Osobnosti Moravy.eu

Studoval v Olomouci a ve Vídni. Rakouský státník. Psal beletrii pod jm. STERNAU

Rektor baziliky a svatokopecký farář. Kulturní osobnost, jejíž činnost se zapsala nejen do historie Svatého Kopečka, ale značnou měrou přispěla k obnově barokního skvostu baziliky minor i k duchovnímu rozvoji celé farnosti a širokého okolí. Karel Berka studoval Střední školu pro pracující, směr zemědělství v Chomutově, kde maturoval v roce 1982 a poté Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, obor teologie, umění. Ordinován na kněze byl v roce 1988. Po vstupu do Řádu premonstrátů v Praze na Strahově přijal jméno Jakub. Zprvu působil jako kaplan v Jihlavě a od srpna 1992 se stal duchovním správcem na Svatém Kopečku, kde byl po dvou letech jako administrátor k 1. říjnu 1994 jmenován farářem. Záhy po jeho příchodu na Hanou začala duchovní správa vydávat farní měsíčník „Navštívení“ (první číslo vyšlo 29.11.1992), který přinášel duchovní zamyšlení, informace o církevních svátcích, pořad bohoslužeb i pohledy do historie poutního místa. K tomuto počinu inspiroval P. Berku zpravodaj vydávaný premonstráty na jeho dřívějším působišti. Svatokopecký poutní chrám se začal otevírat poutníkům, věřícím i nevěřícím, ale zejména mladým lidem. Už půlnoční mše o Vánocích 1992 zaznamenaly enormní účast. Začala se psát jiná kapitola, která by se dala nazvat Cesta důvěry a smyslu života. Cyklem přednášek „ Může vás zajímat“ konaných měsíčně v proboštství, pořady „Čtvrtky s Biblí“, řadou koncertů významných umělců v chrámě i v jeho nádvoří získával veřejnost i odpovědné činitele – ministry a poslance – pro myšlenku budoucího zápisu kláštera na Hradisku a svatokopecké baziliky na seznam památek UNESCO; vystoupení umělců Marty Kubišové, Daniela Hůlky, Ivy Bittové, Hradišťanu aj. přivedla na toto místo tisíce návštěvníků, obdivujících jak výkony vystupujících, tak i zdejší vrcholné baroko. Dokázal nejen zaujmout, ale v mnoha případech také odvrátil mladé lidi od drog. To, co se nepodařilo rodičům a lékařům, někteří mladí získali zde: lásku a porozumění. Tuto cestu potvrdil i sám Svatý otec Jan Pavel II. při setkání mládeže na Sv. Kopečku vroce 1995. Kromě kněžských povinností se páter Berka věnoval také pedagogické práci. Učil v církevní škole s. Voršilek. Přispíval do celostátního homiletického časopisu Fermentum; později se stal jeho redaktorem. Články o činnosti a akcích konaných v svatokopecké bazilice se objevovaly na stránkách regionálního tisku, v rozhlase Proglas, ale také v televizi. Filmová náboženská tématika, která vznikla ve studiích Velehrad Olomouc a Telepace Ostrava byla poprvé presentována na malém filmovém festivalu „Ve znamení ryby“ v roce 1999. „Pohledy do historie Svatého Kopečka“ byly vydány knižně a jejich autorem je Bohuslav Smejkal. Kniha vyšla v září 2001 v době, kdy byl Mgr. Jakub Karel Berka po devíti- letém působení na Svatém Kopečku přeložen do kláštera premonstrátů v Milevsku. Výjimečností tohoto duchovního je nejen jeho činnost pastorační, rétorická, pedagogická a literárně-ediční, ale také jeho zásluha o vytvoření dalšího kulturně-duchovního centra města Olomouce. Obdržel Cenu města Olomouce 2001. V Milevsku vyšly tři publikace v roce 2012: Netřeba spatřit jizvy (Velikonoce 2012), Čekám na to stále (Adventní rozjímání), Ó, Vánoce…(Půlnoční rozjímání).V Mi­levsku působil do září 2013 a od 1. října 2013 působil v Praze 6, Nebušická 118, ŘK farnost svatého Cyrila a Metoděje.Dne 21.11.2014 jsem se sešla s otcem Jakubem na faře baziliky na Svatém Kopečku. Od 1. října 2018 působí ve farnosti kostela Sv. Ludmily, Jugoslávská 662/27, Praha 2. Navíc se věnuje malování.

