Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Čechovicích (n. část města Prostějov).

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S.128. Vzpo­mínky Jindřicha Geprta (1915) z Loštic. Rkp.

Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen 5. 7. 1935. Poté působil v Lošticích. Od r. 1942 v Horní Lhotě. Psal různé články do Lidové demokracie a náboženského tisku.

Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci, učit. ústav v Brně, od r. 1881 působil na uč. ústavu v Prusinovicích, od r. 1884 správcem školy v Tučapech, od r. 1888 v Prusino­vicích. Spolupracoval s Fr. Bartošem, 130 písní s nápěvy , spoluprac. s ředitelem Klvaňou. V Holešově vedl včelařský spolek.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930, S. 4–5.

V roce 1939 vězněn za vydávání nelegálního časopisu. 1940 absolvoval olomoucké reálné G. Působil jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích, 1943–1945 výtvarník Beskydského divadla v Novém Jičíně, 1945–1950 lektorem a tiskovým referentem Městských divadel pražských, 1952 abs. FFUK Praha, obor: estetika a divadelní věda. 1952–1956 pracoval v Bratislavě jako dramaturg a režisér Studia populárně vědeckých a naučných filmů. 1956–1990 dramaturg a režisér Krátkého filmu Praha. Od r. 1965 externě pedagogicky působí na FAMU. Po r. 1968 pracoval převážně v zahraničí. Světová výstava Montreal, námět a spolurežie Kinoautomatu, audovizuální projekty v USA, Japonsku, Kanadě, Austrálii ad. Muzikál The Scroll uved. na Světové výstavě v
australském Brisbane získal Oscara za nejlepší audiovizuální dílo.

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991.S.137.: Komárek, Martin: GEN.100 Čechů dneška.2. Praha 1994.S.188–196, 2 fotoportréty..

Studoval na brněnské konzervatoři housle a skladbu. Působil v Hustopečích, Prešově na učitelském ústavu, ve Valašském Meziříčí. 1937–1948 a Tišnově. Jako sbormistr obnovil činnost mužského pěveckého sboru Beseda ve Valašském Meziříčí. Je autorem studie Škola sborového zpěvu.

Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.75–76.;

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Byl synem vojína Jakuba Doubravského (změnu jména způsobil chybný zápis v matrice). Jeho otec byl brzy přeložen do Klatov a rodina Dobrovského se usadila v Horšovském Týně. V jeho rodině se mluvilo německy, česky se naučil až na gymnáziu v Havlíčkově Brodě (tehdy Německý Brod), kde studoval od roku 1763. V letech 1767–1769 studoval u jezuitů v Klatovech. Roku 1769 odešel Dobrovský studovat filosofii do Prahy. V roce 1772 se stal novicem jezuitského řádu a připravoval se na misionářskou cestu do Indie. Ta nebyla uskutečněna, protože roku 1773 byl zrušen celý jezuitský řád v českých zemích a Josef Dobrovský se rozhodl dokončit studium teologie v Praze. V roce 1787 jej v Hradci Králové biskup Jan Leopod Hay vysvětil na kněze.[1] V Praze zaměstnával i Františka Palackého, ten vypomáhal při tvorbě šlechtických rodokmenů. V letech 1776–1787 působil jako učitel filozofie a matematiky u hrabat Nosticů. V této době s nimi navštívil Rusko a Švédsko. Roku 1787 se stal prorektorem a v roce 1789 rektorem generálního semináře v Hradisku u Olomouce (n.m.č. města) . Po smrti císaře Josefa II. (1790), však došlo k zrušení seminářů a penzionovaný Dobrovský se vrátil do Prahy, kde dále žil jako uznávaný soukromý vědec ze státní penze a také finančně podporovaný hrabaty Nostici. Právě v této době napsal množství pro slavistiku, filologii i historiografii zásadních prací. Již v 80. letech se Dobrovský živě účastnil vědeckého života v Praze, působil v Soukromé společnosti nauk. V roce 1784 pomáhal zakládat Českou (resp. Královskou) společnost nauk a v roce 1818 Národní muzeum.Měl také vliv na mladou generaci osvícenců. Jeho žákem se stal František Palacký, ale např. filologii u něj studoval i Václav Hanka. V roce 1828 přijel do Brna studovat ve zdejších knihovnách. Onemocněl a během hospitalizace v klášteře Milosrdných bratří zde 6. ledna 1829 zemřel.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985. S.560–571.;Králík, O.: Josef Dobrovský v Olomouci.Sborník SLUKO/B-I/1951–1953. S.95–105.;Spáčil, Vladimír: Dobrovský a Dolany.ZVŮO 1962, č.104. S.22–23.;Hanácké noviny, 30.3.1996. S.10.;

