Osobnosti Moravy.eu

V letech 1913–1931 působil jako profesor gymnázia v Litovli. Autor odbor. článků, publikací, recenzí a přednášek z filozofie, psychologie, pedagogiky, organizace školství, metodiky výuky matematiky, fyziky, geometrie a fyziky.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. Litovel 1998. disketa.

Působil jako prof. na Slovanském gymnáziu. Suplujícím profesorem byl od 16.3.1908 – 1910, profesorem řádným od roku 1912 – 1.11. 1939, a od roku 1945 do 31.1. 1947. Učil češtinu a němčinu. Zasloužil se o vznik pravoslavného kostela v Olomouci.

Símě hořčičné. Olomouc 1947. ; . Smejkal , Bohuslav -datum úmrtí z ohlašovacího úřadu Olomouc;. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.387.

'

Žákem prof. Schreibra a R. Smetany na pedag. fak. UP v Olomouci v letech 1949–1952, od r. 1970 účast na kursech sbormistrů v Kroměříži. Spolupráce se Stát. operou v Brně. Upravuje lid. písně.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů. Praha, Div.ústav 1982, S.37.;.

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, PhDr na MU Brno, středoškolský profesor na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, Kroměříži a Olomouci. V letech 1953–1971 působil na Katedře germánské a anglické filologie FFUP. Pravidelný recenzent, studie v odborných časopisech. Překládal z němčiny pro Acta UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S. 341. Cizí jazyky ve škole, 29, 1985/1986, č.5, S.231–232.

Vedoucí sekce archivnictví na katedře historie FFUP. Po absolvování FFUM v Brně nastoupil do Státního archivu a Olomouci zůstal již věren. Autor historických publikací o Olomouci.

Z díla: Olomouc od minulosti k současnosti. Olomouc ER 1981.;Olomoucká radnice. Olomouc, PKO 1990. ;Olomoucký orloj. Olomouc 1977. ;Radnice a orloj v Olomouci. Olomouc 1983. . ;Sborník k 850. výročí posvěcení katedrály sv. Václava v Olomouci. Olomouc, Apošt. adm. 1982. ; O něm: Přispívá k poznání dějin Olomouce. =Kdy-kde-co v Olomouci 1980, červenec; S.13. Schulz, J. : = Jižní Morava, 26, 1990, sv. 29, S. 224 – 225. ;. Archivní časopis, 58, 2008, č.4. (Nekrolog).

Doc.PhDr. Jan Bistřický, CSc.

Narodil se v rodině stavebního mistra ve Velké Bystřici.čp.100­. Měl čtyři sourozence. Vystudoval českou státní reálku v Olomouc, kde maturoval v roce 1918i a poté byl na odborné zemědělské praxi na velkostatku Spolku moravských cukrovarů ve Velké Bystřici. Po založení VŠZ v Brně, odešel studovat do Brna, kde absolvoval r. 1925. Téhož roku se stal asistentem Vinařsko-ovocnické sekci Zemského výzkumného ústavu v Brně, kde působil do r. 1950, kdy přešel na Státní výzkumnou stanici vinařskou v Mutěnicích. Tam vedl biologické oddělení a působil zde až do důchodu. Dlouholetý redaktor časopisu Vinařský obzor. Poznal všechny vinařské státy Evropy. Jeho práce z oblasti biologie a technologie vycházely i v zahraničí. Ve Francii se stal rytířem Čestné legie. Měl dvě děti, syna Jiřího a dceru Jarmilu. Oba žijí v Brně. Na své rodiče nezapomněl. Jezdíval alespoň jednou za rok s rodinou do Olomouce i do Velké Bystřice. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Vávra, Miloslav: 90 let vědeckého propagátora vinohradnictví a vinařství…=Moravin, 1989, S.73 – 76, 1 obr.Plachá, Z.: Dr.Ing.Josef Blaha.Velkobys­třické noviny, 1995, č.1, S.3.;. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. SGO 1997. S. 354.

