Osobnosti Moravy.eu

Od začátku války žila Kubíkova rodina v Brně. Za války pracoval v Jehnicích u Brna jako lesní praktikant. Koncem srpna utekl přes Šumavu do Západního Německa. Vystřídal několik uprchlických táborů a pak se přes Neapol na válečné lodi General Black vypravil do Austrálie. Cesta tam trvala měsíc. Zprvu pracoval na farmě a v buši, později si sehnal místo návrháře a malíře v divadle a v tiskárně v Sydney. Bral hodiny jógy a v roce 1955 se oženil s Angličankou, která se věnovala baletu. Po svatbě se odstěhovali do Cambery, kde jeho paní vedla baletní školu. Kamil pracoval na Vysoké lesnické škole jako výzkumný asistent a též studoval na univerzitě orientální civilizaci. Taky zde připravil a vedl výstavu „25 let Cambery“, díky níž se seznámil s australským premiérem a členy vlády. V roce 1960 odjel s manželkou do Ameriky a 2 roky žili v San Francisco, kde pracoval v Uměleckém muzeu a jeho žena v baletní společnosti. O dva roky později se odstěhovali do New Yorku a Kamil začal studovat v Art Students League a současně pracoval jako umělecký ředitel ve velké tiskárně. V roce 1964 se manželé Kubíkovi vrátili do Evropy. Mladé paní se stýskalo po Londýně. Zde začal malovat architekturu. Když jednou kreslil katedrálu St. Paul, přišek za ním hrabě de La Lanne Stuart s dotazem, aby mu namaloval dům. Poté se stali velkými přáteli. Také se sešel se spisovatelem Grahamem Greenem. Záhy dostala jeho žena angažmá jako primabalerina opery v Essenu. Odstěhovali se tam a Kamil mohl srovnávat, jak vypadalo Německé v roce 1948 a jak o 18 let později. Po pohřbu Konráda Adenaura v roce 1967 se brzy vrátili do Ameriky. Tam se začátkem let sedmdesátých seznámil s prezidentským párem G. Busche a stali se přáteli. Stal se velmi uznávaným malířem. Jeho obrazy vlastní také britská královna Alžběta II., Donald Trump i někdejší starosta New Yorku – Rudolph Giuliani, Gerald Ford i manželka prezidenta L. Johnsona. Osobně se několikrát sešel i s malířem Salvatorem Dali a americkým prezidentem Richardem Bizonem. V roce 1991 a 1992 navrhl vánoční pohlednici pro Bílý dům. Bylo vytištěno 185 tisíc pohledů a 800 prezentačních lístků, o které byl velký zájem.V roce 1999 doprovázel manžele Buschovi na pozvání prezidenta Václava Havla do Prahy. Kamil Kubík je autorem knihy „City Scapes“, která je presentací jeho tvorby.

(Informace čerpány z knihy Jana Antonína Krytka: Osudy – viz Pozitivní noviny.)

Za války pracoval v Jehnicích u Brna – nyní Brno – Jehnice)

Vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, kde maturoval v r. 1947. Absolvoval LF MU v Brně ale s velkými překážkami, protože jeho mladší bratr byl za létakovou akci uvězněn a Vladimír musel odejít z VŠ po únoru 1948. Později mu bylo umožněno dostudovat zubní lékařství.Působil na v hornickém prostředí Ostravsku. V důchodovém věku se přestěhoval do rodiště, skončil s lékařským povoláním a věnoval se vedení obecní kroniky a historii Valašska.

BSSSM, seš.5 (17.)Ostrava 2004. S.92–93.

MUDr. Vladimír Kulíšek

Narozen v Holici u Olomouce. V roce 1944 maturoval na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci. Rok před absolvováním (1949) AVU Praha, prof. Rada- byl vyloučen z politických důvodů. V roce 1950 byl přijat za člena Svazu československých výtvarných umělců. Po vojně pracoval v letech 1952–1955 jako reklamní grafik v Sigmě Lutín. Poté byl ve svobodném povolání. Od r. 1965 – 1968 externí učitel katedry výtvarné výchovy FFUP, vyučoval malbě. V roce 1968 začal učit na Střední umělecké škole v Uherském Hradišti a na podzim t.r. odešel do švýcarského exilu.Jako nezávislý umělec prošel složitou cestou. Počáteční tvůrčí vývoj je spjat s Cézánnovským pojetím malby, později se dopracoval k vlastní svébytné figurálnosti. Figurální abstrakci věnoval i své teoretické stati. V roce 1973 se usadil v Lucernu a založil tam soukromou malířskou školu Kunstseminar Luzern.Tu vedl do roku 1985, kdy odešel do důchodu. Jeho rozsáhlou retrospektivu představilo Muzeum umění v roce 2005.