Narozen v učitelské rodině. Vystudoval učitelský ústav v Příboře a r.1889 začal učit v Hukvaldech, kde se oženil se sestrou Leoše Janáčka Josefou. Roku 1891–1895 učil v Hrabové a a pak v Hrabůvce. R. 1901 se vrátil na Hukvaldy, kde byl ustanoven nadučitelem a zůstal až do odchodu do penze 1929. Jako župní vzdělavatel působil v zem. i župních školách v Kyjově, Litovli, Prostějově, Olomouci. Byl členem představenstva Hasičské pojišťovny v Brně. Jako vlastivědný pracovník publikoval články z regionální historie, sbíral historické a etnografické památky a zabýval se archeologií. Zpracoval historii hukvaldského hradu. Sbíral krajové pověsti a psal vlastivědné články, které vycházely v krajinských časopisech. Napsal dvě divadelní hry: Ondráš a Juráš; a Červený kohout, které vycházejí z hasičského života.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava. Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.34.;

Studoval G v Kroměříži, v 1836–40 v Hradci Král.1841–45 jako písař na Hukvaldech, 1845–8 na Mírově, od ledna 1849 v Brně v redakci Ohéralova Týdeníku.Přispíval do Lumíru a Koledy, Týdeníku a čas., které redigoval: Moravský národní list 1853–57;Moravské noviny 1858–63;aj.Povídky za jeho života knižně nevyšly.Hrálo se drama Jaroslav Šternberk aneb Porážka Mongolů u Holomouce.1859­.;Přítel Boženy Němcové.Souborně vyšlo jeho dílo r.1924 u Prom­bergra.Pamět.des­ka v Kvasicích u Kroměříže.

Z díla: Hanácké povídky. Praha, ELK 1940. ;První povídky hanácké. Olomouc R. Promberger 1924. Staré hanácké povídky. Ostrava, Profil 1987.

Biografie: Dějiny české literatury. III. Praha, NČSAV 1961, S. 558. Skalička, Jiří: Proč staré hanácké povídky Antoše Dohnala?Doslov. In: Staré hanácké povídky. Ostrava Profil 1987, S. 234–249. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . Praha, SPN 1973, S. 604. ; Spáčil, J. : Haná v díle A. Dohnala. =VVM, 1, 1946, S. 163–164. ;.

Byl nejstarší z deseti dětí. V Brně studoval na nižším gymnáziu, kde na něj měl výrazný vliv prof. František Bartoš v letech 1888–1892 a poté na Prvním českém vyšším gymnáziu v Brně, kde maturoval v r. 1896. Poté studoval bohosloví v Brně a byl vysvěcen v r. 1900. kaplanem ve Hvězdlicích a farářem v Šardicích. Redaktorem studentského časopisu Záboj, kde publikoval své prvotiny. Debutoval v Novém Životě překlady esejí Arnolda Hella. Přátelil se s Dostálem-Lutinovem, Jakubem Demlem. Redigoval Obzor a Nový Obzor. Od r. 1923 působil v Křižanově u Brna. Od r. 1937 na odpočinku v Prostějově. Členem DLU v Olomouci od 1913, místopředsedou v letech 1928–35, 1936–37. ;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985. S. 572–573.; Poselství. Družina literární a umělecká. Olomouc 1938.

V letech 1950–1954 studoval Pedagogické gymnázium v Ostravě a poté 1954–1958 VŠ pedagogickou v Olomouci obor český jazyk a dějepis. Od roku 1958 až do 1962 byl středoškolským učitelem na Jedenáctiletce v Hlučíně. V letech 1962–1967 externí aspiratura na FFUP v Olomouci a poté působil na FF Ostravské univerzity, katedra historie. Bohatá publikační činnost.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999. čz.101. PNP – LA Sborník prací historických AUPO. 33–2007

Narozen v Hrabové u Ostravy.

