Osobnosti Moravy.eu

Scénický výtvarník olomouckého divadla .

Toman, P.: NSČSVU.1.Praha 1947. S.526.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1974, S.116.;.

Studoval na Akademii ve Vídni, korepetitor dvorní opery ve Vídni, německý hudební skladatel, univerzitní lektor r. 1917–1918, vyučoval hud. teorii ve Vídni na Akademii do r. 1941. Autor komorních skladeb a písní.

ČSHS.I. Praha 1963.S.712.; Hanácké noviny 1994, 27.10, S.3.

Asistent VŠT v Praze, profesor státní průmyslové školy v Brně 1907–1910. V roce 1910–1911 projekt rodiného domu F. Kováříka v Prostějově.

Zatloukal, Pavel: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981., Poche,E.: Encyklopedie česk. výtvarn. umění, Praha, 1975., ČBS 20.století, 2.díl, Praha, 1999., Chmel,Z.: Galerie Brněnsk. osobností, 1.díl, Brno, 1998.

Narozen v obci Klášterec (n. m. č. Olšany (u Šumperka). Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a učitelském ústavu v Příboře, kde roku 1880 maturoval. V témže roce se stal zatimním učitelem v Bartoňově(n. m.č. Ruda nad Moravou). R.1883 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti v Olomouci. Roku 1888 odešel na školu do Hrabenova (n. m. č. Ruda nad Moravou), kde působil nepřetržitě 33 roků. V penzi roku 1927 přesídlil do Loštic. Sedm ze svých osmi dětí zasvětil učitelskému povolání. Kromě učitelského povolání se věnoval též osvětové práci, vykonával přednášky hasičským spolkům, přispíval do regionálních časopisů (Moravský sever, Vlastivědný sborník pro mládež župy Olomoucké aj.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.s.102–103.; Za zemřelým naším spolupracovníkem Eduardem Kubíčkem. In: Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, 9, 1930–1931, příloha. S. 1–3.;

Hrabenov je součástí obce Ruda nad Moravou a Klášterec je součástí obce Olšany.

Narozen v obci Bartoňov (n.m.č. obce Ruda nad Moravou). Pocházel z učitelské rodiny. Začal studovat matiční gymnázium v Zábřehu a v r. 1904 přešel na učitelský úřad do Kroměříže a pro roztržku s učitelem hudby přešel v r. 1906 na uč. ústav do Polské Ostravy, kde v roce 1908 maturoval. jeho prvním učitelským místem byl Bludov, zanedlouho přešel do Dolních Studének. V době 1. svět. války byl telefonistou na ital. frontě. Z nervového šoku z války se léčil v Innsbrucku a Šternberku. Po vzniku samostatného Československa se stal jednatelem revolučního výboru v Šumperku. Byl pověřen zřízením české školy obecné v Šumperku, kterou vedl až do svého skonu v roce 1921.
Kromě učitelského povolání byl výborným organizátorem společenského a kulturního života na Šumpersku, aktivně pracoval v sokolském hnutí, jeho dílem je i sokolovna v Dolních Studénkách, kde po jeho smrti instalovali občané u sokolovny i jeho bystu.. Byl jednatelem odboru Národní jednoty v Šumperku a členem ústředního výboru NJ pro východní Moravu v Olomouci. hrál také s českými ochotníky divadlo.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.104–106.;