Osobní sdělení – hš / 1999, 2014. Nástěnný kalendář Kostel sv. Ludmily 2021. Zadní strana verše

P. BERKA Jakub Karel OPraem., Mgr.

Chtěl se stát misionářem v Alžíru a proto vystudoval teologii v Paříži. 1939 zaútočili Němci na Francii a přihlásil se do armády. Byl zajat a utekl do Španělska a do Anglie. Účastnil se vylodění v Normandii. Po demobilizaci vstoupil do semináře v Olomouci a dostudoval bohoslaví na UP. 1947 přijal kněžské svěcení. 1948 emigroval a vrátil se ož po revoluci v roce 1990. Od r. 1991 farářem v Metylovicích. Jako důchodce působil v Chlebovicích.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.13;

Narozen na Zábřežsku, kde jeho rodiče vlastnili malé hospodářství. Po vychození měšťanky si už další studia nemohl dovolit. Nemohl najít zaměstnání a tak posléze se přihlásil na výzvu, jít učit na Ukrajinu a odjel tam v říjnu 1927. Bylo mu přikázáno místo učitele na české škole ve Vyšehradu v makarovském okrese. Koncem roku 1928 se zde oženil. Dne 18.6.1930 byl v Kyjevě zatčen a obviněn za „protistátní činnost českých učitelů.“ Byl odsouzen k smrti a vězněn v Charkově, v Jaroslavi a 1933 byl odtransportován na Solovecké ostrovy. V červnu 1935 mu bylo oznámeno, že trest smrti mu byl změněn na pětiletý žalář a pět let vyhnanství. Hned byl deportován na Sibiř. Tam živořil do pozdního léta 1936, kdy zcela nečekaně dostal povolení k odjezdu do vlasti. Po návratu do ČSR v září 1936 hledal způsob jak upozornit na utrpení svých druhů.K učitelskému povolání se nevrátil, protože neměl k němu vzdělání. Střídavě žil v rodišti a v Praze. K práci s mládeží se vrátil až po válce, když se uchýlil jako vychovatel do učiliště v Litvínově. Za „pomlouvání Sovětského svazu“ se dostal lednu 1952 opět do vězení a byl odsouzen na 18 let vězení ( Pankrác, Litoměřice, Mírov). Na svobodu byl propuštěn v r. 1960, už těžce nemocný. Uchýlil se do Jablonce. V březnu 1967 dostal z Kyjeva vyrozumění, že rozsudek z června 1931 byl yrušen a že byl plně rehabilitován­.Zrušení stejně bezprávného rozsudku čs. soudu z r. 1952 se už nedožil. Zemřel v Teplicích, kde byl na léčení.

Filip,Z.: Případ učitele B. Severomoravský příspěvek k dějinám stalinských represí.In: Severní Morava,59, 1990.S.28–38. Filip,Z.: J.B. In: Učitelské portréty.Olomouc 1996. S.69–71. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003.S.17–19.

Maturoval v Opavě 1957, Promoval 1961 na PřF UP, , 1987 jmenován univ.profesor pro obor zoologie.

Kolář, B. Olomouc dosud neví, že má svého Coubertina. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc,2005. S.46–47

Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.

