Osobnosti Moravy.eu

Studoval v Opavě a ve Vídni. 1908 zakoupil vlastní statek ve Velkých Losinách. 1922–1929 působil jako starosta Velkých Losin.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.37;

Absolvoval FFUK Praha 1892, učil 1895–1903 v Lipníku n.b., 1903–1919 v Kroměříži, poté v Praze.Ideový stoupenec TGM.Překládal angloameric.li­teraturu.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.737..

Absolvoval gymnázium v Ostravě a jednoletý kurz cizích jazyků: angličtina, francouzština, italština a ruština. Cestoval po Evropě, Anglii a Skotsku. Po návratu do vlasti studoval filozofii a angličtinu na UP Olomouc a MU v Brně. V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem [1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek [2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků. Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je po dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a „permanentní“ festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“ [3]. Je rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život – (2 x ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr – (12 x ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupuje opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž píše vlastní blog. Žil většinou v Brně. Nositel Ceny města Brna a za blog r. 2017 a 2018 získal nominaci na cenu Magnesia Litera.

Knižní vydání

Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie

Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie

Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004

Wikipedia.cz

Od r. 1839 studoval AVU ve Vídni.

Toman, P.: Nový slovník ČSVU.I.Praha 1947.S.242.;.

Od 1768 stud. v Lipníku gymnázium, v Olomouci, filozofii a 2 ročníky bohosloví, 1778 odešel do Vídně studovat malířství, živil se malováním pokojů, seznámil se s vojen. lékařem a stud. medicinu. Stal se ranhojičem a r. 1784 půs. v Uničově. 1786 ustanoven vrch. lékařem u generál. štábu ve Vídni, od r. 1791 trvale v Hranicích. R. 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Asi ve 40 letech začal psát básně, náboženské, vzdělávací a vlastivědné spisy, zapisoval pověsti, překládal nábožen. spisy.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.784–786;Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.O­lomouc, UP 1986, S.130–131.;Neruda, Jan: Podobizny.Sv.3­.Praha, 1954, S.59–61.;/reg./;Gallaš, J.H.A.: Romantické povídky.Praha, ELK 1941, S.238–263 doslov a poznámky B.Slavíka..

Mládí a školní léta prožíval v Přerově. Po ukončení páté třídy gymnázia odešel do Košic, kde v r. 1925 vystudoval s vyznamenáním obchodní akademii. Odtud se vrátil zpět do Přerova, nastoupil do zaměstnání v Městské spořitelně a ve volném čase se věnoval kulturně osvětové činnosti v pěveckém spolku Přerub. Po 2. světové válce odešel ze služeb spořitelny a stal se vedoucím kulturního oddělení MNV v Přerově. Počátkem roku 1947 působil několik let v Jeseníku, odkud se brzy vrátil zpět do Přerova. Do konce svého života působil jako ředitel Osvětové besedy. Se jménem Jožky Gardavského se pojí rozvoj pěveckého sdružení Přerub, jehož byl dlouholetým úspěšným dirigentem (1930 – 45), také zakladatelem symfonického orchestru.V roce 1940 provedla filharmonie Přerubu pod taktovkou Gardavského symfonickou báseň B. Smetany „Má vlast'. V podání symfonického orchestru Přerubu zazněla „Má vlast" celkem osmkrát, s neobyčejným úspěchem. Splnila tak své buditelské poslání v době okupace.

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.80.;.

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

V roce 1898 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval v Olomouci práva a filozofii v Praze. Působil v redakci Selských listů v Olomouci. Překladatel z francouštiny, němčiny a ruštiny. Sloužil v 1. svět. válce a zemřel jako válečný invalida v Klášteře Hradisko u Olomouce.

Fischer, R.: Noviny a novináři…Olomouc 1938.S.40.;Památník k 60.výročí čes.gymnázia v Olomouci 1867 – 1927.Olomouc 1927.S.205.;Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.808.;.

Klášterní Hradisko je součástí města Olomouce.

Autor největšího betlému na světě s 246 postavami. Každá je vyřezaná z jednoho kusu dřeva. Roku 2005 otevřel v Jiříkově u Rýmařova Pradědovu galerii, která celoročně nabízí výstavu obřích soch a betlémů a je otevřena 365 dnů v roce. Je ženatý a má pět dětí.Každoročně na Vánoce mívá výstavu svých soch a betlému na Horním náměstí v Olomouci.

Kolesárová, Veronika: Rozhovor s Jiřím Halouzkou. Moravský senior 2017 www,prade­dovagalerie.cz

Ordinován 24.6.1978 v O­lomouci. Od 1.7.1978 farářem v římskokatolické farnosti Velký Týnec, pod který patří i obce Čechovice, Grygov, Vsisko, Hostkovice a Krčmaň. Sídlí na faře, Zámecká 33, 78372 Velký Týnec.

Týnecké listy 1999.č.2. Dokumenty z arcibiskupství Olomouc.

Studoval ve Vídni práva a historii, v r.1777 se stal kustodem a později bibliothekářem univerzitní knihovny v Olomouci.Vyučoval také češtinu na šlechtické akademii.Byl dopisujícím členem tří zahraničních a učených společností a vydal několik spisů o hospodářských a politických otázkách.1783 vydal německy psanou obranu českého jazyka.R.1796 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918.Praha, ROVINA 1992.S.93.;.

Vědecký pracovník, strojní inženýr a od r. 1921 mimořádný profesor Vysoké školy veterinární v Brně, od 1931 řádný profesor normální a patolologické onychologie. V letech 1933–1935 byl i rektorem této školy. Vydal po mnoho let využívanou učebnici „Podkovářství“ a byl i předsedou Družstva zvěrolékařů.

Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností. 1. Brno, ANTE 1998. S.80–81.

OK Prostějov, květen 1994.;ml: Odešel zanícený divadelník.Svoboda, 3.9.1970, č.208, S.4.;.

V období 30.6.1806 – 1811 povolán na místo profesora lékařského ústavu v Olomouci

Daněk, Karel: Philipp Karl Hartmann, olomoucký profesor lékařství.ZVŮO 1966, č.128, S.1–9.;.

Občanským povoláním instalatér, absolvent školy leteckého dorostu v Prostějově v letech 1933–1934. V říjnu 1934 nastoupil vojnu do Piešťan k leteckému pluku. V červnu 1939 odešel z domova přes Polsko do Francie, kde v srpnu vsoupil do cizinecké legie. Po odjezdu ze severní Afriky se stal v červenci 1940 příslušníkem RAF (311. čs. bombardovací perutě) jako letecký mechanik. Dosáhl hodnosti rotmistra. Nositel čs. voj. pamětní medaile 1943. V roce 1947 in memoriam povýšen na por. letectva v záloze.

Loucký, F.: Mnozí nedoletěli. Praha 1989. S. 85. ;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.36;

Po maturitě studoval v letech 1965–1968 žurnalistiku KU v Praze, ale nedostudoval. V letech 1970–1973 měl angažmá jako herec v divadle v Českém Těšíně. Působil v rozhlase, televizi. Je spoluautorem knihy o Miloši Kopeckém " Co za to stálo" (1994) Bratr Marty Skarlantové. Je majitelem a ředitelem divadla Ungelt v Praze.

Okresní správce silnic, veřejný pracovník a nadšený divadelní ochotník. Starosta sokolské jednoty v Litovli a místostarosta severomoravské župy. Zatčen 8. října 1941 a vězněn v Olomouci, odkud odvlečen do Osvětimi, kde umučen.

Šik, L. : Osobnosti a dějiny Litovle. (Disketa 1998).

Housle II.V MFO působil od 15.6.1945 do 26.7.1961, kdy zemřel na srdeční infarkt.

Katalog členů MFO.

Studoval gymnázium a obchodní akademii. Poté nastoupil jako hospodář – manažér u fy Regenhart a Raymann v Jeseníku. Pak studoval na Vyšší tkalcovské škole v Saské Kamenici. Krátce působil v Manchesteru. Poté povolán jako učitel na královskou tkalcovskou školu do Krefeldu, kde působil jako zástupce ředitele a poté učitelem mechanické technologie. Pak se navrátil do Krnova, kde r. 1885 založil továrnu na výrobu tkalcovských stavů. Rovněž veřejně činný jako komunální politik.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 40.

Narozen asi v březnu 1854

V roce 1879 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté absolvoval práva v Praze. V Prostějově se zřídil advokátní kancelář, účastnil se zde národního a spolkového života. Starosta Sokola, předseda pěvec. spolku Orlice, kde též zpíval /tenor/;Přátelství s O. Přikrylem a O. Březinou. Přispíval do Humoristických listů. V r. 1903 vydal u Prombergra knihu " Hanácké obrázky", obsahující 10 hanáckých črt.

Ethen, Valdemar: Portéty a siluety.1.Prostějov 1926.S.153 –155.;.

Studoval AVU Praha, prof.J.Obrovský a K.Minář.Od r. 1946 člen Moravskoslezského sdružení VU a od r. 1948 Sdružení umělců slezských v Opavě a SČVU. Otec výtvarníka Miroslava Holase (* 1938).

Rohel,J. – Pietoň, Č.: Ota Holas. Ostrava 1979.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. S.8 (20). Ostrava 2006.;

V letech 1945–1950 studoval AVU v Praze u J. Obrovského a K.Mináře. Od r. 1946 členem Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců. Po založení Svazu čs. výtvarných umělců se stal jeho členem. Vycházel z impresivního pojetí malby. Maloval často Ostravu a přírodu. Vystavoval zejména v haleriích Dílo v Ostravě, Opavě, Havířově, Olomouci..

BSSSM, seš. 8 (20.) Ostrava 2006. S.45.

Maturovala na gymnáziu v Hranicích v roce 1941. V letech 1948 –1952 abs. pedag. fak. UP v Olomouci, obory dějepis, zeměpis, obč. nauka, žákyně prof. dr. L. Hosáka. 1952 získala akad. titul doktora pedagogiky, 1966 obhájila kandidátskou disertaci v oboru českoslov. dějin. Působila jako odb. asist. na katedře historie UP až do odchodu do důchodu v r. 1987. V r. 1990 jmenována doc. pro obor českosl. dějiny a požádána o návrat k učitelskému působení. Publikovala více než 100 odbor. vědec. prací. Pracovala též ve VSMO Olomouc jako předsedkyně společnosti.

Z díla: Čtyři kapitoly z dějin městské školy u sv.Mořice.1970/; Biografie: jsch: Jubileum docentky Jiřiny Holinkové.=Žurnál UP, 1991, č.9.;/fotografie/; Kolář,B.: Za doc. Jiřinou Holínkovou. Nekrolog..

Doc. PaedDr. Jiřina Holínková, CSc.

V olomoucké operetě působil od r. 1931 do r. 1955.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.34.;.

Maminka Doc. Lucy Topolské. Působila v Moravském muzeu Brno a v KVM Olomouc. Zájem o lidovou keramiku. Od r. 1987 čestnou členkou Národopisné společnosti československé při ČSAV a čestná členka švýcarské společnosti přátel keramiky.

Kunz, Ludvík: Výzkum české keramiky v životním díle R. Hrbkové.In: Středisko VSMO 1989, č. 12. S.78–83.* Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci. duben 2014. S.2.