Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v Července v Svatoplukově ul. 49 v rodině nádeníka. Měl tři sourozence. . Po ukončení školy jej vzal do učení litovelský malíř a natěrač Alois Mach. U něj maloval dekorace, pokoje, kuchyně apod., po vyučení r.1917 u něj zůstal v zaměstnání. V roce 1929 se oženil s Marií Kubíčkovou z Červenky, po svatbě bydleli u jejích rodičů, ale v Litovli měl malířskou živnost. Příštího roku se manželům Flasarovým narodil syn Ivo (1930), za další tři roky dcera Olga (1933). V té době již byl znám nejen jako malíř pokojů, ale také jako mladý výtvarník a divadelní ochotník. Roku 1942 absolvoval školu uměleckých řemesel v Brně. Po válce byl František Flasar na základě výnosu Zemského národního výboru v Brně zaregistrován pod číslem 303 v seznamu výtvarných umělců. Věnoval se výtvarné práci, sgrafity vyzdobil řadu fasád rodinných domků nejen v okolí Litovle, ale od Luhačovic po Šumpersko. Namaloval cyklus lunet v obřadní síni litovelské radnice, vytvořil sgrafito nad schodištěm u sálů Záložny, na průčelí domu u muzea aj. Od padesátých let působil jako výtvarník Okresního domu osvěty, roku 1961 se stal zaměstnancem Závodního klubu Tesla. Pro litovelské ochotníky tehdy vytvořil scény pro všechna představení. V šedesátých letech spolupracoval s akademickým malířem Františkem Peňázem. Společně navštívili stovky kostelů, podíleli se na jejich opravách a vytvořili mnoho nástropních a oltářních obrazů. Na popud Františka Peňáze vytvořil i plastiky dvou křížových cest: starší a větší (65×35 cm) bez popisu jednotlivých zastavení a mladší menší (30×30 cm) s popisem. Byl všestranně kulturně činný jako ochotnický herec, režisér, malíř kulis, plakátů, diplomů, vyzdobil kroniky divadelního souboru aj. Věnoval se výtvarné práci v mnoha oborech (nástěnné malby, obrazy, kresby, ilustrace knih, plastiky, sgrafita v exteriérech i interiérech, restaurování). Namaloval řadu akvarelů a olejů, dnes vesměs v soukromých sbírkách. Zajímavými a poměrně ojedinělými pracemi jsou obrazy na způsob vitráže ve vinných sklepech v Čejkovicích, mozaika umístěná v areálu bývalých radiokomunikací v Litovli či dřevořezby hlav. V 80. letech 20. století se zdravotní stav Františka Flasara rychle zhoršoval. Po mozkové příhodě v osmdesáti letech byl upoután na lůžko, posléze umístěn do Domova důchodců v rodné Července. Ještě za svého života se v roce 1985 dočkal samostatné výstavy v litovelském mu­zeu.

Litovelské noviny 3/1993, S.3; František Flasar 1903–1989. Almanach obce Červenky.2009.; Šik,L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.;

Obraz Františka Flasara na chodbě Obecního úřadu v Července. Unčovice (n.m.č. Litovle).

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Skumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995 Šimková-Flíčková, Simona: Jiří Flíček. Otevři hospodo, po životě žízním. Praha, NAMU 2002.

V r. 1922 maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval FFUK v Praze, 1924–1925 indologii v Berlíně. Od r. 1928 učil na středních školách ve Strakonicích a v Praze a přitom vědecky pracoval. Působil v Prešově r.1930, později v Mělníku a Tišnově (1932–1945). Po návratu do Prahy působil jako indolog v Praze a též v Olomouci. V roce 1950 se vrátil na UK, kde byl v r. 1954 jmenován profesorem indologie na UK Praha. Překladatel indické poezie;

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.61.; Lexikon české literatury. 1. díl. Praha, Academia 1985. S.757.

Narozen v Horním Žukově (n.část města Český Těšín). Fotografoval od dětství a v letech 1967–1969 studoval Lidovou konzervatoř, obor výtvarná fotografie. Absolvent FAMU v letech 1981–1986, obor reportážní fotografie. Věnuje se také výtvarné fotografii. Profesionálně působí od roku 1971, kdy pracoval jako fotograf – výtvarník na dole Odra v ostravě a od r. 1973 v ČTK Praha, kde působil v olomoucké oblastní redakci až do r. 2011. Poté ještě občas pracuje pro ČTK či jiné akce. Je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka a výtvarné skupiny Střet. Účastní se fotografických výstav a soutěží. V létě 1993 vystavoval v Muzeu umění poetický cyklus Stromy a lidé. Výstavy fotografií v roce 1995 na Sv. Kopečku, v září 1997 ve Šternberku mu přinesly prestižní ocenění v novinářské soutěži Czech Press Photo Jeho autorské výstavy se konaly v Hukvaldech (1990), Šternberk (1992),Mohelnice (2001), Olomouc (2004).V roce 2007 dne 14.5. byla otevřena v galerii Podkova slavnostně otevřena výstava Vladislava Galgonka k jeho 61. narozeninám a 35 letům jeho fotografické práce v ČTK. V roce 2007 převzal Cenu města Olomouce v oblasti umělecká fotografie.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