Působil jako prof. na Slovanském gymnáziu. Suplujícím profesorem byl od 16.3.1908 – 1910, profesorem řádným od roku 1912 – 1.11. 1939, a od roku 1945 do 31.1. 1947. Učil češtinu a němčinu. Zasloužil se o vznik pravoslavného kostela v Olomouci.

Símě hořčičné. Olomouc 1947. ; . Smejkal , Bohuslav -datum úmrtí z ohlašovacího úřadu Olomouc;. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.387.

'

Studoval gymnázium v rodišti. Poté VŠ v Olomouci, kterou nedokončil. Působí jako šachový trenér A 64 a dalších uskupení na Moravě. Autor publikace: Šachová zahájení (Praha, HSH Sport 2010).

Dokumentační list Galerie rodáků (25.5.2011)

adr.: Dvořákova 22, 75002 Přerov tel. 725877819 Navštívil Jana Ševčíka 25.5.2011.

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, PhDr na MU Brno, středoškolský profesor na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, Kroměříži a Olomouci. V letech 1953–1971 působil na Katedře germánské a anglické filologie FFUP. Pravidelný recenzent, studie v odborných časopisech. Překládal z němčiny pro Acta UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S. 341. Cizí jazyky ve škole, 29, 1985/1986, č.5, S.231–232.

Vedoucí sekce archivnictví na katedře historie FFUP. Po absolvování FFUM v Brně nastoupil do Státního archivu a Olomouci zůstal již věren. Autor historických publikací o Olomouci.

Z díla: Olomouc od minulosti k současnosti. Olomouc ER 1981.;Olomoucká radnice. Olomouc, PKO 1990. ;Olomoucký orloj. Olomouc 1977. ;Radnice a orloj v Olomouci. Olomouc 1983. . ;Sborník k 850. výročí posvěcení katedrály sv. Václava v Olomouci. Olomouc, Apošt. adm. 1982. ; O něm: Přispívá k poznání dějin Olomouce. =Kdy-kde-co v Olomouci 1980, červenec; S.13. Schulz, J. : = Jižní Morava, 26, 1990, sv. 29, S. 224 – 225. ;. Archivní časopis, 58, 2008, č.4. (Nekrolog).

Doc.PhDr. Jan Bistřický, CSc.

Občanským povoláním obchodní příručí. Od srpna 1939 do července 1940 byl v cizinecké legii. Poté působil ve Velké Británii. Zahynul při havárii letounu. Nositel Čs. medaile za chrabrost před nepřítelem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.17; Čejka, E.: Zlomená křídla. Praha 1972. S. 233.; Loucký, F.: Mnozí nedoletěli. Praha 1989. S.59.;

V letech 1532–40 studoval školu v Přerově. Poté do r. 1543 v Kroměříži. Po r. 1545 na škole v Prostějově. Po zahraničních studiích v Basilleji byl v r. 1553 vysvěcen na kněze v Přerově. 1557 zvolen biskupem jednoty bratrské. Mezi první zmínky o nálezech v českých zemích patří zpráva o mamutích klech z Předmostí v Gramatice J. Blahoslava. Pohřben v Ivančicích.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.246–248.; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.;. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.78–79.;

Narozen na Třebíčsku. V roce 1910 maturoval na gymnáziu v Třebíči, pak studoval LF UK v Praze s přerušením v době války, kdy na frontě a v italském zajetí. Za univerzitních studií pracoval u prof. Thomayera, r. 1920 v Brně až do r. 1928, mezitím ve Vídni v r. 1922, Lyonu 1923 a pak v Paříži. Dne 1.7.1927 jmenován ředitelem Zemské plicní léčebny v Jevíčku. R. 1932 habilitace. Od 1.3.1935 ustaven primářem Zemského ústavu v Olomouci, kde i za okupace 1939–1945. R. 1945 ředitelem Zemské nemocnice a r. 1946 1. prof. vnitřního lékařství LFUP a 14.1.1948 řádným profesorem. R. 1948 proděkan LF, 1948–1949 člen akademického senátu UP. Autor prvních skript vnitřního lékařství, které vyšly v šesti dílech r. 1949. Pohřben na Ústředním hbitově v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S 161–162. Čtyřicet let lékařské fakulty UP v Olomouci. Olomouc, UP 1986, S. 121. M. V. : V. Blatného den. =Pacemaker, I. 1988, č. 8, S. 4 /fotografie/. ;.