V mládí se začal učit na housle, chromatickou harmoniku, později na trombon a baryton. Z kroniky bohdíkovské hudby: „Po vypuknutí 2. sv. války se několik mladých začalo scházet a utvořilo menší skupinky, které začaly hrát. Jedna byla v Aloisovském dvoře, měla velmi dobrý základ a reprodukční úroveň a hrála v tamním hostinci Karla Dašky – jinak flétnisty bohdíkovské dechovky. Základ hudby tvořila rodina Kudeláskova – bratři Eda a Jan, bratranec Miloš,otec Eduard a jejich strýc, nájemce hospody, flétnista (v souboru barista) Karel Daška. Zpívala tam občas i dcera Karla Dašky – Lojzička O dobrou úroveň tam bylo postaráno hrou Edy Kudeláska – pozdějšího hudebního skladatele a člena souboru Ústřední hudby čs. Armády.“ V roce 1945 nastoupil vojenskou presenční službu u Posádkové hudby Šumperk a v roce 1947 byl přeložen k Posádkové hudbě Praha. Od roku 1950 působil jako pozounista Ústřední hudby Československé lidové armády.V roce 1963 stál již s taktovkou v ruce před tímto hudebním tělesem jako dirigent. Brzy se začal seznamovat se skladatelskými a instrumentačními pracemi předních vojenských kapelníků. Komňátka, jejíž název pravděpodobně vznikl ze slova Komnata, jako místo odpočinku obchodních karavan, byla přiškolena a přifařena k sousední obci Raškov (obyvatelé navštěvovali tamní školu i kostel). Německý název obce Köhmet. Obyvatelstvo bylo vždy převážně národnosti české.V té době se úspěšně uplatnily rovněž jeho první skladatelské pokusy.Dirigování studoval u prof. dr. Václava Smetáčka na pražské konzervatoři, kterou ukončil v roce 1966. Dirigentem Ústřední hudby se stal 1. září 1963. V profesi dirigentské se velkou měrou přičinil o vysokou úroveň koncertních vystoupení orchestru jak na domácích,tak i zahraničních pódiích. K jeho vlastním skladbám patří valčík Horská kouzla, Slavnostní pochod, Třicet let, Humoreska pro trumpetu,Sváteční polka, Brilantní valčík, Barcarolla, skladba pro tři flétny Noc bravura, Estrádní polka pro trubku a trombony, valčík pro alt a orchestr, Z úsměvu křídla mít a další. Byl v jistém smyslu průkopníkem, protože začal novým způsobem využívat možností dechových nástrojů v orchestru. Nacházel nové barevné kombinace a svoje instrumentace obohacoval o moderní prvky. V roce 1974 instrumentoval přehlídkový show program pro zahraniční zájezdy, který byl poprvé uveden v roce 1974 ve Švýcarsku. V roce 1970 začal také spolupracovat s Podnikovým dechovým orchestrem ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi jako odborný poradce v rámci spolupráce mezi podnikovým orchestrem a Ústřední hudbou Československé lidové armády. V této činnosti se střídal s Jindřichem Brejškem. Tato spolupráce byla nepravidelná až do roku 1981, kdy zde začal působit jako umělecký vedoucí. V této funkci působil až do roku 1995. V tomto období dosáhl orchestr neobyčejných úspěchů v domácích i zahraničních soutěžích. Koncem roku 1980 odešel do důchodu, ale na uměleckém poli pracovat nepřestal. Spolupracoval s celou řadou malých a velkých dechových orchestrů. Byl uměleckým vedoucím velkého dechového orchestru AZNP Mladá Boleslav. Pod jeho vedením orchestr sklízel velké úspěchy nejenom u nás, ale i na zahraničních zájezdech a hudebních festivalech. Po roce 1989 pracoval v komisi pro tvorbu v Ochranném svazu autorském. Také pracoval jako dramaturg v Hlavní redakci hudebního vysílání čs. televize do konce roku 1992.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985, S.164./foto/.;. Málková, J.: Bohdíkovský zpravodaj, roč.9, č.2, 12.4.2011. S. 1 a 7.

Úspěšný badatel Ústavu pro výzkum výživy lidu. Prof.MUDr. E. Kuhn, DrSc. profesorem vnitřního lékařství UK. Autor publikací o vředové chorobě z klinické fyziologie.

PNP-LA

Prof. MUDr. Eduard Kuhn, DrSc.

Studoval gymnázium Olomouc, medicinu ve Vídni. Odborně se věnoval hygieně, zasloužil se o zdokonalení zdravotnictví. Rozsáhlá publikační činnost souvisí s jeho úřední lékařskou činností. Zemský zdravotní referent v Brně. Autor publ. Zákony a nařízení v zdravotnické organizaci na Moravě.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, VÚ 1974, S.13.;Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, prosinec, S.24.;

'

Profesor AMU a konzervatoře v Praze, sólista FOK. Od 1.9.1972 do 15.9.1977 sólista pianista Moravské filharmonie. V roce 1964 založil klavírní kvarteto Bohuslava Martinů. Nahrávky pro rozhlas a televizní společnosti.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995.Praha 1994.S.323.

Vyrostla v Prostějově. Vystudovala ekonomickou školu a poté herectví na DAMU v Praze. Působila v Divadle Husa na provázku, v Divadle Nablízko, v Divadle Minor a na dalších scénách. Hraje v několika seriálech: Osada,Chlap, Doktor Martin, nebo ve filmech Účastníci zájezdu, Hodinu nevíš, Hubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Je rozvedená, žije sama s e 14 letou dcerou Dorotou, jejímž otcem je herec Jan Nosálek.

Maxrozhovor Objevím se, udělám vtip a zase zmizím. TV MAX č.17/2022.S.10–12.

