Osobnosti Moravy.eu

Glosátor olomoucké periférie. Člen Skupiny olomouckých výtvarníků. Práce: Michalský výpad, Stará Olomouc, Ulice v Hodolanech, Svatý Kopeček, Grygovský kopec, Hanácká vesnice, Kostel ve Slavoníně, Chalupy v Černovíře, U Vávrů v Lošově, Radíkov v zimě aj. Výstavy mimo Olomouc též v Lipsku, Lvově, Krakově. Zemřel na Svatém Kopečku u Olomouce (n.Olomouc).

Toman, P.: NSČSVU.2., S.21.;Pacák, Jaroslav: Mladé umění na Hané.S.25–27.;Lakosil, J.: Malíř Jindřich Lenhart zemřel.Zprávy SLUKO.1955, č.52, S.11–12.; Kdy kde co v Olomouci 1988, duben, S34.;

Vyučen malířem písma., Absolvoval UMPRUM Praha 1934–37, prof. Benda, AVU Praha 1937–39, prof. M. Švabinský, prof. Pukl. Činnost: ilustrace, návrhy kniž. obálek. Od roku 1945 až do své smrti žil střídavě ve Francii a Španělsku. Proslul nejen jako malíř a člen pařížského Salonu Nezávislých, ale i jako zakladatel mozaikářské školy ve španělském Poio a tvůrce rozměrných mozaik v sakrálních objektech ve Španělsku a v USA.

Toman, P. : Slovník II. Praha 1947, S. 60. ;

• sjl-: Po půlstoletí se vrací dílo malíře Machourka. Hanácké noviny, 3. 6. 1997, S. 5.;

Od r. 1926 voják z povolání, nositel Čs. váleč. kříže 1939, od r. 1956 důchodce. Mistr SČKFA r. 1942, titul AFIAO r. 1972, člen ČKFA v Olomouci v letech 1935–1939. ;

Horská, E.: Mestárnoucí Bedřich Máj.ČsF 33, 1982, č.2, S.56.; Československá amaterská fotografie 1945–1989.Katalog výstavy.Praha 1989, S.45.;.

Studia DAMU v Praze nedokončil. Působil v oblastních divadlech.

V letech 1953–1954 v Jihlavě, pak v Kolíně, Příbrami, v Kladně,

Mladé Boleslavi a v Praze. Jinak hrál ve čtrnácti filmech a v jednom

seriálu TV a to většinou epizodní role. Debutoval v roce 1963 ve filmu

Cesta hlubokým lesem. V r. 1973 Větrné moře. V roce 1974 ve filmech

Sokolovo; Poslední ples na rožnovské plovárně; Noc oranžových ohňů;

r. 1977 Zlaté rybky; Zítra vstanu a opařím se čajem;

r. 1979 Kdo přichází před půlnocí, roku 1984 Na smaragdovém měsíci,

v roce 1987 filmy Proč; Zuřivý reportér; Návraty;

v TV filmu O Radkovi a Mileně , kde hrál astrologa (1990)

a v posledním Renčově filmu Na vlastní nebezpečí, který měl premiéru

v lednu 2008.

www.Horácké divadlo Jihlava Rubeš B.: Uzavřené osudy.

Narodil se jako osmé z devíti dětí písaře a právníka Jana Karla Monseho a Anny Monse (rozené Moudrá). Po ukončení docházky ve škole v Novém Městě pokračoval ve studiu na jezuitském gymnáziu v Telči. Po čtyřech letech pak odešel do Prahy, kde studoval do r. 1754 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté se vydal do Vídně, kde studoval na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1762 obhájil svou disertaci a stal se doktorem obojího práva. V roce 1764 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal advokátem při městském, konsistorním i manském soudu. V roce 1768 pak přijal místo profesora veřejného, přirozeného a lenního práva na olomoucké univerzitě a zároveň dále vykonával advokátní praxi. Po smrti profesora J. A. Sommera v roce 1774 po něm na nějakou dobu převzal přednášky římského a kanonického práva. Téhož roku si také změnil jméno z Vít na Vratislav. Byl stoupencem osvícenských myšlenek a ve svých přednáškách horlivě obhajoval Josefiánské reformy, což vyvolávalo odpor teologů. V roce 1777 byl jmenován prefektem olomoucké univerzitní knihovny pro světské obory. V roce 1778 byla univerzita přesunuta do Brna a bylo ustaveno Právnické direktorium, jehož ředitelem se stal Monse dekretem z konce roku 1779 byl on i Schanza zbaven svých povinností vůči knihovně vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění. V roce 1780 byl jmenován rektorem univerzity a povýšen do šlechtického stavu. V Brně začal Monse publikovat práce o historii Moravy, nyní již německy.
Po návratu univerzity do Olomouce v r. 1782 a její degradaci na lyceum začal Monse publikovat v českém (moravském) jazyce. pracovní vypětí znásobené opětným jmenováním do funkce vrchního bibliotekáře lycejní knihovny (21.4.1785) způsobilo, že se u něho projevily první příznaky choroby. Pro úporné bolesti hlavy a Další info URLWikipedie (Josef Vratislav Monse)plicní potíže v roce 1792 přestal vyučovat a postupně utlumoval i publikační činnost. Od roku 1782 byl členem Učené společnosti hessensko-homburské, od roku 1785 České společnosti nauk v Praze. Medaile a ocenění: Čestný člen Bavorské učené společnosti v Burghausenu (1780)

