Osobnosti Moravy.eu

Od r. 1897 studoval na čes.gymnáziu v Zábřehu, po abs.6.třídy r.1903 praktikoval na poště v Úsově.1904 vstou­pil do pošt.telegraf.kursu v Šumperku, brzy odešel, aby se cele věnoval novinářství.Debut 1902 ve Studentském sborníku a čas.Pozor.Užíval šifry AD;V.O.Od r. 1905 žil v Rokycanech.Pu­blikoval v Mor.nár.novinách, redigoval čas. Moravské rozhledy r.1904.

Lexikon čes.literatury­.I.Praha, Academia 1985, S.602.;Skutil, J.: Básník A.Drtil-Severní Morava, 1958, č.3, S.38–42.;Skutil, J.: Korespondence F.X.Šaldy s A.Drtilem.=Se­verní Morava, 1974, č.27, S.27–34.;Slavík, B.: Život a dílo A.Drtila.=Severní Morava, č.43, S.19–27.;Springer, jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.7.;.

Pocházel ze selské rodiny Filipa D. Po studiích na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1876, pokračoval ve studiu práv na UK v Praze. Po promoci v r. 1879 nastoupil na právnické místo v Opavě, po nedlouhé praxi u zemského soudu se stal advokátním koncipientem a posléze samostatným obhájcem. Zapojil se do veřejného života ve prospěch českých politických stran. Už za studií psal lyriku. Užíval pseudonym Romuald Rakovec a jako překladatel uváděl do české literatury básnickou tvorbu jihoslovanskou a ukrajinskou.

BSSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S.30.

JUDr. Romuald Dubový

pseudonym: Romuald Rakovec

Zemřel v Unčovicích (n.m.č. Litovle)

V Olomouci vysvěcen na kněze. Psal lyrickou poezii latinsky

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.678–679.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1473

Absolvoval FF UK v Praze a Státní knihovnickou školu. Od roku 1948 se stal vedoucím pracovníkem Slezského studijního ústavu (pak ČSAV), kde postupně působil jako knihovník, bibliograf a vědecký pracovník. Odborně publikoval v periodikách. Své celoživotní úsilí věnoval soustavnému poznávání kultury a lit. Slezska, zvláště Opavska 19. a 20. stol. Napsal monografii o P. Bezručovi a jeho otci. Autor Biografického slovníku širšího Ostravska.

Slovník české literatury 1970–1981.P., ČS 1985, S.83. V roce 1986 zemřeli.Brno, SVK 1987.; Za Viktorem Fickem.Nová svoboda, 1986, 21.8., S.5.; ZVSMO, 1982, S.49–50.; Kulturní měsíčník.Ostrava, 1986, č.10, S.70.;.

Dcera J.L.Fischera, od r. 1968 v Olomouci, abs.gymnazium, poté jazykovou školu v Brně.1983–1985 stud.filozofii a fyziku na FFUK a MFF UK, nyní studuje klasickou filologii.Studijní pobyty v zahraničí: 1988 Londýn, 1990 Itálie, New York-konference o čes.literatu­ře.1988 Cena Čs.lit.fondu za sb.Chvění závodních koní.;Verše v antologiích­.Publikuje v zahr.časopisech, u nás Tvar, Lidové noviny, Iniciály, Dotyky, Listy.Píše recenze.

Zvláštní znamení.Praha ČS 1986.;Kdo je kdo.1.91/92.Praha 1991, S.203.;.

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Skumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995 Šimková-Flíčková, Simona: Jiří Flíček. Otevři hospodo, po životě žízním. Praha, NAMU 2002.

Absolvoval gymnázium v Ostravě a jednoletý kurz cizích jazyků: angličtina, francouzština, italština a ruština. Cestoval po Evropě, Anglii a Skotsku. Po návratu do vlasti studoval filozofii a angličtinu na UP Olomouc a MU v Brně. V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem [1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek [2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků. Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je po dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a „permanentní“ festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“ [3]. Je rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život – (2 x ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr – (12 x ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupuje opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž píše vlastní blog. Žil většinou v Brně. Nositel Ceny města Brna a za blog r. 2017 a 2018 získal nominaci na cenu Magnesia Litera.

