Osobnosti Moravy.eu

Narodile se v Holici u Olomouce. Po maturitě na hejčínském gymnáziu studoval
od roku 1982 Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Po promoci v roce 1987 začal učit na základní škole ve VelkémTýnci. S roční přestávkou 1988–1989, kdy byl povolán k vojenské službě, učil v obci do roku 1993. Byl pak povolán na Pedagogickou fakultu UP jako odborný asistent. O čtyři roky později přešel na Katedru bohemistiky FFUP, kde se zaměřil na problematiku poválečné české literatury a otázky literární teorie. Publikovat začal v roce 1993 zprvu v univerzitním časopisu Žurnál, později v regionálním a místním tisku (Hanácké noviny, Týnecké listy) a literárních časopisech: Alternativa, Česká literatura, Literární noviny, Lidové noviny aj. V roce 1996 začal spolupracovat s několika nakladatelstvími na Moravě a to jako editor či odpovědný redaktor knih. Úzkou spolupráci navázal s olomouckou Votobií a brněnským Hostem. Koncem téhož roku stál u zrodu literárně filozofické revue Aluze, v níž byl krátce šéfredaktorem, poté redaktorem a členem redakční rady. V roce 1999 spoluzaložil nakladatelství Periplum. Ve spolupráci s Českým rozhlasem v Olomouci vytvořil zajímavý pořad, který každý týden pod názvem Knižní kurýr přináší novinky z literárního světa. Od roku 2000 je šéfredaktorem Týneckých listů. Jméno Dr. Hanušky znají nejen studenti olomoucké a jihočeské univerzity, ale také zahraniční bohemisté.Činorodá práce jej přivedla do aktivní komunální politiky. Od listopadu 2002 působí jako starosta obce Velký Týnec.

Čtení o Velkém Týnci.

Učitelství: Měšťanská škola Užhorod, Opava 1938. Na obecných školách: Opava, Olomouc, Kroměříž 1942. Lidová škola umění Žerotín Olomouc, obor varhany 1970. Úřednická činnost ve „Službě veřejnosti“ Olomouc. U Krámáře a Procházky v Olomouci roku 1941 vydala sbírku „Verše“. Manželka Mojmíra Hanuše.

Abs.r.1950 Prům­.šk.textilní v Brně, 1967 VŠUP v Praze, prof.A.Kybal, kde získal I., II. a III.cenu v soutěži tkaných textilií pro EXPO Montreal.Tvorba gobelínů, artprotisů.Žije a pracuje v Olomouci.Opony pro Uničov a Volgograd r.1983; Kamenné mozaiky -Prostějov.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 171. ;Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Tkáno do krajiny. =Stráž lidu, 1988, 9. 8. , S. 4. ; ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. /Katalog/

Hudební vzdělání, sbormistrovská průprava HŠ Prostějov (obor klavír a zpěv, 1943), roční sbormistrovský kurz na Lidové konzervatoři Olomouc Nejvýznamější sbormistrovská praxe 1953 – 1963 DíKS Prostějov 1967 – dosud MPS Orlice Prostějov Sbormistrovské úspěchy a ocenění Cena Ferdinanda Vacha (2001) Cena Karla Hradila (1993) Zlatý odznak UČPS s granáty (1999) Další aktivity a členství: Zakládající člen Jihomoravského ObV UČPS (1969 – 2000), člen SSD AHUV (1990 – 95), účast v porotách okresních a krajských sborových soutěží Dlouholetý sbormistr mužského pěveckého sboru Orlice a druhý dirigent ženského pěveckého sboru Vlastimil. Členem Orlice se stal již jako student v roce 1939 a sbormistrem je od roku 1972. Často zasedá v odborných porotách, publikuje v kulturních rubrikách novin a časopisů a pracuje v oblastním výboru Unie českých pěveckých sborů. Unie mu v roce 1993 udělila Cenu Karla Hradila.

http://www.ucps.cz/…01-heslo.php?… http://m.denik.cz/…erie/2997704?… Bartková, Hana: 100. výročí narození Otakara Hanzelky. (cv a foto)- www.prostejov.eu (4.2.2021)

Zářivé akvarely O.Hanzla. Svobodné slovo, , 20.7.1994, S.8.; O.Hanzl.Univer­sitas, 1992, č.4, S.53–56.;