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám.
V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

SCK -Slovník českých knihovníků.

Prof. JUDr. Phil.Dr. Josef Vratislav Monse

Dcera Osvalda Vídrmana.Vyrůstala v Nákle, od 18 let učitelkou.1900 za­ložila Jednotu učitelek moravských.1905 za­ložila se sestrou Ludmilou Konečnou Dívčí akademii, která zřídila první dívčí r.g.v Brně a Valaš.Meziříčí­.Spolupůsobila též při zakládání dívčího pedagogic.studia v Přerově.1905 za­čala vydávat vl.n.časopis Ženská revue, později politický žen.list Právo ženy.Provdala se za redaktora Jaroslava Motyčku, který zemřel 1914.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla.Loštice, vl.n.1940.S.373–374./foto/.;.

Otec dirigenta a flétnisty Milana M. Absolvoval univerzitu, filozofii a konzervatoř, housle zpěv ve Lvově 1911–1912. Soukromě se učil malovat a činný i literárně. 1921 opustil Polsko a vrátil se do ČSR. 1922–24 v SND Bratislava. 1925 hostoval se souborem olomoucké opery ve Vídni, kde přijal angažmá v Stadtoper. od 1. 5. 1925 do 31. 12. 1951 v ND Praha. Poté se věnoval pedagické práci, učil 1950–54 na JAMU a pohostinně režíroval v SD Brno.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.320–321.;.

Abs. SG r. 1884 v Olomouci, poté studoval teologii v Brně, vysvěcen 1888, katecheta v M. Budějovicích, poté farářem v Jihlavě. Publ. ve Vychovatelských listech od r. 1903, v Kazateli. Pseud. Nákelský-podle rodiště.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.24.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.1065.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.139.;.

Absolvent SG Olomouc r. 1911;spisovatel, pseud. Láďa Náklov; Vrchní rada min. obchodu v Praze, hlavní redaktor národohospod. části Národní politiky. Přispíval do čas. Pozor, Selské listy ap. Když vydávala OB v Nákle měsíčník Nákelský zpravodaj (1965 – 1968) zasílala jej dr. Navrátilovi. Do březnového čísla r. 1968 zaslal dopis. Na přelomu 70. a 80. let působil na Jindřichohradecku.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934.,S.298; Vopravil: Slovník pseudonymů..P., SPN 1973, S.977; Dopis Jaroslava Olberta ze Lhoty nad Moravou č.44 ze dne 2.2.1994.

Působil v redakci Českého deníku v Olomouci. Odb. rada ministerstva zahraničí, čs. tiskový atašé v Bělehradě. Vídni a Varšavě. Pseud. Vladimír Glogar-naps. román Austrijáci. ;Cikánka Maruška. ;

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934., S.298.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.140.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.978.;.

Věnoval se mj. studiu hudeb. folklóru a vlastivědnému výzkumu kraje. Vybudoval krajinské muzeum v Kelči. Byl autorem tanečních melodií, pochodů a jiných skladeb pro dechový orchestr a rovněž 17 lidových zpěvoher.

