Osobnosti Moravy.eu

Pocházel ze slezského rytířského rodu Fragsteinů z Nimsdorfu. V Opavě vystudoval gymnázium, filozofii studoval v Olomouci, poté působil v Brně v jezuitském noviciátu, zde aproboval pro výuku na nižších jez. školách. Roku 1685 působil jako prof. gramatiky ve Znojmě, poté v Praze na Malé Straně. V Praze absolv. fakultu teologie, poté působil v Jihlavě jako prof. rétoriky. V čele české jezuit. provincie TJ vstoupil a řídil ji v letech 1713–1715. V letech 1716–1718 zastával rektorský úřad jez. koleje v Praze, poté řídil jez. kolej v Brně 1718–19. Od 1.11. 1719 rektor (43.) jez. koleje a olomoucké univerzity do 30.11. 1722.

Žurnál UP, č.2, 26.1./07, S. 9; Žurnál UP, č.3, 9.2./07, S. 9–10;

Studoval gymnázium ve Strážnici, hudební výchovu a vědu na Filozofické fakultě univerzity v Brně, hru na klavír na brněnské konzervatoři a souběžně skladbu u J.Kunce a J.Schreibra. V letech 1950–54 učil na hudebních školách v Uherském Hradišti a v Zábřehu.. Krátce také působil v olomoucké posádkové hudbě. Poté získal doktorát filozofie na MU v Brně. Absolvoval roční stáž na Státní konzervatoři P.I.Čajkovského v Kyjevě a několik studijních pobytů v muzeu hud. nástrojů na univerzitě v Lipsku. V r. 1979 habilitoval na univerzitě v Bratislavě. V letech 1962–92 učil na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Zaměřoval se na oblast moravského varhanářství. věnoval se stavbě varhan, hře na varhany a historii moravského varhanářství, zasloužil se mj.o obnovu barokních Halbichových varhan z r. 1730 v chrámu Panny Marie Sněžné.. Byl také úspěšný hudební skladatel.

V.S.: Hudební vědec, pedagog, skladatel Zdeněk Fridrich.=ZVSMO 1982, č.17–18.S.33–34./fotografie/.; Olomoucké listy, 5.9. 2002.,

Roz. Přidalová. Od útlého dětství bydlela s rodiči v Křenovicích u Kojetína. Do gymnázia chodila v Zábřeze u Šumperka. Po maturitě pracovala 3 roky na poště v Šumperku a v letech 1963–1965 studovala SKŠ Brno 2 leté nástavbové studium. Poté pracovala v městské knihovně Jeseník a pak v Šumperku. Zprvu v oddělení pro dospělé a po mateřské dovolené v oddělení pro děti. Do důchodu šla v 57 letech. Autorka článků se zaměřením na region Olomoucka. Cesta na Borový vodopád. Vlastivěd. časopis Velké Losiny, prosinec 2006.S.48. Asi od roku 2002 se věnuje kolážím. Výstava v Informačním centru Šumperk. " Krása každodennosti- Podzim." Od 1.-27.10. 2019 v minigalerii IC ŠU.

Osobní korespondence s / hš 2022,říjen.

Vyučil se pletařem na pletařské škole n.p. Svit Zlín v letech 1949–1951. Maturita získaná r. 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem Oldřicha Králíka. Poté učil v letech 1957–1963 na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od r. 1963 oůsobil jako odborný asistent a od 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP. PhDr. získal v r. 1969.
Debutoval v r. 1956 verši ve sborníku Poezie mladé hané. V 70. a 80. letech publikoval recenze a odborné studie v ostravském Kulturním měsíčníku a v šumperském časopise Severní Morava. Také jeho články najdeme ve Stráži lidu, Štafetě, Kulturní tvorbě, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě, AUPO, Mladém světě a Tvaru. Autor próz: Zkouška před termínem (1975), Soud i odpuštění (1987).