Pocházel z vojenské rodiny. V roce 1940 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli, doplňovací maturitu složil na učitelském ústavu v Kroměříži 1941. V té době se přátelsky stýkal s Jakubem Demlem a Janem Čepem. Za okupace byl totálně nasazen v Německu (Magdeburk). 1945–46 učil na měšťanské škole v Praze, 1946 se stal úředníkem Státní plánovací komise v Praze. Souběžně od roku 1945 dálkově studoval filozofii na FF UK. Absolvoval v roce 1948, státní zkoušky však mohl složit na základě rehabilitace až v roce 1971 (PhDr. 1991 prací Filozofie předvídání). Do důchodu odešel v roce 1980. – Jeho vnuk Eugen Liška (* 1981) je filmový scénárista a režisér.
Přispíval od 30. let do Jitra, Studentského časopisu, Akordu (od 1946 a od 1990 do obnoveného Akordu), Vyšehradu, Národního hospodářství (od 1990 úvahy o hospodářské etice), Souvislostí aj. – Divadelní hra Chléb, který jíte byla upravena pro Čs. televizi (1963).
Po pokusu o dramatické ztvárnění života lidí na pohraniční farmě (Chléb, který jíte) přispěl Liška románem Povolaní k oživení žánru historické prózy. V díle složité významové výstavby, v níž se prolínají různé stylové roviny od biblického patosu až po všední hovorovost, se panoptikálně střídá hra (zdání) a skutečnost. Autor konfrontoval bezútěšné a ducha-prázdné prostředí soudobého domova důchodců s netradičně viděným obdobím husitských válek. Lidské dějiny pojal jako pozadí pro vyjádření věčných metafyzických hodnot morálních a citových, jako monumentální tok událostí, jímž jsou unášeni jednotlivci, ani ne tak „vyvolení“, jako „povolaní“, tragicky se míjející se smyslem a cílem bytí. Román je první částí volné trilogie, jejíž další části, Ospravedlnění a Milovaní, dosud zůstávají v rukopisu. BIBLIOGRAFIE Beletrie: Chléb, který jíte (D, rozmnož., 1962, i prem.); Povolaní (R 1970). Ostatní práce: Plánování rozvoje vědy a techniky (brožura, 1963, s M. Richterem a Z. Dacíkem). Příspěvek ve sborníku: Čekání na sebe (1989).

Slovník české literatury po roce 1945. www.

Pracovník Katedry bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na olomoucké univerzitě vystudoval českou a polskou filologii. Přednáší úvod do studia jazyka, českou lexikologii a lexikografii a také rétoriku. Kromě toho se rovněž zabývá zkoumáním česko-polského jazykového pomezí a konfrontací češtiny a polštiny. Přednášek na zahraničních univerzitách, např. v Krakově, Katovicích, Poznani, Lipsku, Kodani. Proděkan FFUP pro pedagogic. činnost a učitel katedry bohemistiky a slavisty. Absolvent UP r. 1955, poté půs. jako střed. prof. Autor více jak 125 odb. článků a statí. Prof.PhDr. Edvard Lotko, CSc.

• zdn-: Šedesátiny.Žurnál UP, 1992, č.18, S.7.;.

Dcera železničního zaměstnance. Studovala gymnázium v Přerově, kde maturovala r. 1920. Pak vstoupila na nově založenou LF MU v Brně, kde promovala r. 1926. Po promoci nastoupila na porodním oddělení ostravské státní nemocnice ve Slezské Ostravě. V letech 1927–1930 působila v zemské plicní léčebně v Šumperku. Tehdy měla možnost stážovat v zahraničí (Vídeň, Berlín, Švýcarsko). V letech 1929–1930 se podařilo vybudovat v Ostravě-Zábřehu Masarykův ústav pro matky a kojence (první v celém státě), který vedla. V roce 1953 byla vyznamenána Řádem práce.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.156.; Nekrolog.Časopis lékař.čes.93, 1954, S.159–160.;. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 62. Matoušek, M.: Malý biografický slovník čs.lékařů. Praha 1964. S.96.

MUDr. Emilie Lukášová

Narozena v Lověšicích (n.m.č. Přerova)

Maturoval na gymnáziu ve Vsetíně, od r. 1937 studoval LFMU v Brně, po uzavření VŠ pracoval v nemocnici ve Zlíně a abs. LFMU až v r. 1946. Od r. 1955 působil ve FN v Olomouci, kde budoval mikrobiologický ústav, kde pracoval do r. 1985. Od r. 1990 profesor. Vědeckovýzkumná a publikační činnost byla zaměřena zejména na přípravu bakteriálních vakcin a léčbu onemocnění infekčně alergického původu.

