Osobnosti Moravy.eu

Gymnázium absolvoval v Praze, po ukončení VŠ zemědělské v Praze, začal pracovat ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci. jeho hlavní práce byly směřovány na ochranu zeleninových kultur proti mšicím, sviluškám, molicím a merulím.

Pestřenka „Platycheirus laskyi“ nese jméno Olomoučana Pavla Lásky. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005.Olomouc,2005, S­.48.

Od útlého dětství žil v Litovli. Střední knihovnickou školu studoval v Brně. Po maturitě působil v letech 1980–1986 v Okresní knihovně v Olomouci. Jako mladý, začínající pracovník nemohl z platu knihovníka uživit rodinu a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je ? (1994), Z pohádky do pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995) aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V letech 2010 a 2015 mu vyšly tyto tituly hanáckých bájí a pověstí „Tož tak“ (2010) a fejetonů, písniček ,básniček a vzpomínek „Tož baď“ (2011).; " No deť" (2012); " Hanácká konverzace" (2013); a " Dež se se narodil a co belo potom" (2014). Je aktivním členem ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou – zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády „Přendite si splknút“, které se konají dvakrát či třikrát za rok. V roce 2000 stál u zrodu Klubu litovelského petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti – sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu roku 2010 je členem zastupitelstva v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy.

Červencová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2011, červenec.S.7. e­mailová zpráva ze dne 20.6.2016.

http://otavinka.blog.cz (50 Petr Linduška 50 )

Moravské osobnosti umění a kultury. REGO/SVKOL;.

V Olomouci působil od r. 1953, kde prof. vnitřního lékařství LFUP, v r. 1970 odchod do důchodu. V letech 1990–1991 reaktivace Vedení spojených kateder vnitř. lékařství, přednášky z lékař. etiky. Předseda čs. kardiolog. společnosti 1959–1971, čest. členem 1991. Byl předsedou IV. kongresu Evropské kardiolog. společnosti v Praze 1964, čest. členem Britisch Cardiac Society ad. Studijní pobyty v zahraničí 1936 Anglie, 1947 USA, 1968 Itálie, přednášková turné v letech 1962, 1966 a 1969, Indie, Indonésie a Dánsko. Autorem více než 170 prací. 1993–1994 člen vědecké rady LF UP. Autor učebnic (Vnitří lékařství, dosud 4 vyd. 1955, 1960, 1969, 1971. )

Portrét, foto. Žurnál, 1992, č. 40, S. 8, červen. ; ČBS. Praha1992. S. 418. ;.

Bratr Sergeje Machonina a Vladimíra Machonina. V letech 1967–1969 ředitel Ústavu sociálních a politických věd UK Praha V r. 1970 z politických důvodů propuštěn. V dobách normalizace perzekvován komunistickým režimem. Od roku 1992 pracoval v Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky. Doc. PhDr. Pavel Machonin.

Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991, s.565.;. http://www.listy.cz/archiv.php?…

Bratr Ivana Málka. Střední školu studoval v Praze. Prof. UK Praha, 1981 – 1990 šéfredaktor časopisu Vesmír, autor populárně vědeckých knih

ČBS.Praha 1992.S.430.;.

Pracuje jako vedoucí katedry politologie a evropských studií FF UP v Olomouci. Zabývá se převážně moderními českými dějinami. Napsal desítky odborných studií, článků, recenzí, monografií.

Z paměti literání Olomouce. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní,2004,S.258–259

Studoval gymnázium v Brně a v Olomouci. R., 1859 vstup do kláštera Rajhrad, 1865 vysvěcen. 1867–1886 vybíral četbu pro lid na náb. motivy, založil náb. čas. Škola Božského Srdce Páně. 1878 spoluredigoval kalendář Moravan. Založil centrum pro vydávání katolické literatury. Redigoval Anděl strážný, od r. 1884 Květy mariánské.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.18–19.;.