Slovník české literatury. Praha, ČS 1985;. Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1. Praha Nakladatelství Brána 1995. S.191–192.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. valašské Meziříčí 2000. S.40.;

Po smrti rodičů (matky 1917), žil u příbuzných ve Zvoli.Při oslavách 28.10.1918 byl těžce raněn.1923 mat.na G v Zábřeze.Čes­koslovenskou církví byl poslán na studia pravoslavného bohosloví do Sarajeva, 1928 se vrátil do vlasti, aby učil pravosl.náb.na obec.školách.Z e­xistenčních důvodů se vrátil v r. 1929 zpět do Chorvatska a stal se popem v sever.Jugos­lávii.Redaktor čas.srbské pravosl.církve­.1939 byl církví poslán do USA, kde se usadil.Rád maloval, ikonografie.Vy­učoval malířství.Své expresivní obrazy vystavoval v USA, r.1966 též v Šumperku.Autor historie vlastního olomouc.rodu, která vyšla v trilogii : Olomoucká romance;Gabriel, písař olomoucký;Olo­moucké elege;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.803 – 804.;.

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii v Šumperku, 1950 složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu v Zábřehu. 1950–1953 studoval obor filozofie a psychologie na FFUP, kde r. 1953 záskal titul PhDr. Od prosince 1952 začal pracovat v Laboratoři vyšší nervové činnosti LF UP, 1953–1959 vystudoval při zaměstnání LF UP. V dubnu 1954 získal titul kandidáta věd na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1966 přednášel na Lékařské a Pedagogické fakultě UP, 1968–1970 působil jako vědecký pracovník v Kabinetu lékařské psychologie při LFUP. Poté musel odejít z UP z polit. důvodů a působil v Hradci Králové na ˇustavu experimentální neurocgirurgie UK, kde pracoval až do r. 1999. Od r. 1990 člen katedry psychologie FFUP a plně rehabilitován. Doc. MUDr. PhDr. Věroslav Golda, CSc.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 325. ; Seznam přednášek na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 22. ;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2. (14). Ostrava 2001. S. 38–39.

V roce 1967 maturoval na SVVŠ ve Strážnici. Na studium teologie byl přijat v roce 1968 (neměl dělnický původ, rok pracoval jako dělník v ZPS v Gottwaldově – nynějším Zlíně). Teologii studoval na CMBF v Olomouci, kněžské svěcení přijal v roce 1973. Působil v duchovní správě ve Zlíně, Valašských Kloboukách (1973–1982), naposledy byl farářem ve Vizovicích,(1982–1990), Provodově a Horní Lhotě. Jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým 17. března 1990. Biskupské svěcení 7. dubna 1990. Arcibiskupem jmenován 28. září 1992. Převzetí arcidiecéze olomoucké 7. listopadu 1992. V ČBK: předseda ČBK, předseda pastorační komise (mládež, katecheze, misie), komise pro charitativní činnost a přípravné komise plenárního sněmu. Heslo: Quod dixerit vobis facite – Co vám řekne, učiňte.

Po roce 1991 člen vědecké rady Teologické fakulty UP. Od r. 1999 předseda správní rady UPO, Velký kancléř Cyrilometodějské teologické fakulty.
Arcibiskup olomoucký, metropolita moravský. Sídlí na adrese: Wurmova 9, 77102 Olomouc.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995. Praha 1994.S.144. www.ado.cz Wikipedie.cz