Prof. Dr. Ing. Josef Blaha

Po maturitě na gymnáziu v Telči studoval archeologii na FF UJEP Brno v letech 1963–1968 (PhDr. 1983). Působil jako archeolog nejprve v Uměleckohis­torickém (později Okresním) muzeu v Kroměříži a to v letech 1969–1973, pak v letech 1973–1992 v Památkovém ústavu v Olomouci (od r. 1980 jako vedoucí archeologického oddělení), na částečný úvazek i poté, co se stal odborným asistentem katedry dějin umění na FFUP v Olomouci. Specializuje se na ranný a pozdní středověk. Od r. 1973 provádí záchrané a předstihové odkryvy v historickém jádru Olomouce, též ve Šternberku.

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny.Olomouc VSMO 2008. S.50–61.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.77–78.; Videozáznam o hudební činnosti.

V letech 1532–40 studoval školu v Přerově. Poté do r. 1543 v Kroměříži. Po r. 1545 na škole v Prostějově. Po zahraničních studiích v Basilleji byl v r. 1553 vysvěcen na kněze v Přerově. 1557 zvolen biskupem jednoty bratrské. Mezi první zmínky o nálezech v českých zemích patří zpráva o mamutích klech z Předmostí v Gramatice J. Blahoslava. Pohřben v Ivančicích.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.246–248.; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.;. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.78–79.;

V Mohelnici působil přes 20 let jako první městský kaplan a katecheta německých škol. Věnoval se historii Mohelnice a napsal několik zajímavých článků. Velký podíl na stavbě Katolického domu v letech 1928–1930. Dlouholetý farář ve Slezských Rudolticích od r. 1938. ;

KKM 1966, č.1, S.6.;Nekrologium II.Olomouc 1973.S.217..

Doc.MUDr. Jiří Blatný, CSc. působil na II. interní klinice FN v Olomouci a na LFUP v letech 1956–1976 v oboru vnitřní lékařství.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.320.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1979. S.8.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc Univerzita Palackého 1996. S. 204.

Narozen na Třebíčsku. V roce 1910 maturoval na gymnáziu v Třebíči, pak studoval LF UK v Praze s přerušením v době války, kdy na frontě a v italském zajetí. Za univerzitních studií pracoval u prof. Thomayera, r. 1920 v Brně až do r. 1928, mezitím ve Vídni v r. 1922, Lyonu 1923 a pak v Paříži. Dne 1.7.1927 jmenován ředitelem Zemské plicní léčebny v Jevíčku. R. 1932 habilitace. Od 1.3.1935 ustaven primářem Zemského ústavu v Olomouci, kde i za okupace 1939–1945. R. 1945 ředitelem Zemské nemocnice a r. 1946 1. prof. vnitřního lékařství LFUP a 14.1.1948 řádným profesorem. R. 1948 proděkan LF, 1948–1949 člen akademického senátu UP. Autor prvních skript vnitřního lékařství, které vyšly v šesti dílech r. 1949. Pohřben na Ústředním hbitově v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S 161–162. Čtyřicet let lékařské fakulty UP v Olomouci. Olomouc, UP 1986, S. 121. M. V. : V. Blatného den. =Pacemaker, I. 1988, č. 8, S. 4 /fotografie/. ;.

Narozen v obci Německé Prusy (n. m.č. obce Pustiměř). Budovatel živnostenských škol pokračovacích .Ředitel školy.

Starý, F. : Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S. 39

Sólista opery v olomouc.divadle 1935–36, angaž.V.Talichem do ND Praha, kde do r. 1948.Zasl.um.1966­.Otec tanečnice ND Nadi Blažíčkové.

Československý hud.slovník 1.Praha 1963, S.109–110; Malá českosl.encyklo­pedie.1.Praha 1984, S.484.; Moravské osobnosti umění/REGO SVKOL; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.32.;.

Ředitel měšťanské školy, publikoval stati z historie zeměpisu, geologie a vlastivědy.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.32.;.

Rodiště Podolí u Bouzova – patří dnes pod obec Bouzov.