V roce 1935 maturoval na ČRO, poté studoval vojenskou akademii v Hranicích, aby se stal vojákem z povolání. Po Mnichově se zapojil do protinacistického odboje ve skupině Clay-Eva na Kroměřížsku a na Valašsku. Po válce byl vyznamenán, ale v roce 1948, kdy dosáhl hodnosti štábního kapitána byl vařazen z činné služby, vystěhován z bytu a deportován do pohraničí. Bez problémů mohl izolovat pouze parovodní potrubí. Začal psát. Autor rozhlasových adaptací děl E.A.Poe, Ch. Dickense, O.Wilda ad., které v brněnském rozhlase vděčně přijímal Jan Skácel. V září 1965 se Richard Hanzlík nevrátil ze zájezdu do Dánska. Díky přátelům se mu podařilo dostat do Kanady. Stesk po rodišti léčil psaním. Přispíval do krajanského tisku v Kanadě i v USA. Psal postřehy z cest, ale zejména historické studie. V r. 1991 vyšla v Torontu první Hanzlíkova kniha. Napsal ji ještě v Olomouci spolu s přítelem Miroslavem Hanákem a jmenuje se Laffayette. Pak vyšla ještě kniha povídek Staré pověsti z Olomouce.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.149;

• mt-: Krajan za velkou louží. Fotoportrét. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, HN 1991. S.68–69.;

Vzděláván budiž…Olomouc, SG 2002.S. 450.;

Německého původu. Původním povoláním textilní úředník. Historiograf města Šumperka, ředitel městského muzea a archívu. Regionální publicista. Po vysídlení v roce 1946 se usadil v Bavorsku.

Severní Morava, 18, 1969, S. 72–76.

Absolv. Vyšší prům. škola strojní v Brně, ČVUT Praha, fakulta strojní. Od roku 1938 v Července, Průběžně publikuje v Litovelských novinách o historii obce Červenka (1997, 2003, 2004, 2007)

OK Prostějov, květen 1994.;ml: Odešel zanícený divadelník.Svoboda, 3.9.1970, č.208, S.4.;.

V období 30.6.1806 – 1811 povolán na místo profesora lékařského ústavu v Olomouci

Daněk, Karel: Philipp Karl Hartmann, olomoucký profesor lékařství.ZVŮO 1966, č.128, S.1–9.;.

Narozen jako nejstarší syn početné rodiny domácího tkalce Valentina H. na šumperském předměstí. Už od dětství pracoval v prvních šumperských textilkách a záhy se z něho szal kvalifikovaný tkadlec. V letech 1871–1872 patřil k zakladatelům Dělnického vzdělávacího spolku v Šumperku. Pro knihovnu spolku objednal v Lipsku a ve Vídni první socialistické knihy a časopisy a propagoval je mezi šumperskými dělníky. V dubnu 1874 zastupoval šumperské dělníky na ustavujícím sjezdu soc. dem. strany v rakouském Neudörfelu. V březnu 1875 se zúčastnil tajné schůzky moravských a slezských spolkův Branticích u Krnova. Za tyto akce byl v Brně odsouzen za spolčování brněnským zemským soudem v listopadu 1875 a odsouzen k několikatýdennímu vězení.Přesto v srpnu 1876 byl už opět jako delegát severomoravského dělnistva přítomen na 3. sjezdu sociální demokracie ve Vídni. Někdy v roce 1877 se přestěhoval do Vídně a tady zcela zapomenut zemřel.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 41.

Prof. VUT Brno a ČVUT Praha. Zabýval se mechanickou technologií. Autor odb. publikací. Výroba surového cukru. 1899. ;Elektrické svařování mědí. 1935. ; ad. Nositel Komanděrského kříže řádu Polonia Restituta.

ČBS.Praha 1992.S.193.;.

Přirozený talent jej dovedl k práci se dřevem v dílně sochaře v polském Landeku. Vytvořil oltáře pro kostely ve Vlčicích, Javorníku – Valdeku, soubor soch pro kostel v rodišti, vánoční jesličky pro Otmuchow v Polsku. Milovník hudby, člen městského orchestru, ve farním kostele a mužském pěveckém spolku.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 36.

Vlčice (o. Jeseník).

Abs. SVŠT Bratislavě r. 1966, v letech 1970–75 FFUP v Olomouci, doktorát z dějin umění r. 1983. Od r. 1970 účast na kolektiv. výstavách, samostatně se představil v Olomouci r. 1981, 1987, ve Vídni r. 1989. Publikuje články a studie o výtvarnících regionu, uvádí jejich tvorbu v galeriích, připravuje katalogy výstav. Zabývá se estetických dotvářením architektury. Časopisecká a knižní ilustrace. Žije a pracuje v Olomouci a ve Vídni. Je autorem více než 500 odborných textů z oblasti současného výtvarného umění. V roce 1989 stál u zrodu Unie výtvarného umění Olomoucka a podílel se na uspořádání více než 300 spolkových a individuálních výstav v Olomouci, ČR, Evropy i zámoří. Je držitelem Ceny města Olomouce 2014 v oblasti kultury.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989; Zatloukal, P.: 1.soubor.výstava unie výtvar.umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; …a blahopřejeme. Kdy-kde-co. Kulturní měsíčník, 2015, prosinec,S. 2. Ševčíková,Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy 2015,č.12, S.20.