Československá hudební slovník.Sc.2., P., SHV 1965, S.216.; Přehled úmrtí osob české a slov.hudební kultury v letech 1965–1982.P., Div.ústav 1983.;

Narozen ve Lhotě u Nákla (n. Náklo). V letech 1939 – 1945 obecní knihovník ve Lhotě, 1946 – 48 abs. 2letou mistrovskou školu jemné mechaniky v Přerově. Po vojně v r. 1950 vybudoval ve Lhotě loutkovou scénu. Pracoval v MEZ Mohelnice, kde bydlel 6 let. Doplnil si středoškol. vzdělání, abs. SPŠS strojní v Mohelnici. Při ZK ROH MEZ Mohelnice založil další loutkovou scénu/marionety a maňásky/. Od r. 1959 bydlel opět ve Lhotě, kde oživil tradice loutkového divadla, které hrálo po celém okolí. S přenosnou maňáskovou scénou byl i na kraj. přehlídce v Ostravě. 1960 zvolen poslancem za obec do Nákla, předsedou školské a kulturní komise. Založil měsíčník Nákelský zpravodaj, který vycházel 1965–1968. Z lid. hudebníků založil kroužek, kde hrál na housle kroužek učinkoval též jako divadelní orchestr pro Sokol Náklo. Po r. 1969 nesměl vykonávat veřejné funkce a tak se vše rozpadlo. Ujal se vedení zanedbané místní knihovny a v r. 1972 vytvořil moderní knihovnu. Založil Fotokroniku, dokumentující histor. události obce. 1971 – 85 člen Vlastivěd. kroužku v Nákle. 1980 založil při MLK soubor z dětí „Pálečka“, který se rozpadl 1990. Za dosavadní kulturní činnost dostal v r. 1985 vyzn. Ministerstva kultury " Vzorný prac. kultury"Od 1992 kronikář obce Lhota, zpětně od r. 1960. Autor zpráv pro ČSAV v r. 1977, pro Památ. ústav v Olomouci r. 1992 /pomístní jména /.

Dopis p.Jaroslava Obrtela, Lhota nad Moravou 44, z 2.2.1994.;.

Lhota nad Moravou – místní část obce Náklo.

Narozen ve Lhotě nad Moravou. V letech 1920–26 navštěvoval obecnou školu v Nákle, 1934 mat. na gymnáziu v Litovli. Ve vojenské službě, zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích, pro své antimilitaristické smýšlení vyloučen, přešel do Prahy. Po skončení vojenské služby r. 1936 se zapsal na lékařskou fak. UK Praha/za přispění MUDr. F. Stravy z Litovle/. Přivydělával si kondicemi a překlady z francouzské a americké literatury. 28. 10. 1939 byl při demonstraci studentů proti nacismu v Praze střelen do břicha a na následky zranění zemřel 11. 11. v 11 hod. 45 min. 1939. Pohřeb byl v Nákle 16. 11. 1939. Na náhrobku má datum narození 31. 12. 1914. Narodil se o den později, dřívější datum ohlásili rodiče, aby mohl jít dříve do školy.

Vaňák, B. : Jan Opletal a 17. listopad. Litovel 1978. ;Buriánek, F. : Svědectví. Praha, MF 1984. ;Leikert, J. : Ráno přišla noc. Praha, MF 1989. (autorovi zaslal podklady a výpisy ze Lhotecké kroniky p. Jaroslav Olbert, Lhota nad Moravou 44. ).

Lhota nad Moravou (nyní místní část obce Náklo).

Narodil se v Terezském údolí u Náměště na Hané, nazývané v botanické literatuře též Hlubokým žlebem. Údolí oplývající od jara do podzimu pestrými květy, předurčilo životní zájem malého chlapce a vzbudilo jeho lásku k botanice i na obecné škole. Od dvanácti let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a měl štěstí na vynikající pedagogy. Poznal profesora Františka Polívku, který učil přírodovědu, později botanika dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti jej výrazně ovlivnily pro další, vysokoškolské studium přírodních věd. Svízelná finanční situace rodičů a dvou dalších sourozenců, donutila mladého abiturienta k nastoupení úřednické dráhy na hlavní poště v Olomouci. Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy. Záhy po první světové válce se zapsal jako mimořádný posluchač na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém zaměstnání vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné místo poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. října 1942. Po celý čas se zajímal o botaniku a výsledky publikoval v Časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, v Časopisu Moravského zemského muzea v Brně – odborné části Věda přírodní., Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy , Věstníku klubu přírodovědců v Prostějově, Časopisu československých houbařů, v časopisech Příroda, Vesmír a též do dalších odborných a regionálních sborníků. Soupis různých vědeckých prací, spisů a článků, čítá na 450 záznamů. Najdeme zde např. studii o rostlinstvech Hlubokého žlebu u Náměště na Hané, Květenu Grygovských kopců, Květenu Království u Grygova, Květenu Hněvotínské stepi, Geobotanický výzkum Kosíře aj. Knižně vydal dva díly Úvodu ke květeně československého Slezska a v roce 1930 Květenu Štramberka. V letech 1921–1939 se věnoval i přednáškám pro různé zájmové skupiny – učitele, přírodovědné kluby, osvětové sbory, kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od roku 1922 až do své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci. Od roku 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, kde měl na starosti oddíl přírodovědný a od roku 1942 působil na částečný úvazek jako kustod přírodovědného muzea v Olomouci, od penzionování se věnoval této činnosti naplno. Z muzea odešel v roce 1951, aby se mohl plně věnovat botanické zahradě, kterou denně navštěvoval a obětavě obstarával výměnu semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento živý inventář, až jednoho dne – 18. listopadu 1952 – přišel naposledy. Postihla jej náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech, skonal.