Narozen v Hartmanicích. V letech 1945–1949 studoval Školu umění ve Zlíně u profesora K.Hofmana, V.Hrocha, F. Kousala a F. Petra. Od maturity se věnoval samostatné umělecké tvorbě, zejména na dotváření architektonických celků. je autorem mnoha sgrafit, mozaik, mříží a reliéfů, na které používal sklo, kov, dřevo a keramiku. Působil v Olomouci a od r. 1952 tam vystavoval. V Prostějově r. 1986 a r. 2001 a r. 1990 v Kostelci na Hané. Ilustroval knihy Krajského nakladatelství v Olomouci (B. Štégra,, J. Kanyzy a S. Krejčího) v letech 1952–59. V roce 1986 ilustroval bibliofilii pro Wolkerův Prostějov. Pro školu na Olomouc -Lazce zhotovil obrazové panó Život v přírodě, pro Farmakon Olomouc reliéf Proměny hmoty, pro Zábřeh mozaiku Atomový kosmický věk,, pro Přerov mozaiku Ke slunci. Pro prostějovskou vstupní halu bývalého ONV vytvořil dvě okna. Realizoval 50 veřejných úkolů, spolupracoval se sochaři a medailéry, vytvořil 20 reliéfních a písmových úprav zvonů pro dílnu rodiny Dytrychových do Brodku u Přerova.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, prosinec S. 8; ZKVMO, 1983, č. 223., S.7.; SDU: Malíř a grafik J. Grmela. =ZVSMO, 1986–1987, č. 23–24. S. 32. , fotografie. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, září. S. 6. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 36.;

Obec Hartmanice byla v r. 1949 přejmenována na Niva.

Absolvovala Školu umění ve Zlíně r.1949, kde žačkou Karla Hofmana, Františka Kousala a Vladimíra Hrocha..R.1965 zís­kala čestné uznání v soutěži SČVU, r.1966 čest.uznání Euroexlibris Olomouc a II.Bienále užité grafiky Brno, r.1977 v nakl­.Profil Ostrava.Působila od roku 1952 v Olomou­ci.Účastnila se mezinár.přehlídek grafiky. Ilustrovala více než 40 publikací moravských autorů, zejména však dílo Heleny Lisické.Např.: Lisická H.: Pohádky z jalovce.P.1974­.;Lisická, H.: Z českých a moravských hradů.P., 1977;Sirovátka, O.: Devětkrát les.Ostrava Profil 1982.;aj.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;Ilustráto­ři dětské knihy.Olomouc OK 1989;Anna a Jeroným Grmelovi v Prostějově.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;;Z.P.: Grafička Anna Grmelová.Kdy-kde-co v Olomouci, 1976, č.1, S.25; hl-ar: Nad dílem A.Grmelové: ZVSMO, 1986–1987, č.23–24, S.34–36.(fotografie); Štafeta, 1986, č.3, 22.Kdy kde co v Olomouci 1991, leden, S.33…

Fotografie je z objektivu Vladislava Galgonka.

Slovenský divadelní režisér žijící v ČR. V letech 1995–1997 byl členem souboru Divadla J.G.Tajovského ve Zvolenu, 1995–2000 externě herecky spolupracoval s divadlem Actores Rožňava. V letech 1997–2000 studoval na Akademii umění v Bánské Bystrici, obor divadelní režie a herectví na brněnské DiFa JAMU (2000–2004), kde v současné době učí herectví. V roce 2005 byl členem hereckého souboru HaDivadla Brno. Od září 2008 působí v Moravském divadle Olomouc MgA R. Groszmann jako šéf činoherního souboru, režisér a herec. Olomoucké veřejnosti byl znám již dříve, kdy patřil mezi zakladatele původního Divadla Tramtárie a též od roku 2007 jako host.

Seznam uměleckých pracovníků. In: Ročenka divadel na Slovensku 2001–2002. S. 201.

Studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v r. 1911. Poté odešel na ČVUT do Prahy, kde v roce 1916 přerušil studium kvůli válce a vrátil se až po ukončení války. Absolvoval v r. 1919. Od roku 1920 pracoval v Brně jako projektant pro výstavbu Masarykovy univerzity až do r. 1929, poté do r. 1958 byl Ing. arch. Grunt městský vrchní technický komisař a přednosta plánovacího úřadu města Brna. V průběhu let 1929–1931 působil též jako scénograf v Národním divadle Brno a 1929–1939 v Indexu Brno.. Z výčtu jeho díla: Bratislava (1922), Zemské výstaviště Brno (1923), Módní salón Femina na České ul. Brno (1924), Hodonín (1924, 1929, 1934), účast na Mezinárodní výstavě dekorativního umění Paříž (1924). regulační plány pro Kyjov (1933), projekt pro ND Brno (1935), spolupráxe při projektu Smitalovy vily v Kroměříži (1935–1940),návrhy budovy Národního shromáždění v Praze (1946–1947), dostavba radnice ve Znojmě (1948), návrh na mezinárodní hotel na Husově ulici v Brně (1957), po architektonické stránce se podílel na podobě přehrady vystavěné v letech 1936–1940 v Brně. Členem Klubu architektů v Brně, Klubu výtvarných umělců Aleš, Brněnského Devětsilu, Svazu architektů ČSR.

Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989. S.24.; Švácha, Rostislav: Jaroslav Grunt – 90. In: Výtvarná kultury, 7, 1983. S. 63–64.; Crhonek, I.: Jaroslav Grunt. In: Architekt,39, 1993,č.2. S.2. ;

Narozen v obci Poličky u Nezamyslic (n. m.č. Doloplazy na Prostějovsku). Divadelní režisér a pedagog, emeritní profesor režie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, význačná osobnost českého divadla. Dětství prožil v Kroměříži, vystudoval kroměřížské reálné gymnázium. Studium divadelní režie na JAMU v Brně absolvoval v roce 1953. 1953–1957 byl režisérem, 1959–1961 šéfem Slováckého divadla v Uherském Hradišti, 1957–1959 režisér činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, 1961–1962 šéf činohry Divadla Jaroslava Průchy v Kladně (s Janem Grossmanem zde inscenoval Brechtovu Matku Kuráž a její děti). Jeho profesionální umělecká dráha je nejvíce spjata s Brnem. 1962–1971 a 1981–1991 režisér Mahenovy činohry Státního – dnes Národního – divadla. Spolupracoval zejména s dramaturgy Ludvíkem Kunderou a Bořivojem Srbou.

Závodský, Vít: Kytička panu profesorovi. In: Amatérská scéna 2008. č.4.

Učitel a partyzánský velitel. Dětsví a mládí prožil v rodišti, kde jeho otec byl obuvníkem. Studoval gymnázium v Zábřeze, kde r. 1931 maturoval. Pak se přihlásil na právnickou fakultu UK v Praze, po roce však přešel na FFUK, ale i tu brzy opustil a vrátil se na Moravu. nakonec se definitivně rozhodl pro pedagogickou dráhu a odešel na tzv. pedagogickou akademii do Brna, kde po absolvování 2 semestrů složil v r. 1935 zkoušku učitelské dospělosti. Ještě v témže roce navštívil vojenskou službu, nejprve poddůstojnickou školu v Olomouci a potom v Šumperku. Před odchodem do civilu byl jmenován podporučíkem čs.armády. Pedagogickou dráhu zahájil v r. 1937 jako výpomocný učitel na obecné škole v Postřelmůvku u Zábřeha. Po roce byl přeložen do Písařova. Po okupaci se zapojil do národně osvobozeneckého hnutí. na jaře 1944 se skrýval v lesích a působil pak jako velitel až do 23.9.1944, kdy hrdinně padl v boji proti přesile vojáků SS u Drozdovské Pily. Následujícího dne byl tajně pochován na hřbitově v Jedlí.

Filip, Zdeněk: Jan Háječek.In: O pokrokových tradicích učitelstva na severní Moravě. Šumperk 1964.

Drozdovská Pila – místní část obce Drozdov.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1941. Poté Školu umění ve Zlíně a pak VŠUP v Praze. Malíř, ilustrátor zejm. knih s přírodní tématikou, ilustroval asi 140 titulů.

