Osobnosti Moravy.eu

Vlastním jménem Marie Šindelářová, roz. Holubková. Dcera hostinského. Do obecné školy chodila v Kravařích a pak ve Štítině. V období od října 1938 – srpen 1939 pobývala v Kostelci na Hané u své sestry..

Česká literatura od roku 1945 : nejkomplexnější interaktivní multimediální encyklopedie. Praha : Infinity, cop. 1997. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.1. Opa­va,Optys 1993. S. 47–48. Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc-Ostrava 2001. S.100–102.

Narozena ve Štítině, n. osada Dvořisko – Kravaře – Dvořisko.

V Olomouci od r.1946 na UP -pedag.fak., katedra historie Vys.šk.pedagogické, FFUP-vybudoval ústav historické vlastivědy.R.1963 jme­nován univ.profesorem­.Autor několika svazkového místopisu Moravy a Slezska.

Od r. 1926–1930 působil jako ředitel na Žerotínově obec. škole, od r. 1935 ředitelem přírodovědec. laboratoře „Falco“ v Mariánských Horách. Autor odbor. článků, za odbor. publikaci o motýlech-člen světové entomologické společnosti. Entomolog. sbírku věnoval Přerovu, část získalo Moravské muzeum v Brně. Sběratel lidových písní a tanců.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.93.; Časopis vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 56 1947, S.103–104;.

Čestný kanovník Metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci. Bohosloví vystudoval v Olomouci. Knězem se stal v r. 1937. Poté pracoval v Hradci nad Moravicí, Štáblovicích a Napajedlích. Od r. 1943 působil na Klášterním Hradisku a v letech 1960–90 ve Velkém Týnci. Často se vracel do Velkého Týnce, kde byl úředně občanem do února 1995. Zemřel ve Sviadnově.

Týnecké listy, č.10/2006,S.20; Týnecké listy, č.2/1999, S.5; Katalog kněžstva olom. arcidiecéze, Olomouc 1949, S.321; Ševčíková, H.: Malá galerie význačných rodáků a nejen jich ve Velkém Týnci. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 68.;

Absolvoval studia na . AVU Vídeň v letech 1883–1888, působil jako prof. kreslení v Olomouci, v Brně od r. 1925. Maloval portréty, krajiny, kostelní obrazy. Ilustrace pro Musejník olomoucký, národopisné studie. Vystavoval v Olomouci a Holešově r. 1914. Ilustrace děl Wanklových a růz. moravských časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.78.; Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947, S.409.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1954

Mládí prožil v Palkovicích, maturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V letech 1952–1955 studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde žákem prof. M. Salcmana, Cyrila Boudy a K.Lidického.Potom působil jako výtvarný pedagog na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. .R.1969 získal za soubor krajin.prací cenu města Nový Jičín.1964–1973 odb.asist.pro malbu na pedag.fak.UP v Olomouci. V letech 1973–1976 byl bez zaměstnání, musel z politických důvodů z univerzity odejít. Rehabilitován jako výtvarník byl až v r. 1988, jako pedagog až v r. 1991, kdy krátce působil jako učitel kresby a malby na Pedagogické fakultě UP. Žije a pracuje v Olomouci. Ve své tvorbě se inspiruje krajinou Valašska a Lašska, městské téma mu poskytuje Olomouc, zvláště pak katedrála sv. Václava, kde poblíž má ateliér. Od Unie výtvarných umělců Olomoucka v r. 2005 dostal diplom za celoživotní malířské dílo a za rok 2004 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti výtvarného umění.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 4–5., …A Blahopřejeme. Výročí.Kdy-kde-co 2012, červen.S.2.

