Osobnosti Moravy.eu

Obecnou školu navštěvoval ve Chválkovicích a Pavlovičkách, měšťanskou v Hodolanech. V letech 1919–1922 se vyučil obchodním příručím. Po dvouleté praxi odešel na vojnu do Šumperka, později působil v Brně, Kroměříži a Olomouci. V roce 1932 se osamostatnil a měl obchod se smíšeným zbožím ve Chválkovicích až do znárodnění v roce 1950. Poté pracoval na olomouckém pracovišti Výzkumného ústavu prefabrikací Praha, později převedeném do olomoucké Prefy, odkud odcházel v roce 1978 do důchodu. Zemřel 9. října 1989 a je pochován na hřbitově ve Chválkovicích.
Rozsáhlé jubilantovo literární dílo – básně, povídky, epigramy a aforismy , vymezené lety 1927 až 1984, přepsal jeho syn do sedmnácti svazků strojopisné formy, kde je uvedeno přes 900 básní a 21 mikropovídek. Od roku 1975 se věnoval rodové kronice, kterou zpracoval do počátku 17. století. Dočteme se v ní i o nepřímých rodinných vazbách a vztazích. Jubilantův otec Josef Červinka (1875 –1931) byl vzdálený příbuzný spisovatele Aloise Zábranského (1858–1921), matka Amálie Červinková, rozená Juříčková (1879–1917) byla vzdálenou příbuznou Jana Čepa z Myslechovic (1902–1974). Bohuslav Ignác Červinka literárně tvořil především pro radost, chtěl vždy zachytit neopakovatelný zážitek či událost, která se stala. Jeho literární zápisky byly nalezeny až v rukopisné pozůstalosti. Některé jeho básně věnované Moravě byly pojaty do antologie tvorby olomouckých autorů Verše o Moravě, kterou vydala VSMO v roce 2003 a začátkem letošního roku vyšly dvě bibliofilie s půvabnými ilustracemi Ing. Otto Bablera nazvané: Verše přátelům a Tucet drobných próz.

Literární dílo B.I. Červinky (1904–1989). Olomouc 1999. Rkp. ; Červinka, B. I. : Rodokmen rodu Červinků z Olomouce a okolí. Olomouc 1999.Rkp. ; Čevinka, B.F. : Něco málo ze života B.I. Červinky…In: Červinka,B.I. : Tucet drobných próz. Olomouc 2004.;

Vyučil se elektromontérem a po vojně vystudoval večerní Střední průmyslovou školu elektrotechnickou s maturitou (1974). Syn lidového písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–89). Do r.1997 pracoval v oboru a poté ze zdravotních důvodů odešel do inval. důchodu. Spolu s bratrancem Josefem Červinkou-Grifinem, zpracoval rozsáhlé dílo Rodokmen Červinků z Olomouce a okolí . Věnoval se i zpracování liter. odkazu svého otce. Zpracoval 900 básní a 20 próz do jednoho celku, z kterého pak ve spolupráci s lit. sekcí VSMO vybral texty k vydání dvou bibliofilských soukromých tisků Verše přátelům a Tucet drobných próz s ilustracemi Ing. Otty Bablera ze Samotišek. Od r. 2004 byl členem výboru VSMO a věnoval se v něm dokumentárnímu zachycení významných akcí vlastivědného a kulturního charakteru. V r. 2006 se stal spoluzakladatelem a členem výboru Literárního klubu Olomouc. Jeho koničkem bylo fotografování. O víkendech jezdil do Drahanovic. Necelý měsíc hospitalizován na psychiatrické klinice ve Šternberku, protože jinde nebylo místo.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, 2.díl, Olomouc 2006, S.254.; Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu, č.6/2007, S.6.; http://otavinka.blog.cz/…rvinka-umrti

Ustavení předcházela diskuzní schůze o kulturním dění v Olomouci. Následná valná hromada, na níž byl zvolen široký výbor, který měl 23 členů se konala 29. září 1929. Vytýčila si tři hlavní úkoly: být nositelkou kulturní autority v Olomouci, iniciativně zasahovat do olomouckého kultur. života, regulovat jeho činnost. Společnost měla přispět k zastavení úpadku kultury. Ve výboru byly zastoupeni představitelé odvětví kulturní tvorby. Sedmičlenné prezídium podávalo 4× ročně výboru výčet činnosti. Předsedou byl lékař a paleontolog MUDr. Mauric Remeš, místopředsedy: spis. Jaroslav Durych, prof. MUDr. Jan Kabelík. Impulsy dával knihovník Studijní knihovny Josef Ludvík Fischer, kterému pomáhal Ferdinand Kratina.