PhDr. Jiří Hastík (1983)

Rozená Jemelíková Helena. Vystudovala UMPRUM v Uherském Hradišti a VŠUP v Praze, kde studovala knižní kulturu a písmo. Tvoří exlibris, ilustrovala knihu B. Hlinky Už není návratu. (Praha, ČS 1985). Samostatně vystavovala v Novém Jičíně, Turnově, Přerově, Opavě, v Uherském Hradišti.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991. 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci. 1980; Pavelková, Anna: Helena Hašpicová. Katalog výstavy. Přerov, OVM J.A.Komenského 1988.

Redaktor Selských novin v Olomouci v letech 1887–1891, Moravských a Lidových novin v Brně, psal i beletrii pod pseud.E.Mánek, E.Sušický, Velebil.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.85.; Hatlák, Vlad.: Žurnalista Eman Hatlák 1873–1897.Brno 1937.S.32.; Vopravil, J.Slovník pseudonymů v české a slov. literatuře.Praha, SPN 1973.S.611.;.

Narozen v obci Olšovec čp. 33 Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě (1952) studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd (přednostové Gerhard Harig a Stanysłav Schwann) LF Univerzity (tehdy) Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd (ředitel Willy Hartner) PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent (habilitační práce: Studie o Ignáci Bornovi). V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. (dizertace: Zastavení na kraňské cestě G. A. Scopoliho), v r. 1987 titul DrSc. (Dějepisectví Gelasia Dobnera). Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO (International Commission on the History of Geological Science) při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union.

Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o „svatém“ Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, AUC – HUCP III, 1962; Zastavení na kraňské cestě Giovanniho Antonia Scopoliho, AUC – PhH 1964; Montanista Peithner v osvícensko-obrozenském vývoji, Studie z obecných dějin. Sb. historických prací k 60. narozeninám prof. PhDr. Oldřicha Říhy, DrSc., 1972; Bolzanos Lehrer Jan Marian Mika, Bernard Bolzano 1781–1848, 1981; Alexander von Humboldt a vzdělanost ve středu Evropy, Alexander von Humboldt a české země, ed. H. Beck, J. Bloss, J. Blucha, 1996.

http://www.phil.muni.cz/…et/haub.html

Doc. PhDr. Josef Haubelt, DrSc.

Od r. 1954/1989 na LFUP , interní klinika v Olomouci, význ. odbornice v oboru lékařství, rozvoj hepatologie/nemoc. jater/, jako jedna z prvních u nás zavedla kausální léčbu při chorobě Wilsonově. 1992 profesor. Pedagogicky působila 35 let. Autorka učeb. textů pro studenty. Odb. činnost se týkala chorob jater a žluč. cest. Celkem publikovala 96 prací, podílela se na 3 monografiích­.Prof. MUDr. Dagmar Hauftová, CSc. je emeritní profesorkou I. interní kliniky FN Olomouc a LF UP, členkou Etické komise FN a LF UP Olomouc, též odborným garantem hospice Arcidiecézní charity v Olomouci-Svatý Kopeček.

Slavětínský, M.: Portrét, foto.Žurnál, 1992, č.2, S.7, říjen.;.

Narozena v Borové na Náchodsku.

Vydavatel přerovského Obzoru /1918 – 1948/ a Naší Hané, spoluvydavatel měsíčníku Host, předseda kuratoria městského muzea, podporovatel přerovských umělců. Otec básnířky Jiřiny H. /1919/. Historický spisovatel Přerovska.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.1993. ; Čechák, Vl. : Literatura přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981, S. 53. /dipl. práce, archiv FFUP č. 4072/;

Dcera redaktora přerovského Obzoru Karla Hauke /1889 – 1968/. Studovala G v Přerově, mat. 1938. Později FFUM Brno, obor čeština, angličtina. 1939–1942 půs. v redakci Obzoru. časopisecky publikovala od r. 1934. Knižním debutem bás. sbírka Přísluní/1943/;O j­ejí zálibě v botanice píše Jan Drda v LN. (Pomocí květin i stromů zobrazuje i svoje rodiště v básni To je můj kraj. ). Od r. 1946 v Praze.