Narodil se v rodině majitele panství a hraběnky Kálnoky. Gymnázium studoval v Příboře a Těšíně, filozofii v Brně a teologii v Olomouci v letech 1825–1828, na kněze vysvěcen 23.8.1829 a r. 1838 promován na ThDr. Ještě jako klerik byl 18.1.1829 jmenován císařem nesídelním kanovníkem v Olomouci. Již od 2.3. 1829 byl kooperátorem v Klimkovicích a od 8.10. 1829 ve Veselí. Farářem ve Slavičíně se stal 29.1. 1835 a tentýž úřad zastával v Hulíně od května 1837. Rok 1838 mu přinesl mnohé úřady a funkce. Stal se radou a asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci a 6.11. proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži, tamním venkovským děkanem, arciknězem. Jeho církevní kariéra byla dovršena 13.5. 1843, kdy jej císař jmenoval olomouckým sídelním kanovníkem. Dne 10.7. 1846 byl zvolen děkanem teologické fakulty v Olomouci. R. 1850 byl zaspán do kolegia doktorů pražské univerzity. Členem společnosti pro rozvoj zahradnictví ve Vídni (1844).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 91–92.

Narozen v obci Dolní Marklovice (n. m.č. Petrovic u Karviné)

Od 1.1.1974 pracovník Okres. střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, od r.1991 Památkový ústav v Olomouci. Výkonný redaktor časopisu Zrcadlo památek /měsíčník zachycující výběr článků z tisku/. Člen výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a výkonný redaktor VVM. Spoluautor knihy „Románský palác na olomouckém hradě“. Brno 1989. s M.Poj­slem;spoluautor knihy Olomouc. P., Odeon 1984, s I. Hlobilem a P. Tobnerem. Publikuje v odborném a regionálním tisku (Archeologia historica, Vlastivědné listy,, Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci aj.). Spoluatorem knihy Archeologie Olomouce (1984).

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 113–116. V měsíci červnu … blahopřejeme.In: Kdy-kde-co Olomouc, červen 2014.S.2–3.

V roce 1957 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde studoval na Slovanském gymnáziu
a maturoval v roce 1966. Poté studoval na Filozofické fakultě UP, obor angličtina a ruština. Fakultu nedokončil, ale státní zkoušky jazyků absolvoval na jazykové škole v Olomouci roku 1975.Ještě předtím absolvoval v Brně nástavbové studium knihovnictví
a vědeckých informací, kde maturoval roku 1972. V letech 1973–1974 pracoval ve Státní vědecké knihovně Olomouc jako bibliograf. Poté působil na Lékařské fakultě UP jako překladatel v letech 1975–1976. Souběžně od roku 1971–1989 spolupracoval jako básník s Eduardem Zachou, Jaroslavem Erikem Fričem a Rostislavem Valuškem na samizdatové edici Texty přátel. Občas používal i pseudonym Jan Navrátil. V čase studia knihovnické školy v Brně se účastnil projektu bytového divadla Šlépěj v okně.
Od roku 1977–1979 byl v invalidním důchodu, pak pracoval dva roky jako noční hlídač. V letech 1980–1990 byl překladatelem na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. V letech 1993–1997 redaktorem nakladatelství Votobia a od r. 1998 zástupcem šéfredaktora
nakladatelství Poradce v Českém Těšíně. Od roku 2001 žil střídavě v Olomouci i v Praze, protože v době 2000–2004 působil jako redaktor nakladatelství Periplum, které r. 1999 spoluzaložil. Spolupracoval i s nakladatelskými domy Fra a Euromedia Group. V roce 2014 se přestěhoval do Neveklova u Benešova, kde o dva roky později zemřel.

Kolář,B.: SGO literární. Olomouc 2000. S. 277. Ševčíková,H.: Srpnová výročí střední Moravy. Týnecké listy 2023, srpen -Přesahy.

Mgr. Petr Mikeš pseudonym: Jan Navrátil

V letech 1994–1999 studoval archeologii na Slezské univerzitě, poté na univerzitě v Plzni, kde promován na Mgr. V roce 2001 nastoupil jako archeolog do Muzea v Prostějova v Prostějově. Zabývá se krajinnou archeologii.