Čestný občan města. Starosta Sokola Holešov, profesor, později ředitel reálného gymnázia v Holešově. Byl starostou sokolské jednoty, zakladatelem oddílu házené, organizátorem mnoha večírků a besed. Dne 6. května 1940, v den jeho 60 narozenin, jej obecní zastupitelstvo za jeho veřejnou činnost jmenovalo čestným občanem města Holešova. Ladislav Jaroš byl bojovníkem za pravdu, za demokracii a za tyto ideje obětoval i život. Dne 18. června 1942 byl v Kaunicových kolejích nacistickou mocí zastřelen. Jeho památka je zvěčněna tím, že gymnázium v Holešově nese čestný název gymnázium Ladislava Jaroše. Vděčné členstvo umístilo na vrcholek Jehelníku na svahu Kelčského Javorníku, místu jeho častých turistických vycházek pamětní desku s nápisem: Vzpomeňte bratra Jaroše, starosty Sokola Holešov, ředitele reálného gymnázia, turisty, lyžaře a milovníka tohoto kraje.

ZMH, 1980, č. 2, S. 27–28. ;ZMH, 1984, č. 4, S. 20–21. ;ZMH, 1990, č. 4, S. 4–5. ;.

Po studiích na obchodní akademii ve Vsetíně a vyšší hospodářské škole ve Valašském Meziříčí, kde maturoval r. 1950 byl zaměstnán rok jako statistik. V rodišti se učil hře na klavír u Josefa Knipla, podílel se na založení a činnosti amatérského jazzového big bandu Mistral, v němž hrál na piáno a pro který též aranžoval. Kromě toho hrál i na klarinet a cimbál ve folklorních souborech. V letech 1951–1957 studoval FFUP v Olomouci, obor hudební věda a estetika a souběžně též soukromě navštěvoval v letech 1952–1958 hodiny zpěvu u ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. Během studia na VŠ začal psát kritiky zprvu do krajského tisku, pak do Hudebních rozhledů, Melodie, Divadelních novin a j. Od r. 1957 působil v Ostravě kde 11 let ředitel Divadla hudby. Zároveň soukromě vyučoval zpěvu a působil jako hlasový poradce. V roce 1969 odešel do Prahy, kde působil v zahraničním obchodě Atria jako vedoucí hudebně uměleckého oddělení, po reorganizaci tohoto podniku odešel na 2 roky do Supraphonu.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. sv.4. Praha 1990. S.239–240. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.78.

Pseudonym pro poezii. Vlastním jménem Ladislav Soldán Autorem osmi básnických sbírek. Český literární historik a kritik. Od r. 1991 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě. Koncem devadesátých let začal publikovat verše pod pseudonymem Ladislav Jurkovič a debutoval sbírkou:

JEŠTĚ NAPOSLED (1999)

BYDLIŠTĚ SLOV (2003)

PÍSMENY PROTI ZDI ( 2005)

POLIBKY, PLIVANCE A JINÉ ZVYKLOSTI (2016)

KRAJINY A ZVYKLOSTI SPÍŠE MÍSTNÍ (2017)

ZASE SE STROMY ANEB VŠEHOCHUŤ (2017)

STÁLE SE STROMY (2018)

http://otavinka.blog.cz/…mesice-a-dny

Doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc.

Po roce 1945 se oženil s československou závodnicí Eliškou Junkovou, roz. Pospíšilovou, rodačkou z Olomouce (1900–1994).

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

V roce 1958 absolvoval MFF UK Praha a nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV v Praze. Od 1970 pracuje na hvězdárně v Hamburku (Německo). Sestavil atlas a katalog planetárních mlhovin (1967). 1973 objevil kometu 1973h Kohoutek. Český astronom působící v zahraničí.

ČBS.Praha 1992.S.331.;.

Absolvoval hudební výchovu na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě. Od roku 1952 pracuje jako zvukový režisér v rozhlase. Trvale žije na Slovensku.