Všeobecné vzdělání získal ve svém rodišti.Ve studiu pokračoval v Bílsku na c.k. státním gymnáziu a pak v Těšíně, kde r. 1911 maturoval. Poté odešel studovat do Říma na papežskou Gregoriánskou univerzitu. Během čtyřletého pobytu dosáhl titulu bakaláře a licenciáta a 14.7.1914 doktora filozofie. V roce 1915 odešel do Innsbrucku, kde po tříletém studiu teologie na místní univerzitě byl 26.6.1917 místním sídelním biskupem vysvěcen. Počátkem r.1918 se vrátil do Říma a na Gregoriánské univerzitě vykonal 22.6.1918 dok­torskou zkoušku z teologie. Po návratu do Slezska byl jmenován kooperátorem ve farnosti Narození Panny Marie ve Starém Bohuníně. Vynikající znalec jazyků. Znal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu. Dne 1.10.1920 byl jmenován profesorem dogmatiky a apologetiky při vidnavském kněžském semináři. V tomto období se začal psát deník, z něhož se dochovalo 12 sešitů v pozůstalosti od ledna 1945 di června 1960. Své příspěvky publikoval v seminárním časopise. V roce 1951 se na vlastní žádost vrátil do aktivní kněžské služby ve Vidnavě, kde byl kooperátorem a duchovním správcem řádových sester internovaných ve Vidnavě a Javorníku.

BSSSM,seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 32–33.

Roku. 1879 maturoval na gymnáziu v Přerově, bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1885. R. l890–6 profesorem češtiny a katechetou na Vyšší lesnické škole na Sovinci. 1896 založil spolkový kněžský časopis SS Eucharistia., Opatřil zasvěceným komentářem Dantovu Božskou komedii a díky tomu je dodnes považován za zakladatele české dantologie. Blokšova zásadní stať „Dante Alighieri, jeho doba, život a spisy“ vznikala právě v době jeho pobytu na severní Moravě. Jako farář působil v Rudě (n.Tvrdkov) v letech 1897 až 1901. Díky své stati, kterou vydal v roce 1891, se seznámil i s překladatelem Danta, básníkem Jaroslavem Vrchlickým, s nímž v následujících letech udržoval intenzivní přátelskou korespondenci. Během svého pobytu v Rudě začal P. Jan Blokša psát kroniku farnosti a pořádat velké misie s náboženskými poutěmi, které lákaly do Rudy věřící až z Hané. V roce 1901 byl přeložen do Olomouce, kde se stal redaktorem náboženského časopisu Moravan. V letech 1905–8 farář v Majetíně. Při slavnostní pouti v roce 1991 byla odhalena pamětní deska P. Jana Blokši v Rudě.

R. 1879 absolvoval G v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1885. r. l890–6 Sovinec-profesor češtiny. 1896 založil spolkový kněžský čas. SS Eucharistia, 1901–4 redigoval list Moravan, 1905–8 farář v Majetíně. Pohřben v Olomouci. Znalec a překladatel Danta. Překládal z franc. , italštiny, němčiny a polštiny.

Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985, S.254.;Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.26–27.;Lid.demokracie, 8.8.1991, .

Ruda – (n. m. část obce Tvrdkov, na Bruntálsku)

V roce 1960 absolvovala Lékařskou fakultu v Brně, působila do r. 1965 v nemocnici v Jihlavě, 1965–69 v Praze , Bulovka, do r. 1981 odb. asist. katedry oftalmologie inst. pro další vzdělávání lékařů, od r. 1981 vedoucí katedry a přednosta oční kliniky ILF v Praze na Bulovce, vedoucí redaktorka časopisu Česká a slovenská oftalmologie. Členka: výboru Čes. oftal. spol., :Evropské glaukomové spol. a European Community Univ. Prof. of Ophthalmology, :prezidia České lékař. spol. JEP. Manžel prof. JUDr. Jiří Boguszak, DrSc., vysokoškol. profesor.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.15.;.