Vyučil se pletařem na pletařské škole n.p. Svit Zlín v letech 1949–1951. Maturita získaná r. 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem Oldřicha Králíka. Poté učil v letech 1957–1963 na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od r. 1963 oůsobil jako odborný asistent a od 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP. PhDr. získal v r. 1969.
Debutoval v r. 1956 verši ve sborníku Poezie mladé hané. V 70. a 80. letech publikoval recenze a odborné studie v ostravském Kulturním měsíčníku a v šumperském časopise Severní Morava. Také jeho články najdeme ve Stráži lidu, Štafetě, Kulturní tvorbě, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě, AUPO, Mladém světě a Tvaru. Autor próz: Zkouška před termínem (1975), Soud i odpuštění (1987).

Slovník české literatury. Praha, ČS 1985;. Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1. Praha Nakladatelství Brána 1995. S.191–192.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. valašské Meziříčí 2000. S.40.;

Vystudoval VPŠ elektrotechnickou v Mohelnici roku 1959, poté elektrotechniku na ČVUT v Praze r.1966 a fotografii na FAMU u prof.Jána Šmoka r. 1971. Fotografuje od roku 1964. Od roku 1971 evidován u ČFVU jako samostatný fotograf. Pracoval též jako konstruktér. V letech 1976–1978 vedl fotografické oddělení na SUPŠ v Košicích. Od r. 1990 předseda výboru ČFVU. Žije v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 168., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, 5000 životopisů, Praha 2002. Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S. 90–91.

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Po absolvování Učitelského ústavu v Brně v letech 1889–1890 učil v Mostkovicích. V období 1891–1925 byl řídícím učitelem v Prostějově. Byl spoluzakladatelem Přírodovědného klubu v Prostějově. Archeologické výzkumy v obcích Domamyslice (n.m.č. Prostějov), v r. 1903 v Kostelci na Hané, v r. 1908 v Určicích a později v obcích Těšetice a Slatinice. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku: Pravěk, ČVSMO.

Prudká, Alena: Archeolog Antonín Gottwald. =Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1986, č. 2, S. 1–11, obr. Pozn. ;Štafeta, 18, 1986, č. 3. , S. 11–14, obr. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 35. ;Eliáš-Žáček, B. : A. Gottwald, objevitel pravěku Hané. =ZVÚO 1969, č. 155, S. 1–4. ;. Sklenář, Karek: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 192–193.;

V Olomouci od r. 1905, činný v Národní jednotě, v M. Třebové prof. německého gymnázia.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.80–81..

Blížkov u Velkého Meziříčí – je správně Blízkov

V roce 1938 odešel studovat do Kroměříže na gymnázium. Školu v roce 1942 přerušil a dokončil ji až po válce v roce 1949. Poté působil jako učitel na národní škole v Majetíně. 1950–1952 vojenská základní služba, 1952–1954 v Pohořanech, 1954–1958 v Městě Libavá, 1958–1959 působil v obci Mrsklesy. Od 1.9.1959 až do 30.6.1987 učil na škole ve Štěpánově. Ve volném čase se zabýval myslivostí a to od r. 1952. V letech 1961–1975 se zajímal o sport a byl aktivním organizátorem. Aktivně se též podílel na činnosti ochotnického divadla. Od února 1990– až listopadu 1990 byl předsedou MNV ve Štěpánově.

Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska. Valašské Meziříčí 2000.

Narodil se v rodině šumperského fotografa. Absolvoval něm. gymnázium v Šumperku, Akademii výtvarných umění ve Vratislavi, Uměleckou akademii ve Vídni a Akademii v Praze. 1926–1945 měl ateliér v Praze. Pro pražské něm. divadlo pracoval jako scénický výtvarník. 1946 odešel z ČSR a byl činný jako scénický výtvarník u Bavorského státního divadla v Mnichově. Jeho díla vlastní i Oblastní galerie v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy I.Opava-Ostrava 1993.S.38.;

Po maturitě studoval v letech 1965–1968 žurnalistiku KU v Praze, ale nedostudoval. V letech 1970–1973 měl angažmá jako herec v divadle v Českém Těšíně. Působil v rozhlase, televizi. Je spoluautorem knihy o Miloši Kopeckém " Co za to stálo" (1994) Bratr Marty Skarlantové. Je majitelem a ředitelem divadla Ungelt v Praze.