Knižní vydání

Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie

Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie

Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004

Wikipedia.cz

V letech 1945–1956 žila rodina v Kyjově. V roce 1967 absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, obory přírodopis – zeměpis. V letech 1968 – 2007 byl zaměstnán jako samostatný odborný pracovník v okresním vlastivědném muzeu v Šumperku, RNDr. 1973 – doktor přírodovědy z oborů mineralogie a petrografie. Celý aktivní život se věnoval intenzivní publikační činnosti. Do roku 2022 publikoval tiskem 600 odborných a popularizačních prací, z toho 20 monografií. Tématika publikací je velmi různorodá. Nejvíce jich je z geologických věd, poměrně dost i z historie dopravy, těžby nerostných surovin aj. Nechybějí ani stati v turistických průvodcích, místopisných a vlastivědných sbornících.Je čestným členem Společnosti pro výzkum souvků se sídlem v Hamburku a Greifswaldu. V roce 2014 dostal Cenu města Šumperk za kulturní přínos městu. Od této své hlavní činnosti autor důsledně odděloval angaažovanost v krásné literatuře . Autorský výbor poezie, prózy a aforismů z let 1961–2010 vyšel pod názvem Dlažební kostky v r. 2011. Literární eseje psával pod pseudonymy. Esej Bezruč (vyd. v březnu 1992) vyšla pod pseudonymem Zbyněk Hába a jiné pod jménem Štěpán Kameník. Publikoval v samizdatové edici Texty přátel. Roku 1997 vydal v nakladatelství Vetus via knihu básní Lítost.S rodinou žije v Šumperku. Velký zájem nejen rodáků, ale i obyvatel Šumperska měly zejména tituly: Vlastivědné zajímavosti z přírody Jeseníků (2014); Pomezí Čech a Moravy od Suchého vrchu po Lázek (2016); Horské chaty v Jeseníkách na starých pohlednicích a fotografiích (2017);
Kapitoly přírody a historie Šumperka (2022) ad.

Písemné sdělení Z. Gáby (korespondence 30.10.2022) a úpravy 11.12.2022 meil od ZG jun. Fabián, J.- Janásová, K. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Občanské sdružení Valašské Athény 2010. Valašské Meziříčí.S. 13. Gába, Z.: Dlažební kostky. Kniha Zlín 2011. Kuběna, J. – Gába, Z. Proglas 1990, č. 3. Kuběna,J.: Box 7/ 1990; www.Christiania.cz (Rozhovor s J.E. F.) Ševčíková,H.: na blogspotu Otavínka Už máte knihy pod stromeček? https://otavinka.blogspot.com/…romecek.html Životopisné údaje a soupisy publikací lze najít mj. c periodiku Severní Morava v číslech 77 ( 1999), 95 (2009) a 101 (2015).

RNDr. Zdeněk Gába Fotografii vytvořil Jaromír Mašek v roce 1986.

Pobyty posloupně: Kyjov, Rožumberok, Strašice, Litoměřice, Jeseník, Šumperk;

Od r. 1922 v Ostravě. Asist. školy prof. Semmlera v Berlíně, 1953–55 prof. choreografie AMU.

