Osobnosti Moravy.eu

Ředitel měšťanské školy, publikoval stati z historie zeměpisu, geologie a vlastivědy.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.32.;.

Rodiště Podolí u Bouzova – patří dnes pod obec Bouzov.

Od 1.10.1901 členka ND v Praze.Celkem zde nastudovala více než 50 úloh. R.1906 se provdala za MUDr.Votrubu a přešla s ním do Olomouce, opustila ND v r.1911.Účastnila se hudebního života Olomouce jako sólistka v kantátových a operních podnicích Žerotína a po r.1918 v čes.di­vadle.Naposled zpívala r.1931.V Olomouci bydlela do 19.12.1934, poté se přestěhovala do Prahy.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.112–113.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc, 1938, S.342.;. Kdy-kde-co v Olomouci. František Votruba. 1993, červen, S.2.

V roce 1919 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. S archeologií se seznámil už v Olomouci díky Dr. Jaroslavu Palliardimu (1861–1922). Studoval ji pak v letech 1919–1924 na FFUK v Praze (PhDr. 1924). Už od r. 1923 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Praze, kde roku 1939 se stal ředitelem Archeologického ústavu v Praze. V roce 1946 se mohl habilitovat na docenta pravěku a rané doby dějinné. Od tého roku přednášel na univerzitě v Olomouci. V roce 1952 se začlenil do ČSAV. Vedl terénní výzkumy, mj. Starého Hradiska u Kroměříže, Libušína u Kladna ad. Zabýval se hospodářských a společenským vývojem v pravěku a raném feudalismu. Hlavní díla: Základy hallstadtské periody v Čechách;
Kronika objeveného věku;
Naše nejstarší města.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.5.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.21.; Kdy kde co v Olomouci 1982, prosinec, S. 4.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 82–83.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008.S.61.; MČSE.I.Academia Praha 1984. S.501. V sýp­kách ducha. SGO 1992. S, 148.

akademik, doc. PhDr. jaroslav Böhm

Od r.1927 angažován v Olomouci, kde v sezóně 1930–1931 seznámil se s E. F.Burianem. Koncem této sezony odešel s dosavadním ředitelem A.Drašarem do SND Bratislava, 1932–33 hrál v Osvobozeném divadle a od r.1946 v ND, V roce1959 odešel do pense. Zasl. um.1958.;

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.79.; Ročenka klubu solistů Čes.divadla v Olomouci.Olomouc 1929. ; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.37–38.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1945. Po vysokoškolských studiích pracoval jako hlavní hygienik v KHES Olomouc.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.189.: V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.167.;.

Studoval v Olomouci, r. 1894 vysvěcen. Brzy nato se stal profesorem na kadetní škole v Král. Poli – vyučoval češtinu, literaturu a vlastivědu. Povolán do Prahy jako generální superior armády a r. 1924 se stal prvním biskupem čsl. armády. Pohřben v rodném Jesenci.

Pinkava, J.: Voják, biskup a vlastivědec.=Mo­ravskoslezská orlice 1990, č.9, S.13.;.

Výborný běžec, atlet – vytrvalec, začínal v SK Olomouc r. 1933, trenér O. Dostál. Poté Sokol Olomouc 1934 – 1942. Závodil za SK Olomouc a pak Sokol Olomouc. R. 1936 Mistr republiky na 5000 m a 10 km a dvojnásobným vítězem závodu v silničním běhu na 10 km Běchovice-Praha v letech 1936 a 1939. Reprezentoval v jednom utkání r. 1936 proti Rakousku v Praze na 5000 m a doběhl druhý. Účastnil se OH r. 1936 v Berlíně, kde 17. v běhu na 10 km.

Jirka, J.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.53.;. Atletické listy, 39, 2007, č.6. ; Atletické listy, 39, 2007,č.22.;

V letech 1888–1893 působil v olomouckém Pozoru. Vydal básnickou sbírku Slzy a směvy, sbírku básní z let 1884–1889.

Lexikon české literatury, Praha 1985, S. 278. ; Český biografický slovník 20.století, 1.díl, Praha 1999;

Redaktor olomouc. Pozora a šéfredaktor Mor. večerníku v Olomouci a Národních novin v Brně. Ved. redakce brněnské filiálky Národních listů.

Z díla: Červení mravenci.1924­.Kulatá velmoc.;Veselé sportovní vzpomínky a vážné připomínky.P., 1944.; Biografie: Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1934, S.102.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1962, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.559.;.