Československý hudební slovník osob a institucí.1.A-L.Praha 1963.S.699.;

Autorské práce z oboru ženského hnutí. sestra Zdeňky Motyčkové/Vie­dermannové. Používala pseud. Jasenská Libuše neb Lidmila Konečná-Vidrmanová. Pracovala v ženském hnutí. Redaktorka Ženské revue. Protiklerikál­ní spisy.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.100;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973;Dolenský, A.: Kulturní adresář.Praha 1934;. Vrbka, Josef: Dějiny obce Náklo. Loštice 1940. S. 371–373.;

Vyučený stolař, umělecký řezbář, restaurátor a intarzista v Lošticích.

Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk, 2001., Severní Morava, sv. 91, 2006, S. 53–55.

Svojanov je součástí obce Bouzov.

Vedoucí šlechtitelských stanic, věnoval se šlechtění obilovin a brambor, v.r.1954 vyšla jeho kniha " Pěstováním topinambur zvyšujeme krmivovou základnu".

SOKA Přerov, duben 1994.;.

V roce 1976 promovala na LF MU Brno, odbornost gynekologie a porodnictví. V roce 1988 absolvovala kurz IPVZ se zaměřením na peekancezóny u prof. Kaňky na LFUK v Praze. V roce 1991 absolvovala stáž zaměřenou na preventivní onkologii na Institut fur Zytodiagnostik v Německu. V letech 1991–1994 absolvovala Kurz gynekologické cytodiagnostiky s udělením licence Společnosti pro cytologii IPVZ Praha, v letech 1993 a 1995 absolvovala Kurzy ultrasonografie v oboru se získáním osvědčení i jako vyučující a v r. 2004 jí byla udělena Funkční licence F017 kolposkopická expertiza ( akreditace ČLK). Po promoci působila v letech 1976–1985 jako sekundární lékařka gynekologie a prorodnictví v nemocnici Nový Jičín. Od r. 1985 dosud působí jako lékařka gynekologicko-porodnická klinika FNOL, od r. 1993 pracuje na onkologii. V letech 1993–2009 vedoucí lékařka cytologické laboratoře PGK FN OL od 1993 dosud jako vedoucí lékařského centra onkologické prevence. Od r. 2005 – dosud má školní úvazek 0,05 na Ústavu patologie LF UP , výuka onkologie a cytologie. Od r. 2009 až 2018 spolupracuje s akreditovanou Diagnosticko-morfologickou laboratoří DIMOLAB s.r.o. v Přerově. Je členkou Společnosti klinické cytologie a ČLS při JEP a řady dalších lékařských společností. Od 25.3.1999 – 30.6.2004 působila v dozorčí radě o.p.s. Péče o ženu se sídlem Jiráskova 11, Olomouc-Hodolany.

Webové stránky LF UP Olomouc https://otavinka.blogspot.com/…otrsova.html

MUDr. Libuše Kotršová

V letech 1920–1930 studoval hudební školu v Olomouci. Poté u J. Klengela v Lipsku 1932–33. Působil 1926–1931 v olomouc. divadle, poté v různých orchestrech v cizině, Polsko, Německo, člen Berlínské filharmonie 1941–1945. Poté do r. 1949 v Opavě. Od r. 1949 člen Slovenské filharmonie v Bratislavě. Od r. 1954 členem orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě.

ČSHS.I.Praha 1963.S.720.;.

Ve Frýdku absolvoval reálné gymnázium. Roku 1941 vstoupil do saleziánského ústavu. Vystudoval FF UP v Olomouci, kde v roce 1955 promoval. Pracoval jako lingvista až do svého věznění v roce 1960. 1968 odešel do exilu a vystudoval v Římě Papežskou univerzitu Gregorianu. Je členem PEN klubu. V roce 1994 dostal Cenu Karla Hynka Máchy " Květy staré Koreje" (Scriptum 1994).

Hanácké noviny, 1.4.1995, S.5., Literární noviny 2004, č.13. (Nekrolog).