Kdo je kdo ?Praha ČTK 1969, S. 222. ; Přehled činnosti československých divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 103;

Pocházel z dělnické rodiny. Maturoval v roce 1937 na reálce v Prostějově. Pak vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze, kde absolvoval r. 1938 a začal studovat na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1939–1945 působil jako knihovník ve Frýdku-Místku. Později se stal knihovnickým inspektorem. Ředitel SVK Olomouc, Ostrava, městská knihovna Opava, Pedagogická knihovna v Bratislavě. Od r. 1962 trvale zakotvil v Praze, kde ředitelem Státní technické knihovny, Státní knihovny ČSSR, Státní pedagogické knihovny. Od 1974 – 1979 byl náměstkem ředitele Státní knihovny ČSR. Krátce také přednášel knihovnické discipliny na Fakultě sociálních věd UK (1968–1970. Literárně debutoval sbírkou básní Nebe v Beskydách/1939/. Z polštiny přeložil J. Iwaszkiewicze a H. Boguszewskou.

Kunc, Jaroslav: Slovník čes. spisovatelů beletristů 1945–56. Praha, SPN 1957, S. 110–111. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 5. Opava 1983. ; V roce 1988 zemřeli. Brno SVK 1989, S. 71. ;Čtenář, 1988, č. 12/příl. čl. S. Šír;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S. 31–32.

Slavný americký básník přednášel a recitoval na UP v režii rektora UP Josefa Jařaba. Poprve navštívil Olomouc v květnu 1990 a nyní od 22.11.-5.12. 1993.

Petruš Marek: Ginsberg na univerzitě. In: Hanácké noviny, 4, č. 270 (25.11.1993).S 1.

Po smrti rodičů (matky 1917), žil u příbuzných ve Zvoli.Při oslavách 28.10.1918 byl těžce raněn.1923 mat.na G v Zábřeze.Čes­koslovenskou církví byl poslán na studia pravoslavného bohosloví do Sarajeva, 1928 se vrátil do vlasti, aby učil pravosl.náb.na obec.školách.Z e­xistenčních důvodů se vrátil v r. 1929 zpět do Chorvatska a stal se popem v sever.Jugos­lávii.Redaktor čas.srbské pravosl.církve­.1939 byl církví poslán do USA, kde se usadil.Rád maloval, ikonografie.Vy­učoval malířství.Své expresivní obrazy vystavoval v USA, r.1966 též v Šumperku.Autor historie vlastního olomouc.rodu, která vyšla v trilogii : Olomoucká romance;Gabriel, písař olomoucký;Olo­moucké elege;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.803 – 804.;.

Obecnou školu vychodil v Holešově. V roce 1874 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté studoval teologickou fakultu v Olomouci. Poté působil v Kyjově, Bílovicích, Hukvaldech, v Místku. V letech 1897–1907 byl farářem v Rajnochovicích a poté v Třeběticích, kde trvale zakotvil. Pěstoval květiny, hlavně růže a jedna růže po něm pojmenována – Rosa Gogelana. Autor několika knih o šlechtění a pěstování květin. Sbíral též lidové pověsti. Pověst z Podhradní Lhoty publikoval v Záhorské kronice.

Kašparová, Milena: František Gogela – botanik, sběratel a badatel. In: Zpravodaj OVM ve Vsetíně.1995. S.41–42.;

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

Učitelství: Měšťanská škola Užhorod, Opava 1938. Na obecných školách: Opava, Olomouc, Kroměříž 1942. Lidová škola umění Žerotín Olomouc, obor varhany 1970. Úřednická činnost ve „Službě veřejnosti“ Olomouc. U Krámáře a Procházky v Olomouci roku 1941 vydala sbírku „Verše“. Manželka Mojmíra Hanuše.

Dcera redaktora přerovského Obzoru Karla Hauke /1889 – 1968/. Studovala G v Přerově, mat. 1938. Později FFUM Brno, obor čeština, angličtina. 1939–1942 půs. v redakci Obzoru. časopisecky publikovala od r. 1934. Knižním debutem bás. sbírka Přísluní/1943/;O j­ejí zálibě v botanice píše Jan Drda v LN. (Pomocí květin i stromů zobrazuje i svoje rodiště v básni To je můj kraj. ). Od r. 1946 v Praze.