Maturoval na gymnáziu v Litovli roce 1922. Jako odborný učitel vyučoval v Mladči, Bohuslavicích, v roce 1926 a 1927 v Litovli, pak v Cholině, Přemyslovicích, Michálkovicích, Troubelicích a od roku1939 ve Štěpánově. Jako radioamatér se zapojil do protifašistického odboje. Se svým bratrem Vítem (narozen 1904 v Litovli) napsal hru „Pochopilas?" a samostatně „Přímou cestou". Roku 1941 byl jmenován správcem smíšené hlavní školy v Těšeticích, kam však již nenastoupil, byl zatčen 14. října 1941, zabavena mu krátkovlnná vysílačka, kterou měl řádně ohlášenou. Vězněn v Olomouci, v Brně a pak v Mauthausenu, kde vysílením zemřel 29. června 1942.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.24.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1962, S.76.; Šik Lubomír: Spisovatelé Litovelska. Disketa.

V roce 1920 se přestěhoval s rodiči do Loštic, kde dokončil školu. Manžel Žofie Strnadové (1920–1993), s kterou se přestěhoval v r. 1938 do Mohelnice. Od r.1937 zaměstnán ve Vlčické papírně, 1939–1958 dílovedoucím.Od 1.3.1949 správcem muzea v Mohelnici.Za jeho působení uspořádáno 56 výstav.Autor 600 článků : SM, Selské listy, Orel, Omladina, Našinec, Moravský sever, KK města Mohelnice.Předseda oddílu kopané TJ MEZ Mohelnice.Pohřben v Lošticích.

Nekrolog. Severní Morava. 1969, sv. 18, S. 70–71. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1970. S. 61. ; Bednářová, Hana: 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí Františka Hekeleho. Mohelnický zpravodaj, červen 2009. S.8.; Z díla: Dějiny Javoříčska. 1945. ;Kulturní místopis Mohelnicka. 1946. ; Dějiny Vranové Lhoty. 1958. ;aj. .

Narodila se v Konici do rodiny Františka Strnada, živnostníka, a jeho manželky Marie, dcery německého sedláka z Uničova. Doma se hovořilo německy. Životní osudy spisovatelky se odvíjely různě. Prožila šťastné dětství v Konici, mládí v nedostatku a nouzi na Vlčicích. Studovala v Olomouci na 2 leté německé obchodní škole v letech 1935–1937. V roce 1940 byla totálně nasazená na práci v Říši v tyrolských Alpách, odkud si přivezla námět k prvnímu románu Aigen, který vyšel v roce 1944 v Brně. Druhý román Obyčejné děvče vyšel v roce 1948. Posléze si ve vlčické papírně vybudovala dobré postavení a uznání jako ekonomka závodu, ale zažila i politickou persekuci a ponížení, když musela vykonávat nejtěžší manuální práce jako trest za nesouhlas s politickou situací po roce 1948. Následná zaměstnání v hanáckých cihelnách a v zemědělství jí opět přineslo úspěch a respekt, ale znovu musela strpět ústrky. Byla členkou Moravského kola spisovatelů v Brně a Sdružení spisovatelů z Hané, jehož centrum bylo v Olomouci. Spisovatelka žijící mimo kulturní centra vedla čilou korespondenci s českými literáty, těchto jmen: František Kožík, Václav Renč, Dalibor Chalupa, Vojtěch Martínek, Jan Čep, Petr Bezruč, Martin Strouhal nebo Josef Koudelák. Její poezie a tvorba pro děti nebyla publikována. K ní se upnula v době různých politických ústrků. A poprvé se objevila až ve sborníku prací vydaném k 100. výročí narození moravské autorky za ediční spolupráce Františka Všetičky v roce 2020. Poslední léta žila v Lechovicích u Pavlova nedaleko Mohelnice. Zde také zemřela ve věku nedožitých 73 let. Je pohřbena v Pavlově. V roce 2022 vyšlo 2. vydání knihy Aigen, péčí syna Martina Hekele.

Filip, Zdeněk: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995.Šumperk 1994, S.25. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S. 27. Všetička, Fr.: Spisovatelka Žofie Hekelová. Olomouc, CULTUM 2020 s vydavatelem Martinem Hekelem. Paměť národa.

Středoškolský prof., učil zeměpis a dějepis.Ředitelem reál.G v Olomouci.Autor dějin Moravské Třebové.Autor knihy Štěpán z Dolan aj.

