Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Chomoutově u Olomouce. Do roku 1969 učil na základních školách, po emigraci svého syna do NSR byl nucen ze školství odejít. Pracoval pak v dělnických profesích a do školy se už nevrátil ani po roce 1989. Všestranně sportoval, hrál fotbal, hokej a byl praktickým hráčem šachu. Hrál za olomoucké šachové týmy (Sigma Olomouc, VŠ Slavia a AŠK Dům Armády). Byl také dobrým hudebníkem, hrál na akordeon. Po roce 1990 začal vydávat trampské písně z dob svého mládí. Bydlel v Chomoutově a v červenci 1997 musel osobně čelit záplavám. Na podzim 1997 dostal infarkt.

Chomoutov je část města Olomouc.

Vystudoval lesní roh na brněnské konzervatoři a dirigování u prof. J.Pinkase na JAMU v Brně. Nadaný student, dirigent a sbormistr Státního divadla v Brně. Po absolvování nastoupil 15.7.1964 angažmá jako repetitor opery Slezského divadla v Opavě. Již 1.1.1965 získal dirigentskou smlouvu.Od 1.8.1987 přešel do Olomouce. Do Opavy se vrátil počátkem sezóny 1990–1991 jako šéf opery. Jako dirigent působil až do 1994, kdy se vrátil do Olomouce. V sezóně 1995–1996 šéfoval už jen jediný rok opeře Divadla J.K.Tyla v Plzni. Často nahrával v opavském a olomouckém rozhlase. Celoživotní defekt pohybového ústrojí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.20.

V letech 1927–1935 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté 1935–1940 bohosloveckou fakultu v Olomouci (1950 ThDr. ), 1940–1951 kaplanem v Lipníku, 1951 –1954 u PTP, zakázána duchovní činnost. 1954 se oženil s Evou Černou a pracoval ve stavebnictví až do r. 1986, kdy odešel do důchodu. Disertační práce s tématikou Tradice piaristické koleje v Lipníku. Rozsáhlá publikační činnost ve vlastivědném tisku Čech a Moravy, spoluautor knihy „Piaristé“. Prievidza 1992. Členem VSMO, sekce HO. Po roce 1990 externě přednášel na UP.

.Fabián, Josef: Slovník osobností východní Moravy. A-Fi. Valašské Meziříčí 2001.

Vyrůstal v Brně, kde se oženil s Boženou roz. Tesařovou a r. 1948 se odstěhoval do Úvalna u Krnova. V r. 1958 se odstěhoval do Ostravy, kde působil jako redaktor Československého rozhlasu až do r. 1970, kdy byl z politických důvodů vyloučen ze Svazu novinářů a z KSČ. Po r. 1990 byl rehabilitován.

Běhal, R. : Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Čekoslovenského rozhlasu. Praha 1992. ; Boreček, Petr – Dodatky k záznamu.

Absolvent pražské HAMU, r. 1958 insp. kultury ONV Uher. Hradiště, od r. 1960 pedagog- v Ostravě, Zlíně a Uherském Hradišti. Od r. 1966 působil na Pedagogické fakultě UP Olomouc, autor skript, studií a článků, sbormistr pěveckých dětských sborů, hlasový poradce. Spolupráce s národopisným souborem Haná ve Velké Bystřici. Smíšený pěvecký sbor v Uničově vedl v letech 1991–1994. Pod jeho vedením sbor natočil v roce 1991 v olomouckém rozhlase pět uničovských písniček a o rok později vánoční koledy v úpravě Otmara Máchy. Sytý baryton.

Lisická, H. /Roubic, A. : Jaromír Borovička šedesátiletý. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 32–33. . Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha, Div. ústav 1982, S. 47. Nekrolog. Velkobystřické noviny. 2009,č.6.S.1.

Na fotografii je J.Borovička v roce 2003 v Muzeu umění Olomouc.

Působil v Olomouci asi od r. 1880, dómský choralista a koncertní pěvec/baryton/. Účinkoval jako sólista při festivalech a koncertech Žerotína v Olomouci i v jiných moravských městech.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc, 1938, S.28–29.;.

V roce 1938 působil v Těšíně, od r. 1949 v Olomouci.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.79.;.

V roce 1888 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Důstojník z povolání. Za 1. světové války velitelem těžkého dělostřeleckého pluku. Od r. 1924 kustos oddělení starožitných zbraní, člen výboru VSMO v letech 1929–1939. Znalec starožitných zbraní. Věnoval se vlastivědě. K tomu jej přivedl profesor Jan Havelka.

Časopis VSMO, 1946. S.449.

