Osobnosti Moravy.eu

Malíř a krajinář Hané.

Toman, P.: Nový slov.českoslo­venských výtvarných umělců I.Praha 1947,S.460.;.

Ředitel gymnázia, literárně činný.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997;

Narozena ve Střelicích u Litovle čp. 6. Tatínek František K. ( 1911–1978) byl četnickým strážmistrem a maminka Marie v domácnosti (1920–2016), později pracovala jako účetní v Jednotě Zábřeh. Měla staršího bratra (1940–1991) povoláním lesní ing., který působil v Opavě. Povolání otce přinutilo rodinu k častému stěhování. Školku absolvovala v Úsově, školu základní ve Štítech, později v Zábřeze na Moravě 1954–1956. V roce 1956 v důsledku maďarského puče byli všichni četníci posláni do civilu a tak se rodina přestěhovala do vlastního domku v Uničově. Pak otec pracoval jako závozník ČSAD a matka dojížděla do Jednoty Zábřeh. Růženka dokončila základní školu v Uničově v roce 1962 a poté studovala na Střední knihovnické škole v Brně, Křížová 48/50.Po maturitě nastoupila 1. 8. 1966 do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde působila až do 1.8. 2006, kdy odešla do důchodu. Od r. 1966  – 1975 pracovala ve výpůjčním oddělení na středoškolském místě . V letech 1967–1972 studovala dálkově na Karlově univerzitě v Praze knihovnictví a vědecké informace, obor společensko-vědní. Byla to doba reformace a pozdější normalizace. Po jaru 1968 přešla Katedra knihovnictví a Vědecké informace pod Fakultu sociálních věd a publicistiky KU. Ovšem své studium zakončila opět pod hlavičkou Filozofické fakulty UK v Praze. Diplomovou práci na téma:" Analýza požadavků MVS a MMVS a její výsledky pro oddělení nákupu knih ve Státní vědecké knmihovně v Olomouci" obhájila u doc. Cejpka na výbornou a byla v prosinci 1972 slavnostně promována.V letech 1975–2006 pracovala na Poradní službě Bibliografické informační služby (BIS) na vysokoškolském místě. Souběžně byla asi od r. 1979 členem odborné skupiny pro VTEI (kde byli knihovníci vědeckých knihoven, vedoucí VTEI při velkých podnicích a překladatelé i tlumočníci) při Československé vědecko-technické společnosti, sídlící v Ostravě na Tř. Karla Maye. Na podzim 1989 dostala Čestné uznání za dlouholetou činnost. Po Sametové revoluci členové odborné skupiny sami sobě projevili nedůvěru, sami sebe vyřadili ze svých řad a ukončili v květnu 1990 svou činnost.
RK má syna Martina Karáska, narozeného v r. 1980 v Olomouci. Nebyla vdaná. V Olomouci bydlela 9 let na Hotelovém domě a 1977–2017 na ul. Heleny Malířové v Olomouci a nyní bydlí v Uničově spolu se synem. Spoluautorka bibliografie s Václavem Prchalem: Životní prostředí (objevilo se v knihovně Kongresu ve Washingtonu). Autorka Soupisu děl J.A.Komenského ve fondu SVKOL.

Osobní a písemné sdělení dopisem 1.3.2023 hš

Mgr. Růžena Karásková

Syn vesnického kováře. Vystudoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci, poté se stal vikářem v Kroměříži. Když byl v Kroměříži založen chlapecký seminář, stal se na něm učitelem přírodopisu. 1872–1887 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem. Hodně publikoval v ČVSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis „Ptactvo moravské“ (1889) a zajímavou studii „Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova“ (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit – nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu – hesonitu, tzv. „Bludovit“, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v roce 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.25; Fischer, Richard. Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132–133.; Spurný, F.: Osobnosti Bludova. Web. Bludov.

R. 1940 abs. SG v Olomouci, vyučoval na učňovských školách v Olomouci. Od r. 1945 na odborné škole pro ženská povolání Poettingeum. Působil též jako cizojazyčný korespondent. 1947–1953 stud. LFUP a jako mimořád. posluchač historii a jazyky na FFUP. Po promoci si zvolil povolání důstojníka zdravotnictví. Z váž. zdrav. důvodů odešel z armády a půs. v Karl. Varech a Frant. Lázních. Odtud přešel do nemocnice v Šumperku, závod. lékař v Uničovských strojírnách. Od r. 1963 půs. v Prostějově, pak v Němčicích a v Doloplazích (na Prostějovsku). Dlouholetý člen VSMO sekce dějin lékařství. Přednášková a publikační činnost.

Životní jubileum MUDr.R.Kašpara­.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.25.;.

