Osobnosti Moravy.eu

Po studiích na obchodní akademii ve Vsetíně a vyšší hospodářské škole ve Valašském Meziříčí, kde maturoval r. 1950 byl zaměstnán rok jako statistik. V rodišti se učil hře na klavír u Josefa Knipla, podílel se na založení a činnosti amatérského jazzového big bandu Mistral, v němž hrál na piáno a pro který též aranžoval. Kromě toho hrál i na klarinet a cimbál ve folklorních souborech. V letech 1951–1957 studoval FFUP v Olomouci, obor hudební věda a estetika a souběžně též soukromě navštěvoval v letech 1952–1958 hodiny zpěvu u ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. Během studia na VŠ začal psát kritiky zprvu do krajského tisku, pak do Hudebních rozhledů, Melodie, Divadelních novin a j. Od r. 1957 působil v Ostravě kde 11 let ředitel Divadla hudby. Zároveň soukromě vyučoval zpěvu a působil jako hlasový poradce. V roce 1969 odešel do Prahy, kde působil v zahraničním obchodě Atria jako vedoucí hudebně uměleckého oddělení, po reorganizaci tohoto podniku odešel na 2 roky do Supraphonu.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. sv.4. Praha 1990. S.239–240. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.78.

V Olomouci navštěvoval reálku a vyučil se řezbářem. 1895 získal stipendium a studoval ve Vídni na škole uměleckých řemesel a na vídeňské akademii. Po 1. svět válce se usadil ve Vídni a stal se vyhledávaných sochařem. Pracoval ve dřevě, mramoru, bronzu i keramice.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.52;

Jméno uvedeno i s fotografií na pomníku obětí z 2. svět. války ve Zdetíně.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Od útlého dětství žije v Olomouci. Střední průmyslovou školu chemickou absolvoval v Přerově roku 1959. Poté pracoval jako provozní chemik ve Farmakonu v Olomouci. Odtud odešel studovat chemii a biologii na Přírodovědeckou fakultu UP. V té době také závodně sportoval. Do r. 1966 byl hráčem házené, v letech 1978–1981 trenérem TSM. Jeho prvním působištěm byl Ústav pro vzdělávání zahraničních studentů při UK v Praze, kde působil jako odborný učitel chemie a metodik pro výuku chemie. Napsal tehdy učebnici " Obecná a anorganická chemie", která měla dvě vydání (Praha, SPN 1974, 1976) a byl spoluautorem učebnice „Mineralogie a geologie (SPN, Praha 1975). V roce 1976 se vrátil do Olomouce a začal učit na Slovanském gymnáziu. Je uznávaným odborníkem, jemuž jsou svěřovány recenze učebnic Biologie a Chemie pro základní, střední a vysoké školy. Je též autorem řady učebnic Biologie pro gymnázia. V Olomouci spolupracoval s Nakladatelstvím Olomouc. Jeho celoživotní práce byla oceněna 30.3.2005 udělením nejvyššího rezortního vyznamenání Komenského medaile 1. stupně Ministerstva školství , mládeže a tělovýchovy, kterou převzal v Praze od ministryně JUDr. Petry Buzkové. U příležitosti Dne učitelů 2011 byl profesor RNDr. Jan Jelínek jmenován laureátem ocenění " Pedagog Olomouckého kraje“.

Primum nescessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997.S.396. Zichá­ček, Vladimír: Osobnosti. In: www.sgo.cz

Narozen v obci Nové Hvězdlice , nyní městys Hvězdlice

Působila v MFO v letech 1961–1971. Hrala první housle.

Kartotéka hudebníků MFO.

Studoval RG Valašské Meziříčí v letech 1942–1946, hudbě se učil u V. Dětřicha, Roku 1951 absolvoval konzervatoř a 1955 AMU v Praze. Další studia v Paříži a Varšavě.

Československý hudebné slovník.I.Praha, SHV 1963.S.588.;.

Od r. 1953 v Olomouci, fotograf Památkového ústavu Olomouc a externí fotograf UP Olomouc, spolupracuje s časopisem Žurnál. Člen redakční rady KKC od 8.4.1997, od května 1997 ZIP.