Jak dál a nově v olomoucké kultuře. Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, říjen, S . 2–3.

20. listopadu 1897 byla otevřena v budově v dnešní Sokolské ulici č. 7 čítárna Národní jednoty; bylo zde vyloženo přes 100 periodik a měsíčně ji navštívilo průměrně 2500 čtenářů.

Sto let české veřejné knihovny v Olomouci. Olomouc, Okresní

' knihovna 1989. S. 8.

Učitel měšťanské školy. Přispíval do Podpěrovy Květeny Hané.

Připomínky k KK 1993, RnDr.Vl.Tlusták CSc., Vl.muzeum Olomouc.;.

Olešnice (u Blanska).

Základní školu navštěvoval na Hálkově ulici, poté studoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou a po maturitě odešel do Prahy na DAMU. Po absolvování v roce 1987, působil v tehdejším Mahenově divadle (dnes Národní divadlo v Brně). Vytvořil zde řadu rolí, např. Laertes v Shakespearově Hamletovi, Radúz v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Tralala v Pirandellově Sicilské komedii nebo Paris v Shakespearově Romeovi a Julii. V roce 1992 odešel do Divadla pod Palmovkou, kde jako jeden z předních herců mladší generace vytvářel, společně s ředitelem a uměleckým šéfem Petrem Kracikem, novou éru divadla. Rosťa Čtvrtlík žil s divadlem, pro divadlo a v divadle.I přes svoji těžkou a několik let trvající nemoc stále zkoušel a hrál. Diváci si ho z jeviště Divadla pod Palmovkou jistě pamatují v řadě krásných rolí – zejména jeho Vojcek v Büchnerově Vojckovi, Astolfo v Calderónově hře Život je sen, Jaša v Singerově Kouzelníkovi z Lublinu, Cherea v Camusově Caligulovi, Šalimov v Gorkého Letních hostech, Cheech v Allenových Výstřelech na Broadwayi, Josef II. v Shafferově Amadeovi, Kreónt v Sofoklově Oidipu vladaři, De Guiche v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, Ota v Procházkově komedii Ještě jednou, profesore, Dave Moose v Mametových Konkurentech, Kaliban v Shakespearově Bouři, Samko v Preissové Gazdině robě, náčelník Bromden ve Wassermanově Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Brad v Nashově dramatu Pozor, jaguár!. Poslední rolí, kterou Rostislav Čtvrtlík na jevišti Divadla pod Palmovkou ztvárnil, byla role Dr. Chapmana v Cooneyho Nájemnících pana Swana. Právě v této inscenaci vystoupil na jevišti Divadla pod Palmovkou 17. června 2010 naposledy. Rostislav Čtvrtlík hostoval také v Divadle v Celetné (jako šerif Talbott ve Williamsově Sestupu Orfeově, Kanovník Roch ve Vančurově Rozmarném létě, Iversen v Garnerových Černých býcích aj.), v Divadle ABC (Nick v muzikálu Funny Girl), v Divadle Na Fidlovačce a v Divadle v Řeznické. Hrál v řadě televizních filmů, mj. Šejk, Spirála nenávisti, Tvář za sklem či Svědek času a televizních seriálů, mj. Rodáci, Kde padají hvězdy, Kriminálka Anděl, Četnické humoresky nebo Vyprávěj. Hojně se věnoval televiznímu a filmovému dabingu (např. daboval postavu Chandlera z televizního seriálu Přátelé).Nejslav­nější divadelní rolí Rostislava Čtvrtlíka byla postava Lennieho v inscenaci hry Johna Steinbecka O myších a lidech, která byla reprízována sedmnáct let, dosáhla neuvěřitelných 300 repríz a mnohými byla vnímána jako kultovní. Jeho výkon se pohyboval na samotné hraně směšného a tragického a zcela mimořádným způsobem naplňoval tento neobyčejně obtížný, ale zároveň krásný herecký úkol.

http://www.denik.cz/…sku-201.html http://otavinka.blog.cz/…lav-ctvrtlik http://otavinka.blog.cz/…k-v-olomouci http://otavinka.blog.cz/…-hrobu-rosti

V roce 1974 absolvoval FFUP v Olomouci. Od roku 1985 pracuje v Národní galerii Praha, od r. 1993 generální ředitel NG Praha. Od dubna 1998 vedoucí Arcidiecézního muzea umění v Olomouci.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.94.