Nejvýznamnější český geolog 40.-50. let 20. stol. Patřil do významného českého rodu, jeho strýcem byl kancléř prezidenta Masaryka Přemysl Šámal. Od 30. let působil na Karlově univerzitě v Praze, 1934–1935 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK a od r. 1953 členem ČSAV. V roce 1939 začal pracovat na 4 svazkovém díle Všeobecná geologie. Napsal na 400 publikací, 10 prací o geologii krasu, moravském devonu, průzkumu Nízkých Tater, Slovensku. Člen Klubu československých turistů. V roce 1918 navštívil Dr. Remeše v Olomouci a do r. 1920 jezdil na Moravu mapovat území moravského devonu. Výzkum prováděl u Čelechovic, Slatěnic mezi Prostějovem a Olomoucí, u Grygova, Konice. Od r. 1922 si dopisoval s dcerou Dr. Remeše Marií, s kterou se oženil 30.4.1928. Jeho manželka se v létě 1933 zřítila ze skály ve Vysokých Tatrách. V té době byl v zahraničí na XVI. mezinárodním geologické kongresu, který se konal 22.-29.7.1933 ve Washingtonu. V lednu 1934 založil v České akademii věd a umění fond Marie Kettnerové, na který složil 30.000 Kč. Fond měl přispíval k rozvoji geologie a paleontologie a k studijní podpoře badatelů. I po smrti manželky spolupracoval s Dr. Remešem, nejvíce od r. 1935. V Litovli a okolí konal výzkum v červenci-září 1944). Od 8.6.1960 byl v důchodu, ale stále pracoval a publikoval.

Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav 1991.;

Úředník ministerstva školství, doc. pedagogiky na UK v Praze. Autor publ. "Vzdělání jako základní pojem výchovy.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.121.;.

Studoval nižší gymnázium v Kroměříži, pak elév u hudby pěšího pluku 72 v Bratislavě v r.1902. R.1910 v Kro­měříži u p.pl.25. Po r.1918 vojen.ka­pelník posádkové hudby v Kroměříži, Valašském Meziříčí, od r.1931 v Hrani­cích.Napsal asi 25 skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.675.;.

společník s Josefem Nedělníkem (1850–1931)postavil několik domů v Prostějově.

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc KVM 1981.;/OGVU Olomouc.;.

Absolvoval reálku v Prostějově a učitelský ústav v Příboře. Od března 1893 působil v Bludově, za okupace byl u dcery v Olomouci a pak se opět vrátil do Bludova.

Severní Morava, sv. 26, Šumperk 1973. S. 73.

Studoval R v Olomouci, soukromě stud. hru na housle, též u O. Ševčíka v Písku r. 1933. Koncertní mistr opery v Opavě 1945, 1948–1950. Člen Karlovarského symfonic. orchestru od r. 1950. Jeho skladby provádělo Talpovo trio v olomouckém studiu Čs. rozhlasu 1948–1952. ;

ČSHS.I.Praha 1963.S.754.;.

V roce 1935 absolvoval konzervatoř v Brně, od r. 1938 působil jako herec v Pardubicích, poté v MD Olomouc jako šéf činohry do r. 1952, poté v SD Brno jako režisér operety.

Přehled čs.divadel.Praha 1958.S.161.;.

Narozen v Holici u Olomouce. V roce 1944 maturoval na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci. Rok před absolvováním (1949) AVU Praha, prof. Rada- byl vyloučen z politických důvodů. V roce 1950 byl přijat za člena Svazu československých výtvarných umělců. Po vojně pracoval v letech 1952–1955 jako reklamní grafik v Sigmě Lutín. Poté byl ve svobodném povolání. Od r. 1965 – 1968 externí učitel katedry výtvarné výchovy FFUP, vyučoval malbě. V roce 1968 začal učit na Střední umělecké škole v Uherském Hradišti a na podzim t.r. odešel do švýcarského exilu.Jako nezávislý umělec prošel složitou cestou. Počáteční tvůrčí vývoj je spjat s Cézánnovským pojetím malby, později se dopracoval k vlastní svébytné figurálnosti. Figurální abstrakci věnoval i své teoretické stati. V roce 1973 se usadil v Lucernu a založil tam soukromou malířskou školu Kunstseminar Luzern.Tu vedl do roku 1985, kdy odešel do důchodu. Jeho rozsáhlou retrospektivu představilo Muzeum umění v roce 2005.

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986.Olomouc 1986.;. Kolář, B. a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.378–379. Daněk, Ladislav: Radoslav Kutra. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S.136–139.; Olomoucká kulturní scéna přišla v lednu o dvě osobnosti.In:O­lomoucké listy 2020, č.2. S.8.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Fotograf autodidakt od r. 1935, zakládající člen skup. DOFO r. 1958. Působil jako fotograf od r. 1952 – 1971. Kandidát SČSVU 1964, 1973-SČF, 1974 čl. KFA Olomouc. Představitel progresivního proudu amaterské fotografie. C: 1. cena v soutěži Historická Olomouc r 1972. ;stříbrná medaile salón Buenos Aires 1972. ;Zaměřuje se na statickou fotografii krajiny a objektů. Od 1975 člen SČF a fotosekce VSMO. Ve dnech 8.9.-6.10. 2006 se konala v Galerii, Radniční 3 ve Šternberku výstava jeho fotografií.