V letech 1929–1933 bydlela s rodiči v Horce nad Moravou. Od r. 1934 žije v Olomouci. Absolventka SGO v r. 1946. Studovala Pedagogickou fakultu UP Olomouc a poté působila čtyři roky na školách v pohraničí na severní Moravě Písařov, Úsov, Mohelnice,, pak v okrese Olomouc (Náměšť na Hané, Těšetice, Olomouc-Holice) a od r. 1961 přímo v Olomouci na ZŠ Zeyerova a ul. 8. května. Až do roku 1983 byla fakultní učitelkou a zastávala funkci okresní metodičky pro literární výchovu na základních školách. Až do roku 1997 brigádně učila a zastupovala nemocné učitelky na různých školách. Věnovala se problematice školních knihoven, recitačním a literárním soutěžím. Je členkou výboru Literární sekce VSMO od r. 1984. Bohatá publikační činnost v denním, odborném a vlastivědném tisku. Užívá šifru: -ebl- : Autorka textů Literární Olomouc, CD-ROM pro stř. a ZŠ, Olomouc v literatuře 20. stol. a Průvodce literárně historickými místy Olomouce. Olomouc 1996.;

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gynmázium, 2000.S.192; O múze olomoucké a lidech kolem ní. Olomouc 2003.; Literární sekce VSMO 1984–1993. Olomouc 1998. S.19.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S.411.;

Mgr. Eliška Blažejová bude mít pohřeb ve čtvrtek dne 16.2.2017 ve 12:40.

Narozen v obci Německé Prusy (n. m.č. obce Pustiměř). Budovatel živnostenských škol pokračovacích .Ředitel školy.

Starý, F. : Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S. 39

Po maturitě na Gymnáziu v Ostrově nad Ohří studoval (1976–81) na FF UK filozofii a historii. V l. 1982–91 učil na SOU ve Zlíně dějepis a občanskou nauku. R. 1985 složil rigorózní zkoušku (PhDr.), v l. 1985–86 absolvoval pedagogické minimum na univerzitě v Brně. Od r. 1991 působí na katedře filozofie FF UP v Olomouci. Externě přednáší filozofii na Fakultě ekonomie a managementu VUT Brno se sídlem ve Zlíně. R. 1992 obhájil na FF MU kandidátskou práci Jan Patočka a nové problémy fenomenologie. V r. 1994 byl na studijním pobytu na Institutu věd o člověku ve Vídni. Je členem ediční řady Orbis phaenomenologicus při Alber Verlag ve Freiburgu i. Br.

Hlavní okruh B. zájmů tvoří kritická interpretace Husserlovy fenomenologie a jejího dalšího vývoje zejména u Heideggera, Finka a Patočky. Pokouší se o konfrontaci fenomenologie s tradiční novověkou filozofií (zvl. s Kantem) i s klasickou metafyzikou. Domnívá se, že by specifické pojetí bytí v pohusserlovské fenomenologii mohlo ve smyslu Patočkova „negativního platonismu“ přinést důležité podněty k překonání substanční metafyziky a šíře i k diskusi o soudobém postavení ontologie a o přínosu a mezích novověkého racionalismu v rámci moderny. Kromě toho se pokouší o pohled na fenomenologii v celku (Fenomenologie a existencialismus, 1994), popřípadě o celkový výklad filozofického vývoje jejích představitelů (monografie o Husserlovi a Patočkovi, studie o Finkovi).