Sklenář, Karel : Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů.Praha, Libri 2005. S. 387.;

Syn prof. Václava Nešpora a bratr MUDr. Květy Polívkové, rozené Nešporové. V roce 1933 absolvoval Slovanské gymnázium. Poslední adresa bydliště: Tř. Spojenců 18, Olomouc.

Primus necessarium je vydělání a mravnost. Olomouc 1997. S.448.

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. V letech 1993–1995 předsedal Akademickému senátu UP. Působí jako ředitel Centra interdiscipli­nárních studií UP. Je vedoucím projektu Strategie udržitelného rozvoje pro Českou republiku, členem výzkumného týmu Centra pro sociální a ekonomické strategie při FSV UK. Napsal a podílel se na osmi knihách z oblasti životního prostředí, zorganizoval čtyři mezinárodní konference, získal pamětní medaili Rektora UP v roce 1997. Od r. 1998 je členem Řídící rady Millennium Projekt (Washington,D.C.) Uskutečnil přes 20 zahraničních cest. V roce 2002 byl spoluautorem knihy- Svoboda Josef a Pavel Nováček: Rozhovory od Bakerova jezera: na hranici reality, meta – reality a fikce. (Luhačovice, Atelier IM 2002) Od r. 2007 je vedoucí Katedry rozvojových a environmentálních studií Přírodovědecké fakulty UP.V letech 2008–2018 byl předsedou České asociace Římského klubu. Je autorem řady knih, např. Udržitelný rozvoj (2010), Od Noemovy archy (2013)Světopis (2015), Lidský příběh (2017).

http://www.pavelnovacek.eu/about-me/ email: pavel.novacek@upol.cz

Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

V roce 1962 maturoval na gymnáziu v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fak. UP v Olomouci, obor biologie, tělesná výchova, kde absolvoval v r. 1967. Hudebně se vzdělával studiem na housle v LŠU Přerov, později soulr. zpěv u L. Švagery a hře na kytaru u P. Vařáka. Zpívat začal r. 1961 s skupinou Dixieland Přerov XO, s nímž v r. 1962 pořídil první rozhlas. nahrávku. 1964 spoluzaložil rockový soubor Synkopa. První píseň Vyznání, přes noc populární. 1967 založil nový soubor VOX. Napsal asi 250 písní a přes 200 jich natočil.

Encyklopedie jazzu…Praha 1990.S.379–380.;.'

Italský barokní malíř. Pocházel z umělecké rodiny a školil se u Pietra Liberiho v Benátkách. Roku 1692 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna, pro kterého pracoval na nejrůznějších zakázkách až do roku 1695, kdy odešel do Krakova. Již následujícího roku je opět doložen v Itálii, kde vytvořil své vrcholné dílo, freskovou výzdobu kostela sv. Martina v rodném Castello Valsolda. Až do své smrti tvořil střídavě v Benátkách a Míláně. Paolo Pagani působil na Moravě a v Olomouci přibližně pět let. Pro úzké vazby na v Olomouci působící řád augustiánů Pagani pravděpodobně zanechal soubor kreseb, vytvořených právě zde. Realizuje malby též v sala terreně kroměřížského zámku. Poté pobývá několi let na různých místech Moravy. V listopadu 1695 se vrací přes Olomouc do Itálie. Jeho dílo bylo objeveno ve sbírkách Státní vědecké knihovny v Olomuci. Ve dnech 10. 9. – 1.11. 1998 se konala v olomouckém Muzeu umění výstava kreseb P.Pagani.

Hanácký den, r.9, č, 151, 10.9.1998. S.6­. Togner, Milan: Paolo Pagani. Olomouc, Votobia 1997.; Togner, Milan: Italská kresba 17. století. 2005.;

Po bohoslov. studiích v Olomouci byl kaplanem v Klimkovicích v letech 1869–1870, od r. 1871 v Líšni, kde zámeckým kaplanem od r. 1892. Spolupra­covník Fr. Bartoše, pro něhož zapsal lid. písně z Jimramova, Třanovic, Sedliště a Líšně.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.263.;.