Působila v olomouckém divadle 1933–1934. Poté do roku 1937 v Opavě. V letech 1939–1941 spolupracovala s Čs. rozhlasem.

ČSHS.I.Praha 1963.S.250.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudební kultury v letech 1965–1982.Praha 1983.S.20..

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Studoval gymnázium a teologii v Olomouci, v letech 1868–1870 působil jako katecheta v Litovli. Autor učebnic bibl. učení.

Český slovník bohovědný.III., S.560.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., S34.;.

Chválkovice jsou součástí města Olomouc.

Narozena v Hejčíně u Olomouce. Dětství prožila v Litovli, kde byl její otec strojníkem. Navštěvovala zde obecnou i měš´tanskou školu, pak studovala učitelský ústav v Brně, kde v r. 1927 získala způsobilost pro školy mateřské. Pár měsíců působila v Litovli jako výpomocná pěstounka v mateřské škole od září 1927 pak na mateřské škole Ústřední Matice školské v Bílé Vodě, kde od r. 1931 jako definitivní pěstounka. Dále zde pracovala též v Národní jednotě, v obci, byla knihovnicí a podílela se na veřejné správě.
Věnovala se malířství, grafice. Používala grafickou techniku -perokresba, kresba tužkou, uhlem, linoryt, akvarel, olej. Bibliofilie vl. n.

Filip, Z.: Malířka a grafička Růžena S.Domesová. In: Severní Morava, sv.53.Šumperk 1987. S.58–60.;Toman, Prokop: Nový slovník čes.výtvar.uměl­ců.1.Praha 1947.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 199. S.33–35./fotografie-portrét, kresba/.. BSSSM, seš.4(16.) Ostrava 2003. S.28. Hlů­zová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 19.

Hejčín u Olomouce, nyní předměstí města.

Knihovnice na pobočce v Neředíně a pak na různých pobočkách někdejší Okresní knihovny v Olomouci. Zemřela po těžké nemoci a měla pohřed dne 27.9.2012 ve 14:00 na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Osobně znám. Parte.

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

Po maturitě na RG v Olomouci r. 1947, abs. 1952 ped. fak. UJEP Brno, r. 1968 FFUJEP, hudební vědu a JAMU. Od r. 1976 v Brně, r. 1977 v Blansku, od r. 1979 sbormistr dětského sboru Radost. Skládal skladby pro dětské sbory a autor kantáty České jaro. V roce 2008 laureátem Ceny města Brna.

Československý hudební slovník.1.díl.Praha SHV 1963,S.258.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.93.;.

PhDr. Jaroslav Dostalík

Rodným jménem Procházková. V roce 1953 absolvovala SG. Po absolvování FFUP (1958) učila předmětům své aprobace (Čj-D) na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě a později na základních školách v Olomouci. Zaměřila se zejména na diferencovanou výukou českého jazyka a literatury. Pedagogickou zkušenost ze základních a středních škol zúročila v říjnu 1969 přechodem na PdF v Olomouci, nejdříve jako členka kabinetu sociální patologie, od r. 1971 jako odb. asist. na KČJL se zaměřením na literaturu pro děti a mládež. Zajímala ji také problematika vývoje české historické prózy. Doktorát filozofie získala na základě rigorózních zkoušek z dějin ČL a obhájení disertační práce Tvorba národního umělce Miloše V. Kratochvíla v roce 1975. V dalších letech věnovala pozornost lidové slovesnosti, speciálně gnozeologickým aspektům pohádky a pověsti. Kontaktovala se s Ústavem české literatury ČSAV v Brně, jmenovitě s p. profesorem PhDr. O. Sirovátkou, CSc. Jako aspirantka u prof. PhDr. Eduarda Petrů, DrSc., předložila v červnu 1987 kandidátskou disertaci na téma Moravská lidová pověst ve vývoji české literatury (1945 – 1985), obhájila ji před komisí v Brně a získala vědeckou hodnost CSc. Součást kandidátské práce (2 díl.), Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí,vydán samostatně jako separát AUPO – Facultas Pedagogica, Philologica IV 1987 – ČJL 6. Obsahoval údaje o více než sto osobnostech obírajících se uvedenou činností od národního obrození do současnosti. V roce 1989 získala na základě rozpravy ve vědecké radě FF UP docenturu z dějin a teorie české literatury. Paralelně s pohádkou a pověstí sledovala tvorbu pro děti a mládež, především na úseku poezie. Na požádání pedagogických středisek i okresních knihoven přednášela učitelům a knihovníkům o novinkách v tvorbě pro děti a mládež. Z rodinných důvodů odešla od 1. 9. 1993 do důchodu. Když se však situace změnila, působila jako docentka na katedře ČJL PdF Ostravské univerzity do konce stud. roku 2010. Kromě pedagogické se nadále věnovala i činnosti přednáškové pro učitele a knihovníky, spolupracovala s oddělením pro děti a mládež Knihovny města Olomouce a v jejím zpravodaji Naše knihovna pravidelně několik roků hodnotila knižní novinky z oblasti literatury pro mládež. Příležitostně též zpracovává posudky o knížkách pro děti pro různá nakladatelství. Členka České sekce IBBY. Autorka knih a odborných statí publikovaných ve sbornících univerzit v Brně, Ostravě. Recenze o knihách pro děti publikovala v bulletinu Naše knihovna,6,2001 a zajímavý text o moravské lidové pověsti v KKC v Olomouci, 2001, říjen.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzoty. Ostrava 1973. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. Málková, I. – Urbanová, S.: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc, SISČ 1993. S. 58. Profesiona­lizace vzdělávání učitelů a vychovatelů. Ostrava, OU 2002 Lidová kultura na Hané. Sborník z XV.odborné konference o Hané. Olomouc 2020 – Bibliografický soupis publikovaných příspěvků v letech 1991–2000,, 1991, 1992, 1993. S. 148.