Týnecké listy.11/2002.S.7; Chaloupka, F.: K nedožitým devadesátinám Josefa Otruby. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1979, č. 201, S. 26–30.
Šula, B.: Zemřel Josef Otruba. Sborník SLUKO, oddíl A, I, 1951–1953, S. 99–101. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 20012, č.11. S.4.

Narodil se v obci Biskupství, která je dnes součástí Náměště na Hané. Pocházel z rolnické rodiny, ale jeho otec byl venkovský písmák a muzikant. Hudební základy získal doma a zdokonalil se soukromým studiem u Josefa Nešvery. Stal se dobrým houslistou a varhaníkem a své první skladby napsal již v 15 letech. Studoval na gymnáziu v Olomouci a v Přerově (1879– 1883) a na učitelském ústavu v Příboře do r. 1887. Nejprve byl podučitelem na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 1904 byl jmenován učitelem (později i řídícím učitelem) v Těšeticích, kde ředitelem kůru. Setrval až do odchodu do důchodu. Ani v důchodu se hudby nevzdal. V Olomouci vedl pěvecký kroužek učitelů z řad důchodců. V Těšeticích založil a řídil pěvecký sbor i orchestr. S ochotníky prováděl hry se zpěvy a uvedl i Blodkovu operu V studni. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Jeho světské skladby vycházely z melodiky hanáckých lidových písní a jeho písně a sbory byly komponovány většinou na hanácké texty. Pro sbory napsal: Smržecky pěsničke, Haná zpívá aj.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.239–240.;.

Narozen v Mezicích (n. místní část obce Náklo) Studoval teologii a filosofii v Olomouci. Redaktor teolog.sborníků a časopisů.R.1928 u­čitelem náboženství.Vedl redakci týdenníku „Neděle“ v Praze.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.80­.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.151.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.151.;.

Do měšťanky chodil do Žďáru nad S. Tam už jeho velký výtvarný talent rozpoznali učitelé a doporučili rodičům dát chlapce na studia. V r. 1905 absolvoval Odbornou školu kamenickou v Hořovicích. V letech 1909–13 vystudoval AVU v Praze u prof. Myslbeka a Štursy, poté získal stipendium do Itálie, z níž se vrátil do Olomouce, kde se trvale usadil. 1913–1969 samostatný umělec. 1945–1959 předseda Svazu výtvar.umělců moravských SVUM. V letech 1917–18 spolu s malíři Adolfe Kašparem a Oldřichem Lasákem se podíleli na obnově výzdoby chrámu Panny Marie Sněžné. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku Letec. Ve 20. letech vytvořil tzv.sochařskou galerii v Příkazech, ve 30.- 50. letech se věnoval tvorbě medailí, převážně portrétové slavných osobností, podobiznám v mramoru, drobným plastikám, monumentálním pracím-pomníky např. Jan Hus-Hranice, Palacký-Holice, Děvče z Vysočiny-Žďár nad Sázavou. Dále: výzdoba kostelů, řada pomníků v Olomouci, Dřevohosticích (1922), Hranicích, Fulneku a Bohumíně atd. Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování kamenných plastik. Zasloužilý umělec r.1967. Stálá expozice děl v rodišti.

Toman, P.: NSČSVU, Praha 1947. S.257–258.; Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, roč. 4. 1927–1928. S. 38–42; Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, č.2/2007.S.11; Lakosil, J.: Sochař J. Pelikán, Brno 1962;Mazur, Ludvík: Julius Pelikán. Život a dílo. Olomouc 1996. (Závěrečná práce distančního studia na FFUP v Olomouci.).;

Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1884 a theologii v Brně. Působil jako kaplan a později jako český kazatel ve Vídni. Pak se přestěhoval do Jihlavy. Napsal mnoho pedagogických pojednání . Zabýval se přírodou a napsal práce o tetřevu hlušci, rorejsech a kukačkách. Svá díla psal pod pseudonymem František Nákelský. Zemřel v Jihlavě a je tam i pohřben.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice 1940. S. 370.

