Osobnosti Moravy.eu

Pracoval ve Stavoprojektu Olomouc.

Slovník česk. a slov. výtv. umělců 1950–2000, 5. díl, Ostrava 2000.,

Narozena ve Střelicích u Litovle čp. 6. Tatínek František K. ( 1911–1978) byl četnickým strážmistrem a maminka Marie v domácnosti (1920–2016), později pracovala jako účetní v Jednotě Zábřeh. Měla staršího bratra (1940–1991) povoláním lesní ing., který působil v Opavě. Povolání otce přinutilo rodinu k častému stěhování. Školku absolvovala v Úsově, školu základní ve Štítech, později v Zábřeze na Moravě 1954–1956. V roce 1956 v důsledku maďarského puče byli všichni četníci posláni do civilu a tak se rodina přestěhovala do vlastního domku v Uničově. Pak otec pracoval jako závozník ČSAD a matka dojížděla do Jednoty Zábřeh. Růženka dokončila základní školu v Uničově v roce 1962 a poté studovala na Střední knihovnické škole v Brně, Křížová 48/50.Po maturitě nastoupila 1. 8. 1966 do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde působila až do 1.8. 2006, kdy odešla do důchodu. Od r. 1966  – 1975 pracovala ve výpůjčním oddělení na středoškolském místě . V letech 1967–1972 studovala dálkově na Karlově univerzitě v Praze knihovnictví a vědecké informace, obor společensko-vědní. Byla to doba reformace a pozdější normalizace. Po jaru 1968 přešla Katedra knihovnictví a Vědecké informace pod Fakultu sociálních věd a publicistiky KU. Ovšem své studium zakončila opět pod hlavičkou Filozofické fakulty UK v Praze. Diplomovou práci na téma:" Analýza požadavků MVS a MMVS a její výsledky pro oddělení nákupu knih ve Státní vědecké knmihovně v Olomouci" obhájila u doc. Cejpka na výbornou a byla v prosinci 1972 slavnostně promována.V letech 1975–2006 pracovala na Poradní službě Bibliografické informační služby (BIS) na vysokoškolském místě. Souběžně byla asi od r. 1979 členem odborné skupiny pro VTEI (kde byli knihovníci vědeckých knihoven, vedoucí VTEI při velkých podnicích a překladatelé i tlumočníci) při Československé vědecko-technické společnosti, sídlící v Ostravě na Tř. Karla Maye. Na podzim 1989 dostala Čestné uznání za dlouholetou činnost. Po Sametové revoluci členové odborné skupiny sami sobě projevili nedůvěru, sami sebe vyřadili ze svých řad a ukončili v květnu 1990 svou činnost.
RK má syna Martina Karáska, narozeného v r. 1980 v Olomouci. Nebyla vdaná. V Olomouci bydlela 9 let na Hotelovém domě a 1977–2017 na ul. Heleny Malířové v Olomouci a nyní bydlí v Uničově spolu se synem. Spoluautorka bibliografie s Václavem Prchalem: Životní prostředí (objevilo se v knihovně Kongresu ve Washingtonu). Autorka Soupisu děl J.A.Komenského ve fondu SVKOL.

Osobní a písemné sdělení dopisem 1.3.2023 hš

Mgr. Růžena Karásková

V letech 1947–48 mimořádný posluchač výtvar.výchovy na UP Olomouc u prof.Zrzavého, 1948–52 na UPŠ Zlín u prof.V.Hrocha a R.Wiesnera.Po 5 letech soustředěného úsilí dostal se na profesionální dráhu uměleckou, byl r.1957 přijat do SČSVU, kde se brzy zařadil mezi přední umělce oblastní pobočky v Olomouci. Výstavy: 1959 morav.výt­varníků, 1962 též, Katovice, Ostrava, Brno, Liptovský Mikuláš, 1962 a 1963 účast na I. a II.přehlídce výtv.prací Sm.kraje, 1964 samostatná výstava Praha , 1965 celostát­.přehlídka výtvar.prací Bratislava.Studijní zájezdy 1958 NDR, 1959 Vídeň, 1960 SSSR, 1962 Polsko, 1963 Rumunsko­.Ženatý, 3 děti.Syn Miroslav r.1954 – sochař, dcera Zdeňka r.1952 výtvarnice.

Lakosil, J. : Katalog výstavy. Olomouc 1963. ;Rečka, A. : Malíř M. Ketman. Kdy, kde, co v Olomouci, 1971, září, S. 9 / 10. foto. ;Boháčová, Ivona : Miroslav Ketman. Minigakerie HN. Hanácké noviny, příl. 5. 10. 1991, S. 3. ;Dluhoschová, P. : Zpráva o vernisáži na Sovinci. Hanácké noviny, 7. 6. 1990, S. 4. ;/Parte a další/ ;.

