Osobnosti Moravy.eu

Působil od 1818 v Rašovicích poté od 1826 v Křižano­vicích, kde také zemřel. Vydal četné duchovní skladby.

ČSHS.I.Praha 1963.S.90.;.

V roce 1923 absolvoval Českou reálku v Olomouci, poté studoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde promoval v roce 1928. Krátce pracoval u firmy Baťa ve Zlíně jako učitel a redaktor firemního časopisu. Za války a po válce pracoval v zemědělství v rodišti. Po roce 1945 se věnoval zemědělské politice v obci. Nejvíce známým se stal jako člen Moravského kola spisovatelů v Brně, působil také v tisárnách Novina v Brně. V roce 1939 vydal lyrickou sbírku básní „Mimo rodnou zem“ a v roce 1941 " Věčná květěnství. Obě sbírky jsou vyznáním lásky k rodnému kraji. V letech 1927–1937 publikoval odborné články v Selských listech (o mlékárenské výrobě, půdě, orbě i o významných osobnostech obce. Jeho literární pozůstalost uložena u dcery Oldřišky Sigmundové, bytem Velký Týnec 159.

Burešová, Jana: Paměti obcí Bohuňovice, Moravská Loděnice a Trusovice. Olomouc 1998.S.62–63. Rukopisy, poznámky a j. materiály z pozůstalosti.

Moravská Loděnice, část obce Bohuňovice

Absolvoval gymnázium v Litovli, poté studoval na Husově bohoslovecké fakultě v Praze (v období protektorátu za ztížených podmínek), 1942 totálně nasazen v Norsku, u polárního kruhu, kde stavěl zajatecké tábory. Vrátil se po dvou letech s omrzlinami prstů na nohou. Po návratu byl tajně vysvěcen za faráře a nastoupil své první místo v Berouně v Čechách, pak následoval Zlín. Po válce byl přeložen do Šumperka, kde bylo třeba obnovit církevní život. V roce 1946 se zde oženil. V roce 1949 byl povolán do Olomouce a tam svoji činnost faráře Církve československé ukončil. V roce 1951 byl odveden do prezenční služby v armádě a byl zařazen k jednotce PTP neboli k tzv. černým baronům. V roce 1952 se vrátil a byl mu odebrán státní souhlas k výkonu funkce faráře. Musel nastoupit jako dělník do Moravských železáren v Olomouci. Záhy se stal ředitelem Závodního klubu MŽ. Přičinil se i o vznik výtvarné skupiny Ohnisko. Na počátku roku 1968 byl zvolen předsedou podnikového výboru ROH. V tu dobu také zdárně dokončil novinářský postgraduál v Praze. V době normalizace bylo vedení odborů rozpuštěno a byl tak převeden na střežené oddělení VTEI. Krátce poté dostal v srpnu 1972 těžký infarkt myokardu a po roce nemocenské mu byl přiznán částečný invalidní důchod s možností pracovat 5 hodin denně. V této době se vrátil k vlastivědné práci. V roce 1981 když odešel do důchodu, odstěhoval se s manželkou do Uničova. Po roce 1989 se vrátil ke svému poslání a původnímu povolání. Dlouhá léta pobýval ve státních archivech v Olomouci, Litovli, Bruntále. Byl badatelem, který dokázal maximálně vytěžit prostudované materiály pro historickou práci. Hodiny, které strávil v knihovnách, hlavně v olomoucké vědecké knihovně, by vydaly samy o sobě několik let. Zabýval se i překlady. V devadesátých letech hojně publikoval. Psal pro církevní periodika Český zápas a Teologickou revui. Více jak 23 let psal do Severní Moravy, Vlastivědných listů, ročenky Okresního archívu v Olomouci. Zemřel 18. 4. 1996 v Litovli. V po¬zůstalosti je mnoho strojopisů uložených v SVKOL. Posmrtně vyšel jeho historický román v nakladatelství Memoria Jen pro havraní smích (1997). Kniha pojednává o osudech hradu Sovince a jeho majitelích.