Žurnál UP, 1992, říjen, č.41, S.4 /foto/; Nekrolog.Žurnál UP, 1993, leden, č.9, S.6.;.

Prof. MUDr. Eduard Maršálek

Zpěv studovala u F. Trousila v Olomouci a dvorního kapelníka H. Procha ve Vídni. Divadelní dráhu začínala u němec. divadel v Olomouci 1855–1857 a v Brně o rok později. od r. 1858 do dubna 1862 členka německé opery Stavovského divadla. Manželka houslisty a ředitele konzervatoře Praha A. B. Sestra zpěvačky Amálie Mikové. ;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.313.;.

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté studoval konzervatoř. Dne 15.8.1952 byl jmenován varhaníkem a sbormistrem v hodolanském kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů. Posledních 10 let řídil smíšený pěvecký sbor Dvořák v Olomouci.

Smejkal, Bohuslav: Padesát let varhanní služby. In: Oldin 2002/12.

Absolvovala LFUP Olomouc 1960, 11 let lékařka na gynekologicko-porod. odd. a lékařka ARO nemocnice Kroměříž, od r. 1987 lékařka ústavu sociál. služeb. Členka Klubu křesťanských žen, poslankyně SL FS ( HSD- SMS). Publikuje v časopisech zdravotnické a sociální tém.

Kdo je kdo.II.1991–92.Praha 1991, S.669.;.

Narozena v Šumperku, odkud pocházela její maminka. Rodina záhy přesídlila do Prahy, kde r. 1939 maturovala na francouzském gymnáziu. Po maturitě studovala Vysokou školu zemědělskou, která byla v době okupace uzavřena a tak studia dokončila až v letech 1945–1947 na lesnické fakultě ČVUT v Praze. Pracovala v redakci odborného časopisu Živa.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.77–78.

RNDr. et ing. Eliška Nováková, DrSc.

V letech 1957–1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u prof. Petera Matejky. Jako host studoval v roce 1962 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Antonína Kybala. Ve své tvorbě se zabývá malbou, grafikou, koláží, plastikou, vizuální a konkrétní poezií, lettristickou fotografií, akcemi a instalacemi a digitální grafikou. V letech 1964–1968 působil na kat. výtvar. výchovy FFUP Olomouc. Signatář Charty 77. Svobodný umělec. Člen unie výtvarných umělců. Žije v Praze.

Kdo je kdo II. 91/92. Praha, 1991, S. 693. ; Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ;. Daněk, Ladislav : Eduard Ovčáček. Katalog výstavy v Olomouci 2009.

Rodák z Brušperku u Frýdku-Místku, kde se narodil 17.10.1858. V roce 1878 maturoval na SGO a poté studoval právnickou fakultu UK v Praze. Advokátní praxi získal v Brně, kde složil soudcovskou zkoušku. Poté působil v Hranicích a v Přerově. V roce 1890 si otevřel první českou samostatnou advokátní kancelář v Moravské Ostravě, kde energicky hájil české národní zájmy politické, kulturní a hospodářské. Působil jako jednatel politického spolku Moravský klub (1903–1907 byl předsedou). Byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), pracoval jako předseda odbočky ústřední Matice školské přispěl ke zřízení prvního českého gymnázia i dalších českých škol v Ostravě. Svůj zájem soustředil též na české divadlo, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (1901–1920 starostou).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.9. Ostrava 1997. S.85.;

Studoval v Kroměříži a Brně. Sbíral lidové písně a říkadla. V Brně vydal vlastním nákladem 245 nasbíraných písní. Působil jako učitel. Spolupracoval s F. Bartošem.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury. Brno 1963.S.78.;

Narozen ve Vrahovicích (n. Prostějov-Vrahovice).

Vyrůstala v Zábřehu. Pocházela z německé rodiny a po válce v roce 1945 musela Československo opustit. Odešla do Curychu, kde navštěvovala uměleckoprůmyslovou školu. V roce 1950, poté co jí skončilo povolení k pobytu, emigrovala s rodiči do New Yorku. V roce 1952 se vrátila do Švýcarska a vdala se za malíře Giana Pedretti. Za svoji literární činnost získala Erica Pedretti řadu ocenění. Je autorkou řady povídek a románů, její vzpomínkovou knihu Engste Heimat přeložila do češtiny olomoucká germanistka Lucy Topoĺská pro nakladatelství Votobia (1997) " Nechte být, paní Smrti".