Po roce 1945 se oženil s československou závodnicí Eliškou Junkovou, roz. Pospíšilovou, rodačkou z Olomouce (1900–1994).

Narozen ve Skřipově na Opavsku. V letech 1959–1986 působil na Katedře neurologie LF UP v Olomouci. Po roce 1989 působil Doc. MUDr. Josef Klapetek, CSc. v soukromém sanatoriu spolu se synem ve Vráži u Písku. Zabýval se encefatografií. Publikoval v oboru. Významný český neurolog a epileptolog – zemřel po delší nemoci na srdeční selhání. Jeho blízký vztah ke klinické farmakologii se vytvořil od prvních let po promoci, kdy navázal spolupráci s olomouckým Farmakologickým ústavem a trval až do konce jeho života. Jako epileptolog prosazoval terapeutické monitorování hladin antiepileptik, se kterým se seznámil při krátkodobém studijním pobytu u prof. Fritze Buchtala v Kodani v šedesátých letech a část jeho prací z počátku sedmdesátých let je zaměřena na objektivizaci analgetické léčby metodou dvojitě slepých, placebem kontrolovaných studií. Vzpomínku na stránkách časopisu Klinická farmakologie a farmacie.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, hrob poblíž rodiny Heclovy..

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc 1996. Jezdinský, J.: Klin. Farmakol.Farm. 2004,r.18,č.1.S.55

Doc. MUDr. Josef Klapetek, CSc. vnučka Kateřina Pátková

Působil v Olomouci od roku 1952 ve FN na neurologické klinice v Olomouci, v r. 1964 se habilitoval, 1991 profesor. Přednášel v letním semestru 1971 na LF univerzity v Hamburgu/Saar, SRN, obor neuroradiologie. Vědeckovýzkumná činnost v problematice kostních dysplázií vertebrobazilárního přechodu. Autor 135 časopiseckých statí se zaměřením na otázky neuroradiologie, z toho 46 v zahraničí, 1 monografie ad.

Portrét, foto.Žurnál, 1992, č.2, S.7, říjen.;

Narozen v rodině domkáře v Rudolticích (n.m.č. obce Sobotín). Vyučil se kovářem. V mládí strávil 14 le ve Vídni. Po návratu do rodiště pracoval jako kovář ve strojírně v Petrově nad Desnou. Již v té době sbíral nerosty. Byl přezdíván „králem kamenů“. Studoval literaturu o nerostech, navázal styky s profesionálními mineralogy. Po uzavření strojírny byl lamačem v lomu v Krásném (m.č. Hraběšice). V době nezaměstnanosti v 30. letech se živil sběrem nerostů. Stal se nejvýznamějším sběratelem nerostů na severozápadní Moravě a objevil zde řadu nových nerostných nalezišť. Nerosty dodával i do Moravského muzea v Brně, ale také dalších muzeí, škol a obchodů s přírodninami, zvl. v Německu a Rakousku. Po ukončení 2. světové války se přihlásil k odsunu dobrovolně. Po těžké nemoci zemřel v Horním Hesensku a pohřben je v obci Luh.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 49–50.

Narozen v obci Dolní Sloupnice (n. Sloupnice). Ředitel Lidové školy umění, dirigent divadelního a pěveckého sdružení Jurik v Hranicích.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990.S.7.;.

Narozen v obci Brdo (n. součást obce Stará Paka). V letech 1920–28 studoval na reálce v Nové Pace a absolv. kurzu při učitelském ústavu v Jičíně. Od r. 1928 působil jako učitel na severní Moravě, Mírov, Šilperk, dnešní Štíty. Od r. 1931 správcem menšinové jednotřídky v Řepové u Mírova, v létě 1932 onemocněl tbc a ve 24 letech v rodišti zemřel. Začal psát básně, lyrickou prózu, poema Frývaldov. Román ze života učitelů na sev. Moravě. Zapadlí vlastenci 1932. Knihy vydány až po jeho smrti.

Skalička, Jiří: Průvodce životem a dílem Josefa Kocourka. Ostrava 1984. ; Čeští spisovatelé 20. století., Praha, ČS 1985, S. 270–272. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk., Šumperk, 1990, S. 85–88. Fotografie. ; Severní Morava, sv.85, 2003, S.64–66.,

Řepová u Mírova je součástí obce Mírov.

Housle II.Člen Dvořákova kvarteta.V MFO působil od 1.11.1957 do 1.12.1967.

Katalog členů MFO.