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986.Olomouc 1986.;. Kolář, B. a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.378–379. Daněk, Ladislav: Radoslav Kutra. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S.136–139.; Olomoucká kulturní scéna přišla v lednu o dvě osobnosti.In:O­lomoucké listy 2020, č.2. S.8.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Bojovník za nezávislost USA a francouzský revoluční generál.Jako politický zločinec vězněn v různých pevnostech v Německu, od května 1794 v Olomouci, zde nakládáno s ním krutě zejména po pokusu o útěk 8.11.1794.V říjnu 1795 bylo dovoleno jeho manželce sdíleti s ním vězení.Na četné ohlasy v cizině propuštěn 19.9.1797.

OSN, XV.díl.Praha 1900.S.549 – 550.;Hradecký, Josef: Dvě méně známé stránky ze života olomouckého vězně.In: ZVÚO, 1971, č.152, S.19–23, ;Wondrák, Edward: Lékař, který chtěl osvobodit revolucionáře.In: Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci.1970, r.60(1), č.2–3, S.7–18.;.

Dlouholetý vedoucí (1954–1974) SG v Prostějově. Po absolvování ČVUT (obor zeměměřičství) v Brně, nastoupil roku 1935 ke Katastrální měřické službě v Užhorodu. Později (od r. 1938) působil na Moravě při zaměřování okresních měst Kroměříž, Hranice, Rožnov, Místek aj. Byl výrazným typem zlepšovatele a novátora na všech úsecích své činnosti, publikoval zejména v GaKO. Jeho záslužná činnost byla několikrát oceněna. Nejlepší pracovník rezortu ÚSGK. Publikoval stati v odborných časopisech Geodet. a kartograf. obz. , Zeměměřičství atd.

Nekrolog. Geodet. a kartograf. obz. , 36, 1990, č. 3, S. 74.

R.1967 abs.ŠUŘ v Brně, 1970–75 AVU Praha u doc.L.Čepelá­ka.V r.1983 zís­kal Bronz.plaketu Premi internacional de dibuix Joan Miró v Barceloně.Sa­most.vystavoval v Olomouci r.1983.Věnuje se grafice a kresbě, řeší výstavnickou grafiku.Žije a pracuje v Olomouci.Graf­.techn.:sítotis­k, ofset.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Katalog výst. Současná česká grafika. Praha, 1989, S. 133. : 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

Vl.jm. Filippo Alberto Lucchese, v německém prostředí psán Luchese. Zaměstnán ve vídeňských habsburských službách jako císařský ing. a architekt. Svou činností zasáhl i na Moravu, po 1650 navrhl hr. Rottalovi zámek se zahradou a přestavbou kostela v Holešově a pracoval pro Lichtenštejna při přestavbě letního sídla olomouckých biskupů, zámku v Kroměříži. V období 1664 – 1666 pracoval v Olomouci na projektu biskupské rezidence, která je jedinou stavbou tohoto architekta v Olomouci. Po r. 1665 dodal plán tzv. Podzámecké zahrady v Kroměříži. Vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě (Holešov, Kroměříž, Olomouc).

Hlobil, I. : Olomouc. Praha, Odeon 1984. S, 89–90. ;Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia 1975. S. 273 – 274. ;Richter, V. : Filiberto Luchese na Moravě. In: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934. Praha 1935. ;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc, květen 2011. S.2. Wi­kipedia.cs

Vystudoval VUT Brno. Žil a pracoval v Olomouci. Odstěhoval se na svou chalupu do obce Těšíkov, kde si zbudoval ateliér.

Katalog výtvar.umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;

Těšíkov patří do katastru města Šternberk.