Prof. PhDr., CSc.

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala od 1.9. 1959 v knihovně v Šumperku jako metodička. A poté od 1. 9. 1972 v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později 1974 – 1983 na regionálním oddělení. Koncem roku se odstěhovala ze zdravotních důvodů dětí do Krkonošů. Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka, ale v letech 1984 – 1993 jako dobrovolná knihovnice v Harrachově. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovávala přes patnáct let jmenný a věcný rejstřík. Pro KČT vytvářela 1978–2021 turistické značky na Olomoucku. V KRNAP působila jako dobrovolný strážce.

Osobně znám. hš

Narozen v Loučce (u Nového Jičína). V r. 1872 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval FFUK Praha, přešel na práva. 1881 promován na univerzitě v Krakově r. 1881. 1884 si otevřel advokátní kancelář ve Strážnici, 1893 převzal kancelář tchána dr. Beránka v Hodoníně. V Kroměříži 1893–1900. Založil zde Musejní a knihovní jednotu, činný v Sokole,, spolupořadatelem Hanác. odd. na Národopisné výstavě v Praze 1895. Činný v Moravanu aj.

Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v Kroměříži.Kro­měříž 1947.S.29–30.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S. 83.;

Stud. na gymnázium v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1895, kaplan v Horní Hynčině na Svitavsku, r. 1896 odešel do Ameriky, r. 1898 farářem ve Spillville.

Podlaha, A. : Bibliografie čes. katol. literatury náboženské. Část 5. Praha 1923. S. 2074. ;.

1934 – 1939 působil v Lipníku, od 1939 v Holešově, kde od r. 1948 ředitelem hudební školy, 1945 – 1948 učil hudební výchovu na RG, 1953–1956 sbormistrem pěveckého sboru Podhoran, poté ve Zlíně. – 38. výr. úmrtí

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.261.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982.S.95.;.

Studoval gymnázium v Litovli, pak studoval FFUK v Praze obor čeština němčina. Působil v Břeclavi a ve Šternberku, od r. 1938 působil v Přerově, pak v Hranicích a Lipníku. Působil v ochotnickém divadle. Psal dramata, romány, pohádky pro děti, rozhlasové hry.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981.S.195.; .

Hanácký obr, výška 232 cm, váha 186 kg;Drásalova obrovitého vzrůstu využil hostinský Janocha z Holešova, od r. 1860 s ním jezdil po Evropě. Přijal ho i franc. král Napoleon III. Pozůstalost uložena v olomouc. muzeu. Obraz J. Drásala ve skutečné velikosti, jeho boty a rukavice, uloženy v holešovském muzeu. Památky na hanáckého obra najdete v Muzeu Josefa Drásala, Horní náměstí 1, Olomouc.

Valenta, Jan: Obr Josef Drásal z Chromče. =Severní Morava. Šumperk, 1972, sv. 23, S. 54–55; Moravský obr Drásal. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S. 21–22. ;
Zapletal, Fr.: Obr Josef Drásal. = Vlastivěd. sborník pro mládež župy olomoucké, 2, 1923 –1924, S. 145 –147.

Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval české reálné gymnázium v Šumperku, kde maturoval v roce 1931. Poté byl na vojně, během níž absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v Olomouci a v letech 1936–1937 vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1938 sloužil v Horním Benešově na Bruntálsku. Začátkem roku 1939 ilegálně překročil hranice a odešel do Polska a odtud přes Gdaňsk do Francie. Posléze do Velké Británie. V roce 1944 byl těžce raněn, ale po vyléčení se vrátil ke své jednotce. Po osvobození v roce 1945 byl jako osvědčený čs. důstojník vyslán na válečnou školu v Praze a po jejím absolvování se v hodnosti mjr stal přednostou operačního oddělení divize v Nitře. V dubnu 1948 byl ještě převelen do Dědic u Vyškova, ale to už se nad ním začaly stahovat politické mraky. Záhy byl degradován a musel si najít jiné místo. Pracoval pak v Olšanských papírnách. Až v roce 1968 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.33; Filip, Zdeněk: Cesty hrdinů. II. In: Severní Morava, 69, 1995. S. 3–20.;