Balatková, J. : Josefu Bezděčkovi k narozeninám. Střední Morava, 2, 1996, č. 2, S. 128–130. (Bibliografie prací, foto). Bezděčková, Věra: Josef Bezděčka, literát a publicista. In.: Z paměti literární Olomouce/2. Olomouc VSMO 2006.S.165–166. (foto). Ševčíková, Hana: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2021, č. 1.

Bohosloví studoval v Olomouci. Vlastenecký kněz. Farář v Dřevohosticích a Domaželicích, od 1877. Vydával modlitební knihy a přispíval do náboženských časopisů: Časopis katolického duchovenstva/1868/ a do Blahověsta/1880, 188­1/.

Český slovník bohovědný II.Praha 1916., S.199.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.79. Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32. Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007. S.64.;

Profesor matematiky a fyziky na gymnáziu v Přerově 1911–1919, poté ředitel Učitelského ústavu v Brně. Publikoval odborné stati z pedagogiky v odborných časopisech.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře, Olomouc 1947., S.32.;

V letech 1913–1931 působil jako profesor gymnázia v Litovli. Autor odbor. článků, publikací, recenzí a přednášek z filozofie, psychologie, pedagogiky, organizace školství, metodiky výuky matematiky, fyziky, geometrie a fyziky.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. Litovel 1998. disketa.

Na obecné škole nasákl německým duchem, od r. 1866 studoval německé gymnázium a v roce 1870 přestoupil na Slovanské gymnázium , kde byl jeho třídním profesorem a později přítelem František Bartoš, který měl na něj velký vliv. Po maturitě roku 1874 odešel do Prahy na filozofickou fakultu. Od r. 1879 působil v Přerově na Reálném gymnáziu jako profesor. Roku 1881 se oženil, ale také založil literární odbor Čtenářského spolku. Od r. 1888 opět v Praze. Přispíval do Koledy, Hlídky literární, Časopisu Matice moravské, Světozoru, Osvěty – zde od r. 1881 literárním referentem;čas. Komenský. Redigoval Zora, 2. roč. 1878; Lidová čítanka moravská 1907;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S..553.; Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985., S.235–237.;Vopravil, J.: Slovní pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.402.;Ská­celík, František: Krásná setkání.Praha, Vyšehrad 1970. S.9–12./vzpomínky/;.

Studoval gymnázium ve svém rodišti a poté estetiku a hudební vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci (1947–50). Hře na housle se učil u Jaroslava Pekelského v Praze. Od roku 1945 působil v Moravské filharmonii Olomouc a v r. 1946 se stal členem Olomouckého kvarteta. V roce 1952 přijal místo koncertního mistra Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Dále byl skladatelem komorních děl a autorem hudebně estetických a hudebněvědných publikací, zabýval se tématikou vztahu hudby a tance. Vytvořil hudební dílo: Andante a Scherzo pro smyčcové kvarteto; Preludium, fuga a ciacona pro sólové housle (1952/56).

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.99.;. Berdychová, Tereza: Český hudební slovník. Ústav hudební vedy FFMU Brno 2008. (web).

Žákem prof. Schreibra a R. Smetany na pedag. fak. UP v Olomouci v letech 1949–1952, od r. 1970 účast na kursech sbormistrů v Kroměříži. Spolupráce se Stát. operou v Brně. Upravuje lid. písně.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů. Praha, Div.ústav 1982, S.37.;.

Po maturitě na gymnáziu v Opavě r. 1931 studoval několik let na bohoslovecké fakultě v Olomouci. VŠ nedokončil. Působil na poště, v muzejní knihovně, stal se členem numizmatické společnosti i redakční rady odborného periodika.

BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.31–32.

