Osobnosti Moravy.eu

Maturoval r. 1953 na. SGO.Působil na přír. fak. UP, laboratoč optiky od r.1966, Odborný publicista.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci 1918–1953.Olomouc 1989, S.48.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1983, S.355.; Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.238;

Pocházel z početné tkalcovské rodiny. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1894 studoval díky vojenskému stipendiu Lékařskou fakultu české univerzity v Praze a promoval v r. 1900. Jako vojenský lékař působil nejdéle v Praze ve vojenské nemocnici, kde se specializoval na choroby plic a krevního oběhu. Nakrátko byl odvelen do Bosny a Polska, kde jej zastihla 1. svět. válka. během níž působil v několika lazaretech na frontě. Tam byl postižen průstřelem kolena, který zanechal trvalé následky. V roce 1928 stál u zřízení Dětské ozdravovny v Darkově.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.127.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.39–40.;

Po absolvování nižšího gymnázia v Olomouci vystudoval v letech 1891–1895 učitelský ústav v Brně a stal se učitelem v Drozdově. Později odchází do Brna, aby se v Barvičově knihkupectví vyučil knihkupcem. Po krátké praxi se vrátil do Zábřehu a založil malé české knihkupectví, které otevřel 1.7.1898. Vedl ho pak nepřetržitě 30 let. Stal se také spoluzakladatelem zábřežské Společenské tiskárny.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.116–118.;

Vystěhoval se s rodiči do USA. Když mu bylo 9 let vrátil se s rodiči do ČSR. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze 5.7.1937.Ustanoven farářem ve Slavičíně.Nejmladší farář na Moravě.Od mládí členem Orla.Po r.1945 zvolen vzdělavatelem orelské župy velehradské.Po roce 1948 musel pro svou činnost v Orlu uprchnout do západního Německa, přesídlil do Lucemburska, kde pomáhal čs.uprchlíkům­.1950 emigroval do Austrálie.Vydával časopis Čech v Austrálii.

Pejskar, J.: Poslední pocta.II.S.17.;.

Význačný dělnický pracovník, 5. český starosta města. Pohřben v čestném hrobě.

Starý, F. : Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S. 42.

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

V letech 1973–1978 stud. PdF UP v Olomouci obor VV + český jazyk. Od r. 1986 odb. asist. KVTV PdF. Učí malbu a výtvar. vých. pro ZŠ. Vlastní malíř. tvorba, zabarvené krajinomalby.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové a hned po maturitě v roce 1906 odchází učit na severní Moravu do Drozdova. Pak vystřídal rok co rok další obce Zábřežska : Třeština, Lesnice, Rovensko a od r. 1912 opět Drozdov. V roce 1915 musel narukovat a na frontě se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že po skončení války musel dostat zdravotní dovolenou a do školské služby se mohl vrátit až v roce 1920. Vrátil se opět do Drozdova, ale tam se jeho působení nepodařilo a tak v letech 1923–1927 učil na Hané a to v Hrubčicích a v Prostějově. Od podzimu 1927 v Brně. Z nevelkého platu musel uživit rodiče, rodinu a třináct děti. V roce 1930 byl kvůli nemoci předčasně penziován.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990. S.119–120.;

Pracuje jako vedoucí katedry politologie a evropských studií FF UP v Olomouci. Zabývá se převážně moderními českými dějinami. Napsal desítky odborných studií, článků, recenzí, monografií.

Z paměti literání Olomouce. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní,2004,S.258–259

Studoval reálku v Jevíčku, zkoušky z latiny skládal v Kroměříži. Teologii vystudoval v Olomouci, kde nyl 5.7.1934 vysvěcen. Poté působil jako kaplan v Šumvaldu do 1. 8. 1935, ve Šternberku do 1.4.1938 a v Olomouci u sv. Michala. Od 2.12. 1938 působil ve Vranové Lhotě, kde zůstal pak i na odpočinku až do své smrti. Pohžben byl v rodinné hrobce v rodišti. Mj. pracoval v zahrádkářském spolku a konal přednášky a besedy. Znalec moravské vlastivědy.

Pinkava, Jaroslav: Za panem Františkem Markem. Trnaváček 1990, listopad, č.3.

Dobrodinec města. Padl za 1. světové války.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931, S.42.;

Vystudoval gymnázium v Berouně a právnickou fakultu v Praze. Působil v justici v Novém městě na Moravě, pak přešel do Přerova a v roce 1910 se usadil v Olomouci. Byl spoluzakladatelem Sirotčího spolku. 1919 převzal úřad starosty a stal se prvním českým starostou Olomouce. Po válce byla jeho úloha velice těžká. 1923 odchází z úřadu a 1924 se vrací k soudcovskému povolání.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.50–51;

Hostomice, obec mezi Zdicemi aa Dobříší, v okrese Beroun, Středočeský kraj.

Česká a uherská královna z dynastie Habsburků.Nejstarší dcera Karla VI., která se ujala vlády po smrti svého otce 20.10.1740.V O­lomouci

' pobývala od 1748, bydlívala na Klášterním Hradisku, od té doby pojmenována brána na tř.Svobody jao Terezská.K ochraně severních hranic se rozhodla zřídit v Olomouci mohutnou hraniční pevnost jejíž výstavba trvala 13 let.9.9.1754 by­la za její přítomnosti vysvěceno Sousoší sv.Trojice.

Kdo byl kdo do r.1918 v našich dějinách.Praha, Rovina 1992.S.195 – 196.;Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.26, 33, 34, 40, 62.;.