Absolvoval gymázium v Kroměříži, posl. rok studia v Brně, kde maturoval. Roku 1845 vstoupil do cisterciánsk. kláštera v Dolních Rakousích. Po roce se vrací na Hanou a vystuduje bohosloví v Olomouci. V Olomouci činný v roce 1848 ve studentských vlastenec.spolcích. v letech 1849–1850 pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovny v Olomouci. V r. 1850 byl vysvěcen na kněze, kaplanoval v Holešově, v Kostelci, ve Velké Bystřici (10 let). Autor cestopisů, fejetonů a povídek. V r. 1861 se stal spoluzakladatelem vlast. nábož. spolku Koruna soluňská. Publikoval do časopisů Cyril a Metod, Hvězda, Čas, Hlas, Morava, Moravan. V r. 1864 se stal farářem v Hrušce u Kojetína a od r. 1880 získal hodnost víceděkana ve Vyškově.

Lexikon české literatury.1., P., Academia1985, S.612–613.; Spáčil, V.: Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.; Týnecké listy, 3/2007, S.7; Týnecké listy, č.6/2007, S.7; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007.S. 65–66.;

Narodil se ve farnosti Osek nad Bečvou. Maturoval v roce 1934 na gymnáziu v Přerově.. Teologii studoval a ordinován byl 5. 7. 1939 v Olomouci. Primici slavil v Oseku nad Bečvou 9. 7. 1939, primičním kazatelem byl ThDr. František Tomášek, profesor katechetiky na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci (pozdější kardinál a primas český). Od 1. 8. 1939 byl kooperátorem ve Štěpánově u Olomouce, od 1. srpna 1940 kooperátorem v Kyjově, kaplanem byl jmenován r. 1943. 1. září 1945 se stal v Kyjově profesorem náboženství a k 1. září 1948 byl jmenován vicesuperiorem arcibiskupského kněžského semináře. Prof. ThDr. Josef Olšr, který byl v Římě r. 1949 ustanoven postulátorem beatifikace Antonína Cyrila Stojana, jmenoval ThDra Leopolda Dýmala a ThDra Vojtěcha Tkadlčíka svými vicepostulátory v olomoucké arcidiecézi. Po zrušení semináře byl dr. Dýmal od 1. 9. 1950 do 12. 7. 1951 kooperátorem v Kojetíně, vypomáhal v duchovní správě v Přerově a Předmostí, pak byl “postaven mimo službu”, směl pracovat jen jako dělník v přerovské “Medice”. Od 15. 12. 1955 se stal administrátorem Oseka nad Bečvou. Od 3. 7 1957 do 14. 12. 1958 byl opět “mimo službu” jako dělník u silniční správy, pak byl od 15. 12. 1958 kooperátorem v Šumperku a od 1. 12. 1960 administrátorem Horní Libiny, r. 1963 jmenován arcibiskupským radou. Po obnovení olomouckého semináře byl od 1. 10. 1968 do 30. 9. 1970 jeho rektorem. Od 1. 10. 1970 do smrti 24. května 1995 byl administrátorem u sv. Václava v Olomouci, kde byl 1. 7. 1973 jmenován titulárním farářem, později papežským prelátem a čestným metropolitním kanovníkem.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecéze.Olomouc 1949.S.68.;Kdy kde co v Olomouci 1994, listopad. S.5. Výmola,Mi­roslav: Kdo byl Mons.ThDr. Leopold Dýmal? In: Dómský zpravodaj 2007,č.11. S.6–10.;

Vyučil se na odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Poté absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil ve Václavově, Postřelmově, Bludově, kde setrval plných 25 let. Publikoval v týdeníku Moravský sever, v učitelském Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy. Publ. činnost završil publikováním malé monografie o Bludově. 1941 odešel do penze a přestěhoval se do Potštejna. Zemřel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v Potštejně.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.46–48; BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava, 2002. S. 52–53.