V letech 1532–40 studoval školu v Přerově. Poté do r. 1543 v Kroměříži. Po r. 1545 na škole v Prostějově. Po zahraničních studiích v Basilleji byl v r. 1553 vysvěcen na kněze v Přerově. 1557 zvolen biskupem jednoty bratrské. Mezi první zmínky o nálezech v českých zemích patří zpráva o mamutích klech z Předmostí v Gramatice J. Blahoslava. Pohřben v Ivančicích.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.246–248.; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.;. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.78–79.;

Studoval reálku v Olomouci 1903–1907. Důstojník v činné voj. službě do r. 1929. Absolvoval konzervatoř v Praze 1934. Složil 2 opery podle Zeyera-Svatý kříž. 1944. , Marla zachráňkyně. 1954. Skladby taneč. rázu.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963.S.103.;

Od r.1951 v Olomouci, v roce 1956 absolvoval FFUP, postgraduál. estetiku na Institutu společen.věd při ÚV KSČ v Praze 1963, v r.1968 (PhDr.).V letech 1955–1957 pracoval ve funkci metodika Krajské lidové knihovny v Olomouci. Poté v letech 1957–1960 učil na jedenáctiletce v Litovli, od r. 1963 na ČSAV Praha, od 1968 Brno.1957–60 externí redaktor Krajského nakladatelství v Olomouci.

Bibliografie kniž.prací členů SČS.Praha 1979, S.9.;Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.12–13.;Čeští spisovatelé 20.století.P., ČS 1985, S.37.;Nádvorníková, M.: Literární bibliografie souč.severomo­rav.autorů.Olo­mouc, SVK 1985, S.3–7, 9–14;-pm-: Jubilant .Blahynka.=Štafeta, 15, 1983, č.2, S.31–32.;Zahrádka, M.: Běžec u padesáté mety.=KM Ostrava 1983, č.7–8, S.9.;

Syn Josefa Blažka. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1912–19. Spolupracoval s J. Kvapilem. Skládal skladby klavírní, komorní, orchestrální, písně, sbory, smíšené a kantáty. Získal 1. cenu v soutěži arcibiskupské konsistoře v Olomouci v r. 1939, 1942.

Blažek, Vilém: Čemu jsem se naučil ve svých skladbách.In: Opus musicum, 5, 1973, č.10, S.305–307.;Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.106–107.;Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.58.;.

Od 1.10.1901 členka ND v Praze.Celkem zde nastudovala více než 50 úloh. R.1906 se provdala za MUDr.Votrubu a přešla s ním do Olomouce, opustila ND v r.1911.Účastnila se hudebního života Olomouce jako sólistka v kantátových a operních podnicích Žerotína a po r.1918 v čes.di­vadle.Naposled zpívala r.1931.V Olomouci bydlela do 19.12.1934, poté se přestěhovala do Prahy.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.112–113.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc, 1938, S.342.;. Kdy-kde-co v Olomouci. František Votruba. 1993, červen, S.2.

Moravský speleolog, zkoumal hranické jeskyně. Autor knihy: Moravský kras.Průvodce (Praha 1922).

Literární místopis SOKA Přerov.

Vystudoval lesní roh na brněnské konzervatoři a dirigování u prof. J.Pinkase na JAMU v Brně. Nadaný student, dirigent a sbormistr Státního divadla v Brně. Po absolvování nastoupil 15.7.1964 angažmá jako repetitor opery Slezského divadla v Opavě. Již 1.1.1965 získal dirigentskou smlouvu.Od 1.8.1987 přešel do Olomouce. Do Opavy se vrátil počátkem sezóny 1990–1991 jako šéf opery. Jako dirigent působil až do 1994, kdy se vrátil do Olomouce. V sezóně 1995–1996 šéfoval už jen jediný rok opeře Divadla J.K.Tyla v Plzni. Často nahrával v opavském a olomouckém rozhlase. Celoživotní defekt pohybového ústrojí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.20.

Helena Ditrichová se provdala v roce 1913 za manžela Vladiníra Bochořáka a spolu s ním spolupracovala na tvorbě románů. V roce 1947 vyšel román Příboj tématicky čerpající z třicetileté války o náboženských bojích mezi protestanty a katolíky let 1599–1648 na Olomoucku.

Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích.

Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ;

Výborný běžec, atlet – vytrvalec, začínal v SK Olomouc r. 1933, trenér O. Dostál. Poté Sokol Olomouc 1934 – 1942. Závodil za SK Olomouc a pak Sokol Olomouc. R. 1936 Mistr republiky na 5000 m a 10 km a dvojnásobným vítězem závodu v silničním běhu na 10 km Běchovice-Praha v letech 1936 a 1939. Reprezentoval v jednom utkání r. 1936 proti Rakousku v Praze na 5000 m a doběhl druhý. Účastnil se OH r. 1936 v Berlíně, kde 17. v běhu na 10 km.

Jirka, J.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.53.;. Atletické listy, 39, 2007, č.6. ; Atletické listy, 39, 2007,č.22.;

Studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, obor grafika u prof. Chatrného. Poté se vrátil do rodiště, kde byl výtvarníkem, rytcem v kameni, malířem písma. Pracoval také v provozu ocelových staveb, kde byl dělníkem a poté působil v propagaci RD Jeseník. Po revoluci pracoval v kotelně. Ve volném čase tvořil sochy, plastiky aj. Na podzim roku 2011 mu vyšla monografie s názvem „ Ohně v řece“ , kde najdeme dojmy, reflexe, sny, vzpomínky a vyznání. Jeho básně i výtvarná vyznání k domovu, řece, rodnému kraji jsou úžasná. Začátkem letošního srpna byla slavnostně odhalena jeho busta zakladatele lázní Vincenze Priessnitze v lázeňském domě. Dne 2.5.2017 se uskutečnila v Divadle P. Bezruče v Jeseníku vernisáž jeho výstavy, kde úvodní slovo měla Mgr. Alena Trunečková. Text úvodního slova v Poznámce.

Boreček, Roman: Ohně v řece. Zlaté Hory, RULA 2011. 318 s. http://otavinka.blog.cz/…oman-borecek Fotografie z vernisáže: na Google viz email dne 3.5.2017 od Alenky Trunečkové

Úvodní slovo k vernisáži Romana Borečka Divadlo Petra Bezruče Jeseník 2.5. 2017, 17 hodin

Je jedinečné být a kráčet světem je jedinečné vnímat krásné je jedinečné umět toužit je jedinečné poznávat je jedinečné milovat