Bibliografie: Základní problémy filosofie, 1994; Fenomenologie a existencialismus, 1994; Filosofie (základní problémy), 1994, 2. vyd. 1996; Jan Patočka a ohlas fenomenologie v české filosofii, 1995; Husserl, 1996. Sborníky: Fenomenologie a otázka po bytí, Konec ontologie? ed. I. Holzbachová, J. Krob, J. Šmajs, 1993; Filosofický slovník (hesla zejména z fenomenologie, existencialismu a novověké filozofie), 1995; Kritik der pluralen Vernunft. Phänomenologie versus Postmoderne, Facetten der Wahrheit. Festschrift für Meinolf Wewel, ed. E. G. Valdés, R. Zimmerling, München 1995; Intentionalität in der asubjektiven Phänomenologie, Intentionalität – Werte – Kunst (Husserl – Ingarden – Patočka), ed. J. Bloss, W. Stróżewski, J. Zumr, 1995; Jan Patočka a ohlas fenomenologie, ČF ve 20. století, 1995. Čas. přísp.: Czasowo\‚s\‘c egzystencji ludzkiej i życia w prawdzie (Patočka jako krytyk Husserlowskiego pojęcia czasu), Folia philosophica 10/1, Katovice 1992; Paradox Husserlovy epoché, AUPO 1993; Konec ontologie? FČ 1994; K problému nespekulativní metafyziky, Reflexe 1995; Husserl a kartezianismus, Acta Oeconomica pragensia 5, 1996; K pojetí světa u Eugena Finka, FČ 1996.

http://www.phil.muni.cz/…/blecha.html

Ředitel měšťanské školy, publikoval stati z historie zeměpisu, geologie a vlastivědy.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.32.;.

Rodiště Podolí u Bouzova – patří dnes pod obec Bouzov.

Všeobecné vzdělání získal ve svém rodišti.Ve studiu pokračoval v Bílsku na c.k. státním gymnáziu a pak v Těšíně, kde r. 1911 maturoval. Poté odešel studovat do Říma na papežskou Gregoriánskou univerzitu. Během čtyřletého pobytu dosáhl titulu bakaláře a licenciáta a 14.7.1914 doktora filozofie. V roce 1915 odešel do Innsbrucku, kde po tříletém studiu teologie na místní univerzitě byl 26.6.1917 místním sídelním biskupem vysvěcen. Počátkem r.1918 se vrátil do Říma a na Gregoriánské univerzitě vykonal 22.6.1918 dok­torskou zkoušku z teologie. Po návratu do Slezska byl jmenován kooperátorem ve farnosti Narození Panny Marie ve Starém Bohuníně. Vynikající znalec jazyků. Znal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu. Dne 1.10.1920 byl jmenován profesorem dogmatiky a apologetiky při vidnavském kněžském semináři. V tomto období se začal psát deník, z něhož se dochovalo 12 sešitů v pozůstalosti od ledna 1945 di června 1960. Své příspěvky publikoval v seminárním časopise. V roce 1951 se na vlastní žádost vrátil do aktivní kněžské služby ve Vidnavě, kde byl kooperátorem a duchovním správcem řádových sester internovaných ve Vidnavě a Javorníku.

BSSSM,seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 32–33.

Roku. 1879 maturoval na gymnáziu v Přerově, bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1885. R. l890–6 profesorem češtiny a katechetou na Vyšší lesnické škole na Sovinci. 1896 založil spolkový kněžský časopis SS Eucharistia., Opatřil zasvěceným komentářem Dantovu Božskou komedii a díky tomu je dodnes považován za zakladatele české dantologie. Blokšova zásadní stať „Dante Alighieri, jeho doba, život a spisy“ vznikala právě v době jeho pobytu na severní Moravě. Jako farář působil v Rudě (n.Tvrdkov) v letech 1897 až 1901. Díky své stati, kterou vydal v roce 1891, se seznámil i s překladatelem Danta, básníkem Jaroslavem Vrchlickým, s nímž v následujících letech udržoval intenzivní přátelskou korespondenci. Během svého pobytu v Rudě začal P. Jan Blokša psát kroniku farnosti a pořádat velké misie s náboženskými poutěmi, které lákaly do Rudy věřící až z Hané. V roce 1901 byl přeložen do Olomouce, kde se stal redaktorem náboženského časopisu Moravan. V letech 1905–8 farář v Majetíně. Při slavnostní pouti v roce 1991 byla odhalena pamětní deska P. Jana Blokši v Rudě.