V letech 1832–1838 studoval gymnázium v Opavě. Poté filozofii (1839–1840) a teologii (1840–1844) v Olomouci. V roce 1844 vysvěcen na kněze. Poté kooperátorem na faře v Horním Benešově. V roce 1848 katechetou na c.k. hlavní škole v Uničově, 1850 katechetou na nižší reálce v Opavě. Katechetou reálky a učitelského ústavu v Opavě.Studoval ve Vídni aprobaci pro výuku dějepisu a zeměpisu (1855). Později vyučoval též angličtinu. Penzionován r. 1886. Ve volném čase byl veřejně činný. Od r. 1856 členem mužského pěveckého spolku a pak předseda. R. 1897 založil v Opavě dobročinný spolek svaté Nothburgy. V roce 1873 jmenován konzistorním radou a r. 1881 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž s korunou.

BSSSM č.1 (13). Ostrava 2000. S. 30–31.

Malíř, který jezdíval často na Zábřežsko a motivy svých obrazů našel právě tam.

Toman, P.: NSČVU.1. Praha 1947. S. 201–203. ; Turková, A.: Ferdinand Engelmüller.In: Kalendar.cz

Kdo je kdo., Praha. Agentura Kdo je kdo., 2002, S.133.,

Od dětství žil v Lošticích. Absolvoval Střední odborné učiliště elektro, které zakončil maturitou na Střední škole elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou. Poté odešel na dvouletou základní vojenskou službu v Litoměřicích, kde byl u Posádkové hudby. Po vojně pracoval ve vojenském opravárenském závodě v Horce nad Moravou a od září 1994 v Národním památkovém ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci na útvaru archeologických výzkumů. Zájem o historii, vlastivědu rodného kraje, národopis, lidové zvyky a folklór v něm probudily zájem o archeologii. Pravidelně se účastnil odborných regionálních konferencí Lidová kultura na Hané. Hojně publikuje odborné články ve Vlastivědném věstníku moravském, Archeologii Moravy a Slezska, Hlas Loštic, dále KROK = Kulturní revue olomouckého kraje + několikrát Ročenka Muzejní společnosti Litovelska – naposledy to byl ale „sborník“, Sborník Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Olomouci (název se různě měnil v závislosti na tom, jak se měnil název ústavu. Koncem let 90. začal dálkově studovat vysokou školu, obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě. Ze zdravotních důvodů musel školu ukončit. Po roce 2000 začal opět studovat FFUP v Olomouci obor archeologie, kde v roce 2020 obhájil diplomovou práci a ukončil studium s titulem bakalář. Ze zdravotních důvodů odešel do částečného invalidního důchodu. Svým zájmům a koníčkům se věnuje i nadále. Na svém kontě má 54 publikací a statí o archeologii a Litovelsku. O jeho knihy a sbírky lidových pověstí je enormní zájem. Spolupracoval s rozhlasovým studiem v Olomouci
také s regionální televizí. Jeho knihy: Pověsti z Bouzovska a Lošticka (2005);Vyprávěnky starého hrnčíře (2009);Výpravy za litovelskou archeologií (2019); i sborník příspěvků Dějiny Nasobůrek a Vísky (2023) jsou beznadějně rozebrány. Čas od času píše i do Týneckých listů.

Faltýnek, Karel: Vyprávěnky starého hrnčíře. Pověsti z Litovle. Litovel 2009. S.54. BK: K literárnímu setkání ve VKOL.In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 44.; Faltýnek, Karel: Setkání, na které rád vzpomínám. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. 2009. S.155.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 86–87.; Kolář, Bohumír: Zájem o rodný kraj přináší i dnes dobré ovoce. www.Olomouc.cz 19.7. 2006.; https://www.ceskatelevize.cz/…pod-Bouzovem. Faltýnek, K.: Činnost národopisného kroužku Kraslice v Nedvězí u Olomouce. Lidová kultura na Hané. Sborník z XV. odborné konference o Hané. Olomouc 2020. S. 119–129. Faltýnek i-meil dne 30.3. 2024

Bc. Karel Faltýnek

Absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, od r. 1956 v Orlové, založil a řídil pěvec.sbor.. Učil také v Havířově, kde založil pobočku České hudební mládeže.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.118.;.