Osobnosti Moravy.eu

Bratr Ivana Málka. Střední školu studoval v Praze. Prof. UK Praha, 1981 – 1990 šéfredaktor časopisu Vesmír, autor populárně vědeckých knih

ČBS.Praha 1992.S.430.;.

Rodák ze Šumperska. Bratr Prokopa Málka. Střední školu – akademické gymnázium studoval v Praze. Poté studoval LF UK v Praze. V roce 1952 zakladatel a do roku 1961 ředitelem Biologického ústavu ČSAV v Praze, poté do 1970 ředitel Mikrobiologického ústavu ČSAV. V letech 1961–1969 místopředseda ČSAV.

Kmoníčková, E.: V roce 1994 zemřeli.Brno MZK 1995.S.48.;, Průvodce zábřežský kulturní a informační měsíčník, roč.2, 1999, č.9. S.11.

akad. MUDr. Ivan Málek, DrSc.

V roce 1957 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde studoval na Slovanském gymnáziu
a maturoval v roce 1966. Poté studoval na Filozofické fakultě UP, obor angličtina a ruština. Fakultu nedokončil, ale státní zkoušky jazyků absolvoval na jazykové škole v Olomouci roku 1975.Ještě předtím absolvoval v Brně nástavbové studium knihovnictví
a vědeckých informací, kde maturoval roku 1972. V letech 1973–1974 pracoval ve Státní vědecké knihovně Olomouc jako bibliograf. Poté působil na Lékařské fakultě UP jako překladatel v letech 1975–1976. Souběžně od roku 1971–1989 spolupracoval jako básník s Eduardem Zachou, Jaroslavem Erikem Fričem a Rostislavem Valuškem na samizdatové edici Texty přátel. Občas používal i pseudonym Jan Navrátil. V čase studia knihovnické školy v Brně se účastnil projektu bytového divadla Šlépěj v okně.
Od roku 1977–1979 byl v invalidním důchodu, pak pracoval dva roky jako noční hlídač. V letech 1980–1990 byl překladatelem na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. V letech 1993–1997 redaktorem nakladatelství Votobia a od r. 1998 zástupcem šéfredaktora
nakladatelství Poradce v Českém Těšíně. Od roku 2001 žil střídavě v Olomouci i v Praze, protože v době 2000–2004 působil jako redaktor nakladatelství Periplum, které r. 1999 spoluzaložil. Spolupracoval i s nakladatelskými domy Fra a Euromedia Group. V roce 2014 se přestěhoval do Neveklova u Benešova, kde o dva roky později zemřel.

Kolář,B.: SGO literární. Olomouc 2000. S. 277. Ševčíková,H.: Srpnová výročí střední Moravy. Týnecké listy 2023, srpen -Přesahy.

Mgr. Petr Mikeš pseudonym: Jan Navrátil

Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1933 maturoval na reálném gymnáziu v Zábřehu. Poté začal studovat Lékařskou fakultu MU v Brně, ale studia nedokončil v důsledku uzavření VŠ nacisty v listopadu 1939. Od prosince do března 1940 pracoval jako lékárenský laborant v Hranicích, poté 1940–1941 jako praktikant na interním oddělení nemocnice v Hranicích. Od května 1941 do října 1945 byl zaměstnán v lékárně PhMr. K. Neškudky (otce své budoucí ženy Zdenky) v Brodku u Přerova.Studium medicíny definitivně ukončil v červenci 1945. Po vojenské službě nastoupil v dubnu 1946 jako ústavní lékař do sanatoria pro nervové choroby v Praze- Bubeneč, kde setrval do září 1948. (1945–1946 si doplnil vzdělání studiem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, a v září 1946 byl promován magistrem farmacie. V prosinci 1948 nastoupil jako asistent na Neurologickou kliniku LF UP v Olomouci. R.1951 se stal zástupcem přednosty a v této funkci setrval po celou dobu svého působení na UP v Olomouci.V období od října 1969 – srpna 1971 byl pověřen vedením kliniky (zastupoval přednostu kliniky Jaromíra Hrbka po dobu jeho funkce ministrem školství ČSR). V květnu 1955 jmenován docentem neurologie, 1964 udělena hodnost kandidáta věd a v listopadu 1968 jmenován mimořádným profesorem v oboru neurologie. Do starobního důchodu odešel v říjnu 1979. Krátce na to přijal účast v geologické expedici v Mongolsku a během ní zahynul i se svou manželkou při letecké havárii. Ve své práci se soustředil na problematiku chorob páteře, jejich léčbu a operační indikaci, léčbu mozkových nádorů a choroby svalů.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S.57. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. Ostrava 2001. S. 92–93.