Syn Cyrila Boudy. Citlivý vztah k Olomouci, v r. 1987 pro bibliofily vydán soubor 7 barevných litografií. Ve své tvorbě se zaměřuje na svět železnič. tratí. Soubor kreseb k výročí prostějovského nádraží. Navštěvuje často spolek bibliofilů v Olomouci.

Vyznání životu a míru.Praha 1985, S.159.;

• bk-: Hostem bude Jiří Bouda.=Stráž lidu 1987, 3.9., S.4.;

Narozen v Hartmanicích (n.Niva). Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci. Otec Jaroslava a Cyrila Boudy. Prof. kreslení v Kladně a v Praze.

Toman: NČSVU I.1947.S.82.; Toman: Dodatky.1955.S­.32.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Toman, Prokop, T.: Malíř a pedagog A.Bouda.=Štafeta, 12, 1980, č.2, S.6–8, obr., Pozn.;.

Obec Hartmanice byla v roce 1949 přejmenována na Niva.

Narozen v učitelské rodině, kde otec spisovatel a hudební skladatel. Vystudoval reálku v Olomouci, kde maturoval r. 1911, vliv Karla Wellnera. Poté pokračoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění. V době 1. svět. války byl poslán na haličskou frontu. 1917 se dostal do čs. legií v Rusku. Za své zásluhy v legiích byl vyznamenán. Po válce zůstal jako důstojník z povolání a sloužil v Berouně, Českých Budějovicích a Praze. Celý svůj život maloval, většinou portréty. Portrétoval např. generála A. Eliáše, prezidenta T.G. Masaryka a Eduarda Beneše. Některé tyto práce jsou ve sbírkách Vojenského historického muzea v Praze na Žižkově.

Filip, Z.: R.B. – voják a malíř. In: Severní Morava 83.Šumperk 2002. S. 23–28. BSSSM, seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 34–36.

Od r. 1861 studoval v Šumperku, od 1865 na učitel. ústavu v Olomouci, aproboval r. 1867. Poté učil ve Vyškově až do února 1872, kdy se vrátil do rodiště, kde učil do r. 1907. Publikoval v čas. Komenský, Štěpnice, vydal několik divadelních her pro mládež, řídil pěvec. sbor spolku Lumír. , varhaník, ředitel kůru, kronikář obce 1874–1879, kronikář školy. Psal vánoční koledy pro Štěpnici.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S.127.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.26–28./fotografi­e/;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982 S.51.;.

Studoval teologickou fakultu v Olomouci, převor dominikánů. Řádové jméno Silvestr. Redigoval edice Živé zdroje, Rozsévač, Krystal. V letech 1950–1960 vězněn.

Slovník českých spisovatelů.Toronto 1982.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.25.;. http://cs.wikipedia.org/…vestr_Braito

ThDr. Silvestr Maria Braito

spolupracovala s VSMO Olomouc, zejména v souvislosti národopisné práce.

Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha 1975.;Písková, M.: Živé tradice 1883–1983.Olomouc 1983.;.

Pocházel z učitelské rodiny, jeho otec Otakar Brdečka (1881–1930), mj. člen PSMU a prozaik. Jiří studoval gymnázium v Hranicích a po maturitě v roce 1936 začal studovat Filozofickou fakultu UK v Praze, češtinu, filozofii, dějiny umění a estetiku.. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl administrativním úředníkem v pražském muzeu. V letech 1941–1942 tiskovým referentem Lucerna filmu. Poté pracoval ateliérech kresleného filmu Prag film od 1944 Nacional film.. V červnu 1945 se stal redaktorem Lidových novin. Od dubna 1949 byl zaměstnán v Čs. filmu jako scenárista, dramaturg a režisér. Spolupracoval s Jiřím Trnkou ve studiu Bratří v triku, užíval pseudonymu Tulešický Jiří. Ilustrace knih Jana Drdy a Zd. Jirotky. Autor prózy „Okouzlená“/1943/.

Lexikon české literatury. Díl 1. Praha, Academia1985, S. 297–298. ; Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956. Praha, SPN 1957. S. 54. ;Kudělka, Viktor: Světoobčan z Hranic na Moravě aneb Pocta Brdečkovi. In: Moravskolezská orlice 1991, č. 24, S. 6.