Syn rolníka studoval 1861–1868 na gymnáziu v Olomouci a poté absolvoval teologickou fakultu.Po vysvěcení na kněze 5.7.1872 byl jmenován kaplanem v Pitíně a r. 1879 v sousedních Bojkovicích. R. 1881 se stal farářem v Prusinovicích na Holešovsku, kde působil do r. 1915. Po odchodu do výslužby žil jako konzistorní rada a emeritní farář v Příboře. Volný čas věnoval genealogii významného rodu Prusinovských z Víckova. Korespondoval s významnými vlastivědnými pracovníky Vincencem Praskem, Josefem Zukalem, Vítězslavem Houdkem ad.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 90.

V roce 1895 abs. Slovanské gymnázium v Olomouci, poté odešel studovat na univ. do Prahy, obor dějepis a zeměpis. V letech 1901–06 vyučoval zeměpis, dějepis a těsnopis na reálném gymnáziu v Náchodě. Napsal několik histor. statí z historie regionu Náchoda. V r. 1906 se navrátil do Prahy a začal připravovat vydání Brunclíkova školního atlasu

• Zeměpisný atlas pro školy měšťanské (1915). Spolupracoval na Ottově

zeměpisn. atlasu (1924), ale bylo nutné vytvořit české názvosloví a úpravu map. Nejvíce se věnoval se kartografii. Do r. 1920 učil na reálce v Karlíně, poté na Gymnáziu v Žitné (Resslově) ul. v letech 1909–20. V r. 1920 se stal ředitelem gymnázia Krásnohorská (Minerva), kde působil až do své smrti. Pracoval v několaka odb. komisích. Autorem učebnic a školních map. Spoluautor děl : Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa (1911), Atlas ČSR (1923). V r. 1969 v rodné obci mu byla odhalena pamětní deska.

Schulzová, Eva: Frant. Machát spoluzakladatel moderní české geografie, Sborník vlast. společ. muzejní, roč.62, č.3, 1973., ČBS, Praha 1992, S.425.; Týnecké listy, č.12/2006, S.14–15;

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.

Vystudoval Polívkovo reálné gymnázium a VŠUP v Praze. Profesor na VŠUM, jeden z posledních žáků malíře E. Filly. Při nuceném odchodu ho navrhl za svého nástupce. Menčík svého učitele nikdy nezapřel, poetice kubismu zůstal věrný po celý tvůrčí život a v kontextu historických, uměleckých i společenských událostí ji neustále rozvíjel do svébytné podoby. V ní ovšem zaznívají i akcenty tvorby Cézannovy nebo Purkyňovy, ke kterým se minimálně myšlenkově neustále vrací. Dosud překvapují sytá ohniska barev, jimiž modeluje hloubku prostoru. Jeho geometrie, poměřovaná okem i štětcem z více úhlů a stran, se vynořuje v lyrickém podtextu. Působí měkce, lehce, místy romanticky zpěvně, i když inspirace malíře vychází spíše z pochmurných vzpomínek mládí, kdy jeho bezstarostnost ničila hrozivá válka. Prvky naznačeného existencionalismu se tak neustále vracejí. Sám se považuje za malíře smutných okamžiků, ale ne všechna díla tak na diváka působí. Volba oblíbených modrých, fialových i červených tónů v té nejširší škále odstínů posunuje díla, alespoň v očích vnímavého pozorovatele, k mnohem optimističtějšímu výkladu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.379; Karbaš,Jiří: Václav Menšík. In: www.galerie-chagall.cz

Malíř krajinář. V letech 1909–1916 studoval reálné gymnázium v Písku. Poté odešel do Prahy, kde do r. 1920 studoval UMPRUM a v letech 1920–1923 AVU u prof.M.Švabin­ského. Po dokončení vysokoškolských studií nastoupil pedagogickou dráhu na různých gymnáziích, kde byl profesorem kreslení. Působil v Moravských Budějovicích, v letech 1922–1926 učil na gymnáziu v Zábřeze, poté v Turnově a Mladé Boleslavi. Vystavoval v zahraničí. V roce 1932 získal ve Varšavě čestné uznání.