Pustějovská, M.: Rozhovor. MF Dnes 26.6.2001.; Pustějovská, M.: Listy. 2003/6. webové stránky.

foto © Festival spisovatelů Praha (ze dne 24.2.2010)

Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a bohosloví v Olomouci, v letech 1942–1943 byl totálně nasazen. Od roku 1946 byl kaplanem a provizorem v Otrokovicích, v letech 1951–1954 byl u PTP, pak kaplanem ve Štípě a administrátorem v Trnavě u Zlína, v Dubicku, Třeštině, na Horní Bečvě (1975–1981), ve Vsetíně a Liptále (1981–1989), od roku 1982 byl vsetínským děkanem. V letech 1989–1991 byl generálním vikářem olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka, olomouckým děkanem, pak kancléřem Arcibiskupství olomouckého, generálním vikářem arcibiskupa Jana Graubnera a od roku 1998 je notářem Arcibiskupství olomouckého. Je kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci a čestným kanovníkem Kolegiální kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1999 vyšla jeho kniha „Neboj se a pojď!“ o jeho životní cestě, kněžském povolání i aktuálních otázkách dneška. V posledním desetiletí žil v Domově sester sv. Kříže v Kroměříži, kde také zemřel. Poslední rozloučení se konalo dne 18.4.2017 v Ka­tedrále sv. Václava v Olomouci v 10 hodin dopoledne.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994.S.429.; Pepřík,E.: Neboj se a pojď ! Vsetín, Mička 1999. ( Vzpomínky).; Fabian, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte.

Absolvoval Učitelský ústav v Příboře a učil na obecné škole ve Chválkovicích a v Lošově, od r. 1889 působil jako řídící učitel v Olomouci -Černovíře. Věnoval se veřejné činnosti v národních a osvětových spolcích. Působil jako předseda Národní jednoty, v r. 1909 stál u zrodu Sokola a byl jeho doživotním předsedou. V r. 1922 inicioval stavbu černovírské sokolovny. Jeho jménem byla pojmenována jedna z černovírských u­lic.

Olomoucké hřbitovy a kolumbaria. Olomouc,2001,S.147

Chválkovice, Lošov a Černovír jsou části města Olomouc.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1948. Poté pokračoval ve studiu na FFUP, kde vystudoval francouzštinu a češtinu a promoval r. 1952. 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf (v letech 1959–1961 absolvoval postgraduální knihovnický kurz) a správce rukopis. sbírek. Od r. 1964 působil na katedře bohemistiky FFUP. v roce 1966 spoluzakla­datelem a organizátorem Academia filmu. R. 1968 se habilitoval a r. 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou a zejména dílem Petra Chelčického. Překládal a vydával humanistické texty. V roce 1989–1994 vedoucí katedry bohemistiky a slavistiky, 1993–1996 proděkanem pro vědeckobadatelskou činnost. Rozsáhlá publikační činnost. V roce 1957 zpracoval Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (bibliografie). Autor prací o literatuře již v době působení v SVKOL, např. Z rukopisných sbírek SVKOL (1959). S I. Hlobilem vydal monografii Humanismus a raná renesance na Moravě (1992); Vzdálené hlasy (1996); Úvod do studia literární vědy (2000); Zrcadlo skutečnosti (2002). V době působení v knihovně publikoval v odborném tisku: Z knihovnické praxe, Zprávy pro čtenáře Státní vědecké knihovny v Olomouci a Technická knihovna. Dále přispíval do periodik: Ruský jazyk, Listy filologické, Česká literatura, Čs.rusistika, Slavia, Literární měsíčník, Scriptum, ˇČervený květ, Index, Stráž lidu, Hanácké noviny, Nová Svoboda. V denním tisku užíval šifer: -epe-, ep. V 80. letech působil též jako lektor a spolutvůrce koncepce semináře Film a škola v Olomouci.

Kdo je kdo.2.91/92.Praha 1991, S.731. Sichálek, J. Eduard Petrů.In: Česká literatura 2006/4.S.170–171 Schneider,J.: Kmen 1988,č.50. Ko­lářová, J.: Tvar 2006,č.6. Heme­líková, Blanka: Eduard Petrů.In: Slovník české literatury po r. 1945. (zprac.1998, aktualizace 4.11.2006 (kb)

nositel Ceny města Olomouce v oblasti historie za rok 1998 Prof.PhDr. Eduard Petrů, DrSc. Emeritním porofesorem jmenován r. 2005