Encyklopedie čes. a slov.fotografů­.Praha 1993.S.202 –203.; Percl, J.: DOFO.ČsF, 28, 1977, č.2, S.56.;.

Uměleckému řemeslu se vyučil u svého otce Johanna Lefendy (1844–1907). Měl dílnu v rodišti, ve Ztracené ulici a ve své profesi byl mimořádným tvůrcem zdobného kování, mříží, svícnů, lamp, náhrobních křížů a podobně. Byl pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci do rodinné hrobky, na níž byl kříž (dnes už zmizelý), koncipovaný podle návrhu Adolfa Kašpara, který pocházel z rodinné dílny.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc2001.,S.138.

Studoval G v Kroměříži, bohosloví v Olomouci, v letech 1906–7 předseda Literární jednoty bohoslovců olomouc. Vysvěcen 1907. Působil v Horní Hynčině, Jestřebí, nyní souč. Město Libavá. 1911–1914 psal kritiky do Našince, přisp. do Archy, 1914 organizoval první výstavu katol. spisovatelů v Holešově. Člen DLU od r. 1913. pseud. Ahasver, Em. Smutný. Jeho pozůstalost zprac. Vilém Bitnar,

/ba/: Odešel předčasně.Lid.dem., 1990, 2.8., S.5.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.27.;Poselství­.Olomouc 1938, S.302–303.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.888;

Oba rodiče byli učitelé a Lošťák se též připravoval na učitelskou dráhu. Po maturitě na prostějovském gymnáziu (1953) studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (1953–1957). Několik let učil na osmiletých školách (Rudník u Vrchlabí, Vrbátky u Prostějova). 1960–1965 byl vedoucím divadelního souboru Větrník (Prostějov). Od 1961 pracoval jako metodik pro umělecký přednes a péči o mladé autory na Krajském osvětovém zařízení jihomoravského kraje, 1965–1968 byl tajemníkem Vysokoškolského klubu UP v Olomouci, 1968–1969 olomouckým kulturním zpravodajem ostravského Moravskoslezského večerníku. 1969 se stal lektorem, později dramaturgem Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, odkud přešel 1978 do činohry Národního divadla v Praze; zde působil jako dramaturg až do předčasné smrti.

Slovník české literatury po r. 1945. (www)

V r. 1925 absolvovala učitelský ústav v Olomouci, poté učila do r. 1939 na různých obecných školách na jižní Moravě. Manželka básníka Karla Kapouna (1902–1963). V r. 1945 abs. Pedagogickou fakultu MU v Brně. 1955–1961 ved. Kabinetu českého jazyka KPÚ Brno.

Slovník české literatury 1970 – 1981., Praha, ČS 1985.,S.207.;

Sokolský pracovník. Jednatel sokolské župy v Přerově, 1919 zvolen starostou župy Moravskoslezské. Pracoval v Severomoravských elektrárnách v Přerově. Za 2. svět. války byl u 310. bombardovací perutě. Jeho vyznamenaní a doklady vystaveny v sekci odboje v přerovském Muzeu J.A.Komenského. Pamětní desky na budobě sokolovny v Beňově a v Přerově.

Absolvoval uměleckoprůmyslové školy v Praze. Činnost: olejomalby, ilustrace, užitá grafika, nástěnné malby, divadelní výtvarnictví.

Toman, P.: Slovník.Praha 1947, S.55.;.

Správce Komenského muzea, ředitel školy, autor řady článků s regionál. tématikou, člen redakční rady Kultury Přerova , kronikář města Přerova.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov;.

Od r. 1956 působil v DOS Olomouc jako šéf baletu. .

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.172.;.

Viola.Tutti.V MFO působil od 21.121961 do 15.9.1969 a od 1.9.1974 dosud.

Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci, korektor v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Psal do novin a časopisů. Autor knih z tiskařského oboru. Literární pozůstalost v olomouc. muzeu. Přispěl pověstmi do sbírky uspoř. J. Koudelákem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky. 1. kniha.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.186.;Šev­číková, H.: Haná v české literatuře.Olomouc 1993.;.

V letech 1951–54 studoval na pedag. fakultě UP v Olomouci na katedře výtvarné teorie a výchovy, 1964–74 vyučoval na výtvar. oboru LŠU Olomouc. Věnuje se malbě, kresbě, od r. 1969 tapisérii art protis. Spolupracuje s architekty, tapisérie, dřevěné reliéfy, připravil řadu pamětních tisků;Vystavoval v zahraničí;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc1989. Katalog z výstavy nefigurativní tvorby 1987–1990. Olomouc, červenec 1990;

• rř: Jubilejní bilancování Radko Mašaty. Stráž lidu , 63, č. 143, S. 4;
• lr: Pozvání na výstavu obrazů R. Mašaty. Stráž lidu 1986, 1. 11. , S. 4;
• ebr: Obrazy s písmem. Stráž lidu 1986, 13. 2. ,S. 4;

  Kdy kde co v Olomouci 1994, listopad, S. 1. .