Kupka, Václav: Malíř a grafik Mirko Hanák. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.94–96; Tomeček, J.: Lovy beze zbraní.P., Albatros 1976, S.14; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997, S.310–311;

V letech 1946–1948 vyučen i fy Baťa ve Zlíně jako pletař, v roce 1948–1950 absolvoval mistrovskou školu pletařskou. V roce 1956 absolvoval FFUP v Olomouci obor čeština a ruština. Poté do r. 1975 působil na Katedře bohemistiky a slavistiky FFUP. V roce 1975 byl nucen z UP odejít z politických důvodů a mohl se zpět vrátit až v r. 1990. V mezidobí 1975–1990 pracoval v n. p. Moravia Mariánské Údolí (n.Hlubočky) jako opravář kancelářských strojů. Od 1990 docent FFUP v oboru český jazyk v právu a vedoucí katedry jazyků na PF UP. Publikace v časopisech : Slovo a slovesnost, Naše řeč, Český jazyk a literatura, též v regionálním tisku: Stráž lidu, Kulturní život Šumperska aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.171.; Hádek, K.: Zemřel F. Hladiš. In: Češtinář,12, 2001–2002.S.135–136.;

Miluše Hlavinková žije v Litovli od svých 10 let a keramice se začala věnovat o rok později. Paní Applová, tehdejší vedoucí družiny, při náhodném suplování dětem popisovala tak barvitě dílnu pana Lamra, že vzbudila její zájem. Přihlásila se tedy do keramického kroužku, jehož první schůzka se konala právě v dílně pana Lamra. V kroužku nebyla možnost točit na kruhu, který ji zaujal nejvíc, proto využila „podaného prstu a vzala celou ruku“. Pan Lamr totiž nabídl zájemcům možnost učit se a zkoušet na kruhu u něj. Souběžně navštěvovala v tehdejším Městském domě pionýrů a mládeže keramický kroužek pod vedením pana Jiřího Havlíčka. Ten ji postupně přiměl k rozhodnutí, věnovat se keramice jako své budoucí profesi.

Další etapou vývoje byla doba učení na Středním odborném učilišti pro umělecká řemesla v Praze s praxí v keramičce v Zábřehu na Moravě. Zde pracovala i po vyučení a dodělala si současně střední školu s maturitou. V té době navštěvovala také výtvarný spolek Olomoučtí. S nimi se účastnila výstav, které pořádali a tyto měly význam i pro její další tvorbu. Potkala zde profesora Dvořáka z Pedagogické fakulty výtvarného oboru Olomouc, který ji doporučil držet se klasiky ve výtvarném pojetí keramiky. V roce 1991 se vydala na zkušenou do keramické provozovny v Litomyšli, a tam se definitivně rozhodla pro svobodné podnikání.

Své výrobky prodávala především na řemeslných jarmarcích, kde však bylo podmínkou i předvádění řemesla. Poněvadž nebylo možné vždy s sebou vozit kruh, naučila se drátování, které šlo s keramikou vždy ruku v ruce a předvádět se dá vždy. Toto řemeslo zažívá nyní rozkvět; starší lidí vzpomínají na dráteníky, kteří dříve chodili po domech a opravovali prasklé hrnce. My mladší se zase můžeme seznámit s prakticky zaniklým řemeslem a nechat si opravit, co nám babičky zanechaly. Vždyť ty staré hrnce jsou stále hezké a funkční, i když se jinak využívají. Již v nich nevaříme, ale květinám to v nich náramně sluší.

http://kameninazlitovle.ic.cz/historie.htm

R. 1638 byl nucen se svými rodiči opustit zemi. 1655 slavnostně v Římě přestoupil ke katolictví, takže mu zůstal veškerý otcovský majetek na Moravě. 1655 zakoupil statek Uhřice a 1657 statek Lešnou (n.Zlín).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.49.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1664

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Absolvoval Reálné gymnázium v Zábřeze, poté pedagogickou akademii v Praze. Do r. 1937 působil jako učitel v Horní Olešné (n.Hrabišín), poté na Bouzově, kde byl 8.10.1941 zatčen gestapem.Člen ilegální organizace Obrana Národa.Vězněn do května 1945.Po válce působil v Bludově, Šumperku, 1969 musel z polit.důvodů školu opustit.