Od roku 1941 externě redigovala rubriku Žena a její svět v deníku Lidové noviny. Od roku 1942 pracovala v knižním oddělení Ministerstva osvěty v Praze, od roku 1945 v publikačním odboru Ministerstva informací, kde byl jejím nadřízeným básník František Halas. V období 1947–1950 působila s Adolfem Hoffmeistrem v americkém oddělení zahraniční sekce Ministerstva informací. Během války se v Praze dostala do kontaktu se členy umělecké Skupiny 42, jejíž členkou se stala v roce 1945. V roce 1950 uzavřela sňatek s kritikem a výtvarným teoretikem, autorem zásadního textu Skupiny 42 Svět, ve kterém žijeme, Jindřichem Chalupeckým. Spolu s ním přeložila v roce 1947 Eliotovu Pustou zemi. Vedle básnické a novinářské činnosti se věnovala překladům, jimiž se také živila v letech, kdy nemohla publikovat. Překládala z angličtiny např. Anais Ninovou, Emily Dickinsonovou, Edgara Allana Poea, Jacka Londona, Johna Keatse, Dylana Thomase, Williama Carlose Williamse, Gertrudu Steinovou aj. V roce 1996 obdržela za celoživotní dílo Cenu Jaroslava Seiferta.

Čechák, Vl.: Literatura přerovského regionu.Olomouc FFUP 1981, S.63./Dipl.práce, archiv FFUP, č.4072/;Drda, J.: Tudy táhli mamuti..LN, 11.5.1941, S.3.;Sto let českého gymnázia v Přerově.;.

Narodil se v rodině krejčího. Dětství prožíval ponejvíce u dědečka v hájovně, který jej chtěl podporovat na studiu lesnické školy. Jenže předčasná smrt dědečka plány zhatila. Jeho otec neměl v krizi potřebné finance a tak po ukončení školní docházky v Tovačově, vyučil se malířem pokojů. Věnoval se ochotnickému divadlu v Tovačově a za totálního nasazení v Ostravě-Mariánských Horách. Profesionální divadelní dráhu zahájil 1945–1947 v činohře Slezského divadla v Opavě jako inspicient s hereckou příležitostí. Pak hrál rok v Bedskydském divadle v Hranicích a poté se vrátil opět do Opavy, kde v letech 1948–1959 zaznamenal nejtvořivější éru.V roce 1959–1960 měl angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, pak působil ve Státním divadle Ostrava 1960–1968, 1968–1969 v Opavě a pak odešel do Ptahy. Hostoval v Činoherním klubu a Realistickém divadle. Od 1.1.1972 byl angažován v Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích. Vynikl v operetách. Z rodinných důvodů odešel v září 1978 do Brna, ale zde působil jen jednu sezónu a kvůli infarktu odešel 30.11.1979 do důchodu. Pak přesídlil do Ostravy. Spolupracoval na filmech Karla Zemana: Vynález zkázy, Bláznova kronika a Ukradená vzducholoď.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 59–60.

Narozen v obci Pohřebačka u Hradce Králové (n.m.č. Opatovice nad Labem). V Přerově od roku 1927. Primář očního oddělení přerovské nemocnice a zasloužil se o rozvoj nemocnice. Za aktivní odbojovou činnost během 2. svět. války obdržel Čs. medaili za zásluhy.

Přerovské listy.č.11.prosinec 2002.S.10;

Malíř kostelních obrazů. Otec malíře Františka Havelky. Maloval olejem a al fresco obrazy svatých na Lošticku a severní Moravě. Malířství se učil u svého strýce v Brně.

Toman: NSČSVU I. Praha 1947, S.305.;.

Narozen v obci Podol-Orlov (n.m.č. Jistebnice). Po vychození obecné školy studoval reálné gymnázium v Táboře, kde maturoval v roce 1926. Poté odešel do Prahy na Přírodovědeckou fakultu KU a ČVUT , kde získal roku 1931 kvalifikaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách.Svou učitelskou dráhu začal na měšťanské škole ve Starém Hobzí, 1934–1940 působil jako středoškolský profesor na reálce v Lipníku a pak 1940–1952 působil v Přerově, zprvu do 1949 na gymnáziu. V roce 1948 oddržel titul Ing., v oboru zeměměřičském, po dálkovém studiu VŠT v Brně a tyto znalosti uplatnil v letech 1949–1952 na Zemědělské technické škole, kde vyučoval. Své pedagogické vzdělání si rozšířil studiem pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, kde roku 1953 obhájil disertační práci a získal titul PaedDr. Dráhu vysokoškolského učitele započal roku 1955 na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni jako odborný asistent a později zástupce docenta pro obor deskriptivní geometrie.Odtud přešel roku 1957 do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu, v roce 1963 habilitoval a byl ustanoven docentem na Katedře algebry a geometrie PřF UP.Externí činnost v Káhiře na technické univerzitě 1971–1974.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Krutský, Fratišek: František Havelka.In: Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc, UP 1996.S.58–59.;