olomouce. Zdenka Plachá si mnoho let dopisovala s umělcem, který mj. ilustroval i kroniku knihovny ve Velké Bystřici. Kopii ilustrace jsem dostala od Zdenky Plaché.

Učitel hudby v Olomouci od r. 1913-Žerotín, hrál na varhany a v kostele českobratrské církve řídil příl. zpěvy. Skladby: klavírní, komorní, orchestrální, 4 morav. tance, 3 opery.

Československý hudební slovník.Sv.2., P., SHV 1965, S.655.; Životní jubilea hudebního pedagoga a skladatele Jaroslava Svobody.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.61..

Vysvěcen 1898 v Olomouci, sídelní kanovník olomoucký. Šéfredaktor Našince a Lidových listů. Msgre. Od r. 1910 jednatel spolku Matice Cyrilomětodějské a dlouhá léta předsedou Matice svatokopecké. František Světlík patřil mezi vedoucí osobnosti katolického modernismu v Čechách a na Moravě a přispěl k její přeměně z literárně uměleckého uskupení na teologické reformní a sociální hnutí. Světlík výrazně přispěl k integraci katolických politických stran v Československu a napsal chartu Československé strany lidové, později i její program. Od svého zvolení do národního shromáždění v roce 1924 byl aktivní ve výboru pro zahraniční politiku v Poslanecké sněmovně. Dal základ zahraniční politice strany, která podpořila orientaci Beneše. Světlík podporoval demokratickou politiku a podpořil strategii prezidenta Beneše na konci 30.let. Těžká choroba a celkové fyzické selhání pravděpodobně vysvětluje jeho podporu Národní frontě na počátku roku 1948 a jeho iluze o poválečné roli SSSR . Navzdory tomuto faktu patří mezi výrazné osobnosti v dějinách Československé strany lidové. Položil základy jejího programu, novinářiny i zahraniční politiky.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké 1949.Olomouc 1949.S.51.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.258.;Kdy kde co, prosinec 1995. S.2.. Marek, Pavel – Trapl, Miloš: Nástin života a díla katolického politika a novináře. Rosice u Brna, Gloria 2001.;

V r. 1799 se zastavil na Moravě před bitvou u Slavkova a pak při zpáteční cestě do Ruska. V Olomouci se ubytoval v hotelu u Modré hvězdy (čp. 515, Česká ulice).

OSN, díl XXIV. Praha 1906, S. 406. ;Nešpor, V. : Dějiny Olomouce. 1936. ;Dvořák, R. : Dějiny markrabství Moravského. Brno 1906. S. 392 – 393. ;.

Narozen v Novém Rousínově (n.Rousínov).Stud­.piaristic.G v Kroměříži, od r.1821 bohosloví v Brně, 1827 vysvěcen na kněze, kaplanoval v Olbramicích, 4 roky v Komárově u Brna. R.1837 profesorem na bohosloví v Brně.Literární činnost: nábožen.spisy původní a překlady, vydal 4 sbírky básní: Básně;Růže a trní;Sebrané básně;Nové básně.Dvacet let sbíral na Moravě a ve Slezsku národní písně, sebral 873 písní a nápěvů.Založil mor.katol.deník Hlas /1849/, Brno;vydavatel­.spolek Dědictví Cyrilometodějské, 1848. R.1865 vyz­namenán ve Vídni čestným doktorátem. Pohřben v Brně.

Sušil, F.: Moravské národní písně.Praha, Vyšehrad 1951/fotografie, s.769/;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava, 1979, s.103.;Neruda, Jan: Podobizny.1.Praha, 1951, s.393–395.;Vychodil, P.: Z doby Sušilovy.Sbírka dopisů.Brno 1917.548 s.=sig.N 1479 ÚpD;Českos­lovenský hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, s.647–648.;Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911, s.59–63.;.

Po studiu na stážnickém a kroměřížském gynmáziu za 1. světové války pobýval ve Vídni. Malířské nadání v něm utvrdil malíř Ferdinand Zerlacher. Na Akademii výtvarných umění v Praze byl žákem Vlasty Bukovce. Učil na středních školách v Jihlavě, Lučenci, Kroměříži, Třebíči a Olomouci na učitelském ústavu za 2. světové války a po ní na gymnáziu a na škole v Horce nad Moravou. Olomoucké pamětihodnosti zobrazil řadou linorytů a kreseb.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL., Páleníček,Ludvík: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku, Kroměříž 1940., Purketová, Jana: O životě a díle českých pedagogů, Brno 1999., Toman, P: NSčsVU, 2.díl L-Ž, Praha 1950.