O významu, který Marie Terezie (1717–1780), rakouská císařovna, česká a uherská královna přikládala olomoucké pevnosti, svědčí to, že v průběhu jejího budování se dvakrát osobně přijela přesvědčit o postupu prací. Poprvé zavítala do Olomouce se svým manželem Františkem Lotrinským 17. června 1748. Uvítána byla před městem u Kateřinské brány a pak odjela špalírem obyvatel, kněží a studentů do arcibiskupské rezidence. V Olomouci pobyla dva dny. Prohlédla si stavbu pevnosti, navštívila vojenské tábory u Olšan a Chválkovic i klášter Hradisko. Druhý den navštívila Svatý Kopeček. Druhá návštěva se konala v r. 1754.

Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci. Ostrava 1966. S.26–62.; Spáčil, V.: Pevnostní město. In: Malé dějiny Olomouce. Ostrava 1972. S.78.

Toman, P.: NSČSVU 2.Praha 1947, S.92.;.

Ve svých povídkách, které vyšly pood souborným názvem " Kořenky "(1978) se inspirovala vesnickým prostředím na Jesenicku.

Rafaj, O.: O nesporném talentu české prrózy. Doslov knihy Kořenky. Praha, MF 1978.; Urbanová : Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Ostrava 2001. S.183.;

Absolvovala obor Hudební výchova a čeština na FFUP v Olomouci a působila od r. 1962 na pedagogické škole a gymnáziu v Jaroměři. Od otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi roku 1975 vyučuje hudební výchovu a vede dívčí pěvecký sbor, který nahrával v Českém rozhlase.

Stárek, Z.: Slovník českých sbornistrů.II. Praha, Divadelní ústav 1982.S.339.;

V letech 1929–35 studovala zpěv na konzervatoři v Brně u Marie Fleischerové. Téměř po celý život byla angažována v Olomouci (1935–71, s krátkou přestávkou ve 30. letech, kdy působila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Zpívala především dramatické sopránové role. Vynikla zvl. V operách Straussových (Salome, Oktavián v Růžovém kavalírovi) a Janáčkových (Kostelnička a Kabanicha v Jenůfě, Emilia Marty ve Věc Makropulos ad.). Působila také pedagogicky.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965,S.45–46.;.

provdaná Sochorová

Funkcionář v tělovýchově, člen DTJ, tajemník jednoty Meopty, autor řady článků v Kultuře Přerova a Novém Přerovsku.

SOKA Přerov.

Markrabě Přemysl pobýval v Olomouci a potvrdil zde privilegia města Uničova.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 61.

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.

Maturoval na gymnáziu ve Vsetíně, od r. 1937 studoval LFMU v Brně, po uzavření VŠ pracoval v nemocnici ve Zlíně a abs. LFMU až v r. 1946. Od r. 1955 působil ve FN v Olomouci, kde budoval mikrobiologický ústav, kde pracoval do r. 1985. Od r. 1990 profesor. Vědeckovýzkumná a publikační činnost byla zaměřena zejména na přípravu bakteriálních vakcin a léčbu onemocnění infekčně alergického původu.

Žurnál UP, 1992, říjen, č.41, S.4 /foto/; Nekrolog.Žurnál UP, 1993, leden, č.9, S.6.;.

Prof. MUDr. Eduard Maršálek

V letech 1960–1969 studoval SVVŠ v Kyjově. Poté chtěl jít studovat na JAMU, ale nebyl přijat. 1964–1966 absolvoval dvouletou Knihovnickou nástavbu v Brně. V roce 1965 byl na praxi v Písku a hned po maturitě nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Gottwaldově. Dlouho tam nepracoval, protože byl povolán na vojnu a po ZVS působil v Divadle poezie X v Brně až do 1977. Pak nastoupil do HaDivadla, které tehdy sídlilo v Prostějově a od r. 1991 v Brně. V polovině 90. let byl uměleckým ředitelem HaDivadla. Na svém kontě má 24 TV filmů: Šahrazád (1985),Dům pro dva (1987), Zkušební doba (1988) Král lenochů (1989), Stalo se v Aleppu (1990), O líné Pepině, Vojtovi a sedmi raraších (1991), Šance jako hrom (1991), Čarodějka (1992), Prosté krutosti (1994),…ani smrt nebere (1995), Vykání psovi (1998), Alois Nebel (2011), Dukla 61 (2018), Pinocchio (2020) a řadu dalších. Hrál též ve dvou TV filmech dokumentárních a to: Šumný Prostějov (2000) a Mlčení, modlitba, pokání (2011) a v 16 TV seriálech. V HA divadle hrál v letech 2002–2016 ve 28 inscenacích a t.č měl v den 75. narozenin hrát v díle Moby Dick, ale kvůli epidemii se představení odkládá na neurčito. Kromě HA Divadla působil též v divadlech: Archa (2008–2010), Buran Teatr (2012–2013), Divadlo Bolka Polívky (2017), Klicperovo divadlo Hradec Králové ( 2016–2017), Jihočeské divadlo České Budějovice ( 2011–2013), Divadlo Na cucky Olomouc (2016–2017), Městské divadlo Kladno (2015–2016) a Divadlo U stolu (2008–2017) V Brně a okolí natáčel povídkový film podle hororů M.Švandrlíka Okno do hřbitova v režii Vl. Michálka. Účastnil se různých festivalů poezie Nezvalova Třebíč, Wolkerův Prostějov.

Maršálek, M.: Moje první seznámení s městem básníkovým. Prostějovské listy. 2007.; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. 2. Valašské Meziříčí. 2010. S.84. https://otavinka.blogspot.com/…arsalek.html Filmová databáze web Hadivadlo

Je oslovován jako Miloš.

V roce 1864. Jako kaplan působil v Halenkově, poté na Velehradě, v r. 1867 v Kunovicích a r. 1876 jmenován farářem v ostrožské Lhotě a 1879 působil v Hluku, kde později také zemřel. Stojanovým primičním kazatelem.

www.benov.cz