Prof. MUDr., PhMr. František Mikula, CSc.

Žil v Šumperku, kde r. 1983 maturoval na SPŠ strojní. Pak pracoval jako montér a aktivně se zapojil do vedení Moravské lacrossové ligy. Pravidelně publikoval v časopise Pevnost a vydal 11 knih. Přestože tvořil v mnoha žánrech, nejvíce tíhl k historické fantasy. To se odrazilo i v jeho románovém debutu Jdi a přines hlavu krále (1995), první části dnes již legendární ságy Vlčí věk. Mezi jeho další významná díla patří sbírka hororových povídek Čára hrůzy (1998) či kultovní román Útesy křiku (2004).
Byl členem Obce spisovatelů. V roce 2007 vyhrál Cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu s novelou Štěňata vlka. Poslední léta pracoval ve státní správě. Podlehl v 57 letech na 2. covid 19.

Wikipedie.cz

Absolvoval ČVUT, architektura Praha, 1950 / 1985 ved. projektant Stavoprojektu Olomouc. Předseda pobočky Svazu českých architektů Olomouc, místopředseda kraj. výboru svazu v Ostravě, člen poradního sboru okr. úřadu v Olomouci. Cena Jos. Havlíčka za návrh a realizaci smuteč. obř. síně v Prostějově. Projekty a realizace škol, sídlišť, samostat. objektů, např. SPŠ v Bruntále, Zenit v Olomouci, centrál. prádelna FN v Olomouci aj. Zajímá se o výtvarné umění, grafiku, kreslení a malování a cestování.

Vebr, J.: Soudobá architektura ČSSR.; Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991.S.14.;.

V letech 1889–1893 absolv. 4 třídy reálky v Prostějově, matur. v Hradci Královém. Poté stud. v Praze. Od září 1897 učil v Cotkytli, v Rájci u Zábřeha, od r. 1900 v Krumpachu, od r. 1905 v Zábřehu. Od r. 1908 v Lošticích do r. 1914Od září 1919 ředitelem školy v Postřelmově, až do r. 1928, kdy jmen. ředitelem školy v Zábřehu. Vztah k lidové písni a hudbě, r. 1911 člen PSMU. V r. 1922 založil pěvecký kroužek od r. 1924 Pěvecký sbor severomoravských učitelů v Zábřeze.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.125–127.Fotografie.;.

Absolvovala UPŠ v Praze a FAMU. Od roku 1954 ve filmových skladech Barrandov a spolupráce též s ČT. Od 1960 kmenová výtvarnice. Z díla/filmy: Baron Prášil-1961, Smrt si říká Engelchen-1963, Nezralé Maliny-1981, Tažní ptáci-1984 ad.

ČBS. Praha 1992.S.499.;