Věrný, Vl.: Odhalení pamětní desky M.Hořčičkovi /27.3.1991/.Severní Morava, sv.61, S.75–76.;.

Horní Olešná nyní osada obce Hrabišín.

1949–1953 abs. UMPRUM ve Zlíně, 1953–1959 AVU Praha Poté působil v Olomouci.

Kobza, Fr. : Sochař čistého života. =Kulturní měsíčník 1987, č. 5, S. 16–17. ; Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Ostrava 1975. S. 40. ; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.

V letech 1952–1955 působila ve Filmových ateliérech v Gotwaldově u H. Týrlové jako kostymérka loutek.. Poté odešla do Prahy studovat DAMU, obor loutkářství 1955–1959 a po absolvování působila jako herečka v Divadle pracujících Zlín 1959–1961, 1961–1967 v Olomouci, 1968 v Laterně Magice Praha a pak opět návrat do Olomouce, kde v letech 1969–1995 hrála v Moravském divadle Olomouc. Taky účinkovala ve filmech, televizních seriálech.

Almanach Moravského divadla 1920–2000. Olomouc 2000.S.147. Štěr­bová, Alena: O současném činoherním divadle. Ostrava 1990.

Obec.školu navštěvoval v působištích svého otce, učitele na Zábřežsku, 1914 maturoval na G v Zábřeze, narukoval v říjnu do Olomouce, v květnu 1915 na východní frontu.V bitvě u Sokalu byl vážně raněn a pak i u Piavy.R.1919 u­čil na Zábřežsku, Svébohov, Brníčko, 1921 v Brně zkoušky učitelské, od 1926 v Lesnici, od září v Leštině, kde působil skoro 20 let.Všude kde učil člen národních a kulturních spolků, funkcionář Národní Jednoty. Obecním knihovníkem, člen PSSU. Články publikoval v letech 1929–1938 v Moravském severu z oblasti vlastivědné, národopisné, lid.písni, ochraně přírody aj. Za odboj.činnost zastřelen fašisty po místním povstání v Leštině na konci války. Čs.válečný kříž 1939 i.m.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.55–56.;.

Syn Jana Huba (1861–1930). Obecnou školu navštěvoval v působištích svého otce. Byl z 15 dětí a projevoval největší hudební nadání. V roce 1912 přišel do Olomouce jako fundalista při arcibiskupském chrámu sv. Václava. Byl žákem Josefa Nešvery. Mohl studovat na SG, ale studia dokončil až na učitelském ústavě v Olomouci, kde se mu věnoval výborný pedagog prof. František Waic. Po ukončení vojny v roce 1924 nastoupil jako učitel na obecné škole v Bušíně, 1929–1938 učil v Šumperku. Jako zpěvák a první houslista byl členem PSSU v Zábřehu. V roce 1938 vstoupil do olomouckého pěveckého sboru Šestnáctka a v r. 1939 do PSMU, v němž se stal 2. tenoristou. V roce 1945 rozšířil mužský sbor z 16 na 60 členů a byl zakladatel MPS Nešvera.

Hanácké noviny, 9.3.1996, S.3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.6. Ostrava 1996. S.49. Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982. S.182–183.

Na podzim 1945 jmenován okres. knihovnickým inspektorem na Zábřežsku. V r. 1950 odešel na vl. žádost do školství. Učil v Zábřeze. Dopisovatel do týdenníku Moravský sever 1945–48, od r. 1950 spoluzakla­datel novin Nový směr, od r. 1961 měsíčníku Průvodce kulturou Zábřeha, v němž publikoval v 60. a 70. letech více jak 100 článků. Člen redakční rady vlastivěd. sb. Severní Morava od r. 1957, 1959 redigoval sborník Zábřeh v minulosti a současnosti. Od r. 1947 člen pěvec. spolku PSSU a kronikářem, dlouholetý kronikář města Zábřeha.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.-Sumperk 1990.S.63–64.;Spurný, F.: Za Josefem Hubálkem.Severní Morava.Šumperk 1984, sv.47. S.70.;.