Dětství prožil v Brně, v Holešově navštěvoval reálné gymnázium a roku 1940 absolvoval Obchodní akademii v Ostravě a studoval hru na klavír u L.Tučkové, E.Mikelky a skladbu u F.M.Hradila­.V r.1939 vstou­pil k ostravskému divadlu.Od r.1945 dirigent ostravské operety. Šéfdirigent operetního orchestru SD Ostrava. Autor operetky Ztřeštěné námluvy na slova Jaroslava Seiferta. Skladatelské dílo zaměřil na obor operetky a na scénickou hudbu. V roce 2000 dostal Cenu Oldřicha Nového za celoživotní přínos operetě.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.131.;. Hanácký a středomoravský den, 11, č. 115. S.12 (18.5.2000). BSSSM, seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 46–47.

Dlouholetý vedoucí celouniverzitní katedry jazyků brněnské univerzity.

V roce 1991 zemřeli. Brno 1992.

V olomouckém divadle působil od 15.8.1931–1974.Čestný člen divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.Zas­loužilý umělec.

• bh-: Za Františkem Brožem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987,

červenec, S.22./fotografie/; Zemřel zasloužilý umělec František Brož.=Stráž lidu, 1987, 4.6., S.4.;

Krátce žil v Drahotuších.Od útlého věku byl s rodiči na východním Slovensku, kde byl jeho otec hraničářem. V roce 1938 se rodina musela vrátit zpět na Moravu. Studoval reálné gymnasium v Hranicích, kde maturoval v roce 1951. Poté absolvoval divadelní fakultu JAMU v Brně a nastoupil do divadla v Těšíně. V roce 1962 přijal angažmá v olomouckém divadle, kde působil do roku 1997. Zde vytvořil množství postav české i světové dramatické tvorby, např. Huberta ve hře M.Horníčka Malá noční inventura (1978), komickou i dramatickou roli radního Buška ve Stroupežnického Našich furiantech (1981), panovačného a nelidského šerifa Talbotta ve hře Tennessee Williamse Sestup Orfeův (1983). Známý byl též jako tvůrce karikatur hereckých osobností z olomouckého divadla, které byly publikovány v sedmdesátých letech v kulturním měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Samostatně vyšly pro přátele Spolku českých bibliofilů v dubnu 1971 jako soukromý tisk k poctě 50. výročí Divadla Oldřicha Stibora pod názvem „Václava Brtny Malá galerie“. Je to soubor třiceti karikatur. V roce 1978 byl autorem scény hry Miroslava Horníčka Malá noční inventura. Za více než 40 let umělecké činnosti ztvárnil desítky jevištních rolí a účinkoval též v několika českých filmech, např. ve válečném historickém filmu Dny zrady II. v režii Otakara Vávry (1973), v témže roce v režijním filmu Antonína Kachlíka Jezdec formule risk a v roli Ambróze ve filmu Víkend za milión (1987). Velký vliv na jeho herectví měla také kniha Radovana Lukavského „ Být nebo nebýt. Monology o herectví“ (1981).

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001, S.115. ; Almanach Moravské divadlo Olomouc 1920–2000, S. 113, 123. Pogodová, E.: Rozhovor s V. Brtnou. Kdy-kde-co v Olomouci, 1993, květen.
Štěrbová,A.: O současném činoherním divadle.Ostra­va 1990

Drahotuše (n.m.č. města Hranice)

Pocházel z řemeslnické rodiny. vystudoval nižší gymnázium a tři ročníky učitelský ústav v Opavě. Středoškolské vzdělání si doplnil maturitou na učitelském ústavu ve Slezské Ostravě. Pak se stal úředníkem finanční správy v Opavě. Za války působil v Přerově a v Brně. V roce 1945 se vrátil do Opavy.

Půl století s Thálií. In: Ve službách Thálie. Opava 1968. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003. S.24.