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1922, poté studoval VUT Brno, 1927 ing. Působil ve Vítkovic. železárnách, od r. 1939 v Radotíně a od r. 1940 v Praze. Hudbu studoval u otce a skladbu v rodišti u J. Čapky-Drahlovského. Věnoval se hře na klavír a varhany. Zhudebnil báseň V. M. Strojila „Nejkrásnější město“ jako výraz obdivu k rodišti.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Literární místopis Přerovska-OA Přerov

Vystudoval průmyslovou školu a uplatnil se jako technický úředník. Působil jako divadelní herec z profese v Praze, v Olomouci, krátký čas byl i ředitelem kabaretu Nebojsa v Prostějově. Divadelní kariéru zakončil v Českých Budějovicích a nakonec v Mostě. Napsal písně a kuplety do 22 českých filmů. Vytvořil 15 operních libret. Užíval umělecké jméno Saša Razov.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.406–407.; Kraus, B.: Hanácký písničkář.Štafeta, 8, 1976, č.2, S.28–29.;.

Učil se na housle a varhany v rodišti, studoval. na RG v Prostějově, učitelský ústav v Příboře. Absolvoval u L. Janáčka v Brně na varhanní škole r. 1900. 1906 v Napajedlích hudební šk. , Brno hudeb. škola soukr. r. 1910–1920. kapelník varieté 1920–22. Vydával Věstník Kožušníčkovy hud. školy a redigoval Moravské hud. noviny. Publikoval. Mj. složil na slova O. Přikryla Hanácky pěsničke. 54 harmon. písníop. 22, Praha, Kotrba 1907.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.730–731.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.126. Kohoutek, Vojtěch: Láďa Kožušníček. Loučany 1999.

Narozen jako yn pošmistra. Po ukončení gymnázia ve Vidnavě studoval na univerzitě ve Vídni -latinu a francouzštinu. Studium zakončil r. 1915 a pak narukoval na vojnu. Padl do italského zajetí a vrátil se až v září 1919. V září 1921 složil v Innsbrucku zkoušku jež byla následně uznána. V letech 1921–1937 byl profesorem na Státním reálném gymnáziu v Jeseníku. Aktivně se věnoval turistické činnosti. Vykonával též funkci místopředsedy Svazu německých horských a turistických spolků v ČSR. R. 1935 vážně onemocněl, zemřel a pohřben v Jeseníku.

BSSSM, seš. 5(17.) Ostrava 2004. S.91–92.

Vyrůstal u svého dědečka v Olomouci, kde chodil do obecné školy. Pak se sám vzdělával. V r. 1869 byl zvolen členem obecního výboru Fryčovice, t.r. založil rolnickou záložnu a vstoupil do Hospodářského spolku paskovského. Z jeho iniciativy byla v jeho rodišti postavena nová budova školy, zřízena obecní cesta středem obce a r. 1874 se stal předsedou Hospodářské jednoty pro severovýchodní Moravu. R. 1878 byl zvolen starostou obce Fryčovice. Zastánce pokrokových hospodářských metod v zemědělství. R. 1880 zvolen poslancem do moravského zemského sněmu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.76–77;

Narozen u Nymburka. vyučil se knihkupcem v Jičíně v letech 1905–1907. Poté sehnal místo pomocníka v novém knihkupectví v Mostě nazv. Severočeské menšinové knihkupectví. Další štace byla v Prostějově a od listopadu 1910 v Olomouci, kde se v červnu 1912 oženil s Františkou Othovou. Měli 5 dětí. V letech 1915–1918 se účastnil 1. světové války. Po skončení války se vrátil do Prahy, kde v roce 1919 byl vedoucím knihkupectví nově vytvořené Československé strany lidové a zárověň vzniklo vydavatelství U zlatého klasu, které působilo do r. 1923. Poté založil vlastní nakladatelství a knihkupectví ve Voršilské ulici. V roce 1934 nastala krize a nakladatelství muselo být zlikvidováno.

Wikipedie.cz