Narozen v Biskupství (n.Náměšť na Hané). Absolval. Slovanské gymnázium v Olomouci v r.1897. Po vysokoškolském studiu se věnoval pedag. povolání. Učil na gymnáziích v Zábřehu, Uh. Hradišti a od r. 1913 v Olomouci. Učil latinu, řečtinu a češtinu a 1913–31 na Slovanském gymnáziu v Ol. Souběžně učil latinu na české reálce, 1919–20. V r. 1931 odchází do Přerova a stává se ředitelem státního čsl. reálného gymnázia do r. 1938. Redigoval výroční zprávy této školy.

Týnecké listy, 4/2007, S. 9; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1974, S. 183; Sto let českého gymnázia v Přerově, Přerov 1970; Primum necessarium je vzdělání a mravnost, Olomouc 1997;

Po studiích na FFMU v Brně se zapojil do katolické mládeže a pracoval v jejím vedení. při likvidaci této skupiny byl na něj vydán zatykač. Byl předem varován v rodišti a stačil utéci přes Brno do Rakouska. Později odešel do Německa, kde se přihlásil v redakci SE v Mnichově. Stal se jazykovým korektorem českých pořadů, později byl zástupcem ředitele a vedoucím vnitropolitického vysílání. Vystupoval pod jménem Martin Zemek. Po listopadu 1989 rád jezdil do rodného kraje. Vracel se do Olomouce, přednášel na UP a účastnil se různých sympozií a konferenci. Přátelil se s Janem Čepem.

Kopecká-Valeská, Olga: Nekrolog rádia Svobodné Evropa dne 27.10.1995. Vycho­dil, Ladislav: K nedožité sedmdesátce PhDr. Mirka Podivínského.-In: Náměšť na Hané a okolí.1995, č.8, prosinec.

'

Maturoval na. SG v Olomouci v r. 1913, ředitel České pojišťovny v Olomouci, ved. představitel VSMO v 30. a 40. letech, spolupracovník R. Bartochy a J. Kšíra.

ZVSMO, 1974, č.4.;Osobní sdělení syna MUDr.Radmila Podivínského, 7.2.1992;.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v roce 1978, pak vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a vojenské službě na Vysoké letecké škole v Košicích nastoupil do Nemocnice s poliklinikou v Popradě, kde pracoval do roku 1995 na interním oddělení. V listopadu 1989 vstoupil do komunální politiky a do roku 1993 byl poslancem městského zastupitelství v Popradě a členem městské rady. V letech 1991 – 1993 zastával funkci náměstka ředitele Nemocnice s poliklinikou pro léčebně preventivní péči. Po rozdělení Československa byl jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku a prvním předsedou regionální organizace na Spiši. V roce 1995 odešel do Rakouska, kde pracuje v nemocnici Stolzalpe ve Štýrsku jako zástupce primáře interního oddělení. Je ženatý a má dvě děti. Do literatury vstoupil v roce 1990 románem „Stín Persepole“, zachycujícím období achajmenovské perské říše a jejího nejmocnějšího krále Dareia I. Román „Bratři ze Soluně“ (1995) přiblížil životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V další knize Herodes – Židovský král (1998, druhé vydání pod názvem Já, Herodes, 2005) se na známé postavě biblického krále pokusil o analýzu vzniku zla v lidském konání. Román „A stanu se králem“ (2001) se zabývá bojem mladého krále Zikmunda Lucemburského o uherský trůn, a v románě „Richenza“ přiblížil čtenářům postavu královny Alžběty Rejčky a její zápas s Eliškou Přemyslovnou. Poslední kniha „Mezi císařem a papežem“ (2006),se zabývá událostmi církevního koncilu v Kostnici, které jsou bezprostředně svázány s českými dějinami osobou mistra Jana Husa a následky jeho popravy. Odvrácená tvář moci – Zločiny českých králů (2008) Cti otce svého ale miluj ženu svou (2010); Ať zemře král (2013)..

http://cs.wikipedia.org/…_Pol%C3%A1ch www.apolach.cz antoninpolach@yahoo.de

V roce 1882 začal studovat české gymnázium v Kroměříži, maturoval r. 1890 na Slovanském gymnáziu v Olomouci a nastoupil na utrakvistickou školu do Uherského Brodu. R.1926 se stal řídícím učitelem v Újezdcu (n.m.část Uherského Brodu) a r.1929 odešel na odpočinek. Regionální publicista, v Pozoru, Moravské orlici. Zakládající člen Sokola, spoluzakladatel muzea v Uh.Brodě. Kulturní a turistický pracovník.