Studovala Státní koedukační ústav učitelský v Kroměříži a Olomouci. Poté působila jako učitelka v letech 1948 – 1984. Mezitím absolvovala dálkové studium na Vyšší pedagogické škole v Opavě a Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Od roku 1953 učila na Morávce, kde zdokumentovala svými 40 obrázky kraj na Valašsku. Je členkou sdružení olomouckých výtvarníků „ Olomoučtí“, které dvakrát ročně pořádá výstavy svých členů. Vytváří také dětské kostky s motivy dětských písniček a s citáty významných osobností Čech i Evropy. Knižně debutovala básnickou sbírkou „ Jaro v listopadu „(1990). O dva roky později vydala sbírku „Na slovíčko“ (1993). Výbor z obou sbírek a z intimní lyriky publikované časopisecky vyšel s názvem „ Člověk člověku“ (2007). Životní příběhy vydala v roce 1994 s názvem „ Pravdivé příběhy“, povídky z období politické perzekuce let 1948–1968 vyšly s názvem „ Osudy“ (1998). V témže roce vyšla též próza „ Partyzáni na Morávce“ a metodická příručka „ Omalovaná kostka písničková“. Vzpomínky zpracovala do prozaické knihy „ Moravané v nedávné minulosti“ (Votobia 2004) a kalendář i knihu „ Zde žila skromnost a snášenlivost“ (2006) doprovodila svými obrázky z Beskyd. V lednu 2010 byla přítomna literárnímu večeru v Muzeu umění, kde prezentovali své básně olomoučtí výtvarníci. V posledních letech se věnuje práci s lidovou písničkou, s cílem vytvořit takové didaktické pomůcky do škol, které by pomohly udržet zájem o lidovou píseň v mateřských školkách i základních školách 1. stupně. . Vytváří též dětské kostky s motivy lid. písniček, či moudrých ponaučení.

Osobní sdělení.. Březnová výročí středomoravského regiomu. Týnecké listy 2015, č.3,s.4–5. Parte.

Mgr. Miluše Březinová

Primu a sekundu studoval na gymnáziu v Litovli, poté tercii a kvartu na Papežské koleji Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě, kde byla ze dne 13. na 14.4.1950 ukončena klášterní škola a tak docházku dokončil na Základní devítileté škole na Kopečku u Olomouce, kde bydlel od r. 1950. V letech 1950–1955 studoval Pedagogickou hudební školu v Olomouci, státní zkoušky hry na housle složil v Brně. Poté působil jako vedoucí hudebního kursu ve Dvorcích na Moravě od listopadu 1955 do března 1956 a od dubna 1956 do září 1959 byl učitelem hudby na hudební škole v Litovli. V letech 1959–1974 byl violistou v operním orchestru Divadla Oldřicha Stibora. V roce 1963 maturoval na SG v Olomouci, dálkové studium. V roce 1971 absolvoval Přírodovědnou fakultu v Olomouci obor biologie a zeměpis a v r. 1979 promován na doktora.. V letech 1974–77 pracoval v ústavu sér a očkovacích látek v laboratoři, 1977–1980 na Katedře anatomie LFUP a 1980–1984 učitelem hudby v Uničově, 1984–1988 vedoucím laboratoře osteologie na Teoretických ústavech LF UP a 1988–1995 v závodech Milo. Psal básně, které vydal vl. nákladem : Pasáže arpegia (1993) a V paprscích stříbra (1994). Sepsal též rozsáhlou studii o Jaroslavu Durychovi.

Biografic. údaje – osobní sdělení. Hanácké noviny 1995, 9. 12. 1995, příl. , Hanácké noviny 1996, 6. 1. 1999, Jmenuji se Miroslav a nějaký čas píšu písně. Machala,L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. S.44–45.;

Nižší reálné gymnázium studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v roce 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale studia musel přerušit v době okupace a promoval až v roce 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v roce 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v roce 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v roce 1964 a působil zde jako náčelník kožního oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval učebnici. Ve své odborné činnosti se zaměřil zejména na problematiku a léčení lupénky, bércových vředů, kožních chorob z povolání v armádě. Podílel se rovněž na celostátním výzkumu léčby pohlavních nemocí a výsledky této práce publikoval v odborném vojenském tisku i bohaté přednáškové činnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1986 pracoval na kožní ambulanci Polikliniky v Moravské Třebové, vypomáhal též na Železniční poliklinice v Olomouci, ve vojenské nemocnici i v mírovské věznici v oboru dermatovenerologie. Postupem času se začal zabývat i kožní geriatrií. Do nedávna působil na částečný úvazek v chválkovickém Domově důchodců. a pensionu. Zemřel 9. 1. 2008 v Olomouci.

Ševčíková, Hana : Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009,č.9. S. 4. Stuna, Jan: Narodil se v Rozstání. Prostějovský týden, r. 9, č.37.S.15. Burdová, Daruše: Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Olomouc 2012 http://otavinka.blog.cz/…g-by-mel-100

Plukovník MUDr. Vladimír Burda

Rozená Kolářová. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Brně. Poté pracovala v Zemědělském výzkumném ústavu v Brně a, po válce vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor přírodopis a zeměpis. Po promoci (1949) se provdala a krátce působila (do r. 1951) jako středoškolská profesorka na Střední zdravotnické škole v Brně, Lerchova ulice a poté na rúzných středních školách (n. gymnáziích) v Brně. V roce 1965 se s rodinou přestěhovala do Olomouce a učila na gymnáziu v Hejčíně biologii a zeměpis až do odchodu do důchodu v roce 1981. Poté se věnovala zejména průvodcovské činnosti s využitím znalostí francouzštiny a němčiny. Do listopadu 1989 provázela turistické výpravy po Československu, od prosince 1989 rozšířila své teritorium na země Evropy. Spolupracovala s cestovními kancelářemi Čedok, Akvila, REKOS ad. Patří mezi aktivní studenty Univerzity třetího věku na UP v Olomouci. Koncem roku 2012 vydala vlastním nákladem knihu ""Všechno se mění, vzpomínky zůstávají".(207 s­.). Zemřela z 12. na 13. 9. 2023.