V mládí chtěla být učitelkou. Zrušení učitelských ústavů oddálilo uskutečnění jejího přání. Po maturitě na olomouckém gymnáziu vystudovala obor herectví na JAMU v Brně. Své zaujetí spojila posléze do jedné profese, které zůstala věrna celý život. život. Od školního roku 1966/67 působila v Lidové škole umění Žerotín v Olomouci, kde založila dramatické oddělení. Zájemce o divadlo si sama vybírala při opakovaných návštěvách olomouckých škol. Záhy si metodického vedení a úrovně veřejného projevu všimli organizátoři celostátních soutěží a dali jejím žákům možnost ukázat své umění na ústředních přehlídkách v Příbrami, Mělníce, Kaplicích, Prostějově a v Písku. V 70. letech se stala krajskou metodičkou LDO na severní Moravě. Organizovala pro své kolegy semináře, ale i tzv. tvůrčí dílny. V posledním období působila nejen v Domě dětí a mládeže, ale i jako učitelka nově vznikajícího LDO v Uničově. Za téměř čtyřicetileté pedagogické činnosti se v jejím rukopise projevil důraz na hereckou i osobnostní výchovu, na tvarovou stránku inscenací a na dětského herce.
Její systematičnost a náročnost přinášela své plody. Nejdůležitější pracovní metodou učitelky a režisérky v jedné osobě, byla inscenační práce. Dokázala zaujmout své žáky a předat jim lásku k divadlu i k umění vůbec. Talentovaní žáci byli přijati na školy uměleckého směru a řadu z nich najdeme na divadelních prknech Prahy, Brna, Zlína, a Olomouce.

.Ševčíková H.- Petřík,M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2000. Fabian, Josef: Podklad pro heslo. Rkp. 2006.

Rozená Horská Matka herečky Jaromíry Mílové (ND Praha) a syna herce Mikuláše Pánka (HaDivadlo, Šumperk aj.)

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Obecnou školu navštěvoval v Zábřehu a v Brně, kde 1930–1938 vystudoval klasické gymnázium. V roce 1938 začal studovat na LK MU v Brně, ale po uzavření VŠ pracoval 1939–1941 jako pomocná síla a laborant v ordinaci praktického lékaře v Boskovicích, kde setrval až do osvobození v květnu 1945. Od 1941 zapojen do odboje. Lékařská studia dokončil v květnu 1947, poté nastoupil do nemocnice ve Znojmě, kde setrval do srpna 1948. Pak krátce působil v ústavu pro duševně choré ve Šternberku (září – říjen 1948) a na ušní klinice UP v Olomouci, od dubna 1950 asistentem. 1959–1963 na dětské klinice funcki zastupujícího přednosty kliniky. V březnu 1962 získal titul kandidáta lékařských věd a v červnu 1964 byl jmenován docentem. Věnoval se dětské hematologii, endokrinologii.

BSSSM, seš.3(15.) Ostrava 2002. S. 91.

Doc.MUDr. Lubomír Pelikán, CSc.

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

Narodil se v osadě Háj u Třeštiny. Po otci zdědil mlynářské řemeslo. 1894 zakoupil pro osvětlení podniku první dynamo a stal se tak jeden z prvních průkopníků elektrizace na celé Moravě. Elektrárna byla uvedena do provozu v r. 1901. Brzy se začaly připojovat na elektrickou síť další obce v okolí. V letech 1921–1922 postavil u nově vybudovaného náhonu řeky Moravy moderní vodní elekrárnu s dvěma turbínami, takže mohl elekřinou zásobovat široké okolí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998. S.113; Zatloukal,P.: Vodní elektrárna a rodinný dům v Háji u Mohelnice.In: Severní Morava 48, 1984.S. 38–43.;

Narozen v Bohousově (n.část obce Záchlumí v kraji Pardubice). Studoval gymnázium v Rychnově nad K., filozofii v Litomyšli, teologii v Olomouci, vysvěcen 1853.Kaplanem ve Spytihněvi a Malenovicích, 1871 farářem v Pohořelicích, 1880 v Častolo­vicích.Autor sbírky básní „Vínek z luhů česko-moravských“, oslavuje Komenského, Sarkandra ad. Hýsek uvádí jiná data narození a úmrtí.

Hýsek, M.: Literární Morava…Praha 1911.S.235 – 236.;Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské…V.Praha 1923.S.2117.;.