Od roku 1941 externě redigovala rubriku Žena a její svět v deníku Lidové noviny. Od roku 1942 pracovala v knižním oddělení Ministerstva osvěty v Praze, od roku 1945 v publikačním odboru Ministerstva informací, kde byl jejím nadřízeným básník František Halas. V období 1947–1950 působila s Adolfem Hoffmeistrem v americkém oddělení zahraniční sekce Ministerstva informací. Během války se v Praze dostala do kontaktu se členy umělecké Skupiny 42, jejíž členkou se stala v roce 1945. V roce 1950 uzavřela sňatek s kritikem a výtvarným teoretikem, autorem zásadního textu Skupiny 42 Svět, ve kterém žijeme, Jindřichem Chalupeckým. Spolu s ním přeložila v roce 1947 Eliotovu Pustou zemi. Vedle básnické a novinářské činnosti se věnovala překladům, jimiž se také živila v letech, kdy nemohla publikovat. Překládala z angličtiny např. Anais Ninovou, Emily Dickinsonovou, Edgara Allana Poea, Jacka Londona, Johna Keatse, Dylana Thomase, Williama Carlose Williamse, Gertrudu Steinovou aj. V roce 1996 obdržela za celoživotní dílo Cenu Jaroslava Seiferta.

Čechák, Vl.: Literatura přerovského regionu.Olomouc FFUP 1981, S.63./Dipl.práce, archiv FFUP, č.4072/;Drda, J.: Tudy táhli mamuti..LN, 11.5.1941, S.3.;Sto let českého gymnázia v Přerově.;.

Vedoucí Arboreta Bílá Lhota. Člen VSMO, sekce biologie.

Kartotéka členů VSMO.

Narodila se v Konici do rodiny Františka Strnada, živnostníka, a jeho manželky Marie, dcery německého sedláka z Uničova. Doma se hovořilo německy. Životní osudy spisovatelky se odvíjely různě. Prožila šťastné dětství v Konici, mládí v nedostatku a nouzi na Vlčicích. Studovala v Olomouci na 2 leté německé obchodní škole v letech 1935–1937. V roce 1940 byla totálně nasazená na práci v Říši v tyrolských Alpách, odkud si přivezla námět k prvnímu románu Aigen, který vyšel v roce 1944 v Brně. Druhý román Obyčejné děvče vyšel v roce 1948. Posléze si ve vlčické papírně vybudovala dobré postavení a uznání jako ekonomka závodu, ale zažila i politickou persekuci a ponížení, když musela vykonávat nejtěžší manuální práce jako trest za nesouhlas s politickou situací po roce 1948. Následná zaměstnání v hanáckých cihelnách a v zemědělství jí opět přineslo úspěch a respekt, ale znovu musela strpět ústrky. Byla členkou Moravského kola spisovatelů v Brně a Sdružení spisovatelů z Hané, jehož centrum bylo v Olomouci. Spisovatelka žijící mimo kulturní centra vedla čilou korespondenci s českými literáty, těchto jmen: František Kožík, Václav Renč, Dalibor Chalupa, Vojtěch Martínek, Jan Čep, Petr Bezruč, Martin Strouhal nebo Josef Koudelák. Její poezie a tvorba pro děti nebyla publikována. K ní se upnula v době různých politických ústrků. A poprvé se objevila až ve sborníku prací vydaném k 100. výročí narození moravské autorky za ediční spolupráce Františka Všetičky v roce 2020. Poslední léta žila v Lechovicích u Pavlova nedaleko Mohelnice. Zde také zemřela ve věku nedožitých 73 let. Je pohřbena v Pavlově. V roce 2022 vyšlo 2. vydání knihy Aigen, péčí syna Martina Hekele.

Filip, Zdeněk: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995.Šumperk 1994, S.25. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S. 27. Všetička, Fr.: Spisovatelka Žofie Hekelová. Olomouc, CULTUM 2020 s vydavatelem Martinem Hekelem. Paměť národa.