Výročí z okresu Uherské Hradiště.OK 1990.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, Národní knihovna 1974, S.186–187.

Narodil se v rodině záměčnického mistra, kováře, řemeslníka, vynálezce a lidového mudrce, který hodně četl a vypravoval. Když mu bylo pět let, zemřela mu maminka a tak jej vychovávali prarodiče. Od raného dětství se kamarádil s Vítězslavem Houdkem, s kterým si později i psal. Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde v r. 1881 maturoval. Do října 1883 v olomouc. kněž. semináři, studia přerušil a přešel na FFUK Praha, obor latina, řečtina, čeština, abs. 1887. Poté učitelem v Praze – Strašnice, později učil na Žižkově a ve Vršovicích. V r. 1891 přešel do Vilímkova nakladatelství, kde redigoval až do r. 1939 dětský časopis Malý čtenář a řídil edice dětské literatury. V roce 1901 se stal knihovníkem na Vinohradech, od r. 1913 jejím ředitelem. V roce 1923 byl řádným členem České akademie. Vydal přes 30 bás. knih. Mnoho básní zhudebněno. Autorem lid. pohádky ve verších Ječmínek. Část literární pozůstalosti uložena v olomouc. muzeu. Na rodném domě, na Kapounově má pamětní desku, která zde byla instalována v roce 1934.

ČSHS.II.Praha 1965.S.369.;Procház­ka, F.S.: Člověk a dílo.Brno 1927.;Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.29.;Hanácké noviny, 20.1.1996, S.8., Papajík, David – Šmíd Miroslav:Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.600 – 603.

V letech 1876–1878 pracoval v Praze v drogistické firmě, poté u obchodníka s cukrem a pak odešel ke strýci do učení ve Vídni. Ve strýcově filiálce v Olomouci se v roce 1883 vyučil knihkupcem. Dne 4. 12. 1884 zahájil svou vlastní knihkupeckou a nakladatelskou činnost otevřením českého knihkupectví v nynější Denisově ulici. Zpočátku vydával lidové knížky a populární kalendáře (Ječmínek), později středoškolské učebnice, krásnou literaturu, reprodukce obrazů, pohlednice a knihy ilustrované předními umělci. V roce 1898 založil a vydával oblíbenou Moravskoslezskou kroniku lidového čtení. Byl také organizátorem kulturního a společenského života v Olomouci, pořádal přednášky, koncerty i umělecké výstavy. Po 1. světové válce předal firmu svým synům, kteří pokračovali v jeho práci. .Pořádal přednášky, činný v Národní jednotě, pořádal koncerty.Dr.Arne Novák jej nazval moravským Krameriem. Z propagačních tisků Prombergrova nakladatelství se dovídáme, že roku 1907 se skládal jeho podnik z nakladatelství, knihkupectví a antikvariátu, půjčovny hudebnin, výtvarného salonu, prodejny obrazů a lišt. Dále nabízel obstarávání literatury německé, francouzské, anglické, ruské, srbské, polské a italské. Výtvarné umění je další významnou složkou Prombergrovy vydavatelské činnosti. Měl vlastní, kmenové výtvarníky, mezi ně patřil především Adolf Kašpar, kterého doslova objevil a také podporoval na studiích, dále Joža Uprka, Marie Gardavská, Hanuš Schwaiger, František Ondrúšek, Stanislav Lolek Vydával repodukce obrazů Josefa Mánesa, Jaroslava Augusty , Jaroslava Čermáka, Vojtěcha Hynaise, Alfonse Muchy ad. Většinu spolupracovníků z řad výtvarných umělců tvořili opět malíři čeští. Jeho umělecké pohlednice, národní typy lidové, byly současně cenným národopisným dokumentem. Dbal také na dobrou výtvarnou úroveň svých knih, i po této stránce bývaly jeho knihy vysoce oceňovány. Ceny v soutěžích získávaly pochopitelně i speciální výtvarné publikace, např. roku 1903 Ilustrovaný seznam obrazů.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1939, S.248–249.; Hanácké noviny, 8.2.1996, S.3. Písková, Milada: Živé tradice. Olomouc, KVM a VSMO 1983.