Po osmileté škole absolvoval Střední školu vykuové elektrotechniky v Rožnově pod Radoštěm. Pak pracoval v Praze jako vakuový technik 1 rok a byl přijat na DAMU, kde absolvoval v roce 1966. Po dobu 11 let- tedy do 1977 působil v DOS Olomouc, poté v divadlech Příbram, Plzeň, Hr. Králové, od r. 1988 – 1991 opět v Olomouci. Pak dostal nabídku z Ostravy, kde dosud působí od roku 1991 v Národním divadle Moravskoslezském. Má za sebou více jak 200 rolí. Kromě divadla hrál taky v 10 filmech a 14 televizních filmech , namlouval komentáře pro televizi i Český rozhlas. Hrál též v řadě českých televizních seriálů, např. Přátelé Zeleného údolí (1980), Četnické humoresky (2007), Vyprávěj (2009), Policie Modrava (2011), Doktor Martin (2016), Případay 1. oddělení (2022) a v 5 dokumentárních filmech. Byla pořízeny i 3 divadelní záznamy ze hry Doktor Faustus (2016).

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.132.;. Česko- Slovenská filmová databáze.

V letech 1889–1894 učitel hud. školy Žerotín v Olomouci, 1905–1922 prof. učit. ústavu v Kroměříži, 1905–7 sbormistr pěv. spol. Moravan, učil zpěvu též na gymnázium. Sestavil Rauscherovo/Kro­měřížské/, jehož primáriem 1907–10, . Odpočinek trávil v Holešově. Mj. „Pět písní“, op. 3. -f. Táborský/1890/;

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.406.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127.

Absolvoval gymnázium v Kroměříži , UP Olomouc obor filozofie a psychologie, estetiku a tříletý seminář Svazu čsl. novinářů v Olomouci. Byl redaktorem deníku Práce ve Zlíně a potom v Praze tiskovým referentem Ministerstva průmyslu a redaktorem ČTK. Od roku 1951 byl v Olomouci novinářem, rozhlasovým a televizním redaktorem a posléze vedoucím studia Československého rozhlasu a Československé televize. Po roce 1968 byl penzionován. Je autorem knih básní Olomoucké kašny a Polibek do kamene. Autor cyklu básní a knížky o květinách a Floře Olomouc. Členem VSMO, sekce dějin umění. Psal hudební a divadelní referáty, kritiky a nekvíce se zajímal o výtvarné umění. Zahajoval výstavy a psal katalogy. Přispíval do časopisu Československý ži­vot.

Slovník autorů východní Moravy. Smejkal, B. Jubilejní setkání s tvorbou A. Rečky. 16.9.1986.

Narozen v Klečůvce (n.m.č. Zlín)

Prof. RNDr. Eduard Růžička,CSc. působil na Přírodovědecké fakultě UP jako vedoucí Katedry organické, analytické a fyzikální chemie. Působil v Olomouce od r. 1947 – 1988. V roce 1983 obdržel Hanušovu medaili (nejvyšší vyznamenání Společnosti za zásluhy o rozvoj chemie. V roce 1998 se stal čestným členem Společnosti. V roce 2002 byl navržen na CMO.

Padesát let z dějin obnové univerzity. Olomouc 1996.;

Studoval gymnázium v Kroměříži, vzdělával se hudbě u J. Nešvery v Olomouci. Učitel hudební školy Žerotín v Olomouci 1894–1897, městské v Prostějově 1897–99. Působil mj. Zdounky, Vizovice, Hranice, od r. 1910 trvale v Brně. Publikoval pod pseud. Jaroslav Budovec.

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.487.;.

Do školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval roční ZUŠ lesnickou ve Strážnici. Poté odešel studovat SLTŠ do Písku. Zde byl členem horolezeckého oddílu a poznal skály. Po maturitě odešel na vojnu a po dvou letech odešel na Téryho chatu, kde se z nosiče záhy stál chatár. V roce 1967 se vrátil do jižních Čech a zakotvil v Českých Budějovicích, kde pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Po 35 letech odešel do důchodu a plně se soustředil na vydání knihy. Vyšla v roce 2017 s názvem Upřenost. O pět let později vyšel autobiografický román Před lesem pokleknu!

http://www.ctenizpisku.cz/…k-frantisek/ Skopík,Fr.: Upřenost. České Budějovice, Basta 2017. http://otavinka.blog.cz/…0-narozeniny Skopík, Fr.: Před lesem pokleknu! České Budějovice, Basta 2022.