R. 1879 absolvoval G v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1885. r. l890–6 Sovinec-profesor češtiny. 1896 založil spolkový kněžský čas. SS Eucharistia, 1901–4 redigoval list Moravan, 1905–8 farář v Majetíně. Pohřben v Olomouci. Znalec a překladatel Danta. Překládal z franc. , italštiny, němčiny a polštiny.

Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985, S.254.;Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.26–27.;Lid.demokracie, 8.8.1991, .

Ruda – (n. m. část obce Tvrdkov, na Bruntálsku)

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

Manžel Heleny Dittrichové, grafička, malířka a spisovatelka, s níž cestoval po Evropě, Americe,…

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 1.díl A-G, Praha 1985;

V letech 1927–1935 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté 1935–1940 bohosloveckou fakultu v Olomouci (1950 ThDr. ), 1940–1951 kaplanem v Lipníku, 1951 –1954 u PTP, zakázána duchovní činnost. 1954 se oženil s Evou Černou a pracoval ve stavebnictví až do r. 1986, kdy odešel do důchodu. Disertační práce s tématikou Tradice piaristické koleje v Lipníku. Rozsáhlá publikační činnost ve vlastivědném tisku Čech a Moravy, spoluautor knihy „Piaristé“. Prievidza 1992. Členem VSMO, sekce HO. Po roce 1990 externě přednášel na UP.

.Fabián, Josef: Slovník osobností východní Moravy. A-Fi. Valašské Meziříčí 2001.

Zabývá se zejména tvorbou interiérů a desingem nábytku ve vlastním ateliéru STUDIO „i“, člen Obce architektů, člen AIT. Publikační činnost v Technickém magazínu 1985, Rozhledy 1988, Desing 1989 ad.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.27.;.

Projektant a stavitel. Jeho tvorba zaměřena na projekce občanských a průmyslových staveb.Realizace 22 staveb.V letech 1975 – 1978 stavěl v Kroměříži, rehabilitační středisko v.d., 1983 –1985 středisko výrobních družstev Šumperk.Externí pedagog na katedře vývoje architektury FA VUT Brno 1971 – 1979.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.28.;.

'

V roce 1942 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Působí v Brně na Masarykově univerzitě. Autor publikací z farmakologie.

V sýpkách ducha. Olomouc 1992.

Doc. PhMr., CSc.

Absolvent pražské HAMU, r. 1958 insp. kultury ONV Uher. Hradiště, od r. 1960 pedagog- v Ostravě, Zlíně a Uherském Hradišti. Od r. 1966 působil na Pedagogické fakultě UP Olomouc, autor skript, studií a článků, sbormistr pěveckých dětských sborů, hlasový poradce. Spolupráce s národopisným souborem Haná ve Velké Bystřici. Smíšený pěvecký sbor v Uničově vedl v letech 1991–1994. Pod jeho vedením sbor natočil v roce 1991 v olomouckém rozhlase pět uničovských písniček a o rok později vánoční koledy v úpravě Otmara Máchy. Sytý baryton.

Lisická, H. /Roubic, A. : Jaromír Borovička šedesátiletý. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 32–33. . Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha, Div. ústav 1982, S. 47. Nekrolog. Velkobystřické noviny. 2009,č.6.S.1.

Na fotografii je J.Borovička v roce 2003 v Muzeu umění Olomouc.