V Olomouci působil 11 a půl roku v letech 1968–1980. Roku 1980 angažován v Ostravě, odkud odchází v roce 1984 do Prahy. Absolvent JAMU, je znám také z filmového plátna, televizní obrazovky a dabingu. Zemřel na rakovinu plic v noci ze 4. 7. na 5.7. 2017 v nemocnici.

Kosková, Š. : Petr Pelzer. =Týdeník Čs. televize, 1979, č. 28, S. 6, 4 obr. ;Loučení v červnu. Magazín Nová Svoboda, 1984, 30. 6. , č. 26, S. 6. ;( Wikipedie.cz

Studovala učitelský ústav v Olomouci-Řepčíně, poté působila jako učitelka v Pustiměři, Ivanovicích, Prostějově, Kopřivnici, od r. 1917 u knihaře Vojtíška v Brně. Studovala na uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Kysela, Brunner), stipendium v Kodani, Stocholmu a Paříži, kde v r. 1925 získala Grand Prix a zlatou medaili na Mezinárodní knižní výstavě v Benátkách. Výstava maleb, grafik a knižních vazeb v Praze v Uměleckoprů­myslovém muzeu r. 1936. Pochována v Pustiměři.

Bradáč, L. : Výstava vazeb P. Pospíšilové. Knihař, 34, 1938, č. 6, S. 70–71. ; Fialová, A. : Studie Kroměřížska 81.

Slovník českých sbormistrů. Praha 1982, II. M-Ž.

Počáteční kroky na ledě a také svá první vystoupení prožívali na zimním stadionu v Olomouci. Jejich prvním a cílevědomým trenérem byl otec. Když byl v roce 1952 služebně přeložen do Prahy, stěhovala se celá rodina s ním. V Praze pokračovala jejich sportovní příprava v kategorii jednotlivců, pak v kategorii sportovních dvojic a posléze v tancích na ledě. V této disciplíně dosáhli největších úspěchů. Stali se sedmkrát mistry republiky (1959–1965), mistry Evropy v roce 1964/1965, a čtyřikrát mistry světa v letech 1962–1965). Při vrcholovém sportu studoval Pavel na Střední průmyslové škole v Praze. Po ukončení závodní činnosti se stali předními sólisty americké lední revue Holiday On Ice. Pavel tragicky zahynul při autonehodě v roce 1972 v USA. V Olomouci se každoročně pořádá tradiční mezinárodní závod v tancích na ledě „Memoriál Pavla Romana“. Je to v bruslařském světě velmi oblíbený závod, při posledním ročníku s účastí čtrnácti národů a téměř stovky sportovců. V roce 2002 dostal Pavel Roman Cenu města Olomouce in memoriam v oblasti sportu. Přebírala ji jeho sestra Eva Romanová, provd. Grahamová 9.6.2003 na Klášterním Hradisku.

Churaň, M. : Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha, 1994. S. 456–457. ; Roman, Zdeněk: Eva a Pavel Romanovi. Praha 1967.; Kirchner, Jaroslav: Hvězdy českého sportu. Praha 2000.;

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval veterinu v Brně.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957.S.197. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc 1997.S.473.

Do r. 1993 ved. obvodní lékař v Němčicích, poté soukromý lékař v Čelechovicích.

Peterka, Miloslav: Smržice., 1994., S.411.;

'

Druhorozený syn říšského hraběte Hanse Antona Sch., ředitele cís. nejvyššího úřadu ve Vratislavi. Byl předurčen ke stavu duchovnímu. Studoval v Římě r. 1738 vysvěcen ve Vídni. Stal se dómským kanovníkem v Olomouci a 1735 ve Vratislavi a v Halberstadtu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113–114.

Profesionální pěstitel lesů na VŠT v Praze, ředitel botanické zahrady v Průhonicích.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.152.;.