Narozen ve Zbýšově (u Brna). Vědecký pracovník u Karla Absolona. Za okupace působil jako ved. muzea v Boskovicích, 1945–1951 ved. pravěkého odd. zemského muzea v Brně, 1952–1958 ved. pravěk. odd. v Olomouci, od r. 1958 odbor. prac. Archeologického ústavu ČSAV Brno. Autor 5000 pojednání, zpráv, recenzí, zajímal se o pravěk Mohelnicka, zprac. monografii o Janu Havelkovi-nedokončeno. 1927 v Mohelnici, patronem muzea v M. , 1960 slavnost. řeč při otevření m. Publikoval v čas. Filologic. listy, VVM, Lidové noviny. Pracoval ve výboru Moravského muzejního spolku v Brně. Z díla : K historii krápník.jeskyň v Mladči u Litovle.Litovel 1936.; Pravěké nálezy v Mladči…Lito­vel 1938

Gregor, A.: Archeolog dr.J.Skutil, zemřel.- VVM, 17, č.1. S.101 – 102.(foto).; Hekele, František: Univ.prof.PhDr­.Josef Skutil.Kulturní kalendář Mohelnice 1965, č.10. S.6.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 137–140.

Narozen v obci Stanový (n.m.č. Zlaté Olešnice na Tanvaldsku). Vl.jm. JUDr. Antonín Zeman. 34 let byl advokátem v Semilech. Za války r. 1914 působil jako advokát v Mohelnici.

Slovník českých spisovatelů.Praha 1964, S.461–462.; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S.3.

Prvá absolventka sólového zpěvu na brněnské konzervatoři r. 1922. Prvá altistka u divadla v Olomouci od r. 1930. Za zásluhy o rozvoj kulturního života a za výkon v roli Orfea byla odměněna prvou čestnou cenou města Olomouce. Věnovala jí Podpůrnému fondu herců olomouc. divadla. Tento fond r. 1955 obnovila jako nadaci k uctění památky svého otce Karla Stoegra.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965. S.616 –617.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959. S.229.;.

Reálku vychodil v Prostějově a krátký čas pracoval jako účetní u Bati ve Zlíně. V roce 1929 absolvoval učitelský ústav v Olomouci. Působil pak jako učitel v Mladči, Nasobůrkách, ve Střelicích, kde učil v letech 1930–1932 a též se zde ženil. V roce 1933 se stal ředitelem měšťanské dívčí školy v Litovli a později okresním školním inspektorem. Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře . Jako odbojový pracovník byl v květnu 1945 zvolen předsedou Okresního národního výboru v Litovli. Poté pracoval jako ředitel základních škol v Senici na Hané a v Litovli.
Od studijních let psal poezii a vydával ji pod pseudonymem Mars Ždětínský. Sbíral a zpracovával místní pověsti ve všech učitelských působištích, ale také pohádky a báje. Rodnému kraji věnoval Báje a pověsti (1944), které ilustroval loštický malíř Hugo Šilberský (1920–1974) a po válce v roce 1947 vyšla kniha Kytice pověstí. Byl členem Kola moravských spisovatelů v Brně a místopředsedou Sdružení spisovatelů z Hané se sídlem v Olomouci.. V roce 1945 vydal tiskem svědectví o svém věznění v Osvětimi v období 1941–1942.. Korespondenci Petra Bezruče s některými kulturními pracovníky Litovelska i osobní vzpomínky na básníka uveřejnil v publikaci Neznámý poutník (1968). Kulturní a přírodovědné zajímavosti Litovelska publikoval v drobných publikacích, které vycházely od roku 1933 také časopisecky. Od konce sedmdesátých let minulého století vydal čtyři básnické sbírky: Plamen v prázdnu, Z tisíce klíčků, Země milovaná, Loučení s Vilémem Závadou.

-t-: Zachované dědictví otců. In: Rok na Hané 1992, S. 100. Kulturní pracovník a básník.Zpravodaj VSMO 1986–1987, č.23–24, S. 54.
Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

Pracovník Zemského muzea v Brně. Autor historických publikací o zámcích na Moravě.

Springer, Jan : Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.19.;.