Doc. PhDr. Eva Doupalová, CSc.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1921. Poté studoval v Praze na Karlově univerzitě filozofickou fakultu, obor historie, zeměpis, čeština. Absolvoval v roce 1925. Vyučoval pak na slovenských a českých školách a po rigorózních zkouškách promoval v roce 1927 na doktora filozofie. Svou původní aprobaci si rozšířil o hospodářský zeměpis (pro výuku na obchodních akademiích). Jako státní profesor působil od roku 1935 na obchodní škole ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci a v letech 1947–1958 na Obchodní akademii v Olomouci. Poslední léta před důchodem byl politicky perzekvován, dojížděl vyučovat do Uničova a na zdejší Střední průmyslové škole a obchodní akademii učil češtinu a dějepis v letech 1958–1966. Souběžně se svým pedagogickým působením vykonával od 1. prosince 1947 funkci archiváře hl.města Olomouce (po prof.Václavu Nešporovi, který byl městským archivářem v letech 1924–1947) do roku 1956. Volný čas věnoval rodině, měl tři syny, spolkovému životu (byl m.j.členem Společnosti přátel starožitností) a v prázdninových měsících organizoval učitelské vzdělávací kurzy. Byl jejich duší ve Frýdlantě nad Ostravicí (1929), v Českém Krumlově (1931) a na Svatém Kopečku u Olomouce (1932). Přednášky: O názorech soudobých českých historiků na české dějiny; Periodizace českých dějin ; Poslední léta dynastie habsbursko-lotrinské; Rožmberkové a Český Krumlov; Katolicismus a český národ; Vznik pravoslaví a jeho vývoj; Rodina a škola; dovedl nejen obohatit o zajímavá historická fakta, ale dokázal je proložit komentářem podaným vybranou češtinou. Mnohá další témata publikoval v olomouckém Našinci, Vychovatelských listech, Zpráv Vlastivědného ústavu v Olomouci, Časopisu VSMO aj. Do památníku Slovanského gymnázia „ Za hlasem Komenského“ (1957) přispěl hodnotícím článkem: Z minulosti olomouckého školství. Z jeho návštěv u Boženy Mrštíkové vyšly tiskem celkem dvakrát Hovory s B. Mrštíkovou. Malý výběr r. 1943 (jako soukr.tisk) a delší, osm hovorů, v r.1945. V roce 1946 vyšla v Lošticích historická publikace „ Moravský generální seminář “. Další jeho prací byla „ Olomouc v revolučním roce 1848“, vydaná v roce 1948. V roce 1957 vyšla tiskem kniha „ Olomoucký orloj „. Značnou dokumentární hodnotu mají vzpomínky prvního předsedy Senátu ČSR dr. Mořice Hrubana, místopředsedy Šrámkovy Čs. strany lidové, které Dr. Drábek zaznamenával koncem 2. světové války. Poslední rozhovor Hruban – Drábek se uskutečnil 15.9.1945, den nato byl Dr.Mořic Hruban postižen mozkovou mrtvicí a zemřel. Vzpomínky s názvem „ Z časů nedlouho zašlých“ vyšly v roce 1967 jako 10. svazek edice Studium Křesťanské akademie v Římě a ilegálně dovezeny do Československa a zde čteny s velkým zájmem. Vzpomínky Dr.Drábka na středoškolská studijní léta vyšly ve sborníku Slovanského gymnázia (v příspěvku Za prvé světové války), s názvem Símě hořčičné (1947). PhDr. Jan Drábek žil s rodinou v Olomouci- Černovíře. Jako mladý chodil hrávat na varhany do kaple sv.Štěpána, dnes farního kostela v areálu kláštera Hradisko. Vedl kroniku města Olomouce. (nemám potvrzeno!)