Almanach gymnázia Olomouc-Hejčín, 2001. Dokumentační list ze dne 28. 4. 2003 s vlastnoručním podpisem a souhlasem s případným publikováním. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 23, 2013, prosinec.S.7–8. Parte.

Mgr. Daruše Burdová

Absolvovala konzervatoř 1947 a JAMU 1953 v Brně, první angažmá v Olomouci r. 1953, od r. 1957 v Ostravě.

Přehled čs.divadel 1958.Praha 1959.;/doc.Jiří Stýskal, FFUP;Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.149.; REGO/SVKOL uvádí místo úmrtí Olomouc..

V roce 1934 absolvoval LF MU v Brně. Poté pracoval v Opavě a po okupaci v r. 1938 odešl do Olomouce, kde pracoval na chirurgii. V r. 1955 získal docenturu. V roce 1961, když bylo zřízena II. chirurgie v Olomouci – Řepčíně byl jmenován jejím přednostou a působil zde až do odchodu do důchodu v r. 1976. Zabýval se chirurgií zažívacího traktu.

Duda,M.: Osmdesátiny …In: Pacemaker 1989,r.2,č.5.S.3.;

Březsko (u Konice)

Absolvoval SG Olomouc r. 1942; Poté studoval MU Brno obor farmacie, na LF UP mikrobiologii a organickou chemii a na UK v Praze obor hygiena. Promován PhMr (1947), RNDr. (1950), MUDr. (1955) a CSc. (1966). V letech 1947–1948 odborným asistentem u prof. Kabelíka na UP v Olomouci a poté na LFUK Praha. Od r. 1958 jako krajský hygienik, 1970 musel zaměstnání opustit a pracoval na OHES Prostějov do r. 1989. Autor vědec. prací a článků v odbor. tisku. V dubnu 1990 zvolen prezidentem ČSČK. Tuto funkci vykonával do rozpadu Československa.

Osobní sdělení;Foto v galerii SG Olomouc.

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

Ředitel měšťanské školy v Konici. Člen Musejního spolku v Brně. Publikoval v ČVSMO, VVM.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Mís­topis.Konický okres.Brno, MS 1939., S. 244; Burian, B.: Jeskyně u Breziny.ČVSMO, 51, 1938, č.191–2.;Biografie: Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962­.;

'

Středoškolská studia absolvoval v Olomouci, kde maturoval na SGO v r. 1903. Po vysokoškolských studiích na lékařské fakultě KU v Praze se věnoval oboru chirurgie. Ve 20. letech působil v Opavě jako primář oddělení, později byl ředitelem zemských ústavů v Olomouci. Hojně publikoval v odborném tisku a to zejména na téma tuberkulózních zánětů podbřišnice, rektální výživa v chirurgii ad. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, na náhrobku reliéf od Julia Pelikána.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974. S.26. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO 1997. S.428. Šev­číková, H.: Zářijová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, r. XIV. 2004, č.9, S.9.

V roce 1794 vysvěcen na kněze. V letech 1796–1805 farářem, děkanem a arciknězem v Mohelnici. Od roku 1812 olomouckým kanovníkem. V období 1815–1843 archivářem v Archivu metropolitní kapituly v Olomouci. V letech 1852–1853 děkanem Teologické fakulty v Olomouci a knihovníkem kapituly.

Olomoucké arcibiskupství 2002. Hofmannová, J.: Biografický slovník archivářů v českých zemích. Praha, Libri 2000.S.111.

ThDr. Fr. PUTZ von Rolsberk (rodné jméno).

Vl.jm. Ferdinand Dostál. Narodil se jako pátý syn hostinského. Slovanské gymnázium studoval v Olomouci v údobí let 1871–1878. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V.Friče anebo pomáhal na železnici. V letech 1882 až 1885 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v roce 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v letech 1886 až 87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do roku 1893. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, 1921 až 1926 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou roku 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V roce 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář.Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a roku 1921–23 byl jeho předsedou. Debutoval prózou Na vsi v roce 1889. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. mezi nejobenější prozaické sbírky patřily knihy: Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O.Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).