V roce 1911 promoval na české univerzitě v Praze. Od r. 1912 pravidelně publikoval v Časopise českých lékařů. Pedagogicky působil od r. 1920 v Bratislavě, kde profesorem univerzity. Dr.h.c. 1965 na UK Praha.Jeden ze zakladatelů pediatrie na Slovensku.Od 1919 – 1935 působil na Slovensku, poté v Praze.Autor knih např. Dítě kojenec(1917), Nemoci novorozenců (1919) ad.

ČBS.Praha 1992.S.66.;. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 25.

První ředitel hudební školy v Hranicích v letech 1924–1940, též učil zpěvu na reálném gymnáziu. Vedl zde symfonický orchestr a smíšený sbor, s nímž podnikl zájezd přes balkánské státy do Istambulu v r. 1928/1929.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S.139.;.

Studoval vojenské gymnázium v Moravské Třebové a poté Vojenskou akademii – obor historie vojenství. Působil jako pedagogický publicista, diplomat, televizní hlasatel. Spolupracoval s Československou a Českou televizí i rozhlasem. Publikoval v periodikách: Historie a vojenství, Mezinárodní vztahy, Parlamentní listy a Přísně tajné. Napsal několik desítek knih literatury faktu, kde využíval řadu osobních poznatků, získaných přímo na místech hlavních hrdinů, kde pobýval při diplomatických jednáních. Jeho knihy vycházely nejvíce v nakladatelství Epocha.

Brož, Ivan: Kubitschek. RETI Šternberk 2002. http://otavinka.blog.cz/1305/ivan-broz

PhDr. Ivan Brož, CSc.

Manželka Bohuše Stejskala. Hrála též pod jménem Lhotová. 1921–26 působila v ND Brno, 1931–1963 v Divadle na Vinohradech Praha. Spolupráce s filmem a televizí.

ČBS.Praha Academia 1992, S.69.;.

'

Vnuk a poslední přímý potomek Karla st. ze Žerotína, příslušník kalvínského křídla jednoty bratrské.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostavě 1996. S.16–17.

Katolický duchovní, 23. velmistr křížovníků s červenou hvězdou (1552–1580), biskup vídeňský (1558–1562) a arcibiskup pražský (1561–1580). Studoval v Praze a v Krakově. R. 1541 se stal knězem a vstoupil do řádu křížovníků.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.6.;. Štíp, Ctirad :Antonín Brus z Mohelnice. Wikipedie.cz

Dětství prožil na Valašsku, kam se jeho rodina v roce 1940 přestěhovala. Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a po vyloučení ze školy se vyučil mechanikem pletacích strojů v Krnově. V roce 1954 absolvoval DAMU v Praze a poté působil v oblastních divadlech. Zprvu v Kolíně, 1955–1960 v Mostě, poté 1960–1961 v Olomouci a pak do roku 1963 v Příbrami. Na podzim roku 1963 přišel do Prahy, kde získal angažmá v Divadle S. K. Neumnanna a po pěti letech se stal členem Divadla na Vinohradech, kde hrál více jak třicet let. Odtud odešel v roce 2000 a pár let působil v Karlínském hudebním divadle, kde vynikl v roli Řeka Zorby. V roce 2004 spolu s manželkou Hanou založili Divadlo Radka Brzobohatého. Jeho filmovým debutem byla hlavní role ve filmu Mstitel v roce 1959. Na svém kontě má na 300 filmů a inscenací, jak uvádí profesní filmografie. Vrcholným snímkem jeho filmové kariéry jsou Všichni dobří rodáci – v režii Vojtěcha Jasného (1968). V roce 1970 exceloval spolu s Jiřinou Bohdalovou v trezorovém filmu Ucho. V roce 2010 vyšla velmi zajímavá kniha od Jana Brdičky „ Chlap se širokým srdcem“.

ČBS.Praha Academia 1992, S.71.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.20.;. http://otavinka.blog.cz/…v-brzobohaty

Spoluzakladatel hotelové školy v Praze. Redaktor časopisu Hoteliér.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.24.;.

V Olomouci působil za 1. svět. války v polní nemocnii. Od r. 1905 publikoval své literární příspěvky do Novin těšínských pod pseud. Frýdlantský B. E. . Přispíval též do Zlaté Prahy /1913/, do Herbenových Besed Času, Studentské revue a Moravskoslezské re­vue.

Rusínský, M. : Bard prvý z Beskyd. Ostrava 1947, S. 39–40. ;Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976. S. 23. ;.