.....jsou verše jesenického rodáka Romana Borečka, člověka vpravdě renesančního, s obdivuhodně mnohostrannými zájmy, kde nad jiné vyniká jeho vztah k umění, přírodě, domovu, rodině. Široce známý výtvarník, malíř a sochař, fotograf, básník, milovník vážné hudby a historie vystudoval SPUŠ v Brně obor grafika u profesora Chatrného. Svá díla prezentoval několikrát na autorských výstavách v Jeseníku, Šumperku, Olomouci, Brně, Praze i polské Nyse. Od roku 1982 do roku 1987 jste mohli jeho díla zhlédnout na Salónu mladých výtvarníkův Praze, účastnil se mezinárodních výstav sochařství v Hlinsku, San Gustinu v Itálii nebo sochařského sympozia ve dřevě v Mexiku. Výraznou stopu zanechává v našem kraji. Procházíte -li městem, upoutá vás jeho „Rodná země“ – dar městu Jeseník nebo památník „Obětem komunismu“. Halu hlavní budovy Priessnitzových lázní zdobí busta jejího zakladatele V.Priessnitze. Aktuálním dílem je návrh sochy „Svatého Josefa s Ježíšem“ pro Českou Ves. Nesmíme zapomenout na bustu malíře, profesora Jana Orlíka, se kterým si byli osobnostně i profesně blízcí. V Borečkově výtvarné tvorbě nalezneme řadu osobností hudebního světa : pěvců Leo Slezáka, rodáka ze Šumperku, Marie Jeritzy, dirigenta Břetislava Bakaly, Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera, Leoše Janáčka, Rafaela Kubelíka nebo zakladatele Mezinárodní klavírní soutěže v Jeseníku , hudebního skladatele a vynikajícího pianisty, profesora Vlastimila Lejska, kde neoddělitelnou součástí této soutěže je i bronzová busta Franze Schuberta. Dalšími tematickými okruhy jsou sochařské práce věnované uměleckým velikánům a vzorům – Pieteru Brueghelovi, Rembrantovi, Michelangelovi.To, co Romana Borečka utváří, je „Krajina domova“. Na jedné straně rodný kraj, do kterého se dívá s nadšením, krajina, kterou zná od narození a je jí stále plný .Představuje pro něj harmonii a řád. Na druhé straně jeho nejbližší – rodiče, manželka Hana a dcera Eva – to jsou životní jistoty, bezpečné zázemí a láska. U vystavených obrazů a plastik můžeme dobře sledovat, jak se v průběhu geneze vyvíjel a proměňoval jeho výtvarný projev. Zatímco Borečkovy obrazy a pastely vznikaly převážně ze šťastných chvil básnivé imaginace a jejich základem bylo okouzlení přírodou, jeho sochy jsou syntézou zažitých zkušeností a zrodu díla předcházel složitý proces a dlouhá příprava. Impulsem bývá emotivní zážitek související s jeho myšlenkovým nazíráním a chápáním světa a předchází mu hluboké seznámení s vnitřním světem modelu. Jeho sochy- podobizny nemají pro R.Borečka funkci zobrazivou, napodobivou, ale jak sám říká : … chce do nich promítnout svoje poznání o člověku, jeho životní energii, prostě to, co zůstává jako nesmazatelná stopa v čase a prostoru a co svojí pravdivostí obstojí před věčností." V umění jde vždycky o osobní transformaci skutečnosti – je to hledání, objevování a sdělování pravdy vlastní duší, vlastníma očima. Borečkovo umění se vyznačuje vším, co má nadčasovou platnost – je citlivé, kultivované, originální a kvalitní a má nezaměnitelné kouzlo. Kořeny tkví v intenzívně prožívaném uměleckém osudu, ve schopnosti prožitky a city života sdělit, myšlenkově precizovat a svět vůkol inspirovat.Tento bytostný romantik a věčný poutník si jistě zaslouží, aby jeho dílo bylo v našem městě zachováno a bylo poselstvím pro budoucí příští.

Absolvent pražské HAMU, r. 1958 insp. kultury ONV Uher. Hradiště, od r. 1960 pedagog- v Ostravě, Zlíně a Uherském Hradišti. Od r. 1966 působil na Pedagogické fakultě UP Olomouc, autor skript, studií a článků, sbormistr pěveckých dětských sborů, hlasový poradce. Spolupráce s národopisným souborem Haná ve Velké Bystřici. Smíšený pěvecký sbor v Uničově vedl v letech 1991–1994. Pod jeho vedením sbor natočil v roce 1991 v olomouckém rozhlase pět uničovských písniček a o rok později vánoční koledy v úpravě Otmara Máchy. Sytý baryton.

Lisická, H. /Roubic, A. : Jaromír Borovička šedesátiletý. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 32–33. . Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha, Div. ústav 1982, S. 47. Nekrolog. Velkobystřické noviny. 2009,č.6.S.1.

Na fotografii je J.Borovička v roce 2003 v Muzeu umění Olomouc.

Profesor gymnázia v Přerově v letech 1903 – 1930, starosta Přerova 1923 – 1927, předseda spolku " Pokrokové dívčí pedagogium".

SOKA Přerov.

Redaktor olomouc. Pozora a šéfredaktor Mor. večerníku v Olomouci a Národních novin v Brně. Ved. redakce brněnské filiálky Národních listů.

Z díla: Červení mravenci.1924­.Kulatá velmoc.;Veselé sportovní vzpomínky a vážné připomínky.P., 1944.; Biografie: Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1934, S.102.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1962, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.559.;.

Absolvoval Pedagogickou hudební školy v Olomouci 1952 –1956. Působí v Bratislavě, člen TOČR.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990, S.57.;.