V roce 1919 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. S archeologií se seznámil už v Olomouci díky Dr. Jaroslavu Palliardimu (1861–1922). Studoval ji pak v letech 1919–1924 na FFUK v Praze (PhDr. 1924). Už od r. 1923 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Praze, kde roku 1939 se stal ředitelem Archeologického ústavu v Praze. V roce 1946 se mohl habilitovat na docenta pravěku a rané doby dějinné. Od tého roku přednášel na univerzitě v Olomouci. V roce 1952 se začlenil do ČSAV. Vedl terénní výzkumy, mj. Starého Hradiska u Kroměříže, Libušína u Kladna ad. Zabýval se hospodářských a společenským vývojem v pravěku a raném feudalismu. Hlavní díla: Základy hallstadtské periody v Čechách;
Kronika objeveného věku;
Naše nejstarší města.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.5.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.21.; Kdy kde co v Olomouci 1982, prosinec, S. 4.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 82–83.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008.S.61.; MČSE.I.Academia Praha 1984. S.501. V sýp­kách ducha. SGO 1992. S, 148.

akademik, doc. PhDr. jaroslav Böhm

V letech 1927–1935 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté 1935–1940 bohosloveckou fakultu v Olomouci (1950 ThDr. ), 1940–1951 kaplanem v Lipníku, 1951 –1954 u PTP, zakázána duchovní činnost. 1954 se oženil s Evou Černou a pracoval ve stavebnictví až do r. 1986, kdy odešel do důchodu. Disertační práce s tématikou Tradice piaristické koleje v Lipníku. Rozsáhlá publikační činnost ve vlastivědném tisku Čech a Moravy, spoluautor knihy „Piaristé“. Prievidza 1992. Členem VSMO, sekce HO. Po roce 1990 externě přednášel na UP.

.Fabián, Josef: Slovník osobností východní Moravy. A-Fi. Valašské Meziříčí 2001.

Studoval v Olomouci, r. 1894 vysvěcen. Brzy nato se stal profesorem na kadetní škole v Král. Poli – vyučoval češtinu, literaturu a vlastivědu. Povolán do Prahy jako generální superior armády a r. 1924 se stal prvním biskupem čsl. armády. Pohřben v rodném Jesenci.

Pinkava, J.: Voják, biskup a vlastivědec.=Mo­ravskoslezská orlice 1990, č.9, S.13.;.

Projektant a stavitel. Jeho tvorba zaměřena na projekce občanských a průmyslových staveb.Realizace 22 staveb.V letech 1975 – 1978 stavěl v Kroměříži, rehabilitační středisko v.d., 1983 –1985 středisko výrobních družstev Šumperk.Externí pedagog na katedře vývoje architektury FA VUT Brno 1971 – 1979.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.28.;.

'

Absolvent pražské HAMU, r. 1958 insp. kultury ONV Uher. Hradiště, od r. 1960 pedagog- v Ostravě, Zlíně a Uherském Hradišti. Od r. 1966 působil na Pedagogické fakultě UP Olomouc, autor skript, studií a článků, sbormistr pěveckých dětských sborů, hlasový poradce. Spolupráce s národopisným souborem Haná ve Velké Bystřici. Smíšený pěvecký sbor v Uničově vedl v letech 1991–1994. Pod jeho vedením sbor natočil v roce 1991 v olomouckém rozhlase pět uničovských písniček a o rok později vánoční koledy v úpravě Otmara Máchy. Sytý baryton.

Lisická, H. /Roubic, A. : Jaromír Borovička šedesátiletý. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 32–33. . Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha, Div. ústav 1982, S. 47. Nekrolog. Velkobystřické noviny. 2009,č.6.S.1.

Na fotografii je J.Borovička v roce 2003 v Muzeu umění Olomouc.

Syn Cyrila Boudy. Citlivý vztah k Olomouci, v r. 1987 pro bibliofily vydán soubor 7 barevných litografií. Ve své tvorbě se zaměřuje na svět železnič. tratí. Soubor kreseb k výročí prostějovského nádraží. Navštěvuje často spolek bibliofilů v Olomouci.

Vyznání životu a míru.Praha 1985, S.159.;

• bk-: Hostem bude Jiří Bouda.=Stráž lidu 1987, 3.9., S.4.;

Působil v Olomouci asi od r. 1880, dómský choralista a koncertní pěvec/baryton/. Účinkoval jako sólista při festivalech a koncertech Žerotína v Olomouci i v jiných moravských městech.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc, 1938, S.28–29.;.