Babler,O.F.- Časopis Společnosti přátel starožitností, 70, 1962, S.169. Kutnar,F.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví,2,1978, S.421. Smejkal,B.: Nešporův nástupce Jan Drábek. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997.S. 135–137. 75 let Obchodní akademie v Olomouci (1919–1994). Olomouc 1994, S. 50.
Almanach k 50. výročí založení Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Uničově 1951–2001. Uničov 2001. S. 45.
Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 119–120.

Klášterní Hradisko částí Olomouce.

PhDr. Jan Drábek

Absolvovala studia u hraběte Pottinga v Olomouci. V letech 1926–32 vystudovala UPRUM v Praze u Josefa Mařatky, Otto Gutfreunda a Karla Dvořáka aj. Tvořila v Olomouci a v letech 1933–34 v Paříži. Od r. 1939 po sňatku s ak. arch. Antonínem Drábkem působila v Praze. Byla členkou několika výtvarn. skupin a získala mnoho ocenění. Zabývala se komorní plastikou, portréty, reliéfní tvorbou a kresbou. Účastnila se cca 80 výstav a r. 1933 vystavovala ve Stockholmu.

Toman, P. : Nový slovník československých výtvarných umělců

1. A-K. Praha 1947. ; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001, S.111;

Holické noviny.č.3, červen 2005, S.7.

Narozen v Holici u Olomouce. Nyní součást města Olomouce.

Narozen v obci Dolní Otaslavice. (n. Otaslavice). V letech 1957–1960 primátor města Olomouce.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.70;

Uničovský zpravodaj,č.7/2003,10­.4.2003,S.. 3(Za Jiřím Drvotou).

Narozen v Holici u Olomouce.

V roce 1964 abs. LFUP Olomouc, poté působil v nemocnici ve Šternberku do r. 1969, 1975–85 chirurgická klinika LF UP. Od r. 1986 přednost II. chirurgické kliniky LF a FN v Olomouci. Hlavní zaměření – chirurg zažívacího traktu, hrudní, jícnová, laparoskopická. V roce 1985–86 studijní pobyt v Americe. Od r. 1986 přednosta II. chirurg. kliniky LF a FN v Olomouci. V letech 1990–93 předseda Spolku lékařů v Olomouci, 1990–99 místopředseda České gastroenterologické společnosti. 390 přednášek doma i v zahraničí. Autor cca 200 publikací, 3 monografií a spoluiautor 4 monografií, poradce 18 odb. filmů pro výuku chirurgie.

Kdo je kdo 1994/1995 v České republice. Praha 1994.S.107.'

Holice u Olomouce, nyní část města Olomouc.

Absolvoval SUŠ Zlín, od r. 1948 v divadle Opava šéfem výpravy, poté v Severomoravském divadle Šumperk

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959,S.94.;

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

Absolvoval průmyslovou školu v Ostravě a ukrajinskou AVU v Praze, 4 roky malířem dekorací Moravskoslezského divadla v Ostravě, ND Praha, film ateliér Barrandov.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I., S.190.;.

V době 2. světové války chtěl emigrovat a byl chycen při přeplavbě řeky Dunaje v Bratislavě. Byl v několika koncentračních táborech, Dachau a Mauthausen. Po propuštění v roce 1945 začal pracovat v Technických službách Olomouc a později na Floře. V roce 1958 dostal státní cenu za nejlepší výzdobu.

Osobní zpověď jeho dcery Marie Suchomelové.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1938. Po vysokoškolských studiích působil od roku 1958 na Katedře očního lékařství LF UP. Doc. MUDr. Vladimír Dvořák, CSc. odcházel do důchodu v roce 1987.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 321.; Za kým s kytkou. In: Pacemaker, 2, 1989, č.11. S. 8.;