Rozená Sedláčková Jarmila Od r. 1947 stud. na FFUP obor filozofie a čestina, od1953 dr. psychologie, půs. jako klinická psycholožka na dětském odd. psychiatr. kliniky v Olomouci, 1990 prof. ;od r. 1967 na PdFUP kat. psychologie, do 31. 8. 1991. T. č. působí jako externí učitel na FTK UP a postgraduál. st. PdFUP. V období 1995–2000 externě přednášela Prof. PhDr. Jarmila Koluchová, DrSc. patopsychologii na Vyšší odborné škole sociální a teologické v Olomouci. Autorka knih z oboru.

Žurnál UP 1992, č.25, S.6./foto/;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.363.;.

Viola.Tutti.V MFO působí od 9.10.1959.

Katalog členů MFO.

Fagot II. V Moravské filharmonii Olomouc působil od 9.10.1959.

Obecnou školu navštěvoval v Droždíně (n.m.č. Olomouce), poté reálné gymnázium v Olomouci, 1945 zapsán na lékařskou fakultu MU v Brně, později pokračoval v Olomouci. 1953 přešel na oční kliniku lékařské fakulty UP v Olomouci., 1967 se stal přednostou očního oddělení nemocnice v Kyjově, pak působil jako primář v Kroměříži. Psal do odborných časopisů, spolupracoval na několika výzkumných pracích.

Významný oftalmolog-samotišský rodák. Občanům Samotišek. květen 2004.S.11.

Scénický výtvarník olomouckého divadla .

Toman, P.: NSČSVU.1.Praha 1947. S.526.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1974, S.116.;.

Narozen v obci Sázava (u Kutné Hory). Po absolvování konzervatoře v Praze nastoupil na první angažmá r. 1922–24 do Českého divadla v Olomouci. Poté přešel do Městského divadla Plzeň, 1926–29 člen Českého divadla v Olomouci, od r. 1929 člen Vinohradského divadla v Praze. Rozhlasové, filmové a televiz. role. Zasl. um. 1959. Pamět. medaile II. odboje 1947. ;

MČSE.3.Praha 1986, S.528.;/foto/; ČBS XX.století, 2.díl, K-P, Praha 1999., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století;

Po obecné škole v obci absolvoval v letech 1917–1921 RG v Litovli a 1921–1925 studoval na Učitelském ústavu v Olomouci. Poté vyučoval na obecných školách v Července ( 1926 ), ve Slavětíně u Litovle ( 1927 – 1928 ) a na Dívčí měšťanské škole v Novém Jičíně ( 1928 – 1933 ). V roce 1933 – 1936 působil jako správce jednotřídky v Renotách u Litovle a učil v Uničově ( 1936 – 1938 ), v Náměšti na Hané ( 1938 – 1945 ), ve Šternberku ( 1945 – 1948 ), ve Štarnově u Šternberka ( 1948 – 1958 ). V letech 1958 – 1960 působil jako ředitel základní školy v Bělkovicích u Olomouce. Již v době svého studia psal fejetony, básně a drobné příspěvky do časopisů a aktivně se zúčastňoval osvětové a kulturní práce ve svých působištích. Ve své poezii opěvoval tradiční život na Hané. Oslavou rodné vsi je báseň Senička z roku 1929. V několika románových pracích ( S větrem o závod, Skála puká, Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá Srdce, Krůpěje, Náš rod ) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské poměry. Slezskému bardu Petru Bezručovi věnoval práci Petr Bezruč na Hané. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané v roce 1939 a 1940. Z roku 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Básník, prozaik, folklorista a jeden z předních představitelů ruralismu. Výbor z jeho poezie i prózy vydaný v Seničce v roce 2000 uspořádal spisovatelův syn ing. Aleš Koudelák.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. Olomouc, VSMO 2004. S.56–58. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.52–59. Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů. P. 1945. S. 400–402. Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. Pražák, A.: Spisovatelé, učitelé.P. 1946. Slovník českých spisovatelů. P., ČS 1964. S. 249. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S. 84–85. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Výběrová bibliografie s údaji o 76 autorech. Olomouc, SISŠ 1993. Ševčíková, H.: Červencová a srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2015, č.7–8.

Kniha Potmě vyšívaná. Vydaná v roce 1948 a dedikovaná autorem v roce 1950. V majetku Tomáše Přidala.

Narozen v Odrlicích (nyní část obce Senička). Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1868, do r. 1874 studijním prefektem v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1875 – 1890 profesorem gymnázia v Rychnově.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Olomouc 1937.S.51.;.