V letech 1946–1948 vyučen i fy Baťa ve Zlíně jako pletař, v roce 1948–1950 absolvoval mistrovskou školu pletařskou. V roce 1956 absolvoval FFUP v Olomouci obor čeština a ruština. Poté do r. 1975 působil na Katedře bohemistiky a slavistiky FFUP. V roce 1975 byl nucen z UP odejít z politických důvodů a mohl se zpět vrátit až v r. 1990. V mezidobí 1975–1990 pracoval v n. p. Moravia Mariánské Údolí (n.Hlubočky) jako opravář kancelářských strojů. Od 1990 docent FFUP v oboru český jazyk v právu a vedoucí katedry jazyků na PF UP. Publikace v časopisech : Slovo a slovesnost, Naše řeč, Český jazyk a literatura, též v regionálním tisku: Stráž lidu, Kulturní život Šumperska aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.171.; Hádek, K.: Zemřel F. Hladiš. In: Češtinář,12, 2001–2002.S.135–136.;

Původním povoláním zdravotní sestra. Ve volném čase vede kroužek hadankářů a křížovkářů. Píše básně, zejména balady.

Hladká, Božena: Hanáci. Prostějov, Hádankářsko- křížovkářský kroužek 1980. 60 s.

Narozen v Lipníku na Třebíčsku jako páté dítě chudé rodiny drobných zemědělců. R. 1909 vstoupil do tzv. dvoutřídky. Poté studoval v Hrotovicích a roku 1914 nastoupil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v roce 1922. Poté absolvoval v Olomouci bohosloveckou fakultu a vysvěcen na kněze 5.7.1926. Primiční mši svatou sloužil 11. července 1926 v rodišti. .Zprvu kaplanoval ve Spálově, později v obcích Kladky u Prostějova a v Jesenci. V roce 1927 byl přeložen do Brantic u Krnova a rok na to do Hodolan u Olomouce. V roce 1934 se stal asistentem CM bohoslovecké fakulty a téhož roku byl promován na ThDr. Pedagogicky působil na CMFB v Olomouci, v letech 1945–1947 jako profesor. V době uzavření fakulty musel být v pastoraci. V červnu 1947 jmenován biskupem českobudějovickým. V letech 1950–1952 internován v rezidenci, od 2. 3. 1952 do 9. 6. 1968 mimo diecézi, v Koclířově na Svitavsku. Poté se znovu ujal svého úřadu. V roce 1964 napsal knihu každodenních rozjímání, která vyšla pod názvem „Minutěnka“. Přispíval a redigoval časopis Ludmila, Kazatel aj. Užíval občas literární pseudonym J.Buděj. Je autorem knih „Problém odpadu od církve“ (1936), Konverse a konvertita (1939). Pohřben na hřbitově u sv. Otýlie v Českých Budějovicích. Památník biskupa Mons. Josefa Hloucha se nachází v přírodním areálu národního centra Fatimy ČR, tzv. Minutěnce v Koclířově, který byl odhalen 2. 6. 2007.

Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.640; Lid.demokracie, 22.4.1992., . Pokorný, P.,R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918. Ostrava 1992.S.34. Ar­cibiskupské gymnázium v Kroměříži. 1854–1950. Kroměříž 1991.;

Absolvovala Taneční konzervatoř v Brně. Od roku 1999 členkou baletního souboru Moravského divadla Olomouc.

Cena města Olomouce za rok 2003.Olomouc,2004.