Hankovec,M.: Významní rodáci Strakonicka. Strakonice, vl.n. 2005.S. 225. ; Turková, A.: Bedřich Mudroch. In: Kalendář.cz

Dlouholetý pracovník a vedoucí odd. pro mikrobiologickou diagnostiku TBC Okresní hygienické stanice v Olomouci. Absolv. PřF UP. V r. 1955 nastoupil na mikrobiolog. odbor tehdejší KHES v Olomouci. Od r.1957 se po celý svůj pracovní život – až do r. 1992 věnoval mikrobiolog. diagnostice TBC. Zasloužil se o vybudování a modernizaci laboratoří TBC. Spolupracoval spádovými klinick. pracovišti. Zájmově se věnoval filatelii, genealogii a k tomu tématicky zpracoval množství materiálů " Selské rody ve Štěpánově".

Informační zpradovaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.6;

V letech 1984–1987 absolvoval Střední polygrafickou školu v Brně. Po vojně působil jako grafik a sazeč v tiskárně Rudého práva a v Moravské typografii. V letech 1990–1993 studoval JAMU v Brně a spolupracoval s divadelním studiem Marta a HaDivadlem, zprvu jako stavěč dekorací a poté hercem. První divadelní angažmá v Kladně, poté v Karlových Varech (1997–1998), pak asistentem režie a hercem v ČT Brno – spolupráce v I. sérii Četnické humoresky. V období 1999–2000 působil ve Vydavatelství Diderot s.r.o., kde ředitelem pobočky.a půl roku řídil Boby centrum. V období 2001–2004 hercem ve Slezském divadle v Opavě a od srpna 2004 do července 2005 hercem MDO. V září 2005-červenec 2007 pobýval v Dublinu (Irsko), kde pracoval jako kuchař, číšník, a taky se podílel na ekologické recyklaci odpadů. Od srpna 2007 dosud působí v Moravském divadle Olomouc. Od března 2015 je majitelem kavárny Dejavú a ředitelem ArtUM centra se sídlem Sokolská 7, Olomouc. Rovněž předseda občanského sdružení Pro radost. Spolupracuje s Českým rozhlasem Olomouc. V Olomouci působil do června 2017 a poté principálem Divadla za hradbami.

Procházka, Jan: Kavárna Dejavu přesídlila..(26­.1.2015) http://olomouc.nejlepsi-adresa.cz/…o-Sokolske-a

skopino.webnode.cz (Stránky Jiřího Škopíka Nebenführa). http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um https://www.nebenfuhrjiri.cz/…culum-vitae/

V letech 1928–33 studoval ŠUŘ v Brně. Od r. 1934 působil v Olomouci a Hranicích. Fotografoval asi 1933–39, od r. 1973 maloval společně s O. Lenhartem. Člen Fotoskupiny pěti. Jediný prošel všemi seskupeními fotoskupiny. Měl 3 fotovýstavy.

Avantgardní fotografie třicátých let na Moravě.Katalog­.Olomouc 1981./z Muzea umění Olomouc..

Narozen na Mostecku. Studoval Fakultu báňského inženýrství VŠB, které dokočil až o deset let později. 1952 byl jmenován hlavním geologem Ministerstva hutí a spojů. 1956–1958 učil na Střední průmyslové škole geologické v Praze. Poté působil na úseku lomů VŽ ve Štramberku 1958–1966. Od roku 1966 až do důchodu byl zaměstnán v Geologickém průzkumu v Rýmařově. Hojně publikoval a také ve Zprávách olomouckého muzea a archivním sborníku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.96; Šefčík, E.: Zemřel inženýr J.Novák. In: Severní Morava,58, 1989. S. 75.;

Absolvovala SUPŠ se zaměřením na textilní tvorbu v Brně. Od r. 1992 Učila na Základní umělecké škole v Mohelnici a dva roky pobývala v Řecku, od r. 1998 učila na ZUŠ Adolfa Kašpara v Lošticích. V letech 1999–2005 byla na mateřské dovolené a opět pedagogicky působí na ZUŠ v Lošticích. Svým vlivem podpořila zájem a cítění k výtvarné výchově v Lošticích a založila Ateliér U ibišku. Její umělecká tvorba se soustřeďuje na olej, akryl, grafiku, malbu na hedvábí a pedagogickou činnost. Vystavovala v Olomouci v Galerii U bílého slona ( s J. Valouchovou), RCO, v Loštickém salonu a nástěnné malby v kapličce Mělník, v Praze v G Amadeus, Brně. Žije v Lošticích.