V letech 1934–1942 studoval ČRO a maturoval s vyznamenáním a zvláštním pochvalným uznáním z fyziky. Uzavření vysokých škol mu zabránilo vstoupit na univerzitu a tak vystudoval 2 letý nástavbový kurs při Vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Po osvobození se zapsal na obor matematika a fyzika na MU v Brně, kde ukončil studia státními zkouškami v r. 1948. Již během studia se stal asistentem ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Vysoké školy technické v Brně a specializoval se na matematickou analýzu. V r. 1949 dosáhl doktorátu přírodních věd. V letech 1948–1966 působil v n.p. Meopta Přerov, kde od r. 1953 v ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky vedl úsek fyzikální optiky. V r. 1958 byl v Meoptě instalován samočinný počítač, první provozně nasazený počítač v ČSSR. V 60. letech se aktivně podílel na budování výpočtového střediska OKD v ostravě a jako hlavní řešitel všech úkolů početní laboratoře v Meoptě byl opakovaně vysílán na studijní pobyt do NSR. V r. 1964 získal vědecký titul kandidáta fyzikomatematických věd (CSc.) Od r. 1966 byl vedoucím výpočetního střediska Přírodovědecké fakulty UP, změněnou později na Laboratoř výpočetní techniky. Od r. 1940 byl členem Jednoty českých matematiků a fyziků a pracoval v Čs. vědeckotechnické společnosti, několik let byl i jejím okresním předsedou v Přerově.

Laitoch, M.: K šedesátinám Milana Krále. In: Pokroky matematiky a fyziky, astronomie. 28.1.1983, č.5. S. 294–295.; Almanach SGO 1997. S. 456.; Paměti obce Skrbeň. Danal Olomouc 1999. S 97–98.;

Jako sirotek dán do výchovy jezuitskému řádu, do něhož vstoupil v r. 1677. V letech 1667–1670 a 1673 –1674 působil na řádovém G v Litoměřicích. Jeho hlavním oborem byla matematika. Ovládal 9 evropských jazyků. V roce 1681 byl ustanoven profesorem hebrejštiny na olomoucké univerzitě a v období 1682/1684 přednášel zde i matematiku. Od 1684 působil na univerzitě v Praze a zabýval se též astronomií. 1686 působil na univerzitě v Madridu a na námořní akademii v Cadízu. R. 1702 se vrátil do Prahy. 1704 se stal zpovědníkem dvora arcivévody Karla a Karla VI. v r. 1711 se vrátil spolu s ním do Vídně. 1713 se vrátil abbé Kresa do Brna, jezuitského kláštera, kde zemřel.

Mikulčák, J. : Moravan Jakub Kresa – Eukleidos Západu. Matematika a fyzika ve škole, 16, 1985, č. 3, S. 166 – 171. ;Peterka, M.: Smržice. 1994. S. 309 –311. ;.

Profesor češtiny na německé reálce v Olomouci 1858–1859, od 1867 ve Velkém Meziříčí. Redaktor Moravské Orlice, redaktor a vydavatel čas. Hvězda v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.164–165.;.

V r. 1928 maturoval na gymnáziu v Prostějově. Absolvoval FF UK v Praze. V letech 1932–1938 působil na české reálce. Za války byl vězněn gestapem. Po propuštění 1942–1954 pracoval v Univerzitní knihovně v Olomouci. Od roku 1945 se stává ředitelem. V letech 1954–1957 zastával funkci ředitele Divadla Oldřicha Stibora. Zasloužil s o vznik Moravské filharmonie, o rozvoj Vlastivědného ústavu, olomouc. studia Českého rozhlasu.

Maturoval na Slovanském gymnáziu, absolvoval FF KU a Sorbonu v Paříži. Poté narukoval na ruskou frontu. Po 1. světové válce působil na České reálce, později na Obchodní akademii. 1939 byl zatčen gestapem a pro svou aktivní vlasteneckou činnost byl internován v Dachau a v Buchenwaldu. Po válce opět nastoupil na Obchodní akademiii, 1946–1949 byl jejím ředitelem. 1928 vyšla jeho kronika Hanáci v revoluci.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.92;

Kaplan a fařář v Ivanovicích na Hané.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.S.24.;

Studoval německé a latinské školy v Olomouci, poté vstoupil na bohosloví, po prvním roce vystoupil a odešel studovat filosofii do Vídně, po 3 letech se vrátil, aby se zotavil a 1862 převzal redakci Moravana, r. 1863 redigoval Moravskou orlici v Olomouci. Přispíval do čas. Hvězda, básně a povídky věnované Hané a městům Olomouci, Kroměříží, Vyškovu. Autor satirick. pamfletu Rozesmaliáda/1864–65/. Byl rakous. úřady perzekuovaný, 3měsíce vězněn.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 167–168. ; MSN IV. Praha, 1929, S. 224;Eliáš, B. : Moravský Havlíček. ZKVMO, 1960, č. 92, S. 231–236. ;Hýsek, Miloslav: Literární Morava. . Praha, 1911, S. 141–143;/ukázky z díla s. 142/;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů, Praha, SPN 1973, S. 849., ;