Po maturitě na litovelském gymnáziu v roce 1948 absolvoval přírodovědecké biennium na UP (učitelství přírodopisu a zeměpisu pro školy III. stupně) a poté studoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie, geologie a geografie. Rok před ukončením studia se dobrovolně přihlásil do učitelské služby na Ostravsko, kde byl nedostatek učitelů. Univerzitní studia ukončil v roce 1952. Krátce vyučoval na škole pro důstojnický dorost v Nové Jičíně, v letech 1954 až 1957 na gymnáziu ve Šternberku a poté na Střední pedagogické škole v Olomouci. Od roku 1959 až 1964 působil jako učitel, později odborný asistent biologie na Pedagogickém institutu, 1964–1971 zástupce vedoucího katedry přírodopisu a základů zemědělské výroby, od r.1977 jako vedoucí katedry biologie Pedagogické fakulty UP v Olomouci. V roce 1967 obhájil disertační práci z oboru mykologie a složil rigorózní zkoušky na Přírodovědecké fakultě UP a byl promován na doktora přírodních věd. Absolvoval externí aspiranturu v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích a v r.1976 tam obhájil kandidátskou práci opět z oboru mykologie. V roce 1983 byl jmenován docentem pro obor botanika a o rok později mu byl udělen titul Vzorný učitel. V roce 1997 byl jmenován univerzitním profesorem. Kromě pedagogické a vědecké činnosti věnoval svůj čas aktivní práci ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kde je od roku 1971 předsedou biologické sekce. Téměř již čtyřicet let stojí v čele Mykologické poradny v Olomouci. Je čestným členem České vědecké společnosti pro mykologii. Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého obdržel zlatou medaili. V roce 2007 mu byla udělena Cena města Šternberka. V tomto městě bydlí od roku 1959.

Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc:VSMO,2005­. S.43–44. V měsíci březnu blahopřejeme…Kdy,kde,co v Olomouci. Březen 2014. S.3.

Prof. RNDr. Bronislav Hlůza, CSc.

Vyučen v reklamním ateliéru fy Rolný v Prostějově. Studoval 2 roky v soukromé škole – obor užitá grafika a propagace a 1949 – 1952 na katedře výtvar. výchovy PdF UP. Pracoval jako návrhář v Oděv. závodech Prostějov, od r. 1952 v MŽ Olomouc. 1958 dal podnět k vzniku tvůrčí skupiny mladých výtvarníků " OHNISKO"(M. Holec. , M. Hořínek, M. Kostka, R. Mašata . . . ) Výstavy v zahraničí: Itálie, Řecko, Bulharsko, Jugoslávie, Švýcarsko, Kuba, Německo, SV Olomouc 1963.
Klíčovým tématem Holcovy poezie je láska k ženě, přírodě i k tradicím. V jeho básních zní i folklorní melodie, verše chutnají po víně, zní houslemi, cimbálem a voní lesy i šuměním vody. Všude je poznat něhu, krásu i harmonii a to nejen ve výtvarném, ale i básnickém a hudebním pojetí. Autor 17 básnických sbírek, které se ale utopily při povodni v roce 1997.

Stratil, V. : Život výtvarníka M. Holce. In: Středisko. Olomouc 1986, č. 10, S. 144–145. ;. Beletrie: Z uzlíčku poetických záplat (BB 1995); Holec 1925–2000 (BB 2000); Podívaj sa cérečko, jak mě píše pérečko: poezie, kresby, úvahy: voděnka – víno – mudrování (BB 2007); Rosení, osení, sen: Chrámová píseň rosu dejte nebesa (BB 2009). Výbory: Stopy v čase (BB 2003). Příspěvky ve sbornících: O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003); Haná v poezii (2008); Verše z [(22)2 + 22] ateliérů (2010). LITERATURA