Štafeta.Prostějov, 1972, č.4, S.21.; Buď zdrávo Gymnázium dívčí Olomouc.Olomouc: Slovanské gymnázium, 1999.S.29;

Dlouholetý ředitel základní školy a sbormistr Dětského pěveckého sboru ve Velkém Týnci
V letech 1955 až 1959 se připravoval na učitelskou dráhu a studoval
pedagogickou školu pro vzdělávání učitelů národních škol. Poté učil do roku 1960 na
obecné škole v Medlově u Uničova a po vojně v roce 1962 přišel do Velkého Týnce, kde působil až do roku 2004. Zprvu vyučoval dva roky na 1. stupni ZŠ a od r. 1964 dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci s aprobací předmětů matematika a základy techniky. V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Základní školy ve Velkém Týnci . Největší úspěch měl jeho Dětský pěvecký sbor při ZŠ, který vedl třicet let. Patřilo a stále patří k dobré vizitce školy, že vede své žáky nejen k osvojení toho, co vymezují osnovy, ale že jim vdechne i kus nadšení a krásy. Pěvecký sbor pod jeho vedením patřil mezi nejlepší dětské sbory na Olomoucku.Bydlí v Grygově.

Čtení o Velkém Týnci.Velký Týnec 2007.

Mgr. Jaroslav Hlaváč

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.49–51.;

'

Syn olomouckého nakladatele Eduarda Hoelzela. Vyučil se litografem a knihtiskařem. Absolvoval AVU v Mnichově a ve Vídni. Malíř-krajinář. Přednášel na AVU ve Stutgartu.

Sedlářová, J.: Moravské malířství 2. pol. 19. století. Kroměříž 1981. Katalog výstavy.

Studoval gymnázium a obchodní akademii. Poté nastoupil jako hospodář – manažér u fy Regenhart a Raymann v Jeseníku. Pak studoval na Vyšší tkalcovské škole v Saské Kamenici. Krátce působil v Manchesteru. Poté povolán jako učitel na královskou tkalcovskou školu do Krefeldu, kde působil jako zástupce ředitele a poté učitelem mechanické technologie. Pak se navrátil do Krnova, kde r. 1885 založil továrnu na výrobu tkalcovských stavů. Rovněž veřejně činný jako komunální politik.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 40.

Narozen asi v březnu 1854

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Narozen v Čermné u Lanškrouna (n. Dolní Čermná). V r. 1957 pracoval v OÚNZ Prostějov, od r. 1957 dosud v ústavu farmakologie LF UP, od 1990 přednosta ústavu. 1991 jmen. profesorem pro obor farmakologie. 1968 jednoroční stipen. pobyt v Montrealu. Spoluautor 4 skript Přehled farmakologie a 2 skript Praktikum z receptury. Publikoval 93 vědec. prací, spoluautor 4 patentů.

Žurnál UP, 1992, červen, č.38, S.5;foto..

V r. 1950 absolvoval AVU v Praze u prof.Laudy a Španiela.Od r.1949 žil v Sobotíně.1952 váž­ně onemocněl , od r.1968 v inv.důcho­du.Pracoval jako výtvarník v muzeu Šumperk a jako pedagog na LŠU. Zabýval se monumentální sochařskou tvorbou v kameni a kovu, dřevěnou skulpturou, portrétem i drobnými plastikami a medailemi.Též ilustrátor a grafik.Jeho nejvýznamější práce zdobí exteriéry severní Moravy.Žena s pecny, 1964, plastiky pro nemocnici 1972, Přerov ;Chlapec s melounem, silniční milník Bludička, 1974, Olomouc;ad.Jeho dílo zastouprno v galeriích : NG Praha, Olomouc, Opava, Šumperk ad. Město Šumperk provozuje výstavní síň J.J., při níž je stálá malá expozice s výběrem umělcovy tvorby.

Lakosil, J.: Nad dílem J.J. Severní Morava 43, S.15 – 18.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.1.Opava – Ostrava, OPTYS 1993.S.56.;.

Vystudoval 4 třídy českého gymnázia v Zábřehu, poté 1915–1917 soukromý katolický ústav v Bubenč., V letech 1919–1923 učil v Úsově, poté 2 roky v Zábřehu, 1925–27 v Lesnici. Od r. 1927 po dobu 7 let ve Veselí u Mohelnice, od r. 1938–1955 v Paloníně. Divadelní ochotník, režisér a loutkář. Ve 20. letech v Lesnici vymaloval celé jeviště s kulisami i oponou. Autor loutkových her. Napsal hru Princezna Juliána a drak Drobeček, kterou hrála i vinohradská Umělecká výchova a vysílal ji též Čs. rozhlas.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990, S. 73–74. ;/foto/;. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk. 2001.