Taťoun P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.15. Re­klamní leták se základními údaji. www.julie-nadeje.webnode.cz

V letech 1957–1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u prof. Petera Matejky. Jako host studoval v roce 1962 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Antonína Kybala. Ve své tvorbě se zabývá malbou, grafikou, koláží, plastikou, vizuální a konkrétní poezií, lettristickou fotografií, akcemi a instalacemi a digitální grafikou. V letech 1964–1968 působil na kat. výtvar. výchovy FFUP Olomouc. Signatář Charty 77. Svobodný umělec. Člen unie výtvarných umělců. Žije v Praze.

Kdo je kdo II. 91/92. Praha, 1991, S. 693. ; Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ;. Daněk, Ladislav : Eduard Ovčáček. Katalog výstavy v Olomouci 2009.

Za II. světové války byl navigátorem u bombardovacího letectva u RAF. Během bojů utrpěl vážné zranění. V oboru speleologie byl světově uznávanou kapacitou. V letech 1956 až 1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. Od roku 1968 až 1974 působil na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poté se vrátil do Brna na univerzitu, kde se v roce 1975 habilitoval. V období let 1964–1965 a 1979–1980 se věnoval výzkumu krasu na Kubě. V roce 1965 stál u zrodu Mezinárodní speleologické unie při UNESCO, jejíž byl v letech 1969–1977 a 1981–1985 víceprezidentem. Od roku 1978 byl předsedou České speleologické společnosti. Zabýval se vývojem krasových oblastí, výzkumem jeskyní a mj. objevil systém jeskyní Míru v Javoříčku. Byl také spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví. Je autorem a spoluautorem na 300 studií a pojednání.
Jeho poslední velká práce věnovaná celoživotnímu výzkumu vyšla na Slovensku s názvem Karsologická a speleologická terminologie – výkladový slovník. Překladatel románů z angličtiny sci-fi, fantasy a historických románů amerických autorů Carmen Carter, John Jakes a John Grisham.

Publikoval více jak 250 vědec.studií a pojednání.Od r.1969 vícepre­zident Mezinárodní speleolog.unie při UNESCO.Od r.1978 předsedou České speleologic.spo­lečnosti. Doc.RNDr. Vladimír Panoš, CSc. obdržel v roce 2002 Cenu města Olomouce in memoriam.

Životní jubileum Vladimíra Panoše.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1982, červenec, S.10.; ;Kdy kde co v Olomouci, l992, červenec- srpen, S. 8–9.

Narozen v místě Paprocka Wola, nyní Plock, polský šlechtic a polský a český spisovatel. Po studiích na univerzitě v Krakově věnoval se genealogii a veršování. Psal epigramy, legendy, bajky. Pro své výpady proti vliv. rodu Zamojských byl 1588 vyhoštěn z Polska. Odešel na Moravu, kde pobýval u olomouckého arcibiskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic. Psal polsky a česky. Z pobytu na Moravě je známo dílo Zrcadlo slavného Markrabství moravského/zabývá se genealogií Moravy/.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha 1992.S.230.;Přeh­ledné dějiny české literatury a divadla.I.Praha 1981.S.29.;.

'

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1543

Vystudoval letecké učiliště v Prostějově a poté působil v 2. leteckém pluku Eduarda Beneše v Olomouci. Po okupaci odešel v roce 1939 přes Polsko do Francie. Byl přijat do francouzského letectva a bojoval jako člen elitní stíhací perutě. Po válce emigroval a zůstal v Severní Americe. V roce 1993 se vrátil domů. Na základě jeho vzpomínek napsal Fr. Fajtl knihu " Generál nebe."

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.

Narozen v Třebčíně (n.m.č.Lutína). Ved. katedry geologie a paleontologie Přírodověd. fakulty MU Brno. Abs. UJEP Brno 1974, obor geologie. Zajímá se o archeologii. 1981 byl 8 měsíců v Mongolsku. Autor 60 odb. publikací a zpráv z geologické petroarcheologie, z toho 10 v zahraničí. Čestný občan obce Třebčín.

KJK 91/92.Praha 1992.S.787.;Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1974, S.190;.