Studie a články: -mv-: Jak se rodí malíř, Hanácký kurýr 1995, č. 44; B. Kolář: Ateliérový den Miloslava Holce, Hanácké noviny 12. 12. 1995; B. Kolář: Tvůrčí osobnost, pro Olomouc evidentně blahodárně, in: Z paměti literární Olomouce 2 (2006); -das-: Klub vyzdobila lehká ruka osmdesátníka, Prostějovský den [České Budějovice] 12. 4. 2006; -gor-: Jak potkal myšlenku v rosném ránu, Prostějovský den [České Budějovice] 19. 4. 2006; D. Sekanina: Bohém Holec si dnes v Duze zalistuje svými Stopami v čase: dnešní den je poslední, kdy se můžete potěšit jeho obrazy, Prostějovský den [České Budějovice] 10. 5. 2006; -bk- (B. Kolář): Štíření v Olomouci, in: Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011); -bk- (B. Kolář): Vernisáž výstavy Fotografové, filmaři, grafici a ilustrátoři LKO, in: Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011). Recenze: Rosení, osení, sen: M. Blahynka: Za básníka a kreslíře Holce, Obrys – Kmen 2010, č. 23. Rozhovory: A. Melkusová: Miluji slunce, moře a víno, Olomoucký den 1. 7. 2005; M. Čermáková-Obršálová: Miloslav Holec – malíř, básník, Kdy-kde-co v Olomouci 2005, č. 11. UKÁZKA Z OHLASŮ

O hloubce Holcovy poezie svědčí jeho přístup k jazyku. Ke každému slovu dokáže objevit dostatek synonymních výrazů, jež do básně vkládá jako kaskádu poetických přístavků, které i všední jev promění v polyekranovou záři. Síla jeho výrazu se násobí tématem: ne ve smyslu aristokratickém a výjimečném, ale naopak v objevování krásy, která je každému na dosah ruky. B. Kolář: Tvůrčí osobnost, pro Olomouc evidentně blahodárně, in: Z paměti literární Olomouce 2 (2006), s. 316. SOUVISEJÍ­CÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Otec byl zednický polír a matka v domácnosti. V r. 1930 se rodiče přestěhovali do Vážan u Kroměříže (n.m.č.města), kde se v r. *1931 narodila sestra. V září 1935 zemřel otec po smrtelném úrazu na stavbě ve Zlíně. Tomáš navštěvoval obecnou školu ve Vážanech, od r. 1941 měšťanskou školu a reálné gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v r. 1949. Poté studoval pedagogickou fakultu UP v Olomouci, původně učitelství pro 1.stupeň základních škol, v následujícím roce přestoupil na tříletý studijní obor učitelství pro 6. až 9. ročník. Od listopadu 1952 – říjen 1954 absolvoval vojenskou základní službu v Prostějově a v Košicích na Slovensku. V období 1954–1955 učil na Obchodní akademii v Olomouci, a v letech 1955–1957 na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Od září 1957 do srpna 1961 ředitelem Domova mládeže v Prostějově. Od září 1961 ved.vycho­vatelem v učňovském domově Olomouci, Štursova ul. Pak dvacet let (1962–1982) učitelem a zást.ředitele na SOU v Olomouci. Mezitím v letech 1960–1963 dálkově studoval pro 6. – 9 roč. komb. biologie – chemie – práce na školním pozemku. V r. 1981 absolvoval doplňující závěrečnou zkoušku na přírodovědecké fakultě UP :obor biologie – chemie a v r. 1982 rigorózní zkoušku z biologie a didaktiky na pedagogické fakultě UP. Od 1.10. 1983 do konce června 2002 působil PaedDr. Homola jako odborný asistent na katedře biologie na pedag.fak.UP. Má dva syny, oba absolventi Přírodovědecké fakulty UP. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku, autor vysokoškolských miniskript. V 1987–1990 předseda VSMO, člen botanické společnosti AV a 2 roky předseda Městské organizace Čs.svazu ochránců přírody v Olomouci (1985–1988). Člen České botaniscé společnosti od r. 1979. Zájmová činnost: filatelie, kaktusářství.V pos­ledních letech zpracovával ze sbírky VSMO činnost význačného olomouckého botanika jm. Heinrich Laus (1872–1941).

Homola, Tomáš: Zámecké parky a zahrady v olomouckém okrese. Středisko. Sborník VSMO 1987–1988, č.11. S. 109–121.; Houfek,J.: PaedDr Tomáš Homola.Preslia, 62, 1990,č4. S 381.;

PaedDr., Mgr. Tomáš Homola

Narozen na Kroměřížsku.