viz Osobní list

Absolvovala pedag.fak.KU Praha u prof.C.Boudy, B.Salcmana, K.Lidického.Od r. 1955 žije v Olomouci.V letech 1961–1983 působila pedagogicky jako odborná asistentka výtvar.výchovy a malby na pedag.fak.UP v Olomouci.Od r. 1965 se účastní společ.výstav, samostaně vystavovala v Olomouci 1970, 1971, 1974, 1985, 1987, 1989, Přerově 1983, drobnou grafikou se představila v Polsku 1977.Podílí se na výtvarné výzdobě zvonů rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova, řeší pamětní tisky pro veřej.instituce, ilustruje bibliofilie. Výstava v Olomouci s názvem Výběr z tvorby 1967–1997 v Galerii u Caesara.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;-fk-: Dva světy Jany Jemelkové.=Stráž lidu 1988, 2.4., S.4.;-c-: V ateliéru Jany Jemelkové /Ztracená ul./=Stráž lidu, 1987, 2.6., S.4.;Boháčová Yvonna: Grafika a malba Jany Jemelkové.=Stráž lidu, 1987, 23.6., S.4.;Výtvar.pe­dagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987. Běleš, Petr: Jemelková rekapituluje. In: Hanácké noviny.10.1.1998­. S.6.;

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

V roce 1923 se rodila vrátila do Československa a usadila se v Zábřehu. Jan navštěvoval reálku v Šumperku a v roce 1928 maturoval. Poté studoval historii a zeměmpis na FF UK v Praze . Poté učil v Mělníku a od r. 1938 v Šumperku. Období 2. světové války prožil v Brně. Od roku 1945 nastoupil na obnovené gymnázium v Šumperku. Ujal se i funkce kronikáře města. Od r. 1946 řídil zábřežský časopis Moravský sever. Na jaře 1948 byl povolán do Prahy, do služeb ministerstva zahraničních věcí. Zprvu působil v Praze, později ve Varšavě.. Zpět do Prahy se vrátil v roce 1954. PhDr. Jan Jersák se věnoval od roku 1972, kdy odešel do penze psaním memoárů.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.54

Literární místopis/OA Přerov/duben 1993.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.766.;.

Studoval v jezuitské koleji v Uherském Hradišti, teologii v Olomouci, vysvěcen na kněze 1663. Jako kaplan působil 2 roky v Lošticích, 1665–67 ve Střelicích u Brna a od 1667 farářem ve Veverské Bitýšce. Psal latinsky náboženskou literaturu, pro lid psal česky. Literárně nejhodnotnější je proza Vidění rozličné sedláčka sprostného. /vyd. čes.ed. M. Kopecký r. 1973. / Pohřben ve Veverské Bitýšce.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.521–522.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1630

Národní katolický týdeník. Redaktorem byl Robert Cagášek. Dne 2.11.1912 přesídlil list do Letovic.

Fischer, R.: České noviny anovináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.23.

Narozen v Čermné u Lanškrouna (n. Dolní Čermná). V r. 1957 pracoval v OÚNZ Prostějov, od r. 1957 dosud v ústavu farmakologie LF UP, od 1990 přednosta ústavu. 1991 jmen. profesorem pro obor farmakologie. 1968 jednoroční stipen. pobyt v Montrealu. Spoluautor 4 skript Přehled farmakologie a 2 skript Praktikum z receptury. Publikoval 93 vědec. prací, spoluautor 4 patentů.

Žurnál UP, 1992, červen, č.38, S.5;foto..

Od r. 1928 sbormistr dětského sboru DTJ, pak smíšeného sboru Svornost, redaktor čas. Akordeon. Autor textů ke zpívaným sborovým skladbám. Autor vlastenec. básní.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.25.;.

V r. 1950 absolvoval AVU v Praze u prof.Laudy a Španiela.Od r.1949 žil v Sobotíně.1952 váž­ně onemocněl , od r.1968 v inv.důcho­du.Pracoval jako výtvarník v muzeu Šumperk a jako pedagog na LŠU. Zabýval se monumentální sochařskou tvorbou v kameni a kovu, dřevěnou skulpturou, portrétem i drobnými plastikami a medailemi.Též ilustrátor a grafik.Jeho nejvýznamější práce zdobí exteriéry severní Moravy.Žena s pecny, 1964, plastiky pro nemocnici 1972, Přerov ;Chlapec s melounem, silniční milník Bludička, 1974, Olomouc;ad.Jeho dílo zastouprno v galeriích : NG Praha, Olomouc, Opava, Šumperk ad. Město Šumperk provozuje výstavní síň J.J., při níž je stálá malá expozice s výběrem umělcovy tvorby.

Lakosil, J.: Nad dílem J.J. Severní Morava 43, S.15 – 18.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.1.Opava – Ostrava, OPTYS 1993.S.56.;.

Od září 1925 v Šumperku, za války ve vých. Čecách, po r. 1945 v Šumperku. Od září 1956 ved. OPS v Šumperku, až do důchodu r. 1959. Činný v Národní jednotě, Sokol, podílel se na založení spolku divadel. ochotníků Tyl. Milovník přírody, znalec jesenické květeny. Od r. 1949 člen Čs. botanické společnosti. V 50. a 60. letech publikoval odborné články v čas. Živa, Preslia, Severní Morava. Výborný kreslíř.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 68–69. /fotografie/;.

Rotný čs. zahraniční armády na Západě., absolvoval poddůstojnickou školu. V prosinci 1939 odešel do Francie. Účastnil se bojů ve Francii, Anglii. Stal se tankistou, v bitvě v Calaiské úžině padl.

Filip,Z.: Cesty hrdinů In:. Severní Morava. sv.91,2006. S. 30–33.

Malíř, portrétista, figuralista, krajinář a pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ( 1924–1927 grafická speciálka prof. Švabinského). Od roku 1927 člen Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, od roku 1933 člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, v letech 1939–1944 členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, po r.1945 člen brněnského Bloku a dlouholetý funkcionář Svazu čs. výtvarných umělců. JJako pedagog působil na Vyšší škole uměleckoprůmyslové (1927–1944), Střední škole textilní v Brně (1951–57) a na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1945–1953. Nejobsáhlejší soubor jeho díla se nachází v Moravské galerii v Brně, další dílo je ve sbírkách dalších moravských i českých galerií a v soukromém majetku . Pohřben na Ústředním hřbitově, Vídeňská 96 v Brně, kde má čestný hrob.

ČBS.Praha 1992.S.281.; Hlušička, J.: Karel Jílek.Praha 1987.;

Nejprve se vyučil soustružníkem a v r. 1950 absolvoval dělnickou přípravku pro pracující, V letech 1951–55 studoval herectví na DAMU v Praze. Poté nastoupil jako herec v Divadle Jiřího Wolkra, kde působil až do předčasného důchodu v r. 1991.. Původně začínal jako filmový scénárista, v polovině 60. let přesunul zájem k televizi a divadlu. Nejprve psal hry pro děti, později napsal 6 her pro dospělé. Vytvořil scénáře k filmům Láska jako trám, Křídlovka pro Majoránku, Žalobníci, Osení ad. Otec novinářky a moderátorky Míši Jílkové.

Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1, A-L.Praha 1995.S.340.; Rusínský, Milan: Vše pro člověka. In: Severní Morava, sv. 48. 1984.

Vyrůstal v chudých poměrech. Vyučil se knihařem a vazbě knih. Divadelní dráhu zahájil v listopadu 1936 v Pardubicích. Po vojenské prezenční službě 1939 se uchytil v baletním sboru Českého divadla v Olomouci, ale po roce opět kočoval. Po osvobození 1945 se přihlásil do Opavy, kde angažován. 1950–1951 nastoupil ve Vesnickém divadle v Praze a r. 1951 se začlenil do nového souboru Krajského oblastního divadla v Šumperku, kde působil 25 let. Věnoval se zde i loutkovému divadlu (výroba loutek, výtvarník, režisér, herec) jež pod jeho vedením zajíždělo po oblasti. Do důchodu odešel k 1.1.1977.

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 80.

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Absolvoval RG v Plzni r. 1927, poté studoval KU, r. 1932 doktorát, 1936–39 soudce Vojenského divizního soudu v Praze, 1939–1948 odd. Stát. zastupitelství při krajském soudu v Praze, 1948 zbaven soudc. postavení za to, že začal stíhat zločiny Rusů. Odešel do exilu. Paříž, 1950 Kanada, psal pro rozhlas, 1951 Spoj. státy – knihovna amerického kongresu, prac. středoevrop. práv. odd. , 1953–56 stud. knihovnictví na americké katol. univ. Získal hodnost Master of Science doktorátu věd v knihovnickém oboru. Autor vědec. publ. z oblasti práva.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta. 2.sv. vl.n. 1989, S.50–51; foto, S.343.;

Chválkovice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Profesor obchodní akademie v Přerově, ředitel záložny, autor publikace"70 let úvěrního spolku záložny v Přerově".

Literární místopis Přerovska. SOKA Přerov;.

Středoškolská studia ukončil na stavební průmyslové škole v Hradci Králové r. 1933. Prošel mnoha profesemi, byl také spisovatelem z povolání. Nejdřívě jako důstojník čs.armády sloužil na Slovensku a na Moravě. Na začátku 2. světové války úředníkem na ministerstvu v Praze (1940–1942). Pravidelná spolupráce s Lidovými novinami jej přivedla k novinářské profesi. Bohatá spolupráce s rozhlasem a televizí.Skutečný úspěch mu přinesl román Saturnin (1942).

BSSSM, seš.5(17.)Ostrava 2004. S.80–81.

Překladatelka z francouštiny, němčiny, ruštiny.

Literární měsíčník, V., 1976, č.7, S.117.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.66.;.